Evropa o zbrojení jen plká. Je bez šance. Pokračovat v dekarbonizaci a současně zbrojit nelze, potvrzují Šichtařová a Jiří Hynek na Primě. Nakonec oběma v pořadu 360° Prima CNN přitakávala i ekonomka Jana Matesová.
Markéta Šichtařová se na Prima CNN vysmívá plánům na to, jak chce Evropa zbrojit, když současně s tím tlačí na Green Deal a dodává fakta.
Praha chystá rekonstrukci severojižní magistrály, která má vylepšit podmínky pro chodce, cyklisty a autobusy, aniž by narušila plynulost automobilové dopravy. Tato plánovaná změna vyvolala diskusi o tom, kdo je na českých silnicích znevýhodněn. V Událostech, komentářích o tématu diskutovali předseda strany Svobodní Libor Vondráček a sociolog a redaktor deníku Alarm Stanislav Biler.
V silniční dopravě jsou podle Bilera znevýhodněni zejména cyklisté a pěší, protože v českých městech je podporována zejména automobilová doprava a myslí se na pohodlí řidičů. „Při rekonstrukcích a zklidňování dopravy se vůbec neklade důraz na to, aby se ti nejzranitelnější účastníci provozu, což jsou cyklisté a pěší, cítili bezpečně,“ míní.
Naopak Vondráček tvrdí, že znevýhodněni jsou řidiči „klasických aut“ na úkor řidičů elektromobilů, kteří mohou například jezdit po českých dálnicích či parkovat ve větších městech zdarma.
Podle Vondráčka je logické, že se při řešení provozu na silnicích myslí zejména na auta, a že „sociální inženýři“ by podle něj neměli lidem říkat, jak se mají dopravovat. Biler s tím souhlasí, zároveň však upozornil, že česká města dle něj tuto svobodnou volbu neumožňují.
Praha v současnosti připravuje rekonstrukci severojižní magistrály v ulicích Legerova a Sokolská. V rámci ní by měly přibýt přechody pro chodce, stromy a oddělené pruhy pro cyklisty a autobusy. Náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib (Piráti) uvedl, že rekonstrukce by měla vést ke zklidnění dopravy, přičemž by neměla mít dopad na plynulost silničního provozu, například díky koordinaci semaforů.
Jedním ze sporných bodů jsou například autobusové pruhy. Vondráček tvrdí, že by silnice měly být maximálně využívány, a nerozumí tomu, proč mají být některé části vyhrazeny jen pro hromadnou dopravu. Tato diskuse by podle něj nemusela probíhat, kdyby se „dostavěl dlouho slibovaný okruh“ kolem metropole.
Podle Bilera základním problémem dopravy ve městech není vytěsňování aut, ale jejich celkový počet. Praha a Brno jsou totiž historická města, která „nikdy nebyla navržena tak, aby jimi projížděly desetitisíce aut denně,“ upozornil. Klíčem je motivovat lidi k používání alternativní dopravy, aby zůstalo více prostoru pro ty, kteří auto skutečně potřebují, což jsou dle něj například zdravotně indisponovaní občané. Dodal, že „řidiči jsou sami sobě překážkou“.
Kde hledat inspiraci
Sociolog upozornil, že v žebříčku nejlepších měst k životu se každoročně umísťují dvě evropská města, která mají dvakrát až třikrát více cyklostezek než Praha. Biler tak upozornil na korelaci mezi počtem aut a tím, jak se lidé ve městech cítí a jak se jim tam žije.
Vondráček oponoval tím, že Kodaň je mnohem více nížinaté město než Praha, kde navíc mohou lidé jezdit na kole i v zimních měsících. Jako možnou inspiraci v zahraničí zmínil předseda Svobodných Austrálii, kde „se okruh kolem celé Austrálie postavil dříve než okruh kolem Prahy“.
Tak tohle byla hádka. Šichtařová nekompromisně hájící průmysl a ekonomiku versus Bělohradský zelený a obhajující Green Deal.
Praha se ve čtvrtek stala centrem diskuse o zbraňové legislativě, když Konference svobody přivítala odborníky, politiky i širokou veřejnost. Akce, kterou uspořádala strana Svobodní, měla jedno hlavní poselství: Česká republika má jedny z nejlepších zbraňových zákonů na světě a jakékoliv snahy o jejich zpřísnění by mohly mít nebezpečné dopady na občanské svobody a bezpečnost.
Zdeněk Hraba, právník a senátor, upozornil, že současný systém je vyvážený a efektivní. Přestože už v minulosti došlo k několika úpravám, jejich cílem bylo hlavně zjednodušení pravidel. „Další otevírání zbraňové legislativy je riziko. Přísnější pravidla nezasáhnou zločince, kteří zákony stejně nedodržují, ale slušné občany, kteří chtějí chránit sebe a své blízké,“ uvedl senátor Hraba.
Jakub Engelmajer z Asociace LEX doplnil, že český model zbraňových zákonů by mohl sloužit jako vzor pro celou Evropu. Argumentoval, že neexistují žádné empirické důkazy, které by potvrzovaly, že omezování legálního držení zbraní zlepšuje bezpečnost. Naopak, statistiky podle něj ukazují, že více zbraní v rukou zodpovědných občanů znamená nižší kriminalitu.
Velkým tématem konference byla tzv. „salámová metoda“. Podle Jiřího Hynka, předsedy Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, je postupné omezování práv nebezpečnou cestou, která končí u úplného odzbrojení občanů. Jako příklad uvedl Německo a Velkou Británii, kde se pravidla zpřísňovala natolik, že dnes je prakticky nemožné legálně vlastnit zbraň nebo prostředky na sebeobranu. „Začíná to zákazem olova a pokračuje to zákazem tlumičů. Postupně se přidávají další kroky, až občané ztratí právo na obranu úplně,“ varoval Hynek.
Ondřej Vašíček ze Svobodných přednesl historický exkurz, který ukázal, jak omezování práv zničilo zbraňovou kulturu ve Velké Británii. „Před čtyřiceti lety byla Británie symbolem svobody. Dnes tam nesmíte vlastnit ani pepřový sprej. Tak daleko to došlo. My se musíme postavit proti tomu, aby se podobný scénář stal realitou i u nás,“ prohlásil Vašíček. Připomněl také Německo, kde každá další tragická událost vedla „salámovou metodou“ k zpřísnění pravidel, až se stala zbraňová legislativa jednou z nejpřísnějších v Evropě.
Jedním z nejdiskutovanějších témat byly tlumiče zbraní. Ty jsou v některých zemích na venkovních střelnicích povinné, protože chrání zdraví střelců i okolí. V České republice jsou však často démonizovány. „Mnozí si myslí, že tlumič je nástroj zločinců, ale opak je pravdou. To, co vidíme v akčních filmech, nemá s realitou nic společného. Tlumiče jsou bezpečnostní pomůckou a jejich zákaz nemá opodstatnění,“ uvedl Hynek.
Celá akce vyvrcholila apelem na občany, aby byli ostražití vůči snahám o omezování práv. „Nenechte si ukrást svobodu pod záminkou bezpečnosti. Každý krok k omezení práv je cesta, která se těžko vrací zpět,“ zakončil Ondřej Vašíček. Podle něj není obrana zbraňových zákonů jen o zbraních samotných, ale o právu rozhodovat o svém životě a bezpečí.
Svobodní se zavázali pokračovat ve své kampani za ochranu občanských svobod a upozorňovat na rizika legislativních změn, které podle nich ohrožují samotné základy demokracie.
Tak tohle byla hádka. Šichtařová nekompromisně hájící průmysl a ekonomiku versus Bělohradský zelený a obhajující Green Deal.
INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Drahá energie, nekvalitní dodávky energie, větší počet blackoutů, méně bezpečnosti v ulicích, nedostatkové a drahé léky, drahé potraviny. To jsou podle Markéty Šichtařové reálné důsledky ideologie „Wir schaffen das“. Vrací se do západoevropských zemí rozum? Proč Česko může Green Deal odnést hůře než jiné státy? Přečtěte si celý rozhovor.
Dánsko po 40 letech přemýšlí o zrušení zákazu jaderné energetiky. Že by se do evropské energetiky vracel zdravý rozum?
Spíš evropská energetika narazila na realitu a na důsledky svých vlastních rozhodnutí. Ono je jednoduché prohlásit: „Wir schaffen das!“ Jenomže po čase přijdou praktické důsledky takového rétorického cvičení: Drahá energie, nekvalitní dodávky energie, větší počet blackoutů, méně bezpečnosti v ulicích, nedostatkové a drahé léky, drahé potraviny… To jsou reálné důsledky ideologie. A potom se to voličům špatně vysvětluje. Takže různé země začínají hledat způsoby, jak se vykroutit co možná nejvíc nenápadně z toho, co v minulosti slíbily. A pak jsou tu jiné země, třeba Německo, které ještě víc přitvrzují.
Z dat Eurostatu a OECD vyplývá, že bydlení v EU zdražilo za poslední dekádu v průměru o 53 procent. V Česku to ale bylo o více než dvojnásobek. I české náklady na bydlení letěly nahoru výrazně rychleji než v průměru EU, dnes činí asi 180 procent hodnoty z roku 2015. Proč je Česko v této disciplíně tak špatné?
To, co řeknu, může působit překvapivě, protože většina lidí netuší, jak moc propojené nádoby jsou jednotlivé aspekty ekonomiky. Ale věřte tomu, nebo ne, jedním (z vícera) důvodů je to, že Česko je tradičně velmi průmyslová ekonomika, a proto na ni greendealovská likvidace průmyslu působí drtivěji než třeba na Polsko nebo Maďarsko. Právě proto česká a německá ekonomiky jako dvě silně průmyslové země mají s Green Dealem větší ekonomické problémy než jiné země. A tím už se to začíná vyjasňovat: Česká ekonomika je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi více vychýlená z rovnováhy, a tyto nerovnováhy se více projevují v nejrůznějších oblastech, jako je třeba nacenění aktiv. K tomu se pak přidává fakt, že máme jedno z nejsložitějších a nejdelších stavebních řízení na světě neboli nestaví se z administrativních důvodů. A kde se nestaví, tam logicky je staveb nedostatek. Takže musí být drahé.
Výstavbu v Česku může zpomalit nedostatek štěrku, písku a kameniva. Tyto základní suroviny, potřebné třeba pro beton, u nás chybí. Podle odborníků hrozí růst cen, pokud stát nezprůchodní legislativu pro otevírání nových domácích lomů. Zahraniční materiál stojí logicky více. Je to skutečně problém přílišné byrokracie?
Ano, je. Z důvodů, které jsou naprosto iracionální, je u nás složité krom jiného i těžit. Mimochodem, víte o tom, že kvůli taxonomii je těžba nerostných surovin také silně znevýhodňována bankami? Prostě ideologie, kam se podíváte, a z toho vyplývající administrativní překážky. A pak je už vše propojeno: Banka dělá problém při těžbě, stát vám dělá problémy při těžbě, tudíž se netěží. Když se netěží, nejsou stavební suroviny. Když nejsou stavební materiály, je vysoká jejich cena. Když je vysoká cena stavebních materiálů, jsou drahé budovy, když jsou drahé budovy, je nedostupné bydlení… Prostě ta idiocie skutečně má ideologické příčiny.
Německý ministr zahraničí Johann Wadephul slibuje, že Němci budou dávat na obranu 5 % HDP. To by znamenalo každý rok o 135 miliard dolarů víc než nyní. Může to německá ekonomika zvládnout?
Německá ekonomika je v recesi nejspíš už třetí rok po sobě i bez toho, aby vydávala 5 % HDP na zbrojení. Teď chce svou zátěž ještě zvýšit… No, to jsem zvědavá, jak dlouho to bude většinové německé společnosti trvat, než pochopí, že je jenom zneužívána pro peníze do kapes zbrojařských korporací. A mimochodem, nějak si nemohu vzpomenout v historii na situaci, kdy Němci začali mohutně zbrojit a dopadlo to pro Evropu dobře. Jestli to chcete vědět, mnohem víc než válka na Ukrajině mě znervózňuje německé zbrojení.
Důvěra v německé ústavní činitele klesá. Spolkovému prezidentovi věří 61 % Němců, ale Bundestagu jen 34 %. Federální vládě a kancléři Merzovi dokonce jen 22 % Nemců. Hodnoty se propadají už od roku 2021, kdy byly všechny zmíněné instituce s výjimkou prezidenta zhruba na dvoj až trojnásobku. Co je podle vás hlavní příčinou takového vývoje?
Federální vládě a kancléři Merzovi věří 22 % Němců? Ještě pořád tolik?! Wow, to Německo je vážně nepoučitelné…
Povšimněte si, jak krátce po volbách máme, a jak už hned po nich je důvěra mizerná. To je nějak systémově špatně, že? Jak je možné, že evropské volební systémy soustavně generují vlády s malou podporou? Potom se nemůžeme divit, že v Evropě je o mnoho těžší než v USA porazit současnou ideologii.
Ale k otázce: Evropské politické elity a instituce prostě cosi jako „přetáhly strunu“. Přepálily to. Přehnaly to s indoktrinací. Tlačily na společnost tak moc, že se společnost zakousla a propadla se do systematické nedůvěry. Nejprve programové strašení covidem, pak oteplováním, pak Ruskem… Lidé začínají pomalu, ale jistě chápat, že jsou jen zneužíváni, že strašení je samoúčelné.
Lidé, kteří vás jenom straší, vyhrožují vám, manipulují vás, používají na vás gaslighting, neboli zpochybňování vašeho vlastního rozumu a vašich smyslů, to vše za účelem posílení a udržení vlastní moci a prázdného ega, se v osobních vztazích nazývají narcističtí manipulátoři. Kdo někdy narcistického manipulátora na vlastní kůži ve vztazích zažil, naprosto chápe, o čem mluvíme – a taky ho dnes už pozná na sto honů. Takovým manipulátorům obvykle slepě věříte jen omezenou dobu, pak vaše kapacita přeteče, naštvete se a postavíte se jim. A v rovině celospolečenské jsou lidé s tímto psychologickým nastavením do značné míry reprezentováni právě politiky. Drtivá většina politiků (byť ne úplně všichni) jsou z psychopatické části psychologického spektra a vykazují rysy narcistických manipulátorů. Zneužívají namísto jednotlivců celé obyvatelstvo. A obyvatelstvo teď prochází onou fází deziluze, stejně jako jedinec pod vlivem manipulátora. Ale může to trvat velmi dlouho. Někdo dokonce neprohlédne nikdy, nikdy se nevymaní ze spárů této manipulace. Ale lidí, kteří chápou, že jsou jen zneužíváni pro posílení ega manipulátorů, bude stále víc.
Evropa si zničila vlastní průmysl a teď se diví, že není soběstačná, říká Marcela Kubalová, předsedkyně představenstva Ocelářské unie. Varuje, že Green Deal může část evropské výroby zlikvidovat. Pokud o průmysl jednou přijdeme, bude to už nevratné?
Nic není v ekonomice úplně na 100 % nevratné, ale jsou věci, které jsou nevratné na dlouhá desetiletí či v průběhu lidského života. Bohužel likvidace průmyslu patří mezi ně. Pokud si zničíme náš průmysl, náš hmotný kapitál, pak to na desetiletí bude zlé. Stačí si uvědomit, jaké jsou dodnes rozdíly mezi Českou republikou a třeba Bavorskem, pokud jde o životní úroveň. A to je důsledek 40 let socialismu na našem území. Podmínky se srovnaly pádem železné opony v roce 1989 a od té doby už zase uteklo skoro dalších 40 let – a pořád životní úroveň není srovnaná. A to je právě to, o čem mluvím. My nyní devastujeme nás průmysl podobně, jako jsme jej devastovali před rokem 1989. A i kdybychom tuto devastaci zastavili, stejně to zase potrvá desetiletí, než se srovnáme s rozvinutým světem.
Převazato z Parlametních listů
