Video

Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček na Radiu Prostor

Je náš národ svobodný? Je boj proti dezinformacím omezováním svobody? A měli by si lidé sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory? Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček

Hostem Prostoru pro dva byl politik, právník a předseda strany Svobodných Libor Vondráček. O svobodě, spalovacích motorech nebo zachování české Koruny si s ním povídala Markéta Šichtařová.

Zdroj: Radio prostor

Přepis:

Zdravím. Posloucháte prostor pro dva, dneska s Markétou Šichtařovou a mým hostem Liborem Vondráčkem. Vítám vás tady. Dobrý den, děkuji za pozvání. Pan Libor Vondráček je český politik a právník, od října roku 2019 předseda strany Svobodných. Předtím od roku 2017 byl členem republikového výboru strany svobodných. Vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v rámci toho svého studia se zaměřoval na ústavní právo a parlamentarismus. Sám o sobě říká, právo jsem si zvolil jako svůj obor, protože celý život bojuji proti nespravedlnostem a měl jsem velký vzor ve svém dědečkovi. Odborně se zaměřují zejména na ústavní a evropské právo. A i díky tomu také jste se stal laureátem ceny vl rikeram za svou odbornou práci. Řekla jsem to tak zhruba všechno, nebo něco chybělo v tom výčtu? Myslím, že všechno podstatné jste řekla. Asi, asi. Ještě taková věc, která mě trochu dokresluje, že jsem soutěživý typ, že jsem sportovec, takže kromě toho, že usiluji o spravedlnost, tak taky mám tady v tomto směru celý život velkou vášeň ve sportu, ať už aktivně nebo pasivně. Já si přesto myslím, že jsme něco ještě neřekli. Já jsem čekala, jestli to doplníte za mě anebo jestli to zmíním nakonec já. Vy sám sebe označujete za libertarián a konzervativce. Libertarián, to je v podstatě pravičák. Přeložíme. Není to dneska už trochu vzácnost, označovat se veřejně za libertarián a pravicového? No tak já jsem slyšel jednu takovou úvahu Lenky Zlámalové, že si pravičáci nechali ukrást slovo liberalismus. A mám pocit, že i to libertarián z tvé si pomalu pravičáci nechávají ukrást. A ty pojmy jsou nakonec krásné. Pochází od toho latinského slova překladu Svoboda. Takže si myslím, že jako svobodní bychom se vůbec neměli bránit tomu tady tyto pojmy používat, ale právě proto, že dneska jsou tak trochu zmatené, tak tomu vždycky dodávám, že jsem ten konzervativní libertarián, tak jak třeba se definoval ať už Milton Friedman, Ronald Reagan a další podobně jaksi stavění politici. Možná i třeba Margaret Thatcherová, by se dalo dodat. To jenom tak pro dokreslení. Ostrova s Markétou Šichtařovou. Vy jste předseda pravicové strany svobodní a kandidujete jako jednička strany do europarlamentu, ale současně pravděpodobně máte za lubem v případě úspěchu sáhnout k lehce záškodnické činnosti, mohu-li to tak říci. Vy se teď usmíváte, protože europarlament, toho času zatím nejvíc levicový, jakého se kdy Evropa dočkala, hodně tlačí na maximální unifikaci v rámci Evropy. Ale vaším programem je naopak třeba zachování české koruny, což moc k té unifikaci nefunguje. Je to tak? Je to tak. Filozofie svobodných je postavená na pokud možno minimalistickém státním zřízení a je v podstatě jedno, jestli to centrum bylo dříve v Moskvě, v Praze, v Bruselu, kdekoliv. My si zkrátka myslíme, že lidé lépe hospodaří se svými penězi, které si vydělají, než když se ty peníze dávají někam na hromadu a odsud se ty peníze přerozdělují. Takže se spoustu peněz ztratí. A toto je bohužel to, čeho se dopouští dneska EU v Bruselu. Ve chvíli, kdy tato organizace vznikala, tak původně tam byla myšlenka ekonomické spolupráce a od roku 86 se postupně z toho stává stále mocnější politické centrum, kde se ta moc kumuluje, hromadí a samozřejmě ta centralizace moci vede třeba až k něčemu, co by někteří nazvali jaksi globalismem globální. Nějaké vytváření mocenských struktur. NATO je něco, co nám se určitě nelíbí, protože víme, že efektivněji fungují ty věci na nižších úrovních, i třeba na úrovni nejenom rodiny a jednotlivce, ale i na úrovni obce. Takže nám je spíše blízké to, jak funguje decentralizovaně Švýcarsko. Ne, že bychom fandili vytváření tady toto toho centralisticky řízeného bruselského molochu. Zmínil jste Švýcarsko. Švýcarsko platí svou vlastní měnou a já už jsem dneska zmínila, že vy jste pro zachování české koruny. Tak jak je to s tou korunou? Jak to vidíte s korunou? Proč bychom si měli nechat a hlavně co bychom proto měli dělat? A co proto děláte pro to zachování té české koruny? No, tak asi, asi neprozradím nic tajného, když řeknu, že dneska je to takový rozhovor v rámci prostoru pro dva zastánce zachování české koruny, což se nakonec vyjádřilo tím, že vy jste byla přítomna na jednání kulatého stolu v Senátu. Na základě naší petice, pod kterou jsme získali přes 30 tisíc podpisů celkově elektronicky a fyzicky. No a společně jsme tam říkali argumenty, proč by bylo dobré, abychom si zachovali českou korunu. To znamená, kdybych to vzal trochu zeširoka. Svobodní vznikli v roce 2009, když vláda pod vedením ODS zapomněla na svoje vlastní rozhodnutí grémia, na rozhodnutí 17. kongresu ODS, kde se jednoznačně řeklo, že ODS už by neměla předávat žádné další rozhodovací kompetence mimo území ČR. Mirek Topolánek navzdory tady tomu internímu prohlášení, internímu závazku usnesení toho kongresu, tak vlastně usiloval o přijetí Lisabonské smlouvy. Tím jsme předali nějaké kompetence do Bruselu. No a pokud bychom ztratili českou korunu, tak konkrétně v rámci monetární politiky bychom předali kompetence do Frankfurtu, ale to je jenom jakási pobočka toho bruselského centralistického aparátu. To znamená, my jsme přesvědčeni, že z mnoha důvodů, a k těm se možná ještě dostaneme, se vyplatí zachovat si českou korunu. To ale neznamená, že bychom bojovali proti nějakým dalším měnám či dokonce kryptoměnám. Naopak, líbí se nám, že od nového roku, od 1. 1. 2024 mohou české firmy účtovat, platit mzdy i daně v těch korun a v těch měnách jiných, konkrétně teda v dolarech, v librách a v eurech. A možná v tomto směru bychom mohli jít klidně dál, protože co se týče těch soukromých subjektů, ať si to ty subjekty samy rozhodnou, která měna se jim vyplatí používat. A my jsme přesvědčeni, že v konkurenci těchto měn Česká koruna obstojí. Koneckonců nedávno vyšla nějaká studie, že po švýcarském franku, franku, to byla jedna změn, které nejvíce posilovaly v těch posledních letech. Takže myslíme si, že lidé dál budou rádi používat českou korunu, i když celkem bez problémů mohou dneska používat euro v rámci svého podnikání. Pravdu jste řekl, když jste řekl, že jsme tady dva zastánci české koruny a že to není nic proti euru jako takovému, ale je to prostě nějaké tvrzení, že česká koruna je pro českou ekonomiku nejvýhodnější a že vlastně to vnímáme tak, že ta koruna je v podstatě nástrojem k tomu, aby bylo dosaženo nejvyšší prosperity. A já bych řekla, že dneska se to hodně obrací, že dneska jsme ochotni obětovat prosperitu za to, abychom si zachovali ten nástroj. To znamená, že abychom dosáhli nějaké konkrétní měny, což mně připadne jako dost zvrácená logika, ale abychom nesužovaly tu činnost svobodných jenom na zachování české koruny, tak já to zasadím do širšího kontextu. Auta, měna, koruna. Co mají tato dvě témata společného? Obojí je o svobodě. To znamená odstraněním aut, odstraněním české koruny se svobodě jednotlivce vzdalujeme. Přechodem na elektroauta dojde ke snížení mobility, protože zdaleka ne každý na elektromobil dosáhne. Nabíjení krom toho ještě třeba ne ze svého solaru, nebude ani tak jednoduché při stále více nedostatkové energii. A zase naopak, když se vrátím k té koruně, tak zrušením koruny by došlo k postupnému náběhu rušení hotovosti, což je nejlepší způsob, jak provést měnovou reformu, jak potenciálně lidi připravit o peníze. To říkám s plným vědomím toho, co říkám, nikoliv jako nějakou nadsázku. A říkám to jako ekonom, který se specializuje na monetární politiku. Čili ano, skutečně zrušení koruny může znamenat přípravu na nějakou měnovou reformu a přípravu na obrání lidí. Takže auta a koruna, to jsou takové dva symbolické pilíře svobody jednotlivce, přesně řečeno svobody střední třídy, na kterou aktuální převládající ideologii nejvíc útočí. A vy se těm autům taky věnujete. Tak já určitě potvrzuji to, že tyto dvě problematiky mají společné slovo svoboda a dokonce i v těchto obou dvou problematikách je zásadní slovo demokracie, protože často lidi zaměňují tyto dva pojmy a my jako svobodní je důsledně oddělujeme. Nicméně právě vládnoucí pětikoalice se dost často a ráda sama tituluje, jako že je složená z demokratických stran a že teda všechny demokratické strany se mají společně dohodnout proti těm nedemokratickým. No ale co je na tom demokratického, když 80 procent českých občanů chce zachovat českou korunu, nechce jí zrušit. No a tato vláda usiluje prostřednictvím čtyř z pěti stran o její zrušení, přičemž v případě ODS už to není tak úplně jasné, na jaké straně stojí, protože v tomto zásadně lavíruje. Apod. je to s auty. Existují mnohé průzkumy na to, jestli si Češi přejí, aby auta byla zakázána. No a my jako svobodní tvrdíme, že i kdyby si většina Čechů přála zakázat auta, tak my bychom právě kvůli tomu, že to jde proti svobodě, tak my bychom dali přednost té svobodě před demokracií, protože my se demokraticky můžeme pro zakazovat úplně ke všemu. To znamená, nikdo nebude nic moci smět dělat, když se 50 procent populace shodne, že těm ostatním to nechce dopřát. No a pokud tady budou dovedeny důsledky Green Dealu tak, jak je to plánováno, no tak pak jednou možná ani ne polovina obyvatel bude mít na to, aby měla vlastní auto. No a když ta druhá polovina obyvatel, ta daleko větší, řekne, my jim to nepřejeme, tak jim zakážeme třeba i ty elektromobily jednou. Takže toto podle nás není správná cesta. Pokud někdo chce používat elektromobil, stejně jako pokud někdo chce používat euro, mu v tom určitě nechceme bránit, nechceme mu házet klacky pod nohy, ale prioritní je zachovat si tu svobodu, tu možnost volby vybrat si benzin, diesel nebo třeba případně ten elektromobil nebo nějaká auta v budoucnu třeba budeme lítat haiper lupama od Elona Muska, kdo ví. Ale EU určitě by neměla si hrát na to, že umí naplánovat naše životy. Tak jako dříve se plánovalo v pětiletkách, dneska EU plánuje v sedmi letkách a ona si zkrátka plánuje, že už normální auta od roku 2035 nebude nutné prodávat nová běžná auta se spalovacími motory. My jsme přesvědčeni, že jediný, kdo by o tom měl rozhodnout, jsou spotřebitelé prostřednictvím zákonů trhu. A pokud nebudou spotřebitelé chtít nakupovat taková auta, tak skutečně možná už tady nebudou. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Někdy utíkáme do virtuálního prostoru a někdy se v něm ztratíme. Do prostor. CZ. Na Facebooku, na Instagramu. Jsem na tyto muže na jednom místě. Pokaždé trochu jinak, ale vždy rychle. Tu rozšířený prostor na sociálních sítích pro každý den. To jsou profily rady o prostor. CZ. Sledujte lajkujte. Pro každý den. Posloucháte prostor pro dva na rádiu prostor. Dnes je mým hostem Libor Vondráček, předseda strany svobodní. Bavili jsme se tady nejenom o osobní svobodě, ale i o zachování české koruny, o tom, že by si lidé měli sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory a zakázat normální auta. My pořád slyšíme, jak někdo nadává, jak kritizuje vládu. My jsme si ji taky tady už spolu zkritizovali. Taky je pravda, že ta vláda má snad historicky vůbec nejnižší míru důvěry, jaká tady u nás zatím vůči vládě byla, anebo se tomu aspoň blíží. Tak pojďme to teď otočit a pojďme místo kritiky říci pozitivně a konstruktivně, co byste udělal vy, co by udělali svobodní, pokud se dostanou do Parlamentu. Pojďme vyjmenovat, jaké jsou vaše priority a co v tom parlamentu budete dělat. Možná ještě zkusím zareagovat na úvod toho pokládání otázky, kdy, kdy jste říkala, že by si lidé sami měli rozhodnout, jestli se budou zakazovat nebo nebudou zakazovat auta. No, toto je vlastně něco, co nakonec asi dojdeme i během té odpovědi na tu, na tu další část otázky, co vede k tomu, do čeho jsme se dneska dostali, protože já si myslím, že lidé by ideálně neměli si vzájemně zakazovat něco, co třeba zrovna těm druhým se nelíbí. A dojdeme k tomu třeba v případě zákazu kouření v hospodách. Obecně nevidím žádný důvod, proč by měl kdokoliv zakazovat lidem používat spalovací motory. A kdyby naopak dneska většina českých obyvatel řekla, nám se nelíbí elektromobily, oni občas začnou hořet, tak je zakážeme těm ostatním. Ani to bych neviděl jako správnou cestu. Lepší je si vzájemně nic moc nezakazovat. Každý ať si pořídí to, co mu vyhovuje. A oni ty dvě auta vedle sebe můžou na silnici fungovat. Takže možná třeba nemohou jezdit taková auta do garáží, protože je problém, když vzplanou, ale jinak bych tady toto asi neviděl jako cestu. To znamená, cesta by byla taková, aby ta vláda, která dneska vládne, tak aby se podívala, co vlastně kritizovala v těch předchozích osmi letech, protože když se člověk podívá na příspěvky, ať už té koalice spolu anebo koalice Piráti stan, tak oni často říkali, že ty předchozí vlády to dělaly špatně. Musíme to o nich, musíme to po nich opravit. A v tu chvíli právě jsem si sliboval, že teda dojde, dejme tomu, ke zrušení plošné inkluze ve školách, že dojde i k těm hodnotovým otázkám, nejenom těm ekonomickým, že dojde k tomu, že se odvolá pan Igor Stříž, který byl vojenský prokurátor a všichni se pohoršovali, že nemůže být na pozici nejvyššího státního žalobce, nebo že bude docházet k tomu, že se právě v těch ekonomických záležitostech budou rušit ty nejrůznější regulace, která vymýšlela předchozí vláda Andreje Babiše a ČSSD, protože ti tu vlastně vládli osm let v kuse. Takže v tomto směru jsem měl relativně nějaká očekávání, že by se mohlo podařit ty věci dostat do toho předchozího stavu tak, aby třeba % výdajů státního rozpočtu v roce, na konci vládnutí této vlády odpovídalo % výdajů ve státním rozpočtu vůči HDP k tomu procentu, které tu bylo před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2013. Jenomže tato vláda pokračuje v tom posilování státní sféry na úkor zbytku našeho hrubého domácího produktu. To znamená, my stále více lidem bereme z kapes, my stále více přerozdělujeme a v tomto se nic moc zásadního nezměnilo. Takže myslím si, že úplně nejjednodušší by v rámci těch pozitivních kroků bylo podívat se na to, co tady ty vládní strany kritizovaly a jaksi dostát svých vlastních slibů a naplnit je. No a vedle toho se zabývat tím, co dál by se dalo škrtat v rámci státního rozpočtu tak, aby obsluha toho státu tolik nezatěžovala všechny občany, včetně zejména podnikatelů, kterým se naopak v mnoha ohledech, a k tomu se asi ještě dostaneme, hází nové klacky pod nohy oproti tomu, jaké klacky pod nohy jim házel Andrej Babiš. Takže je potřeba používat ty nástroje, které oživí ekonomiku a naopak přestat používat ty nástroje, které ekonomiku mrtví, jako třeba zásahy do zákoníku práce. Takže pojďme si říci třeba modelové příklady. Představme si, že sedíte v tom parlamentu jako poslanec a vy teď říkáte, že je potřeba brát opatření, která nestěžují podnikání. To je možná pro mnoho lidí tak trochu vágně řečeno, tak pojďme si říct konkrétní příklady. Hlasuje se o tom, jestli zrušit zákaz kouření v hospodách anebo ne. Zrušit. Jak hlasujete? Ano nebo ne? No určitě zákaz kouření v hospodách je nesmysl, protože kdo nechce chodit do kuřácké hospody, chodit tam nemusí. Takže asi chápu, že existuje zákaz kouření na úřadech nebo v nějakých budovách, které jsou pro nás všechny společné, ve školách, ale v hospodách by se měl ten zákaz zrušit a každá hospoda by si měla svůj režim stanovit sama. Koneckonců ty předchozí vlády jim dávaly různé jaksi podmínky, za kterých mohou mít nějakou část kuřáckou, to znamená, oni investovali do odvětrávání, do stavebního oddělení a všechny tyto investice v podstatě vláda Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky hodila pod stůl. Řekla, vyhodili jste peníze z okna, stejně se tam kouřit nesmí, takže to určitě znamenalo krach některých hospod, které se orientovaly prostě na kuřáky. Jiný příklad. Představte si, že jste v tom parlamentu a teď tam přijde nějaký zástupce vlády a předkládá tam nějaký návrh a říká, my máme velmi deficitní státní rozpočet, potřebujeme srovnat veřejné finance a abychom je mohli srovnat, musíme si utáhnout opasky a dočasně přijmout nějaký konsolidační balíček, který na dva roky zvýší daně. Hlasujete pro tento konzervační balíček, nebo ne? Vy osobně? My bychom určitě pro zvyšování daní nehlasovali. Já osobně ani svobodní. Nízké daně, to je něco, co máme jako svobodní v DNA. My vidíme zásadní problém na straně té výdajové stránky státního rozpočtu. To znamená, je potřeba se podívat, jakým způsobem jsme byli schopni fungovat třeba před deseti lety, jak nízké procento bylo na straně výdajů státního rozpočtu vůči HDP a dát si prostě takový politický cíl, dosáhnout toho, aby procentuálně to množství výdajů státního rozpočtu bylo stejné. A teď by se k tomu samozřejmě muselo postupnými kroky dojít, ale ty postupné kroky, to už jsou jenom takové, řekněme, řemeslné kroky. Pokud by ta vláda a Petr Fiala dali jasný cíl, že chceme mít takové procento státních výdajů vůči HDP na konci svého funkčního období. A je nám jedno, jak to uděláte na těch ministerstvech, jestli si škrtnete polovinu aparátu, jestli zrušíte agendu, kterou musíte obstarávat a nemáte, neměli byste na ni lidi? Samozřejmě to musí jít ruku v ruce. Vždycky bych měla prvně škrtat agenda a následně k tomu by se měli škrtat ti, kteří tu agendu zajišťují. Ale dneska už stát prostě zajišťuje takovou agendu, že vám jezdí tři kontroloři počítat do zoologické zahrady, kolik tam máte slepiček. A vy jim píšete. Říkal to náš kandidát do Senátu, který je ředitelem zoo Chleby. Vím, posíláte. Já mám osm slepiček. No ale oni prostě přijedou v pátek v 11 hodin si spočítat, jestli, jestli opravdu umíte počítat do osmi, zjistí, že je tam osm slepiček, no a pak už se rozjedou někam na svoje chaty, chalupy, protože v 11 hodin udělali kontrolu v zoo Chleby a za celý den už by nic dalšího nestihli. To znamená, pokud tady máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, nebo třeba orosení nějaké ropuchy, která je v kvarku, tak prostě řekli, že to je týrání zvířat, když má zarosené sklo. Tak pokud máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, no tak logicky asi máme kde šetřit. Tak vy jste mě pobavil s orosenou ropuchou, ale přesto se vás ještě musím zeptat na další, aspoň tedy máme takovou trojici ukázek, jak, jak budete hlasovat. Představte si, že třeba máte rozhodnout o tom, Istanbulská úmluva, případně pandemická úmluva přijmout či nepřijmout. Nevidím žádný důvod, proč bychom měli přijímat jednu nebo druhou úmluvu. Je asi třeba si říct, že ta úmluva má, ta Istanbulská úmluva má takový vznešený název, že jako proti násilí na ženách, ale uvnitř je spoustu různých jiných, s tímto nesouvisejících §, článků, které právě říkají, že ďábel je skryt v detailu. No a pokud chceme tady řešit to, že jsou nízké sazby za znásilňování, což si myslím, že je relativně výsměch vůči těm obětem ve srovnání s tím, že třeba někdo za pěstování konopí na zahrádce jde na šest let do vězení a za znásilnění často bývá udělen trest pouze podmínka. No tak řešme ty věci v našich trestních zákonech a neaplikujme tady nějakou úmluvu, která je formulovaná velmi vágním způsobem a jsou tam prostě pasáže, které nám tady říkají, že státy budou muset investovat peníze, aby platily neziskovkám, které budou jezdit do škol vysvětlovat problematiku genderu a já nevím kolika pohlaví. Sám za sebe tvrdím, že pohlaví jsou buď dvě, nebo je osm miliard pohlaví, protože každý z nás má jedno, ale určitě jich není 64. Takže toto jsou věci, které určitě nepotřebujeme. No a pandemická úmluva, tak pokud vím, tak tam se v podstatě dělá jakýsi mechanismus, jak bychom mohli předat rozhodovací kompetence o tom, jestli na našem území je či není pandemie, někam do nějakého mocenského centra, které není ani přesně definováno a je velice pochybně složeno. A pak by nám teda řekli, je u vás pandemie, musíte na základě toho třeba provést lockdown nebo něco jiného, což si myslím, že je zásadně špatně. Naopak je dobře, že v tom Švédsku ty lockdowny nedělali, že si můžeme udělat srovnání. A kdyby tady během COVIDu byla jedna globální vláda, která by nám všem řekla, že pandemie, tak ty důsledky jsou daleko horší, než je tady máme dneska. Takže já rozhodně nechci předávat rozhodovací kompetence někam jinam mimo území ČR a myslím si, že by se to dalo shrnout tak, že svobodní si přejí, aby platilo naše země, naše pravidla. Dobře, takže naše země, naše pravidla. A co tedy v rámci naší země, našich pravidel a třeba zákazu přechovávání zbraní nebo zákazu či omezení nošení zbraní? Svobodní jsou pro omezení. Ano, či ne? My si myslíme, že současný zákon je v pořádku. Dokonce experti, kteří se tou problematikou zabývají více než já, tak tvrdí, že máme jeden z nejlepších zákonů na světě, který napomáhá tomu, že u nás se nepodporuje žádný klientelismus, že zkrátka ty kontrolní mechanismy předtím, než někdo získá zbrojní průkaz, před tím, než si může pořizovat zbraň, tak ty kroky jsou takovým způsobem definované, že tam není možná příliš žádná protekce, protože třeba v jiných státech je zaveden princip, že ti lidé předtím, než dostanou zbrojní průkaz, jdou k jakési komisi, která teda podle netransparentních kritérií rozhoduje, jestli ten člověk dostane nebo nedostane. No a tam je samozřejmě prostor, protože když někdo tu komisi nějak motivuje, aby prostě dal palec nahoru a ne palec dolů, tak se rozhoduje v obdobných případech různým způsobem. Takže já jsem velice rád, že svobodní spojili síly s Jiřím Hynkem, který je odborník na tuto oblast a který i v nedávném rozhovoru právě upozorňoval, že ten protekcionalismus u nás v ČR de facto není možný. A prostě nějaké jako detaily, vymezení různých kategorií zbraní opravdu tak, jak se na tom shodují odborníci, tak asi není něco, co by se nemohlo průběžně vyvíjet. Ale ten princip, tak jak to u nás funguje, je dobrý. A nezasahujme do něčeho, co funguje. Radši opravujme to, co nefunguje, a to je naše ekonomika. Aneb jak se říká, když něco funguje, zdaňme to, když to stále ještě funguje, zdaňme to víc, když už to nefunguje, za dotujme to. Tak toto je myslím přesně ten případ, který u nás se stále a stále více prozkoumává. Dneska si tady povídáme s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Posloucháte rádio prostor, pořad prostor pro vám. Dnes s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Já vám tady teď budu citovat jeden krátký text, který mě zaujal a který má původ v institutu Václava Klause, a potom se vás zeptám, co vy si o tom myslíte? Tady se píše, digitální infrastruktura rozvinutá v souvislosti s testováním bezinfekčnosti a vakcinací dosáhla nevídaných rozměrů, a i když je nyní bezprostředně nevyužívána, tak lze ji kdykoliv aktivovat. Nemusí jít přitom o budoucí pandemie. Digitální technologie je použitelná i pro jiné formy sociální kontroly, třeba pro měření uhlíkové stopy. Tak například švédská společnost dokonomi ve spolupráci s MasterCard nabízí kreditní kartu počítající uhlíkovou stopu každého nakoupeného zboží či nakoupené služby. Jakmile uživatel dosáhne stanoveného denního limitu, karta přestane fungovat. Tak toto je další obrovské téma týkající se naší svobody a omezování naší svobody. Dokonce si troufám říci, že my v Evropě se velmi často a velmi rádi vymezujeme proti třeba Číně s tím, že Čína je nesvobodná, ale jako kdybychom si ji brali za vzor s těmi různými sociálními kredity. Takže jak budete v tomto tématu postupovat, v tom tématu osobní kontroly třeba skrze digitální měny centrálních bank, rušení hotovosti atd.? Vybavuji si, když Miloš Zeman často jezdíval do Číny a byl kritizován za to, že se tam účastní až příliš často různých jednání a on v jednom svém bonmotu řekl, že se jezdí do Číny učit, jak se řídí společnost. Mám pocit, že během COVIDu už jsme se neučili, ale opisovali jsme. Tak jak Miloš Zeman se pouze učil, tak teď ti ostatní to učení zkoušejí aplikovat. Takže z tohoto toho určitě mám obavu a vnímáme, že je to velmi špatný trend. Koneckonců i v případě třeba takového toho boje proti dezinformacím, omezováním svobody slova, které se tady začalo zavádět v rámci boje proti Putinovi nebo proti nějaké ruské propagandě, tak mám taky pocit, že se snažíme proti Putinovi bojovat prostřednictvím bojování ruskými metodami proti vlastním občanům. Prostě toto jsou tendence, které myslím každý člověk, který je trochu citlivý na svobodu, musí vidět. A v tomto směru je zásadní si zachovat možnost platit hotovosti, to znamená, tak jak se píše v tom úryvku od institutu Václava Klause, tak tou odpovědí proti této formě ne Svobody je možnost zachovat si hotovost. To samozřejmě neumožňuje sledování těchto různých parametrů, kdo kde co nakoupil, jakou to mělo tzv. uhlíkovou stopu. Já se trochu směji, když někdo mluví o uhlíkové stopě, protože mě pořád nikdo nevysvětlil, co to přesně je a jak se to měří. Koneckonců, když si člověk přečte doporučení občanského panelu konference o budoucnosti Evropy, což je takové krásné doporučení se vznešeným názvem, tak se tam dočte, že prý si občané EU, a to schválila Evropská komise, přejí, aby Evropská komise zajistila, že na každém jednom výrobku, který bude uveden na jednotný evropský trh, bude ideálně kuarcot který když si naskenujete, tak zjistíte, jaká uhlíková stopa byla vytvořena při výrobě tohoto produktu. A já si říkám, jak prostě, když někdo jde do lesa sbírat ty borůvky, pak je teda nějak nasbírá, pak ji zavaří a pak bych chtěl prodat ten borůvkový kompot. Jak se tam ta uhlíková stopa jako bude měřit? Jestli se bude měřit, jakou stopu zanechal v lese při tom sběru borůvek, kolik jich pošlapal. Prostě mě to přijde úplně absurdní tady tyto parametry sledovat. Pokud někdo dobrovolně chce, aby jeho výrobky byly v tomto směru sledovány, tak ať si to klidně platí, pokud má dost peněz na to, aby jeho firma mohla vedle rozvoje vlastní výroby ještě platit za nějaké měřiče uhlíkové stopy, ať to dělá, ale nerad bych se dožil toho, co v podstatě Evropská komise tak nějak sděluje, že bude časem dost možná povinné, kdy každý jeden výrobce jakéhokoliv produktu bude muset platit za to, že mu někdo změří jeho uhlíkovou stopu, protože to v důsledku bude znamenat, že všichni ti malí, kteří vydělají málo, prostě nebudou mít na zaplacení takového měřiče. No a naopak ti velcí, ty nadnárodní korporace si s tím poradí a ten trh se velice už i co do výběru, od koho byste si mohli nejrůznější produkty koupit. Takže toto jsou tendence doslova bych řekl až jako nemocné. Prostě používají se tam pojmy, které sice znějí krásně, ale nejsou nijak zásadně konkrétně definovány a receptem je zachování hotovosti. Tak vy jste před chvílí řekl, že byste se nerad dočkal toho, že si každý bude muset zaplatit svoje vlastní měření své vlastní uhlíkové stopy a že to ty malé ničí. Já, coby ekonom si to troufnu teď ok, losovat tak, že za mě to je v podstatě ten cíl této agendy, ničit ty malé, protože právě pro ty velké korporace, které už mají jakýsi anti uhlíkový kartel, tak pro ty je samozřejmě výhodné, pokud posilují ten svůj kartel a ničí ty malé, protože to umožňuje větší ekonomické přerozdělování. Ty daně, které musí ti malí platit, ať už v rámci nějakých emisních povolenek nebo nějakých dalších měřičů uhlíkových stop a čehokoliv dalšího, tak tyto daně jsou potom přerozdělovány tím těm údajně hodným, kteří jedou v této agendě a vlastně tím se posiluje ten kartel, kartel ESG anty uhlíkový kartel. A vlastně ten boj proti uhlíkové stopě není cílem sám o sobě, ale je v podstatě nástrojem. Nástrojem, jak přerozdělit bohatství od těch rádoby nehodných k těm rádoby hodným a jak tím pádem vlastně posílit pozici těch velkých korporací. Takže z tohoto pohledu my už jsme přestali být tržní ekonomikou, my už jsme přestali být kapitalistickou ekonomikou, ale stali jsme se jakýmsi možná korporátním kapitalismem, zkrátka něčím, co už tedy z historie bohužel tak trochu známe. Třeba z Itálie dvacátých let. Já jsem to nechtěla říci tak úplně natvrdo, ale ano, známe to právě třeba těch 20. a 30. let z některých evropských zemí, kdy silné korporace intenzivně spolupracovaly se státem výměnou za to, že když tedy byly hodné a podporovaly stát, tak stát zase byl hodný a podporoval tyto velké korporace na úkor malých. Vy jste ale tady ovšem zmínil ještě jednu věc, boj proti dezinformacím, že je dalším takovým nástrojem, jak se domoci určité poslušnosti mas možná. Možná jenom neopustíme to téma. Říkám si, že posluchači nás nevidí, tak by si mohli obrazově představit něco, co asi potvrdíte, že platí, že zkrátka ty klacky, které se hodí pod nohy těm podnikatelům, tak se daleko snáze překračují těm, kteří mají ty nohy velké, dlouhé a ti malí si s tím neporadí. No a to je nakonec to, co dělá EU ve všech svých nařízeních a směrnicích, kdy říká spotřebitelů, my vás chráníme před dvojí kvalitou potravin, my vás chráníme před nějakým neférovým označováním rumu, že to není rum, ale tuzemák atd. No a v důsledku to prostě znamená jenom to, že stejně spotřebitel není nijak ochráněn, ale fakticky se ten trh oseká o ty malé výrobce. Proto, a to je poslání svobodných, proto my vidíme přínos toho, když v Evropském parlamentu bude sedět co nejvíce lidí, kteří budou proti těmto věcem hlasovat, budou sypat písek do soukolí, které vytváří tyto nejrůznější regulace a komplikují život našim podnikatelům. A proto do toho boje Deme. Přesto přeze všechno, že asi nikdo z nás si nedělá iluze, že v Bruselu je možné dělat nějaké jako zásadní reformy a navrhovat cokoliv pozitivního, protože jediný, kdo v Bruselu něco navrhuje, je Evropská komise. Ale úkolem těch europoslanců, kteří tam budou sedět za Svobodné, zkrátka bude, aby těch klacků pod nohy bylo co nejméně. Tak vy už jste koneckonců poslance v europarlamentu měli, takže je to dosažitelné, to sypání toho písku do toho soukolí. Tak a skóre Liberálního institutu vlastně spočítalo, že náš europoslanec tam skutečně hlasoval co nejvíce pro svobodu a co nejvíce proti těmto nesmyslným omezením podnikání i běžného života. Nicméně tím se dostávám k tomu dalšímu tématu, které jsem už chtěla nakousnout. Totiž sice bylo spočítáno, že poslanec svobodných nejvíce hlasoval pro svobodu a pro, řekněme, zdržování nebo bojkotování těch unijních nařízení, které nás ničí a které ničí zejména drobné podnikatele a střední třídu. Ale přesto se o tom v médiích příliš neinformuje. Já mám pocit, že svobodní jsou v těch mainstreamových médiích poměrně málo vidět. Je to jenom můj pocit, nebo máte podobný pocit? No, tak my asi nechceme nějak plakat a stěžovat si, ale fakt je ten, že když vyšel poslední průzkum Kataru, měli jsme stejné preference jako Jurečkovo KDU-ČSL. A když si asi posluchači uvědomí, jak často viděli pana Jurečku nebo zástupce KDU-ČSL v posledních měsících zejména v ČT, která ten průzkum Kataru používá celkem pravidelně a jak často tam viděli svobodné? No tak asi patří zásadní rozdíl. Takže rozdíl mezi preferencemi není, ale rozdíl mezi množstvím času na televizních obrazovkách je gigantický. Já jsem v roce 2023 nebyl ani jednou pozván do ČT a v roce 2022 jsem tam byl dvakrát v nějakém pořadu, který je vysílán v době, kdy se téměř nikdo na ČT nedívá. S tím, že dříve nám bylo říkáno, že vy nejste parlamentní strana, vy nemáte senátora, vy nemáte nárok. V roce 2020 jsme senátora získali. Já jsem od té doby byl v televizi třikrát, to znamená, nebo, nebo čtyři x, možná dvakrát v roce dvacet jedna, dvakrát v roce dvacet dva, ale prostě žádný razantní nárůst tam nebyl. To znamená, v době, kdy nám toto říkali, tak to byla pouze výmluva. Zelení se tam objevují daleko, daleko častěji. No a zase, když se člověk třeba zamyslí nad tím, jaké množství času bylo věnováno informování o kongresu TOP 09 a jaké množství času kongresu svobodných, tak za nás tam nebyla ani, ani žádná taková ta větička, co tam skáče na té informační liště, zatímco z kongresu TOP 09 bylo několik živých vstupů atd. Takže bohužel ČT určitě nefunguje tak, jak by se třeba mnoho lidí představovalo. A proto my jsme přesvědčeni, že ČT by neměla fungovat na bázi povinných koncesionářských poplatků, protože by měla jakoby servírovat vše stejnou měrou pro všechny voliče, pro všechny lidi stejných názorů. Ale určitě to tak nedělá a už jsme ztratili iluze nad tím, že by to někdy dělat mohla. Takže pojďme si přiznat poctivě, že žádná vyváženost a objektivita v dokonalé míře, tak jak tvrdí ČT, stejně neexistuje. No tak ať si tu ČT platí ti, kteří jsou spokojeni s tím, jak dělá svoji práci. No a ti ostatní se budou třeba zadarmo díky tomu, že je tam reklama, dívat na nějakou jinou zpravodajskou televizi a budou mít pocit, že jim to dává víc než sledovat pořád dokola Václava Moravce s hosty, se kterými si přitakává. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Jako polemika, jako rozhovory, jako otázky, jako srozumitelnost, jako tady a teď, jako objektivita, jako rozum. Jsme prostor, rádio, prostor a co ještě? Autenticita. Přímo nezávislost, optimismus a sázka, lehkost, názor. Interakce. Dalo by se pokračovat, ale názor si udělejte sami. Všechny rozhovory z vysílání rádia prostor pěkně pohromadě. To je. Rádio prostor. Cz nebo vaše oblíbená podcastová platforma. Poslouchejte rádio prostor, jsme tu pro vás pro každý den. Rádio prostor. Posloucháte? Prostor pro dva s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Vy jste tady říkal, že vy jste parlamentní strana, a přestože jste parlamentní strana, tak jste pod záminkou, že nemáte žádného poslance v PS, prakticky nebyli pozvaní do televize. Na druhou stranu já mám pocit, že teď už se mnoho věcí hodně mění v poslední době. Je to jenom můj pocit, že v posledních měsících a týdnech se začala do značné míry i pod vaší osobní taktovkou dosud atomizovaná část skutečně pravicového politického spektra sjednocovat, zvyšovat preference v průzkumech veřejného mínění, nabalovat se jako sněhová koule. No, my, když jsme viděli, že nám průzkum ČT ukázal tři procenta, tak jsme byli v šoku. Říkali jsme si, že to je asi nějaká tisková chyba, protože ČT dlouhodobě sleduje. Vlastně v nějakých asi 88 měření sleduje preference. Nikdy nám neukázala tolik, kolik nám třeba potom vyšlo ve výsledku voleb. A najednou nám tam skočily tři %. To znamená, že se skutečně něco dít musí, protože když už i ten průzkum Kanta takto přiznal a za těch 88 měření to bylo historicky nejvíc, tak to potvrzuje vlastně měření i těch dalších průzkumných agentur, kdy v průběhu listopadu bylo měřeno více různých průzkumných agentur, kolik mají svobodní preference. Na každé číslo, které ukázali, tak bylo mezi dvěma až třemi procenty. To znamená, je to potvrzení toho, že ten průzkum nebyl žádný úlet. Ale i třeba agentura STEM nebo STEM Mark nám naměřili v těch nedávných měsících okolo nějakých 2,8 %, to znamená, je to, je to určitě trend, kterým se nenecháváme ukolébat, ale potvrzuje to, že jsme nastoupili správnou cestu. Cestu, kdy se snažíme nabalovat sněhovou kouli pravicových subjektů i osobností tak, abychom vlastně byli schopni nabídnout pravicovým voličům alternativu k ODS, která už se v podstatě vzdává svých pravicových voličů, pravicových voličů, cílí asi na trochu někoho jiného, to je v pořádku, ale já prostě slyším ve svém okolí zoufalství těch lidí, kteří třeba před x lety se spolupodíleli na tom, že ODS získala přes 35 % v parlamentních volbách, kde měla velmi pravicový program. Oni jsou zoufalí a touží po tom, aby se pravice vrátila do PS. A my v tuto chvíli se snažíme jim nabídnout jednu silnou kandidátku, kterou budou moci volit už v eurovolbách a tím nastartovat ty změny, které bude potřeba potvrdit i dalším úspěchem v parlamentních volbách, kde už, já věřím tomu, že výsledek může být klidně dvouciferný, protože náš zásadní problém je ten, že díky tomu, že jsme teď třeba ne v případě Primy, ale v případě zejména ČT, že jsme ne obsazováni do těch televizních diskusních pořadů, tak lidé o nás neví. To znamená, mají strach, že by třeba mohl propadnout hlas. A díky tomu, že nás nevidí na těch obrazovkách, tak jim ty televize dávají jakýsi signál, že prostě těm, těmto nedávejte, tam by se třeba nemuseli dostat. No a díky tomu, že mi to prolomíme v těch eurovolbách, tak díky tomu lidé budou moci věřit tomu, že se nemusí obávat o svůj hlas. A díky těm našim průzkumům, které máme, víme, že náš program je lidem sympatický a ta největší bariéra, která je, tak je právě z té obavy propadnu toho hlasu. To znamená, v eurovolbách určitě není třeba se toho obávat. Nebude tady vznikat žádná vláda, ať už pod taktovkou Babiše nebo Fialy. Prostě tak, jak lidé často volí proti někomu v těch našich českých volbách, tak tentokrát mohou volit pro něco. Mohou volit pro tu stranu, jejichž program se jim nejvíce líbí. Nemusí se obávat, že vznikne potom nějaká vláda, kterou si nepřejí. No a díky tomu, že my překročíme těch pět procent, tak potom se osmělí a otuží ještě daleko víc voličů a věřím tomu, že po těch parlamentních volbách v roce 2025 už budeme strana, která bude sehrávat zásadní roli v parlamentu a v tomto směru budeme schopni konečně přinášet teda to, co lidem slibujeme, a to je náš program, který jsme za těch 15 let moc nezměnili, takže se lidé můžou spolehnout, že ho určitě nebudeme měnit ani po těch úspěšných volbách. Mohu tomu tedy rozumět tak, že vaší ambicí je vytvořit zárodek a základ pravicové strany, která bude slučovat tu stávající roztříštěnou pravici a vlastně nabídne alternativu všem těm, kteří chtějí volit pravici, ale zároveň v současné době nejsou schopni na české politické scéně pravicovou stranu najít. Je to tak? Je to tak. Některé subjekty už vyjádřily podporu pro naši euro kandidátku, s dalšími jednáme tak, aby se to podařilo. Snažíme se rozšiřovat naše řady členů o osobnosti, které jsou na pravicovém spektru. Myslím si, že kandidátka, kterou nabídneme do eurovoleb, bude nejsilnější v historii. Už teď můžu prozradit, že tam budou minimálně dva pravicoví prezidentští kandidáti, které znáte z těch minulých prezidentských voleb. A v tomto smyslu je před námi ještě další kus cesty, abychom si skutečně zbytečně nebrali nějaké jednotky nebo desetinky procent, protože nakonec každý hlas se počítá. My si každého hlasu vážíme, a i proto jsme v úzkém kontaktu s frakcí ODS Tea Party, která je nespokojena s vývojem ve své straně a která by ráda podpořila ten program ODS tak, jak ho znají, ale ten prostě nemůže být naplňován kandidátkou spolu, kde jsou zastánci eura, zastánci Green Day, takže určitě nebudou schopni podporovat svoji kandidátku. Že ODS v podstatě nekandiduje, kandiduje spolu a věřím tomu, že i pro tyto lidi ta naše nabídka bude tak lákavá, že nás nakonec budou moci veřejně podpořit a že dosáhneme toho, že v europarlamentu opět bude sedět někdo, na koho se můžete spolehnout, že za všech okolností bude hájit svobodu občanů i podnikatelů. Tak já vám děkuji za naději pro českou pravici. Dneska jsme si povídali s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Moc děkuji za pozvání a přeji posluchačům i vám úspěšný rok 2024. Na slyšenou příště v prostoru pro dva.

Nevidím žádný důvod, abychom se zbavovali naší národní měny. Eurozóna je spolek extrémně zadlužených zemí, řekl Vlášek pro Rozum do hrsti

Nevidím žádný důvod, abychom se zbavovali naší národní měny. Eurozóna je spolek extrémně zadlužených zemí. BRICS deklaroval, že chce spustit Moskevskou centrální burzu jako protiváhu té Londýnské. Reálný dluh USA je 200 biliónů dolarů.

Kapitoly:
00:00 Úvod
01:49 Proč jste si pro své politické působení vybral Stranu svobodných?
04:54 Petice za zachování naší národní měny a proč je to důležité
07:54 Mediální a politický tlak na přijetí Eura v České republice
13:12 USA a jeho dluh 34 biliónů dolarů
15:36 CBDC a v čem je nebezpečné
19:00 Vyplatí se teď investovat do drahých kovů?
27:37 Diamanty a další nerosty
30:16 Numismatika a mince
33:51 Ekonomický vývoj ve světě – BRICS versus G7
39:53 Závěr

Jiří Hynek na ČT24: Náš zbrojní zákon je jeden z nejpřísnějších, neprovádějme v něm nebezpečné změny

„Česká legislativa nastavuje přísné a férové podmínky pro získání zborjního průkazu i pro nákup zbraně. Náš zbrojní zákon je jeden z nejpřísnějších a brání vzniku klientelismu. Neprovádějme v něm nebezpečné změny pod vlivem emocí,“ řekl Jiří Hynek, náš expert na obranu, na ČT24 k tématu tlaku na zpřísnění zbrojní legislativy.

K legislativním změnám doplnil „Dát lidem do Listiny právo na sebeobranu se zbraní v ruce nepovažuji za chybu, naopak je to dobré, což dokázal i nedávný případ, kdy se starší pár ubránil útočníkovi se sekyrou v ruce jen díky tomu, že měli v obydlí legálně drženou zbraň.“

Zdroj: Česká televize

🔴 Miloš Knor: Patříme do Evropy, ne Evropě! – #fackazprava s Liborem Vondráčkem

Jak přišel na slogan Patříme do Evropy, ne Evropě? Co ho přimělo zapojit se do politiky? Na tyto otázky i vaše dotazy odpoví ve 11. ledna Miloš Knor k v živém vysílání Libora Vondráčka. Vysílání můžete sledovat na https://www.youtube.com/@Svobodni2009… #fackazprava s Liborem Vondráčkem

Alternativa k vládě? Vondráček by rušil jeden úřad za druhým, řekl na Prima CNN

Plány na uzdravení financí představil v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS předseda Svobodných Libor Vondráček. Ten by především reguloval počet státních zaměstnanců. Konsolidační balíček je „látání děr ve státním rozpočtu“, řekl předseda Sociální demokracie Michal Šmarda. SOCDEM by podle něj šla v řešení krize jinou cestou – snížila by daně, které se dotýkají obyčejných lidí, a naopak daňově zatížila rentu, majetek a zisk.

Lídr Svobodných si nebral servítky s vládou Petra Fialy. „Nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona,“ namítl Vondráček. „Teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba propouštět i reálné úředníky.“ Regulace by se podle něj měla týkat i učitelů a dalších pracovníků ve školství. „Je třeba zrušit inkluzi, to je třicet tisíc zaměstnanců v regionálním školství,“ láteřil Vondráček.

Ekonomice by podle předsedy Svobodných prospělo, kdyby současná vláda rušila „jeden úřad za druhým“, a také radil zvrátit některé kroky vlád předchozích. Zmínil například zákaz kouření v hospodách nebo zavírání provozoven o svátcích. „V podstatě nic kromě EET se nezrušilo,“ shrnul Vondráček.

Balíček, který koncem listopadu podepsal prezident Petr Pavel, například zavádí pouze dvě sazby daně z přidané hodnoty, a to 12 a 21 procent. V nižší sazbě budou hlavně potraviny, do vyšší se přesunou některé služby nebo třeba točené pivo. Sazba daně z příjmů firem se zvyšuje z 19 na 21 procent. Daň z nemovitostí se zvýší v průměru o 1,8 násobek. V příštích dvou letech vzroste spotřební daň z lihu o deset procent, v dalším roce o pět procent.

Podle šéfa SOCDEM Michala Šmardy vláda svými kroky bere peníze „nejslabším“. „Vodné a stočné velmi snadno vyberu. Stát si tuhle daň vybral podle toho, že je naprosto bez nákladů. Vodu si doma pouští všichni, takže peníze okamžitě přitečou,“ upřesnil svůj názor. „To, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu,“ okomentoval.

Za nejhorší však prý považuje to, že Fialův kabinet komplikuje život nejmenším živnostníkům. „Budeme se asi dohadovat o tom, jestli je, nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, energetické firmy, banky a podobně, ale rozhodně se nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo komplikuje život kadeřnici, zedníkovi nebo řidiči kamionu,“ řekl Šmarda. „Lidé by měli mít menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, by měli státu odvést to, co mají,“ dodal.

Zdroj: CNN Prima (název článku redakčně upraven)

Co na to vaše peněženka (CNN Prima NEWS, 9. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; MS = Michal Šmarda, předseda Sociální demokracie; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

TV: A je tady čas na dnešní diskuzi. Ještě jednou mi dovolte přivítat mé hosty, Michal Šmarda, předseda strany SOCDEM, tedy Sociální demokracie, hezký podvečer.

MS: Krásný dobrý večer.

TV: A vítám i předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka, hezký večer i vám.

LV: Hezký večer vám i divákům.

TV: Jak už jsem říkal, tak dneska to bude taková ekonomicko-politická diskuze. Takže já možná začnu tou politikou a dovolil bych si poprosit o vaši reakci na kauzu Mariana Jurečky, o které se v posledních dnech tak hovoří. A to je ten večírek v době střelby na Filozofické fakultě.

LV: Tak já bych řekl, že sama kauza, která se samozřejmě týká té tragické události, tak sama ta kauza je trochu takové netéma, ale vyjadřuje to určité věci, které symbolizuje vlastně to, jak přistupuje vláda ať už ke svému chování, ke svým slibům. To znamená pokrytectví a papalášství, to je něco, co lze nějakým způsobem připodobnit k tomu, jak se zachoval pan Jurečka. Protože on dlouhodobě moralizoval některé jiné politiky, vyzýval je k rezignaci při daleko možná méně závažných kauzách. No a papalášství, to je taky otázka ve chvíli, kdy tady vláda zvyšuje daně, ve chvíli, kdy tady chce získat prostředky od daňových poplatníků, tak je vůbec otázka, jestli by měla ke konci roku pořádat nějaké večírky a utrácet peníze daňových poplatníků. Je to symbolika, není to tak moc peněz. Státní rozpočet to samozřejmě nevytrhne, ale přece jenom ta symbolika je důležitá. A to, že se ten večírek konal, a to, že proběhl za účasti pana Jurečky a že se k tomu nepostavil jako chlap, aby to vysvětlil, tak to si myslím, že je velice špatně.

TV: Jenom, abychom to doplnili, za vás tedy Marian Jurečka měl vyvodit nějakou i osobní odpovědnost, měl třeba rezignovat?

LV: Já si osobně myslím, že hlavně musí měřit sám sobě stejně jako ostatním, takže pokud vyzývá jiné politiky, aby v podobných kauzách rezignovali, tak by se podle toho měl zachovat.

TV: Pane Šmardo, stejná otázka.

MS: Já jsem nikdy nezneužíval tady těch kauz spojených s různými večírky a restauracemi a nějakým chozením spát někdy kolem čtvrté ráno k tomu, abych je nějak politicky využíval a abych z toho dělal politické skandály. Pan ministr Jurečka manažersky selhává při řízení Úřadu práce, kde nejsou vypláceny podpory dlouhé měsíce. Jsou tam velké problémy, lidi jsou tam propouštěni, přestože tam chybí. Selhává při řízení České správy sociálního zabezpečení, kde víte, že důchody, jak byly teď ty velké množství předčasných důchodů, tak lidé zůstali bez důchodu několik měsíců. Tohle všechno jsou dostatečné důvody k tomu, aby ho pan premiér vyměnil jako ministra práce a sociálních věcí. Jestli pan premiér je slabým premiérem a nemůže si dovolit z vlády vyhodit předsedu koaliční strany, tak dobrá, ať ho nechá vicepremiérem. Tam je to asi skoro jedno. Může být na večírku klidně do pěti do rána, ne do půl čtvrté. A může toho vicepremiéra bez agendy dělat dál, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být někdo, kdo je schopen zajistit, že například lidé, kteří pracují v těžkých profesích, v náročných profesích, tak konečně bude ten katalog těch profesí vydán a ti lidé ty důchody dostanou. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí v posledních letech…

TV: Tam musíme dodat, že tam šlo o porodní bolesti, protože se tam zaváděly poměrně značné změny. A ten systém to vstřebal postupně.

MS: Jsou to porodní bolesti, já vím, ale asi dva roky, dva roky už ty porodní bolesti trvají a uznejte sám, porod, který trvá dva roky, je trošičku už příliš dlouhý. A na Ministerstvu práce vždycky byly nebo poslední dvě ministryně byly bojovnice, které dokázaly vybojovat, aby nebyli důchodci nebo nebyli zaměstnanci těmi, kteří nesou ty největší náklady. Pan Jurečka to prostě nedělá, a to je mnohem horší než…

TV: K těm důchodům se dneska určitě ještě dostaneme, já se vás budu ptát i na vaše řešení, ale mě teď zajímá i ta politická odpovědnost, jestli byste ji vy jako politik vyvodil sám u sebe, kdybyste se dostal podobné situace.

MS: Víte co, já bych se nedostal do této situace, že jo. To, že jdete na večírek, to, že na něm zůstanete o něco déle, to, že si neuvědomíte nějaké souvislosti, to všechno se vám může stát. Já bych na místě pana Jurečky nelhal, nemlžil. Prostě, pokud se rozpomínáte na podrobnosti toho, co jste nějaký večer dělal tři týdny, tak je to samo o sobě trapné a dostáváte se do situace, kdy si vás ti lidé kolem vás nemohou vážit. A pokud máte před sebou takhle složitou agendu a vaši podřízení se za vás stydí, tak je to něco, kde to nemůžete dělat. Proto říkám, dobrá, pokud to politika vyžaduje, ať zůstane vicepremiérem, to je asi jedno, kdo to dělá, ale ministrem práce a sociálních věcí by měl být člověk, který má skutečně společenskou autoritu, tu pan Jurečka ztratil a už ji pravděpodobně nikdy nezíská.

LV: Nevím, jestli bude ještě příležitost v tomhle pořadu. Já musím dát panu předsedovi za pravdu, určitě to vnímám velice podobně a takovéto obracení různých názorů pana Jurečky, myslím, že to je typické ve chvíli, kdy tady čtyři roky vládl s Andrejem Babišem, dneska se zase vůči němu staví velice zády, prostě on ty názory na sebe a na své chování a na ostatní kolegy mění tak, jak se mu to hodí, a bohužel je to pro něj tak trochu už typické.

MS: Já jsem byl velmi kritický, já bych se pana Jurečky. Pamatuji si, kdy byl ministrem zemědělství a ať teda vyvážím trochu, tak jako ministr zemědělství, já jsem si ho jako ministra zemědělství vážil, dělal práci, které rozuměl, v té době a jako ministr zemědělství zdaleka neselhával tak, jako selhává teď v pozici ministra práce a sociálních věcí a možná i ty večírky jakoby do půl čtvrté ráno mohou být důsledkem…

TV: Ministr Jurečka tady v tuhle chvíli není, nemůže se bránit. Já jsem chtěl znát vaše stanovisko. Kritizovat zbytečně nebudeme, protože mě budou spíš zajímat vaše řešení na různé problémy. Zítra začne Ústavní soud projednávat návrh ANO na zrušení vládní novely ohledně valorizace penzí. Za prvé mě zajímá, jak očekáváte, že to dopadne, a jak byste vůbec celou tu záležitost řešili, pokud byste vy byli ve vládě.

LV: Tak za prvé, když se podívám na tu právní stránku věci, tak já jako právník mám pocit, že nevidím moc rozdílu mezi tím, kdy se tady podobným způsobem měnilo zpětně nějaké zhodnocení stavebních spoření a Ústavní soud už rozhodl, že to tedy není ústavněprávní postup a dneska…

TV: To znamená, očekáváte, že to Ústavní soud shodí, ten soud.

LV: Dneska je složení Ústavního soudu trochu jiné, uvidíme, ale sám za sebe já tam ty rozdíly nevidím, to znamená, ve smyslu, jak rozhodl dříve Ústavní soud, předpokládám, že rozhodne stejně.

TV: Jako právník byste v tom viděl nějaký precedent, že by prostě bylo.

LV: Už tam ten precedens je.

TV: A ohledně toho, ohledně té valorizace, jak byste postupoval vy? Řešil by, že bylo třeba samozřejmě sáhnout do toho rozpočtu, někde ušetřit. Vy byste sáhl na valorizaci penzí?

LV: Tak my bychom to nepochybně hlavně začali řešit daleko dřív, než to tato vláda začala řešit. Která ještě na konci toho roku 2022 říkala, že v žádném případě se na valorizace sahat nebude. Pak proběhla prezidentská volba a pak se to najednou udělalo na poslední chvíli a jakoby zpětně. Takže to je číslo jedna. Druhá věc je, že to se tady nazývá nějakou důchodovou reformou, reálně důchodová reforma není ani tato změna valorizací, ani to, co představil Marian Jurečka. My dlouhodobě prosazujeme systém chilských důchodů tak, jak byl zaveden, kdy je to velice transparentní, lidé přesně ví, jakým způsobem si spoří ve svém vlastním důchodovém fondu, a ve chvíli, kdy tady je ten průběžný systém, tak zkrátka jsou rukojmí toho, že politici v nějakém momentě, třeba i zpětně, udělají rozhodnutí tak, jak ho udělala tahle ta vláda. To znamená, my bychom připravili reformu, která skutečně reformou je. A já se divím, když vlastně vládní strany, které dneska…

TV: Ale to přece není reálné, abyste z toho průběžného systému přišel na jiný, z čeho by to ten rozpočet, to přechodné období, financoval?

LV: Tam to přechodné období vlastně probíhalo i v Chile a probíhá i v jiných zemích, kde se ty zásadní změny provádí, prostě je tam nějaký plynulý poměrný přestup do toho systému, kde je vůle, tam je cesta. Ale řeknu základní myšlenku. Tady ta vláda, která je složena z pěti stran, tak v zásadě osm let ty strany nebyly ve vládě, kromě KDU-ČSL. Mohly se chystat na to, že například vrátí ten třetí pilíř důchodu nebo druhý pilíř důchodu, tak, jak byl zrušen za vlády KDU-ČSL, ČSSD a ANO, a mohly na to reagovat zkrátka velice rychle. Oni často oprávněně a dobře kritizovaly ty vlády, které tu byly předtím, já jsem zkrátka očekával, že když se dostanou k moci, tak ty věci začnou uvádět do nějakého stavu tak, jak si to představují.

TV: Dobře, ale tohle muselo být řešeno operativně. Bylo třeba snížit schodek rozpočtu, tady je 20 miliard, které se nějakým způsobem ušetřily, takže vy byste těch 20 miliard, které se ušetří tou valorizací, vzal kde?

LV: Já bych to řekl tak. V první řadě vláda, kdybych byl premiér, v první řadě naše vláda škrtá tyto, tyto, tyto státní výdaje, a protože jsme škrtli v první řadě sami u sebe, tak plánujeme, že se tady sníží valorizace důchodů tak, aby to ten systém udržel. Ale musí to jít ruku v ruce. Není možné to měnit zpětně a měnit to v podstatě povýšenecky, arogantně, my to změníme, ale sami sobě zvýšíme počet náměstků politických a máme jako vláda rekordní počet 18 členů. To prostě není možné a chápu, že se lidi zlobí, a v žádném případě to není možný dělat protiústavně.

TV: Vlastně stejná otázka, pojďme se opravdu vžít do té role vlády. V loňském roce schodek rozpočtu obrovský, bylo třeba ušetřit. Sáhl byste na valorizaci penzí?

MS: Ten časový pres, do kterého se vláda dostala, tak ten si způsobila sama tím, že předtím rok vůbec nic nedělala a potom to potřebovala vyřešit za tři měsíce. Dostala do toho časového presu i prezidenta republiky, po kterém pak chtěla, aby podepisoval ve zkrácených lhůtách. Je to pres, do kterého se vláda dostala sama svým rozhodnutím. Když se rok flákáte, tak pak musíte spěchat a já jsem přesvědčen, že ta vláda spěchala zbytečně a že na to spěchat nemusela.

TV: To se zase dostáváme k té kritice. Mě zajímá vaše řešení.

MS: A druhou věcí je to, druhou věcí je to, a pan Vondráček na to upozornil, že ta vláda nepostupuje stejně v různých případech. Když se podíváme na daň z mimořádných výnosů, tak tam vláda brala velké ohledy na banky a na velké energetické firmy. A na další. Říkala, hlavně nesmíme nikoho překvapit tím, že bychom to zaváděli tak, že by to platilo byť jen o chvíli zpětně, kdežto u důchodů takovéto ohledy nebrala. Tam ta oprávněná očekávání těch důchodců a to, že to vlastně dělá zpětně, to jí nevadilo. Tady vidíme ten dvojí metr, kdy k bankám přistoupila tak, aby se všichni stačili připravit a nemuseli vlastně tu legrační windfall tax…

TV: Takže vy byste byl důraznější v tom řešení u windfall tax.

MS: No, podívejte se, my jsme přišli, ono to nemá cenu vytrhávat, ty jednotlivé body. My jsme přišli s naším vlastním návrhem konsolidace veřejných financí, který na straně příjmů přináší veřejným rozpočtům 180–200 miliard korun ročně, což by vyřešilo většinu strukturálního deficitu České republiky, a zároveň přicházíme s tím, že významná část musí být i na straně výdajů. Ale ty výdaje, ono to nejde jenom o to, kolik je politických náměstků…

TV: To zvýšení těch příjmů by spočívalo v čem, v tom vašem návrhu?

MS: To zvýšení těch příjmů spočívá například v zavedení sektorových daní, například u bank. Kdy ty daně by byly ale skutečně funkční tím, že by to byla daň z bankovních aktiv, nikoliv z toho, co lze optimalizovat, ale z toho, co optimalizovat skutečně nelze. Byla by to například digitální daň tak, jak je obvyklá v Rakousku, kdy podobně jako jsou zdaňovány naše české firmy, jako je například seznam a další, tak by byly zdaňovány i velké nadnárodní koncerny typu Google nebo meta a dalších. Ale těch opatření je víc, týká se to i například nerostů a podobně. Takže těch opatření, máme je i na www.sodem.cz, jsou tam pečlivě vypsány, a je to 180–200 miliard korun na straně příjmu. Je fér říct, že Sociální demokracie si uvědomuje, že stát musí ty peníze vybrat. Jsme jediní, kdo to na rovinu přiznává, a občas na to doplácíme. Ostatní se tváří, že mohou jenom utrácet a nemusí vybírat daně. Ale přicházíme i s úsporami, ale ty úspory musí být systémové, nesmí to být škrty, kdy jednou vezmu trochu důchodcům, podruhé vyhodím pár úředníků z Úřadu práce a myslím si, že je to reforma, to žádná reforma není. Pokud máme ušetřit na provozu státu, musíme rušit celé agendy, slučovat je, případně je dělat efektivněji. Takovouto reformu by bylo například zavedení jednotného inkasního místa. By byla například skutečná digitalizace, která skutečně šetří lidem běhání po úřadech. Nicméně k tomu nedochází. To, co vidíme, to není reforma, to jsou pouhé škrty. A to se týká i té důchodové reformy, tady souhlasím, protože to, že snížím někomu důchody, to, že prodloužím věk pro odchod do důchodu, to není reforma, to je pouze zhoršování situace našim seniorům.

TV: Mají i Svobodní připravený nějaký návrh zvýšeného příjmu pro stát, aby to nebylo jenom o škrtech?

LV: Tak to je asi něco, na čem se s panem kolegou neshodneme. Je to teda tak, že když se zvýší daně, neznamená to automaticky, že se vybere více peněz. My máme čerstvou zkušenost, že se zvedaly tzv. daně z neřestí, některé spotřební daně se zvedly, no a ke konci roku jsme dostali zprávu, že se vybralo méně na daních. To znamená, vyšší sazba automaticky neznamená zvýšený výnos daně. Lidé si jezdí kupovat cigarety do Polska a my prostě víme, že tady tyhle věci nefungují. Stejně jako windfall tax nezafungovala. Místo slibovaných 80 miliard, což uváděl pan Stanjura, když tu daň představoval někdy v červenci loňského roku nebo předloňského 2022, skutečně 85 miliard, byl to nějaký rozhovor, Seznam Zprávy, tak vybral ani ne jednu miliardu. To znamená, já mám trochu pocit, že on tady zkouší zavádět ty sektorové daně za paní Maláčovou, která by to ráda prosazovala v té předchozí vládě, vyzkoušel to za ni, že to nefunguje, a myslím si, že to je potvrzení toho, že když to nefunguje panu Stanjurovi, tak by to nefungovalo ani paní Maláčové, ani nikomu jinému, kdo by to chtěl zavádět. Takže v první řadě je potřeba šetřit na těch výdajích, protože nám daleko více rostou výdaje státu. Tady není problém s tím, že by nám pomalu rostly příjmy. Příjmy byly největší v historii v tomto roce, nikdy nebyly tak vysoké příjmy do státního rozpočtu jako v roce 2023. To znamená ve chvíli, kdy NKÚ upozorňuje, že se z naší ekonomiky nestává nebo není z ní tržní hospodářství, ale je to dotační hospodářství, dotační ekonomika, tak je to prostě problém. A tady to musíme řešit, protože to jsou stovky miliard, které dáváme v rámci dotací. A podle nás to je zásadní chyba a prostě stát musí šetřit v první řadě sám u sebe a dělat opatření, která oživí ekonomiku. Což třeba naráží na to, že pan Jurečka, spíše než kvůli této věci, by měl být kritizován panem premiérem za to, že tady už provedl změny zákoníku práce, které de facto znemožní používání dohod. Což samozřejmě v této situaci, kdy se nám zvyšuje nezaměstnanost, je velký problém. A já si myslím, dokonce ani senátor za ČSSD proto nehlasoval, jak moc je to sešněrování toho podnikatelského prostředí. Takže to je potvrzení toho, že je to v zásadě velice špatný krok. A my tady používáme mnoho kroků, jak umrtvovat podnikání, tak bychom měli začít používat kroky, které oživí podnikání.

TV: Vy jste zmiňoval miliardu na windfall tax, to jste myslel asi jenom banky?

LV: Banky, no.

TV: Banky. Jinak samozřejmě ta windfalltex byla daleko vyšší.

MS: No, u bank to bylo, nebyla to miliarda, bylo to asi 700 milionů korun dokonce

LV: Ani ne miliarda.

MS: Takže ty banky se z toho v podstatě vyzuly úplně. Samozřejmě u energetických firem to bylo víc, bylo to necelých 60 miliard, tuším, že dohromady to bylo asi 57 nebo 58 miliard, nicméně z toho bylo asi 30 miliard od polostátního ČEZu, který samozřejmě optimalizuje méně než ostatní, na to si ten stát dohlédne. Ale ono nemůžeme věčně sanovat státní rozpočet z ČEZu. Tu si tam vezmeme 30 miliard na dani z mimořádných výnosů, tu si tam vezmeme přes 50 miliard na dividendě, to nejsou peníze, které by byly navíc, každý člověk, tyhle peníze, které stát vybral, tak každý člověk je viděl na svém účtu za elektrickou energii.

TV: Mimochodem, když jste zmínil ČEZ, to je taky poměrně velké téma, protože se mluvilo hodně o zestátnění ČEZu, tak mě by možná zajímal názor Sociálních demokratů, chtěli byste to? Přistoupili byste k tomu?

MS: Já si myslím, že zestátnění ČEZu, a to znamená vykoupení drobných akcionářů, to je jedna z možných cest. Skutečně, když máme významnou energetickou firmu, ve které stát má většinu, tak je potřeba, aby plnila právě tu strategickou funkci. Koneckonců, možná si vzpomenete, že když ČEZ přicházel s tím, že bude budovat jadernou elektrárnu, tak po státu požadoval, aby mu byla garantována minimální výkupní cena energie.

TV: Máte představu, kde byste na to vzal, na ten výkup těch…?

MS: A já jsem přesvědčen, že když stát, když ČEZ požaduje minimální výkupní cenu, tak úplně stejně fér je říct, ano, dobře, můžeme ti garantovat minimální výkupní cenu a za to chceme, aby ty jsi nám garantoval maximální výkupní cenu. To je naprosto stejné kritérium. Co se týče těch peněz na výkup akcií, no, tak ona by to byla poměrně dobrá investice. Vidíte, že ČEZ je schopen, když je to potřeba, produkovat dividendu až 50, 60 miliard korun. To znamená, že výkup těchto akcií, to je něco, kdy já kritizuju vysoký schodek státního rozpočtu.

TV: No nebyla by to malá částka.

MS: Ale na co bych si uměl představit, no, tak mohlo by to být až 200 miliard korun podle některých údajů. Nicméně to je něco, na co bych si uměl představit, že si stát půjčí. Je to rozhodně lepší než si půjčovat na dotace pro miliardáře. Tady já se shodnu na tom, že pokud jsme dotační ekonomikou, tak dotovány by měly být pouze veřejné služby, dotovány by nevratně měly být pouze rozvoj infrastruktury a podobně. Ale není důvod, abychom tady dotovali byznys soukromých firem, ať už jsou to, a já je nebudu dneska jmenovat, to je asi zbytečné, ale víme, které firmy, které tady produkují zisky v miliardách korun. Zároveň dostávají v miliardách korun dotace, což je naprosto zbytečné mrhání prostředky, které by mohly sloužit mnohem lépe, například na tyto strategické projekty.

TV: Takže v rámci jakéhosi, řekněme, větší jistoty v té energetice pro lidi, tak byste šel do většího schodku třeba i o 200 miliard.

MS: No tak je to investice. Je to investice a pokud investujete, tak si na to můžete půjčit, jo. Já jsem, podívejte se, každý komunální politik, každý člověk, který někdy budoval malou firmu, každý člověk, který řídil nějaký pracovní kolektiv, nebo třeba i to město nebo tu obec, tak ví, že je něco jiného zadlužovat se tím stylem, když se prodává statek, zbude i na hostinu, to znamená utrácet peníze za spotřebu, a něco jiného je skutečně investovat. Investovat do něčeho, co vám v budoucnu ty peníze znovu přinese. To není hloupé utrácení, to je skutečně významná investice.

TV: Tomu rozumím. Ale přesto by to bylo v době, kdy se Česko zadlužuje v podstatě rekordním tempem. Dobrá, nechme teď reagovat pana…

MS: Pokud by výnos byl vyšší, než jsou úroky z dluhu, který tím způsobíte, no tak pak je to skvělá investice. Vždycky.

TV: Dobře. Váš názor? Poprosím o komentář.

LV: Nejhorší je ten kočkopes, který je tady dneska, to znamená polostátní. Není to ani tak, ani tak, když se to politikům hodí, tak samozřejmě skrze ideologii se snaží tlačit ČEZ, aby uzavíral uhelné elektrárny, aby plnil nějaké jejich cíle, které jsou stejně nesplnitelné. A naopak, když potom jde o to, aby se například energie prodávaly nějakým jiným způsobem, než se prodávají dneska, tak řeknou, to my nemůžeme, poškodili bychom zájmy minoritních akcionářů. Což je nakonec pravda, určitě bychom neměli poškozovat zájmy minoritních akcionářů. Takže my si musíme říct, jestli chceme, aby naše energetika byla racionální, nebo aby byla ideologická. Ve chvíli, kdy je ideologická, tak může být řešením i to, že tady budeme mít zcela státní ČEZ, který v rámci tou ideologií pokřivené energetické koncepce prostě bude fungovat tak, že na tom naši podnikatelé nebo naši občané nebudou tak strašně špatně s energiemi, jak jsou na tom…

TV: To je hezká obecná teorie. Mě zajímá, jak by si to představovali Svobodní?

LV: No, v první řadě my bychom si představovali, abychom opustili tu ideologii, a pak tady bude řešením to, že tu bude spoustu soukromých firem, které se budou snažit v rámci toho zákona ekonomického, nabídka a poptávka, tak se budou snažit nabízet co nejvíce energie.

TV: Takže spíše vyšší konkurence než zestátnit ČEZ.

LV: Samozřejmě. To je věc, která funguje. Vždycky to funguje, vždycky to fungovalo, fungovat to bude. Ale pokud my nemáme takovou politickou reprezentaci, která je schopná, stejně jako třeba v Polsku, vyjednat výjimku, abychom tady mohli delší dobu dělat energii z uhlí, tak potom je otázka, jestli skutečně menším zlem by nebylo, že teda tady nebude ten kočkopes a že bude ČEZ zcela státní.

TV: Pojďme teď k dopadům konsolidačního balíčku, protože ten nám začal platit od 1. ledna. Je to v každém případě další zátěž pro peněženky lidí. Už je. Budete chystat nějakou kampaň v rámci voleb, které nás čekají? Tak co byste lidem slíbil, jak byste je tou krizí provedl? A nemusí se to týkat jenom konsolidačního balíčku.

MS: Především to, čeho jsme svědky, není konsolidace veřejných financí, není to skutečná reforma, ale je to látání některých děr ve státním rozpočtu. A ty peníze se berou tam, kde je nejmenší odpor, to znamená, berou se těm nejslabším. Jestliže například lidem zdražím stočné a vodné, tak je to prostě daň, kterou já velmi snadno vyberu. A stát si tuhle daň vybral podle toho, že je to naprosto bez nákladů, bez všeho. Všichni lidé si doma pouští vodu, okamžitě mi přitečou peníze. To samé se týká dalších operací, které ten stát provedl. Já to nejhorší vidím na tom, když on ještě víc jakoby znemožňuje aktivitu lidem. To znamená, kdy komplikuje život těm nejmenším živnostníkům. To znamená, my se asi budeme dohadovat o tom, jestli je správné nebo není správné více zdanit velké úspěšné firmy, jestli je správné zdanit energetické firmy, banky a podobně, ale já se rozhodně nikdy nebudu stavět za nikoho, kdo ještě víc komplikuje život drobným živnostníkům. Kadeřnici, zedníkovi, řidičovi kamionu, to jsou prostě lidi, kteří jako se snaží se živit sami a ten stát dneska jim mnohem víc komplikuje život. To samé ty dohody.

TV: No dobře. Takže vy byste tedy nezvyšoval vodné, stočné, pravděpodobně byste asi nezvyšoval některé daně, ale to znamená, že by vám zase chyběly peníze, tak….

MS: Nezatěžoval bych větší administrativu například ani ty dohody. Kdy skutečně na ty sezónní práce v zemědělství, v různých oborech potřebujete člověka na dva měsíce, potřebujete ho velmi krátkodobě. A ten stát fakticky znemožňuje zaměstnávání těch lidí. Mimochodem, bude komplikovat život i třeba dobrovolným hasičům nebo bude komplikovat život i fotbalovým trenérům a dalším a dalším. Kdy prostě jakoby on ty lidi nutí švindlovat, dělá z nich pitomce prostě a je to něco prostě, co já ministrovi Jurečkovi možná vyčítám mnohem víc než nějaký hloupý večírek. My bychom šli naprosto jinou cestou. My bychom šli cestou skutečné modernizace daní, kdyby byla mnohem méně zatížena aktivita lidí, aktivita občanů, to znamená méně daněna práce, nižší daně a pseudodaně z práce, a mnohem více by byla daňově zatížena renta, majetek a zisk. To je reforma, která by vedla k tomu.

TV: To znamená progresivní daň.

MS: To znamená především nižší zdanění aktivity jako takové a větší zdanění výsledků té aktivity.

TV: To znamená, úspěšně by platili více, ať to řekneme lidově.

MS: Lidé by měli menší bariéry k tomu, aby se stali úspěšnými, a teprve tehdy, když se jim to podaří, tak by odvedli státu to, co mu odvézt mají. To je ta filozofie. Podívejte se, takovéto úspěšné by bylo daněno více. Vždycky se říká, nesmíme tady mít vysoké daně, protože jinak tady nebudou úspěšné firmy. A když se…

TV: Já vás přeruším, protože se pomalinku blíže k závěru a chci nechat ještě reagovat pana Vondráčka. Vaše řešení?

LV: My už tady progresivní zdanění máme. Málo se o tom mluví, ono taky často ve chvíli, kdy se řekne rovná daň a naproti tomu je progresivní, tak se lidem může zdát, že ta rovná daň je jako že snad všichni platí stejné daně. Ne. Je to procentuálně…

TV: Prosím jenom stručně, co byste vy slíbil lidem?

LV: My bychom určitě šetřili na výdajích státu. To znamená, je třeba zrušit školní inkluzi tak, jak byla povinně zavedena, to je 30 000 zaměstnanců v regionálním školství, předchozí vlády to udělaly. Předchozí vlády zakázaly kouření v hospodách, zakázaly provozovny otevřené o svátcích, to znamená, tyto věci měla tato vláda rušit. Jeden krok za druhým, rušit jeden úřad za druhým, který vznikl za těch předchozích vlád a mohli bychom oživit ekonomiku. V podstatě nic kromě EET se nezrušilo, jedeme dál, nabíráme nové úředníky v rámci služebního zákona, prostě ty věci nejde dělat takovým způsobem, jak by bylo potřeba. To znamená, teď se škrtají pouze tabulková místa, ale je třeba reálná místa, reálné úředníky je třeba propouštět.

TV: Tak já věřím, že ve vašich kampaních se toho dozvíme více. V tuto chvíli nám čas už bohužel vypršel. Mými hosty byli předseda strany Svobodní Libor Vondráček a předseda strany Sociální demokracie Michal Šmarda. Pánové, díky moc, že jste přišli.

LV: Děkujeme za pozvání.

MS: Mockrát děkuji a mějte se hezky, na shledanou.

Matěj Gregor v pořadu Zákony Bohatství

Hostem pořadu Zákony Bohatství Tomáše Lukavce byl Matěj Gregor Moravskoslezský krajský předsedseda Svobodných, ostravský rodák a patriot. Milovník sportu a literatury. Aktuálně také dvojka na kandidátce do eurovoleb a student českého jazyka a historii Ostravské univerzitě.

Svobodní půjdou do eurovoleb s podporou Soukromníků a dalších dvou subjektů – ZÁZNAM KONFERENCE

Svobodní půjdou do voleb do Evropského parlamentu (EP) s podporou Strany soukromníků, regionálního hnutí Pro Plzeň a hnutí Zdraví, Sport a vzdělání 2012. Jednat o podpoře chce strana i s dalšími subjekty. Na dnešní tiskové konferenci to oznámil předseda Svobodných a lídr kandidátky Libor Vondráček. Celou kandidátku strana zatím nepředstavila, podle Vondráčka na ní budou dva bývalí prezidentští kandidáti. – Praha 8. ledna (ČTK)

Strana v prosinci oznámila, že na druhém místě kandidátky bude šéf buňky v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor, třetí má být bývalý prezidentský kandidát Karel Diviš.

Podpora od tří subjektů je podle Vondráčka potvrzením toho, že se Svobodným postupně daří spojovat pravicové osobnosti a subjekty. Podle předsedy Strany soukromníků Petra Bajera je podpora snahou zabránit štěpení pravicových voličů. Se Svobodnými mají podle něj společné cíle například v zabránění federalizaci Evropy nebo boji proti byrokracii. Soukromníci se se Svobodnými spojili již v minulosti, v minulých sněmovních volbách kandidovali v uskupení s Trikolorou.

Ve volbách do Evropského parlamentu nelze slibovat, že europoslanci některé věci prosadí, lze ale slíbit, že se budou držet určitých zásad a hájit české zájmy a pravicové voliče, uvedl Vondráček. Zástupci čtyř subjektů na tiskové konferenci podepsali dokument sedmi zásad pro eurovolby. Podle nich chtějí Svobodní v EP usilovat mimo jiné o zrušení zákazu aut se spalovacím motorem, ochranu české koruny nebo důslednější ochranu vnějších hranic před nelegální migrací.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční letos v červnu. Voliči budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel, což bude o 15 víc než v končícím období. Zvýšení počtu křesel je reakcí na demografické změny v EU. Česko má nyní 21 mandátů a jejich počet se měnit nebude.

Lídrem kandidátní listiny koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) je europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Samostatně budou kandidovat Piráti v čele s europoslancem Marcelem Kolajou, na předních místech listiny hnutí STAN budou ekonomka a bývalá prezidentská kandidátka Danuše Nerudová a někdejší poslanec hnutí Jan Farský.

V čele kandidátky ANO bude bývalá ministryně pro místní rozvoj a nynější místopředsedkyně Sněmovny Klára Dostálová. Lídrem listiny hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) je někdejší europoslanec Petr Mach, který v minulosti stál v čele Svobodných.

Přání Libora Vondráčka do roku 2024

4. ledna pronesl své přání pro rok 2024 předseda Svobodných Libor Vondráček.

Vážení a milí spoluobčané, rád bych se s Vámi po skončení náročného roku pozdravil a společně s Vámi se s nadějí podíval do roku, který nás čeká.

Rok 2023 nám bezpochyby přinesl mnoho těžkostí, nenadálých problémů a ke konci bohužel také jednu obrovskou tragédii. Mnozí z nás mají obavy z budoucnosti, někteří se dokonce přestávají cítit bezpečně a snad každý vnímá nějakou míru zklamání z vývoje našeho společného státu v posledních letech. Skoro by se chtělo současný stav věcí veřejných a atmosféru v naší zemi nazvat Havlovským termínem „blbá nálada“.

Je třeba přiznat, že důvodů pro tento negativní pohled máme mnoho. Pracujeme více a jsme produktivnější než kdy v minulosti, ale za naše platy si nekoupíme to, co dříve. Mladí lidé si mohou jen velmi těžko pořídit vlastní bydlení a položit tak základ důstojnému životu. – Valí se na nás zdánlivě nekonečná série zákazů, příkazů a papalášského poučování, které znova a znova zvyšují naše životní náklady a otravují nás v každodenním životě. Zdá se, že nás před nimi nikdo nechrání, nikdo se nás nezastává, nikoho vlastně moc nezajímáme. Politici nabízejí pouze prázdné marketingové tlachání, které nás má ukonejšit a odvrátit naši pozornost od podstaty skutečných problémů.

Myslím si, že dnes je použití pojmu „blbá nálada“ daleko oprávněnější, než bylo v roce 1997, kdy jej Václav Havel poprvé použil. Přesto ani nyní nejsem jeho příznivcem. Stejně jako tehdy, ani dnes totiž nenabízí žádnou naději, nebo myšlenku, jak těžkosti překonat. A já jsem přesvědčen, že právě to jsou věci, které velmi potřebujeme. Je přitom zodpovědností nás, politiků, abychom pozitivní vizi společnosti nabídli a byli odhodláni ji spolu s odborníky realizovat bez zbytečných ústupků (těm, kterým na naši zemi nezáleží).

Musíme obnovit důvěru v kompetenci našich vrcholných představitelů, jedině tak budeme totiž moci věřit, že pro naši bezpečnost a prosperitu dělají maximum. V době často zcela iracionálních událostí a rozhodnutí v sousedních zemích potřebuje naše ekonomika jasnou a sebevědomou energetickou koncepci, která nebude ve vleku nejnovějších výstřelků Bruselského aktivismu. Vzhledem k dramaticky se zhoršující geopolitické situaci lze jen těžko přecenit důležitost neohebné a suverénní zahraniční i obrané politiky.

Myšlenky, které Svobodní zastávají, takovou vizi pro Naši společnost nabídnout mohou, o čem Vás snad přesvědčí i pravidelná čtvrteční vysílání, která tímto dnes začínají. Já sám i všichni členové a příznivci budeme v příštím roce na rozvoji této vize usilovně pracovat a věřím, že se nám to spolu s Vámi podaří.
Cítím při těchto slovech velkou odpovědnost, neboť úspěch při naplňování vize je důležitý pro to, abychom mohli do budoucnosti hledět s optimismem, zdravým sebevědomím a ano i s dobrou náladou.

Do nového roku 2024 si tedy přejme, abychom dokázali nastartovat změny, které učiní Českou republiku bezpečnější a nezávislejší, a přinesou více svobody i prosperity nám všem.

Přeji nám zkrátka všechno nejlepší.

Zachovejme českou korunu. Salámová metoda, tepal Vondráček prezidenta za slova o euru v duelu s Pirátem Peksou na Primě

Výzva prezidenta Petra Pavla k přijetí eura je součástí salámové metody. Ve vysílání CNN Prima NEWS to uvedl předseda strany Svobodných Libor Vondráček, podle kterého jde primárně o likvidaci české koruny. Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti) je však přesvědčen, že ustanovením nové měny by se předešlo nejasnostem v rozpočtech po srovnání kurzů. A to jak na státní, tak i na firemní úrovni.

„Slova prezidenta v novoročním projevu jsou pro mě součástí salámové metody, jak se přiblížit k přijetí eura. Současně se jedná o známku tragického selhání ODS, která pod vlivem koaličních partnerů připouští diskuze o tomto tématu,“ uvedl předseda Svobodných.

Celá diskuze se podle něj přitom stáčí zcela jiným směrem. „Není řeč o euru, které se využívá již dávno. Od tohoto roku navíc podnikatelé mohou vést účetnictví i platit mzdy v eurech. Bavíme se tu o zrušení české koruny. Firmy si přitom mohou vést dva účty v různých měnách. Nerozumím tedy, proč zastánci eura tak tlačí na likvidaci tuzemského oběživa,“ vyčetl podporovatelům evropské měny v pořadu Zprávy Plus.

Naopak Peksa podporu Pavla v této otázce vítá a označuje ji za logický argument. V koexistenci dvou měn však vidí problém. „Jakýkoliv rozpočet – ať už na státní, či firemní úrovni – naplánujete v jedné měně, a když se posunou kurzy, celý rozpočet se sesype. Veškeré plánování je tak ztracené,“ vysvětlil europoslanec s tím, že se jedná o výrazně „neefektivní způsob“.

„Očekával bych, že ODS, která si staví na tom, že stojí za podnikateli, je bude chtít této otravné byrokracie výměny penízků za jiné ušetřit,“ dodal.

Vondráček však tvrzení o soukromnících ostře odmítl. „Podle průzkumů agentury STEM chce 80 procent podnikatelů zachovat korunu. O zavádění eura mají zájem pouze úzké zájmové skupiny, přičemž lidé něco takového nechtějí,“ nadhodil šéf Svobodných.

„Zeptejte se členů Svazu průmyslu a dopravy, zeptejte se kohokoliv, kdo reprezentuje český průmysl, a dozvíte se, že by tento krok uvítali,“ reagoval Peksa, který uznal i existenci zájmových skupin. Tu vidí především ve směnárenském lobby.

Zdroj: CNN Prima (název článku redakčně upraven)

ZPRÁVY PLUS (CNN Prima NEWS, 3. 1. 2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a kandidát do EP za tuto stranu; MK = Mikuláš Peksa, europoslanec, kandidát do EP za Českou pirátskou stranu; M = moderátor

(ve vstupu: PP = Petr Pavel, prezident ČR; JS = Jan Socha, reportér; TP = Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu)

M: Hezké dopoledne, je šest minut po půl jedenácté, tady na CNN Prima NEWS začínají Zprávy PLUS, jsme rádi, že jste s námi. Prezident Pavel v novoročním projevu znovu vyvolal debatu o přijetí eura. Společná evropská měna je pro něj logickou budoucností i pro Českou republiku.

PP: Evropská unie nám dává šanci, jak nejlépe uplatnit náš vliv a prosadit naše zájmy. Spolu s NATO je pro nás zárukou, že má Česká republika silné partnery, o které se může opřít. A taková záruka je dnes nedocenitelná. Právě letos si připomínáme dvacáté a dvacáté páté výročí vstupu do těchto organizací. To nám nabízí příležitost ohlédnout se a zároveň se podívat do budoucna, kterým směrem chceme jít. Je to také příležitost připomenout si závazky, které jsme při vstupu do aliance a do unie dobrovolně přijali. Prvním jsou výdaje na obranu země. Ten letos po dlouhé době opět plníme. Druhým je přijetí společné evropské měny. Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou exportní ekonomikou ležící ve středu Evropy je společná měna logickou budoucností.

M: Jak jsme slyšeli, prezident Petr Pavel vyzval ve svém novoročním projevu k urychlení procesu přijetí eura. Podrobné informace k jeho zavedení teď má kolega Jan Socha.

JS: Euro v současné době používá 20 z 27 členských zemí Evropské unie. Evropská měnová unie byla vytvořena na základě smlouvy o Evropské unii, a to 1. ledna 1999. V té době začalo euro využívat v bezhotovostním platebním styku celkem 11 zemí. V lednu 2002 se do oběhu dostaly první eurobankovky a mince, používaly se dva měsíce současně s národními měnami a od 1. března 2002 je euro jedinou měnou v zemích evropské měnové unie. A jak na tom bylo od roku 2002 euro vůči naší měně? První roky mělo hodnotu kolem 30 Kč. Vůbec nejvíce si lidé za euro připlatili v roce 2004, konkrétně v květnu, kdy zároveň Česká republika vstoupila do Evropské unie. Zlom nastal v roce 2009, kdy euro kleslo pod 30 Kč, nyní se pak euro pohybovalo kolem 24 Kč.

M: Přijmout euro, nebo ne? To už je téma pro mé dva hosty, kterými jsou europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa, hezký den.

MP: Dobrý den vám i divákům.

M: A také předseda Svobodných Libor Vondráček, dobrý den i vám.

LV: Děkuji za pozvání.

M: Pane Pekso, začnu u vás. Jak jsme slyšeli úryvek z toho novoročního projevu Petra Pavla, pro někoho možná největším překvapením, že tak napřímo podpořil, aby Česká republika přijala euro. Bylo to i pro vás překvapení?

MP: Příjemně mě to potěšilo od prezidenta. Zároveň je to velmi logický argument. To euro je vlastně věc, která dlouhodobě pomáhá jak firmám, tak domácnostem vlastně řešit různé problémy, které jsou spojené s tím vyměňováním nebyrokraticky, efektivněji, takže je logické, že k němu různé státy přistupují, a je logické, že prezident republiky, který vlastně zodpovídá za to, aby Česká republika plnila své závazky, vyzývá k tomu, abychom tenhle závazek, který jsme učinili už před 20 lety, také splnili.

M: Říkáte, že vás to potěšilo, tedy nepřekvapilo, je to podle vás logické.

MP: Dává to velice smysl.

M: Pane Vondráčku, podle vás, dává to smysl?

LV: Ne. Tak za mě je to bohužel součást salámové metody, jak se přibližujeme k přijetí eura. Je to současně jakási známka tragického selhání ODS, která připouští diskuse o tomto tématu, ačkoliv ještě před několika lety na to měla jednoznačný názor, dneska už se pomalu pod vlivem svých koaličních partnerů začíná přiklánět k tomu, aby to skutečně téma bylo, takže mě to mrzí. Bohužel se skutečně k tomu přibližujeme. Jednání vlády má v tuto chvíli na pořadu jednání to, abychom se bavili o vstupu do systému ERM II. Ale nechci vás opravovat, nicméně jsem zastáncem toho, abychom věci nazývali pravými jmény, koneckonců jsme z pravé části politického spektra, a my se tady nebavíme o přijímání eura. To už se přijímá dávno, a dokonce od 1. 1. 2024. Lidé, občané, podnikatelé mohou vést účetnictví v eurech, platit mzdy v eurech, mohou i platit daně v eurech, ale bavíme se o zrušení koruny. Protože to, o čem se teď bavíme, to je přibližování se k tomu, že naše koruna zanikne, že bude zlikvidována. Přijímat euro, a můžete to zkusit v různých obchodech platit eurem, já myslím, že vás nevyženou, a dokonce už od toho 1. 1. i pro ty firmy není nutné, aby si vedly vlastně dva účty v různých měnách. Takže v tomto ohledu já vůbec nerozumím tomu, proč zastánci eura tlačí na likvidaci české koruny, proč jim nestačí to, že tady je konkurenční prostředí pro obě dvě měny. A s tím já jsem spokojen, já konkurenci i svobodě fandím.

M: Tak určitě víte, co mám na mysli tím přijímáním eura. To, že samozřejmě přejdeme na euro jako jedinou měnu, s čímž by souviselo spousta věcí. Ať už by to bylo přeceňování zboží, ať už by to bylo vlastně oceňování veškerých služeb, mezd. A tam bude otázka, s jakým kurzem, zdali se bude zaokrouhlovat. Pane Pekso, neobávají se lidé právě tohoto?

MP: Já chápu tu obavu, ale my to vlastně řešíme dnes a denně právě kvůli tomu, že ty dvě měny existují vedle sebe. To prostě souvisí s tím, že v podstatě libovolný rozpočet, jaký uděláte, ať už je to právě ve státu, ve firmě nebo kdekoliv jinde, cokoliv tam plánujete, naplánujete v jedné měně, a pak se vám ty kurzy vůči sobě posunou a celý ten rozpočet se vám rozsype, veškeré plánování je ztracené a můžete začít vlastně zase odznova. Tohle je strašně neefektivní způsob organizace a je to jedna z věcí, po které právě ti podnikatelé dlouhodobě volají, jak tady bylo řečeno. Já bych očekával ODS, která se dlouhodobě staví, řekněme, na pozici té strany, která jako že podnikatelům vychází vstříc, že právě přesně v tomhle, jim tu byrokracii ušetří a konečně nás vlastně téhle otravné byrokracie s vyměňováním jedněch penízků za druhé zbaví.

M: Pane Vondráčku, můžete na to reagovat?

LV: Ne, určitě to není takhle. Vy sami máte k dispozici průzkum od agentury STEM, byl tady několikrát prezentovaný. 82 % občanů chce zachovat českou korunu, ne ji zrušit, a 80 % podnikatelů také chce zachovat českou korunu. To znamená, je to nepravda, že by podnikatelé chtěli zavádět euro. A jsou to čísla od STEMu. STEM to měří 20 let, dlouhodobě, jsou to čísla tady prezentovaná. Pan kolega Farský od vás z koalice, z Pirátů-STAN to prezentoval na své akci 17. března, přišel tam pan Buchtík ze STEMu. Lidé nechtějí zavádět euro, podnikatelé nechtějí zavádět euro, pouze úzké zájmové skupinky a někteří další, jejichž motivaci nerozumím, chtějí zavádět euro, tlačí na to za každou cenu, ale lidé to rozhodně nechtějí, a to jsou tvrdá data.

MP: Zeptejte se Svazu průmyslu a dopravy.

LV: No tak to jsou ty zájmové skupinky.

MP: Zeptejte se kohokoli, kdo právě reprezentuje ten český průmysl, a dozvíte se, že to euro chtějí, protože prostě pro ně je to logické a přirozené. Já uznávám, existují zájmové skupiny, typicky směnárníci, kteří euro nechtějí, protože vydělávají na tom, že vymění jedny penízky za druhé. Ale co se týče těch ostatních, kteří si od nich tuhle službu musí kupovat, tak ty to samozřejmě nechtějí.

LV: Tak směnárníků, nevím, kolik je v populaci, ale 80 % všech podnikatelů…

MP: To jsou nějaká hodně podivná čísla.

LV: A to jsou pevná data. Ne, to je STEM, to si můžete prohlídnout. To není nic, co jsem si vycucal z prstu.

M: Jak ale víme, o tom zavedení eura nebudou rozhodovat lidé, nebude se o tom rozhodovat v referendu, bude to politické rozhodnutí, proč právě ODS teď už je tak svolná? Je to o tom, domluvit se v koalici, je to něco za něco?

MP: No, ona právě moc svolná není, oni systematicky vlastně veškerou aktivitu, která by k tomu směřovala i včetně toho, co slíbili už…

M: Ale už právě připouštějí tu možnost.

MP: No, to právě by bylo hezké, kdyby to připouštěli, ale oni to právě nedělají. Ten problém je skutečně v tom, že my musíme splnit nějaké konkrétní kroky, které je třeba udělat kvůli tomu, aby se ta ekonomika na euro připravila. Typicky právě vstoupit do toho mechanismu směnných kurzů II. A to je věc, kterou ODS slíbila udělat, protože slíbila splnit Maastrichtská kritéria. No a nedělá je.

M: Pane Vondráčku, vstup do toho režimu směnných kurzů. Je to na pořadu dne? A pokud by k tomu došlo dnes, bylo by to pro nás výhodné? Protože jak víme, kurz eura vůči koruně vlastně roste, pro nás by to bylo teď nevýhodné. To znamená počkat třeba, až se dostaneme třeba opět zase někam k těm 23 korunám, pokud se to tak vůbec dá očekávat v blízké budoucnosti?

LV: My už jsme si tady něco jako vstup do ERM II vyzkoušeli, když byl intervenční režim České národní banky, a v podstatě se banka snažila držet ten kurz na nějaké úrovni. Bylo to, jako kdybychom vstoupili do ERM II. A pro naši ekonomiku to nebylo nic pěkného. My jsme viděli důsledky, jaké nám to přineslo. Makroekonomická čísla ze všech ostatních zemí ve čtyřech různých argumentech, jestli na to bude čas, rád to řeknu, hovoří proti přijetí eura, proti vstupu do ERM II. A je velká chyba, že skutečně v tomto směru ODS připustila, že do druhého programového prohlášení se dostalo to, že se vytvoří analýza o tom, jestli máme nebo nemáme vstoupit do ERM II. Tím připustila, že se o tom vůbec bude mluvit, že se teďka na vládě o tom bude hlasovat, a to ve stavu, kdy jim bylo zcela jasné, že většina ministrů, členů vlády, chce vstoupit do ERM II. To znamená, sami jim nahráli na smeč, dostali to do programového prohlášení a v tom původním programovém prohlášení, po kterém získala tato vláda důvěru, tak v tomto nebylo. To znamená, je to další způsob, jak salámovou metodou ty věci přibližovat někam dál od těch předvolebních slibů, dál od toho původního programového prohlášení.

M: Pane Pekso, vy se usmíváte, můžete reagovat?

MP: Já asi oceňuji, že ODS učinila tak demokratický krok, že vůbec umožnila, abychom o tom směli mluvit. To je pokrok, to uznávám. Nicméně kromě toho, že o tom můžeme mluvit, s tím v podstatě neudělali vůbec nic dalšího. Tam bylo jasně napsáno, v rámci programového prohlášení vlády, že máme splnit Maastrichtská kritéria, včetně tedy toho, že vstoupíme do ERM II. Já očekávám, že tedy pan ministr Stanjura dodá, co slíbil, a jaksi vstoupíme do ERM II. Kde to je? Neděje se to a je to chyba.

M: Jedna věc je splňovat ta Maastrichtská kritéria, čehož zřejmě budeme schopni. Vstup do toho systému směnných kurzů…

MP: To je jedno z nich.

M: Ano, to je samozřejmě jedno z nich, i ty ostatní. Inflace, úrokové sazby a teď to čtvrté mi vypadlo. Nevadí. V každém případě, co to bude pro obyvatele znamenat? Můžete jim skutečně zaručit, že tím nepoklesnou reálné mzdy?

MP: Naopak, tímto způsobem se stabilizují. Právě proto, že to dává tu pevnou oporu té konkrétní národní měně ve vztahu k těm, toho okolí. Typický příklad v tomhle směru je Dánsko, které je v systému ERM II dlouhodobě. Oni mají prostě trvalou výjimku z přijetí eura, to znamená, že v tom režimu ERM II zůstávají časově neomezeně. Dánsko je země s jednou z nejnižších inflací v Evropské unii. Je to věc, která prakticky a efektivně omezuje tu drahotu, kterou tady pozorujeme u nás, respektive by omezovala, kdybychom tedy ten krok tímhle směrem udělali.

M: Pane Vondráčku, je to skutečně tak? Máme příklady z jiných zemí, nevedlo to k tomu, že by se zhoršila životní úroveň?

LV: Víte, euro, to je nástroj, který v různých zemích může fungovat různě. Možná i pro některé země může dávat smysl. Česká republika rozhodně není tou zemí, která by něco získala tím, že by se přijalo euro. A já řeknu čtyři makroekonomické argumenty. Zaprvé země s podobnou ekonomikou jako my po přijetí eura začaly divergovat, to znamená, vzdalovaly se s vývojem HDP vůči eurozóně, předtím se přibližovaly, pak se vzdalovaly. Další, nemělo to pozitivní vliv na objem mezinárodního obchodu, prostě jim to nepomohlo. To jsou všechno argumenty, které jsou vyvrácené, vyvrácené ekonomy. Třetí věc je, že samozřejmě dneska se tady často zaměňuje vysoká inflace s přijetím eura. V Polsku mají menší inflaci než my, vývoj HDP tam je úplně jiný. To znamená, to není otázka měny, to je otázka zejména fiskální politiky. To, jak se rozhazují u nás peníze, to je ten důvod, proč tady je vysoká inflace. No a čtvrtá věc je, že státy po přijetí eura zásadně zvyšují své státní dluhy, protože si mohou půjčovat laciněji, tím pádem je to více láká si půjčovat. A to jsou prostě tvrdá data. 100 % nezávislých ekonomů, ekonomů z České národní banky, Ministerstev financí, VŠE, kteří přišli na kulatý stůl Senátu, který se pořádal k otázce přijetí eura, respektive zachování koruny, se shodlo, že euro přijímat nemáme. To znamená, já v tomto smyslu vůbec nevidím důvod, proč se tady s panem kolegou o tom bavíme, proč se tu třeba nebavíme o tom, že tu cestičku umeteme k používání bitcoinu tak, jak jsme jí umetli k používání eura a dolaru. Proč teda tu měnovou konkurenci nechceme ještě rozšířit? Ať si lidé sami vyberou, kterou měnou chtějí platit. Já jsem pro to se bavit, jenom řeknu, určitě nejsem nedemokrat, nemyslím si, že se o tom nemáme bavit, ale je prostě politickou chybu ODS, že připustila tu diskusi na úrovni vlády, když je v menšině.

M: A teď přidám argument prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy. Podle něj by přijetím eura firmy ušetřily miliardy, neutrácely by totiž za převádění na koruny nebo z korun.

TP: Těch výhod je dlouhá řada, ale to, co je asi základní, je obrovské úspory pro české firmy. České firmy každý rok vyhazují miliardy korun za bankovní poplatky kvůli směnám, kvůli zajišťování se vůči pohybu kurzu. Ty miliardy by mohly investovat do vývoje, do pronikání na nové trhy, do vyšších mezd pro své zaměstnance, místo toho je velmi neefektivně platí bankám.

M: Pane Pekso, počítám, že s tímto vy souhlasíte.

MP: Velice. Já si myslím, že to vyvrací argumenty, které tady kolega Vondráček přednášel na začátku. Prostě český byznys to chce.

M: Pane Vondráčku, není to i skvělý kšeft pro vlastně ten bankovnický sektor?

LV: Pan Prouza se asi baví jenom s těmi 20 % podnikatelů, kteří si to přejí, 80 % podnikatelů s tím problém nemá. To znamená…

M: Už jsem říkal, že problém zavedení toho eura nerozhodují lidé v referendu, bude to politické rozhodnutí, je to na vládě.

LV: To znamená, není demokratické naopak dneska tlačit na to, abychom euro přijali, když 82 % občanů si to nepřeje. To prostě demokratické není. Ale ty argumenty neplatí. Podnikatelé v praxi říkají, že to tak není, od 1. 1. mohou vést účetnictví a platit daně v eurech, to znamená, nemusí to převádět, je to na nich. Pokud jsou to pouze exportéři do České republiky, žádné svoje produkty ani služby nevyváží, tak proč by měli mít problém s tím, že budou mít pouze účet v eurech? Nebudou nic převádět a transakční náklady odchází pryč. Ale i s těmi se dá vyrovnat. Podnikatelé to umí, tak nechme je dělat svoji práci.

M: Pane Pekso, už jsem říkal několikrát, je to politické rozhodnutí, je tedy podle vás pouze ta ODS jediná, kdo to brzdí?

MP: Dá se to tak říct. Ta ODS je prostě, nakolik já vidím vnitřní fungování té vlády, je prostě ODS překážkou pro řešení velké části problémů. Mimochodem právě tohohle toho. Takže asi kdyby tam byl někdo rozumnější, já vnímám, že i v rámci ODS jsou nějací lidé, kteří toto nevidí tak černobílé a kteří jaksi vnímají i výhody eura, a kdyby se tihle ti lidé dostali jaksi, řekněme, k možnosti zrealizovat svou vizi, tak by to bylo nepochybně lepší.

M: Jak zásadní rozkol v koalici to je? Může to mít i nějaké větší následky? Anebo to neberete jako nějaký problém?

MP: Tak to je asi dobrá otázka. Ale řekl bych, spíše na ty členy těch koaličních stran, protože koneckonců ten závazek v tom programovém prohlášení vlády je, to znamená, ministr financí by měl plnit. A pokud ministr financí neplní, tak si myslím, že je to odpovědnost všech těch, řekněme, zbývajících předsedů parlamentních stran, aby nějakým způsobem přesvědčili jak tedy premiéra a předsedu ODS, tak tedy příslušného ministra financí, že splnit mají. V opačném případě tedy je třeba situaci nějak řešit důrazněji.

M: Pane Vondráčku, vy jste se pousmál, když byla řeč o tom, že by se mělo plnit to programové prohlášení. Tak co vás v souvislosti s tím napadlo?

LV: A tak v tomto smyslu pan ministr financí zrovna v této otázce plní to, co slíbil, a skutečně nechal vytvořit tu analýzu. Ta vznikla, podílela se na ní Česká národní banka, Ministerstvo financí. Závěry té analýzy jsou jednoznačné, nedoporučují vstupovat do ERM II. To znamená, zrovna v této otázce bych mohl pana ministra Stanjuru pochválit, přestože třeba jeho kolega pan Kupka, který tu seděl včera večer, tak už připouštěl, že by se euro postupně klidně přijímat mohlo. Já si myslím, že by to byla zásadní chyba. My jsme před rokem touto dobou odevzdali do Senátu naši petici, pod kterou máme přes 30 000 podpisů. Lidé chtějí zachovat českou korunu a Svobodní za to budou vždycky bojovat.

M: Předseda Svobodných Libor Vondráček a europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa byli našimi hosty, pánové, díky a přeju hezký den.

MP: Děkujeme za pozvání.

LV: Děkujeme za pozvání.

Přístup bank snižuje obranyschopnost Evropy, říká šéf zbrojařské asociace Jiří Hynek

Velká část veřejnosti opovrhuje zbraněmi a zbrojním průmyslem. Nejde jen o jednotlivce, ale také o bankovní společnosti. Proč banky odmítají úvěrovat obranný průmysl a staví se mu zády? Dokázali bychom se v případě napadení ochránit a je pro nás NATO jediná obranná varianta?

Hostem středečního Prostoru pro dva byl Jiří Hynek, vedoucí delegace České republiky při poradní skupině NATO pro průmysl a od roku 2011 také prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

Zdroj: Radio prostor