INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Před poslední prezidentskou volbou u nás Václav Klaus rezolutně odmítl jakékoli spekulace o tom, že by znovu kandidoval na funkci hlavu státu, přičemž poukázal na Joea Bidena. „A vidíte, v jakém stavu je 81letý Biden? Pokud by nešel do televizní debaty s Trumpem, ani bychom o jeho mentálním stavu mnoho nevěděli,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová o průšvihu demokratického kandidáta. To český prezident Petr Pavel by zase svými výroky mohl odstartovat diskusi o kompetentnosti člověka, který volá po praktikách známých z komunistického režimu.
Ve vyprodaném pražském Žofíně se vestoje tleskalo Javieru Mileiovi, prezidentovi Argentiny, která ve své historii už devětkrát zbankrotovala. Proč se mu dostalo takových ovací, když jeho rétorika pro volný trh je násobně silnější než ta Klausova z 90. let, za kterou je ovšem tehdejší premiér valnou většinou české společnosti zatracován?
Přičítám to jakémusi kouzlu osobnosti, charismatu, snad až náznaku podlehnutí davu. Já byla na Žofíně také, takže mohu soudit. A musím říci, že ta akce byla v mnoha ohledech nepříliš vydařená. Začalo to už tím, že prezident Milei přijel do Prahy na pozvání zakladatelů českého Liberálního institutu, kteří mu slíbili výroční cenu udělovanou tímto institutem. Jenomže nové vedení Liberálního institutu se proti udělení ceny ostře ohradilo s tím, že se o žádnou cenu Liberálního institutu nejedná, jelikož Milei si ji nezaslouží. Spor dosáhl takových rozměrů, že obě skupiny ekonomů si začaly vzájemně vyhrožovat skrze datové schránky vypínáním energií… Milei nakonec na Žofíně „cosi“ dostal. Ale co to „něco“ bylo, téměř nikdo neví. Byla to cena Liberálního institutu, jak tvrdí předávající zakladatelé institutu, nebo nebyla, jak tvrdí současně vedení?
A dokonce ani tím kontroverze nekončí. Před vystoupením Javiera Mileie se na Žofíně uskutečnily tři diskusní panely na téma reforem. V některých okamžicích ovšem tyto diskuse byly – jemně řečeno – bizarní. Někteří diskutující, kteří měli mluvit na téma liberálních ekonomických reforem a zeštíhlování státní správy, totiž jsou známi svou silně etatistickou, levicovou, až byrokratickou orientací. A po příchodu Mileie potom… tleskali. A já si v duchu říkala: Co má tohle znamenat?!
A pro úplné dokreslení situace: Javier Milei přednesl svůj projev v rodné španělštině. Velmi rychlým, živým způsobem mluvil o celkem odborných tématech a o důvodech, proč se tradiční ekonomické školy, jako například keynesiánství, mýlí. Jeho slova simultánně překládala AI do angličtiny na screenu v pozadí – ale přesnější by bylo říci, že se jednalo o pokus o překlad. AI totiž do poslední chvíle na dvou řádcích textu nesmyslně nahozený text neustále upravovala a přepisovala, aby ve finální ustálené podobě vydržel tento text na screenu doslova jen zlomek sekundy. Jinými slovy lidé, kteří nevládli plynulou španělštinou a současně alespoň základy ekonomických teorií, rozuměli projevu jen velmi chabě. Nezbývá než doufat, že přítomná ekonomická smetánka, od bývalých ministrů přes současné senátory až po centrální bankéře, buď uměla dobře španělsky, anebo alespoň zvládala rychločtení v odborné a chybové angličtině, a že tedy z projevu něco měla.
Jinak ale já sama spatřuji v argentinských reformách mnoho prvků, které naše země také potřebuje, aby zbohatla a aby život byl lepší. A pokud se to Argentině povede, bude to inspirace i pro naše obyvatele, aby věděli, co mají žádat. Okopírovat reformy nelze (už kvůli trochu jiné povaze našich ekonomických problémů), do značné míry se jimi inspirovat lze. Ostatně i já často doporučuji některé podobné kroky jako Milei, jak z našich rozhovorů víte.
V USA zavládlo v demokratickém táboře po předvolební televizní debatě na CNN zděšení, protože její průběh vnímají mnozí demokraté jako katastrofu, při níž stávající prezident Joe Biden překonal ty nejhorší možné scénáře a obavy. Zatímco se Evropa obává zvolení nevyzpytatelného Donalda Trumpa, nejsou i pro ni větším rizikem nižší mentální schopnosti současné 81leté hlavy státu?
Řekla bych, že Joe Biden je řádově mnohem víc nevyzpytatelný než Donald Trump. My totiž už víme, co od Trumpa čekat, a nezdá se, že by na svých postojích chtěl cokoliv měnit, jelikož se zdá být mentálně celkem v pořádku. Joe Biden ovšem už na svou funkci viditelně nestačí. A protože nevíme, zda během dalších čtyř let jeho funkčního období notně nepokročí jeho senilita, je velmi nebezpečné mít takovou osobu v čele státu, když disponuje „atomovým tlačítkem“. Pokud bude zvolen, v podstatě bude jasné, že americký atomový arzenál je mimo jeho kontrolu. Ale kdo potom o něm rozhoduje, když ne Biden? Některý z jeho poradců? Nebo některá z jeho pečovatelek…? Nevíme! A to je obrovské riziko.
Nemohu si odpustit úvahu o tom, že politici by měli být soudní vzhledem ke svému věku, případně pokud už soudnosti nejsou schopni, mělo by být soudné jejich okolí. Například před nedávnem bývalý český prezident Václav Klaus rezolutně odmítl jakékoliv spekulace o tom, že by mohl znovu kandidovat na prezidenta s tím, že vzhledem k jeho věku by to bylo naprosto nezodpovědné – a přitom poukázal právě na Joea Bidena. Za mne palec nahoru, to je zodpovědný přístup.
Naopak mým protikandidátem do Senátu na Praze 4 v letošních zářijových volbách je 75letý Jiří Drahoš. Pokud by byl opakovaně zvolen se Senátu, bylo by mu na konci 6letého období již 81 let. A vidíte, v jakém stavu je 81letý Biden? Pokud by Biden nešel do televizní debaty s Trumpem, ani bychom o jeho mentálním stavu mnoho nevěděli, jelikož většinou se televizním vystoupením vyhýbá. O panu Drahošovi toho taky mnoho nevíme – je sice prvním místopředsedou Senátu, ale kolik toho víte o jeho současných názorech? Jak často s někým diskutuje v TV? Je zcela neviditelný. Takový český Joe Biden. Zkrátka, politici by měli být vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu soudní.
Co byste po čtvrtečním zasedání Rady České národní banky, která snížila úrokovou sazbu o půl procentního bodu, řekla na titulky médií typu „Centrální bankéři dál snižují úroky. Podporují ekonomiku, zlevňují půjčky“?
To je příliš zjednodušený pohled na věc. Centrální bankéři se snažili pomoci ekonomice, i když úrokové sazby zvyšovali – tehdy se snažili zkrotit inflaci. Dnes se jí snaží pomoci jinak, snižováním sazeb – a tím podpořit růst. Bohužel, ono to příliš fungovat nebude. Ale nebude to v tomto případě vina centrálních bankéřů. Ti svou práci nedělají špatně.
Ten, kdo svou práci dělá špatně, je Fialova vláda. To ona totiž podepisuje bez rozpaků všechny další úlitby Green Dealu, a tím dál likviduje český průmysl, který se kvartál od kvartálu zmenšuje. Výsledkem je chronické zhoršování ekonomiky, které je zatím ještě maskováno údaji o růstu HDP, ale to je jen fikce. Za „růst“ je totiž považováno třeba i to, že firmy vykonávají naprosto zbytečné úkony, které nepomáhají ničemu, jenom jsou to odpustky pro stávající klima-ideologii.
Vládnoucí pětikoalice není úplně jednotná v pohledu na zvýšení platů úředníků, pracovníků v kultuře nebo ve školství a zaměstnanců ve státní službě. Zatímco Piráti víceméně souhlasí s ministrem práce Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), že je to zapotřebí, STAN poukazuje na nutnost některých systémových změn a TOP 09 zase argumentuje těžkými časy a potřebou šetřit. „V době schodků státního rozpočtu by bylo nutné hledat další příjmy,“ vysvětlila předsedkyně Markéta Pekarová Adamová. Kde by se ty další příjmy daly najít?
Paní Markéta Pekarová Adamová se mýlí, protože není ekonomicky vzdělaná v oblasti hospodářské politiky. Mohla by ale vědět třeba z řízení domácích rodinných účtů, že když rozhazujete v rodině za luxusní auta, automaty či alkohol, není řešením hledat nějaké zapomenuté příjmy – řešením je přestat peníze rozhazovat. V našem případě je řešením razantní propouštění zbytečných státních zaměstnanců – vzpomeňte na vaši první otázku a ekonomické reformy Javiera Mileie.
Nikdo neříká – ani já ne! – že mají být propuštěni soudci, policisté, vojáci… Zkrátka že mají být propuštěni potřební státní zaměstnanci. Nelze propustit potřebné státní zaměstnance a pak s otevřenou pusou přihlížet, jak se ještě víc zhoršuje už tak špatná bezpečnostní situace na ulicích. Ale říkám, že musí být propuštěni přebyteční, zbyteční státní zaměstnanci. To znamená vrátit se třeba na jejich počet z roku 2000. Už jen tím bychom ušetřili řádově mnoho desítek miliard korun ročně. A měl někdo v roce 2000 pocit, že nám chybí státní zaměstnanci? Neměl, že? A ti, kteří jsou potřební, mají být zaplaceni důstojně. Ale nelze přidávat těm lidem, jejichž existence v řadách státních byrokratů není užitkem, ale naopak přítěží.
Při návštěvě Ústeckého kraje kritizoval prezident Petr Pavel podnikání některých majitelů nemovitostí ve vyloučených oblastech, které stojí na předražených a nevyhovujících bytech, vysokých nájmech a penězovodu ze sociálních dávek. „Oprávněná je debata, jak donutit vlastníky bytů, aby plnili své povinnosti. Možná přijde na pořad jednání tak citlivá věc, jako je možné vyvlastnění těchto bytů,“ prohlásil prezident, ačkoli připustil, že „by to mohl být velký zásah do vlastnických práv“. Jak by ta debata, po níž volá hlava státu, měla vypadat?
Debata, kterou odstartovala hlava státu, by měla vypadat tak, že bychom měli začít vážně diskutovat o kompetentnosti člověka, který volá po praktikách známých z komunistického režimu. Kdybyste se dneska Petra Pavla zeptali, zda vyvlastnění polí sedlákům v 50. letech bylo správné, jistě by odpověděl, že ne, protože ví, že takhle „se to dneska říká“. Ale novým třídním nepřítelem se dneska stávají ne majitelé polí jako v 50. letech, ale majitelé bytů. V Německu se už s vyvlastňováním začalo. Asi nejhorší je situace v Berlíně.
Co mě na tom děsí snad nejvíc: Petra Pavla podporovala v rámci pětikoalice dokonce i ODS, která se stále ještě – dnes už nepravdivě – označuje za pravicovou. Pravicová strana podporuje člověka, který vyhrožuje nejhoršími komunistickými praktikami, tedy vyvlastňováním?!
Mimochodem, mě by docela zajímalo, co to mají být ty údajné „povinnosti“, o kterých se Petr Pavel domnívá, že je majitelé bytů mají. Prezident si snad myslí, že povinností majitelů nemovitostí je poskytovat levné sociální bydlení bezdomovcům? Nebo jak tomu mám rozumět? On si vážně neuvědomuje, že tyhle výroky jsou kilometry za hranou únosnosti? Zase se budeme vracet k „nadbytečným metrům v bytě“ jako v 50. letech?
Vláda Petra Fialy je přesvědčena, že zvýšením koncesionářských poplatků podpořila nezávislost veřejnoprávních médií. V novele, kterou budou schvalovat poslanci, jsou ale i takové pikantérie, že firmy nebudou platit podle počtu přístrojů, ale podle počtu zaměstnanců, občané zaplatí za televizi a rozhlas už tehdy, když mají chytrý mobil nebo internet. Stačí tedy ta možnost, to vlastnictví přístroje. Myslíte, že se nenajde politická síla, která by prosadila zakódování veřejnoprávního vysílání, aby za něj platili opravdu jen ti, co ho sledují?
Nevím, jestli se najde politická síla, která by to v dohledné době reálně prosadila. Vím ale, že je tu někdo, kdo jde tvrdě proti tomu. A to jsem já. Ve skutečnosti zvýšením koncesionářských poplatků vláda zvýšila daň, která upevňuje monopol veřejnoprávních médií, a tím se ještě víc upevňuje monopol „jediné provládní pravdy“.
