Když jsme před 35 lety prožívali revoluci vzhlíželi jsme k Západu. Ten pro nás tehdy představoval vzor svobody a prosperity. Něco se ovšem zvrtlo.
Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Naše země zase nevzkvétá.
První pomoc bude dostačující jen chvíli a daleko více je opět nutná systémové léčba. Svobodní proto nabízí 14 kroků obnovy ekonomiky a společnosti.
Za stovky miliard korun chce Praha postavit byty pro lidi, kteří ve městě ještě ani nežijí. Zatímco tisíce pražských seniorů čekají roky na místo v domově,
V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice.
Jižní Město má už léta svůj vysněný projekt: venkovní koupaliště u areálu Jedenáctka Vodní svět. Od chvíle, kdy s ním v roce 2019 přišla tehdejší rada
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček vystoupil na tiskové konferenci klubu SPD, kde důrazně varoval před zaváděním mechanismů plošného sledování soukromé komunikace, známých pod názvem Chat
Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a
Kdo stojí za strategií AntiBabiš? Saul Alinsky a jeho Rules for Radicals – příručka, kterou se řídí Obama, Clintonová, aktivisté z Greenpeace i naše „hodnotová“ média.
V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.
Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.
Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.
Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.
Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.
Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.
Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.
Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.
Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.
Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.
Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.
Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.
Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.
Deváté vydání živého pořadu Libora Vondráčka „Proč, jak a co“ ukázalo, že přímý kontakt s diváky je politika lepší než vydávání tiskových zpráv. Předseda Svobodných a místopředseda ústavně-právního výboru odpovídal ve čtvrtek ráno na dotazy v přímém přenosu, bez cenzurovaných otázek, bez připravených karet, a výsledek byl překvapivě věcný.
Na první dotaz, jak zabránit dlužníkům v účelovém převádění majetku, aby se vyhnuli splácení, Vondráček nenabídl populistické heslo o vězení, ale rozumnou právní úvahu. Připomněl, že český právní řád už dnes umožňuje napadnout účelové převody majetku jako neplatné, a že klíčové je, aby se toho lidé nebáli využívat a šli soudní cestou. Pak ale přišel s konkrétním návrhem, který v podobných diskusích slýchá málokdo: zrušit DPH na odměnu exekutorů. Vondráček spočítal, že jde o 21 procent, o které se zdražuje vymáhání dluhu, tedy o pětinu méně peněz na splacení pro věřitele i dlužníka. Otevřeně přiznal, že Evropská unie takovou výjimku zakazuje, což použil jako přirozený můstek k širší kritice bruselských pravidel, ale zároveň dodal, že by se to mělo řešit bez ohledu na to, co si o tom myslí Brusel.
Druhý dotaz na „tajné nákupy vakcín“ a nemožnost ovlivnit Evropskou komisi dal Vondráčkovi příležitost vysvětlit, proč Svobodní od svého vzniku odmítají Lisabonskou smlouvu a proč věří v odchod z EU do EFTA. Místo prázdného anti-evropanství předložil konkrétní srovnání: Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko mají volný obchod, sdílí schengenský prostor, a přesto si zachovávají suverenitu, kterou Česká republika po Lisabonské smlouvě ztratila v otázkách, jako je migrační politika. Připomněl i aktuální hlasování o takzvaném Chat Control z 9. července, kde k zablokování sledování soukromé komunikace je nutná absolutní většina 361 europoslanců, zatímco k jeho schválení stačí, aby se dost lidí nedostavilo k hlasování.
Na tvrdý dotaz, proč bude schodek rozpočtu pro rok 2027 vyšší než letos, Vondráček neuhýbal. Otevřeně přiznal, že odpovědnost za nový rozpočet leží na současné koalici, a poctivě dodal, že se Svobodní s jedním mandátem nemohou prosadit tolik, kolik by chtěli. Zároveň ukázal, že dluh vytvořený Fialovou vládou za čtyři roky, 1200 miliard korun, byl vyšší nominálně i vůči HDP než dluh 800 miliard za předchozí vlády Andreje Babiše. Konkrétní úspory pojmenoval bez vytáček: zrušení zabetonovaného služebního zákona, slučování agentur jako CzechTrade a CzechInvest, a především omezení zelené agendy, kterou podle propočtů Národní rozpočtové rady stojí českou ekonomiku přes 200 miliard korun ročně.
Zajímavý byl i moment, kdy se Vondráček bránil obvinění, že je vládní koalice „vlastizrádná“. Připomněl, že vláda odmítla plán Marka Rutteho na půjčky Ukrajině ve výši 0,25 procenta HDP, tedy přes 20 miliard korun ročně z českého rozpočtu, a že odmítá i federalizaci EU, kterou podle něj hájí Petr Pavel, Danuše Nerudová nebo Jan Farský.
Vondráček prokázal i lidskost tam, kde to nikdo nečekal. Na dotaz ke kontroverznímu videu mladé členky mládežnické organizace nezaútočil, ale ocenil, že autor rozhovoru na její žádost video stáhl, a připomněl, že každý má právo se v mládí vyjádřit nešikovně a později se od toho distancovat. A na dotaz o vojenských certifikátech konečného uživatele upřímně přiznal, že tématu nerozumí dost dobře na to, aby odpovídal, což je v politice vzácnější ctnost, než by se zdálo.
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme žít v zemi, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
Zákaz dostupných aut pořád není definitivní. V roce 2026 je plánováno ještě jedno hlasování o konci spalovacích motorů. Do té doby máme šanci dát najevo, že s tímto nesouhlasíme. Nesmíme tento čas promarnit a musíme nesmyslný zákaz zastavit, dokud je to možné!
