Libor Vondráček v pořadu Napřímo na TN Live poskytl věcný rozhovor o klíčových tématech aktuální politiky: kompetenčním sporu mezi Hradem a vládou, výdajích na obranu, ETS 2 a možném odchodu z EU. Jako odborník na ústavní a unijní právo argumentoval jasně a pragmaticky, s důrazem na Ústavu a ekonomické dopady pro občany.

Kompetenční spor a NATO

Vondráček se vyjádřil k možné kompetenční žalobě prezidenta Pavla proti vládě ohledně summitu NATO. Podle něj Ústava v článku 63 jasně stanovuje, že prezident reprezentuje republiku spolu souhlasem premiéra, takže premiérova role je nezbytná.

Zdůraznil, že Ústavní soud by měl spor vyjasnit, pokud k němu dojde, protože je od toho, aby chránil Ústavu. Připomněl předchozí případy, kdy prezident Zeman na summitu nejel kvůli zdraví, a NATO to nečekalo. Vondráček tak působil jako zastánce institucionálního řádu bez dramatizace.

Obrana a rozpočet

K výdajům na obranu Vondráček varoval před honbou za procenty za každou cenu. Podle něj je důležitější efektivní utratit peníze za připravené zakázky než narychlo předplácet, jak to podle něj dělala předchozí vláda.

Navrhl pokritizovat dopravní infrastrukturu a efektivitu, protože koncepce minulé vlády nebyla plně dodržena. Jeho postoj byl pragmatický: bezpečnost ano, ale bez zbytečného zadlužování a bez neefektivních výdajů.

ETS 2 a EU

Nejvýrazněji se Vondráček vymezil proti ETS 2, které označil za škodlivé centrální plánování. Tvrdil, že systém vyhání průmysl z EU, snižuje konkurenceschopnost a poškozuje domácnosti litr benzínu by podle něj zdražil o 3 Kč.

Podpořil premiérovu žádost o odklad, ale trval na tom, že ČR ETS 2 nezavede, stejně jako kvóty. Jako alternativu vidí EFTA s volným trhem bez dotací a s menší regulací (jen 18,5 % EU předpisů).

EET a vládní kompromisy

K EET Vondráček vysvětlil, že Svobodní jsou v menšině koalice a ANO na tom trvá. Raději prosadili neslýchána daní a další priority, než by se vymkli z vlády.

Jeho argument byl realistický: bez účasti ve vládě by prosadili méně. Zůstal věrný libertariánské linii, ale ukázal ochotu ke koaličním kompromisům.

Vondráček v pořadu působil jako člověk, který umí vysvětlovat složité ústavní a ekonomické otázky jednoduše a s daty. Jeho vystoupení zdůraznilo Svobodné jako stranu pragmatismu, suverenity a ochrany občanů před nadměrnou regulací.

Libor Vondráček v pořadu 360° CNN Prima News vstoupil do velmi vyhrocené debaty o zahraniční politice, sankcích vůči Rusku, vztahu k Ukrajině i o české energetické bezpečnosti. Přestože se proti němu výrazně vymezoval zejména Petr Hladík, Vondráček působil jako politik, který se snaží držet pragmatickou linku: méně ideologie, více dat, méně moralizování a více důrazu na dopady pro české firmy a občany.

Sankce a ekonomika

Hlavním střetem večera byla otázka sankcí vůči Rusku a jejich skutečného účinku. Vondráček argumentoval, že po 19 sankčních balíčcích je na místě ptát se, jaké výsledky skutečně přinesly. Podle něj sice sankce zkomplikovaly obchod některým firmám, ale zároveň je řada větších hráčů dokázala obejít přes třetí země, například přes Kyrgyzstán.

Tím podle něj vzniká paradox: malé a střední firmy nesou náklady sankční politiky, zatímco větší exportéři si často najdou alternativní cesty. Vondráček proto tvrdil, že sankce v současné podobě poškozují více evropské podnikatele než samotné Rusko. Jeho argument nebyl postaven na obhajobě Moskvy, ale na snaze upozornit na ekonomickou nerovnováhu sankčního režimu a na jeho vedlejší škody pro české i evropské firmy.

Ruské noviny a kolaborace

Debata se vyhrotila ve chvíli, kdy se řešily výroky zástupců SPD v ruských médiích a označení „kolaborace“, které použil Marek Výborný. Vondráček reagoval ostře, ale s důrazem na historický kontext. Připomněl, že právě lidovci by si měli dávat pozor na používání podobných silných slov, protože jejich vlastní historie po druhé světové válce a v době komunistického převratu je bolestivá a plná obětí.

Jeho argument směřoval k tomu, že česká politika má být vedena racionálně a bez nálepkování. Vondráček odmítal představu, že by jakákoli diskuse o sankcích nebo o zahraniční politice automaticky znamenala kolaboraci. Naopak opakoval, že chce suverénní a pragmatickou zahraniční politiku, která bude chránit zájmy České republiky a jejích občanů.

Zahraniční politika a Rusko

Dalším důležitým tématem byl vztah k Rusku, Ukrajině a bezpečnostním otázkám. Vondráček zdůraznil, že nechce, aby se Česká republika ocitla v roli státu závislého na jediném dodavateli strategických surovin. Vysvětloval, že skutečné bezpečí spočívá v diverzifikaci, nikoli v ideologickém dělení surovin na „dobré“ a „špatné“.

Připomněl, že závislost na jednom zdroji je vždy rizikem a že evropská energetická bezpečnost se nesmí stavět na jednom potrubí nebo jednom směru dodávek. V této souvislosti poukazoval i na to, že Česká republika může z hlediska ropy a plynu využívat různé cesty a neměla by se nechat vtáhnout do jednostranných geopolitických schémat. Jeho tón byl věcný: jde mu podle něj o bezpečnost a stabilitu, ne o podporu Ruska jako takového.

Ukrajina a pomoc přes občany

V debatě o Ukrajině Vondráček hájil pozici, že stát nemá automaticky financovat všechno ze svého rozpočtu. Svobodní podle něj dlouhodobě říkají, že lidé mají mít v kapsách více vlastních peněz, aby mohli dobrovolně přispívat na pomoc podle svého rozhodnutí.

Zdůraznil, že Češi už opakovaně ukázali ochotu pomáhat, ať už při živelních katastrofách, nebo právě směrem k Ukrajině. Stát by podle něj měl spíš vytvářet podmínky, v nichž mohou lidé pomáhat svobodně, než je k tomu nutit přes daně a rozpočet. Tato linie se v jeho vystoupení objevila jako konzistentní libertariánský princip: méně povinného přerozdělování, více osobní odpovědnosti a dobrovolné solidarity.

Uvolněné body k Ukrajincům

Vondráček se také bránil tvrzení, že je jeho postoj k ukrajinským uprchlíkům protiukrajinský. Odpovídal, že podporuje pracovní povolení a pracovní zapojení lidí, kteří jsou ochotni pracovat a odvádět odvody. Zároveň však trval na tom, že dávky pro lidi, kteří nepracují, nesmí být nekonečné a že stát musí počítat s tím, kolik už na Ukrajinu a Ukrajince vynaložil.

Nešlo mu podle něj o odmítání lidí z Ukrajiny, ale o to, aby systém dávkování a podpory byl rozumný a dlouhodobě udržitelný. Vondráček upozorňoval i na dopady na bydlení, kde podle něj vyšší počet lidí v zemi přirozeně zvyšuje tlak na trh. Opět se tedy držel stejné logiky: pojmenovat ekonomické důsledky bez emocí a bez nálepkování.

Celkové vyznění

V pořadu 360° CNN Prima News působil Libor Vondráček jako politik, který se nenechá zatlačit do defenzivy a umí svůj postoj vysvětlovat opakovaně i pod tlakem. V ostrém střetu s Petrem Hladíkem i s moderátorkou držel linii svobodomyslné, suverénní a ekonomicky pragmatické politiky.

Jeho vystoupení nevycházelo z emocí, ale z dlouhodobě známých témat Svobodných: kritika sankcí, odpor k ideologizaci zahraniční politiky, důraz na suverenitu a přesvědčení, že stát má být menší a občanů má být víc svobody. Právě proto se mu v debatě dařilo působit jako čitelný zástupce jasné politické pozice, nikoli jako nahodilý provokatér.

Debata na ČT24 byla od začátku velmi konfrontační, protože se v ní střetly dva odlišné pohledy na evropskou klimatickou a energetickou politiku. Vondráček byl ve studiu i ve spojení z předchozí části pořadu s dalšími hosty a reagoval na dotazy k Filipu Turkovi, k evropským regulacím i k rostoucím cenám energií. Jeho vystupování působilo klidněji než styl jeho oponentky poslankyně Gabrieli Svárovské (Zelení) v debatě a snažil se opakovaně vracet diskusi k praktickým dopadům na občany a firmy.

Na úvod odmítl, že by bylo fér označovat všechny lidi na ministerstvech za „parazity“, ale připomněl, že existují i lidé a aktivisté napojení na veřejné peníze, kteří podle něj vystupují proti státu. Tento moment ukázal jeho snahu oddělit tvrdou kritiku systému od paušálního odsuzování lidí, což jeho vystoupení dodalo o něco umírněnější rámec.

ETS a bruselský tlak

Nejsilněji se Vondráček vymezil v debatě o ETS 1 a ETS 2. Podle něj Evropská komise i současné vedení EU dlouhodobě tlačí na členské státy prostřednictvím pokut, podmínek a centralizovaných regulací, které nejsou výhodné pro všechny stejně. Připomněl, že Česká republika je průmyslová ekonomika a že už v době českého předsednictví měla být vůči Green Dealu i povolenkám tvrdší.

Vondráček tvrdil, že současná podoba systému povolenek je zcela netržní, protože se z původního nástroje na snižování emisí stal podle něj spíše finanční a spekulační mechanismus. Upozorňoval, že cena povolenek se v praxi vyvíjí výrazně jinak, než se původně plánovalo, a že to dopadá na podniky, domácnosti i ceny energií. K jeho argumentaci patřilo i opakované tvrzení, že se Česká republika nesmí spoléhat na to, že Bruselu sama od sebe dojde, co je pro ni nevýhodné.

Energetická chudoba a průmysl

Velkou část debaty Vondráček věnoval dopadům „klimatické politiky“ na běžný život. Varoval, že pokud se budou náklady na transformaci přenášet na firmy a domácnosti, může to vést k energetické chudobě, oslabení průmyslu a dalšímu zhoršování konkurenceschopnosti. Podle něj není možné budovat zelenou politiku tak, že se ekonomika nejprve zatíží a pak se lidem část nákladů vrací přes fondy a dotace.

Při střetu s Gabrielou Svárovskou se snažil držet jednoduché linie: bez levné a stabilní energie nebude silná ekonomika, a bez silné ekonomiky nebude ani prostor pro adaptaci na klimatické změny. Tuto myšlenku několikrát zopakoval a propojení prosperity, bezpečnosti a energetiky používal jako hlavní argument proti příliš ambicióznímu tempu dekarbonizace.

Vondráček zároveň upozornil, že Česká republika nemá podmínky jako velké ekonomiky nebo státy s jiným energetickým mixem. Podle něj proto dává větší smysl rozumný přístup založený na jádru, na postupném vývoji a na ochraně domácího průmyslu, než snaha kopírovat modely, které mohou fungovat jinde, ale ne v českém prostředí.

Spor o cenu a efekt

V debatě s Jiřím Gavorem zaznělo i důležité uznání, že systém ETS není snadné jednoduše zrušit, protože už je do něj navázáno příliš mnoho kapitálu a politických zájmů. Vondráček na to reagoval tím, že i přesto je třeba dlouhodobě směřovat k jeho omezení a jednou i ke zrušení. Přirovnal to k historickým změnám po roce 1989, kdy se také zdálo, že starý systém je příliš zaběhnutý, než aby bylo možné ho změnit.

Právě tento moment ukázal jeho styl: nehnal debatu do krátkodobých sloganů, ale do dlouhodobého civilizačního sporu o to, jakou ekonomiku má Česká republika mít. Vondráček v něm vystupoval jako zastánce průmyslové reality, nikoli ideologických cílů bez ohledu na jejich cenu. I když jeho názory byly ostře kritické k EU a Green Dealu, v debatě působil jako člověk, který má jasně čitelné priority a drží se jich.

Koordinace a role státu

V závěrečné části pořadu se řešilo, zda mají státy regionu koordinovat kroky vůči růstu cen pohonných hmot a zda to má dělat Evropská komise. Vondráček byl spíše skeptický k tomu, aby se Česko spoléhalo na centrální evropské řízení. Zdůraznil, že v krizových situacích musí národní státy jednat samy a podle svých zájmů, protože evropské řešení bývá pomalé, a ne vždy funkční.

To je pro něj dlouhodobé téma: méně víry v centralizaci, více důvěry ve vlastní rozhodování a v národní odpovědnost. V tomto smyslu jeho vystoupení v Nedělní debatě zapadlo do jeho standardní politické linie, ale tentokrát dostalo silný rámec díky konkrétním dopadům na energii, ceny a průmysl. Výsledek byl pro Vondráčka příznivý i proto, že nepůsobil jako radikál bez argumentů, ale jako politik, který umí své postoje vysvětlit a obhájit

Člen strany Svobodní Michal Janda oznámil svůj záměr kandivat do Senátu Parlamentu České republiky za obvod Znojmo. Oznámení přišlo s typicky moravskou nadsázkou – Janda ve videu nejprve žertem prohlásil kandidaturu na „prezidenta Moravy“, aby vzápětí upřesnil, že jeho skutečným cílem je senátorské křeslo.

„Mé jméno je Michal Janda a přijímám kandidaturu… senátora za Znojemský obvod,“ uvedl Janda s odkazem na bohaté vinařské tradice jižní Moravy. Jeho heslo? „Je třeba udělat Moravu opět velkou.“

Janda jako kandidát Svobodných hodlá prosazovat regionální zájmy Znojemska a moravských voličů přímo v horní komoře parlamentu.

Libor Vondráček v rozhovoru pro Deník.to znovu potvrdil, že jeho politická pozice stojí na důrazu na suverenitu, ekonomický pragmatismus a odpor k přebujelé regulaci z Bruselu. Předseda Svobodných a poslanec v obsáhlém rozhovoru mluvil o Evropské unii, klimatické politice, emisním systému ETS2, vztahu k prezidentovi i o možné budoucnosti české politiky. Jeho vystoupení nepůsobilo jako protest pro protest, ale jako konzistentní a věcně vedená obhajoba národních zájmů.

Evropská unie podle Vondráčka

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla Evropská unie. Vondráček zdůraznil, že mu současná členství v Unii stále více ukazuje, kolik energie a času Česká republika vynakládá na řešení problémů, které podle něj vznikají především v Bruselu. Jako příklady uvedl větrné elektrárny, Digital Services Act, EMFA, ETS2 nebo migrační pakt. Podle něj by se česká politika měla místo toho soustředit na témata, která jsou pro občany a podnikatele zásadní a skutečně přinášejí výsledky.

Současně ale nepůsobil jako člověk, který by chtěl Českou republiku izolovat. Naopak připomněl, že alternativou může být například model EFTA, tedy zachování evropského hospodářského prostoru bez plného podřízení se bruselskému rozhodování. Tím podle něj lze chránit exportně orientovanou ekonomiku a současně si uchovat větší míru svobody. Vondráček tak opakovaně stavěl svůj postoj do roviny racionálního hledání nejvýhodnější cesty, nikoli emocionálního odmítání všeho evropského.

ETS2 a klimatický fond

Velký prostor dostal i systém ETS2 a související „klimatická opatření“. Vondráček kritizoval to, že Evropská unie podle něj používá kombinaci pokut, zadržování dotací a nátlaku, aby členské státy přiměla k plnění regulací, které jsou pro jejich ekonomiku škodlivé. Uvedl, že cílem Unie není pokutovat, ale donutit státy k poslušnosti. Zmínil také, že čím méně peněz bude Česká republika z evropských fondů získávat, tím menší bude podle něj i vyjednávací páka Bruselu.

Jeho argumentace v tomto bodě byla jasná: klimatická politika nesmí přerůst v systém, který zhorší životní úroveň obyvatel a poškodí průmysl. Připomněl, že podle dat Evropské komise může balíček Fit for 55 dostat obrovské množství domácností pod hranici energetické chudoby. Vondráček to označil za důkaz, že Unie místo reálného řešení problémů vytváří nástroje, které budou občanům peníze brát a pak je složitě vracet prostřednictvím klimatických fondů. Podle něj je to ekonomicky neefektivní a společensky neudržitelné.

Kritika zelené politiky

V další části rozhovoru Vondráček rozvinul i svůj dlouhodobý kritický postoj ke klimatické agendě. Nezastíral, že se k Evropské unii za dobu v politice ještě více vymezil, protože vidí, kolik administrativních i finančních nákladů přináší nové povinnosti z Bruselu. Zdůraznil, že z hlediska emisí i globálního klimatu je dopad evropských opatření jen marginální, zatímco náklady pro českou ekonomiku mohou být zásadní. V této souvislosti uvedl, že Evropská unie produkuje jen velmi malý zlomek celosvětových emisí, takže razantní zásahy v Evropě samy o sobě planetu nespasí.

Tím se dostal k oblíbenému tématu Svobodných, tedy k odmítání drastických opatření bez skutečného efektu. Vondráček v rozhovoru nepůsobil jako politik, který by chtěl vést kulturní válku. Spíše ukazoval, že podle něj by měla rozhodovat data, dopady a skutečný přínos pro lidi. Pokud opatření likviduje průmysl, zdražuje energie a nevede k měřitelnému globálnímu výsledku, považuje je za špatně nastavené.

Spor o národní zájem

Velmi silně v rozhovoru zazněla také otázka národního zájmu a české politické odvahy. Vondráček kritizoval to, že se podle něj česká politická scéna často bojí jasně říct, že některé evropské návrhy jsou škodlivé. Připomněl, že řada politiků před volbami mluví proti ETS2 nebo proti přehnané regulaci, ale po volbách své postoje mění. To označil za jeden z důvodů, proč občané ztrácejí důvěru v politiku.

Zároveň ale nevyzníval jako politik rezignace. Naopak opakovaně dával najevo, že existuje cesta, jak hájit české zájmy důsledněji, ať už uvnitř Unie, nebo prostřednictvím většího tlaku na reformu evropského systému. Jeho důraz na suverenitu a obranu proti centralizaci tak v rozhovoru působil jako konzistentní program, nikoli jako jednorázová emotivní kritika.

Prezident a budoucnost politiky

V závěru rozhovoru se Vondráček dostal i k prezidentovi a budoucímu směřování české politiky. Kriticky komentoval způsob, jakým se podle něj prezident Petr Pavel v některých sporech staví do role aktéra, který překračuje rámec běžné ústavní praxe. Současně ale upozornil, že i v budoucnu bude důležité hledat kandidáta, který nebude jen stranickým projektem, ale dokáže oslovit širší veřejnost.

Místopředseda strany Svobodných a neurolog MUDr. Miroslav Havrda vystoupil v pořadu TV Česko moderátora Mariána Barana. V otevřeném rozhovoru bez okolků pojmenoval to, o čem podle něj mainstreamová média mlčí: covidová pandemie byla od počátku organizována jako globální byznysový projekt, jehož cílem nebylo chránit zdraví občanů, ale vydělat na strachu stovky miliard dolarů.

Lékař, který nepřestal ordinovat

Havrda svůj pohled na pandemii zakládá především na každodenní zkušenosti z vlastní ordinace. Zatímco velká část lékařů v době lockdownů zavřela dveře, přestoupila na dálkové konzultace nebo odešla vydělávat do očkovacích center, on pracoval nepřetržitě. „Nezavřel jsem ordinaci ani na den,“ řekl Havrda a dodal, že toto rozhodnutí ho paradoxně stálo přes 100 tisíc korun. Všeobecná zdravotní pojišťovna ho za překročení normovaných limitů „zlimitovala“ a za odvedenou práci mu jednoduše nezaplatila. Kolegové, kteří měli ordinace zavřené a telefonicky odbývali pacienty, přitom dostávali dotace. „Byl jsem za tu práci potrestán,“ konstatoval neurolog věcně.

Kdo podepsal nákup vakcín?

Klíčovou otázkou, kterou Havrda položil a která podle něj stále čeká na odpověď, je, kdo v České republice rozhodl o nákupu covidových vakcín v objemu přibližně deseti dávek na každého obyvatele – včetně novorozenců a seniorů. Česko od roku 2021 nakoupilo celkem více než 39 milionů dávek vakcín za téměř 18 miliard korun, přičemž využita byla méně než polovina – zbytek byl zlikvidován nebo darován za dalších 6,2 miliardy korun. „Mě by zajímalo, kdo to podepsal a za kolik,“ řekl Havrda a upozornil, že klíčové smlouvy procházely přes Evropskou komisi, jejíž předsedkyně Ursula von der Leyen si vyměňovala s šéfem Pfizeru textové zprávy, které následně „zmizely“.

Zdravotní totalita a mediální manipulace

Havrda odmítl nálepku „antivaxera“ a zdůraznil, že jeho kritika cílí výhradně na experimentální mRNA vakcíny, nikoli na klasické očkování, které prošlo standardními schvalovacími procesy. Vadí mu zejména to, jak byl národ rozdělen na očkované a neočkované: první skupině bylo slibováno, že je bezinfekční a může cestovat, druhá byla vyloučena ze společenského života, testována, veřejně stigmatizována. „Na nástěnkách viseli jako úplní pitomci,“ řekl neurolog. Viděl na vlastní oči policejní zákrok na Staroměstském náměstí, kde ozbrojenými obušky a helmami zakročili tři strážci pořádku proti osamělému demonstrantovi. „Moje manželka plakala,“ uvedl.

Zvlášť ostře se Havrda ohradil proti Národní očkovací strategii (NOS), schválené poslední den vlády v demisi. Dokument podle něj počítá s bonifikací očkovaných pacientů u pojišťoven, se signálními kódy pro neočkované a s tím, aby lékaři „nabonzovávali“ pacienty, kteří odmítnou vakcínu. „Když se vás někdo zeptá, jestli jste očkovaný, neříkejte nic. Do toho nikomu nic není,“ vzkázal divákům. Přirovnal chystaný systém k prvnímu kroku k totalitě – ekonomické i osobní.

Poškození zdraví a výzva do budoucna

V závěru rozhovoru se Havrda vyjádřil k pacientům, kteří k němu přicházejí s problémy vzniklými po očkování: záněty srdečního svalu, trombózy, roztroušená skleróza, autoimunitní onemocnění. Lékaři v nemocnicích podle něj sami potvrzují, že cévní mozkové příhody a infarkty postihují lidi o deset let mladší než dříve. „Nikdo z těch lidí nebyl systémem odškodněn,“ konstatoval hořce. Jako vzkaz divákům zdůraznil osobní zodpovědnost za vlastní zdraví: pohyb, zdravá strava, otužování a včasná léčba jsou podle něj jedinou skutečnou prevencí. „Neexistuje kolektivní zdraví. Existuje pouze zdraví moje, mojí rodiny a každého z vás,“ uzavřel Havrda rozhovor.