Když jsme před 35 lety prožívali revoluci vzhlíželi jsme k Západu. Ten pro nás tehdy představoval vzor svobody a prosperity. Něco se ovšem zvrtlo.
Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Naše země zase nevzkvétá.
První pomoc bude dostačující jen chvíli a daleko více je opět nutná systémové léčba. Svobodní proto nabízí 14 kroků obnovy ekonomiky a společnosti.
Opominutý význam patologie v posledních letech pro klinickou praxi – jak důležitá je mezioborová spolupráce.« Takový byl název dnešního semináře v Poslanecké sněmovně, který upozorňoval na nevratné
Svárov na Kladensku má po komunálních volbách jasno. Kandidátka Svobodných v čele s Ivanem Zetkem získala všech sedm mandátů a obec tak povede člověk, který za
Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu
Zlín má obrovský potenciál. Má jedinečnou baťovskou architekturu, průmyslovou tradici, univerzitu, sport, podnikatele i tisíce lidí, kteří zde chtějí žít a vychovávat své děti. Zároveň ale
Jako kandidátka za koalici Motoristé sobě a Svobodní v Praze 1 se den co den setkávám s lidmi, kterým záleží na tom, jak naše čtvrť vypadá
Věž u stanice metra Opatov na Jižním Městě měla dlouho pověst problémové ubytovny.1, 2 V roce 2018 radnice slibovala, že z ní udělá bydlení pro učitele,
Pondělní superdebata CNN Prima NEWS, kterou moderovala Pavlína Wolfová, posadila kjednomu stolu lídry menších stran a hnutí: Gabrielu Svárovskou za Zelené, Jindřicha Rajchla zaPRO, Roberta Šlachtu za Přísahu, Vítka Prokopa za Stačilo!, Jiřího Nedvěda za SOCDEM a LiboraVondráčka za Svobodné. Nejostřejší ideový souboj večera se odehrál mezi dvěma opačnýmipóly české politiky. Na jedné straně stála spolupředsedkyně Zelených, která věří ve větší rolistátu, evropské daně a Green Deal. Na druhé straně předseda Svobodných, který proti tomupostavil nižší výdaje, žádné nové daně a právo lidí rozhodovat o vlastním okolí. Diváci mělijasno: v anketě CNN Prima NEWS přesvědčil Vondráček 34,3 procenta hlasujících a skončildruhý.
Debata o rozpočtu začala otázkou, zda Vondráček ve vládní koalici trpí. Odpověděl s nadhledemi upřímně: při pohledu na vysoký schodek samozřejmě trpí, ale za minulé vlády trpěl víc. Věří,že po dalších volbách budou mít Svobodní silnější mandát a budou moci víc používatpomyslnou motorovou pilu na státní výdaje. Zároveň ocenil, že šéfka Úřadu vlády přišla spožadavkem snížit výdaje na aparát jednotlivých ministerstev o deset procent. Připomněl, žepodobnou cestou šel Nový Zéland a fungovalo to. Když moderátorka naznačila, že jde ohausnumera, Vondráček odpověděl, že stejné výtky slyšeli i Novozélanďané, a přesto se úsporypodařily. Rozpočtový problém je podle něj na straně výdajů, nikoli příjmů.
Tady se nejvíce rozcházel se Svárovskou. Ta navrhovala zdanit miliardáře, nejlépe na evropskéúrovni. Vládní příspěvek dva tisíce korun pro seniory přitom označila za aroganci a peníze byraději rozpustila v systému sociálních služeb a superdávky. Vondráček oproti tomu jasně řekl,že pro zvyšování daní jako svobodný ruku nezvedne. Moderátorka jeho slova později použilajako měřítko, podle kterého se ptala i ostatních hostů. Vondráček připomněl, že progresivnízdanění v Česku už existuje prostřednictvím slevy na poplatníka. Další zatížení občanů bypodle něj nic nevyřešilo. Kdo dnes v Česku podniká a dává lidem práci, odejde tam, kde jsoulevnější energie a nižší daně, a lidé přijdou o práci. Levicovým zastáncům vyšších daní vzkázal,že pak to bude jejich vizitka. Svárovská přitom na hrozbu odchodu bohatých odpovídala tím, že
Vytvoř z přepisu z vystoupení Libora Vondáčka vpořadu Svoební super debeta na CNN Prima nesw aťje tak jeho střet se svárovskou. Článek na 3,5 NS.Clánek musí vyjít pro Vondráčka pozivtivně. Vytvoř tove stejném stylu jako je Saloń Echa24:
zdanění by se mělo přenést na evropskou úroveň. To by ale znamenalo předat Bruselu dalšípravomoc, o kterou Svobodní dlouhodobě bojují, aby zůstala v rukou českého státu.
Vondráček přitom neskončil u odmítání. Na rozdíl od Svárovské, jejíž návrhy stály na novýchdaních, přišel s konkrétním zdrojem peněz bez zvyšování daní: pracovními agenturami, kterépodle něj často fungují načerno a připravují stát o velké sumy. Připomněl, že nestačí řešit jenEET, jak naznačoval Robert Šlachta. Agentury jsou podle něj další oblast, kde stát může získatpeníze tím, že vymůže dodržování stávajících pravidel. Je to přístup člověka, který místonových břemen pro poctivé hledá peníze tam, kde se dnes nepoctivě šetří na úkor ostatních.
Do rozpočtové debaty Vondráček vnesl i varování ze zahraničí. Na adresu nového newyorskéhostarosty, kterého označil za neomarxistu, poznamenal, že tento politik ještě nevládne ani rok, alidé se už stěhují do Texasu a na Floridu. Tak to podle něj chodilo ve všech státech, které začalyždímat majetné obyvatele a nemovitosti. Kapitál i lidé utíkají tam, kde je nikdo nedusí. Přesněpřed tímto scénářem varoval i ve vztahu k návrhům Zelených a dalších levicových stran.
Rozdíl mezi oběma politiky byl vidět i u tématu, které večer sjednotilo téměř celé studio:soukromé zahraniční cesty prezidenta Petra Pavla v době komunálních a senátních voleb.Svárovská zvolila opatrnou formulaci a odjezd prezidenta označila za nešťastný. Vondráček bylmnohem přímější. Prohlásil, že po 33 letech od pádu komunismu jsme si za prezidenta vybraličlověka, který tento úřad ponížil a dokazuje, že dokáže laťku snižovat ještě níž. Připomněl, ževolby jsou svátkem demokracie, a od hlavy státu se proto očekává, že je bude brát vážně. Spodobně tvrdým hodnocením přišli i Rajchl, Prokop, Šlachta a Nedvěd. Opatrnost Svárovskétak působila spíš jako snaha prezidenta chránit než ho hodnotit.
Nejvěcnější a pro Svárovskou nejnepříjemnější střet přišel u větrných elektráren a takzvanýchakceleračních zón. Svárovská tvrdila, že obce mají díky územnímu plánu své právo rozhodovatgarantované a naprosto nezpochybnitelné. Stát by podle ní měl být aktivnější a obcím pomocivstupovat do investic do obnovitelných zdrojů. Vondráček jí na to odpověděl přesně: zákon oakceleračních zónách územní plány obcí naopak ruší. Tvrzení o nezpochybnitelném právu obcítím postavil do zcela jiného světla. Divákům zároveň dal jasnou radu: ať se podívají, jak o tomtozákonu hlasovali jejich senátoři, a pokud se jim to nelíbí, ať je ve volbách vymění.
Stejně zásadní byl jeho postoj k referendům o větrnících. Stát podle něj nesmí dát ani korununa to, aby ovlivňoval smýšlení lidí. Připomněl, že před referendem o vstupu do Evropské uniedal stát 200 milionů korun na přesvědčování občanů, aby hlasovali pro vstup, a nula korun navysvětlení nevýhod členství. Tohle se podle něj nesmí nikdy opakovat. Svobodní jsou rádi, že sereferenda konají, ale lidé v nich musí rozhodovat sami, ne pod tlakem státní propagandy.Zatímco Svárovská mluvila o tom, jak by stát měl být aktivnější, Vondráček hájil právo občanů,aby jim stát do jejich rozhodnutí nemluvil.
Kvality Vondráčkova vystoupení si všimli i komentátoři, kteří debatu hodnotili po jejímskončení. Thomas Kulidakis ho zařadil mezi nejpřesvědčivější řečníky večera, vedle Rajchla,Prokopa a Svárovské. Ocenil, že na rozdíl od Šlachty a Nedvěda dokázal oslovit své voliče.Martin Schmarcz sice upozornil, že Vondráček to měl jako člen vládní většiny nejtěžší, protoževláda zatím neplní vše, co Svobodní chtějí. Zároveň ale uznal, že své postoje v debatě obhájil.
Superdebata tak ukázala dva zcela odlišné pohledy na roli státu. Gabriela Svárovská nabídlaevropské daně pro bohaté, další přerozdělování a akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje.Libor Vondráček nabídl škrty v aparátu ministerstev, žádné nové daně, vymáhání pravidel upracovních agentur a respekt k rozhodnutí obcí a jejich obyvatel. Výsledek divácké anketynaznačuje, že druhý přístup je českým voličům bližší.
Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.
Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.
Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.
K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.
Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.
U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.
K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.
Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.
Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.
Ve studiu Událostí, komentářů se u Lukáše Dolanského sešli europoslanci Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) a Veronika Vrecionová (ODS), pirátský poslanec Samuel Volpe a Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti. Tématem byl projev předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o stavu Unie, který zazněl ve Štrasburku. Zatímco ostatní hosté se většinou pohybovali v rovině obecného zklamání nad nekonkrétností projevu, Vondráček přišel s nejostřejším a zároveň nejvěcnějším hodnocením celého večera.
Hned v úvodu použil srovnání, které se stalo nejcitovanějším momentem debaty: podle něj mu projev připomněl Miloše Jakeše, jak popisoval stav Československa na konci osmdesátých let, tedy systém, který sám sebe chválí, zatímco reálně směřuje ke krizi. Nešlo o prázdné plácnutí, ale o odrazový můstek k tvrdé, ale podložené kritice toho, jak Evropská komise mluví o právním státu. Vondráček připomněl, že právě von der Leyenová v době covidu uzavírala kontrakty s Pfizerem přes SMS zprávy a nyní chce podobným způsobem nakupovat hasičská auta, a otevřeně se zeptal, jakým právem si taková předsedkyně komise osobuje mluvit o dodržování pravidel právního státu.
Na rozdíl od Jaroslavy Pokorné Jermanové, která svou kritiku vedla v rovině obecné nespokojenosti s centralizací, doplnil Vondráček konkrétní příklad nerovného výkladu pravidel: připomněl, jak odlišně přistupovala Evropská komise k Polsku v době, kdy tam minulá vláda upravovala ústavní soud, ve srovnání s tím, jak dnes komise sama interpretuje vlastní pravidla podle svých aktuálních potřeb. Dodal, že kdyby si projev pustili Islanďané, mohli by si jen gratulovat, že v referendu odmítli, byť jen otevřít diskuzi o vstupu do Unie.
U tématu možného přidružení Kanady k Evropské unii, jež v projevu zaznělo jako překvapení i pro samotné eurokomisaře, zvolil Vondráček chladnou analytickou linku. Označil nápad za částečně vzkaz směrem k Washingtonu a částečně za vytváření falešné agendy, protože Kanaďané podle výsledků voleb sami nedali najevo touhu přidružovat se ani k Washingtonu, natož k Bruselu. Zásadní ale byla jeho ekonomická argumentace: připomněl, že v letech 2007 a 2008 stály plyn a elektřina v Evropské unii podobně jako ve Spojených státech a evropská ekonomika byla tehdy silnější než americká i bez Velké Británie, zatímco dnes je plyn v Unii desetkrát dražší než v USA a evropský hospodářský výkon dosahuje jen 65 až 70 procent výkonu americké ekonomiky. Takto přesná čísla, na rozdíl od většiny vyjádření ostatních hostů, dodala jeho pozici v debatě nejvyšší váhu.
Podobně věcně přistoupil i k plánu na vytvoření jakési evropské bezpečnostní rady a k apelu na obranu inspirovanou článkem čtyři Severoatlantické smlouvy. Nezpochybnil, že evropské křídlo NATO spolu dlouhodobě spolupracuje a nakupuje společně, ale upozornil, že jde o postupné rozšiřování pravomocí Evropské komise nad rámec toho, k čemu byla Unie zřízena, a otevřeně řekl, že by uvítal, kdyby Evropský parlament vyslovil předsedkyni komise nedůvěru. Když moderátor Dolanský namítl, že v Unii existuje řada dalších rozhodovacích mechanismů včetně Evropské rady, Vondráček s tím souhlasil, ale trval na tom, že to nic nemění na faktu, že plány na vlastní hasičské a vojenské flotily jdou nad rámec smluv, na jejichž základě do Unie kdysi vstupovaly členské státy.
Nejsilnější část jeho vystoupení se ale odehrála u tématu takzvaného druhého čínského šoku a energetiky. Vondráček použil obraz žháře, který rozdělal oheň a nyní se na něj dívá se slovy, že hoří, aby popsal, jak Green Deal odstřihl Evropu od spalovacích motorů, aniž by Unie měla dostatek surovin a technologií na elektromobilitu, a výsledkem je dnešní závislost na Číně u baterií, solárních panelů i úložišť energie. Připomněl, že i přes válku na Ukrajině evropské instituce neustoupily od Green Dealu, přestože to podle něj byla ideální příležitost k jeho přehodnocení.
Stejně přesně zacílil i na téma jádra, které von der Leyenová nyní zařazuje mezi čisté zdroje energie. Vondráček to komentoval tak, že žhář se najednou přidal k hasičům, protože právě německá politika Energiewende, na které se podílela i vláda s účastí von der Leyenové, vedla k odstavení jaderných elektráren v Německu, a proto považuje za nepatřičné, aby Evropská unie nyní podmiňovala notifikací výstavbu českých Dukovan, financovaných z českých veřejných peněz. Odmítl také plán komise na zřízení evropské firmy pro centrální nákup kritických surovin, přičemž připomněl, že stejná předsedkyně komise už jednou nakoupila vakcíny za čtrnáct miliard korun, které skončily vylité do kanálu, a nákup surovin by proto měl zůstat na soukromém byznysu, nikoli na nové bruselské instituci, kterou přirovnal k principům minulého režimu.
Zajímavé bylo i to, jak Vondráček reagoval na námitku moderátora, že propojování energetických sítí nebo hlubší spolupráce v obraně mohou být legitimní důvody pro větší koordinaci mezi členskými státy. Neodmítl to jako zásadu, naopak připustil, že propojování sítí je přirozená věc, ke které nikoho není potřeba nutit. Trval ale na tom, že energetický mix zůstal po Lisabonské smlouvě výlučnou kompetencí členských států, a pokud dnes Evropská unie přes notifikace fakticky zasahuje do rozhodování o Dukovanech, jde o postupné obcházení této zásady. Tento typ odpovědi, kdy nejprve uzná rozumné jádro otázky a pak přesně ukáže, kde se reálná praxe od původního závazku odchýlila, odlišoval jeho vystoupení od zjednodušujícího střídání souhlasu a odmítnutí, které předváděli někteří další hosté.
Na závěr, když měl každý z hostů stručně shrnout, co v projevu chybělo, zůstal Vondráček věrný svému stylu konkrétních čísel a příkladů: chtěl by slyšet, kdy bude plyn v Česku stejně levný jako ve Spojených státech, kdy emisní povolenky přestanou zdražovat život běžným lidem, a proč Evropská unie ignoruje občanskou iniciativu Safe Europe Act s téměř 750 tisíci podpisy řešící migraci, ačkoliv se sama neustále odvolává na pravidla právního státu a občanskou participaci. Zatímco ostatní hosté večera zůstávali u obecných postřehů o chybějící konkrétnosti projevu, Vondráček jako jediný dodal každému tvrzení konkrétní číslo, datum nebo precedens, a právě to z něj v této debatě udělalo hlas, který dokázal formulovat kritiku evropského centralismu bez emocí, ale s fakty na svém místě.
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme žít v zemi, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
Zákaz dostupných aut pořád není definitivní. V roce 2026 je plánováno ještě jedno hlasování o konci spalovacích motorů. Do té doby máme šanci dát najevo, že s tímto nesouhlasíme. Nesmíme tento čas promarnit a musíme nesmyslný zákaz zastavit, dokud je to možné!
