Pokud budeme mít veřejné finance nadále napnuté, jak jsou teď, bude docházet k dalším propadům důchodů, řekla v pořadu K věci na CNN Prima NEWS ekonomka a kandidátka do Senátu za Svobodné Markéta Šichtařová. K reformě důchodového systému je podle ní nutná revize veřejných financí. Seškrtala by zejména dotace, které považuje za „ideologické“.
Z demografické prognózy podle Šichtařové vyplývá, že pokud vláda radikálně nezreviduje veřejné finance, bude docházet k neúměrné zátěži pracujícího lidu, dalšímu zvýšení věku pro odchod do důchodu a chudnutí penzistů. „Můžeme si vybrat, co z toho je horší, či jak to zkombinujeme. V současných mantinelech to ale udržitelné není,“ řekla Šichtařová.
Vládou navrhovaná penzijní reforma podle Šichtařové představuje pouze změnu několika málo parametrů. „To pomůže na dva až tři roky, ale pak budeme tam, kde jsme dnes,“ sdělila ekonomka.
„Budou muset pokračovat a půjdou cestou nejmenšího odporu. Salámovou metodou, aby si toho nikdo nevšiml, budou posouvat všechny tři parametry, aby se postupně zvyšoval věk pro odchod do důchodu, aby se snižovaly penze, a současně budou daněmi neustále zvyšovat odvody do systému. Podle mě je to špatná cesta,“ řekla Šichtařová.
Postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu potvrdil i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Prodlužuje se doba dožití a snižuje se porodnost, chybí nám 900 tisíc dětí za 30 let, které se už nenarodí. Zároveň mladí přicházejí na trh práce později. To jsou neoddiskutovatelné věci, které nelze pominout,“ vysvětlil ohledně změn ministr.
Podle hnutí ANO je nutné najít další příjmy pro důchodový systém, hovoří o „motivačním důchodovém pilíři“, do něhož by občané mohli přispívat dobrovolně. Podle Šichtařové je však takovýto systém v českých podmínkách nerealizovatelný. „Celý ten nápad je založen na naivní představě, že stát může dělat něco lépe než soukromý sektor. Historie nikdy nic takového nedokázala. Pokud stát založí nějaký fond, výnosy z něj jistě nebudou vyšší než v soukromém sektoru. Aby rozdíl vyrovnal, bude to muset dotovat a pak jsme tam, kde jsme dnes. Jen by se to jmenovalo fond, a ne průběžný systém,“ řekla ekonomka.
Hlavní problém podle Šichtařové neleží na straně příjmů, ale na straně výdajů. „Kdybychom všechno, co je momentálně směřováno na ideologické přerozdělování, přesměrovali na důchody, tak by dnešní důchodci měli asi 50 tisíc. Vláda si musela vybrat, jestli směřovat peníze na důchodce, nebo na dotace, a vybrala si dotace,“ sdělila Šichtařová. Jediné smysluplné řešení, které znovu nastartuje penzijní systém a celou ekonomiku, je podle Šichtařové výrazné seškrtání veškerých dotací.
Zdravíme naše věrné i méně věrné diváky, těší nás, že jste tady s námi. Je čtvrtek večer a se čtvrtkem večer přichází taky pořad facka zprava, tentokrát, tentokrát zprava. Vedle mě sedí Jan Tománek, Honzo, ahoj,
Jan Tománek
Ahoj, Libere,
Libor Vondráček
Jsem rád, že jsi dorazil. My si dneska spolu budeme povídat o svobodě slova, o tvé tvorbě, o zpětné vazbě, kterou dostáváš na svých streamech i o tom třeba, jak se daří některé myšlenky ventilovat, šířit, jestli náhodou neexistují nějaké skryté hranice toho, o čem se třeba smí mluvit, nesmí mluvit, protože myslím si, že se potýkáme poslední roky, zejména od doby, kdy tady velkým tématem byl covid s tím, že ta svoboda slova a šíření některých informací po sociálních sítích a po internetu obecně není úplně stejné a některé názory můžou zaznívat, jiné je třeba takzvaně korigovat, jak řekl náš pan premiér, máme právo na korigované informace, nicméně nebudeme se bavit jenom o tom, o čem jste se mohli sami dočíst v popisku toho videa, nebudeme tady klást otázky, které jsme si připravili, ale budeme klást i vaše dotazy, vaše otázky, takže i tentokrát se můžete ptát, pokud nám stihnete položit dotaz do půl deváté. Určitě se na vás dostane, takže pišjste, pište ty otázky, včas to stíháme všechno probrat. Těším se na ně, jsem velice rád vždycky, když se na něco ptáte v průběhu těch rozhovorů, tak to zajímavým způsobem rozvíjí tu naší diskuzi. No, ale protože už je téměř svátek, tak to zase nebudeme brát tak moc vážně a možná se budeme snažit i trochu v takovém odlehčeném duchu ta témata, která ne vždycky jsou lehká, nakousávat. A já začnu takovou veselou historkou, ty jsme přinesl knihu, jestli nevíte průvodce králičí Norou, nejnovější knížka od Honzy Tománka s tím, že ty máš řád, ty zvířecí motivy ve svých dílech, Kozí příběh, to je zase něco, co určitě můžou znát i mladší diváci, kteří mají rádi.
Jan Tománek
Ty jsi zamluvil veselou historku, jestli chtějí veselou hysterku?
Libor Vondráček
Ano, beru to trošku zeširoka, já už jsem trošku ve sváteční náladě, ale veselá historka, pojďme zpátky k tomu, Honza dneska přišel na rozhovor a říká tady ti nesu knížku a já jsem teda poděkoval, říkal jsem, ty už mi jí jednou dál, dostal jsem ji od tebe na cvičení někde, nevím, nevím, jestli to bylo na cvičení nebo v kavárně po cvičení, ale určitě jsem ji od tebe dostal, nicméně je to dobře, že ji tady mám s sebou, protože na ní takhle můžu mávat. Na naše diváky, aby se třeba i více zajímali o tom, co je vevnitř. A ty nám to trošku i prozradíš, asi nebudeš spoilerovat. Stoprocentně, ale chápu správně, že to, co se dělo v těch uplynulých letech, nejenom tobě, ale i celé naší společnosti, tak tě trochu motivovalo k tomu, o čem je.
Jan Tománek
To, ani ne, co se dělo, ale co se děje. A spíš a vždycky říkám, že já jsem tu knihu napsal vlastně jako z lenosti, protože já nevím, jestli ses někdy, jestli třeba to už většinou asi moc neděláme, když někomu se snažíš vysvětlit vlastně, když se tě zeptá, co vlastně se děje a s čím máš ten problém, jo, tak ono těch témat a těch problémů je vlastně jakoby tolik, že já, když o tom začnu mluvit, ať už jako člověk začne Green dealem přes nějakej covid, přes, já nevím, problémy, jak se tlačej Gender XY, přes, přes nějaký změny školství, tlačení, tlačení grede, rezetu, Green dealu a všech těchhle těch věcí, tak vlastně člověk, když o tom pak začne mluvit, tak si připadá po pěti minutách vlastně jak blázen konspirátor a vlastně nevíš, kudy to vůbec zachytit, jo, takže vlastně já jsem do tý knížky vlastně napsal takových 33 vlastně základních kapitol, těchhle těch všech témat s tím, že každý z, každý z těch témat má nějaký jako 23 stránky a je to takovej jako, takový hrubej průvodce tu králičí Norou vlastně, když začínáš s tou konspirací, tak abys věděl, od čeho se máš odpíchnout, a pak je to už na samostudium.
👉Sestřih ze včerejší tiskové konference Svobodní k volbám do EP 👉Plus mé oznámení kandidatury na Senátora
Překonáme tu zakletou pětiprocentní hranici, řekl místopředseda strany Svobodní ve Zlínském kraji David Lavička v internetové televizi XTV. Mimo jiné také hovořil tom, že mladí nestojí o LGBT, euro a věci, o které se zasazuje například Danuše Nerudová. Popsal také, jak mu hokejovou kariéru ukončilo rozhodnutí nenechat se očkovat proti covidu. A povzdechl si nad fungováním médií veřejné služby.
David Lavička, který je také sportovec, popsal, jak mu jeho sportovní kariéru v podstatě ukončil covid, konkrétně když se proti němu odmítl očkovat. „Covid provázela spousta nezákonných opatření, diskriminačních opatření. Jedno takové opatření se dotklo i mě, bylo to ke konci roku 2021. V té době jsem byl hráčem extraligového hokejového týmu Berani Zlín. A bohužel jednoho dne padlo nařízení, že kdo nemá v posledních 180 dnech prodělané onemocnění covid a není očkovaný, nemůže hrát hokej. Já jsem očkování odmítal. Bylo by proti mým zásadám, kdybych se nechal naočkovat a v týmu dál pokračoval. Takže jsem se rozhodl ve Zlíně ukončit svoji kariéru,“ vysvětlil pro XTV.
Je přesvědčen, že tento krok byl správný, ačkoli kvůli tomu musel skončit jako vrcholový sportovec. „Nechci dělat jednoduchá rozhodnutí, chci dělat správná rozhodnutí. Myslím, že bylo v tu chvíli správné udělat tento krok. Nevěřil jsem, že očkování bylo příliš dobré, a za druhé mi šlo o princip. Přišlo mi to vše až příliš podezřelé. Myslím, že nebyl správný krok, abych se naočkoval a udělal ústupek něčemu, co je podle mého přesvědčení špatné,“ pokračuje David Lavička.
Čas podle jeho slov také ukázal, že se rozhodl správně. „Se svým rozhodnutím jsem dnes spokojený. Myslím, že jsem udělal opravdu dobře,“ řekl s tím, že nikdo z trenérů za ním později nepřišel a neřekl, že měl pravdu. „Upřímně si myslím, že na tohle úplně zapomněli. Že jsme jim byli úplně jedno. Asi věřili tomu systému. Nás tam nebylo mnoho kluků, kteří by se nechtěli nechat očkovat. Byli jsme, myslím, tři. Dva tomu nakonec podlehli a já zůstal jediný, kdo se nenaočkoval,“ doplnil s tím, že nedůvěřoval v této věci ani systému, ani nevěřil samotné vakcíně vyvinuté za pár měsíců.
Jako jednadvacetiletý student Lavička hovořil rovněž o tom, co podle něj dnes nechtějí mladí lidé. „Z veřejného prostoru mám spíš pocit, že mladí by měli být pro LGBT, pro euro a pro podobné věci. Ale není tomu tak, já v mém okolí cítím, že mladí tohle nechtějí. Třeba když s takovými věcmi vystupuje paní Nerudová, nemám pocit, že by tohle mladí chtěli,“ řekl Lavička, že mladí Nerudové nevěří.
Na dotaz, do jaké míry si Svobodní věří v eurovolbách, následně uvedl: „Já Svobodným v eurovolbách věřím. Myslím, že tu zakletou pětiprocentní hranici překonáme, hlavně s tím týmem, který máme – Libor Vondráček, skvělý lídr, Matěj Gregor, Karel Diviš… Markéta Šichtařová za nás bude kandidovat do Senátu, to je obrovská osobnost, věřím, že i to nám pomůže v eurovolbách,“ uvedl místopředseda strany Svobodní ve Zlínském kraji David Lavička.
Povzdechl si nad fungováním médií veřejné služby. „Zelení měli v posledních volbách necelé procento, Svobodní se pohybovali v posledních průzkumech i nad tříprocentní hranicí. Zajímá mě, jakto že se dlouhodobě do České televize nedostanou. Nevím, jak si to vysvětlil, jestli si Česká televize jede jednu svoji propagandu, zve si tam, kdo se jim líbí, jeden názorový proud?“ uvedl Lavička, že Svobodní by měli dostávat v televizi veřejné služby prostor.
Hovořil také o ohrožení svobody slova, především pak u české internetové obce. Zmínil například vypnutí „dezinformačních“ webů na začátku rusko-ukrajinského konfliktu. „Je to jednoduchá cenzura,“ míní Lavička, podle kterého nebyl k mazání webů důvod.
Vymezil se proti hnutí ANO, které se drží na prvních příčkách průzkumů veřejného mínění, přesahuje vysoko nad třicet procent volební podpory: „Udivuje mě, že lidé zapomněli, co tu ANO před lety předvádělo,“ zmínil Lavička především dobu covidovou.
Převzato z Parlamentních listů
Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.
Přestože Vít Rakušan (STAN) tvrdil, že se podařilo pro Českou republiku vyjednat výjimku v migračním paktu kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, jeho slova se v textu nepromítla. Řekl to v pořadu 360° na CNN Prima NEWS europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil. Podle předsedy Svobodných Libora Vondráčka se ovšem Rakušan svými tvrzeními zařadil mezi dezinformátory, kterým sám předtím vyhlásil válku.
„Já to interpretuji tak, že o tom byla vedena verbální debata. Nevím, jestli bych řekl, že ministr Rakušan přímo lhal. V každém případě se mu to, co se verbálně říkalo, nepodařilo promítnout do konečného textu,“ okomentoval tvrzení ministra vnitra Jiří Pospíšil.
ČTĚTE TAKÉ: Brusel chce zdanit prdy, kritizuje Tlustý. Se Škromachem se postavili za bouřící se zemědělce
„Když bylo povinné očkování, Rakušan vyhlašoval válku dezinformátorům. Avšak podle toho, jak hovoří o migračním paktu, se sám zařadil mezi ně,“ odvětil Libor Vondráček. Podle něj Rakušan neříkal pravdu.
„To, že ministr lže, je samozřejmě špatně a my jsme ho již několikrát vyzývali k tomu, aby rezignoval, protože to není poprvé, co selhal. Podstatné je, aby ten migrační pakt nebyl schválen,“ zdůraznil Vondráček. Vzhledem k tomu, že Rakušan nedokázal vyjednat pro Českou republiku výjimku, považuje migrační pakt za velmi nebezpečný.
Pakt však ještě není definitivně schválen, v dubnu o něm bude hlasovat Evropský parlament. Pro Pospíšila je současná podoba textu velké zklamání. „Vidím tam spoustu věcí, které se snad podaří napravit. Například pokud stát nepřijme uprchlíka, má platit 20 tisíc eur. To je strašně vysoká částka a doufám, že se ji podaří výrazně snížit,“ řekl Pospíšil.
Podle něj je možné, že návrh migrační dohody nakonec neprojde, protože s ním má problém řada frakcí v Evropském parlamentu. „Racionálně uvažující europoslanci mají podobné problémy jako já. Naopak radikální levice říká, že je to pakt, který jde proti lidským právům, protože povede k větší ostraze vnějších hranic a bude sem proudit méně uprchlíků,“ řekl Pospíšil. Zavedení nových zařízení na evropských hranicích vnímá jako přínosné, sám však údajně pro schválení paktu hlasovat nebude.
Podle Vondráčka je nutné, aby Česko udělalo vše proto, aby se přijetí paktu zabránilo. Inspiraci pro řešení evropské situace pak vidí v Austrálii. „Ta dnes nemá problém s nelegální migrací. Pokud má Evropská unie řešit celoevropskou bezpečnost, ať se soustředí na ochranu vnější hranice,“ řekl Vondráček.
Svobodní vyjádřují radost na vítězstvím Donalda Trumpa. 132 let čekaly Spojené státy na prezidenta, který se 4 roky po prohraných volbách vrátí znovu do Bílého domu. 👏 Gratulujeme Donaldu Trumpovi k nevídanému vítězství, které podtrhují úspěchy ve volbách do kongresu.
Tento výsledek pozitivní z pohledu Čechů pozitivní nejen kvůli vazbám Donalda Trumpa na naši zemi, ale i proto, že trendy v USA často naznačují budoucí vývoj v Evropě i u nás.
Trumpovo vítězství přináší:
✅ Vítězství rozumu a ekonomické prosperity nad zeleným náboženstvím.
✅ Vítězství touhy po bezpečí nad „vítači neřízené a nelegální masové migrace“.
✅ Vítězství svobody slova nad „bojem proti dezinformacím“.
✅ Vítězství zodpovědného přístupu k vlastním úkolům místo „snahy spasit svět, aniž by tom toužil“.
✅ Vítězství přirozeného a životaschopného nad „progresivistickou ideologií“.
✅ Vítězství decentralizovaných a svobodných měn jako Bitcoin.
Děkujeme za inspiraci i naději, že se podobných vítězství dočkáme i my. 🙏 Snad se tolik potřebného vystřízlivění dočkáme brzy i my.
Podrobněji se k tomuto vyjádřil již dříve Libor Vondráček:
„Proč si má český občan přát vítězství Trumpa?
1) Trump vyléčí USA ze zeleného náboženství a tím zvýší naději na vyléčení i nám. Vítězství Harrisové bude naopak znamenat, že Green Deal nás bude a naši prosperitu ničit ještě řadu let, než se prokáže jako zcela nerealizovatelný.
2) Trumpovi vítězství podpoří vliv Elona Muska, který na své síti nabízí svobodu slova jako alternativu k cenzurním praktikám, které se skrývají pod rouškou tzv. boje proti dezinformacím, čímž a podpoří tím obnovu svobody slova v severo-atlantickém prostoru.
3) Trump přestane bagatelizovat podvody navázané na tzv. proticovidová opatření. Což může přelít i do České republiky, kde se z vědců, upozorňujících na rizika a nejasnosti s tím související dělají málem lidé nosící alobalové čepičky.
4) Trump podpoří adopci Bitcoinu, což pomůže k rozšíření tento svobodné měny nezávislé na centrálních bankách. Tím se zvýší poptávka po lepšímu přístupu k Bitcoinu i u nás, kde máme širokou komunitu Bitcoinerů.
5) Trump přestane s vyprávěním pohádky o tom, že nás bude USA bezpečnostně chránit v takové míře, že sami vlastní obranyschopnost nemusíme řešit. To nám dá šanci, abychom se postavili na vlastní nohy, přemýšleli nad tím, jak bychom své vlastní území dokázali bránit bez USA, a co pro to lze udělat.
Bonus) Rukou úředníka bude zavražděno méně ochočených veverek a mývalů, což nedávno provedla administrativa demokratů v NYC a vítězství Kamaly Harris si navíc v TV přál Vladimir Putin.“