Přepis rozhovoru:

A mí dnešní hosté už jsou se mnou tady ve studiu, takže ještě jednou Pavel Janeček, Jan Béreš. Přeji krásný podvečer. Dobrý večer. Možná začnu tím, co jsem už zmínil v tom úvodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu přijde o 14 miliard v tom příštím roce ve svém rozpočtu a možná i kvůli tomu se elektřina, přestože zlevňuje nebo energie jako takové zlevňuje, tak se domácnostem vlastně prodraží. Je to ten hlavní důvod podle vás? Určitě. Určitě je to o tom, protože přece jenom ceny energií klesají, nicméně už teďka se říká o tom, že ceny distribuční soustavy budou poplatky navýšené zhruba o 10 % a hlavně vrátí se na zákazníky ten poplatek za obnovitelné zdroje. To znamená, pokud zákazník má cenu, řekněme, fixovanou aktuálně kolem 4200 korun, tak se dostává vlastně na příští rok cenově na ten vládní strop. Tak je tam ještě poplatek za systémové služby. Jak vnímáte vy tu situaci? Je to správné, že tyto platby přijdou zpátky na lidi? Nebo takto, pocítí to ty domácnosti nějak výrazně? V každém případě to pocítí, to už tady zaznělo. Otázkou je, kolik a kolika korunami. V podstatě to zatíží rozpočty jednotlivých rodin, ale zásadní je, jakým způsobem se to projeví v průmyslu. V tomto bych zmínil ten kontext celoevropský. To se vláda tím vždycky široce zaklíná, že je potřeba řešit věci celoevropsky. Tak třeba ten poplatek za obnovitelné zdroje v Německu placen není a na Slovensku v podstatě mají vyjednané ceny pro domácnosti na úrovni 62 euro za MW, což je rozhodně polovina toho, než, než bylo zmíněno, kolem těch 4200. To znamená, když zůstaneme u těch, u toho průmyslu, těch společností, znevýhodní to naše firmy, budou méně konkurenceschopné podle vás? Naše firmy jsou dlouhodobě znevýhodňovány. Já to vidím jako energetický analfabetismus ze strany vlády, a to dlouhodobě. Podívejte se, předevčírem nebo kdy vyšel rozhovor předsedy představenstva největší energetické společnosti, kde on hovořil o tom, že v Německu nebo ČR bude muset vystavět plynové elektrárny a že k tomu budeme mít obnovitelné zdroje a zásobníky, tedy baterie apod. A pak řekl, že vlastně budeme muset skončit na území ČR s provozováním uhelného, uhelných zdrojů, které dneska jsou 40, 50 % toho našeho energetického mixu. No, ale to znamená, že ČR od roku minimálně dvacet pět až do roku třicet jedna, to je optimistický výhled, prostě bude trpět nedostatkem třeba dvacetiprocentní nedostatku elektrické energie. A to je obrovské znevýhodnění, protože v tom stejném rozhovoru také zaznělo, že už v té době bude elektrická energie na území Německa, které je naším největším obchodním partnerem, 10 euro nižší a ten rozdíl se bude zvyšovat. Chcete na to reagovat? Vnímáte to podobně? Vnímám to přesně podobně. To, že bohužel ty uhelné elektrárny budou muset skončit, očekává se, že to bude někdy až po roce 2030, ale bohužel vývojem na trhu naznačuje to, že to bude už podstatně dřív a budeme muset na to zareagovat. Buďto aktuální vláda, tím líp, nebo ta následující. Jaké má možnosti? Co by, co by pomohlo? Buďto, jak bylo řečeno, začít stavět ty plynové elektrárny, případně domluvit se a udělat další bloky jaderných elektráren. Plynové elektrárny v době, kdy zdaleka nemáme jistý přísun plynu, respektive k tomu se určitě dostaneme, ale odřízli jsme se od ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě, která také může ovlivnit situace ohledně plynu. Bylo by to vlastně rozumné v tuto dobu, v tuto dobu investovat do plynových elektráren. Ty plynové elektrárny mají tu vlastnost, že dokážete pustit hned a hned vám dodávají tu energii, což moc jiných zdrojů, které by takto velké objemy dokázaly do té sítě dodávat, není. Takže určitě to je jedna z těch nejschůdnějších variant. Nicméně jak moc bude výhodná a jak moc to ovlivní cenu energií, to je otázka druhá. No, já bych jenom řekl, že to je samozřejmě jeden z aspektů, ale ten zásadní aspekt je, že plynovou elektrárnu postavíte mnohem dříve a v roce, jestliže skončí uhelné elektrárny v roce 25, a ten jediný důvod, proč by měly skončit, že se nebudou ekonomicky vyplácet. To v tom rozhovoru zaznělo, řekl to pan Tykač také už v několika svých rozhovorech, tak v podstatě my nebudeme schopni dotovat, říkají manažeři a majitel společnosti energetických, nebudeme schopni dotovat jaksi výrobu z uhelných elektráren, protože prostě bude ekonomicky ztrátová. Dobře, ale máme, máme jiné možnosti? Nemáme. Máme jaderné elektrárny? Může. Ano, šíři můžeme. Ale to je elektrárny, solární energie nebo můžeme prostě kupovat tu elektřinu. Jo, jasně, to zaznívá. Velice inteligentní nápady, jako že posílíme za české peníze třeba přenosové soustavy v Německu, posílíme propojení s Německem, ale já jsem tady v minulém svém vstupu řekl, že už v té době bude záporná, záporné saldo v ceně elektrické energie. To znamená, to dramaticky znevýhodní podnikání na území ČR. Já prostě trvám na tom, že obnovitelné zdroje nás v žádném případě nespasí, že jedinou možností je skutečně vybudování plynových elektráren z časového hlediska. Ale podívejte, jestliže v únoru pan ministr Síkela po boku s panem premiérem řekl, že do konce roku bude schválený a sekt, to znamená energetická koncepce a není ještě ani předložena a ta by měla obsahovat, pan kolega řekl, že jaderné bloky, tak je potřeba vidět jeden jaderný blok nebo čtyři jaderné bloky. A pokud ani v tomto nemáme jasno, tak se vrátím zase k tomu, co bylo řečeno. Doufejme, že naše vláda si uvědomuje, co nečiní, protože to je ten velký problém. S tím dovozem elektřiny, když se ukazuje, že dovážet elektřinu je v podstatě levněji, levnější než, než ji vyrábět, tak. No, to je úplně, úplně jinak jakoby my budeme dovážet špičkovou elektrickou energii a špičková elektrická energie není rozhodně elektřina levná. My v podstatě dodáváme do Německa velké množství energie z těch uhelných bloků apod., čímž samozřejmě devastujeme svoje životní prostředí a platíme ony povolenky. Ale v případě, že my budeme v nouzi, tak budeme vozit právě tu špičkovou elektrickou energii a to ještě více prodraží cenu elektrické energie na území ČR. Chcete reagovat? Za mě to, jak byl. Výborně. Pojďme tedy k těm domácnostem. My už jsme říkali, že distributoři budou zlevňovat elektřinu nebo konkrétně bude zlevňovat o 20 % těch nefixovaných tarifů. Přesto podle expertů nebo konkrétně podle Energetického regulačního úřadu by vlastně ta cena, ta konečná cena pro zákazníka mohla narůst o 10 %, ale ty odhady ještě nejsou přesné, to se ukáže někdy v listopadu. Jaké jsou vaše odhady? Tady já můžu vycházet maximálně z toho, co bylo řečeno. To znamená, odhaduje se těch 10 % plus ten poplatek za obnovitelné zdroje. Nicméně ta. Počkejte, to už by mělo být včetně toho poplatku. Těch deset % navíc už by právě mělo být to, že tam budou navýšeny ty poplatky, nebo to je jiná. Je to možný teďka já jsem ještě nevěděl přesně, co a jak zveřejňovali, ale uvidíme až na té tiskové konferenci. Každopádně asi by to odpovídalo, protože nedávno jsem počítal zrovna, o kolik by se to mělo, ty aktuální ceny distribuce a pro ten příští rok lišit v té koncové fakturace zákazníka a vycházelo to u třech MW někde právě kolem tří tisíc korun. Takže to by pak odpovídalo těm deseti %. Com. Právě tady nechci diváky samozřejmě uvádět v omyl, ale když elektřina zlevní o 20 %, přesto zákazník zaplatí o 10 % víc, tak předpokládám, že už je to včetně těch poplatků. Váš odhad je jaký? Já si myslím, že 10 % nebude stačit, a to právě z těch důvodů, o kterých tady hovoříme. Bavíme se o povolenkách jako takových. Já už jsem to několikrát říkal. Povolenky byly kolem sto euro, pak balíčku povolili, jsou na nějakých osmdesáti tří euro za tunu CO2. A to je v podstatě obrovské zlo. Povolenky jako takové prostě by nás měly přenést a měly by motivovat energetický sektor k přechodu na bezemisní zdroje. Ale ono se to úplně neděje, protože 50 % z těch povolenek je prostě finanční instrument a je poměrně zřetelné v momentě, kdy jsou úrokové sazby tam, kde jsou, tak v podstatě ty emisní povolenky nahrazují zisky finančních institucí právě z těch neexistujících úrokových sazeb. To je opravdu velice složitý a jako já si nedovedu představit, ale to je možná jakoby můj problém, že by došlo k odstavení uhelných elektráren právě proto, že by se jaksi je nevyplatilo vyplácelo provozovat vzhledem k finančnímu instrumentu. Ale podívejme se, co se stalo na konci dubna. Německo odpojilo jaderné elektrárny a prostě to udělalo a teď mi vlastně trošku jakoby jsme zoufalí, celá Evropa, co to vlastně znamená a slyšíme, že Evropa není v tomto jedno jednotná. Vidíme, že ve Francii vláda říká, pokud Evropa nevyřeší svoji energetickou náročnost, takto Francie vyřeší sama na svém území. A to je prostě něco, co by ta vláda měla vzít velmi, velmi vážně v potaz. Já už jsem to tady vlastně nakousl tu otázku, už jsme se odřízli od toho ruského plynu, teď se mění situace na Blízkém východě. Všichni to tady vnímáme, nejen na Blízkém východě, v celém světě, co to pro nás vlastně může znamenat. No, sníženou dostupnost plynu jako takového na trhu velmi pravděpodobně. Já se nechci pouštět do politologických jaksi studií a toho, kdo je šít a sunnita, co znamenalo sbližování Izraele se Sadskou armádou. Ale to, co je z. Toto je zřetelné. No, bezpochyby. Ale my jsme třeba viděli v tom roce dvacet jedna, kdy vlastně Evropa byla, v roce dvacet jedna, dvacet dva měla Evropa v obrovském nedostatku plynu. Ceny byly opravdu extrémně vysoké a Evropa to vyřešila dodávkami, velmi rychlým zprovoznění terminálu a dodávkami LNG. Ale to LNG bylo někde, někde vzato a bylo vzato právě z dodávek do Pákistánu, na Střední východ a pak také samozřejmě do jeho jihovýchodní Asie. A to v podstatě si dovolily ty společnosti, protože ta cena měla takový nárůst, že se jim vyplatilo zaplatit penále za nedodání do těch teritorií. A to stejné se může stát nám. Prostě trh plynu je naprosto konkurenční, velice tvrdý a já si dovedu představit, my jsme se odstřihli od Ruska, protože konflikt na Ukrajině, to znamená víceméně ideologická záležitost. A to samé se ale může stát, že nám Katar prostě nedodá plyn, protože my budeme podporovat a správně stojíme na straně Izrael. To ale já se nechci pouštět do těchto diskusí, jenom prostě dostupnost plynu se v každém případě snížila. Je-li něčeho méně, logicky je dražší. Máme ještě nějaké další možnosti? Od moc ne. Moc nemocné máme. Samozřejmě mluvíme o Mosambiku apod., ale tam ty těžení kapacity a ty terminály v podstatě neexistují. Máme Ameriku, ta má také samozřejmě své limity. V podstatě na co jsme spoléhali letos na jaře, byl pan ministr Síkela v Kataru a podepisoval smlouvu o spolupráci a na základě té smlouvy se měl jaksi projednávat. Nakonec jsme viděli, Francie podepsala dlouhodobý kontrakt, Anglie podepsal dlouhodobý kontrakt přes rok 20 50 s Katarem. Bude ale dodržen? Můžeme si klást tuto otázku. Já jsem zmiňoval, že ve velkém, velkém aspektu je tam ten ideologický faktor a to prostě my nevíme. Zeptám se za koho? Energetického analytika, ne na tu politickou situaci, ale spíše na to, co by to vlastně udělalo s trhem, pokud by došlo k situaci, kterou tady popsal pan Janeček. Vyhnalo by to cenu nákupu těch dodavatelů na trhu nahoru a následně by to dodavatel promítl do cen nabízených ceníků. A zákazník jak rychle by to pocítil konce vy uživatel? Záleží, jak má každý dodavatel nastavenou tu nákupní strategii. Někdo může nakupovat několikrát za rok, někdo ve větším nakoupí jednou, když je ta cena pravděpodobně nejnižší, což by vám hlavně v letních měsících a pak může ta cena se promítnout do těch ceníků až třeba klidně za dva roky. Standardně ale ty dodavatele, řekněme menší, kteří třeba musí nakupovat častěji, tak tam to můžou promítnout třeba už do půl roka, do roka. Tak pojďme se vrátit teď na tu tuzemskou scénu. Nebudeme předjímat, doufejme, že k takové situaci nedojde. Vraťme se k těm poplatkům. My už jsme tady zmínili, že se vlastně vrátí na bedra koncových uživatelů tři poplatky. Koho se ten růst poplatků vlastně dotkne nejvíce? Protože teď je ten systém nastaven tak, že čím více člověk spotřebuje těch energií, tak tím vlastně méně platí. Jestli tomu správně rozumím, když má domácnostem i spotřebu, tak platí více. Tam je to pravděpodobně rozděleno jinak pro podnikatele a jinak pro domácnosti, protože u domácnosti platí klasicky za každou MW u je tento poplatek, což je nějakých těch 599 korun na jedno. Jestli potřebujete jednu nebo 50 MW, záleží na té smlouvě, jestli je pro domácnost nebo pro podnikatele. No, je to pro domácnosti. V současnosti průměrná rodina s panelákovou sazbou platí jen za distribuční poplatky celkově 3150 korun ročně. Proti tomu průměrná rodina s tepelným čerpadlem, která má osmkrát vyšší spotřebu elektřiny, zaplatí na poplatcích jen 2887. To znamená, tady v tomto nastavení by se něco teoreticky mohlo měnit. Určitě by se to mohlo zohlednit pro ty domácnosti, které hlavně topí tou elektřinou, mají tu spotřebu větší, protože přece jenom u těch malých domácností, kde třeba 1 MW a za rok spotřeba, tak když se to rozpočítá pak tato navýšení do těch záloh pro celý rok, tak to může být otázka stokoruny měsíčně, což už nemusí být pro ty domácnosti vyloženě likvidační a únosné. Já tady mám ještě průzkum agentury Ipsos. Zhruba polovina Čechů v budoucnu očekává další růst energií. Takže Češi jsou trošku pesimističtí. Až 80 % domácností se chystá investovat do úsporných opatření. Nejčastěji formou výměny spotřebičů, omezení spotřeby nebo stavebními úpravami. Dá se nějak jednoduše spočítat, kolik takové domácnosti jsou schopné uspořit, respektive komu se vlastně takové investice vyplatí? Tak vždycky se vyplatí těm, kteří mají větší spotřebu, to je logické. Já se jenom vrátím k tomu, co tady jste zmiňovali předtím, se bavíme o distribučních sazbách, to jsou ty distribuční sazby d nula, dva, to je vlastně ta běžná sazba a d 57, d, což je vlastně to tepelné čerpadlo, ale to je menší část toho nákladu za energie primární. Větší část je právě za tu komoditu, v tomto případě elektrické energie. No tak ještě jedno. Navyšují se ty poplatky. No, samozřejmě se navyšují ty poplatky, ale to je opravdu jakoby ta menší část. Jestli se navýší distribuční poplatky o 10 %, tak to tak citlivé nebude, jako když se zvýší cena komodity o 15, 20 %. To je úplně běžná záležitost. Jenom proto jsem se. Ano, ano. K tomu vrátil, ale pak samozřejmě ano, ty úspory je potřeba počítat vždycky se své spotřeby. V případě, že máte spotřebu kolem jedné MW apod. a zateplovat dům, což je samozřejmě apriori nesmysl, oxymóron. To, co jsem řekl, tak se vám to úplně nevyplatí a musel byste tady být do sto let nebo více, ale, ale ti, kteří mají tu spotřebu větší apod., tak tam samozřejmě různé zateplení, výměny oken apod., tak to je určitě cesta ke snížení spotřeby, minimálně ke snížení potom poplatku. Zatím můžeme říci, že máme tady velmi teplý podzim. Může se to nějakým způsobem propsat do cen energií právě proto zimní období. Nevím, jestli se to propíše do cen energií jako takové. Máme, bavíme se o plynu a elektrické energie. Tak já jenom u toho plynu bezpochyby v této době není potřeba čerpat ze zásobníků, to znamená právě, že tam. Zatím zůstávají. Ale. Cena jako taková se neodvíjí od ceny v zásobníku, jo, to se odvíjí od ceny spotové nebo toho produktu na NATO budoucí období. Toto je spíš se koryta, to je bezpečnost, že v případě, že budeme potřebovat větší množství k dispozici, tak je potom dobré a výborné mít, mít i zásobníky pokud možno plné. A to díky tomuto počasí se prostě daří. Také poprosím o váš názor. Určitě tím větší je naplněnost těch zásobníků, tím je to lepší pro to zabezpečení té dodávky. Na českém trhu. Nicméně určitě ten teplý podzim nepromítne ty ceny do ceníků dodavatelů hned. To může být zase otázka půl roku, roku, klidně i dvou let. Už jsme tady zmínili zlevňování některých těch dodavatelů. Co tedy můžeme čekat v zimě? Přijde ještě další zlevnění nebo je nějaká ještě vlastně rezerva v těch cenách? Zlevnění? Spíše ne, protože se zvětšenou poptávkou většinou se zvětšuje cena těch energií, takže hodně záleží na tom, kdy a za jakou cenu nasmlouvanou tu smlouvu s tím dodavatelem zákazník. Takže určitě všichni by měli vědět o tom, odkdy dokdy mají aktuálně smlouvu, za jakou cenu, kdy jim končí, jaká je výpovědní lhůta a řešit to s dostatečným předstihem. Co byste doporučil? Jakou strategii pro uživatele zafixovat, ne jak dlouho? Tak rozdělil bych to podle právě té spotřeby. Čím menší spotřeba, tím víc se nemusí zákazník bát uzavřít třeba i víceletou smlouvu, řekněme i pro ty chatové. A méně spotřeba, méně spotřebové domácnosti. Klidně i dodavatelé nabízejí produkty se sníženou cenou měsíčního poplatku, který může být pro tu domácnost tak o hodně výhodnější. Co jsme, to pětileté období může být výhodné, protože když srovnáme ty ceny energií, sice klesají, ale stále jsou poměrně vysoko z období. Nevím o tom, že by některý dodavatel aktuálně nabízel pětiletou fixaci. To spíše jsou maximálně tři roky. A to jsou ještě ty produkty s tou tzv. klesající cenou. Kdežto jiní dodavatelé mají de facto lepší cenu teďka už hned na třeba dvouletou fixaci, než je vůbec ta cena třetího roku ČEZu. Takže určitě každý zákazník by si měl zkontrolovat, co je vůbec na trhu k dostání a pak se rozhodnout, jestli je pro něj výhodné zůstat u toho svého dodavatele anebo ho změnit. Jaká by byla vaše strategie? Úplně stejná. Já jsem zafixoval cenu energií pro jeden rok a domnívám se, protože jsem větší spotřebitel a domnívám se, že prostě příští rok v létě, pokud se nezmění skutečně ta politická situace, geopolitická situace významně, tak že prostě dojde k dalšímu snižování cen. Já jsem na to upozorňoval letos na jaře. Já jsem hrozně zvědav, jaké budou hospodářské výsledky vůbec energetických společností na území ČR. A dovolím si tady predikovat, že budou fantastické. No, ale to je, protože se mohly zlevňovat mnohem dřív, už na jaře mohly významně zlevňovat, tak možná přijde další windfall tax. A windfall tax je ale věc, která je velice selektivní. To je taková záležitost, kterou já historicky vůbec nesouvisí, nesouhlasím, prostě já se domnívám, že by tady měly být takové. Takové, že by tady měly být takové podmínky na trhu, aby ti dodavatelé se prali o zákazníky, aby snižovali ceny. A to se opravdu neděje a je to vidět. Prostě jestli ČEZ dneska zlevňuje jako jedna z posledních společností takto dramaticky, no tak asi měl ČEZ Prodej blbě nakoupeno, s odpuštěním, protože jinými slovy to je největší benchmark na trhu a pokud tato společnost zlevňuje až nyní, no tak tam asi něco nebylo v pořádku. Což mě vlastně přivádí k otázce toho, jak vlastně vypadá ta situace na trhu jako takovém. Jak moc se změnilo to konkurenční prostředí v tom, v tom posledním roce, respektive dvou letech. Řekněme, kalendářní rok 22 byl o tom, že ten boj o zákazníky byl téměř nulový, protože zákazníci většinou měli uzavřené ceníky z roku 21 před tou krizí a tam na to de facto ten dodavatel současně už nemohl reagovat. Kord když i dodavatel ještě v roce 21 umožňovali ty své smlouvy uzavírat s ročním až rok a půl dlouhým předstihem před koncem té aktuální smlouvy. Takže de facto jsou na trhu aktuálně zákazníci, kteří de facto ještě tu energetickou krizi nepocítili, protože mají třeba dodavatele dovedl ke krachu. Toto se týká těch větších typů, E.ON, ČEZ apod., protože u těch vlastně většinou zprostředkovatelé sjednávají ty smlouvy právě až s takto dlouhým předstihem, takže opravdu je spousta zákazníků, kteří tu energetickou krizi ještě nepocítili. Tam to bude spíš o tom, aby ti zákazníci zase věděli, kdy se na tom mají podívat, zkontrolovat si ty nabídky, oslovit od toho svého dodavatele. Aktuální nabídka, že se nezměnily dosud. Budou se měnit nějakým způsobem teď, kdy třeba bude těch potenciálních zákazníků více. Řekněme, už se to opět rozjíždí, opět jsou v akci retenční oddělení dodavatelů a snaží se na poslední chvíli zákazníky, kteří si podepsali smlouvu jinde, udržet nějakou, řekněme ne veřejnou nabídkou. Ten prostor už tam je a ten boj už probíhá, jenom to možná ještě není v tak velké míře jako v minulosti. Jak, jak poznat dodavatel, který se mi lidově řečeno vyplatí? Určitě na základě té ceny. To znamená, můžete se podívat, jaká je aktuální nákupní cena na burze, k tomu mají ti dodavatelé nějakou svoji, řekněme, marži a pak ten ceník nějaký nabízí. Pokud je někdo, kdo je třeba výrazně pod tou cenou, co nabízí ty větší dodavatele, tak se to klientovi může vyplatit a nemusí se bát zavázat smlouvu klidně i na dva roky. No, já bych k tomu jenom dodal jednu věc, protože si myslím, že jdeme do velmi volatilní ho období, velmi nejistého, tak já bych ještě zvažoval jaksi bezpečnost toho dodavatele a jeho velikost. To je prostě zásadní faktor při rozhodování. Toho, co jsem narážel. To je úplně. To je úplně. Ano. Ano, ano, to se může stát. Prostě ta situace, která je před námi, já ji nevidím vůbec jako jednoduchou, a tak bych každému zákazníkovi doporučil, aby ještě zvážil tu kredibilitu toho dodavatele. No, nebudeme jmenovat firmy, ale jsou tady, řekněme, rizikové společnosti, na které byste nevsadili? Nejmenuji. Určitě takové firmy, nicméně už to nejsou firmy typu právě toho největšího, co skončil, protože tam to bylo o té strategii nákupu a tu naštěstí všechny firmy, co přežily tu energetickou krizi a neskončily, nebo není to nějaká nová, rok stará firma, tak tam ta kredibilita určitě je. Plus, plus samozřejmě, tomu se věnoval významně státy legislativně, to znamená, tam v podstatě ukládá těm obchodníkům, aby tu svoji obchodní strategii nákupu jaksi ventiloval dopředu, aby ten zákazník měl plnohodnotnou informaci. Ano. Říká energetický expert a bývalý šéf Pražské plynárenské Pavel Janeček, který byl mým dnešním hostem. Díky, že jste přišel. A mým hostem také byl Jan Bereš, energetický analytik společnosti kalkulátor CZ. I vám děkuji za návštěvu a za com. Já děkuji za pozvání. No a z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Vám díky za pozornost, sledujte dále CNN Prima News. Přeji vám krásný večer.