Svobodné slovo: Libor Vondráček proti zákazu aut se spalovacím motorem

Naším hostem je Libor Vondráček, predseda Svobodných a téma bude petice proti zákazu aut se spalovacím motorem a jaký je jeho pohled na Evropskou unii?

LIBOR VONDRÁČEK PROTI ZÁKAZU AUT SE SPALOVACÍM MOTOREM (Svobodné slovo, 25. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; VV = Václav Velek, moderátor

VV: Vítám vás u živého streamu, dnes tedy s hostem. Já ještě chviličku počkám, protože pro ty z vás, kteří si to budou pouštět později, tak tam pravděpodobně těch prvních deset nebo patnáct vteřin nebude. Takže ještě jednou krásný večer. Vítám našeho hosta Libora Vondráčka, předsedu Svobodných, což je teda mimochodem vidět, protože jste si udělal takový krásný pozadí za sebou.

LV: Dobrý den, moc děkuji za pozvání. Ono je to praktický. Ne vždycky jsou všechny věci na pozadí dostatečně estetický, takže takový roll up to zakryje.

VV: Jo, no tak já tam vidím, nějaký knížky máte za sebou, takže je to vlastně takový podobný vysílání, jako když máme s Vojtou, protože Vojta, ten vždycky má tu svoji knihovnu tam u sebe. Vojto, tímto tě zdravím, protože jsem tě viděl v chatu. Takže přátelé, samozřejmě budu rád, když budete pokládat otázky. Já tady mám otevřený účet, takže když budu okem koukat takhle mimo, tak to není, že bych Libora neposlouchal, ale že sleduju chat a koukám se na ty otázky, protože samozřejmě opět tady na telefonu nám to youtube neumožňuje. Takže mám tady takovou obrazovku a tam vás všechny vidím. Tímto vás všechny zdravím. Už tam vidím naše dámy, samozřejmě. Takže ještě jednou krásný večer všem. Tak zaprvé, Libor je předseda Svobodných a je to vlastně první předseda politické strany, který si k nám našel cestu a udělal si čas. Tímto ještě jednou děkuji. Libore, když jsme se spolu bavili, tak jsem říkal, že pěkné téma, kterým bychom mohli začít, je ta vaše iniciativa na záchranu spalovacích motorů. Víte co? Řekněte mi k tomu, jak to vidíte nebo co vás k tomu prostě vedlo.

LV: Ve chvíli, kdy je česká ekonomika poměrně hodně postavená na automotive průmyslu, ve chvíli, kdy tady různé firmy ne rovnou vyrábějí auta, ale podílí se třeba na výrobě různých dílů, tak se dá říct, že Česká republika je po Slovensku ekonomika nejvíce závislá na automobilovém průmyslu, pokud to měříme způsobem, kolik procent obyvatel je zaměstnaných v této oblasti. To znamená, pokud přistoupíme na to, že si tady budeme zakazovat výrobu aut na benzín a naftu, tak v první řadě je v ohrožení velké množství pracovních míst. A to samozřejmě nikdo těm lidem neříká. Protože ve chvíli, kdy dneska Škodovka vyrábí auta na benzín a naftu a vedle toho i elektromobily, vyrábí v posledních letech v průměru asi dva miliony kusů aut ročně. A ve chvíli, kdy by přešla na elektromobily, tak ty své plány změní na půl milionu, což znamená čtvrtina aut a logicky potřeba čtvrtinová co do počtu zaměstnanců. A vzhledem k tomu, že elektromobily jsou na součástky o něco chudší než klasická auta, tak i všechny ty dodavatelské řetězce samozřejmě budou zkráceny. A v tomto smyslu spoustu těch dodavatelů v rámci autoprůmyslu taky budou muset skončit. Vedle toho tahle věc, která se objevila, vlastně zákaz výroby aut na benzín a naftu, možnost prodeje nových aut, od roku 2035, tak je samozřejmě něco, na co už ty firmy reagují dneska. Už dneska se to pociťuje a už dneska vnímáme, že náš automobilový průmysl začíná být převálcováván čínskými auty a tady tato věc bude jenom umocněna. Pokud přistoupíme na to, že budeme vyrábět pouze elektromobily, protože pro výrobu baterií do elektromobilů my tu rozhodně nemáme suroviny, které k tomu potřebujeme. Většina těch lomů a dolů, které jsou v Africe, je ve vlastnictví čínských firem. Nebo přímo v Číně se těží tyto suroviny, které jsou potřebné pro výrobu těch baterií. To znamená, my zásadně zvýšíme naši závislost na Číně a ve chvíli, kdy jsme tady nedávno řešili, velmi bych řekl jako hystericky a málo racionálně, že jsme závislí na surovinách z Ruska, a půjčili jsme si na to velké prostředky od Evropské unie, tím jsme zvýšili naše zadlužení. Také de facto tou reakcí na naši závislost na surovinách z Ruska má v tuto chvíli být zvýšení naší závislosti na surovinách z Číny. To znamená, vyndali jsme hlavu z jedné oprátky a přendali jsme hlavu do druhé oprátky a tváříme se, že jsme si nějak pomohli, přičemž jsme se přitom ještě zadlužili a zlikvidovali to, co tady umíme. Nebo začínáme to likvidovat, protože už dneska se těm automobilkám nedaří. Takže naše petice je reakcí na tyhle hrozby. Myslím si, že většina těch lidí, které potkáváme v ulicích, si ty hrozby uvědomuje. Každý to samozřejmě vidí trochu jinak. Někomu prostě vadí ta představa, že by si sám už nekoupil auto, někdo v té oblasti pracuje a uvědomuje si, že je to ohrožení jeho pracovního místa. Ale v zásadě, kdybych to měl shrnout, všechny ty argumenty, které říkáme, tak v podstatě slyšíme od těch lidí v nějaké intenzitě, nějakým jazykem. Když jsme v Domažlicích sbírali, tak jsme za devět hodin sesbírali 1 460 podpisů. A to prostě jenom potvrzuje to, že lidé rozhodně nestojí o takový zákaz. A pokud se Evropská unie jakkoliv zaštiťuje demokracií, pokud si současná pětikoalice dává demokracii do úst a tváří se, že oni jsou ti jediní demokratičtí, tak já bych si představoval, že budou demokraticky naslouchat občanům a usilovat o takové předpisy, o které stojí většina v České republice. Tak vnímám demokracii, že většina určuje, jaké se tady schvalují předpisy. A rozhodně si nemyslím, že většina českých občanů by si přála takový zákaz. Naopak z těch průzkumů je to jednoznačné, že asi osm z deseti lidí jsou proti tomu zákazu. A zase ta naše zkušenost bezprostřední z ulice, jak lidé reagují na naši petici, tohle jenom potvrzuje a skoro bych řekl, že by to mohlo být ještě větší procento, protože jak říká klasik, nevěřím žádným průzkumům, které jsem si sám nezfalšoval.

VV: Super, děkuju. Zeptám se rovnou, kolik tedy máte podpisů teďka na té vaší petici?

LV: Dneska už bychom měli mít přes 33 tisíc podpisů. Nás čeká na začátku listopadu nějaké větší celorepublikové setkání, takže dáme všechny ty archy na hromadu. Průběžně se to ke mně dostává s tím, že velké množství petic jsem měl tu možnost sbírat v rámci zastávek po celé České republice. Kdy zase, byly to prostě zajímavé situace. Člověk se podíval do Slezska, do Opavy, vyslechl si tam něco na pana Stanjuru, který je z Opavy. Tak myslím si, že tohle se nedá přenést. Ta zkušenost, přímá zkušenost ulice. Mě to baví. Mě baví se s těmi lidmi bavit. Mě baví poslouchat, co oni vnímají, jaké jsou tu problémy. No ale vedle toho samozřejmě velké množství těch podpisů sehnali kolegové. Nicméně nám podpisy sbírají i různí dobrovolníci po celé republice s tím, že když se člověk podívá na náš web svobodní.cz/auta, tak si tam najde vlastně všechny instrukce, jak by si případně mohl stáhnout petiční arch. A tak se mi stalo, že když jsme v sobotu šli na horu Říp, tak mi jeden pán, který už je určitě šedesátník, ale stále jezdí motokros, přinesl přes 130 podpisů. Prostě říkal já jsem ze Znojma, ze Znojma se vydal na Říp, abychom společně mohli jít na naši posvátnou českou horu a současně s sebou teda vzal 13 vyplněných archů. Tak mě to hodně potěšilo.

VV: Takže není za tím jenom to, že máte rádi, že auta dělají brm, brm, brm a vrní to a dělá to rambajs. Ale samozřejmě je to spojený s ekonomií a s tím, že náš průmysl je na tom částečně postaven, dost silně. Škodovka stoprocentně. Já si dokonce ani nejsem jistý, jestli ta Škodovka ta elektrická auta vyrábí u nás, jestli je to stoprocentně vyráběný u nás, to ani nevím, se přiznám. Ale každopádně …

LV: Ono v rámci koncernu Volkswagen se v podstatě říkalo, že Škodovka by se měla koncentrovat na auta se spalovacími motory, a tím se tak trochu říká, že by dost možná Škodovka mohla v tom roce 35 vlastně zavřít.

VV: Jasně, logicky.

LV: Ale to jsou všechno takové představy, kdy já si myslím, kdo dneska tvrdí, že přejdeme na elektromobilitu, tak buďto má nějaké informace, že se tady sníží počet obyvatel a že nebude taková poptávka po autech, nebo počítá, že prostě většina lidí si žádné auto nebude moct dovolit. Anebo neumí počítat a prostě si tady ideologicky malují nějaké plány do budoucna, jako sociální inženýři chtějí řídit naši ekonomiku, naše životy. Ale prostě přechod na elektromobilitu je absolutně nemožný. Kdybych řekl jenom dvě čísla, dneska tu máme 6 milionů aut na benzín a naftu a elektroaut je méně než podpisů pod naší peticí.

VV: No ale zase říkají, že to je ekologický přece, ne? Tak ta auta, co máme, tak ty smrdí. Teď ničíme tu planetu, teď to pořád ohříváme těma motorama, teď se tady upečeme. Samozřejmě, za deset let tady budeme upečený A ty elektroauta to mají přece zachránit, ty jsou úplně ekologický, ne? Tak zase půjdeme s dobou. A teď Petr Fiala samozřejmě taky říká, že budeme tou křižovatkou Evropy. Tak možná právě tím, že se odstřihneme od těch aut, tak budeme tou křižovatkou, že tady bude jako volno, protože po těch silnicích bude jezdit jenom pár vyvolených. Vrátíme se do roku 1925, kdy auto na vesnici měl jeden člověk. Tak podobně to bude asi s elektroauty, nebo…?

LV: No, když někdo otevírá otázku ekologičnosti elektromobilu, tak já říkám, že je to minimálně ne tak jednoznačné, a skoro bych řekl, že by si to zasloužilo jeden samostatný pořad. Bavit se o tom, jak se vyrábí baterie, jak se likvidují, jak se recyklují, za jakých podmínek těží děti kobalt a lithium někde v Mali a v jiných dolech. A myslím si, že další součást té otázky samozřejmě je, že ta auta mají výfuk v uhelné elektrárně, ta auta mají výfuk tam, kde se vyrábí ta elektrická energie. To znamená, oni sice nevytváří zplodiny stejné jako auta na benzín a naftu, ale jsou závislá na zplodinách jiných s tím, že 90 % všech zplodin, které současná moderní auta vytváří, tak nejsou z výfuku, ale jsou úplně odjinud. Prostě se víří prach, který leží na vozovkách, vytváří se různé částice otěrem pneumatik, vytváří se při brždění nějaké částice, a to všechno jsou teda věci, do kterých se pouštěla norma Euro 7. Takže vlastně tyto věci se snažila omezit a de facto by to znamenalo, že ani mnoho elektromobilů by nedokázalo splnit normu Euro 7. Takže v tomhle smyslu já se nerad pouštím do diskuse, jestli je to ekologičtější nebo není, protože si myslím, že lidé mohou přinést různé argumenty, různá čísla, může to být dlouhá diskuse. Ale zase kdybych měl uvést jedno zásadní číslo, tak pokud připustíme, že CO2 je ta klíčová věc, proč se nám tady mění klima, a já bych teda spíš řekl, že se klima mění nezávisle na lidské činnosti, a to z důvodu různě zvýšené solární aktivity…

VV: To rozhodně.

LV: A pokud člověk přispívá k tomu, že se naše krajina ničí, tak přispívá k tomu určitě jinak než vypouštěním CO2. Myslím si, že co se týče polí, hospodaření s lesy atd., tak že se dopouštíme spousty věcí, které nejsou úplně ideální. Ale nicméně pokud bychom se měli teda soustředit pouze na CO2 a připustit, že to má nějaký vliv, tak 96 % – 97 % CO2 vytváří příroda. Zbytek teda vytváří člověk, z toho velmi malé množství produkce CO2 je na kontinentu v Evropské unii, velmi malé množství vytváří doprava a celkově to vychází, že asi 0,025 % CO2 vytváří přímo osobní automobily. To znamená, je to zlomek, osobní automobily na území Evropské unie. Kdyby zítra nevyjel žádný automobil, klima se rozhodně nezmění. Ani se neoteplí, ani se neochladí. Je to nesmysl, ničemu tím nepomůžeme, jenom zlikvidujeme ekonomiku.

VV: Není to teda tím, že? Protože za mě se vždycky říkalo, i v Americe se to říkalo, že vlastně automobil je v podstatě svoboda. Je to projev svobody, protože si můžete sednout, natankujete benzín nebo naftu. Ono to je jako veskrze jedno. A můžete svobodně jet kamkoliv, kam byste pěšky prostě za ten den třeba nedošel, nebo za dva dny. Prostě když si chcete zajet do Paříže, tak si sednete do auta a můžete jet po dálnici. Můžete jet po silnicích, jak chcete, prostě je tam ta svoboda toho pohybu. No, a tak když lidem tu svobodu toho pohybu omezíte na to, že si budou muset koupit lístek jenom na vlak, případně možná jenom na nějaký elektrobus, no tak už to taková ta svoboda není, že jo. Protože vždycky nemusí být místo. Ceny těch letenek nebo jízdenek mohou být potom různě upravené podle toho, v jaké té kastě se budete nacházet. Takže není to i to, že vlastně zákaz těch aut je zároveň odrbávání té svobody? Což vidíme. Evropská unie se o to snaží v podstatě každý týden novým výmyslem.

LV: Je to tak. Jsem právník, který se zaměřuje na unijní a ústavní právo, takže si uvědomuji, že Evropská unie po naší svobodě šlape, jak jen to dokáže. My si to necháme líbit. A samozřejmě auto je symbolem svobody. Nicméně daleko víc bych řekl, a k té svobodě si myslím, že se ještě možná dostaneme, ale daleko víc bych řekl, že dneska je auto vlastně prostředkem k důstojnému životu, protože zvlášť pokud žijete na vesnici, tak ta situace je docela jiná než před sto lety. Vy jste zmínil, že před sto lety měl na vesnici jeden člověk auto. Jenomže před sto lety jste se na vesnici obsloužil. Na vesnici jste si mohl pořídit všechno, co jste potřeboval k jídlu. Na vesnici bývala třeba pošta, bývaly tam další základní služby. Bývaly tam i ty menší školy, takové ty malotřídky. To znamená všechno, co jste potřeboval obstarat, tak jste si na úrovni té vesnice nebo několika blízkých vesnic dokázal zařídit. Dneska ten svět je docela jiný. Vývoj šel tím směrem, že je celkem snadné dojet si deset kilometrů nakoupit do hypermarketu. A vzhledem k tomu, že tady je dneska spousta lidí závislých v rámci zásobování na tomto, protože v mnoha vesnicích není třeba ani hospoda, tak prostě ten svůj životní styl přizpůsobili tímto způsobem. Jezdí každý den do práce autem, pracují jinde než ve vesnici, protože v rámci té vesnice pro ně není práce. Dneska prostě nepracuje 70 % lidí v zemědělství jako před sto lety. To znamená, lidé musí za prací cestovat. A zvlášť v situaci, kdy se na nás dívá někdo, kdo žije na té vesnici, tak si myslím, že potvrdí, že když onemocní jeho dítě, když se stane cokoliv, tak je prostě rád, když má po ruce to auto a může bleskurychle zareagovat. Když nějaký jeho starší příbuzný je nemocný, potřebuje jeho pomoc, prostě sedne do auta a okamžitě mu může jet pomoci. Ale bez auta je to problém. Člověk je závislý na autobusech, na vlaku a víme, jak u nás vlaky jezdí vždycky „včas“ a „vždycky“ dojedou do cíle tak, jak mají. Takže i v tomhle smyslu ta závislost je celkem zásadní a myslím si, že neexistuje žádný důvod, proč bychom měli nějak démonizovat osobní automobilovou dopravu. Každý člověk sám by měl vyhodnotit, jestli je nutné, aby do práce jel autem nebo aby jel nějak jinak. A bohužel mám tu zkušenost, že v Praze jsou lidé trochu lhostejní. V rámci té petice, protože samozřejmě pro ně je daleko snazší se obsloužit v rámci MHD, v rámci Prahy si zařídí všechno, co potřebují. Ale lidé na vsi si to prostě nedokážou představit. A je potřeba si uvědomit, že polovina české populace žije v obcích menších než třináct a půl tisíce obyvatel. To znamená, polovina lidí na našem území prostě žije v těchto, řekněme menších městech nebo obcích. A pro ně je to zásadní problém, bez auta.

VV: No tak co je tedy důvodem, proč ta Evropská unie se rozhodla. Když se asi shodneme na tom, že v tom není ekologie, to myslím, že spolu můžeme souhlasit. I jsem viděl dost lidí, kteří té elektromobilitě fandí, ale i oni říkají, že vlastně vždycky musíte do toho započítat všechno, to znamená i výrobu toho auta, a i odstranění toho vozidla, když už potom není funkční. Rozebrat nějak, co se dá použít znova, tak recyklovat, co se nedá recyklovat… Tak všechno tohle, když se sečte, tak prý, samozřejmě, může to být také podle typu vozidla, ale průměrně to elektroauto se vyrovná tomu autu na spalovací motor až po nějakých sto padesáti tisících kilometrech. Do té doby ten elektromobil se započtením všech těchto věcí, co se týče výroby, tak je na tom ekologicky hůře. Takže když v tom není ta ekologie, tak co v tom tedy je? Proč ta Evropská unie teda si říká, že ta elektroauta je cesta k té lepší planetě a záchraně přírody?

LV: Myslím si, že to bude kombinace více faktorů. Samozřejmě, Evropská unie je dneska v zajetí zelené ideologie a prostě nám tady řídí životy tak, jako nám řídila životy skupinka lidí v minulém režimu, sídlila trochu jinde než v Bruselu. Tak dneska máme tady ty eurosoudruhy, kteří jsou prostě posedlí tím, že si myslí, že třeba poručí větru, dešti, že když tady budou dělat úplné nesmysly, stavět se na hlavu, tak že by mohli dosáhnout nějakých jako velmi kosmetických změn v rámci toho, jak se vyvíjí naše klima. A to je jedno vysvětlení. Druhé vysvětlení je, že ve chvíli, kdy se někde koncentruje moc, kdy máte někde to centrum, odkud se rozhoduje o osudech životů mnoha lidí, tak je to velmi náchylné na to, aby různí lobbisté, různé mocenské struktury, se snažily na tohle centrum působit a ovlivňovat rozhodování v rámci toho centra. No a já, když vlastně vnímám, jakým způsobem tady probíhá sebedestrukce Evropy, Evropské unie, tak si skoro pokládám otázku, jestli náhodou ti lidé nejsou navedeni někým zvenčí, někým, kdo má zájem nás poškodit. A teď už je to otázka názoru, v čí prospěch tady tyhle zákazy jsou. Vzhledem k tomu, co jsem řekl, tak je, myslím, jasné, že nejvíce to nahrává Číně. Ale samozřejmě, můžou si to přát i jiné velmoci, jiné země, abychom se tady oslabovali. A já jsem si moc přál, když vypukla válka na Ukrajině, když vlastně došlo k tomu, k čemu došlo v únoru loňského roku, tak jsem si říkal, na všem zlém by mohlo být něco dobré, třeba se alespoň vzpamatujeme a přestaneme dělat tady tyhle šílenosti. Protože pokud se budeme ekonomicky oslabovat, pokud tady budeme v rámci nějaké ideologie likvidovat náš průmysl, tak samozřejmě tím uděláme radost zejména těm silným hráčům okolo nás, včetně Ruska. To znamená, říkal jsem. nedělejme Putinovi radost, pusťme se do toho, abychom dál pokračovali v uhelných elektrárnách, v těžbě uhlí, které je na našem území, tak, abychom jako Česká republika byli maximálně nezávislí energeticky. Myslel jsem si, že prostě opustíme tady tahle zvrácená dogmata, kdy Česká republika stále tvrdí, že od roku 2033 na našem území nebudou fungovat uhelné elektrárny, což vzhledem k tomu, že dneska uhelné elektrárny vyrábí 50 % energie, přes 50 %, tak je prostě nesmysl. To nedokážeme. Ale ani to, co se stalo na Ukrajině, nás neprobudilo. My se pořád chováme jako šílenci a v tomhle smyslu ta moje naděje je teda nenaplněná.

VV: Super, já teď akorát tady teď koukám, jestli nám jde dobře signál, jestli nám ho nechytá Fiala náhodou. Tak přátelé, řekněte, že nás vidíte, slyšíte…

LV: Já myslím, že Fiala nechytá signály, on vysílá, ne?

VV: Jo, on vysílá dneska všemi směry,… tak perfektně, jde to dobře, takže dobrý. Petře, samozřejmě děkujeme. Děkujeme za dar 200 korun. No, je to možný, ne? Tak. Není to tak dávno, co se provalila ta kauza v Bruselu, kdy se přišlo na to úplatkářství, kde v podstatě skupina právě některých států z východní části Asie, pokud se nepletu, nebo myslím, že to byla, ne, byly to nějaké arabské státy. Teď si myslím, že jo. Arabské státy lehce financovaly některé politiky v Bruselu, právě. Takže jestli to tím nemůže být, no tak spousta toho průmyslu a nejenom, co se týče automobilů, ale celkově průmysl se přesouvá třeba do Spojených států amerických. Myslím těžkej průmysl, výroba hliníku a opracování hliníku. Tak protože samozřejmě tam je velká spotřeba energie. My když si tu energii prostě takhle uměle krásně držíme a ještě k tomu trošku jako nafoukneme, tak není konkurence na to, nejsme konkurenceschopný. A to nemyslím jenom Českou republiku, ale myslím i ostatní státy v Evropě. Úmyslně říkám ne v Evropské unii, říkám v Evropě, a těží z toho třeba Spojené státy americké. No, tak pak otázka, jestli ta politika, která se tam dělá, Katar, ano, děkuju, Katar to byl, tak jestli ta politika, která se tam dělá, není teda jako opravdu tak, že za tím stojí i někdo další, který si lehce zaplatí. A neříkám přímo, ale třeba přes nějaké ty vlivné skupiny ty politiky trošku… Může to v tom být, ne?

LV: No určitě. Určitě prostě ve chvíli, kdy je jedno centrum, tak pro vás je to opravdu strašně snadné, působit na najednou 440 milionů obyvatel. Když se udělá centrálně v Bruselu špatné rozhodnutí, 440 milionů obyvatel na to doplatí. A když vy máte nějaký obrovský podnikatelský záměr nebo nějaký jiný záměr, který třeba není úplně přátelský vůči obyvatelům na území Evropské unie, no tak pro vás je tohle jako velké lákadlo. A proč by to ti lidé nezkoušeli, touto cestou prosazovat věci, které si oni přejí? Myslím si, že Lukáš Kovanda před rokem a půl přibližně upozorňoval na to, že se prokázalo podle deníku Telegraph v Británii, že vlastně ti ekologičtí aktivisté byli placeni z Ruska. Protože představte si, že máme třeba u nás v Polsku poměrně hodně uhlí, máme uhelné elektrárny, jsou to stabilní regulované zdroje. My kdykoliv můžeme zvýšit nebo snížit výkon uhelných elektráren, kdy ten náběh není tak úplně rychlý jako u paroplynových elektráren, ale poměrně rychlý tam je. To znamená, pro nás jsou to dobré zdroje elektřiny, na rozdíl od těch nevyzpytatelných, jako jsou větrné nebo solární elektrárny. A ve chvíli, kdy my jsme si prostě ideologicky zakázali tyto elektrárny, přešli jsme, poměrně ve velké míře předělávali jsme ty elektrárny na paroplynové. Tak samozřejmě v takovém momentě se potom děje to, že jsme daleko více závislí na tom plynu, který nám byl převážně dodávaný z Ruska. To znamená, bylo to v zájmu Ruska, abychom tady zavírali uhelné a otevírali ty plynové. No a pak, když se ukázalo, že najednou nám ten plyn ideologicky nevoní, jsme se rozhodli, že prostě ten ruský plyn je nehezký, tak jsme byli v situaci, kdy jsme měli velký problém a kdy jsme nakupovali plyn z různých i pochybných zdrojů. Otazník, jestli náhodou není původně taky z Ruska, jenom k nám nepřijel teda z jiné části světa, ale prostě tím původem nemá vlastně stejný zdroj, tak jako v tomhle smyslu. Prostě to centrální rozhodování je velmi, velmi náchylné. Je to Achillova pata. A kdyby každá jedna země v rámci Evropské unie si tu politiku dělala po svém a vy jste chtěl jako nějaký zločinec, jako někdo z Kataru, prosazovat svoje zájmy, nebo kdokoliv, tak musíte prostě oběhnout 27 vlád a přesvědčit je nějakými prostředky, aby dělaly to, co se vám hodí. A to je samozřejmě pro ty lidi daleko pracnější a složitější a asi je to i nemožné. Ale když máme jednu vládu, kterou vede vlastně gynekoložka z Německa, paní Leyenová, tak samozřejmě je to pro ty lidi daleko snazší nás nějak ovládat ve svůj prospěch.

VV: Jasně, takhle, k tomu plynu ještě řeknu, že my vlastně bereme stále ten stejný plyn, ale on mezitím projde takovou demokratickou transformací. On se jako oprostí od všeho špatného. Mezitím teda ještě propluje kolem půl zeměkoule a koupíme ho akorát z druhý strany, ale je to v podstatě stále ten stejný plyn. Samozřejmě, že už za jiné peníze. My chceme radši ten dražší. Ten levnější nám, jak jste říkal správně, nevoní. My máme radši ty dražší věci, máme radši taky dražší vlastní elektřinu, je lepší než ta levná, kterou si umíme vyrobit. No, takhle hezky jsme se dostali na to téma Evropská unie. Myslím si, že u něj můžeme zůstat. Jaký je teda váš pohled na Evropskou unii, Libore? Vy jste říkal jednu hezkou věc, protože stále se říká, že někdo je proevropský, tahle strana je proevropská a tahle není proevropská a v podstatě už se to zúžilo jenom na to, že proevropské znamená prounijní.

LV: Tak na evropském kontinentě je něco přes padesát států nebo okolo padesáti států. Když se hraje kvalifikace na mistrovství Evropy, tak jsou tam i takové ty části v rámci Británie, že jo, Skotsko, Wales a tak dále. Napočítáme těch zemí, které se toho účastní, asi 55, připouští se tam i Kazachstán a Gruzie a tak dále. Tam je to sporný, jak moc jsou to evropské země. Nicméně je tu okolo padesáti zemí, nad padesát zemí, a současně je jenom 27 zemí v Evropské unii. Takže to určitě není synonymum. Vlajka Evropy je vlajka, kterou si dneska přisvojila Evropská unie. Původně ta vlajka sloužila Radě Evropy, což je teda orgán, který zastřešuje všechny země v rámci Evropy. A Evropská unie, když vznikla, tak si tuhle vlajku vzala jako svoji vlajku. Ale možná jenom řeknu takovou perličku. Na svých přednáškách o Evropské unii vždycky říkám, že v době, kdy se neschválila Ústava Evropské unie okolo roku 2005, tak jsme teda neschválili to, že Evropská unie má oficiální státní symboly. A možná víte, že v trestním právu existuje trestný čin hanobení státních symbolů. Takže já díky tomu, že jsme neschválili tu ústavu Evropské unie, tak vždycky radostně říkám lidem, pokud byste se rozhodli proti Unii protestovat pálením vlajky Evropské unie, tak se nedopouštíte trestného činu, protože to oficiálně teda není státní symbol. Ale současně dodávám, prosím vás, ale nedělejte to, protože při pálení vlajky vzniká uhlíková stopa. A to si samozřejmě nikdo z nás nepřeje.

VV: Tak to jsem ani nevěděl, no tak vidíte. No tak proto vidíme ve Francii trhání a trhání vlajky Evropské unie. Teď už teda víme, že to je, že ta vlajka je vlastně ukradená Evropskou unií. Tak to jsem ani nevěděl. Vidíte, tak to je zajímavý. No, včera jsme tady s Vojtou zrovna řešili, jestli ta unie jde nějak transformovat anebo nejde. A teď já neříkám, že když jsem se narodil, tak už jsem věděl, že Evropská unie je špatná. Dospěl jsem k tomu postupně a chvíli jsem právě, teď mluvím za sebe, prošel jsem takovou fází, že jsem si říkal, no tak asi by to šlo nějak transformovat. Zvolme tam jiné politiky, oni se o to postarají. No ale už jako začínám si trošičku myslet, že minimálně z pozice České republiky nemůžeme transformovat vůbec nic. A takhle to vidím já. Jak to, Libore, vidíte vy?

LV: No, já se vždycky snažím ty závěry dělat na konci přednášky. To znamená, teď nikoho nenavádím, aby odcházel od našeho streamu. Ale kdyby to někoho hodně zajímalo, může si pustit přednášku, která má název Mrazivá fakta o právu Evropské unie. Mám ji taky na YouTubu a na konci té přednášky shrnuji vlastně celou tu přednášku dvěma slovy nebo dvěma takovými souslovími. Za prvé, všechno, co se dělo v Evropské unii, probíhalo salámovou metodou tak, aby to lidé ne tak úplně snadno dokázali odhalit. A současně tam říkám, že Evropská unie je nereformovatelná. A vychází to z toho, co říkám během celé té přednášky, protože všechny dosavadní reformy Evropské unie vždycky vedly jenom k horšímu stavu. Všechny dosavadní reformy vlastně vznikly v době nějaké krize Evropy, Evropské unie, kdy se řeklo, máme tady problém a vyřešíme ho tím, že dáme více kompetencí Evropské unii. Problém je ale ten, že většinou více kompetencí Evropské unie je příčinou těch problémů. A čím více budeme Evropské unii předávat kompetencí, tím více tady budeme mít problémů. To znamená, jsem přesvědčený, že Evropská unie nejde opravit, že je postavená na špatných základech. A naše strana vznikla v roce 2009 v reakci na to, že jsme jako Česká republika přijali Lisabonskou smlouvu, což bylo zásadní přepsání pravidel hry uvnitř Evropské unie. My jsme přišli o právo veta v některých klíčových oblastech, třeba v oblasti migrační a azylové politiky. No a já si vybavím takový vzdělávací klip, který natáčela tehdejší europoslankyně paní Zuzana Roithová, která říkala, nenechte se strašit, že nám sem jižní státy budou posílat migranty, když přijdeme o právo veta v migrační a azylové politice. No a vlastně v roce 2015, šest let poté, už jsme to na vlastní oči viděli, že opak je pravdou a dneska to vidíme znovu. To znamená to, že jsme přišli o právo veta, je něco, co je velmi zásadní. Může být rozhodováno o nás bez nás. Můžeme být přehlasováni, byť teda současná vláda vesele hlasuje pro všechny euronesmysly a nejsme přehlasováni, tak v tuto chvíli, kdyby tam byla nějaká rozumnější vláda, tak přehlasována být může. A proto Svobodní od roku 2009 říkají, že by bylo lepší uspořádat referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie. A v tomto smyslu my známe cestu. Víme, jak bychom mohli bezpečně přestoupit do organizace EFTA, abychom si zachovali volný pohyb osob, zboží, služeb, kapitálu a abychom si zachovali členství v schengenském prostoru, Evropském hospodářském prostoru a současně jsme přišli o všechny ty nevýhody, které nám současná Evropská unie přináší. Protože to, že jsme v tomto spolku, a to, že můžeme být přehlasováváni, tak to je pro nás prostě obrovské riziko. Myslím si, že dneska už to pociťuje čím dál tím víc lidí, a myslím si, že se blíží moment, kdy by se v takovém referendu dalo uspět. Protože Green Deal, migrační krize, zavádění digitálního eura, to je namátkou pár věcí, které lidi v České republice poměrně děsí. A myslím si, že ta nálada je čím dál tím víc proti Evropské unii.

VV: No já souhlasím, protože samozřejmě obklopujeme se lidmi, kteří mají podobné názory, takže to vidím stejně, ukrajování svobody. Salámová metoda. Je to přesně tak, jak říkáte Libore. Postupně, kousíček po kousíčku. Včera jsme tady řešili zákaz domácích zvířat, zatím exotických, ale už se ví, že ta listina nebude definitivní. To znamená, začne se tygry, které málokdo z nás chová, ale skončí to u papoušků, koček a psů nakonec, postupně. Nebude to hned za první rok, bude to třeba po pěti letech. A otázka tedy. Referendum ano, a ta cesta by teda měla být taková, jakou zvolila Velká Británie?

LV: Ne. Ta cesta v případě České republiky by se určitě měla lišit. Obecně v rámci té přednášky říkám, že existuje sedm cest, jak se ubránit negativním dopadům evropské legislativy, unijní legislativy. Jedna z cest je odchod, a pokud odchod, tak v případě České republiky s přestupem do organizace EFTA. Velká Británie byla zakladatelskou zemí organizace EFTA, Evropské sdružení volného obchodu. Ta má poměrně dost rozdílů oproti Unii. Třeba jeden takový rozdíl, že EFTA má 80 zaměstnanců, zatímco Evropská unie 60 tisíc. Tak to je jeden celkem zásadní rozdíl, protože v EFTĚ nevymýšlí žádné směrnice, nic, v čem by se měli přehlasovávat ty země. Oni spolu prostě chtějí pouze ekonomicky vycházet dobře, spolupracovat, bourat i obchodní bariéry. Tahle původní myšlenka je samozřejmě správná, ale všechno, kde si připouštíme, že si budeme diktovat nějaký způsob chování, tak je samozřejmě špatně. A přesně, jak Vy jste řekl, chov křečků, chov čehokoliv. Už to, že připouštíme, že Unie má v rukou nějaký nástroj, kde dneska prostě vypíše seznam takový a příště tam dodá dalších deset zvířat a zase tam dodá další zvířata. Už to, že tady vytváříme nástroje, aby nějaký seznam existoval, je prostě špatně. Nic takového by se samozřejmě nemělo v Bruselu řešit. Z tohoto důvodu jsme určitě nevstupovali do Evropské unie. Stejně tak jsme do Evropské unie nevstupovali proto, aby posílala do Palestiny miliardy a miliardy eur a bůh ví, co tam prostřednictvím těchto peněz bylo financováno. Určitě jsme nevstupovali do Evropské unie, aby Unie rozdávala z našich daní dotace na linky na toustový chléb různých firem a jakékoliv jiné pochybné dotace, protože prostě to je naopak to, čeho bychom se chtěli zbavit a čeho bychom se zbavili s přestupem do EFTA. No a proč Britové nepřistoupili do EFTA? Jejich důvody byly trochu jiné než ty naše. Oni jsou ideologicky díky tomu, že nezažili vlastně tu nesvobodu v rámci minulého režimu, tak jsou ideologicky bližší tomu Bruselu. Tam různé progresivistické neomarxistické ideologie, politická korektnost, bourání soch státníků, tam tyhle věci vycházejí jaksi už z poptávky té společnosti, která se mentálně dostala na nějakou úroveň, kterou my tady v České republice nemáme. To znamená, jim nevadí ty eurosměrnice a tyhle různé nesmysly. Jim ale vadilo například to, že k nim měli povinnost vpouštět pracovníky z Polska, z Bulharska, z těchto zemí, a proto se chtěli zcela odstřihnout od toho jednotného trhu. To je rozdíl, protože Česká republika nemá zásadní problém s tím, že u nás pracuje někdo z Bulharska nebo z Rumunska. My, pokud bychom odcházeli z Unie, tak je to spíš kvůli těmto zákazům, třeba jako zákaz aut na benzín a naftu. A tam je teda zajímavé, že Britové si původně schválili zákaz aut na benzín a naftu už od roku 2030, teď to posunuli na rok 2035. Ale evidentně prostě jsou nastaveni tímto směrem, že tyhle nesmysly chtějí dělat dobrovolně a nepotřebují na to mít Unii. Kdyby Česká republika v Unii nebyla, jsem přesvědčený, že by tady žádný zákaz aut na benzín a naftu nebyl, jako třeba není ve Švýcarsku.

VV: Tak já akorát teď mám trošičku horší signál. Přátelé, řekněte nám, jestli nás vidíte a slyšíte. Teď se nám to trošku, trošičku… Ale Liborovi jsem naštěstí rozuměl. Tak jenom dejte nám vědět do chatu, prosím, protože samozřejmě nemám tu jinou zpětnou. Dobře, tak. Dobře. A teď jak toho docílit? Samozřejmě, protože těch stran není mnoho, no tak já…..  Většina těch stran je tak jako etablovaná … Za nízkou mzdu, takže se jim taky odteď úplně jako nechce odejít. Že by si… U nás v pohodě. Super, tak perfektní. Trošku se to sekalo chvilku. Mohlo to být, mohlo to být na mé straně, vypadává to. Tak uvidíme, jinak já tady mám signál plný, tak snad se to zlepšilo už. Takže není to tím, že si nebudou chtít, že si nechtějí podřezat vlastní větev? Že těch stran, které by tady do toho šly, do nějakého referenda, je minimum? V podstatě, pokud vím, tak to jste asi akorát vy, nevím, nevím, jak to má SPD, se přiznám.

LV: Já myslím, že asi SPD by to tam mohla mít. Nicméně ta situace, která je před námi, tak bude velmi turbulentní. Prostě lidé, kteří v České republice Evropskou unii velmi hájili, tak už dneska často vidí ty problémy, které nám přináší. A politici na to budou muset reagovat, pokud jejich strany budou chtít zůstat v českém parlamentu, tak budou muset nějak reflektovat názory lidí. A v tomto smyslu je potřeba si uvědomit, že v Británii k tomu taky došlo celkem nečekaně, že se vyhlásilo referendum o vystoupení z Evropské unie. Stejně tak, když se bavíte s lidmi, kteří to zažili v osmdesátém devátém, tak si taky ještě nikdo uprostřed léta neuměl představit, že ten režim padne. To znamená, my v tomhle smyslu musíme být v první řadě připraveni na všechny scénáře. Musíme vědět, že vystoupení z Evropské unie je věc, která by v zásadě šla i bez referenda, v podstatě vláda může aplikovat článek 50. Poslat dopis do Bruselu, že chce zahájit to řízení o vystoupení z Evropské unie, které by mělo mít nějaký dvouletý rámec. V případě Velké Británie to teda trvalo ještě o něco déle, ale to bylo právě proto, že oni nepřestupovali do EFTA a že si najednou chtěli vyjednat úplně nový neznámý status vedle Evropské unie, takže to bylo o něco složitější. Nicméně já jsem prostě přesvědčený, že nejlépe lidé ty věci chápou, když je zažívají na vlastní kůži, a my to tady všechno na vlastní kůži teď budeme zažívat. Všechny ty nesmysly budeme pociťovat na vlastní kůži. A to je daleko lepší jaksi návod, udělat si názor na Evropskou unii, než když jsme do ní vstupovali, kdy tady za 200 milionů korun vláda vyvěsila billboardy, aby nás přesvědčila, že máme vstoupit do Evropské unie, kdy nám pan Špidla, když stál vedle pana Teličky, sliboval, že do sedmi let doženeme německé platy. A zase vy byste asi řekl, že nám tehdy lhali. Jenomže jak stál Špidla vedle Teličky a spolu říkali, do sedmi let doženeme německé platy, oni mluvili o těch svých, ne o těch vašich. Takže oni do sedmi let dohnali a předehnali. Takže opravdu si myslím, že lidé prokoukávají, že spoustu těch věcí jim bylo zamlčeno, že najednou na vlastní kůži cítí, že Evropská unie má spoustu negativ, a zkrátka tady potom bude vytvořena poptávka, takže politici nakonec budou muset na tu poptávku nějak reagovat, protože aktuální zpráva, nebude se prý zavádět korespondenční volba. Takže si myslím, že v roce 2025 bysme měli bezpečně vládu nějak vyměnit, a myslím si, že ta další vláda už klidně může být tou vládou, která by nás třeba k něčemu takovému přiblížila, byť to dneska třeba nemají ti politici v programu, ale prostě ta poptávka od lidí bude velká.

VV: No tak Libore, vy musíte mít radost. Protože jsem se koukal na poslední průzkumy a pohybujete se někde 2,8 až 3 procenta, takže samozřejmě já vám budu přát, ať se dostanete a strany vám podobné s podobnými myšlenkami také. Snad se podaří udělat nějaké uskupení, které by se mohlo jmenovat vláda, a to by mohlo začít rozhodovat trošičku jinak. Já Libore moc děkuji za Váš čas. Máme 41 minut. Myslím si, že pro udržení pozornosti našich diváků je to je to akorát. A chtěl bych teda ještě jednou poděkovat, popřát Vám úspěchy. Vím, že máte senátora pana Chalupského, takže tomu fandíme a doufám, že se uvidíme zase třeba někdy příště.

LV: Tak se na to budu moc těšit. Přesto si ještě takhle na závěr dovolím pozvat lidi, aby šli k evropským volbám, které tady jsou až příští rok v červnu. Nicméně přestože si o Unii můžeme myslet, co chceme, fakt je ten, že tam vzniká spoustu předpisů, které nám dneska komplikují život, a prostě stojí za to, aby ta volební účast byla zvednutá lidmi, kteří si to uvědomují. Sedělo tam méně Pirátů, méně Luďků Niedermayerů, a více těch, kteří budou sypat písek do soukolí. A když jste mluvil o tom, že by bylo fajn, aby třeba vzniklo nějaké uskupení i dalších stran, aby se dařilo ty síly spojovat, tak já se za chviličku připojuji na jedno jednání, kde bychom měli usilovat i o to, aby nám třeba strana, která je nám blízká, Motoristé sobě, aby se podařilo najít nějaký model, kdy bychom mohli spolupracovat, a mohli bychom těm lidem dát nějakou společnou nabídku tak, aby se nebáli propadnutého hlasu, abysme opravdu v tom Bruselu mohli sypat společně písek do soukolí. A protože i v okolních státech, Rakousku, Německu a v dalších zemích posilují euroskeptické strany, věřím tomu, že v těch eurovolbách, po těch eurovolbách by mnoho věcí mohlo být trochu jinak. Takže moc díky. A chtěl jsem trochu skončit pozitivně. Tak…

VV: Určitě. Já ještě v rychlosti jenom poděkuji. Děkuji velmi panu Bohumilu Bartošovi za příspěvek a Jarmilce Vrbové. Moc děkujeme, Libore, Vám také. Ještě jednou děkuji A přátelé, my se uvidíme zase příště. Užijte si krásný večer, dobrou noc.