Když jsme před 35 lety prožívali revoluci vzhlíželi jsme k Západu. Ten pro nás tehdy představoval vzor svobody a prosperity. Něco se ovšem zvrtlo.
Evropa dnes jako celek uvadá, česká ekonomika neprosperuje. Naše konkurenceschopnost prudce klesá. Veřejné finance vykazují hluboké deficity. O důchodovém systému je známo, že je ve stávající podobě dlouhodobě neudržitelný. Naše země zase nevzkvétá.
První pomoc bude dostačující jen chvíli a daleko více je opět nutná systémové léčba. Svobodní proto nabízí 14 kroků obnovy ekonomiky a společnosti.
V pořadu Kulatý stůl na Českém rozhlasu Radiožurnál vystoupil Libor Vondráček jako zastánce reorganizace lidskoprávní agendy a zmenšení přebujelého aparátu kolem Úřadu vlády. V debatě působil
Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou
Vondráček o zpřísnění pravidel V pořadu Právě dnes na CNN Prima NEWS se Libor Vondráček věnoval tématu ukrajinských uprchlíků, dočasné ochrany, humanitární dávky i registrace vozidel.
Vondráček v debatě o obstrukcích V pořadu Události, komentáře na ČT zazněla debata o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, obstrukcích i o tom, jaká pravidla má
Na dnešní tiskové konferenci poslaneckého klubu SPD vystoupil předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček. Ve svém příspěvku důrazně upozornil na blížící se konec lhůty, ve
Vondráčkův spor o Brno V pořadu 360° na CNN Prima NEWS Libor Vondráček byl akrérem debaty o sudetoněmeckém sjezdu v Brně, který rozdělil nejen politiky ve
Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát
V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.
Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.
Energie a ceny
Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.
V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.
Soběstačnost a trh
Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.
Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.
Prezident, NATO a kompetence
Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.
Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.
Explosia, koalice a styl vlády
Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.
Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní
Alkohol ve sněmovně
Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.
Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.
Vondráček o zpřísnění pravidel
V pořadu Právě dnes na CNN Prima NEWS se Libor Vondráček věnoval tématu ukrajinských uprchlíků, dočasné ochrany, humanitární dávky i registrace vozidel. V debatě s poslancem Samuelom Volpem zazněla ostrá, ale věcná výměna názorů o tom, jak má stát nastavovat pravidla, tak, aby byla spravedlivá, kontrolovatelná a zároveň neumožňovala zneužívání systému.
Vondráček, který chce jasná pravidla bez výjimek pro jednotlivé skupiny. Zdůraznil, že pomoc lidem prchajícím před válkou má smysl, ale nesmí být na úkor českých daňových poplatníků ani za cenu, že stát rezignuje na kontrolu a vymahatelnost pravidel. Právě v tomhle směru působil jeho výstup nejpřesvědčivěji: neodmítal pomoc jako takovou, ale trval na tom, že musí být podmíněná odpovědností a stejným metrem pro všechny.
Kontrola a spravedlnost
Prvním silným tématem byla podle Vondráčka nutnost zpřísnit podmínky pro ukrajinské uprchlíky, protože původní nastavení podle něj neobsahovalo dostatečné kontrolní mechanismy. Argumentoval tím, že systém byl od začátku příliš benevolentní a umožňoval zneužívání dávek i dalších výhod. Připomínal také, že už nyní se objevují trestní stíhání související se zneužíváním sociální podpory, což podle něj potvrzuje, že problém nebyl marginální.
Na jeho slova navázal Samuel Volpe, který připustil, že kontrola je důležitá, ale upozornil, že počet případů je vzhledem k celkovému počtu příjemců relativně malý. Vondráček však zůstal u názoru, že i menší počet případů ukazuje na slabinu systému, protože stát má reagovat dřív, než se zneužívání rozroste. Jeho vystoupení tak vyznělo jako snaha zabránit tomu, aby se z mimořádné pomoci stal dlouhodobý a hůře kontrolovatelný režim.
Auta a pravidla
Výrazným momentem debaty byla také část o automobilech s ukrajinskou registrační značkou. Vondráček označil za nefér, že česká auta podléhají přísným technickým kontrolám, zatímco vozidla některých uprchlíků podle něj jezdila bez odpovídajícího dozoru. Zdůraznil, že na stejných silnicích mají platit stejná pravidla, ať už jde o české občany nebo o lidi, kteří do země přišli v důsledku války.
Tato část jeho vystoupení působila velmi srozumitelně i pro běžného diváka. Nešlo o komplikovanou právní debatu, ale o jednoduchý argument rovnosti před zákonem. Vondráček tím posílil obraz politika, který neustupuje od principu, že solidarita je důležitá, ale nesmí být spojena s dvojím metrem. V televizní debatě právě takové přímočaré sdělení často funguje nejlépe.p
Pomoc bez nátlaku
Další rovina debaty se týkala toho, jak má český stát podporovat integraci ukrajinských uprchlíků, kteří pracují a chtějí v Česku zůstat. Vondráček opakovaně říkal, že pomoc má smysl, pokud je spravedlivá a pokud je zaměřená na lidi, kteří se chtějí zapojit do běžného života bez zneužívání systému. V jeho podání nešlo o odmítání Ukrajinců jako takových, ale o tlak na to, aby stát rozlišoval mezi těmi, kteří pracují a odvádějí hodnoty, a těmi, kteří se snaží využít dávky bez odpovídajícího přínosu.
Na dotaz ohledně nenávistné rétoriky reagoval tím, že sám jezdil pomáhat na hranice a přivážel humanitární pomoc, takže odmítá, aby byl kritický postoj ke státním výdajům zaměňován za nepřátelství vůči uprchlíkům. Tohle byla asi nejsilnější část jeho vystoupení, protože dokázal propojit lidský rozměr s politickou odpovědností. Nepůsobil jako někdo, kdo chce téma zneužít, ale jako politik, který se snaží držet hranici mezi pomocí a pravidly.
Data a transparentnost
Vondráček také upozornil, že stát by měl o celé věci mluvit srozumitelně a hlavně v datech. Podle něj je důležité ukazovat, kolik Ukrajinci do rozpočtu přinášejí a kolik se naopak vyplácí na dávkách, aby veřejná debata nestála na emocích a dohadech. Tím se snažil přesunout diskusi z roviny dojmů do roviny měřitelných údajů.
Když se rozhovor stočil k otázce, zda by se měl vrátit i souhrnný výpočet dopadů uprchlické vlny na veřejné finance, Vondráček připustil, že by to mělo smysl, pokud bude výpočet poctivý a nezapomene na důležité položky. I tady držel konzistentní linii: transparentnost ano, účelové zkreslování ne. Tím jeho vystoupení vyznělo vyváženěji, než kdyby šlo jen o kritiku bez nabídky řešení.
Celkový dojem
Vondráček v tomto pořadu působil klidně, věcně a s jasným důrazem na spravedlnost pravidel. Nepotřeboval velká gesta ani útočnou rétoriku, aby jeho postoj vyzněl pevně. Díky tomu jeho vystoupení vyznělo pozitivně: hájil pomoc tam, kde dává smysl, ale zároveň odmítal, aby se z ní stal nekontrolovaný systém s výjimkami a nerovným přístupem.
Jeho hlavní síla byla v tom, že dokázal propojit téma humanitární pomoci s principem odpovědnosti vůči českým občanům. Mluvil jednoduše, srozumitelně a bez snahy uhýbat před nepříjemnými otázkami. Právě proto jeho vystoupení patřilo k těm, která ve studiu zanechala nejčistší a nejčitelnější dojem.
Vondráček v debatě o obstrukcích
V pořadu Události, komentáře na ČT zazněla debata o změně jednacího řádu Poslanecké sněmovny, obstrukcích i o tom, jaká pravidla má mít parlamentní práce. Libor Vondráček v ní vystupoval proti zdlouhavým procedurám a hájil myšlenku, že současná podoba jednání už naráží na hranice funkčnosti. Z jeho vystoupení vyplynulo, že podle něj nejde jen o technickou úpravu pravidel, ale o snahu vrátit sněmovně větší rychlost a řád.
Debata se rozběhla ve chvíli, kdy moderátorka připomněla dlouhá jednání a zpoždění projednávání proti obstrukční novely. Vojtěch Munzar z ODS přiznal, že politická kultura se dlouhodobě zhoršuje a že samotný jednací řád ji nemůže vyřešit. Podle něj je problém také v tom, že se mnohá vystoupení dělají spíš pro sociální sítě než pro skutečnou parlamentní práci. Vondráček na to navázal s tím, že opakované několika hodinové přestávky a obstrukce už nemají s parlamentní demokracií mnoho společného.
Změna pravidel
Vondráček zdůraznil, že navrhovaná úprava jednacího řádu je podle něj jen minimem, na kterém se dá v této chvíli shodnout. Současně naznačil, že debata o dalším zpřesnění pravidel bude pokračovat i dál, protože už se připravuje pracovní skupina, která by měla hledat širší změny do budoucna. Tím dal najevo, že nejde jen o jednorázové omezení opozice, ale o snahu upravit fungování sněmovny v delším horizontu.
Výrazným momentem bylo i jeho srovnání se staršími podobami parlamentní debaty. Vondráček připomněl, že dříve se zákony projednávaly odlišným způsobem a že by bylo podle něj vhodné vrátit se k menšímu množství zákonů a důkladnějšímu projednávání těch důležitých. Kriticky se vymezil vůči tomu, co přichází z Bruselu a co podle něj zbytečně zahlcuje zákonodárný proces. Právě zde patřila jeho vystoupení k těm nejvíce slyšitelným v celé debatě.
Dotace pod tlakem
Po otázkách k jednacímu řádu se debata přesunula ke střetu zájmů premiéra a k postupu Evropské komise. Vondráček navázal svou dlouhodobou kritikou dotací, které podle něj narušují tržní prostředí a vytvářejí zbytečné spory. Řekl, že dotace mají korupční potenciál a že masové dotační prostředí vzniklo až po vstupu do Evropské unie. Zároveň připustil, že pokud už nějaké dotace existují, měly by platit pro všechny stejně.
Na otázku, zda hrozí, že případ nakonec zaplatí čeští daňoví poplatníci, odpověděl, že tato varianta je ve hře. Z jeho slov bylo zřejmé, že považuje za problém samotný systém, v němž Evropská unie a stát podmiňují podporu řadou pravidel a výjimek. Vondráček tvrdil, že by bylo lepší dotace omezit na minimum a do budoucna se z tohoto mechanismu co nejvíce vymanit. Tím znovu posílil obraz politika, který se snaží držet jednoduchou a srozumitelnou linii: menší stát, méně přerozdělování, více odpovědnosti na jednotlivci.
Živnostníci a odpovědnost
Další část debaty patřila živnostníkům a jejich odvodům. Vojtěch Munzar vysvětloval, že pro ODS bylo snížení odvodů „krvavým kompromisem“, ale že živnostníci nesou podnikatelské riziko a je potřeba je od zaměstnanců odlišovat. Vondráček na to reagoval s důrazem na osobní odpovědnost OSVČ a na to, že dospělí lidé si mají umět rozhodnout, jak naloží s penězi, které jim zůstanou. Podle něj je lepší, když zůstávají v rukou domácností, než když putují přes stát zpět do přerozdělování.
Tato pasáž patřila mezi ty, v nichž Vondráček působil nejjistěji. Nepoužíval složitou terminologii ani příliš široké konstrukce, ale držel se jednoduchého argumentu: živnostník ví, co dělá, a stát mu nemá zbytečně přidávat další břemena. Když současně připomněl, že část senátorů ODS hlasovala jinak než poslanci, upozornil i na vnitřní rozpory uvnitř vládního tábora. Tím nepůsobil útočně, spíš využil okamžik, aby podtrhl svou pozici bez zbytečného přehánění.
Celkové vyznění
V celém rozhovoru Libor Vondráček vystupoval sebejistě a věcně. Nebyl to výkon postavený na velkých gestech, ale na důsledném hájení několika jasných témat: omezení obstrukcí, kritiky dotací, větší svobody pro živnostníky a nedůvěry vůči přebujelému přerozdělování. Právě v tom spočívala jeho síla — držel se témat, která jsou pro jeho voliče čitelná a snadno srozumitelná.
Zároveň ale nepůsobil jako někdo, kdo by chtěl debatu rozbíjet za každou cenu. Spíš se snažil ukázat, že za tvrdšími postoji může být i praktický důvod: snaha zrychlit sněmovnu, zjednodušit pravidla a nechat větší prostor těm, kdo nesou odpovědnost sami za sebe. Ve srovnání s Munzarem, který více mluvil o kultuře a kompromisu, byl Vondráček přímočařejší a ostřejší, ale pořád v mantinelech věcné politické debaty. Právě proto jeho vystoupení vyznělo dobře a zanechalo dojem politika, který umí své postoje obhájit bez zbytečných okolků.
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme žít v zemi, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
Zákaz dostupných aut pořád není definitivní. V roce 2026 je plánováno ještě jedno hlasování o konci spalovacích motorů. Do té doby máme šanci dát najevo, že s tímto nesouhlasíme. Nesmíme tento čas promarnit a musíme nesmyslný zákaz zastavit, dokud je to možné!
