Čeští Vietnamci nechtějí sociální stát, ale svobodné podnikání a méně byrokracie, říká Van Sang Tran

Čeští Vietnamci nechtějí sociální stát, ale svobodné podnikání a méně byrokracie, říká Van Sang Tran

Evropská unie není dravá a neumí zápasit se zbytkem světa, protože řada evropských podnikatelů je závislá na dotacích a nechtějí svobodné podnikání. Myslí si to Van Sang Tran, ředitel integračního centra, předseda politického hnutí Zdraví Sport Prosperita 2012. „Migrační pakt je jakoby zárukou pro migranty a převaděče lidí, že stačí, aby se dostali nelegálně na území EU, a Evropské unie se bude o ně dobře starat,“ myslí si Tran, který i letos kandiduje do Evropského parlamentu na kandidátní listině Svobodných.

Když jste v roce 2019 poprvé kandidoval do Evropského parlamentu, chtěl jste se stát prvním vietnamským europoslancem. Tehdy jste podporu více než šedesátitisícové vietnamské komunity nezískal. Proč by to podle vás mělo být letos jinak? 

Od počátku jsem s tím počítal. Naše komunita je sice početná, ale počet lidí, kteří mají občanství je stále málo. Dnes po pěti letech mohu mít už víc lidí, ale pořád to není moje priorita. V roce 2019 jsem začínal politickou dráhu vstupem do eurovoleb, a dnes už mám zkušenosti z politiky. Současně jsem se před rokem stal předsedou našeho politického hnutí Zdraví Sport Vzdělání 2012. Naše hnutí má cca 80 zastupitelů ve všech krajích republiky. Z tohoto důvodu jsem přesvědčený, že dokážu oslovit voliče lépe než před pěti lety.

Proč je podle vás důležité, aby měla vietnamská komunita své přímé zastání v Evropském parlamentu? Chcete se soustředit na některé specifické problémy, které trápí příslušníky této komunity? Můžete být prosím konkrétní? 

Samozřejmě Vietnamců v Evropě je dle mého odhadu cca 500 tisíc až 700 tisíc, tak proč by neměla mít zástupce? A ano, chci se pustit do sociální a pobytové agendy v EU, jako stop nelegální migraci, a naopak vytvořit vhodné podmínky pro příjezd kvalifikovaných pracovníků i studentů ze zahraničí. Klidně si přiznejme, že Evropa stárne, a na důchody potřebujeme mladé lidí. Mně se na EU nelíbí vůbec povinné migrační kvóty, ani Green Deal. O těchto věcech vietnamská komunita v ČR má ponětí, protože jsme byli toho svědky s ukrajinskou komunitou. Elektroauta jsou také věci, nad kterými Vietnamcům zůstává rozum stát. Vždyť oni to jsou toho svědkem ve Vietnamu, kde jediná vietnamská firma vyrábí elektroauta, a nikdo to nekupuje.

Je možné vlastně očekávat, že by vietnamská komunita byla ve svých politických názorech více homogennější, než je většinová populace? Přece jen otevřeně hájíte pravicovou a eurospektickou politiku, ke které se lidé hlásí spíš v menšině… 

Ano, vietnamská komunita se v politice zajímá jen o pár základních témat. Něco jako podmínky v podnikání a příznivější podmínky pro pobyt cizinců, kteří zde pracují, studují nebo podnikají. Hájím hlavně zdravý rozum a politiku svobodného podnikání. Jsem pravicový a poté, co jsem převzal předsednictvo našeho hnutí, tak v tom pokračuji a šířím dál. Dle mého, nikdo z naší komunity nehájí sociální stát, ale zajímá je volnost v podnikání, aby mohli pracovat a nemuseli moc myslet na byrokracii. Jinak co se týče EU, jsem toho názoru, že EU zaostává a není ji už kam posunout, snaží se jen zbytečně věci regulovat. Nechme také, aby se mladí politici dostali do parlamentu. Konec konců, je to jejich budoucnost a oni si to mohou měnit dle svého!

Dlouhá léta stojíte v čele integračního centra. Jak jste se k této práci dostal a co vás na ní nejvíce naplňuje? 

Já jsem jediný zakladatel a skoro 10 let se tomu věnuji. Jelikož moje práce je o integraci a propojení vietnamsko-českých vztahů, tak vím přesně, jak to mezi Vietnamci a Čechy funguje. A funguje to úplně skvěle. Vietnamci skvěle vaří, Češi si pochutnávají a obě strany se mají rádi. Prostě láska prochází žaludkem po česku. Od začátku jsem měl jen malý cíl, že udělám integrační blog pro Vietnamce, a vysvětlit jim, jak a co kde funguje. Jenže jsem byl jediný, kdo to dělá. Po pár letech už jsem měl polovinu komunity na facebooku, a dnes mě lidé poznávají nejen v Čechách, ale také doma ve Vietnamu na ulici. Mě ta práce baví a dává smysl, protože jsem komunitu někam posunul. A bylo by to skvělé, kdyby měli svého politického zástupce.

Kdybyste se měl zamyslet nad fungováním Evropské unie jako celku, co byste jí vytkl především? A naopak, najdete něco, za co byste Evropskou unii mohl veřejně pochválit? 

Evropská unie jako od základu je určitě nejlepší řešení, jak spolupracovat na bázi hospodářství a lidského kapitálu. Vše ale zkazilo to, že začala nařizovat, co, kdo, jaký stát může dělat. Beru jen praxi, kde některé státy poskytovaly občanství za nákup nemovitosti v jejich státě. EU byla proti tomu a je konec éry zlatých víz. EU není ani dravá, neumí zápasit se zbytkem světa, protože i místní podnikatelé nejsou dost silní na globálním trhu, pokud žijí z dotací.

V poslední době se v rámci celé Evropské unie mluví o migračním paktu. Jak se na tuto debatu dívají příslušníci vietnamské komunity? Přestože se to nedá srovnávat, byli i Vietnamci ti, pro které se Česká republika stala novým domovem. Rezonuje toto téma ve vaší komunitě v této souvislosti třeba nějak jinak, než ve většinové populaci? 

Migrační pakt jde mimo chápání naší komunity. Víme, že EU je štědrá, ale přece zde potřebujeme více pracujících cizinců nebo studentů. Potřebujeme v EU hlavně ty, kteří mají motivaci se někam stěhovat, naučit se tam a pracovat. To se EU nepovedlo. Ten pakt je jakoby zárukou pro migranty a převaděče lidí, že stačí, aby se dostali nelegálně na území EU, a bude se o ně dobře starat. Přitom si na důchod musejí Češi půjčovat. Tak tohle mi přijde jako úplný úlet.

Velkým tématem těchto voleb je také diskuse o evropské zelené politice. Kdyby bylo na vás, měl by se Green Deal pouze nějak parametricky upravit, nebo od základu zrušit? 

Řeknu to jednoduše. Celý Green Deal bych zrušil. Potom postupně bych implementoval drobné změny a podmínky, aby se vyzkoušelo, jak to jde v praxi. Jako udělat si balíček Green Deal a říct, že do 20 let se to musí udělat, je šílené.

Velkou emoci vyvolává také debata o povinném zavedení eura. Sám jste podnikatel, jak se k této problematice stavíte vy? 

V době, kdy EU není silná ani svou politikou, ani hospodářstvím, ani bezpečností, tak bych euro nezavedl. S korunou nemám problém, a klidně bych s ní platil dalších 50 let.

Převzato z Parlamentních listů

Redakčně upraveno

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tran Van Sang

Tran Van Sang

Ing. Tran Van Sang, pod přezdívkou Sangu, je zastáncem lidského práva v demokratickém státě. Je velmi pravicový a demokratický politik. Narodil se ve Vietnamu, ale do ČR přiletěl v deseti letech. Celé dětství strávil ve městě Most. Tam vystudoval vysokou školu a do Prahy jel pracovat na integračních projektech v neziskovém sektoru. V roce 2016 založil integrační centrum pro Vietnamce po celé ČR a EU. Ročně Sanga na sociální síti sleduje sta tisíce cizinců. V roce 2019 kandidoval za Hnutí Zdraví, Sport ve volbách do Evropského parlamentu. V roce 2023 převzal předsednictvo Hnutí a přejmenoval na Hnutí Zdraví, Sport, Vzdělání 2012. Profesní kariéra: – Pracoval jako koordinátor integračních projektů. – Založil integrační centrum pro Vietnamce v ČR. – V současné době je podnikatelem, a ředitelem svého integračního centra SANGU SRO. Politické priority: 1. Reforma cizineckého práva: Sangu prosazuje mírnější přístup ke pracujícím cizincům, umožnit jejich ekonomický činnost více rozvíjet na území, což jednoznačně bude přispívat do rozpočtu ČR. A naopak zpřísnit nelegální migraci a žadatele o azyl na území EU i ČR. 2. Vzdělání: ČR se stává multikulturní zemí, a je dobré měnit rámcový program vzdělání postupně. Měli bychom se učit od ostatních států a aplikovat co nejdříve do našeho školství. 3. Mezinárodní vztahy: Chce aby ČR měla neutrální postoj i zahraniční politiku. Je třeba zamyslet na budoucí vývoj světového řádu, a postavit ČR do pozice šikovného diplomata. Zajímavost: Sangu je Čechem od svých 29ti let (v r. 2014), nepije pivo ale rád si dá Slivovici. Motto: „Pomoc lidem v nouzi, a vrátí se ti to jako pocit štěstěny“

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Tran Van Sang

Tran Van Sang

Ing. Tran Van Sang, pod přezdívkou Sangu, je zastáncem lidského práva v demokratickém státě. Je velmi pravicový a demokratický politik. Narodil se ve Vietnamu, ale do ČR přiletěl v deseti letech. Celé dětství strávil ve městě Most. Tam vystudoval vysokou školu a do Prahy jel pracovat na integračních projektech v neziskovém sektoru. V roce 2016 založil integrační centrum pro Vietnamce po celé ČR a EU. Ročně Sanga na sociální síti sleduje sta tisíce cizinců. V roce 2019 kandidoval za Hnutí Zdraví, Sport ve volbách do Evropského parlamentu. V roce 2023 převzal předsednictvo Hnutí a přejmenoval na Hnutí Zdraví, Sport, Vzdělání 2012. Profesní kariéra: – Pracoval jako koordinátor integračních projektů. – Založil integrační centrum pro Vietnamce v ČR. – V současné době je podnikatelem, a ředitelem svého integračního centra SANGU SRO. Politické priority: 1. Reforma cizineckého práva: Sangu prosazuje mírnější přístup ke pracujícím cizincům, umožnit jejich ekonomický činnost více rozvíjet na území, což jednoznačně bude přispívat do rozpočtu ČR. A naopak zpřísnit nelegální migraci a žadatele o azyl na území EU i ČR. 2. Vzdělání: ČR se stává multikulturní zemí, a je dobré měnit rámcový program vzdělání postupně. Měli bychom se učit od ostatních států a aplikovat co nejdříve do našeho školství. 3. Mezinárodní vztahy: Chce aby ČR měla neutrální postoj i zahraniční politiku. Je třeba zamyslet na budoucí vývoj světového řádu, a postavit ČR do pozice šikovného diplomata. Zajímavost: Sangu je Čechem od svých 29ti let (v r. 2014), nepije pivo ale rád si dá Slivovici. Motto: „Pomoc lidem v nouzi, a vrátí se ti to jako pocit štěstěny“

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31