Největší problém bank od roku 2008

Největší problém bank od roku 2008

Je to tu znovu a je to tady víc než dříve. Nabaluje se to jako sněhová koule, ale ta koule se pořád valí a valí z kopce dolů a dosud nenarazila. O čem je řeč? O bankách. Zásadní problém bank, současně ale o problémech, které jsou pro veřejnost dosud neviditelné. Zodpovědné orgány už bijí na poplach. Ale současně bijí na poplach tak, aby veřejnost zůstala pokud možno klidná. Proč bijí na poplach: velmi vysoké úrokové sazba v USA doslova „vyrobily“ 63 amerických bank, které jsou z pohledu amerického fondu FDIC pojištění vkladů „problémové“. Vysoké úrokové sazby totiž snižují reálné hodnoty akcií i dluhopisů. Tyto cenné papíry mají banky nakoupené ve svých portfoliích a kryjí jimi vklady klientů. Když hodnota těchto cenných papírů klesne, sníží se krytí klientských vkladů. Účetní ztráty, takzvané nerealizované ztráty, nyní podle amerického fondu pojištění vkladů FDIC dosahují 517 miliard dolarů. Jen za první kvartál roku se zvýšily o 39 miliard dolarů, nerealizované ztráty přitom rostou už deváté čtvrtletí v řadě!

To není vše. Vysoké úrokové sazby snižují schopnost dlužníků splácet hypotéky. Navíc snižují zájem o hypotéky. Bankám tedy narůstá podíl nesplácených úvěrů, klienti nemají zájem o úvěry nové, a co hůř, pokud už banka má problémového dlužníka a žene ho do exekuce, dostane za jeho dům či byt menší cenu, než jakou čekala, nedokáže tak z prodeje zastavené nemovitosti ztráty pokrýt.

Pokud vám to nápadně připomíná rok 2008, kdy bouchly americké hypotéky, jste na správné stopě, jen s tím rozdílem, že dnes je tento problém větší u komerčních nemovitostí než u hypoték na rezidenční bydlení. Během covidu se totiž lidé naučili pracovat z domova a po světě je kvantum nově postavených, ale neobydlených kancelářských prostor. Podíl těchto neobsazených prostor je nyní na nejvyšší úrovni od čtvrtého čtvrtletí 2013.

Já na tento fakt upozorňuju už dlouho, jenomže problém stále roste a daří se jej velmi úspěšně maskovat. A to z prostého důvodu: jedná se o takzvané nerealizované ztráty. Tedy ztráty, které „nejsou vidět“, jen se skrývají v účetnictví bank, a to až do okamžiku, kdy se klienti leknou a začnou si vybírat své vklady. V tu chvíli se nezadržitelně spustí domino pádu bank.

Přesně před tímto problémem jsem varovala už o rok a půl dříve, jenomže vzhledem k tomu, že dosud se klienti nebojí a peníze si nevybírají, ztráty utěšeně narůstají – a stále nejsou viditelné. Teď se ale přeci jen cosi změnilo. Totiž už dva týdny se v kuse o amerických bankách mluví. Nervozitu spustil právě americký regulační orgán odpovědný za dohled nad pojištěním bankovních vkladů ve spojených státech FDIK, který vydal zprávu důkladně analyzující americký bankovní sektor. Tato zpráva je sice určena odborné veřejnosti, ale velmi rychle prosákla i do médií. A ti klienti, kteří jí rozumí, začínají být znepokojeni.

Zpráva působí rozporuplně. Mluví se v ní na jedné straně o rostoucích ziscích, na straně druhé je ale naznačováno pnutí na trhu úvěrů, a zejména varovně působí pasáž o růstu nerealizovaných ztrát. V USA navíc, na rozdíl od Evropy, jsou ne všechny vklady pojištěné, přitom zůstatek Fondu pojištění vkladů činil k 31. březnu 125,3 miliardy USD. Připomínám pro srovnání, že nerealizované ztráty bank dosahují 517 miliard dolarů.

Tohle číslo vám ale patrně stále mnoho neřekne, a tak vám jeho rozměr vysvětlím jinak. Pamatujete si na rok 2008 a jeho provar s hypotékami na rezidenční nemovitosti, že? Tak vězte, že tehdy se srovnatelné účetní nerealizované ztráty bankovního sektoru pohybovaly do 75 miliard. Tak už začíná být jasnější, v čem spočívá ten hlavní problém…?

Teď si asi říkáte: Jak je ale možné, že se to dosud neprovalilo?! Odpověď je jednoduchá: Klienti si dosud nechtějí vybírat své peníze z bank. A proč si je nechtějí vybírat? Protože se cítí relativně bohatí, peníze jim nechybí. A proč jim nechybí? Protože Bidenova administrativa před volbami hospodaří s rekordním rozpočtovým schodkem kolem 6 % HDP, a tiskne tak nové nekryté peníze a sype je do oběhu, aby udržela iluzi zdánlivého bohatství. Je skutečně jen zdánlivé, protože poprvé od roku 2008 americké domácnosti reálně chudnou.

A současně tyhle vytištěné peníze zvyšují inflaci, vysoká inflace nedovoluje snížit úrokové sazby a vysoké úrokové sazby dál prohlubují nerealizované ztráty bank.

Převzato z Echo24.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Úvod do debaty o důchodové reformě

Terezie Tománková otevřela druhou část pořadu Partie představením hostů a klíčových témat, včetně návrhu programového prohlášení nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě, s důrazem na důchody, financování slibů a ustavující schůzi sněmovny plánovanou na pondělí. Diskuze začala otázkou na Aleše Juchelku ohledně zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let, což bylo slibováno před volbami, a jak to kompenzovat vzhledem k demografickým výzvám po roce 2030. Juchelka obhajoval návrat k valorizaci důchodů podle poloviny růstu reálných mezd plus inflace, motivaci seniorů k delší práci prostřednictvím kompenzací za odpracované roky a slev na sociálním pojištění, což podle něj vyváží systém bez nutnosti prodlužovat pracovní aktivitu. Moderátorka upozornila na ekonomické varování před deficity bez prodloužení věku, navazujíc na kritiku předchozí vlády.

Kritika parametrické reformy a demografické výzvy

Martin Baxa z ODS ostře kritizoval plán s odkazem na příliv 150–190 tisíc lidí do důchodů ročně oproti přítoku méně než 100 tisíc na trh práce, což má vést k deficitům průběžného systému. Podle něj chybí reálné argumenty kromě volebních slibů a připomněl neúspěšné pokusy o konsenzus, jako schůzku na Hradě, kde ANO údajně couvlo z dohody. Libor Vondráček reagoval, že zodpovědnost spočívá v komplexním přístupu, včetně podpory porodnosti, ochrany zaměstnanosti před zelenými předpisy jako Green Deal, které ohrožují průmysl Česka. Kritizoval parametrické změny předchozí vlády jako neefektivní, které sebraly důchodcům valorizaci retroaktivně a strašily prodloužením věku na 66–67 let bez motivace k dobrovolnému spoření v třetím pilíři.

Návrhy na racionalizaci školství a porodnosti

Vondráček navrhl alternativy, jako zkrácení základní školní docházky z 9 na 8 let, aby mladí lidé dříve vstupovali na trh práce a přispívali do důchodového fondu, místo prosazování 50 % vysokoškoláků, což podle něj vede k nedostudovaným studentům bez uplatnění. Zdůraznil, že i při současném nízkém podílu vysokoškoláků (27 % v Česku, nejnižší v OECD) mnozí neuplatňují své vzdělání, ale priorita by měla být kvalita před kvantitou a podpora řemesel. Moderátorka prezentovala data OECD, podle nichž vyšší vzdělání zvyšuje konkurenceschopnost, výdělky a delší pracovní aktivitu, na což Vondráček oponoval, že systém potřebuje stabilizaci skrze podporu porodnosti nad dvě děti na ženu, což je kulturně neuskutečnitelné bez širších opatření.

Financování důchodů a sociální systémy

Aleš Juchelka obhajoval, že růst reálných mezd a mírný hospodářský růst umožní udržet systém, s odkazem na vyřešení předčasných důchodů, které tvořily 80miliardový deficit, díky podmínkám předchozí vlády. Zdůraznil, že nižší valorizace by snížila životní úroveň seniorů, kteří by se obrátili na sociální dávky jako příspěvek na bydlení (20,3 miliardy Kč pro 310 tisíc domácností, převážně seniory), a volal po komplexním pohledu na sociální systémy. Vondráček souhlasil s komplexností, ale kritizoval předchozí vládu za nedostatek motivace k spoření a protahování věku bez reálného dopadu, navrhuje racionalizaci školství pro rychlejší vstup do práce.

Personální složení vlády a nominace

Diskuze přešla k personáliím, kde moderátorka ptala Juchelku, zda premiér Babiš představí prezidentovi nominanty od SPD a Motoristů sobě, včetně Filipa Turka, na kterém trvá SPD kvůli údajným kontroverzním výrokům. Juchelka potvrdil, že Babiš nese zodpovědnost, ale Turek se očistil a vysvětlil. Vondráček odmítl odhalovat jména před oficiálním oznámením, aby nedošlo k prodlení, a zdůraznil, že SPD nominuje odborníky neposlance pro plné soustředění na resorty, což bylo slibováno voličům. Na otázku k videu a spekulacím, že nominanti nejsou skutečně SPD, Vondráček potvrdil, že jména zná, ale koaliční smlouva obsahuje jen resorty, ne osoby, a obhajoval rychlost jednání bez kumulace funkcí.

Volba předsedy sněmovny a koaliční dohody

Baxa souhlasil se zodpovědností Babiše, ale varoval, že prezident má manévrovací prostor podle ústavy. Pivoňka Vaňková se ptala, zda prezident musí jmenovat všechny, což vedlo k debatě o Lipavském před čtyřmi lety bez kompetenční žaloby. Libor Vondráček popřel, že SPD vyměnila vládní posty za předsednictví sněmovny pro Tomia Okamuru, a zdůraznil strategii oddělení funkcí pro efektivitu, navazujíc na minulou praxi ANO-ČSSD. Obhajoval Turka jako partnera pro východoevropské země díky jeho bruselskému působení ve frakci Patrioti, a vysvětlil spekulace kolem Pošarové jako reakci na mediální tlak.

Závěrečné body k volbám a ideologiím K volbě předsedy sněmovny Juchelka řekl, že koalice podpoří nominanta SPD (Okamuru), ale tajná volba neumožňuje záruky, a popřel spekulace o závazném dodatku k smlouvě. Baxa navrhl Bartoška jako kandidáta SPOLU, kritizoval Okamuru a upozornil na absenci kompromisu. Vondráček označil podpis smlouvy všemi 108 poslanci za standardní praxi z roku 2018, ne závazek hlasovat, ale pro stabilitu vlády na čtyři roky, a označil Okamuru jako schopného nástupce Pekarové Adamové. K Rakušanovi jako místopředsedovi za STAN Vondráček slíbil gentlemanské dohody v tajné volbě bez strachu, a kritizoval předchozí vládu za nepravicové kroky jako zvyšování daní a ETS 2. Debata skončila ujištěním o rychlém nástupu vlády ke sjednání nápravy.  

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31