Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Video

Video

Jiří Hynek ke zbraňové legislativě v Českém rozhlase

Přepis: Posloucháte Radiožurnál, ČRo Plus. Naším dalším hostem je Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Dobrý den. Dobrý. Dobrý den. A také se udává, že jste bezpečnostní expert strany svobodných, abychom v té afilaci byli přesní. Vy jste v komentáři pro server iDNES napsal, že po útoku se má debatovat o pravidlech držení střelných zbraní, ale bez emocí a v odborné rovině. Tak to zkusme. Co by se stávající legislativě mělo zejména změnit, pokud vůbec něco, podle vás? V prvé řadě by se mělo počkat na výsledky vyšetřování. To vyšetřování není o tom, že se řekne, kdo byl pachatel, to je přece jasné, ale vyšetřování by mělo zjistit, jestli procesu třeba získávání zbrojního průkazu pachatele nedošlo k pochybení. Tím myslím nebyl porušen zákon, nebo jestli některý zákon nemá nějakou mezírku, kterou by bylo potřeba zalepit. Ale dokud nebudeme znát výsledky vyšetřování, tak jsou to všechno takové ty hypotézy a představy mnohdy lidí, kteří nejsou zasvěceni do praxe, neznají procesy, nerozumí problémů a víceméně izolovaně vykřikují některé nápady, které principu nemusí být špatné, ale měly by být dělány systémově. Já ještě poukážu na to, že je v současné době novela zákona je v PS a ta novela zákona byla několik let, zhruba tři roky připravovaná a sama o sobě už má určité prvky, které by eliminovaly to, aby takový člověk, jako byl vrah na filozofické fakultě, získal zbrojní průkaz. Myslíte třeba ta pasáž, která hovoří o hlášení tzv. podezřelého nákupu? Nebo ta tam není? Já bych o této pasáži nemluvil. Proč? Mě přijde logická. Pět útočných pušek. Tak pro mě je podezřelý. Víte, když řeknete, že v každé bance je pod pultem tlačítko, které v případě, že vznikne pachatel do banky, že je potřeba zmáčknout, tak jste zrušil bezpečnostní prvek. To, jaké ochranné prvky v případě podezřelého nákupu existují, o tom by se fakt neměl omluvit, protože v podstatě dáváte návod možnému pachateli, který chce něco spáchat. Dáváte návod i tomu prodejci zbraní, který třeba by měl nějaké pochybnosti? Řeknu to naprosto otevřeně, ale bez detailů. Existuje už dnes? Existuje. Děkuji za odpověď i bez detailů. Když se podíváme na to, co jste vypsal v komentáři, tak pokud zbraňová novela sněmovnou projde v navrhovaném znění, může předcházet tomu, aby se útok šíleného střelce opakoval, jste napsal, soudíte. Není proto v zájmu všech, aby se třeba urychlilo přijetí té novely? Kdyby bylo po mém, tak i přímo v tom znění, v jakém dneska je. Počkám si na výsledky vyšetřování a bude-li tam nějaký návod, jak zlepšit bezpečnost, pojďme ho realizovat. A upozorňuje, nemusí to být návod, jak zlepšit třeba zákon o držení zbraní a střeliva, protože nabízí se třeba otázka, pojďme se podívat na digitalizaci zdravotní dokumentace v ČR, která je trošku jak z Rakouska-Uherska a možná kdybychom toto změnili, tak vyřešíme polovičku problémů. Možná, kdybychom propojili zmíněné registry, o kterých mluvíte, a možná kdybychom změnili přemýšlení některých lékařů, kteří ne vždycky jsou ochotni praktickému lékaři hlásit, že se setkali s takovou, takovou diagnózou? Tak máte samozřejmě pravdu. Já bych se s dovolením vrátil ještě k těm zbraním, jejich získávání, jejich používání. To téma probírané psychotesty, to není. Tady už nemůžete říct, že by to bylo bezpečnostní riziko, kdybychom o tom mluvili, vy se přikláníte k tomu, že by se měly zavést podobně jako je to třeba pro některé řidiče v autoškolách? Tak já předběhnu opravdu to vyšetřování. Já bych byl pro to, aby opravdu praktický lékař měl přístup s kompletní zdravotní dokumentaci daného člověka, žadatele o zbrojní průkaz a v případě, že má nějaké pochybnosti, ať ho pošle na psychotesty. On dnes už ho může poslat na psychotesty? Může, ale nemá tu kompletní informaci. By. Nebylo by lepší, kdyby ho musel poslat na psychotesty? Já když vidím, jak dneska jsou přetížené dětské psychiatrické kliniky, jak je nedostatek psychiatrů, psychologů, já si nedokážu představit, jak by kvalitně v tomto systému se zaváděl tento systém. A pak bychom se mohli podívat třeba vůbec na držitele řidičských průkazů, protože já někdy mám pocit, když je ránu do Prahy, že někteří by potřebovali taky psychiatrické vyšetření. Je to, počkejte, já si myslím, že je to. Ale bychom se mohli dostat k chodcům, cyklistům, motor motocyklistům apod. Pojďte mi říct ještě, ještě jednu věc. Je správné, že si v Česku může člověk celkem snadno pořídit třeba i samonabíjecí pušku se zaměřovačem? Já. Čemu mu je? Pro střelecký výcvik, pro získávání určitých schopnosti. Musíme si taky uvědomit, že stát má v řadách střelců něco, čemu se říká záloha státu a on na ně může kdykoliv sáhnout, projdou-li teda patřičným výcvikem, protože tam je několikastupňový výcvik. A když ten člověk tuto zbraň mít nebude, k čemu tomu státu bude? Pak máme druhou věc. Já mám pocit, že máme profesionální armádu. Profesionální armáda je na to, aby udržela schopnosti, ale je potřeba mít rekrutace, mít nějaké zálohy. Jestliže budeme nesmyslným způsobem zpřísňovat pravidla a odradíme lidi od získávání základních střeleckých schopností, tak nebude mít stát zajištěnou bezpečnost. Nebude mi kde rekrutovat. Tak můžou si tu pušku půjčit? Ne. Já sám mám zbraně. Můžu vám říct, že. Říkejte, že každý je zvyklý prostě na svoji zbraň. Delina, střeleckou soutěž. To není o tom, že si pučíte nějakou zbraň, prostě máte jinak Elenou. Každý myslivec mi potvrdí. Berte to, prosím, jako moderátorskou prostořekost. Ještě jednu věc bych od vás rád slyšel. Ministr vnitra Vít Rakušan se nechal slyšet, že na zlepšení centrálního registru, se kterým počítá ten nový zákon o zbraních, se mají podílet i zástupci zbrojního průmyslu. Vy jste kategoricky proti. Já jsem kategoricky proti a mám pocit, že to nebylo po zralém uvážení, že to byl trošku výkřik do tmy, ad absurdum. Vzpomeňme si na výbuch ve Frenštátě, kdy se snažil zabít sousedy obyvatel jednoho, jednoho bytu. Pak bychom mohli chtít příspěvek od dodavatele plynu. Nebo nedávný žhářský útok Bohumíně. Myslím, že tam 11 lidí zemřelo. Stačilo na to láhev benzinu. Chtěl někdo něco po čerpacích stanicích na příspěvek pro bezpečnost? Já si myslím, že toto je opravdu mylná cesta. Nehledě na to, že když se podívám na strukturu, proč by měl výrobce tanku přispívat na nějaký software na Ministerstvu vnitra a ani výrobce ručních palných zbraní, který, my jsme silně exportně orientovaný, vyváží víc než 90 procent. Ten český trh je opravdu minimální, ten je pod jedno procento toho, co se v ČR vyrobí, tak proč by na to měl přispívat. Nedává to logiku. Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, byl naším hostem ve speciálu ČRo Plus a Radiožurnálu. Děkuji, na shledanou. Já děkuji za pozvání, na shledanou.

Zdroj: Český rozhlas

Půjčka na nová prsa či iPhone. Jana Tatýrková popsala bizarní snahy o oddlužení v duelu se zástupcem Člověka v tisíni

Vcelku běžně se stává, že si někdo vezme půjčku a za 14 dní žádá o oddlužení, uvedla v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur Jana Tatýrková (Svobodní). Společně s vedoucím programu Dluhové poradenství organizace Člověk v tísni Danielem Hůlem se shodli, že si mnohdy lidé půjčují na nějaký standard, na který svými příjmy nedosáhnou. Ať už se jedná o nový typ mobilu, dovolenou či plastické operace. A mnohdy mají i svérázné postupy, jak se dluhu snaží zbavit.

O bizarní příklady snahy o oddlužení podělila Jana Tatýrková. „Setkala jsem se s případy, kdy si osoba koupila nový iPhone na splátky a za týden žádala o oddlužení. Nebo jedna slečna si nechala udělat nová ňadra, a také je dala do oddlužení,“ sdělila.

Lidé podle Tatýrkové častokrát postupují velmi vynalézavě: „Oni si to vezmou v době, kdy už mají jiné exekuce, a zažádají o oddlužení, kde přiznávají i ty další dluhy, které mají. Takže si koupí mobil, nezaplatí ani splátku a zahrne se to v rámci oddlužení do toho soupisu dluhu,“ vysvětlila.

Následně popsala i extrémní případ, který jí utkvěl v paměti: „Nejdříve paní pomáhala svému partnerovi, který plnil oddlužení. Jakmile se on oddlužil, tak se ona – tím, jak mu pomáhala – zadlužila a šla do oddlužení. A po nějaké době šli ještě do oddlužení společně s tím, že měli další dluhy ve výši asi 900 tisíc.“

Podle Hůleho můžeme zjednodušeně rozpoznat dva typy půjček: „Na jedné straně je nezodpovědné zadlužování, kdy si lidé půjčují na nějaký standard, na který nemají,“ uvedl a zmínil příklady jako je drahá televize či mobil. K těmto půjčkám podle něj nabádají i samotní věřitelé, například prostřednictvím reklam.

Druhým typem jsou pak půjčky na existenční náklady. „Představme si situaci, že máte chudou rodinu a jejich dítě jede načerno a chytí ho revizor. Jeho rodiče se to ale nedozví, protože jim to dítě neřekne, a pak jim přijde platební rozkaz, na základě kterého mají zaplatit třeba 3 nebo 4 tisíce. Když zaplatí do 15 dnů, tak to tím končí, když ne, tak jdou do exekuce a naroste to o dalších 9 tisíc, najednou jsou tak na částce 12 až 13 tisíc. V tu chvíli je ta půjčka racionální,“ poznamenal Hůle s tím, že podobných situací je mnoho a je těžké radit, co lidé v podobných případech mají dělat.

Co na to vaše peněženka (CNN Prima NEWS, 19. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

A je tady tedy čas pro dnešní diskuse. Se mnou ve studiu je už Jana Tatýrková, ředitelka asociace inkasních agentur. Přeji vám krásný podvečer. Dobrý den. No a ve spojení s námi tedy na dálku zdravím i pana Daniela Hůleho, vedoucího programu dlouhého poradenství Člověka v tísni. I vám přeji krásný podvečer. Hezký večer vám i divákům. Tak začněme základní otázkou. Přibývá nebo ubývá dlužníků v Česku? A proč, paní Tatýrková? Tak já, pokud mohu mluvit za mimosoudní inkaso, kterému já se věnuji, tak zatím ten počet dlužníků spíše stagnuje, než by přibýval. A bylo tomu i tak posledních 10 let. Je to dobrá zpráva. V podstatě by to mohla být dobrá zpráva, kdyby ta doba se využila k tomu, že by se udělaly, udělala opatření, která by potom v budoucnu, až právě těch pohledávek se očekává více, by byla připravena na ten příliv, ale bohužel se domnívám, že tuto dobu, těch zhruba deset let zpět jsme velmi promarnili a za mě, my chápeme ten celý proces vymáhání pohledávek od věřitele právě přes mimosoudní inkaso, které jsem zmínila, soud, exekuce, insolvence jako jeden celek, který by měl být návazný, ale bohužel u nás se řeší ty jednotlivé části vždy velmi izolovaně. K tomu se určitě dostaneme. Nicméně říkal jste, že se očekává, že těch dlužníků by mělo být v budoucnu daleko více. Proč? Tak určitě s ekonomickou situací se to dá předpokládat. Pane Hůle, otázka na vás. Je to tedy dobrá zpráva, že za těch posledních deset let, jak říkala paní Tatýrková, těch dlužníků vlastně nepřebilo? Já myslím, že to je dobrá zpráva. Vezměme si, že víceméně o to, že máme za sebou od roku 2020 celou řadu opravdu velmi těžkým. Nejdříve to byl COVID uzávěry, kdy celá řada živnostníků byla opravdu ze dne na den vlastně postavena v neřešitelné situaci. Sledujeme od někdy podzimu 2021, kdy zkrachovala Bohemia Energy, tak nám rostly stovky tisíc domácností, které najednou musely přijít extrémně drahému dodavateli poslední instance energie. Pak přišla válka na Ukrajině a to expresivní zdražování života a zase jakoby primárně těch nákladů spojených s bydlením. Vlastně žádná tato vlna nevyvolala enormní nárůst dlužníků. Já to spíš mohu, mohu pozorovat té exekuci, protože o tom mimosoudním inkasu mi moc nemáme, ale myslím si, že to jakoby vlastně ukazuje, že ti věřitelé, prostě ty férovější věřitelé. Důležité je, že dnes prostě máme už od roku 2016 platnou novelu zákona o spotřebitelském úvěru. Těch společností, které poskytují úvěry, tak je méně. Jsou lépe dohlížitel ne a více si poměřují ta rizika. A já se nebojím ani, že by do budoucna hrozil nějaký jakoby významná vlna nárůstu dluhů, protože ti věřitelé prostě vědí, že féroví věřitelé vědí, že těmto lidem se nemá půjčovat. Ostatně v té vaší reportáži vlastně celý, celou tu blamáž hezky ilustroval a paní Veselá, která říkala, že seniory si půjčují, protože vědí, že jim už není, že si na nich nikdo nic nevezme, ale ti věřitelé jsou ti, kteří vlastně disponují poměrně sofistikovanými daty, na který si mohou poměřovat riziko spojené s konkrétní půjčkou. Je prostě dneska půjčit seniorovi, který nemá dostatečný důchod, případně má nějaké exekuce, tak je projekt šílenství. To znamená, to by primárně nebyl problém toho seniora, ale toho věřitele. Samozřejmě, že dluhy nevznikají jenom na základě půjčky, jsou to i poskytované služby, ale i řada těch poskytovaných služeb, ať už to jsou mobilní služby apod., tak lze na straně toho věřitele efektivně regulovat. Ano. Já se obrátím opět na paní Tatýrková. Pan Hůle řekl pojem seriózní věřitele a mě by právě zajímalo, jestli více těch dluhů vzniká u těchto seriózních věřitelů nebo u takových těch, řekněme, pokoutních, protože tam jsou často vysoké úroky, nevím, jak to nazvat slušně, mluví se často o lichvě, tak co vlastně činí větší podíl potom z hlediska těch dlužníků. Určitě dluhy těch seriózních věřitelů a nesmíme zapomínat ani na nedobrovolné věřitele, mezi které patří právě aktuálně třeba společenství vlastníků bytových jednotek, kteří, jejich členové se do této situace dostávají velmi nedobrovolně a musí za své sousedy často tyto dluhy platit. Když říkáte, že ty dluhy jsou tedy vyšší u těch seriózních věřitelů, znamená to, že ti méně seriozní s těmi vysokými úroky je zkrátka nepůjčí tam, kde je to riziko, nebo si to dokážou lépe pohlídat, aby, aby prostě se dostaly k těm svým pohledávkám. Mají to jinak ošetřené třeba nebo jiným způsobem mají zajištěno vymáhání? Pane Hůle, stejná otázka na vás v podstatě. Zeptám se, jak vy vnímáte ten, jednak ten poměr těch seriózních a těch méně seriózních věřitelů a vlastně i z hlediska těch rizik pro samotné lidi. Tak tady podle mě je hodně důležité odlišit minulost a současnost. Pořád řádově máme několik milionů exekucí v běhu, které vznikly podle pravidel, podle kterých by dnes už vzniknou ty pohledávky nemohly. Dneska dluhy vznikají za daleko férovějších podmínek a také to má vlastně méně to jen expresivní přesah. Máme ale věřitele, u kterých prakticky, když nás a dáma, ten člověk přijde, tak my jsme ve sto % úspěšní, když to napadneme u finančního arbitra nebo u soudu a ten věřitel o tu svoji pohledávku, která si třeba i v exekuci přichází. A já bych chtěl dotknout jenom toho, co naznačila paní Tatýrková. My bychom například podporovali to, aby, protože existuje skupina zvláště chráněný věřitelů, to jsou třeba věřitelé, kteří mají pohledávku za výživným, nebo věřitelé, jimž byla způsobena škoda v rámci trestného činu. To jsou opadne dobrovolní věřitelé. Správné jejich pohledávky více chránit než toho, kdo se mohl svobodně rozhodnout, jestli někomu poskytne službu nebo ne. A zvážit, jestli ta rizika, typicky pohledávky těch společenství vlastníků bytových jednotek, si myslím, že by se měly zahrnout do těch neodlučitelný pohledávek a zvláště chráněných tak, aby vlastně nebylo možný třeba i v insolvenci tyto pohledávky zlikvidovat jinak než plným zaplacením, protože opravdu ti ostatní vlastníci neměli svobodnou možnost se rozhodnout, jestli ten jiný vlastník způsobí dluh například na vodném a stočném vůči tomu, vůči tomu společnost. Ano. Čili toto vnímáte jako jakousi díru v naší legislativě, jestli tomu správně rozumím. Myslím si, že díra, myslím si, že je čas vždycky po nějaké době revokovat a vyhodnocovat, jak ten systém funguje. A tady si myslím, že je to opravdu nespravedlivé, protože oni nemají žádnou možnost, jak zabránit tomu, že bude ten byt například prodaný nějakému člověku, který pak způsobí ten dluh. Oni nemají tu možnost. Družstev je to trochu jiné, tam ty nástroje ochrany jsou, ale obecně si myslím, že bychom měli si říct, jestli opravdu máme dobře vy deponované všechny skupiny věřitelů, kteří jsou nedobrovolní, nemohli se rozhodnout, že budou věřiteli a tito by měli požívat větších práv než ti věřitelé, kteří poskytují nějaké služby, kde jsi právě to zvážit mají a myslím si, že ta změna po roce 2016 byla velmi přínosná v tom, že klade na ty věřitele větší odpovědnost v případě, že poskytnou úvěr někomu, komu ten úvěr poskytnout neměli, dostatečně neposoudily jeho úvěry schopnost apod., tak když ten dlužník to napadne u soudu, tak oni ztrácejí nárok na všechno ostatní kromě toho, co tomu dlužníkovi poskytli. A to je přirozený regulativ toho poskytovat rizikové úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, kteří prostě fakticky nemají šanci, že to v rozumné míře splatí. Ano. Než se posuneme dále, chcete reagovat, paní pírko? Ano, ráda bych reagovala na tu díru v legislativě, to souhlasím, protože jak jsem zmínila ty jednotlivé části inkasního procesu, tak většina z nich je velmi dobře ošetřena, ale právě mimosoudní inkaso nemá žádnou regulaci, vztahují se na něj pouze zákony, které jsou běžné pro každého. Ale není žádný zákon o trhu mimosoudního inkasa či něco podobného. A domnívám se, že je to špatně, protože právě zde v této části vzniká většina těch problémů, které se řeší následně exekucí a insolvencí. A ten proces bohužel je často právě měněn na tom konci toho celého procesu, ale na tom začátku. No, mě teď zajímají právě ty změny, protože teďka teď leží ve sněmovně novela insolvenčního zákona, která má zkrátit oddlužení nebo dobu oddlužení na tři roky pro všechny. Zatím to platilo pro seniory plus nějaké ohrožené skupiny, ale podle dat se to moc neosvědčilo, protože já tady mám konkrétní, konkrétní čísla. V tom pětiletém oddlužení dokázali splatit věřitelé věřitelům 51 %, ti dlužníci z celkového dluhu v té tříleté délce 7 %. Toto je tedy výrazně méně. Je to fér vůči věřitelům? Já musím říct, že se nedomnívám, že by to bylo vůči věřitelům fér. A toto jsou první data, která se nám po novele v roce 2019 podařilo získat. Vyplývá to z analýzy inzerát bych doplnil. A bohužel tyto snahy o to zkracování se nezakládají na žádné analýze, žádná data nebyla, ale prostě někdo se rozhodl, že by to asi bylo fajn takto zkrátit a vláda si to dala do svého programového prohlášení a bohužel. No, my jsme se k tomu zavázali. Ono to totiž předepisuje evropská směrnice. Ono už to u nás mělo platit poslední tři roky, tedy u podnikatelů. U podnikatelů ano, ale ne u spotřebitelů. Pohodlně se usaďte, právě začíná nová generace sušiček Nor programu. Objevte v. Teď je vše pro krásnou a hebkou pleť. Sleva minimálně 30 procent na celé značky majbelin rimel a maksaktor nebo sleva až 61 % na mega balení náhradních hlavic či let. Teta drogérie plná objevů. Buďte jedineční. Zcela nová Toyota dcer. Vystupte z davu. Každá volba se počítá. Pořiďte si ji během Toyota víkendu 27. a 28. ledna. Vaše Toyota. Každé děťátko je jedinečné. Nyní si hledá nové kamarády, se kterými se dělí o hračky. A nejen o ně. Dva hrnečky Nutrilon edvanstři sperbiotiky gosvoz denně obsahují denní dávku živin pro podporu imunitního systému vašeho děťátka. Poplatky. Zase nějaký poplatky. Já se z toho zblázním. Takže co? Nic nemáš drobáky nebo něco? Kartu nebo. To čím dál. Já to vyřeším. Endoksts knoop. Neplaťte bankám za účet. U nás máte osobák bez poplatků a bez podmínek. Fio banka, pro všechny světské radosti. V Globusu nyní výhodně kapsičky pro kočky Felix dva druhy za 339 90 nebo vejce m 30 kusů jen za 74 90. Globus, tady se svět točí kolem vás. Ahoj. Je mi to líto, ale musíme zůstat doma a na opět prochladla a bolí ucho. To vyřešíme. Kupci v lékárně dology t metužní sprehidolorgyt met na bolest ucha. Na zmírnění bolesti ucha mi v lékárně doporučili dolar k. Ytmet ušní spreh. Dolar k itmet pomáhá při bolestech už i. Těstoviny díme za život asi 4286 x při různých příležitostech. Některé si nepamatujeme a na jiné se nezapomíná. Dojde na ně, když chce táta předvést svůj servis. Stolu s nimi není. A když se sejde celá rodina a přijdou nečekaní hosté, uvědomíte si, jak těstovině, které nikdy nelepí, dokáží stmelit vaši rodinu. Proto pro vás vybíráme tu nejlepší semolnu kvality orobanzány. Tak holky. Kam letos na hory? Krkonoše, nebo auty? Zimní pobyty za mimořádné ceny. To byl. Slevomat a můžete cestovat. Si výprodej. Díky čtečce otisku prstů notebooku Dell se můžete spolehnout na prvotřídní zabezpečení. Opravdový elektro Spezia pod našimi křídly najdete k léčbě vlhkého kašle a CC long za 245 korun proti příznakům chřipky a nachlazení. Kol. Dres horký nápoj citron s medem za 199 korun a Ibalgin pro pomoc při bolestech různého původu za 159 korun. S kartou Benu plus pořídíte více než 3000 léků z vybraných kategorií bez doplatku na recept. Benu, vaše zdraví sebereme na starost. Sháníš stavební zakázky, podnikáš si řemeslník, řešíš, kde získat nové zákazníky. Na poptávají CZ najdeš každý den stovky nových zakázek z celého Česka. Vybere si tu svou a staň se spokojeným řemeslníkem. I ty pod AVE CZ nové zakázky každý den. Nový Opel Astra sport turer nyní kombi za cenu hatchbacku. Každé praní znamená otáčení a to způsobuje tření, které rychlostí stovek otáček za minutu může poškozovat vaše oblečení. Abychom tomu zabránili, vytvořili jsme bulait ceratinterapis aktivním složením, které účinně pere při nízkých teplotách a vytváří bariéru zmenšující ničivou sílu. Přední díky vulatkeratin terapi si oblečení zachová svůj tvar i barvu a nebudou se na něm tvořit žmolky ulaickeratinem chrání prádlo během každého praní. Jste v jednom kole. Dopřejte si zdravou pauzu. Kvalitní ovesné kaše vás nabíjí energií a rýžové vám je rychle doplní. Tak ochutnejte kaše z těch nejkvalitnějších surovin. Zdravá pauza od doktora ETA. Ahoj, já jsem Magda a v Lidlu jsem čerstvou strážce, to znamená, že mám plnou chlap u čerstvostí a dělám vše, abyste si mohli dát pořádně do nosu. A navíc mám čuch na dobré ceny. Od čtvrtka v Lidlu najdete pomeranče jeden kg s aplikací za 19 90 a červenou papriku 500 gramů za 39 90. V nejlepším poměru ceny a kvality oceněném bez Bajer 2023 Lidl, správná volba. Máme být připraveni na válku? A jak dál pomáhat Ukrajině? Partie Terezie Tomášové budou diskutovat ministryně obrany Jana Černochová z ODS a bývalý ministr Lubomír Metnar za hnutí ANO. A velká politická diskuse. Danuše Nerudová za stan, Alexandr Vondra z ODS, Tomio Okamura z SPD a Patrik Nacher za ANO. Partie Terezie Tománkové na Primě a CNN Prima News. Těším se na vás v neděli v 11 hodin. Ono to vypadá, že to tedy nahrává především dlužníkům. Jak to vnímáte vy, tento návrh? Tak ta statistika, to je opravdu naprostý nesmysl. Musíme si říct, co srovnávám. Za prvé, bavíme se o novele, která vstoupila v účinnost v červnu 2019. Ještě nám ani nedoběhl vlastně jakoby ten pětiletý cyklus u těch pětiletých oddlužení. Tady se jedná právě o to tříleté oddlužení. O ten tříletý cyklus. Ano, ale ta tříletá oddlužení, o kterých vy mluvíte, tak se vztahují jenom na starobní důchodce, invalidy druhého a třetího stupně a lidi, kteří měli. Ale i ten výsledný rozdíl se týká té skupiny. Ten, ten rozdíl, který jsem řekl, těch 51 procent vůči 7 %, se stále týká té skupiny seniorů. Ano, právě jenom nemáme porovnatelná ta data, protože v tuto chvíli měli jsme nějaké období, kdy se výrazně zvyšovala, jakoby zvyšovaly životní náklady, to znamená, snižovala se ta výtěžnost tom oddlužení všemi ty tříleté oddlužení je jenom jedna specifická skupina. Já teďka jakoby řeknu toto podstatné. Ten návrh, který, za prvé ten návrh říká, že se to samozřejmě má týkat podnikatelů. Je to z toho důvodu, protože v naprosté většině zemí v EU spotřebitelé mají lepší podmínky pro oddlužení než podnikatele. Ten další moment je, že ČR má druhý nejvyšší podíl živnostníků. Ve chvíli, kdy by živnostníci měli oddlužení tříleté, spotřebitele pětileté, bylo by to, byla by to evropská rarita, ale tak by nebyla jednodušší cesta, než si vlastně pořídí. Ale pokud vím, tak v tom návrhu se počítá s tím, že by to mělo, že by to mělo počítat nejen s těmi živnostníky, ale právě, že by to mělo platit pro všechny. Ano. Proto já vysvětluji, že fakticky dneska je takřka nemožné rozlišit spotřebitele a podnikatele, pokud do podnikatelů počítáme ty živnostníky. Ale druhá věc, Člověk v tísni navrhla, už to schválila koaliční rada, koncept tzv. adekvátního příjmu, to znamená zpřísnění na vstupu do oddlužení tak, aby opravdu bylo posouzeno, jestli ten člověk ve vztahu ke svým možnostem, to znamená při zohlednění věku, pohlaví, vzdělání, oboru, regionů, jestli dosahuje dostatečně vysoký příjem. Pokud to oddlužení zkrátím s pěti let na tři roky a u těch minimálních srážek, které jsou dneska relativně obvyklé u těch chudých lidí, dosáhneme toho, že oni budou měsíčně bude srážet víc o 750 korun víc než dnes, což tím adekvátním příjmem dosáhneme relativně snadno, tak v tu chvíli ti věřitelé dostanou za tři roky ty samé peníze jako za pět let, ale v kratším čase. A když ten příjem bude vyšší, tak to samozřejmě bude jakoby ještě vyšší profil pro toho věřitele. Nejlepší cesta pro věřitele, jak dostát, dosáhnout více svého uspokojení, je tlak na to, abychom nezaměstnávali lidi načerno, aby velké renomované firmy toto nedělaly a dělají to úplně běžně. My jako daňoví poplatníci přicházíme o peníze z odvodů, které by tito, tyto firmy musely za lidi platit a věřitelé přicházejí o peníze, které mohou dostat. To je nejefektivnější cesta zvyšovat tu reálnou legální mzdu a vlastně jakoby snižovat prostor pro tu práci načerno, která je dneska relativně běžná. Takže jak říkám, ten návrh, který člověk navrhl, ten koaliční rada schválila a povede ke zpřísnění vstupu podmínek do oddlužení a tlaku na vyšší platy lidí, kteří budou do toho odložení chtít jít. Takže to si myslím, že je velmi fér. Ano. Paní Tatýrková, myslíte si, že to takto bude fungovat v praxi, že teda ti věřitelé se dostanou k těm penězům v tom zkráceném období ke stejné částce nebo dokonce k vyšší, jak řekl pan Hůle. Nemyslím si, já jsem viděla ten návrh tabulek, jak by se ten příjem posuzoval a připadá mi to jako další komplikace už v celém docela velmi komplikovaném procesu. Pojďme si říct, co vlastně musí dnes člověk, který žádá o oddlužení, splnit a kdo a jak pečlivě prověřuje, jaké vlastně má opravdu příjmy, jestli jsou takové, které on přizná, anebo jestli jsou vyšší a tají to. Nechtěla bych se tady pouštět přímo do těchto nuancí. Určitě je to úkolem insolvenčního správce, aby tady to správně posoudil, ale připadá mi, že aby insolvenční správci ještě k tomu všemu, co už teď dělají, ještě posuzovali adekvátní příjem a ty dlužníky říkali, ne, ne, ne, ty nebudeš dělat toto, protože je to špatně placené, máš vzdělání na něco lepšího, takže půjdeš dělat tady něco a za to bude více peněz. Takže to si nemyslím. Ale první části otázky, co musí dlužník splnit, aby se dostal do toho procesu oddlužení. Tak tam ta podmínka je, že musí platit minimálně 1089 korun insolvenčnímu správci a minimálně stejnou částku měsíčně musí uhradit všem věřitelům část. Ale máme příklady, týká se to třeba konkrétně seniorů, ale myslím si, že nejen jich, že vlastně ve výsledku někteří neplatí vůbec nic, protože jejich oficiální příjem je tak nízký, že ji de facto není z čeho srážet. Jak častý je to problém? V loňském roce k tomu, že v exekucích nebylo co srážet, tak tuším, že to u 50 % těch exekucí, které byly srážkou z příjmů. 50 %. Nastalo to. Vybavuje se mi, že u 50 % právě z toho důvodu vznikla iniciativa exekutorů, aby byla nastavena alespoň nějaká minimální srážka. Pane Hůle, nechá vás taky reagovat, protože pokutu 50 procent dlužníků není možno ty, ty dluhy vlastně vymáhat, protože jejich oficiální příjmy jsou tak nízké, že jim není z čeho srážet. Jak ten systém může fungovat? No, tak jenom, já se ještě vrátím jakoby k tomu předchozímu. Buďto ten systém budeme chtít mít jednoduchý, jednoduše formalizovaný a nefunkční, anebo bude trochu složitější a může být funkční. Insolvenční správce dostává každý měsíc těch 1080 korun. To má být za nějakou práci a jakoby ten návrh, který koaliční rada schválila, tak počítá s tím, že bude stanovena tabulka, každý dlužník si bude moct zadat ty parametry a zjistí, jakou má mít minimálně tu adekvátní hladinu toho příjmu a insolvenční soud a soudce posoudí, jestli toho dosahuje nebo ne, jestli nebo jestli tam jsou adekvátní důvody, proč vlastně jakoby přistoupit ke snížení. To není nic tak složitého a povede to k tomu, že se prostě ti dlužníci budou muset mít vyšší příjmy a věřitelé dostanou víc peněz. Já myslím, že to za to stojí, tato malinká složitost oproti tomu, že dneska vám prakticky schválí oddlužení u každého. Pokud jde o těch 50 %, tak je exekucí dlouho. Už minimálně pět let platí, že exekuce jsou vymahatelné zhruba z nějakých 30 procent. To znamená, ten, ta realita je ještě horší než 50 %. Ale řekněme si, proč to tak je. Protože řadě těm dlužníkům byla poskytnuta služba, která jim být poskytnuta prostě neměla. To, že se v posledním roce sráží míň, protože se rostla ta nezabavitelná částka, ta se počítá z normativních nákladů na bydlení a asi se shodneme na tom, že všem nám zdražili minulých roce, roce a půl jak elektřina, tak plyn. Za to ti dlužníci nemůžou a nekompenzovalo set o výši příjmu, takže přirozeně se začal ztenčovat ten rozpočet, který lze tomu dlužníkovi zabavit na uspokojování věřitelů. To je de facto jakoby důsledek špatně odhadnuté nějakého podnikání ze strany toho věřitele. Ti věřitelé s tím počítají, mají to zakomponované do svých modelech, jak banky, nebankovní společnosti, mobilní operátoři, všechny tyto pojišťovny, všechno tyto, všechny tyto jakoby subjekty právě s nějakou rozumnou ztrátou počítají. Takže ten návrh, o kterém teď tady mluvila paní Tatýrková, ten říká, že důchodce, který má jakoby průměrný důchod, tak se mu bude strhávat 1890 korun měsíčně a pak se ještě vybočte nezabavitelná částka. To je fakt naprosto šílené, asociální. Taková srážka u těchto lidí nebyla obvyklá ani před dvěma třemi lety. Teď mluvíte o tom návrhu minimální srážce, srážky ze mzdy. Minimální srážky, to je fakt jako neuvěřitelná. Neuspokojit l noste exekutorů. Jim jde jenom o ty jejich peníze, ne o ty věřitele. A zároveň od ledna 2024 se už poklesly díky tomu, že se snížily normativní náklady, tak od ledna už se o 930 korun snížila ta nezabavitelná částka. To znamená, že teď se exekuce se dlužníkům v únoru za lednový příjem bude srážet už víc peněz, než, než to bylo v prosinci. To je důležité, aby to lidé slyšeli, aby na to byli připraveni, aby si nemysleli, že je to nějaká účetní chyba. Je to důsledek snížení normativních nákladů na bydlení. Zároveň poslední ještě věc, už koaličně, koalice se dohodla na tom, že zruší při vypočítávání nezabavitelné částky odpočet na manžela. To znamená, u manželů se sníží ta nezabavitelná částka o další 3200 korun, to je taky poměrně výrazné. Ano, paní tatírkoa vy jste si dělala poznámky, tak vás nechám ještě reagovat, než se dostaneme zase dále. Já tady nechci nějak se bavit o té výši toho nezabavitelného nebo minimálně té minimální srážky, to je samozřejmě diskusi. Ale. Jasné, že na ten nesrazí nejnáchylnější k tomu by to asi dopadlo nejtvrději, to znamená na seniory, pokud by se jim snížila ta minimální částka, kterou mají mít pro živobytí a pokud by jim z toho ještě někdo vzal, tak by ten dopad byl asi docela tvrdý. Ale ti senioři nejsou ta největší skupina. A naopak, pokud ti lidé jsou tam opravdu chudí, tak ti berou další dávky, které se nesráží. Takže si myslím, ano, dolehlo by to na ně, ale co věřitelé, kteří prostě nedostanou poté nic a systém exekucí funguje tak, že vždy ten dlužník splácí tu první exekuci, která je v pořadí a ty další následují. A stávalo se nám, že třeba až po deseti letech docházelo ke splácení těch starších exekucí. Ale bohužel došlo k tomu, že někoho napadlo tady, že asi po šesti letech, dvanácti letech by bylo fajn některé exekuce zastavit a také bagatelní exekuce do 1500 korun se zastavují do tří let. Takže když někdo opravdu nesplácí tu první exekuci a tam běží ten čas těch dalších, které potom je nutné zastavit, takže. Pojďme, pojďme si možná říci, na čem se lidé nejčastěji zadlužují, co jsou jako ty nejčastější příčiny, proč si musí půjčit a jak třeba poznat skutečně třeba tu rizikovější půjčku. Tak rizikovější půjčku jak poznat? Máme tady zákon, který platí už od roku 2016. Jak už i pan Hůle zmiňoval, došlo k výraznému zlepšení poskytovatelů a dohledovým orgánem je ČNB. Takže pokud někdo má pocit, že nějaká půjčka je v rozporu s pravidly, tak se může obrátit na ČNB. Takže alespoň toto se zlepšilo. A ty nejčastější příčiny zadlužení. Nejčastější pohledávky, co třeba u nás řešíme, tak jsou bankovní, jsou tam pojišťovny, jsou tam leasingové společnosti. Plus karty třeba, takže to také ty bankovní. Pane Hůle, vy vidíte nějaké rezervy nebo nějaké nedostatky právě v tom, na co si lidé mohou půjčit a co jim ve výsledku může způsobit vážné problémy? A bych ještě jenom rád korigoval to, co tam zaznělo, že se zastavují exekuce, které se tři roky malé do patnácti set nesplácí. To byla jenom jednorázová akce, která už nepokračuje, takže tam se na to vztahuje to zastavování marných exekucí šest let. U těch do tří let dokonce to bylo tak, že stát vykompenzoval věřitelům a exekutorům část těch jakoby nákladů apod. A byla to fakt jednorázová akce. U toho zastavování exekucí se zastaví, ale ta pohledávka dál běží. Například když člověk by šel do insolvence, tak ten věřitel se do té insolvence může přihlásit, o tu pohledávku nepřijde. Jinak s tím pustím poskytování úvěrů. Samozřejmě, že máme na jedné straně nezodpovědné zadlužování se, půjčování si jakoby standard, na který nemám. Prostě pokud nemám ze svých pravidelných příjmů na drahou televizi, drahý mobil apod. Taxi, taxi na ně ne půjčují a radši se uskromní. Problém je, že ti věřitelé chtějí tyto půjčky poskytnout, oni na ně dělají reklamy, proto před Vánoci jsou s tím spojené jakoby reklamní kampaně. Lidi si nejvíc půjčuje před Vánoci, protože prostě si půjčují na obdarovávání lidí na úkor, s rizikem, že pak jim jakoby pět měsíců třeba doma zaklepe exekutor. Takže zase je tam nějaká spoluodpovědnost. Pokud já chci půjčovat na nezodpovědné chování, tak prostě nemůžu se potom tvářit, že se strašně divím, že si nikdo nezodpovědně půjčil. Na tom je celý ten byznys postavený, a proto tam je ta vlastně jakoby, pokud neposoudí tu úvěruschopnost, tak potom nese spolu náklady za ten neúspěch. Ale pak máme lidi, kteří si půjčují jako existenční náklady. Vezměme si situaci, máte chudou rodinu, dítě jede načerno, je to musí špatný apod. A přijde mi, nedostanu se k tomu jakoby upozornění, dítě mi to neřekne a přijde mi platební rozkaz, tak na základě kterého já mám zaplatit třeba tři, čtyři tisíce korun, když zaplatím do 15 dnů, tak tímto tím končí. Do 15 dnů nezaplatí, jde to do exekuce a narosteme to o dalších, dejme tomu devět tisíc. Takže najednou z těch tří, čtyř tisíc korun už máme třeba třináct, 14 tisíc korun. V tu chvíli půjčka je racionální a jde o to, za jakých podmínek si ji půjčím, i když je relativně drahá. Takže těch situací je opravdu velké množství a tady je těžké radit, co ti lidé mají dělat. Proto my třeba zastáváme spíš jakoby liberálnější politiku věřitelů při oceňování a té sazby. Sazby, jak obě role, ať si ocení to, že půjčí někomu rizikovějšímu, ale ať tato možnost je. Ale nebavím se o tom, že je dobré, že si lidé půjčují, anebo že někdo lidem půjčuje na drahý mobil, draho drahé spotřební zboží apod. Ano. A u toho bych se právě chtěl zastavit. Paní Tatýrková, jak častým problémem je právě to, že si lidé půjčí třeba na dovolenou nebo na drahý mobil a jestli tyto dluhy jsou možné započíst potom do toho případného oddlužení, když člověk žádá o to oddlužení, jestli vlastně toto tam může nějakým způsobem začlenit. Podle případů, které já jsem viděla, tak se běžně stává to, že někdo si vezme půjčku a za 14 dní žádá o oddlužení. Stejně tak si vezme mobil iPhone na splátky a také za týden žádá odložení. A jsou i takové extrémní případy, kdy jsem viděla i nová ňadra, která slečna si nechala udělat a také je dala do oddlužení, takže jsou. Jenže ta ňadra, je nikdo už nezabaví. Ale třeba ten telefon, ten se asi zabavit dál v rámci exekuce. Oni to udělají tak, že si vezmou, už exekuce, mají jiné a zažádají o dlužení, kde přiznávají i ty další dluhy, které mají. Takže se to dá udělat opravdu. Vezmu si mobil, nezaplatí ani splátku a zahrne se to v rámci odložení toho soupisu dluhu s tím, že bohužel takových případů je spousty a můj takový extrémní, který jsem sledovala a mě bavil, tak bylo, že paní pomáhala svému partnerovi, který plnil oddlužení. Jakmile on se o dlužil, tak ona tím, jak mu pomáhala, tak se zadlužil a ona šla do oddlužení a poté po dalších pěti letech šli do oddlužení společně asi po devíti měsících s tím, že měli další dluhy asi ve výši 900 tisíc, takže. Já myslím, že toto téma tady neřešíme naposledy. Čas pro tento pořad pro dnešek vypršel. Děkuji panu Danielu Daniely Hůlovi, vedoucímu programu dluhového poradenství Člověka v tísni. Díky za váš komentář, přeji vám hezký den. Děkuji za pozvání a přeji krásný večer. No a tady ve studiu tedy Jana Tatýrková, ředitelka asociace inkasních agentur. I vám díky, že jste přišla. Děkuji za pozvání. Ano. A z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Díky za pozornost a budu se s vámi těšit na viděnou u dalších pořadů CNN Prima News. Hezký večer.

Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček na Radiu Prostor

Je náš národ svobodný? Je boj proti dezinformacím omezováním svobody? A měli by si lidé sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory? Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček

Hostem Prostoru pro dva byl politik, právník a předseda strany Svobodných Libor Vondráček. O svobodě, spalovacích motorech nebo zachování české Koruny si s ním povídala Markéta Šichtařová.

Zdroj: Radio prostor

Přepis:

Zdravím. Posloucháte prostor pro dva, dneska s Markétou Šichtařovou a mým hostem Liborem Vondráčkem. Vítám vás tady. Dobrý den, děkuji za pozvání. Pan Libor Vondráček je český politik a právník, od října roku 2019 předseda strany Svobodných. Předtím od roku 2017 byl členem republikového výboru strany svobodných. Vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v rámci toho svého studia se zaměřoval na ústavní právo a parlamentarismus. Sám o sobě říká, právo jsem si zvolil jako svůj obor, protože celý život bojuji proti nespravedlnostem a měl jsem velký vzor ve svém dědečkovi. Odborně se zaměřují zejména na ústavní a evropské právo. A i díky tomu také jste se stal laureátem ceny vl rikeram za svou odbornou práci. Řekla jsem to tak zhruba všechno, nebo něco chybělo v tom výčtu? Myslím, že všechno podstatné jste řekla. Asi, asi. Ještě taková věc, která mě trochu dokresluje, že jsem soutěživý typ, že jsem sportovec, takže kromě toho, že usiluji o spravedlnost, tak taky mám tady v tomto směru celý život velkou vášeň ve sportu, ať už aktivně nebo pasivně. Já si přesto myslím, že jsme něco ještě neřekli. Já jsem čekala, jestli to doplníte za mě anebo jestli to zmíním nakonec já. Vy sám sebe označujete za libertarián a konzervativce. Libertarián, to je v podstatě pravičák. Přeložíme. Není to dneska už trochu vzácnost, označovat se veřejně za libertarián a pravicového? No tak já jsem slyšel jednu takovou úvahu Lenky Zlámalové, že si pravičáci nechali ukrást slovo liberalismus. A mám pocit, že i to libertarián z tvé si pomalu pravičáci nechávají ukrást. A ty pojmy jsou nakonec krásné. Pochází od toho latinského slova překladu Svoboda. Takže si myslím, že jako svobodní bychom se vůbec neměli bránit tomu tady tyto pojmy používat, ale právě proto, že dneska jsou tak trochu zmatené, tak tomu vždycky dodávám, že jsem ten konzervativní libertarián, tak jak třeba se definoval ať už Milton Friedman, Ronald Reagan a další podobně jaksi stavění politici. Možná i třeba Margaret Thatcherová, by se dalo dodat. To jenom tak pro dokreslení. Ostrova s Markétou Šichtařovou. Vy jste předseda pravicové strany svobodní a kandidujete jako jednička strany do europarlamentu, ale současně pravděpodobně máte za lubem v případě úspěchu sáhnout k lehce záškodnické činnosti, mohu-li to tak říci. Vy se teď usmíváte, protože europarlament, toho času zatím nejvíc levicový, jakého se kdy Evropa dočkala, hodně tlačí na maximální unifikaci v rámci Evropy. Ale vaším programem je naopak třeba zachování české koruny, což moc k té unifikaci nefunguje. Je to tak? Je to tak. Filozofie svobodných je postavená na pokud možno minimalistickém státním zřízení a je v podstatě jedno, jestli to centrum bylo dříve v Moskvě, v Praze, v Bruselu, kdekoliv. My si zkrátka myslíme, že lidé lépe hospodaří se svými penězi, které si vydělají, než když se ty peníze dávají někam na hromadu a odsud se ty peníze přerozdělují. Takže se spoustu peněz ztratí. A toto je bohužel to, čeho se dopouští dneska EU v Bruselu. Ve chvíli, kdy tato organizace vznikala, tak původně tam byla myšlenka ekonomické spolupráce a od roku 86 se postupně z toho stává stále mocnější politické centrum, kde se ta moc kumuluje, hromadí a samozřejmě ta centralizace moci vede třeba až k něčemu, co by někteří nazvali jaksi globalismem globální. Nějaké vytváření mocenských struktur. NATO je něco, co nám se určitě nelíbí, protože víme, že efektivněji fungují ty věci na nižších úrovních, i třeba na úrovni nejenom rodiny a jednotlivce, ale i na úrovni obce. Takže nám je spíše blízké to, jak funguje decentralizovaně Švýcarsko. Ne, že bychom fandili vytváření tady toto toho centralisticky řízeného bruselského molochu. Zmínil jste Švýcarsko. Švýcarsko platí svou vlastní měnou a já už jsem dneska zmínila, že vy jste pro zachování české koruny. Tak jak je to s tou korunou? Jak to vidíte s korunou? Proč bychom si měli nechat a hlavně co bychom proto měli dělat? A co proto děláte pro to zachování té české koruny? No, tak asi, asi neprozradím nic tajného, když řeknu, že dneska je to takový rozhovor v rámci prostoru pro dva zastánce zachování české koruny, což se nakonec vyjádřilo tím, že vy jste byla přítomna na jednání kulatého stolu v Senátu. Na základě naší petice, pod kterou jsme získali přes 30 tisíc podpisů celkově elektronicky a fyzicky. No a společně jsme tam říkali argumenty, proč by bylo dobré, abychom si zachovali českou korunu. To znamená, kdybych to vzal trochu zeširoka. Svobodní vznikli v roce 2009, když vláda pod vedením ODS zapomněla na svoje vlastní rozhodnutí grémia, na rozhodnutí 17. kongresu ODS, kde se jednoznačně řeklo, že ODS už by neměla předávat žádné další rozhodovací kompetence mimo území ČR. Mirek Topolánek navzdory tady tomu internímu prohlášení, internímu závazku usnesení toho kongresu, tak vlastně usiloval o přijetí Lisabonské smlouvy. Tím jsme předali nějaké kompetence do Bruselu. No a pokud bychom ztratili českou korunu, tak konkrétně v rámci monetární politiky bychom předali kompetence do Frankfurtu, ale to je jenom jakási pobočka toho bruselského centralistického aparátu. To znamená, my jsme přesvědčeni, že z mnoha důvodů, a k těm se možná ještě dostaneme, se vyplatí zachovat si českou korunu. To ale neznamená, že bychom bojovali proti nějakým dalším měnám či dokonce kryptoměnám. Naopak, líbí se nám, že od nového roku, od 1. 1. 2024 mohou české firmy účtovat, platit mzdy i daně v těch korun a v těch měnách jiných, konkrétně teda v dolarech, v librách a v eurech. A možná v tomto směru bychom mohli jít klidně dál, protože co se týče těch soukromých subjektů, ať si to ty subjekty samy rozhodnou, která měna se jim vyplatí používat. A my jsme přesvědčeni, že v konkurenci těchto měn Česká koruna obstojí. Koneckonců nedávno vyšla nějaká studie, že po švýcarském franku, franku, to byla jedna změn, které nejvíce posilovaly v těch posledních letech. Takže myslíme si, že lidé dál budou rádi používat českou korunu, i když celkem bez problémů mohou dneska používat euro v rámci svého podnikání. Pravdu jste řekl, když jste řekl, že jsme tady dva zastánci české koruny a že to není nic proti euru jako takovému, ale je to prostě nějaké tvrzení, že česká koruna je pro českou ekonomiku nejvýhodnější a že vlastně to vnímáme tak, že ta koruna je v podstatě nástrojem k tomu, aby bylo dosaženo nejvyšší prosperity. A já bych řekla, že dneska se to hodně obrací, že dneska jsme ochotni obětovat prosperitu za to, abychom si zachovali ten nástroj. To znamená, že abychom dosáhli nějaké konkrétní měny, což mně připadne jako dost zvrácená logika, ale abychom nesužovaly tu činnost svobodných jenom na zachování české koruny, tak já to zasadím do širšího kontextu. Auta, měna, koruna. Co mají tato dvě témata společného? Obojí je o svobodě. To znamená odstraněním aut, odstraněním české koruny se svobodě jednotlivce vzdalujeme. Přechodem na elektroauta dojde ke snížení mobility, protože zdaleka ne každý na elektromobil dosáhne. Nabíjení krom toho ještě třeba ne ze svého solaru, nebude ani tak jednoduché při stále více nedostatkové energii. A zase naopak, když se vrátím k té koruně, tak zrušením koruny by došlo k postupnému náběhu rušení hotovosti, což je nejlepší způsob, jak provést měnovou reformu, jak potenciálně lidi připravit o peníze. To říkám s plným vědomím toho, co říkám, nikoliv jako nějakou nadsázku. A říkám to jako ekonom, který se specializuje na monetární politiku. Čili ano, skutečně zrušení koruny může znamenat přípravu na nějakou měnovou reformu a přípravu na obrání lidí. Takže auta a koruna, to jsou takové dva symbolické pilíře svobody jednotlivce, přesně řečeno svobody střední třídy, na kterou aktuální převládající ideologii nejvíc útočí. A vy se těm autům taky věnujete. Tak já určitě potvrzuji to, že tyto dvě problematiky mají společné slovo svoboda a dokonce i v těchto obou dvou problematikách je zásadní slovo demokracie, protože často lidi zaměňují tyto dva pojmy a my jako svobodní je důsledně oddělujeme. Nicméně právě vládnoucí pětikoalice se dost často a ráda sama tituluje, jako že je složená z demokratických stran a že teda všechny demokratické strany se mají společně dohodnout proti těm nedemokratickým. No ale co je na tom demokratického, když 80 procent českých občanů chce zachovat českou korunu, nechce jí zrušit. No a tato vláda usiluje prostřednictvím čtyř z pěti stran o její zrušení, přičemž v případě ODS už to není tak úplně jasné, na jaké straně stojí, protože v tomto zásadně lavíruje. Apod. je to s auty. Existují mnohé průzkumy na to, jestli si Češi přejí, aby auta byla zakázána. No a my jako svobodní tvrdíme, že i kdyby si většina Čechů přála zakázat auta, tak my bychom právě kvůli tomu, že to jde proti svobodě, tak my bychom dali přednost té svobodě před demokracií, protože my se demokraticky můžeme pro zakazovat úplně ke všemu. To znamená, nikdo nebude nic moci smět dělat, když se 50 procent populace shodne, že těm ostatním to nechce dopřát. No a pokud tady budou dovedeny důsledky Green Dealu tak, jak je to plánováno, no tak pak jednou možná ani ne polovina obyvatel bude mít na to, aby měla vlastní auto. No a když ta druhá polovina obyvatel, ta daleko větší, řekne, my jim to nepřejeme, tak jim zakážeme třeba i ty elektromobily jednou. Takže toto podle nás není správná cesta. Pokud někdo chce používat elektromobil, stejně jako pokud někdo chce používat euro, mu v tom určitě nechceme bránit, nechceme mu házet klacky pod nohy, ale prioritní je zachovat si tu svobodu, tu možnost volby vybrat si benzin, diesel nebo třeba případně ten elektromobil nebo nějaká auta v budoucnu třeba budeme lítat haiper lupama od Elona Muska, kdo ví. Ale EU určitě by neměla si hrát na to, že umí naplánovat naše životy. Tak jako dříve se plánovalo v pětiletkách, dneska EU plánuje v sedmi letkách a ona si zkrátka plánuje, že už normální auta od roku 2035 nebude nutné prodávat nová běžná auta se spalovacími motory. My jsme přesvědčeni, že jediný, kdo by o tom měl rozhodnout, jsou spotřebitelé prostřednictvím zákonů trhu. A pokud nebudou spotřebitelé chtít nakupovat taková auta, tak skutečně možná už tady nebudou. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Někdy utíkáme do virtuálního prostoru a někdy se v něm ztratíme. Do prostor. CZ. Na Facebooku, na Instagramu. Jsem na tyto muže na jednom místě. Pokaždé trochu jinak, ale vždy rychle. Tu rozšířený prostor na sociálních sítích pro každý den. To jsou profily rady o prostor. CZ. Sledujte lajkujte. Pro každý den. Posloucháte prostor pro dva na rádiu prostor. Dnes je mým hostem Libor Vondráček, předseda strany svobodní. Bavili jsme se tady nejenom o osobní svobodě, ale i o zachování české koruny, o tom, že by si lidé měli sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory a zakázat normální auta. My pořád slyšíme, jak někdo nadává, jak kritizuje vládu. My jsme si ji taky tady už spolu zkritizovali. Taky je pravda, že ta vláda má snad historicky vůbec nejnižší míru důvěry, jaká tady u nás zatím vůči vládě byla, anebo se tomu aspoň blíží. Tak pojďme to teď otočit a pojďme místo kritiky říci pozitivně a konstruktivně, co byste udělal vy, co by udělali svobodní, pokud se dostanou do Parlamentu. Pojďme vyjmenovat, jaké jsou vaše priority a co v tom parlamentu budete dělat. Možná ještě zkusím zareagovat na úvod toho pokládání otázky, kdy, kdy jste říkala, že by si lidé sami měli rozhodnout, jestli se budou zakazovat nebo nebudou zakazovat auta. No, toto je vlastně něco, co nakonec asi dojdeme i během té odpovědi na tu, na tu další část otázky, co vede k tomu, do čeho jsme se dneska dostali, protože já si myslím, že lidé by ideálně neměli si vzájemně zakazovat něco, co třeba zrovna těm druhým se nelíbí. A dojdeme k tomu třeba v případě zákazu kouření v hospodách. Obecně nevidím žádný důvod, proč by měl kdokoliv zakazovat lidem používat spalovací motory. A kdyby naopak dneska většina českých obyvatel řekla, nám se nelíbí elektromobily, oni občas začnou hořet, tak je zakážeme těm ostatním. Ani to bych neviděl jako správnou cestu. Lepší je si vzájemně nic moc nezakazovat. Každý ať si pořídí to, co mu vyhovuje. A oni ty dvě auta vedle sebe můžou na silnici fungovat. Takže možná třeba nemohou jezdit taková auta do garáží, protože je problém, když vzplanou, ale jinak bych tady toto asi neviděl jako cestu. To znamená, cesta by byla taková, aby ta vláda, která dneska vládne, tak aby se podívala, co vlastně kritizovala v těch předchozích osmi letech, protože když se člověk podívá na příspěvky, ať už té koalice spolu anebo koalice Piráti stan, tak oni často říkali, že ty předchozí vlády to dělaly špatně. Musíme to o nich, musíme to po nich opravit. A v tu chvíli právě jsem si sliboval, že teda dojde, dejme tomu, ke zrušení plošné inkluze ve školách, že dojde i k těm hodnotovým otázkám, nejenom těm ekonomickým, že dojde k tomu, že se odvolá pan Igor Stříž, který byl vojenský prokurátor a všichni se pohoršovali, že nemůže být na pozici nejvyššího státního žalobce, nebo že bude docházet k tomu, že se právě v těch ekonomických záležitostech budou rušit ty nejrůznější regulace, která vymýšlela předchozí vláda Andreje Babiše a ČSSD, protože ti tu vlastně vládli osm let v kuse. Takže v tomto směru jsem měl relativně nějaká očekávání, že by se mohlo podařit ty věci dostat do toho předchozího stavu tak, aby třeba % výdajů státního rozpočtu v roce, na konci vládnutí této vlády odpovídalo % výdajů ve státním rozpočtu vůči HDP k tomu procentu, které tu bylo před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2013. Jenomže tato vláda pokračuje v tom posilování státní sféry na úkor zbytku našeho hrubého domácího produktu. To znamená, my stále více lidem bereme z kapes, my stále více přerozdělujeme a v tomto se nic moc zásadního nezměnilo. Takže myslím si, že úplně nejjednodušší by v rámci těch pozitivních kroků bylo podívat se na to, co tady ty vládní strany kritizovaly a jaksi dostát svých vlastních slibů a naplnit je. No a vedle toho se zabývat tím, co dál by se dalo škrtat v rámci státního rozpočtu tak, aby obsluha toho státu tolik nezatěžovala všechny občany, včetně zejména podnikatelů, kterým se naopak v mnoha ohledech, a k tomu se asi ještě dostaneme, hází nové klacky pod nohy oproti tomu, jaké klacky pod nohy jim házel Andrej Babiš. Takže je potřeba používat ty nástroje, které oživí ekonomiku a naopak přestat používat ty nástroje, které ekonomiku mrtví, jako třeba zásahy do zákoníku práce. Takže pojďme si říci třeba modelové příklady. Představme si, že sedíte v tom parlamentu jako poslanec a vy teď říkáte, že je potřeba brát opatření, která nestěžují podnikání. To je možná pro mnoho lidí tak trochu vágně řečeno, tak pojďme si říct konkrétní příklady. Hlasuje se o tom, jestli zrušit zákaz kouření v hospodách anebo ne. Zrušit. Jak hlasujete? Ano nebo ne? No určitě zákaz kouření v hospodách je nesmysl, protože kdo nechce chodit do kuřácké hospody, chodit tam nemusí. Takže asi chápu, že existuje zákaz kouření na úřadech nebo v nějakých budovách, které jsou pro nás všechny společné, ve školách, ale v hospodách by se měl ten zákaz zrušit a každá hospoda by si měla svůj režim stanovit sama. Koneckonců ty předchozí vlády jim dávaly různé jaksi podmínky, za kterých mohou mít nějakou část kuřáckou, to znamená, oni investovali do odvětrávání, do stavebního oddělení a všechny tyto investice v podstatě vláda Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky hodila pod stůl. Řekla, vyhodili jste peníze z okna, stejně se tam kouřit nesmí, takže to určitě znamenalo krach některých hospod, které se orientovaly prostě na kuřáky. Jiný příklad. Představte si, že jste v tom parlamentu a teď tam přijde nějaký zástupce vlády a předkládá tam nějaký návrh a říká, my máme velmi deficitní státní rozpočet, potřebujeme srovnat veřejné finance a abychom je mohli srovnat, musíme si utáhnout opasky a dočasně přijmout nějaký konsolidační balíček, který na dva roky zvýší daně. Hlasujete pro tento konzervační balíček, nebo ne? Vy osobně? My bychom určitě pro zvyšování daní nehlasovali. Já osobně ani svobodní. Nízké daně, to je něco, co máme jako svobodní v DNA. My vidíme zásadní problém na straně té výdajové stránky státního rozpočtu. To znamená, je potřeba se podívat, jakým způsobem jsme byli schopni fungovat třeba před deseti lety, jak nízké procento bylo na straně výdajů státního rozpočtu vůči HDP a dát si prostě takový politický cíl, dosáhnout toho, aby procentuálně to množství výdajů státního rozpočtu bylo stejné. A teď by se k tomu samozřejmě muselo postupnými kroky dojít, ale ty postupné kroky, to už jsou jenom takové, řekněme, řemeslné kroky. Pokud by ta vláda a Petr Fiala dali jasný cíl, že chceme mít takové procento státních výdajů vůči HDP na konci svého funkčního období. A je nám jedno, jak to uděláte na těch ministerstvech, jestli si škrtnete polovinu aparátu, jestli zrušíte agendu, kterou musíte obstarávat a nemáte, neměli byste na ni lidi? Samozřejmě to musí jít ruku v ruce. Vždycky bych měla prvně škrtat agenda a následně k tomu by se měli škrtat ti, kteří tu agendu zajišťují. Ale dneska už stát prostě zajišťuje takovou agendu, že vám jezdí tři kontroloři počítat do zoologické zahrady, kolik tam máte slepiček. A vy jim píšete. Říkal to náš kandidát do Senátu, který je ředitelem zoo Chleby. Vím, posíláte. Já mám osm slepiček. No ale oni prostě přijedou v pátek v 11 hodin si spočítat, jestli, jestli opravdu umíte počítat do osmi, zjistí, že je tam osm slepiček, no a pak už se rozjedou někam na svoje chaty, chalupy, protože v 11 hodin udělali kontrolu v zoo Chleby a za celý den už by nic dalšího nestihli. To znamená, pokud tady máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, nebo třeba orosení nějaké ropuchy, která je v kvarku, tak prostě řekli, že to je týrání zvířat, když má zarosené sklo. Tak pokud máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, no tak logicky asi máme kde šetřit. Tak vy jste mě pobavil s orosenou ropuchou, ale přesto se vás ještě musím zeptat na další, aspoň tedy máme takovou trojici ukázek, jak, jak budete hlasovat. Představte si, že třeba máte rozhodnout o tom, Istanbulská úmluva, případně pandemická úmluva přijmout či nepřijmout. Nevidím žádný důvod, proč bychom měli přijímat jednu nebo druhou úmluvu. Je asi třeba si říct, že ta úmluva má, ta Istanbulská úmluva má takový vznešený název, že jako proti násilí na ženách, ale uvnitř je spoustu různých jiných, s tímto nesouvisejících §, článků, které právě říkají, že ďábel je skryt v detailu. No a pokud chceme tady řešit to, že jsou nízké sazby za znásilňování, což si myslím, že je relativně výsměch vůči těm obětem ve srovnání s tím, že třeba někdo za pěstování konopí na zahrádce jde na šest let do vězení a za znásilnění často bývá udělen trest pouze podmínka. No tak řešme ty věci v našich trestních zákonech a neaplikujme tady nějakou úmluvu, která je formulovaná velmi vágním způsobem a jsou tam prostě pasáže, které nám tady říkají, že státy budou muset investovat peníze, aby platily neziskovkám, které budou jezdit do škol vysvětlovat problematiku genderu a já nevím kolika pohlaví. Sám za sebe tvrdím, že pohlaví jsou buď dvě, nebo je osm miliard pohlaví, protože každý z nás má jedno, ale určitě jich není 64. Takže toto jsou věci, které určitě nepotřebujeme. No a pandemická úmluva, tak pokud vím, tak tam se v podstatě dělá jakýsi mechanismus, jak bychom mohli předat rozhodovací kompetence o tom, jestli na našem území je či není pandemie, někam do nějakého mocenského centra, které není ani přesně definováno a je velice pochybně složeno. A pak by nám teda řekli, je u vás pandemie, musíte na základě toho třeba provést lockdown nebo něco jiného, což si myslím, že je zásadně špatně. Naopak je dobře, že v tom Švédsku ty lockdowny nedělali, že si můžeme udělat srovnání. A kdyby tady během COVIDu byla jedna globální vláda, která by nám všem řekla, že pandemie, tak ty důsledky jsou daleko horší, než je tady máme dneska. Takže já rozhodně nechci předávat rozhodovací kompetence někam jinam mimo území ČR a myslím si, že by se to dalo shrnout tak, že svobodní si přejí, aby platilo naše země, naše pravidla. Dobře, takže naše země, naše pravidla. A co tedy v rámci naší země, našich pravidel a třeba zákazu přechovávání zbraní nebo zákazu či omezení nošení zbraní? Svobodní jsou pro omezení. Ano, či ne? My si myslíme, že současný zákon je v pořádku. Dokonce experti, kteří se tou problematikou zabývají více než já, tak tvrdí, že máme jeden z nejlepších zákonů na světě, který napomáhá tomu, že u nás se nepodporuje žádný klientelismus, že zkrátka ty kontrolní mechanismy předtím, než někdo získá zbrojní průkaz, před tím, než si může pořizovat zbraň, tak ty kroky jsou takovým způsobem definované, že tam není možná příliš žádná protekce, protože třeba v jiných státech je zaveden princip, že ti lidé předtím, než dostanou zbrojní průkaz, jdou k jakési komisi, která teda podle netransparentních kritérií rozhoduje, jestli ten člověk dostane nebo nedostane. No a tam je samozřejmě prostor, protože když někdo tu komisi nějak motivuje, aby prostě dal palec nahoru a ne palec dolů, tak se rozhoduje v obdobných případech různým způsobem. Takže já jsem velice rád, že svobodní spojili síly s Jiřím Hynkem, který je odborník na tuto oblast a který i v nedávném rozhovoru právě upozorňoval, že ten protekcionalismus u nás v ČR de facto není možný. A prostě nějaké jako detaily, vymezení různých kategorií zbraní opravdu tak, jak se na tom shodují odborníci, tak asi není něco, co by se nemohlo průběžně vyvíjet. Ale ten princip, tak jak to u nás funguje, je dobrý. A nezasahujme do něčeho, co funguje. Radši opravujme to, co nefunguje, a to je naše ekonomika. Aneb jak se říká, když něco funguje, zdaňme to, když to stále ještě funguje, zdaňme to víc, když už to nefunguje, za dotujme to. Tak toto je myslím přesně ten případ, který u nás se stále a stále více prozkoumává. Dneska si tady povídáme s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Posloucháte rádio prostor, pořad prostor pro vám. Dnes s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Já vám tady teď budu citovat jeden krátký text, který mě zaujal a který má původ v institutu Václava Klause, a potom se vás zeptám, co vy si o tom myslíte? Tady se píše, digitální infrastruktura rozvinutá v souvislosti s testováním bezinfekčnosti a vakcinací dosáhla nevídaných rozměrů, a i když je nyní bezprostředně nevyužívána, tak lze ji kdykoliv aktivovat. Nemusí jít přitom o budoucí pandemie. Digitální technologie je použitelná i pro jiné formy sociální kontroly, třeba pro měření uhlíkové stopy. Tak například švédská společnost dokonomi ve spolupráci s MasterCard nabízí kreditní kartu počítající uhlíkovou stopu každého nakoupeného zboží či nakoupené služby. Jakmile uživatel dosáhne stanoveného denního limitu, karta přestane fungovat. Tak toto je další obrovské téma týkající se naší svobody a omezování naší svobody. Dokonce si troufám říci, že my v Evropě se velmi často a velmi rádi vymezujeme proti třeba Číně s tím, že Čína je nesvobodná, ale jako kdybychom si ji brali za vzor s těmi různými sociálními kredity. Takže jak budete v tomto tématu postupovat, v tom tématu osobní kontroly třeba skrze digitální měny centrálních bank, rušení hotovosti atd.? Vybavuji si, když Miloš Zeman často jezdíval do Číny a byl kritizován za to, že se tam účastní až příliš často různých jednání a on v jednom svém bonmotu řekl, že se jezdí do Číny učit, jak se řídí společnost. Mám pocit, že během COVIDu už jsme se neučili, ale opisovali jsme. Tak jak Miloš Zeman se pouze učil, tak teď ti ostatní to učení zkoušejí aplikovat. Takže z tohoto toho určitě mám obavu a vnímáme, že je to velmi špatný trend. Koneckonců i v případě třeba takového toho boje proti dezinformacím, omezováním svobody slova, které se tady začalo zavádět v rámci boje proti Putinovi nebo proti nějaké ruské propagandě, tak mám taky pocit, že se snažíme proti Putinovi bojovat prostřednictvím bojování ruskými metodami proti vlastním občanům. Prostě toto jsou tendence, které myslím každý člověk, který je trochu citlivý na svobodu, musí vidět. A v tomto směru je zásadní si zachovat možnost platit hotovosti, to znamená, tak jak se píše v tom úryvku od institutu Václava Klause, tak tou odpovědí proti této formě ne Svobody je možnost zachovat si hotovost. To samozřejmě neumožňuje sledování těchto různých parametrů, kdo kde co nakoupil, jakou to mělo tzv. uhlíkovou stopu. Já se trochu směji, když někdo mluví o uhlíkové stopě, protože mě pořád nikdo nevysvětlil, co to přesně je a jak se to měří. Koneckonců, když si člověk přečte doporučení občanského panelu konference o budoucnosti Evropy, což je takové krásné doporučení se vznešeným názvem, tak se tam dočte, že prý si občané EU, a to schválila Evropská komise, přejí, aby Evropská komise zajistila, že na každém jednom výrobku, který bude uveden na jednotný evropský trh, bude ideálně kuarcot který když si naskenujete, tak zjistíte, jaká uhlíková stopa byla vytvořena při výrobě tohoto produktu. A já si říkám, jak prostě, když někdo jde do lesa sbírat ty borůvky, pak je teda nějak nasbírá, pak ji zavaří a pak bych chtěl prodat ten borůvkový kompot. Jak se tam ta uhlíková stopa jako bude měřit? Jestli se bude měřit, jakou stopu zanechal v lese při tom sběru borůvek, kolik jich pošlapal. Prostě mě to přijde úplně absurdní tady tyto parametry sledovat. Pokud někdo dobrovolně chce, aby jeho výrobky byly v tomto směru sledovány, tak ať si to klidně platí, pokud má dost peněz na to, aby jeho firma mohla vedle rozvoje vlastní výroby ještě platit za nějaké měřiče uhlíkové stopy, ať to dělá, ale nerad bych se dožil toho, co v podstatě Evropská komise tak nějak sděluje, že bude časem dost možná povinné, kdy každý jeden výrobce jakéhokoliv produktu bude muset platit za to, že mu někdo změří jeho uhlíkovou stopu, protože to v důsledku bude znamenat, že všichni ti malí, kteří vydělají málo, prostě nebudou mít na zaplacení takového měřiče. No a naopak ti velcí, ty nadnárodní korporace si s tím poradí a ten trh se velice už i co do výběru, od koho byste si mohli nejrůznější produkty koupit. Takže toto jsou tendence doslova bych řekl až jako nemocné. Prostě používají se tam pojmy, které sice znějí krásně, ale nejsou nijak zásadně konkrétně definovány a receptem je zachování hotovosti. Tak vy jste před chvílí řekl, že byste se nerad dočkal toho, že si každý bude muset zaplatit svoje vlastní měření své vlastní uhlíkové stopy a že to ty malé ničí. Já, coby ekonom si to troufnu teď ok, losovat tak, že za mě to je v podstatě ten cíl této agendy, ničit ty malé, protože právě pro ty velké korporace, které už mají jakýsi anti uhlíkový kartel, tak pro ty je samozřejmě výhodné, pokud posilují ten svůj kartel a ničí ty malé, protože to umožňuje větší ekonomické přerozdělování. Ty daně, které musí ti malí platit, ať už v rámci nějakých emisních povolenek nebo nějakých dalších měřičů uhlíkových stop a čehokoliv dalšího, tak tyto daně jsou potom přerozdělovány tím těm údajně hodným, kteří jedou v této agendě a vlastně tím se posiluje ten kartel, kartel ESG anty uhlíkový kartel. A vlastně ten boj proti uhlíkové stopě není cílem sám o sobě, ale je v podstatě nástrojem. Nástrojem, jak přerozdělit bohatství od těch rádoby nehodných k těm rádoby hodným a jak tím pádem vlastně posílit pozici těch velkých korporací. Takže z tohoto pohledu my už jsme přestali být tržní ekonomikou, my už jsme přestali být kapitalistickou ekonomikou, ale stali jsme se jakýmsi možná korporátním kapitalismem, zkrátka něčím, co už tedy z historie bohužel tak trochu známe. Třeba z Itálie dvacátých let. Já jsem to nechtěla říci tak úplně natvrdo, ale ano, známe to právě třeba těch 20. a 30. let z některých evropských zemí, kdy silné korporace intenzivně spolupracovaly se státem výměnou za to, že když tedy byly hodné a podporovaly stát, tak stát zase byl hodný a podporoval tyto velké korporace na úkor malých. Vy jste ale tady ovšem zmínil ještě jednu věc, boj proti dezinformacím, že je dalším takovým nástrojem, jak se domoci určité poslušnosti mas možná. Možná jenom neopustíme to téma. Říkám si, že posluchači nás nevidí, tak by si mohli obrazově představit něco, co asi potvrdíte, že platí, že zkrátka ty klacky, které se hodí pod nohy těm podnikatelům, tak se daleko snáze překračují těm, kteří mají ty nohy velké, dlouhé a ti malí si s tím neporadí. No a to je nakonec to, co dělá EU ve všech svých nařízeních a směrnicích, kdy říká spotřebitelů, my vás chráníme před dvojí kvalitou potravin, my vás chráníme před nějakým neférovým označováním rumu, že to není rum, ale tuzemák atd. No a v důsledku to prostě znamená jenom to, že stejně spotřebitel není nijak ochráněn, ale fakticky se ten trh oseká o ty malé výrobce. Proto, a to je poslání svobodných, proto my vidíme přínos toho, když v Evropském parlamentu bude sedět co nejvíce lidí, kteří budou proti těmto věcem hlasovat, budou sypat písek do soukolí, které vytváří tyto nejrůznější regulace a komplikují život našim podnikatelům. A proto do toho boje Deme. Přesto přeze všechno, že asi nikdo z nás si nedělá iluze, že v Bruselu je možné dělat nějaké jako zásadní reformy a navrhovat cokoliv pozitivního, protože jediný, kdo v Bruselu něco navrhuje, je Evropská komise. Ale úkolem těch europoslanců, kteří tam budou sedět za Svobodné, zkrátka bude, aby těch klacků pod nohy bylo co nejméně. Tak vy už jste koneckonců poslance v europarlamentu měli, takže je to dosažitelné, to sypání toho písku do toho soukolí. Tak a skóre Liberálního institutu vlastně spočítalo, že náš europoslanec tam skutečně hlasoval co nejvíce pro svobodu a co nejvíce proti těmto nesmyslným omezením podnikání i běžného života. Nicméně tím se dostávám k tomu dalšímu tématu, které jsem už chtěla nakousnout. Totiž sice bylo spočítáno, že poslanec svobodných nejvíce hlasoval pro svobodu a pro, řekněme, zdržování nebo bojkotování těch unijních nařízení, které nás ničí a které ničí zejména drobné podnikatele a střední třídu. Ale přesto se o tom v médiích příliš neinformuje. Já mám pocit, že svobodní jsou v těch mainstreamových médiích poměrně málo vidět. Je to jenom můj pocit, nebo máte podobný pocit? No, tak my asi nechceme nějak plakat a stěžovat si, ale fakt je ten, že když vyšel poslední průzkum Kataru, měli jsme stejné preference jako Jurečkovo KDU-ČSL. A když si asi posluchači uvědomí, jak často viděli pana Jurečku nebo zástupce KDU-ČSL v posledních měsících zejména v ČT, která ten průzkum Kataru používá celkem pravidelně a jak často tam viděli svobodné? No tak asi patří zásadní rozdíl. Takže rozdíl mezi preferencemi není, ale rozdíl mezi množstvím času na televizních obrazovkách je gigantický. Já jsem v roce 2023 nebyl ani jednou pozván do ČT a v roce 2022 jsem tam byl dvakrát v nějakém pořadu, který je vysílán v době, kdy se téměř nikdo na ČT nedívá. S tím, že dříve nám bylo říkáno, že vy nejste parlamentní strana, vy nemáte senátora, vy nemáte nárok. V roce 2020 jsme senátora získali. Já jsem od té doby byl v televizi třikrát, to znamená, nebo, nebo čtyři x, možná dvakrát v roce dvacet jedna, dvakrát v roce dvacet dva, ale prostě žádný razantní nárůst tam nebyl. To znamená, v době, kdy nám toto říkali, tak to byla pouze výmluva. Zelení se tam objevují daleko, daleko častěji. No a zase, když se člověk třeba zamyslí nad tím, jaké množství času bylo věnováno informování o kongresu TOP 09 a jaké množství času kongresu svobodných, tak za nás tam nebyla ani, ani žádná taková ta větička, co tam skáče na té informační liště, zatímco z kongresu TOP 09 bylo několik živých vstupů atd. Takže bohužel ČT určitě nefunguje tak, jak by se třeba mnoho lidí představovalo. A proto my jsme přesvědčeni, že ČT by neměla fungovat na bázi povinných koncesionářských poplatků, protože by měla jakoby servírovat vše stejnou měrou pro všechny voliče, pro všechny lidi stejných názorů. Ale určitě to tak nedělá a už jsme ztratili iluze nad tím, že by to někdy dělat mohla. Takže pojďme si přiznat poctivě, že žádná vyváženost a objektivita v dokonalé míře, tak jak tvrdí ČT, stejně neexistuje. No tak ať si tu ČT platí ti, kteří jsou spokojeni s tím, jak dělá svoji práci. No a ti ostatní se budou třeba zadarmo díky tomu, že je tam reklama, dívat na nějakou jinou zpravodajskou televizi a budou mít pocit, že jim to dává víc než sledovat pořád dokola Václava Moravce s hosty, se kterými si přitakává. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Jako polemika, jako rozhovory, jako otázky, jako srozumitelnost, jako tady a teď, jako objektivita, jako rozum. Jsme prostor, rádio, prostor a co ještě? Autenticita. Přímo nezávislost, optimismus a sázka, lehkost, názor. Interakce. Dalo by se pokračovat, ale názor si udělejte sami. Všechny rozhovory z vysílání rádia prostor pěkně pohromadě. To je. Rádio prostor. Cz nebo vaše oblíbená podcastová platforma. Poslouchejte rádio prostor, jsme tu pro vás pro každý den. Rádio prostor. Posloucháte? Prostor pro dva s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Vy jste tady říkal, že vy jste parlamentní strana, a přestože jste parlamentní strana, tak jste pod záminkou, že nemáte žádného poslance v PS, prakticky nebyli pozvaní do televize. Na druhou stranu já mám pocit, že teď už se mnoho věcí hodně mění v poslední době. Je to jenom můj pocit, že v posledních měsících a týdnech se začala do značné míry i pod vaší osobní taktovkou dosud atomizovaná část skutečně pravicového politického spektra sjednocovat, zvyšovat preference v průzkumech veřejného mínění, nabalovat se jako sněhová koule. No, my, když jsme viděli, že nám průzkum ČT ukázal tři procenta, tak jsme byli v šoku. Říkali jsme si, že to je asi nějaká tisková chyba, protože ČT dlouhodobě sleduje. Vlastně v nějakých asi 88 měření sleduje preference. Nikdy nám neukázala tolik, kolik nám třeba potom vyšlo ve výsledku voleb. A najednou nám tam skočily tři %. To znamená, že se skutečně něco dít musí, protože když už i ten průzkum Kanta takto přiznal a za těch 88 měření to bylo historicky nejvíc, tak to potvrzuje vlastně měření i těch dalších průzkumných agentur, kdy v průběhu listopadu bylo měřeno více různých průzkumných agentur, kolik mají svobodní preference. Na každé číslo, které ukázali, tak bylo mezi dvěma až třemi procenty. To znamená, je to potvrzení toho, že ten průzkum nebyl žádný úlet. Ale i třeba agentura STEM nebo STEM Mark nám naměřili v těch nedávných měsících okolo nějakých 2,8 %, to znamená, je to, je to určitě trend, kterým se nenecháváme ukolébat, ale potvrzuje to, že jsme nastoupili správnou cestu. Cestu, kdy se snažíme nabalovat sněhovou kouli pravicových subjektů i osobností tak, abychom vlastně byli schopni nabídnout pravicovým voličům alternativu k ODS, která už se v podstatě vzdává svých pravicových voličů, pravicových voličů, cílí asi na trochu někoho jiného, to je v pořádku, ale já prostě slyším ve svém okolí zoufalství těch lidí, kteří třeba před x lety se spolupodíleli na tom, že ODS získala přes 35 % v parlamentních volbách, kde měla velmi pravicový program. Oni jsou zoufalí a touží po tom, aby se pravice vrátila do PS. A my v tuto chvíli se snažíme jim nabídnout jednu silnou kandidátku, kterou budou moci volit už v eurovolbách a tím nastartovat ty změny, které bude potřeba potvrdit i dalším úspěchem v parlamentních volbách, kde už, já věřím tomu, že výsledek může být klidně dvouciferný, protože náš zásadní problém je ten, že díky tomu, že jsme teď třeba ne v případě Primy, ale v případě zejména ČT, že jsme ne obsazováni do těch televizních diskusních pořadů, tak lidé o nás neví. To znamená, mají strach, že by třeba mohl propadnout hlas. A díky tomu, že nás nevidí na těch obrazovkách, tak jim ty televize dávají jakýsi signál, že prostě těm, těmto nedávejte, tam by se třeba nemuseli dostat. No a díky tomu, že mi to prolomíme v těch eurovolbách, tak díky tomu lidé budou moci věřit tomu, že se nemusí obávat o svůj hlas. A díky těm našim průzkumům, které máme, víme, že náš program je lidem sympatický a ta největší bariéra, která je, tak je právě z té obavy propadnu toho hlasu. To znamená, v eurovolbách určitě není třeba se toho obávat. Nebude tady vznikat žádná vláda, ať už pod taktovkou Babiše nebo Fialy. Prostě tak, jak lidé často volí proti někomu v těch našich českých volbách, tak tentokrát mohou volit pro něco. Mohou volit pro tu stranu, jejichž program se jim nejvíce líbí. Nemusí se obávat, že vznikne potom nějaká vláda, kterou si nepřejí. No a díky tomu, že my překročíme těch pět procent, tak potom se osmělí a otuží ještě daleko víc voličů a věřím tomu, že po těch parlamentních volbách v roce 2025 už budeme strana, která bude sehrávat zásadní roli v parlamentu a v tomto směru budeme schopni konečně přinášet teda to, co lidem slibujeme, a to je náš program, který jsme za těch 15 let moc nezměnili, takže se lidé můžou spolehnout, že ho určitě nebudeme měnit ani po těch úspěšných volbách. Mohu tomu tedy rozumět tak, že vaší ambicí je vytvořit zárodek a základ pravicové strany, která bude slučovat tu stávající roztříštěnou pravici a vlastně nabídne alternativu všem těm, kteří chtějí volit pravici, ale zároveň v současné době nejsou schopni na české politické scéně pravicovou stranu najít. Je to tak? Je to tak. Některé subjekty už vyjádřily podporu pro naši euro kandidátku, s dalšími jednáme tak, aby se to podařilo. Snažíme se rozšiřovat naše řady členů o osobnosti, které jsou na pravicovém spektru. Myslím si, že kandidátka, kterou nabídneme do eurovoleb, bude nejsilnější v historii. Už teď můžu prozradit, že tam budou minimálně dva pravicoví prezidentští kandidáti, které znáte z těch minulých prezidentských voleb. A v tomto smyslu je před námi ještě další kus cesty, abychom si skutečně zbytečně nebrali nějaké jednotky nebo desetinky procent, protože nakonec každý hlas se počítá. My si každého hlasu vážíme, a i proto jsme v úzkém kontaktu s frakcí ODS Tea Party, která je nespokojena s vývojem ve své straně a která by ráda podpořila ten program ODS tak, jak ho znají, ale ten prostě nemůže být naplňován kandidátkou spolu, kde jsou zastánci eura, zastánci Green Day, takže určitě nebudou schopni podporovat svoji kandidátku. Že ODS v podstatě nekandiduje, kandiduje spolu a věřím tomu, že i pro tyto lidi ta naše nabídka bude tak lákavá, že nás nakonec budou moci veřejně podpořit a že dosáhneme toho, že v europarlamentu opět bude sedět někdo, na koho se můžete spolehnout, že za všech okolností bude hájit svobodu občanů i podnikatelů. Tak já vám děkuji za naději pro českou pravici. Dneska jsme si povídali s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Moc děkuji za pozvání a přeji posluchačům i vám úspěšný rok 2024. Na slyšenou příště v prostoru pro dva.

Nevidím žádný důvod, abychom se zbavovali naší národní měny. Eurozóna je spolek extrémně zadlužených zemí, řekl Vlášek pro Rozum do hrsti

Nevidím žádný důvod, abychom se zbavovali naší národní měny. Eurozóna je spolek extrémně zadlužených zemí. BRICS deklaroval, že chce spustit Moskevskou centrální burzu jako protiváhu té Londýnské. Reálný dluh USA je 200 biliónů dolarů.

Kapitoly:
00:00
Úvod
01:49 Proč jste si pro své politické působení vybral Stranu svobodných?
04:54 Petice za zachování naší národní měny a proč je to důležité
07:54
Mediální a politický tlak na přijetí Eura v České republice
13:12 USA a jeho dluh 34 biliónů dolarů
15:36
CBDC a v čem je nebezpečné
19:00
Vyplatí se teď investovat do drahých kovů?
27:37 Diamanty a další nerosty
30:16 Numismatika a mince
33:51
Ekonomický vývoj ve světě – BRICS versus G7
39:53
Závěr

Jiří Hynek na ČT24: Náš zbrojní zákon je jeden z nejpřísnějších, neprovádějme v něm nebezpečné změny

„Česká legislativa nastavuje přísné a férové podmínky pro získání zborjního průkazu i pro nákup zbraně. Náš zbrojní zákon je jeden z nejpřísnějších a brání vzniku klientelismu. Neprovádějme v něm nebezpečné změny pod vlivem emocí,“ řekl Jiří Hynek, náš expert na obranu, na ČT24 k tématu tlaku na zpřísnění zbrojní legislativy.

K legislativním změnám doplnil „Dát lidem do Listiny právo na sebeobranu se zbraní v ruce nepovažuji za chybu, naopak je to dobré, což dokázal i nedávný případ, kdy se starší pár ubránil útočníkovi se sekyrou v ruce jen díky tomu, že měli v obydlí legálně drženou zbraň.“

Zdroj: Česká televize

Alternativa k vládě? Vondráček by rušil jeden úřad za druhým, řekl na Prima CNN

Plány na uzdravení financí představil v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS předseda Svobodných Libor Vondráček. Ten by především reguloval počet státních zaměstnanců. Konsolidační balíček je „látání děr ve státním rozpočtu“, řekl předseda Sociální demokracie Michal Šmarda. SOCDEM by podle něj šla v řešení krize jinou cestou – snížila by daně, které se dotýkají obyčejných lidí, a naopak daňově zatížila rentu, majetek a zisk.

Lídr Svobodných si nebral servítky s vládou Petra Fialy. „Nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona,“ namítl Vondráček. „Teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba propouštět i reálné úředníky.“ Regulace by se podle něj měla týkat i učitelů a dalších pracovníků ve školství. „Je třeba zrušit inkluzi, to je třicet tisíc zaměstnanců v regionálním školství,“ láteřil Vondráček.

Ekonomice by podle předsedy Svobodných prospělo, kdyby současná vláda rušila „jeden úřad za druhým“, a také radil zvrátit některé kroky vlád předchozích. Zmínil například zákaz kouření v hospodách nebo zavírání provozoven o svátcích. „V podstatě nic kromě EET se nezrušilo,“ shrnul Vondráček.

Balíček, který koncem listopadu podepsal prezident Petr Pavel, například zavádí pouze dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to 12 a 21 procent. V nižší sazbě budou hlavně potraviny, do vyšší se přesunou některé služby nebo třeba točené pivo. Sazba daně z příjmů firem se zvyšuje z 19 na 21 procent. Daň z nemovitostí se zvýší v průměru o 1,8 násobek. V příštích dvou letech vzroste spotřební daň z lihu o deset procent, v dalším roce o pět procent.

Podle šéfa SOCDEM Michala Šmardy vláda svými kroky bere peníze „nejslabším“. „Vodné a stočné velmi snadno vyberu. Stát si tuhle daň vybral podle toho, že je naprosto bez nákladů. Vodu si doma pouští všichni, takže peníze okamžitě přitečou,“ upřesnil svůj názor. „To, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu,“ okomentoval.

Za nejhorší však prý považuje to, že Fialův kabinet komplikuje život nejmenším živnostníkům. „Budeme se asi dohadovat o tom, jestli je, nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, energetické firmy, banky a podobně, ale rozhodně se nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo komplikuje život kadeřnici, zedníkovi nebo řidiči kamionu,“ řekl Šmarda. „Lidé by měli mít menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, by měli státu odvést to, co mají,“ dodal.

Zdroj: CNN Prima (název článku redakčně upraven)

Co na to vaše peněženka (CNN Prima NEWS, 9. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; MS = Michal Šmarda, předseda Sociální demokracie; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

TV: A je tady čas na dnešní diskuzi. Ještě jednou mi dovolte přivítat mé hosty, Michal Šmarda, předseda strany SOCDEM, tedy Sociální demokracie, hezký podvečer.

MS: Krásný dobrý večer.

TV: A vítám i předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka, hezký večer i vám.

LV: Hezký večer vám i divákům.

TV: Jak už jsem říkal, tak dneska to bude taková ekonomicko-politická diskuze. Takže já možná začnu tou politikou a dovolil bych si poprosit o vaši reakci na kauzu Mariana Jurečky, o které se v posledních dnech tak hovoří. A to je ten večírek v době střelby na Filozofické fakultě.

LV: Tak já bych řekl, že sama kauza, která se samozřejmě týká té tragické události, tak sama ta kauza je trochu takové netéma, ale vyjadřuje to určité věci, které symbolizuje vlastně to, jak přistupuje vláda ať už ke svému chování, ke svým slibům. To znamená pokrytectví a papalášství, to je něco, co lze nějakým způsobem připodobnit k tomu, jak se zachoval pan Jurečka. Protože on dlouhodobě moralizoval některé jiné politiky, vyzýval je k rezignaci při daleko možná méně závažných kauzách. No a papalášství, to je taky otázka ve chvíli, kdy tady vláda zvyšuje daně, ve chvíli, kdy tady chce získat prostředky od daňových poplatníků, tak je vůbec otázka, jestli by měla ke konci roku pořádat nějaké večírky a utrácet peníze daňových poplatníků. Je to symbolika, není to tak moc peněz. Státní rozpočet to samozřejmě nevytrhne, ale přece jenom ta symbolika je důležitá. A to, že se ten večírek konal, a to, že proběhl za účasti pana Jurečky a že se k tomu nepostavil jako chlap, aby to vysvětlil, tak to si myslím, že je velice špatně.

TV: Jenom, abychom to doplnili, za vás tedy Marian Jurečka měl vyvodit nějakou i osobní odpovědnost, měl třeba rezignovat?

LV: Já si osobně myslím, že hlavně musí měřit sám sobě stejně jako ostatním, takže pokud vyzývá jiné politiky, aby v podobných kauzách rezignovali, tak by se podle toho měl zachovat.

TV: Pane Šmardo, stejná otázka.

MS: Já jsem nikdy nezneužíval tady těch kauz spojených s různými večírky a restauracemi a nějakým chozením spát někdy kolem čtvrté ráno k tomu, abych je nějak politicky využíval a abych z toho dělal politické skandály. Pan ministr Jurečka manažersky selhává při řízení Úřadu práce, kde nejsou vypláceny podpory dlouhé měsíce. Jsou tam velké problémy, lidi jsou tam propouštěni, přestože tam chybí. Selhává při řízení České správy sociálního zabezpečení, kde víte, že důchody, jak byly teď ty velké množství předčasných důchodů, tak lidé zůstali bez důchodu několik měsíců. Tohle všechno jsou dostatečné důvody k tomu, aby ho pan premiér vyměnil jako ministra práce a sociálních věcí. Jestli pan premiér je slabým premiérem a nemůže si dovolit z vlády vyhodit předsedu koaliční strany, tak dobrá, ať ho nechá vicepremiérem. Tam je to asi skoro jedno. Může být na večírku klidně do pěti do rána, ne do půl čtvrté. A může toho vicepremiéra bez agendy dělat dál, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být někdo, kdo je schopen zajistit, že například lidé, kteří pracují v těžkých profesích, v náročných profesích, tak konečně bude ten katalog těch profesí vydán a ti lidé ty důchody dostanou. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí v posledních letech…

TV: Tam musíme dodat, že tam šlo o porodní bolesti, protože se tam zaváděly poměrně značné změny. A ten systém to vstřebal postupně.

MS: Jsou to porodní bolesti, já vím, ale asi dva roky, dva roky už ty porodní bolesti trvají a uznejte sám, porod, který trvá dva roky, je trošičku už příliš dlouhý. A na Ministerstvu práce vždycky byly nebo poslední dvě ministryně byly bojovnice, které dokázaly vybojovat, aby nebyli důchodci nebo nebyli zaměstnanci těmi, kteří nesou ty největší náklady. Pan Jurečka to prostě nedělá, a to je mnohem horší než…

TV: K těm důchodům se dneska určitě ještě dostaneme, já se vás budu ptát i na vaše řešení, ale mě teď zajímá i ta politická odpovědnost, jestli byste ji vy jako politik vyvodil sám u sebe, kdybyste se dostal podobné situace.

MS: Víte co, já bych se nedostal do této situace, že jo. To, že jdete na večírek, to, že na něm zůstanete o něco déle, to, že si neuvědomíte nějaké souvislosti, to všechno se vám může stát. Já bych na místě pana Jurečky nelhal, nemlžil. Prostě, pokud se rozpomínáte na podrobnosti toho, co jste nějaký večer dělal tři týdny, tak je to samo o sobě trapné a dostáváte se do situace, kdy si vás ti lidé kolem vás nemohou vážit. A pokud máte před sebou takhle složitou agendu a vaši podřízení se za vás stydí, tak je to něco, kde to nemůžete dělat. Proto říkám, dobrá, pokud to politika vyžaduje, ať zůstane vicepremiérem, to je asi jedno, kdo to dělá, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být člověk, který má skutečně společenskou autoritu, tu pan Jurečka ztratil a už ji pravděpodobně nikdy nezíská.

LV: Nevím, jestli bude ještě příležitost v tomhle pořadu. Já musím dát panu předsedovi za pravdu, určitě to vnímám velice podobně a takovéto obracení různých názorů pana Jurečky, myslím, že to je typické ve chvíli, kdy tady čtyři roky vládl s Andrejem Babišem, dneska se zase vůči němu staví velice zády, prostě on ty názory na sebe a na své chování a na ostatní kolegy mění tak, jak se mu to hodí, a bohužel je to pro něj tak trochu už typické.

MS: Já jsem byl velmi kritický, já bych se pana Jurečky. Pamatuji si, kdy byl ministrem zemědělství a ať teda vyvážím trochu, tak jako ministr zemědělství, já jsem si ho jako ministra zemědělství vážil, dělal práci, které rozuměl, v té době a jako ministr zemědělství zdaleka neselhával tak, jako selhává teď v pozici ministra práce a sociálních věcí a možná i ty večírky jakoby do půl čtvrté ráno mohou být důsledkem…

TV: Ministr Jurečka tady v tuhle chvíli není, nemůže se bránit. Já jsem chtěl znát vaše stanovisko. Kritizovat zbytečně nebudeme, protože mě budou spíš zajímat vaše řešení na různé problémy. Zítra začne Ústavní soud projednávat návrh ANO na zrušení vládní novely ohledně valorizace penzí. Za prvé mě zajímá, jak očekáváte, že to dopadne, a jak byste vůbec celou tu záležitost řešili, pokud byste vy byli ve vládě.

LV: Tak za prvé, když se podívám na tu právní stránku věci, tak já jako právník mám pocit, že nevidím moc rozdílu mezi tím, kdy se tady podobným způsobem měnilo zpětně nějaké zhodnocení stavebních spoření a Ústavní soud už rozhodl, že to tedy není ústavněprávní postup a dneska…

TV: To znamená, očekáváte, že to Ústavní soud shodí, ten soud.

LV: Dneska je složení Ústavního soudu trochu jiné, uvidíme, ale sám za sebe já tam ty rozdíly nevidím, to znamená, ve smyslu, jak rozhodl dříve Ústavní soud, předpokládám, že rozhodne stejně.

TV: Jako právník byste v tom viděl nějaký precedent, že by prostě bylo.

LV: Už tam ten precedens je.

TV: A ohledně toho, ohledně té valorizace, jak byste postupoval vy? Řešil by, že bylo třeba samozřejmě sáhnout do toho rozpočtu, někde ušetřit. Vy byste sáhl na valorizaci penzí?

LV: Tak my bychom to nepochybně hlavně začali řešit daleko dřív, než to tato vláda začala řešit. Která ještě na konci toho roku 2022 říkala, že v žádném případě se na valorizace sahat nebude. Pak proběhla prezidentská volba a pak se to najednou udělalo na poslední chvíli a jakoby zpětně. Takže to je číslo jedna. Druhá věc je, že to se tady nazývá nějakou důchodovou reformou, reálně důchodová reforma není ani tato změna valorizací, ani to, co představil Marian Jurečka. My dlouhodobě prosazujeme systém chilských důchodů tak, jak byl zaveden, kdy je to velice transparentní, lidé přesně ví, jakým způsobem si spoří ve svém vlastním důchodovém fondu, a ve chvíli, kdy tady je ten průběžný systém, tak zkrátka jsou rukojmí toho, že politici v nějakém momentě, třeba i zpětně, udělají rozhodnutí tak, jak ho udělala tahle ta vláda. To znamená, my bychom připravili reformu, která skutečně reformou je. A já se divím, když vlastně vládní strany, které dneska…

TV: Ale to přece není reálné, abyste z toho průběžného systému přišel na jiný, z čeho by to ten rozpočet, to přechodné období, financoval?

LV: Tam to přechodné období vlastně probíhalo i v Chile a probíhá i v jiných zemích, kde se ty zásadní změny provádí, prostě je tam nějaký plynulý poměrný přestup do toho systému, kde je vůle, tam je cesta. Ale řeknu základní myšlenku. Tady ta vláda, která je složena z pěti stran, tak v zásadě osm let ty strany nebyly ve vládě, kromě KDU-ČSL. Mohly se chystat na to, že například vrátí ten třetí pilíř důchodu nebo druhý pilíř důchodu, tak, jak byl zrušen za vlády KDU-ČSL, ČSSD a ANO, a mohly na to reagovat zkrátka velice rychle. Oni často oprávněně a dobře kritizovaly ty vlády, které tu byly předtím, já jsem zkrátka očekával, že když se dostanou k moci, tak ty věci začnou uvádět do nějakého stavu tak, jak si to představují.

TV: Dobře, ale tohle muselo být řešeno operativně. Bylo třeba snížit schodek rozpočtu, tady je 20 miliard, které se nějakým způsobem ušetřily, takže vy byste těch 20 miliard, které se ušetří tou valorizací, vzal kde?

LV: Já bych to řekl tak. V první řadě vláda, kdybych byl premiér, v první řadě naše vláda škrtá tyto, tyto, tyto státní výdaje, a protože jsme škrtli v první řadě sami u sebe, tak plánujeme, že se tady sníží valorizace důchodů tak, aby to ten systém udržel. Ale musí to jít ruku v ruce. Není možné to měnit zpětně a měnit to v podstatě povýšenecky, arogantně, my to změníme, ale sami sobě zvýšíme počet náměstků politických a máme jako vláda rekordní počet 18 členů. To prostě není možné a chápu, že se lidi zlobí, a v žádném případě to není možný dělat protiústavně.

TV: Vlastně stejná otázka, pojďme se opravdu vžít do té role vlády. V loňském roce schodek rozpočtu obrovský, bylo třeba ušetřit. Sáhl byste na valorizaci penzí?

MS: Ten časový pres, do kterého se vláda dostala, tak ten si způsobila sama tím, že předtím rok vůbec nic nedělala a potom to potřebovala vyřešit za tři měsíce. Dostala do toho časového presu i prezidenta republiky, po kterém pak chtěla, aby podepisoval ve zkrácených lhůtách. Je to pres, do kterého se vláda dostala sama svým rozhodnutím. Když se rok flákáte, tak pak musíte spěchat a já jsem přesvědčen, že ta vláda spěchala zbytečně a že na to spěchat nemusela.

TV: To se zase dostáváme k té kritice. Mě zajímá vaše řešení.

MS: A druhou věcí je to, druhou věcí je to, a pan Vondráček na to upozornil, že ta vláda nepostupuje stejně v různých případech. Když se podíváme na daň z mimořádných výnosů, tak tam vláda brala velké ohledy na banky a na velké energetické firmy. A na další. Říkala, hlavně nesmíme nikoho překvapit tím, že bychom to zaváděli tak, že by to platilo byť jen o chvíli zpětně, kdežto u důchodů takovéto ohledy nebrala. Tam ta oprávněná očekávání těch důchodců a to, že to vlastně dělá zpětně, to jí nevadilo. Tady vidíme ten dvojí metr, kdy k bankám přistoupila tak, aby se všichni stačili připravit a nemuseli vlastně tu legrační windfall tax…

TV: Takže vy byste byl důraznější v tom řešení u windfall tax.

MS: No, podívejte se, my jsme přišli, ono to nemá cenu vytrhávat, ty jednotlivé body. My jsme přišli s naším vlastním návrhem konsolidace veřejných financí, který na straně příjmů přináší veřejným rozpočtům 180–200 miliard korun ročně, což by vyřešilo většinu strukturálního deficitu České republiky, a zároveň přicházíme s tím, že významná část musí být i na straně výdajů. Ale ty výdaje, ono to nejde jenom o to, kolik je politických náměstků…

TV: To zvýšení těch příjmů by spočívalo v čem, v tom vašem návrhu?

MS: To zvýšení těch příjmů spočívá například v zavedení sektorových daní, například u bank. Kdy ty daně by byly ale skutečně funkční tím, že by to byla daň z bankovních aktiv, nikoliv z toho, co lze optimalizovat, ale z toho, co optimalizovat skutečně nelze. Byla by to například digitální daň tak, jak je obvyklá v Rakousku, kdy podobně jako jsou zdaňovány naše české firmy, jako je například seznam a další, tak by byly zdaňovány i velké nadnárodní koncerny typu Google nebo meta a dalších. Ale těch opatření je víc, týká se to i například nerostů a podobně. Takže těch opatření, máme je i na www.sodem.cz, jsou tam pečlivě vypsány, a je to 180–200 miliard korun na straně příjmu. Je fér říct, že Sociální demokracie si uvědomuje, že stát musí ty peníze vybrat. Jsme jediní, kdo to na rovinu přiznává, a občas na to doplácíme. Ostatní se tváří, že mohou jenom utrácet a nemusí vybírat daně. Ale přicházíme i s úsporami, ale ty úspory musí být systémové, nesmí to být škrty, kdy jednou vezmu trochu důchodcům, podruhé vyhodím pár úředníků z Úřadu práce a myslím si, že je to reforma, to žádná reforma není. Pokud máme ušetřit na provozu státu, musíme rušit celé agendy, slučovat je, případně je dělat efektivněji. Takovouto reformu by bylo například zavedení jednotného inkasního místa. By byla například skutečná digitalizace, která skutečně šetří lidem běhání po úřadech. Nicméně k tomu nedochází. To, co vidíme, to není reforma, to jsou pouhé škrty. A to se týká i té důchodové reformy, tady souhlasím, protože to, že snížím někomu důchody, to, že prodloužím věk pro odchod do důchodu, to není reforma, to je pouze zhoršování situace našim seniorům.

TV: Mají i Svobodní připravený nějaký návrh zvýšeného příjmu pro stát, aby to nebylo jenom o škrtech?

LV: Tak to je asi něco, na čem se s panem kolegou neshodneme. Je to teda tak, že když se zvýší daně, neznamená to automaticky, že se vybere více peněz. My máme čerstvou zkušenost, že se zvedaly tzv. daně z neřestí, některé spotřební daně se zvedly, no a ke konci roku jsme dostali zprávu, že se vybralo méně na daních. To znamená, vyšší sazba automaticky neznamená zvýšený výnos daně. Lidé si jezdí kupovat cigarety do Polska a my prostě víme, že tady tyhle věci nefungují. Stejně jako windfall tax nezafungovala. Místo slibovaných 80 miliard, což uváděl pan Stanjura, když tu daň představoval někdy v červenci loňského roku nebo předloňského 2022, skutečně 85 miliard, byl to nějaký rozhovor, Seznam Zprávy, tak vybral ani ne jednu miliardu. To znamená, já mám trochu pocit, že on tady zkouší zavádět ty sektorové daně za paní Maláčovou, která by to ráda prosazovala v té předchozí vládě, vyzkoušel to za ni, že to nefunguje, a myslím si, že to je potvrzení toho, že když to nefunguje panu Stanjurovi, tak by to nefungovalo ani paní Maláčové, ani nikomu jinému, kdo by to chtěl zavádět. Takže v první řadě je potřeba šetřit na těch výdajích, protože nám daleko více rostou výdaje státu. Tady není problém s tím, že by nám pomalu rostly příjmy. Příjmy byly největší v historii v tomto roce, nikdy nebyly tak vysoké příjmy do státního rozpočtu jako v roce 2023. To znamená ve chvíli, kdy NKÚ upozorňuje, že se z naší ekonomiky nestává nebo není z ní tržní hospodářství, ale je to dotační hospodářství, dotační ekonomika, tak je to prostě problém. A tady to musíme řešit, protože to jsou stovky miliard, které dáváme v rámci dotací. A podle nás to je zásadní chyba a prostě stát musí šetřit v první řadě sám u sebe a dělat opatření, která oživí ekonomiku. Což třeba naráží na to, že pan Jurečka, spíše než kvůli této věci, by měl být kritizován panem premiérem za to, že tady už provedl změny zákoníku práce, které de facto znemožní používání dohod. Což samozřejmě v této situaci, kdy se nám zvyšuje nezaměstnanost, je velký problém. A já si myslím, dokonce ani senátor za ČSSD proto nehlasoval, jak moc je to sešněrování toho podnikatelského prostředí. Takže to je potvrzení toho, že je to v zásadě velice špatný krok. A my tady používáme mnoho kroků, jak umrtvovat podnikání, tak bychom měli začít používat kroky, které oživí podnikání.

TV: Vy jste zmiňoval miliardu na windfall tax, to jste myslel asi jenom banky?

LV: Banky, no.

TV: Banky. Jinak samozřejmě ta windfalltex byla daleko vyšší.

MS: No, u bank to bylo, nebyla to miliarda, bylo to asi 700 milionů korun dokonce

LV: Ani ne miliarda.

MS: Takže ty banky se z toho v podstatě vyzuly úplně. Samozřejmě u energetických firem to bylo víc, bylo to necelých 60 miliard, tuším, že dohromady to bylo asi 57 nebo 58 miliard, nicméně z toho bylo asi 30 miliard od polostátního ČEZu, který samozřejmě optimalizuje méně než ostatní, na to si ten stát dohlédne. Ale ono nemůžeme věčně sanovat státní rozpočet z ČEZu. Tu si tam vezmeme 30 miliard na dani z mimořádných výnosů, tu si tam vezmeme přes 50 miliard na dividendě, to nejsou peníze, které by byly navíc, každý člověk, tyhle peníze, které stát vybral, tak každý člověk je viděl na svém účtu za elektrickou energii.

TV: Mimochodem, když jste zmínil ČEZ, to je taky poměrně velké téma, protože se mluvilo hodně o zestátnění ČEZu, tak mě by možná zajímal názor Sociálních demokratů, chtěli byste to? Přistoupili byste k tomu?

MS: Já si myslím, že zestátnění ČEZu, a to znamená vykoupení drobných akcionářů, to je jedna z možných cest. Skutečně, když máme významnou energetickou firmu, ve které stát má většinu, tak je potřeba, aby plnila právě tu strategickou funkci. Koneckonců, možná si vzpomenete, že když ČEZ přicházel s tím, že bude budovat jadernou elektrárnu, tak po státu požadoval, aby mu byla garantována minimální výkupní cena energie.

TV: Máte představu, kde byste na to vzal, na ten výkup těch…?

MS: A já jsem přesvědčen, že když stát, když ČEZ požaduje minimální výkupní cenu, tak úplně stejně fér je říct, ano, dobře, můžeme ti garantovat minimální výkupní cenu a za to chceme, aby ty jsi nám garantoval maximální výkupní cenu. To je naprosto stejné kritérium. Co se týče těch peněz na výkup akcií, no, tak ona by to byla poměrně dobrá investice. Vidíte, že ČEZ je schopen, když je to potřeba, produkovat dividendu až 50, 60 miliard korun. To znamená, že výkup těchto akcií, to je něco, kdy já kritizuju vysoký schodek státního rozpočtu.

TV: No nebyla by to malá částka.

MS: Ale na co bych si uměl představit, no, tak mohlo by to být až 200 miliard korun podle některých údajů. Nicméně to je něco, na co bych si uměl představit, že si stát půjčí. Je to rozhodně lepší než si půjčovat na dotace pro miliardáře. Tady já se shodnu na tom, že pokud jsme dotační ekonomikou, tak dotovány by měly být pouze veřejné služby, dotovány by nevratně měly být pouze rozvoj infrastruktury a podobně. Ale není důvod, abychom tady dotovali byznys soukromých firem, ať už jsou to, a já je nebudu dneska jmenovat, to je asi zbytečné, ale víme, které firmy, které tady produkují zisky v miliardách korun. Zároveň dostávají v miliardách korun dotace, což je naprosto zbytečné mrhání prostředky, které by mohly sloužit mnohem lépe, například na tyto strategické projekty.

TV: Takže v rámci jakéhosi, řekněme, větší jistoty v té energetice pro lidi, tak byste šel do většího schodku třeba i o 200 miliard.

MS: No tak je to investice. Je to investice a pokud investujete, tak si na to můžete půjčit, jo. Já jsem, podívejte se, každý komunální politik, každý člověk, který někdy budoval malou firmu, každý člověk, který řídil nějaký pracovní kolektiv, nebo třeba i to město nebo tu obec, tak ví, že je něco jiného zadlužovat se tím stylem, když se prodává statek, zbude i na hostinu, to znamená utrácet peníze za spotřebu, a něco jiného je skutečně investovat. Investovat do něčeho, co vám v budoucnu ty peníze znovu přinese. To není hloupé utrácení, to je skutečně významná investice.

TV: Tomu rozumím. Ale přesto by to bylo v době, kdy se Česko zadlužuje v podstatě rekordním tempem. Dobrá, nechme teď reagovat pana…

MS: Pokud by výnos byl vyšší, než jsou úroky z dluhu, který tím způsobíte, no tak pak je to skvělá investice. Vždycky.

TV: Dobře. Váš názor? Poprosím o komentář.

LV: Nejhorší je ten kočkopes, který je tady dneska, to znamená polostátní. Není to ani tak, ani tak, když se to politikům hodí, tak samozřejmě skrze ideologii se snaží tlačit ČEZ, aby uzavíral uhelné elektrárny, aby plnil nějaké jejich cíle, které jsou stejně nesplnitelné. A naopak, když potom jde o to, aby se například energie prodávaly nějakým jiným způsobem, než se prodávají dneska, tak řeknou, to my nemůžeme, poškodili bychom zájmy minoritních akcionářů. Což je nakonec pravda, určitě bychom neměli poškozovat zájmy minoritních akcionářů. Takže my si musíme říct, jestli chceme, aby naše energetika byla racionální, nebo aby byla ideologická. Ve chvíli, kdy je ideologická, tak může být řešením i to, že tady budeme mít zcela státní ČEZ, který v rámci tou ideologií pokřivené energetické koncepce prostě bude fungovat tak, že na tom naši podnikatelé nebo naši občané nebudou tak strašně špatně s energiemi, jak jsou na tom…

TV: To je hezká obecná teorie. Mě zajímá, jak by si to představovali Svobodní?

LV: No, v první řadě my bychom si představovali, abychom opustili tu ideologii, a pak tady bude řešením to, že tu bude spoustu soukromých firem, které se budou snažit v rámci toho zákona ekonomického, nabídka a poptávka, tak se budou snažit nabízet co nejvíce energie.

TV: Takže spíše vyšší konkurence než zestátnit ČEZ.

LV: Samozřejmě. To je věc, která funguje. Vždycky to funguje, vždycky to fungovalo, fungovat to bude. Ale pokud my nemáme takovou politickou reprezentaci, která je schopná, stejně jako třeba v Polsku, vyjednat výjimku, abychom tady mohli delší dobu dělat energii z uhlí, tak potom je otázka, jestli skutečně menším zlem by nebylo, že teda tady nebude ten kočkopes a že bude ČEZ zcela státní.

TV: Pojďme teď k dopadům konsolidačního balíčku, protože ten nám začal platit od 1. ledna. Je to v každém případě další zátěž pro peněženky lidí. Už je. Budete chystat nějakou kampaň v rámci voleb, které nás čekají? Tak co byste lidem slíbil, jak byste je tou krizí provedl? A nemusí se to týkat jenom konsolidačního balíčku.

MS: Především to, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, není to skutečná reforma, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu. A ty peníze se berou tam, kde je nejmenší odpor, to znamená, berou se těm nejslabším. Jestliže například lidem zdražím stočné a vodné, tak je to prostě daň, kterou já velmi snadno vyberu. A stát si tuhle daň vybral podle toho, že je to naprosto bez nákladů, bez všeho. Všichni lidé si doma pouští vodu, okamžitě mi přitečou peníze. To samé se týká dalších operací, které ten stát provedl. Já to nejhorší vidím na tom, když on ještě víc jakoby znemožňuje aktivitu lidem. To znamená, kdy komplikuje život těm nejmenším živnostníkům. To znamená, my se asi budeme dohadovat o tom, jestli je správné nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, jestli je správné zdanit energetické firmy, banky a podobně, ale já se rozhodně nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo ještě víc komplikuje život drobným živnostníkům. Kadeřnici, zedníkovi, řidičovi kamionu, to jsou prostě lidi, kteří jako se snaží se živit sami a ten stát dneska jim mnohem víc komplikuje život. To samé ty dohody.

TV: No dobře. Takže vy byste tedy nezvyšoval vodné, stočné, pravděpodobně byste asi nezvyšoval některé daně, ale to znamená, že by vám zase chyběly peníze, tak….

MS: Nezatěžoval bych větší administrativu například ani ty dohody. Kdy skutečně na ty sezónní práce v zemědělství, v různých oborech potřebujete člověka na dva měsíce, potřebujete ho velmi krátkodobě. A ten stát fakticky znemožňuje zaměstnávání těch lidí. Mimochodem, bude komplikovat život i třeba dobrovolným hasičům nebo bude komplikovat život i fotbalovým trenérům a dalším a dalším. Kdy prostě jakoby on ty lidi nutí švindlovat, dělá z nich pitomce prostě a je to něco prostě, co já ministrovi Jurečkovi možná vyčítám mnohem víc než nějaký hloupý večírek. My bychom šli naprosto jinou cestou. My bychom šli cestou skutečné modernizace daní, kdyby byla mnohem méně zatížena aktivita lidí, aktivita občanů, to znamená méně daněna práce, nižší daně a pseudodaně z práce, a mnohem více by byla daňově zatížena renta, majetek a zisk. To je reforma, která by vedla k tomu.

TV: To znamená progresivní daň.

MS: To znamená především nižší zdanění aktivity jako takové a větší zdanění výsledků té aktivity.

TV: To znamená, úspěšně by platili více, ať to řekneme lidově.

MS: Lidé by měli menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, tak by odvedli státu to, co mu odvézt mají. To je ta filozofie. Podívejte se, takovéto úspěšné by bylo daněno více. Vždycky se říká, nesmíme tady mít vysoké daně, protože jinak tady nebudou úspěšné firmy. A když se…

TV: Já vás přeruším, protože se pomalinku blíže k závěru a chci nechat ještě reagovat pana Vondráčka. Vaše řešení?

LV: My už tady progresivní zdanění máme. Málo se o tom mluví, ono taky často ve chvíli, kdy se řekne rovná daň a naproti tomu je progresivní, tak se lidem může zdát, že ta rovná daň je jako že snad všichni platí stejné daně. Ne. Je to procentuálně…

TV: Prosím jenom stručně, co byste vy slíbil lidem?

LV: My bychom určitě šetřili na výdajích státu. To znamená, je třeba zrušit školní inkluzi tak, jak byla povinně zavedena, to je 30 000 zaměstnanců v regionálním školství, předchozí vlády to udělaly. Předchozí vlády zakázaly kouření v hospodách, zakázaly provozovny otevřené o svátcích, to znamená, tyto věci měla tato vláda rušit. Jeden krok za druhým, rušit jeden úřad za druhým, který vznikl za těch předchozích vlád a mohli bychom oživit ekonomiku. V podstatě nic kromě EET se nezrušilo, jedeme dál, nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona, prostě ty věci nejde dělat takovým způsobem, jak by bylo potřeba. To znamená, teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba reálná místa, reálné úředníky je třeba propouštět.

TV: Tak já věřím, že ve vašich kampaních se toho dozvíme více. V tuto chvíli nám čas už bohužel vypršel. Mými hosty byli předseda strany Svobodní Libor Vondráček a předseda strany Sociální demokracie Michal Šmarda. Pánové, díky moc, že jste přišli.

LV: Děkujeme za pozvání.

MS: Mockrát děkuji a mějte se hezky, na shledanou.

Matěj Gregor v pořadu Zákony Bohatství

Hostem pořadu Zákony Bohatství Tomáše Lukavce byl Matěj Gregor Moravskoslezský krajský předsedseda Svobodných, ostravský rodák a patriot. Milovník sportu a literatury. Aktuálně také dvojka na kandidátce do eurovoleb a student českého jazyka a historii Ostravské univerzitě.

Svobodní půjdou do eurovoleb s podporou Soukromníků a dalších dvou subjektů – ZÁZNAM KONFERENCE

Svobodní půjdou do voleb do Evropského parlamentu (EP) s podporou Strany soukromníků, regionálního hnutí Pro Plzeň a hnutí Zdraví, Sport a vzdělání 2012. Jednat o podpoře chce strana i s dalšími subjekty. Na dnešní tiskové konferenci to oznámil předseda Svobodných a lídr kandidátky Libor Vondráček. Celou kandidátku strana zatím nepředstavila, podle Vondráčka na ní budou dva bývalí prezidentští kandidáti.Praha 8. ledna (ČTK)

Strana v prosinci oznámila, že na druhém místě kandidátky bude šéf buňky v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor, třetí má být bývalý prezidentský kandidát Karel Diviš.

Podpora od tří subjektů je podle Vondráčka potvrzením toho, že se Svobodným postupně daří spojovat pravicové osobnosti a subjekty. Podle předsedy Strany soukromníků Petra Bajera je podpora snahou zabránit štěpení pravicových voličů. Se Svobodnými mají podle něj společné cíle například v zabránění federalizaci Evropy nebo boji proti byrokracii. Soukromníci se se Svobodnými spojili již v minulosti, v minulých sněmovních volbách kandidovali v uskupení s Trikolorou.

Ve volbách do Evropského parlamentu nelze slibovat, že europoslanci některé věci prosadí, lze ale slíbit, že se budou držet určitých zásad a hájit české zájmy a pravicové voliče, uvedl Vondráček. Zástupci čtyř subjektů na tiskové konferenci podepsali dokument sedmi zásad pro eurovolby. Podle nich chtějí Svobodní v EP usilovat mimo jiné o zrušení zákazu aut se spalovacím motorem, ochranu české koruny nebo důslednější ochranu vnějších hranic před nelegální migrací.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční letos v červnu. Voliči budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel, což bude o 15 víc než v končícím období. Zvýšení počtu křesel je reakcí na demografické změny v EU. Česko má nyní 21 mandátů a jejich počet se měnit nebude.

Lídrem kandidátní listiny koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) je europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Samostatně budou kandidovat Piráti v čele s europoslancem Marcelem Kolajou, na předních místech listiny hnutí STAN budou ekonomka a bývalá prezidentská kandidátka Danuše Nerudová a někdejší poslanec hnutí Jan Farský.

V čele kandidátky ANO bude bývalá ministryně pro místní rozvoj a nynější místopředsedkyně Sněmovny Klára Dostálová. Lídrem listiny hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) je někdejší europoslanec Petr Mach, který v minulosti stál v čele Svobodných.

Novinky

Nízký výběr windfall tax u bank

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ V minulém roce se poprvé od roku 2019 podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP. Na žádné chlubení to však není, když si uvědomíme, že je růst hrubého domácího produktu způsoben nafukováním státu. „Jak velké je zkreslení HDP způsobené tím, že stát se za administrativy Bidena a von der Leyenové a Fialy zvětšil? Nevíme. Víme ale, že ke zvětšení došlo, a proto tu zkreslení být musí. A proto je falešný argument, že se konsolidují veřejné finance k HDP. Ten sice může statisticky růst, a přesto to může znamenat nižší hospodářský výkon a větší stát, ale žádný pokrok ve veřejných financích,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.

Poprvé od roku 2019 se v minulém roce podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP, a to z 44,2 % HDP v roce 2022 na loňská 44 % HDP. Dá se mluvit o tom, že se veřejné finance stabilizují? Co k tomu pomohlo?

Nene! Takhle by to bylo až moc jednoduché. Realita je, bohužel, mnohem komplikovanější.

Nejprve musím říci, že ano, skutečně se statisticky podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP. O tom žádná. Ale když to řekneme takto, zní to jako skvělá věc. Koumavý člověk se ale hned ptá: Jak je ale možné, že se snižuje podíl dluhu k HDP, když každoročně máme schodek rozpočtu, a veřejný dluh je jen součtem jednotlivých schodků? A jak to, že stát jasně roste (protože růst příjmů rozpočtu je vyšší než míra inflace), a současně se zdá, že se veřejné finance konsolidují? Tak já vám to vysvětlím.

HDP země se rozpadá podle mainstreamové ekonomické teorie na čtyři složky: Spotřebu obyvatel, investice, čistý export a vládní výdaje. A právně v nich je problém. Je načase zpochybnit tvrzení, že výkon ekonomiky (HDP) se rovná součtu těchto čtyř složek.

Vezměme si situaci, kdy stát zaměstná 100 nových státních úředníků, kteří rozhodují o přidělení dotací. Tyto úředníky přetáhne od soukromého sektoru. Mezd je v ekonomice vyplaceno stále stejně, jen 100 lidí už nepracuje pro soukromé společnosti, nýbrž pro stát vykonává zhola kontraproduktivní činnost. HDP se statisticky nezmění. V realitě se ale výkonnost ekonomiky zhorší, nevzniká nic užitečného, vzniká jen zátěž.

Jiný příklad: Stát se rozhodne dotovat neziskovou organizaci provádějící osvětu na školách. Aby na financování této neziskovky měl peníze, zvýší daně. Ze soukromého sektoru vysaje 1 milion korun, který chybí soukromým společnostem na investice do výroby. Tento milion korun stát investuje do osvěty na školách. HDP se statisticky nezmění, protože o co klesnou soukromé investice, o to vzrostou výdaje státu. Jenomže v realitě firmy přestávají investovat do výroby, hospodářský výkon se zhoršuje.

Poslední příklad: Stát například tvrdí, že klesá daňová kvóta, tedy podíl daní na HDP, protože roste HDP. Statisticky má pravdu. Jenomže růst HDP je způsoben jen nafukováním státu, což hospodářský výkon zmenšuje, a současně firmy se cítí drceny vyšším přerozdělováním. Daňová kvóta tedy nevystihuje realitu.

A nyní se touto optikou podívejme na aktuální euroatlantickou realitu. Upřímně – jak velké je zkreslení HDP způsobené tím, že stát se za administrativy Bidena a von der Leyenové a Fialy zvětšil? Nevíme. Víme ale, že ke zvětšení došlo, a proto tu zkreslení být musí. A proto – je falešný argument, že se konsolidují veřejné finance k HDP. HDP sice může statisticky růst, ale přesto to může znamenat nižší hospodářský výkon a větší stát a žádný pokrok ve veřejných financích.

Tenhle týden jsem se dočetl, že cena zlata explodovala. To by mohlo velet k jeho prodeji. Jinde jsem se dozvěděl, že z dlouhodobého hlediska je aktuální cena zlata a její raketový růst teprve na svém začátku, což by pro změnu nabádalo k jeho nákupu. Na počátku roku byly slyšet hlasy, že zlato je teď moc drahé a že se nevyplatí jej nakupovat. Jak to tedy je?

Můj hlas to rozhodně nebyl, který by na začátku roku tvrdil, že cena zlata je už moc vysoko a nevyplatí se ho nakupovat. Naopak, svým klientům, kteří za mnou přicházejí a ptají se na nákup zlata, říkám, že si myslím, že letos se historické maximum posune ještě mnohokrát a na začátku roku jsem tvrdila, že letošek bude rokem zlata. Za mne je nákup zlata namístě dokonce i teď.

Například akciové indexy nejsou příliš vzdálené dva nebo tři roky starým úrovním. Jenomže inflace od té doby byla globálně značná! Ceny akcií inflaci z globálního pohledu zdaleka nestačily. Není proto tak těžké dát si dvě a dvě dohromady a odvodit, že cena zlata, která od počátku doby covidové téměř soustavně rostla, je lepší ochranou proti inflaci než cenné papíry. A přesně k tomuto názoru nyní masově dospívají nejen Evropané a Američané, ale hlavně také Asiaté. Konkrétně Indové a Číňané.

Indie i Čína jsou obrovské trhy a zlato na nich má coby uchovatel hodnoty velkou tradici. Indii aktuálně roste její kupní síla, zatímco její inflace a znehodnocení rupie nejsou triviální. Takže volba Indů je jasná. Ještě větší je efekt Číny. Světové agentury přinesly obrázky Číňanů stojících fronty na zlato. Tady je problém ještě o něco komplexnější.

Možná vás to překvapí, ale Čína má zásadní makroekonomické problémy. Čínské prodeje aut sice v březnu meziročně vzrostly o 7 %, což se může zdát dobré, ale tento pocit nás okamžitě opustí, když doplníme, že o měsíc dřív, v únoru, prodeje aut v Číně propadly o 21 % meziročně. Čína dokonce uvolnila úvěrový poměr pro nákup vozidel, což znamená, že banky nyní smějí zájemcům půjčit na koupi auta s menším vstupním kapitálem žadatele. A čínský juan oslabuje, dokonce se přiblížil hranici 2% povoleného denního pásma pro obchodování. Číňané zkrátka chudnou, jakkoliv to oficiální statistiky nevykazují, a to třeba i proto, že měli své úspory zaparkované v nemovitostech, ale čínský realitní trh se zhroutil. A tak je reakce Číňanů opět logická: hromadně se obracejí ke zlatu.

Do toho poptávku po zlatu přiživují i samotné centrální banky, které natolik „důvěřují“ své vlastní měnové politice, že raději než fiat měny, které jejich politika znehodnocuje, shromažďují do devizových rezerv zlato, kterému věří více, že devizové rezervy neznehodnotí. Do tohoto započítejte výrazně zhoršenou geopolitickou situaci. A poslední třešinkou na dortu je fakt, že Tchaj-wan zasáhlo ničivé zemětřesení – nejsilnější za čtvrt století. Některé budovy se rozpadly či zhroutily. Tchaj-wan je přitom velmocí pro výrobu čipů.

Tohle všechno dohromady je jasné vysvětlení, proč ceny zlata mají a ještě budou mít důvod k růstu.

Předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda v rozhovoru pro CNN Prima News prohlásil, že se „mimořádně zlobí na banky“. Důvodem je skutečnost, že šestice bank, jichž se týká windfall tax, si optimalizovaly odvody a namísto očekávaných 33 miliard korun odvedly jen 700 milionů korun. „To, co předvedly, byl účetní trik, bylo to hluboce nefér a ještě se zamyslíme nad tím, jak tu situaci řešit,“ konstatoval. Jaké má vláda možnosti, aby z bank dostala peníze, s nimiž počítala?

Vláda má jedinou možnost: A to vrátit se do reality a přiznat, že odvody, se kterými počítala, byly nesmyslné, nadsazené, celá windfall tax byla podvodem na voliče, protože se snažila učinit z bank obětní beránky a předhodit je jako „viníky“ ekonomických problémů. Windfall tax od počátku v sobě neměla špetku racionality. Když teď politici brečí, že nevynesla tolik, kolik si plánovali, měli by si primárně sáhnout sami sobě o svědomí a připustit, že jejich očekávání byla prostě naivní.

Prokuratura v belgickém Lutychu potvrdila, že vyšetřovatelé Úřadu evropského veřejného žalobce si převzali od belgických žalobců případ, v němž je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyšetřována kvůli „zasahování do veřejných funkcí, ničení SMS, korupci a střetu zájmů“. Důvodem je skutečnost, že si šéfka Evropské komise v době přípravy obřího kontraktu dodávek stovek milionů vakcín Pfizeru pro Evropskou unii v květnu 2021 psala SMS zprávy s Albertem Bourlou, generálním ředitelem této americké farmaceutické společnosti, a tato osobní diplomacie měla sehrát v dohodě velkou roli. Je vůbec reálné, že by na této úrovni mohlo dojít ke korupci, když sama Evropská komise vyhlašuje plány na ráznější postup proti korupci a místopředsedkyně EK Věra Jourová, která má v unijní exekutivě na starosti transparentnost a dodržování evropských hodnot, říká: „Korupce je jako rakovina. Pokud se nechá volně bujet, zadusí demokratickou společnost a zničí její instituce“?

Ale jistě, že to je možné! Všimněte si, že ve všech režimech vždy nejvíc másla na hlavě mají ti největší rétoričtí bijci proti korupci. Míra korupce rozhodně není funkcí toho, jak moc kdo veřejně proti korupci křičí; míra korupce je funkcí především jedné věci (a pak pár dalších drobností) – velikosti státu. Čím větší stát, čím větší spravovaný rozpočet ovládaný veřejným aparátem, tím větší prostor pro korupci. Pokud stát ovládá 1 % vyprodukovaných peněz ve státě, může rozkrást maximálně toto jedno procento. Pokud nějaký stát ovládá 50 % peněz vyprodukovaných v té zemi, může teoreticky rozkrást celých těchto 50 %. A teď si představte, že EU jako celek již přerozděluje přes státy něco nepatrně nad 50 % svého HDP.

Velký ohlas, soudě podle rozsáhlé diskuse mezi čtenáři, vyvolal článek, v němž sociolog bydlení ze Sociologického ústavu Akademie věd označil za problém českého trhu s byty to, že velká část z nich je prázdná. „My jsme vždycky doporučovali a nebyli jsme za to moc populární, aby se daně z nemovitosti výrazně zvýšily. Zejména u bytů, které jsou prázdné,“ uvedl. Co si o výzkumu a závěru z něj akademiky vyvozeného myslíte?

To není žádný výzkum, to je ideologický výkřik závistivého levičáckého člověka, který chce řídit životy a majetek ostatních.

Chcete vědět, proč se Češi nemohou dostat k bydlení? Ve světě, ve kterém centrální banky mohou neomezeně tisknout peníze, tím způsobovat inflaci a manipulovat s cenami aktiv, nutně musí docházet ke zdražování cen nemovitostí. Děje se to všude, kde k tisku peněz dochází.

Nový skotský zákon pro potlačování nenávisti představuje dosud nevídanou formu cenzury ve svobodném světě. Postihovány mají být veškeré formy nenávistného projevu. Ale co je nenávistný projev, má být na interpretaci „poškozeného“. Policie má následně vyhodnotit, zda došlo k porušení zákona. Ale i pokud nedošlo, může věc označit jako „nekriminální nenávistný incident“, který sice není postihován, ale je zaznamenán v trestním rejstříku. Nenávistné projevy mají být i díky značnému úsilí Věry Jourové zařazeny mezi trestné činy EU. Nedostane se zavedení slovního euro-zločinu do konfliktu se svobodou slova?

Konflikt se svobodou slova v EU existuje už dávno. A současně nyní se děje ještě víc nebezpečná věc: Právní princip presumpce neviny se převrací v princip presumpce viny. Cokoliv, co státu, který vykazuje stále víc a víc totalitárních znaků, bude nepohodlné, bude označeno za nenávistný projev. Svoboda slova tím skončí. Se svobodou slova ale současně končí demokracie, neb demokracie je založená na možnosti volit i někoho jiného než toho, kdo si diktuje stávající politiku. Cenzura je logický a historicky známý nástroj na upevnění moci vládnoucí garnitury.

Převzato z Parlamentních listů

Redakčně upraveno

Oblíbené štítky

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31