Když jsme před 35 lety prožívali revoluci vzhlíželi jsme k Západu. Ten pro nás tehdy představoval vzor svobody a prosperity. Něco se ovšem zvrtlo.
Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Naše země zase nevzkvétá.
První pomoc bude dostačující jen chvíli a daleko více je opět nutná systémové léčba. Svobodní proto nabízí 14 kroků obnovy ekonomiky a společnosti.
Česká politická soutěž čelí nebezpečnému paradoxu. Zatímco jsou politické strany svázány drastickými limity a povinností rozkrývat identitu každého dárce, pohybují se na scéně profesionální neziskové organizace
V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč
Když do čela ministerstva spravedlnosti usedl Jeroným Tejc, překvapil část veřejnosti oznámením, že jednou z jeho priorit bude ochrana svobody slova. Konkrétní příklady neuvedl, ale předchozí
Pandemie covidu nebyla žádným historickým zlomem. Podle německého lékaře Wolfganga Wodarga šlo jen o další, tentokrát úspěšnou reprízu scénáře, který farmaceutický průmysl a WHO zkoušely už
Na semináři o covidu v Poslanecké sněmovně vystoupil MUDr. Miroslav Havrda, jeden z představitelů Paralelní lékařské komory, s ostrou kritikou covidových opatření a mediální kampaně z
Předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Libor Vondráček v úterním Interview ČT24 obhajoval kroky ministra zahraničí Petra Macinky a zdůrazňoval, že za napjatou situaci mezi
V pořadu TV Česko vystoupila zdravotnice Adriana Čipižáková, která dlouhodobě komentuje téma očkování a kriticky se vyjadřuje k připravované Národní očkovací strategii. V rozhovoru popisuje, proč podle ní není správné stavět očkování jako „základní pilíř“ prevence a proč v dokumentu vidí riziko nepřímého nátlaku na veřejnost.
Čipižáková strategii označuje za komplexní plán, který podle ní detailně popisuje, „kam se očkování má ubírat“, co má být povinné a nepovinné a jaké má mít vazby a důsledky. Současně tvrdí, že dokument může v praxi vytvářet tlak směrem k „nepovinně povinnému“ očkování, protože jako cíl zmiňuje velmi vysokou proočkovanost – podle jejích slov až populace. Strategie je podle ní prezentována jako prevence, ale fakticky se soustředí téměř výhradně na vakcinaci.
Jedním z klíčových argumentů, který prezentuje je, že část veřejnosti si podle ní zjednodušila význam očkování a začala jej chápat jako záruku bezpečí. V ordinacích se prý setkává s představou, že po vakcinaci „se už nemůže nic stát“, což podle ní vede k podceňování dalších návyků a opatření. Kritizuje také výroky, které podle ní zaznívají ve veřejném prostoru ve smyslu, že „jiná prevence infekčních onemocnění, než očkování není“.
V další části rozhovoru vysvětluje, proč podporuje výzvu „stop“ Národní očkovací strategii. Jako zásadní uvádí dvě roviny: jednak obavu z donucovacích mechanismů, jednak podle ní nedostatečné a málo férové zacházení s problematikou nežádoucích účinků. Tvrdí, že nežádoucí účinky se v praxi často bagatelizují a lidé se mohou setkat s odmítnutím souvislosti ze strany části lékařů, i když potíže přijdou krátce po očkování. Zároveň připomíná, že informace o nežádoucích účincích jsou uvedené v příbalových letácích a že systém by podle ní měl jasněji řešit, jak budou lidé s vážnými následky případně podpořeni.
Rozhovor se věnuje i očkování dětí a těhotných. Čipižáková říká, že rodiče by podle ní měli dostávat srozumitelné informace nejen o deklarovaných přínosech, ale i o možných rizicích a nežádoucích účincích – a zejména vysvětlení „proč se očkuje“ a proč v určitém věku. Kriticky popisuje zkušenosti některých rodičů, kteří jí podle jejích slov píší o komunikaci v ordinacích, včetně strašení. Opakovaně zdůrazňuje, že rozhodnutí má být dobrovolné a postavené na úplných informacích, a zmiňuje i alternativní přístupy k prevenci, jako je životní styl, spánek, strava a hygienické návyky.
Významná část vystoupení se vrací do období covidu. Čipižáková popisuje svou zkušenost ze zdravotnictví, rozpor mezi mediálním obrazem a tím, co dle jejího líčení viděla v praxi, a také situace spojené s tlakem na očkování a testování u zdravotníků. Navazuje tím na svůj podíl na aktivitě známé jako Deklarace sester, kterou prezentuje jako reakci na nátlak na povinné očkování profesí. Podle jejích slov se téma nyní vrací v jiné podobě právě skrze Národní očkovací strategii.
V závěru rozhovoru zve na besedy a přednášky, kde se má diskutovat Národní očkovací strategie i širší rámec tématu. Zmiňuje vlastní web a další informační stránky a popisuje snahu zvát na akce i lékaře, aby zazněly různé pohledy a lidé si mohli informace sami vyhodnotit. Zároveň vyzývá ke společenskému „kompromisu“: aby se lidé navzájem ne dehonestovali podle toho, jakou cestu prevence si zvolí.
Redakce
Na semináři o covidu v Poslanecké sněmovně vystoupil MUDr. Miroslav Havrda, jeden z představitelů Paralelní lékařské komory, s ostrou kritikou covidových opatření a mediální kampaně z let 2020–2022. Havrda označil období pandemie za „covidovou totalitu“ nebo „dobu temna“ a srovnal segregaci neočkovaných s fašistickým režimem.
Paralelní lékařská komora jako alternativa
Havrda připomněl, že v době, kdy oficiální instituce tvrdily, že „všichni lékaři souhlasí se strategií státu“, založili s kolegy paralelní lékařskou komoru. „Vzali jsme si bílé pláště a šli jsme k lidem, protože jsme se nedostali do žádných médií,“ popsal lékař. Jejich akce na Václavském náměstí, Staroměstském náměstí a na Letné sledovaly tisíce lidí, přičemž přenosy na alternativních médiích jako Raptor TV či KTV Live měly až 250 000 zhlédnutí.
Když jim tehdejší prezident České lékařské komory nedovolil pořádat semináře v budově komory, pořádali je venku na „Kubkových schodech“ u Palackého náměstí. „Tam nám lidé nosili svařák, teplomety a koláče, protože byla hrozná zima,“ vzpomínal Havrda s díky občanům, kteří je podporovali.
Očkování těhotných žen jako „lékařská žumpa“
Zvláště ostře Havrda kritizoval očkování těhotných žen experimentální vakcínou. „Na lékařské fakultě nás učili, že těhotné ženy nesmí prakticky žádné léky, ani aspirin,“ řekl s tím, že se ptal veterinářky, zda očkují březí fenky, a ta odpověděla, že by si to nikdy nedovolili. „My jsme si dovolili očkovat nejenom děti, kde dnes víme, že to nepotřebovaly, ale očkovali jsme těhotné ženy. Lékařská žumpa, styďte se,“ vyzval kolegy, kteří postup schvalovali.
Havrda také zmínil náměstka ministra zdravotnictví Policara, který podle něj vydal „20 nezákonných protiústavních vyhlášek segregujících zdravé neočkované lidi“ a srovnal tento postup s označováním Židů žlutými hvězdami za fašismu.
Konkrétní požadavky: omluva, odškodnění a revize
MUDr. Havrda formuloval tři hlavní požadavky. Za prvé žádá, aby se „odborníci“, kteří podle něj „prokazatelně lhali“, omluvili všem lidem. Za druhé požaduje, aby stát odškodnil všechny poškozené závažnými nežádoucími účinky očkování. Za třetí vyzval novináře, aby „začali psát pravdu a přestali zamlčovat jasná fakta, která jsou vědecky podložená“.
Mimo to Havrda navrhuje revizi národní očkovací strategie, kterou označil za „medicínský nesmysl“, a odmítá, aby „takzvaní odborníci“ z covidové éry byli nadále nominováni do funkcí na ministerstvu zdravotnictví. Poukazuje také na návrh současného náměstka ministra spravedlnosti JUDr. Koudelky, který navrhuje jiné řešení než vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny, kde by se podle Havrdy „vše dostalo pod koberec“.
Lékař závěrem zdůraznil roli alternativních médií a organizací, které podle něj zabránily povinnému očkování. „Díky úsilí těchto lidí byla vytvořena deklarace lékařů, sester, vojáků, policistů a další, kde to byly statisíce lidí,“ uvedl s tím, že stát měl nakoupeno „10 vakcín na jednoho člověka“ a „očkovali by nás jako ovce“. Své vystoupení zakončil varováním směrem k médiím a oficiálním odborníkům: „Již nikdy více. A tohle vám fakt nezapomeneme.“
Předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Libor Vondráček v úterním Interview ČT24 obhajoval kroky ministra zahraničí Petra Macinky a zdůrazňoval, že za napjatou situaci mezi vládou a prezidentem nese odpovědnost Petr Pavel. Moderátorka Barbora Kroužková se ve více než dvacetiminutovém rozhovoru ptala na aktuální politickou krizi, práci ministrů za SPD i možný rozpad poslaneckého klubu.
Vondráček hned v úvodu rozhovoru připustil, že by osobně podal kompetenční žalobu kvůli prezidentovu odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Zároveň však vyjádřil obavy z možného rozhodnutí Ústavního soudu, který by podle něj mohl ještě více rozšířit svou vykládací pravomoc. „Pokud budeme mít ten názor, že Ústava je v tomto ohledu nejasná, můžeme ji následně změnit,“ konstatoval poslanec s tím, že článek 68 Ústavy by měl být zpřesněn tak, aby prezident byl jednoznačně povinen jmenovat navrhovaného ministra.
Macinka jako obránce, prezident jako útočník
Klíčovým tématem rozhovoru byla eskalace konfliktu mezi ministrem zahraničí a prezidentem. Vondráček označil Petra Pavla za „útočníka“, který první zahájil „extrémní kohabitaci“ tím, že odmítl jmenovat Turka a veřejně ho osočil z adorování totalitních režimů. „Petr Macinka na to reagoval v podstatě tak, jak bylo řečeno několikrát – na hrubý pytel hrubá záplata,“ uvedl předseda Svobodných.
Když moderátorka konfrontovala Vondráčka s kontroverzní esemeskou, v níž Macinka hrozil prezidentovu poradci Petru Kolářovi „spálením mostů způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace“, poslanec tento postup podpořil. Podle něj je esemeska pouze „konstatováním faktu“ a mosty boří svým postupem prezident, ne ministr zahraničí.
Demonstrace a komunikace s voliči
K nedělní demonstraci na podporu prezidenta, které se zúčastnilo podle odhadů 80–90 tisíc lidí, se Vondráček vyjádřil opatrně. Na rozdíl od prezidenta Pavla, který podle něj za minulé vlády tvrdil, že s účastníky protivládních demonstrací „ani nemá smysl mluvit“, chce současná koalice s demonstranty komunikovat. „Je potřeba vyprávět ten příběh vcelku,“ řekl Vondráček s tím, že řada demonstrantů možná není dostatečně informována o celém kontextu kauzy.
Když moderátorka ostře reagovala dotazem, zda tím naznačuje, že demonstranti „nemají mozek“ a „nejsou schopni si najít informace“, Vondráček couvl a zdůraznil, že právě proto, že mají mozek, je potřeba směrem k nim adresovat další informace. Zároveň odmítl postup prezidenta Pavla, který podle něj ignoruje část veřejnosti.
Ministři za SPD pracují, jen to neumí komunikovat
Na otázku ohledně viditelnosti a práce ministrů za SPD Vondráček odpověděl, že jsou to manažeři, kteří „nejsou mistři světa v tweetování a marketingové prezentaci své práce“. Ujistil však, že ministři pracují intenzivně, zejména na přípravě státního rozpočtu a konkrétních projektech. Jako příklad uvedl ministra dopravy, který se věnuje dopravním stavbám, jež byly za minulé vlády zastaveny kvůli nedostatku financí.
Vondráček také odmítl obavy z rozpadu klubu SPD ve sněmovně. „Nálada je veskrze pozitivní,“ prohlásil s tím, že všechny strany v klubu – SPD, Svobodní, PRO a Trikolóra – jsou motivované využít mandát k plnění programu. Emancipační snahy poslance Jindřicha Rajchla z PRO nevnímá jako problém.
Kádrování ano, čistky ne
V závěru rozhovoru se moderátorka ptala na opakované neúspěšné volby Víta Rakušana do vedení sněmovny. Vondráček přiznal, že vládní koalice bude „kádrovat“ kandidáty na vysoké posty podle jejich minulé práce. „Pan Rakušan podle mého názoru nemá za sebou takovou práci, aby si zasloužil ode mě dostat hlas,“ vysvětlil poslanec. Zároveň však vyloučil, že by připravovaná novela zákona o státní službě měla sloužit k čistkám ve státní správě. Podle něj zákon naopak poskytuje větší ochranu státním zaměstnancům než Zákoník práce.
Interview ukázalo, jak hluboká je roztržka mezi vládní koalicí a prezidentem, přičemž Vondráček dává jasně najevo, že SPD a její spojenci stojí pevně za Petrem Macinkou a Filipem Turkem. Zda středeční schůzka premiéra Babiše s prezidentem situaci uklidní, zůstává otevřené.
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme žít v zemi, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
Zákaz dostupných aut pořád není definitivní. V roce 2026 je plánováno ještě jedno hlasování o konci spalovacích motorů. Do té doby máme šanci dát najevo, že s tímto nesouhlasíme. Nesmíme tento čas promarnit a musíme nesmyslný zákaz zastavit, dokud je to možné!
