Důsledky přijetí eura: ekonomové před nimi v senátu varovali

Důsledky přijetí eura: ekonomové před nimi v senátu varovali

Dnes se v Senátu pořádal kulatý stůl k petici „Za zachování české koruny“, kterou letos 5. ledna odevzdali zástupci petentů v horní komoře českého parlamentu. Makroekonomové před přijetím eura varují, oborové organizace přijetí naopak podporují.

Senátor Jan Tecl (ODS) z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na úvod sdělil, že pod Senátem přijatou peticí se podepsalo 19 515 lidí. Libor Vondráček, zástupce petentů a předseda strany Svobodní, později doplnil, že souběžně s ní běží i internetová petice, kterou dosud podpořilo bezmála devět tisíc uživatelů, a že po odevzdání „papírové“ petice v lednu ještě obdržel „spontánně“ další zhruba dva tisíce podpisů.

„My, níže podepsaní občané České republiky… jsme přesvědčeni, že by Česká republika měla zachovat českou korunu,“ uvádí text petice a pokračuje apelem na vládu: „Vyzýváme podpisem této petice vládu, aby aktivně vyjednávala v Evropské unii výjimku ze zavedení eura, tak, aby existence možnosti platit českou korunou nebyla v ohrožení.“

Vondráček sdělil, že ke znění petice přistoupili pozitivně. „Nebojujeme proti euru, netvrdíme, že euro nedává smysl pro některé subjekty, a dokonce pro některé státy… My se ale zasazujeme za zachování české koruny, tak, aby nám tato měna zůstala,“ řekl.

Komentoval také zkušenosti z „ulic“, resp. petičních akcí, kdy „mnozí vnímají ekonomické důvody k zachování si vlastní měny, jiní mají spíše symbolické, emocionální důvody“.

V následné prezentaci ukázal Vondráček průzkum agentury STEM, dle kterého podporuje přijetí eura pouze 18 % respondentů.

Jako zástupce předkladatelů petice vystoupila i ekonomka Markéta Šichtařová. Uvedla, že „mnoha zastáncům přijetí eura se podařilo z eura vytvořit symbol – symbol emotivní – ale, ve skutečnost je euro technický nástroj, který má konkrétní makroekonomické konsekvence“.

Dle ní by však euro mělo být vnímáno pouze ve dvou ohledech – z hlediska jeho vlivu na monetární souvislosti (centrální banky, peněžní oběh apod.) a vlivu na fiskální souvislosti (kroky vlády a její rozpočtovou politiku).

Dále vysvětlila, že přijetím eura se země vzdává své suverénní monetární politiky a podléhá rozhodování Evroské centrální banky (ECB). Na grafu pak ukázala rozdíl přístupu ECB a České národní banky (ČNB) k přístupu zvyšování úroků v době, kdy před pár lety začala růst inflace. Dochází k závěru, že ECB nemusí reagovat dostatečně adaptivně na ekonomiku konkrétní země a v případě Česka majícího euro by inflace u nás řešená přístupem ECB mohla mít ještě horší dopad.

Šichtařová poukázala i na nepříznivé dopady tříapůlletého „intervenčního režimu ČNB“ (silná fixace CZK k EUR) či na zvýšené zadlužení Řecka a Itálie po přijetí eura. Tento jev dle ní nastal kvůli tomu, že již tak vysoce zadluženým státům se po zavedení eura „zlevnil“ úrok a bylo pro ně „levné“ se zadlužit ještě více.

Ministerstva a ČNB

Vrchní ředitel sekce Strategie a hospodářské politiky na ministerstvu financí David Průšvic sdělil, že ministerstvo spolu s ČNB dlouhodobě připravují vládě materiál, „zda stanovit cílové datum pro přijetí eura“, protože „jak již bylo řečeno, ČR se aktem o přistoupení ČR k EU zavázala k přijetí eura“. Nejnovější verze materiálu by měla být k dispozici koncem roku.

Průšvic se odkázal na podmínky přijetí eura – dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, neboli „Maastrichtská konvergenční kritéria“ (dosažení vysokého stupně cenové stability, dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, dodržování normálního fluktuačního kurzu CZK/EUR a stálost konvergence měřená pomocí úrovní dlouhodobých úrokových sazeb). Letos Česko dle něj nesplní kritérium růst cen (inflace).

„V příštím roce si myslíme, že budou plněna všechna kritéria,“ dodal Průšvic s poukázáním na jednu výjimku, která se Česka netýká.

Dále zmínil pozitiva přijetí eura v podobě úspory transakčních nákladů a odstranění kurzového rizika. Připustil však, že ČR by po přijetí přišla o nástroje vlastní měnové politiky pro ovlivňování cenové stability.

Po zhodnocení mnoha dalších faktorů a překážek sdělil, že spolu s ČNB se domnívají, že nyní není vhodná situace ke vstupu ČR do měnové unie a vládě ČR zatím tento krok nedoporučují, alespoň „do doby, než se podaří tyto překážky odstranit“.

K obdobným závěrům jako ministerstvo financí a ČNB dochází v dopise zaslaném kulatému stolu i ministerstvo průmyslu a obchodu.

Dále vystoupil náměstek ministra pro evropské záležitosti Tomáš Dub, podle kterého by měly impulz k přijetí či nepřijetí eura dávat podnikatelé a jejich svazy, na které ekonomika stojí.

Ředitel odboru měnové politiky a fiskálních analýz měnové sekce ČNB Zdeněk Pikhart sdělil, že přijetí eura je čistě politické rozhodnutí a ČNB plní čistě expertní roli. Podobně jako Průšvic informoval o výroční analýze, která vyjde letos na konci roku.

Hlavní výzvami pro přijetí eura jsou dle něj sladěnost hospodářského a finančního cyklu ČR a eurozóny. Připustil, že bez vlastního měnového kurzu by u nás pravděpodobně došlo k vyšší inflaci.

Ekonomové z VŠE

Děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík komentoval situaci: „Od začátku je to politický projekt a není to ekonomický projekt, to je dáno.“ Následně upozornil, že zavedením eura a odmítnutím koruny bychom se zbavovali možnosti používat samostatnou měnovou politiky k vyhlazování průběhu hospodářského cyklu.

ECB na rozdíl od ČNB dle něj používá nástroje, „které jsou v rozporu se základními učebnicemi“. Poukázal také na paradox, že země s eurem vesměs neplní maastrichtská kritéria, a naopak, země, které euro nemají, kritéria plní s větší úspěšností.

Jeho kolega Milan Bednář komentoval čtyři „klíčové otázky“, které je nutné si před přijetím eura položit. Ani na jednu otázku nelze dle jeho zjištění odpovědět kladně. Detailněji se těmito otázkami budeme zabývat v připravovaném článku.

Přítomen kulatého stolu byl i senátor Lumír Aschenbrenner, místopředseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Sdělil, že je zastáncem suverenity a že jeho výbor se bude peticí zabývat pravděpodobně 22. listopadu.

Sdělení organizací

Z kulatého stou se omluvili zástupci několika organizací. Zaslali však svá písemná vyjádření, z nichž senátor Tecl přečetl či shrnul hlavní myšlenky.

Hlavní ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů v písemné formě sdělil, že „krize ukázala, že původně uvažovaný systém regulace ekonomik členských zemí eurozóny není dostatečně účinný“, a že vstup do ní už „dávno není zadarmo“. Závěrem dochází k zachování samostatnosti.

Tomáš Prouza ve stanovisku Svazu obchodu a cestovního ruchu sdělil, že z pohledu českých firem považuje vstup do eurozóny za prospěšnou pro ČR.

Svaz průmyslu a dopravy ČR v dopise kulatému stolu sdělil, že „podporuje přijetí eura a od vlády očekává stanovení časového horizontu a podmínek“. Výhody eura pro firmy a občany dle svazu významně převažují nad negativy.

Zdroj: Epochtimes

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31