Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček na Radiu Prostor

Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček na Radiu Prostor

Je náš národ svobodný? Je boj proti dezinformacím omezováním svobody? A měli by si lidé sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory? Prioritní je zachovat si svobodu a možnost volby, říká Vondráček

Hostem Prostoru pro dva byl politik, právník a předseda strany Svobodných Libor Vondráček. O svobodě, spalovacích motorech nebo zachování české Koruny si s ním povídala Markéta Šichtařová.

Zdroj: Radio prostor

Přepis:

Zdravím. Posloucháte prostor pro dva, dneska s Markétou Šichtařovou a mým hostem Liborem Vondráčkem. Vítám vás tady. Dobrý den, děkuji za pozvání. Pan Libor Vondráček je český politik a právník, od října roku 2019 předseda strany Svobodných. Předtím od roku 2017 byl členem republikového výboru strany svobodných. Vystudoval právnickou fakultu Masarykovy univerzity a v rámci toho svého studia se zaměřoval na ústavní právo a parlamentarismus. Sám o sobě říká, právo jsem si zvolil jako svůj obor, protože celý život bojuji proti nespravedlnostem a měl jsem velký vzor ve svém dědečkovi. Odborně se zaměřují zejména na ústavní a evropské právo. A i díky tomu také jste se stal laureátem ceny vl rikeram za svou odbornou práci. Řekla jsem to tak zhruba všechno, nebo něco chybělo v tom výčtu? Myslím, že všechno podstatné jste řekla. Asi, asi. Ještě taková věc, která mě trochu dokresluje, že jsem soutěživý typ, že jsem sportovec, takže kromě toho, že usiluji o spravedlnost, tak taky mám tady v tomto směru celý život velkou vášeň ve sportu, ať už aktivně nebo pasivně. Já si přesto myslím, že jsme něco ještě neřekli. Já jsem čekala, jestli to doplníte za mě anebo jestli to zmíním nakonec já. Vy sám sebe označujete za libertarián a konzervativce. Libertarián, to je v podstatě pravičák. Přeložíme. Není to dneska už trochu vzácnost, označovat se veřejně za libertarián a pravicového? No tak já jsem slyšel jednu takovou úvahu Lenky Zlámalové, že si pravičáci nechali ukrást slovo liberalismus. A mám pocit, že i to libertarián z tvé si pomalu pravičáci nechávají ukrást. A ty pojmy jsou nakonec krásné. Pochází od toho latinského slova překladu Svoboda. Takže si myslím, že jako svobodní bychom se vůbec neměli bránit tomu tady tyto pojmy používat, ale právě proto, že dneska jsou tak trochu zmatené, tak tomu vždycky dodávám, že jsem ten konzervativní libertarián, tak jak třeba se definoval ať už Milton Friedman, Ronald Reagan a další podobně jaksi stavění politici. Možná i třeba Margaret Thatcherová, by se dalo dodat. To jenom tak pro dokreslení. Ostrova s Markétou Šichtařovou. Vy jste předseda pravicové strany svobodní a kandidujete jako jednička strany do europarlamentu, ale současně pravděpodobně máte za lubem v případě úspěchu sáhnout k lehce záškodnické činnosti, mohu-li to tak říci. Vy se teď usmíváte, protože europarlament, toho času zatím nejvíc levicový, jakého se kdy Evropa dočkala, hodně tlačí na maximální unifikaci v rámci Evropy. Ale vaším programem je naopak třeba zachování české koruny, což moc k té unifikaci nefunguje. Je to tak? Je to tak. Filozofie svobodných je postavená na pokud možno minimalistickém státním zřízení a je v podstatě jedno, jestli to centrum bylo dříve v Moskvě, v Praze, v Bruselu, kdekoliv. My si zkrátka myslíme, že lidé lépe hospodaří se svými penězi, které si vydělají, než když se ty peníze dávají někam na hromadu a odsud se ty peníze přerozdělují. Takže se spoustu peněz ztratí. A toto je bohužel to, čeho se dopouští dneska EU v Bruselu. Ve chvíli, kdy tato organizace vznikala, tak původně tam byla myšlenka ekonomické spolupráce a od roku 86 se postupně z toho stává stále mocnější politické centrum, kde se ta moc kumuluje, hromadí a samozřejmě ta centralizace moci vede třeba až k něčemu, co by někteří nazvali jaksi globalismem globální. Nějaké vytváření mocenských struktur. NATO je něco, co nám se určitě nelíbí, protože víme, že efektivněji fungují ty věci na nižších úrovních, i třeba na úrovni nejenom rodiny a jednotlivce, ale i na úrovni obce. Takže nám je spíše blízké to, jak funguje decentralizovaně Švýcarsko. Ne, že bychom fandili vytváření tady toto toho centralisticky řízeného bruselského molochu. Zmínil jste Švýcarsko. Švýcarsko platí svou vlastní měnou a já už jsem dneska zmínila, že vy jste pro zachování české koruny. Tak jak je to s tou korunou? Jak to vidíte s korunou? Proč bychom si měli nechat a hlavně co bychom proto měli dělat? A co proto děláte pro to zachování té české koruny? No, tak asi, asi neprozradím nic tajného, když řeknu, že dneska je to takový rozhovor v rámci prostoru pro dva zastánce zachování české koruny, což se nakonec vyjádřilo tím, že vy jste byla přítomna na jednání kulatého stolu v Senátu. Na základě naší petice, pod kterou jsme získali přes 30 tisíc podpisů celkově elektronicky a fyzicky. No a společně jsme tam říkali argumenty, proč by bylo dobré, abychom si zachovali českou korunu. To znamená, kdybych to vzal trochu zeširoka. Svobodní vznikli v roce 2009, když vláda pod vedením ODS zapomněla na svoje vlastní rozhodnutí grémia, na rozhodnutí 17. kongresu ODS, kde se jednoznačně řeklo, že ODS už by neměla předávat žádné další rozhodovací kompetence mimo území ČR. Mirek Topolánek navzdory tady tomu internímu prohlášení, internímu závazku usnesení toho kongresu, tak vlastně usiloval o přijetí Lisabonské smlouvy. Tím jsme předali nějaké kompetence do Bruselu. No a pokud bychom ztratili českou korunu, tak konkrétně v rámci monetární politiky bychom předali kompetence do Frankfurtu, ale to je jenom jakási pobočka toho bruselského centralistického aparátu. To znamená, my jsme přesvědčeni, že z mnoha důvodů, a k těm se možná ještě dostaneme, se vyplatí zachovat si českou korunu. To ale neznamená, že bychom bojovali proti nějakým dalším měnám či dokonce kryptoměnám. Naopak, líbí se nám, že od nového roku, od 1. 1. 2024 mohou české firmy účtovat, platit mzdy i daně v těch korun a v těch měnách jiných, konkrétně teda v dolarech, v librách a v eurech. A možná v tomto směru bychom mohli jít klidně dál, protože co se týče těch soukromých subjektů, ať si to ty subjekty samy rozhodnou, která měna se jim vyplatí používat. A my jsme přesvědčeni, že v konkurenci těchto měn Česká koruna obstojí. Koneckonců nedávno vyšla nějaká studie, že po švýcarském franku, franku, to byla jedna změn, které nejvíce posilovaly v těch posledních letech. Takže myslíme si, že lidé dál budou rádi používat českou korunu, i když celkem bez problémů mohou dneska používat euro v rámci svého podnikání. Pravdu jste řekl, když jste řekl, že jsme tady dva zastánci české koruny a že to není nic proti euru jako takovému, ale je to prostě nějaké tvrzení, že česká koruna je pro českou ekonomiku nejvýhodnější a že vlastně to vnímáme tak, že ta koruna je v podstatě nástrojem k tomu, aby bylo dosaženo nejvyšší prosperity. A já bych řekla, že dneska se to hodně obrací, že dneska jsme ochotni obětovat prosperitu za to, abychom si zachovali ten nástroj. To znamená, že abychom dosáhli nějaké konkrétní měny, což mně připadne jako dost zvrácená logika, ale abychom nesužovaly tu činnost svobodných jenom na zachování české koruny, tak já to zasadím do širšího kontextu. Auta, měna, koruna. Co mají tato dvě témata společného? Obojí je o svobodě. To znamená odstraněním aut, odstraněním české koruny se svobodě jednotlivce vzdalujeme. Přechodem na elektroauta dojde ke snížení mobility, protože zdaleka ne každý na elektromobil dosáhne. Nabíjení krom toho ještě třeba ne ze svého solaru, nebude ani tak jednoduché při stále více nedostatkové energii. A zase naopak, když se vrátím k té koruně, tak zrušením koruny by došlo k postupnému náběhu rušení hotovosti, což je nejlepší způsob, jak provést měnovou reformu, jak potenciálně lidi připravit o peníze. To říkám s plným vědomím toho, co říkám, nikoliv jako nějakou nadsázku. A říkám to jako ekonom, který se specializuje na monetární politiku. Čili ano, skutečně zrušení koruny může znamenat přípravu na nějakou měnovou reformu a přípravu na obrání lidí. Takže auta a koruna, to jsou takové dva symbolické pilíře svobody jednotlivce, přesně řečeno svobody střední třídy, na kterou aktuální převládající ideologii nejvíc útočí. A vy se těm autům taky věnujete. Tak já určitě potvrzuji to, že tyto dvě problematiky mají společné slovo svoboda a dokonce i v těchto obou dvou problematikách je zásadní slovo demokracie, protože často lidi zaměňují tyto dva pojmy a my jako svobodní je důsledně oddělujeme. Nicméně právě vládnoucí pětikoalice se dost často a ráda sama tituluje, jako že je složená z demokratických stran a že teda všechny demokratické strany se mají společně dohodnout proti těm nedemokratickým. No ale co je na tom demokratického, když 80 procent českých občanů chce zachovat českou korunu, nechce jí zrušit. No a tato vláda usiluje prostřednictvím čtyř z pěti stran o její zrušení, přičemž v případě ODS už to není tak úplně jasné, na jaké straně stojí, protože v tomto zásadně lavíruje. Apod. je to s auty. Existují mnohé průzkumy na to, jestli si Češi přejí, aby auta byla zakázána. No a my jako svobodní tvrdíme, že i kdyby si většina Čechů přála zakázat auta, tak my bychom právě kvůli tomu, že to jde proti svobodě, tak my bychom dali přednost té svobodě před demokracií, protože my se demokraticky můžeme pro zakazovat úplně ke všemu. To znamená, nikdo nebude nic moci smět dělat, když se 50 procent populace shodne, že těm ostatním to nechce dopřát. No a pokud tady budou dovedeny důsledky Green Dealu tak, jak je to plánováno, no tak pak jednou možná ani ne polovina obyvatel bude mít na to, aby měla vlastní auto. No a když ta druhá polovina obyvatel, ta daleko větší, řekne, my jim to nepřejeme, tak jim zakážeme třeba i ty elektromobily jednou. Takže toto podle nás není správná cesta. Pokud někdo chce používat elektromobil, stejně jako pokud někdo chce používat euro, mu v tom určitě nechceme bránit, nechceme mu házet klacky pod nohy, ale prioritní je zachovat si tu svobodu, tu možnost volby vybrat si benzin, diesel nebo třeba případně ten elektromobil nebo nějaká auta v budoucnu třeba budeme lítat haiper lupama od Elona Muska, kdo ví. Ale EU určitě by neměla si hrát na to, že umí naplánovat naše životy. Tak jako dříve se plánovalo v pětiletkách, dneska EU plánuje v sedmi letkách a ona si zkrátka plánuje, že už normální auta od roku 2035 nebude nutné prodávat nová běžná auta se spalovacími motory. My jsme přesvědčeni, že jediný, kdo by o tom měl rozhodnout, jsou spotřebitelé prostřednictvím zákonů trhu. A pokud nebudou spotřebitelé chtít nakupovat taková auta, tak skutečně možná už tady nebudou. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Někdy utíkáme do virtuálního prostoru a někdy se v něm ztratíme. Do prostor. CZ. Na Facebooku, na Instagramu. Jsem na tyto muže na jednom místě. Pokaždé trochu jinak, ale vždy rychle. Tu rozšířený prostor na sociálních sítích pro každý den. To jsou profily rady o prostor. CZ. Sledujte lajkujte. Pro každý den. Posloucháte prostor pro dva na rádiu prostor. Dnes je mým hostem Libor Vondráček, předseda strany svobodní. Bavili jsme se tady nejenom o osobní svobodě, ale i o zachování české koruny, o tom, že by si lidé měli sami rozhodnout, jestli chtějí zakázat spalovací motory a zakázat normální auta. My pořád slyšíme, jak někdo nadává, jak kritizuje vládu. My jsme si ji taky tady už spolu zkritizovali. Taky je pravda, že ta vláda má snad historicky vůbec nejnižší míru důvěry, jaká tady u nás zatím vůči vládě byla, anebo se tomu aspoň blíží. Tak pojďme to teď otočit a pojďme místo kritiky říci pozitivně a konstruktivně, co byste udělal vy, co by udělali svobodní, pokud se dostanou do Parlamentu. Pojďme vyjmenovat, jaké jsou vaše priority a co v tom parlamentu budete dělat. Možná ještě zkusím zareagovat na úvod toho pokládání otázky, kdy, kdy jste říkala, že by si lidé sami měli rozhodnout, jestli se budou zakazovat nebo nebudou zakazovat auta. No, toto je vlastně něco, co nakonec asi dojdeme i během té odpovědi na tu, na tu další část otázky, co vede k tomu, do čeho jsme se dneska dostali, protože já si myslím, že lidé by ideálně neměli si vzájemně zakazovat něco, co třeba zrovna těm druhým se nelíbí. A dojdeme k tomu třeba v případě zákazu kouření v hospodách. Obecně nevidím žádný důvod, proč by měl kdokoliv zakazovat lidem používat spalovací motory. A kdyby naopak dneska většina českých obyvatel řekla, nám se nelíbí elektromobily, oni občas začnou hořet, tak je zakážeme těm ostatním. Ani to bych neviděl jako správnou cestu. Lepší je si vzájemně nic moc nezakazovat. Každý ať si pořídí to, co mu vyhovuje. A oni ty dvě auta vedle sebe můžou na silnici fungovat. Takže možná třeba nemohou jezdit taková auta do garáží, protože je problém, když vzplanou, ale jinak bych tady toto asi neviděl jako cestu. To znamená, cesta by byla taková, aby ta vláda, která dneska vládne, tak aby se podívala, co vlastně kritizovala v těch předchozích osmi letech, protože když se člověk podívá na příspěvky, ať už té koalice spolu anebo koalice Piráti stan, tak oni často říkali, že ty předchozí vlády to dělaly špatně. Musíme to o nich, musíme to po nich opravit. A v tu chvíli právě jsem si sliboval, že teda dojde, dejme tomu, ke zrušení plošné inkluze ve školách, že dojde i k těm hodnotovým otázkám, nejenom těm ekonomickým, že dojde k tomu, že se odvolá pan Igor Stříž, který byl vojenský prokurátor a všichni se pohoršovali, že nemůže být na pozici nejvyššího státního žalobce, nebo že bude docházet k tomu, že se právě v těch ekonomických záležitostech budou rušit ty nejrůznější regulace, která vymýšlela předchozí vláda Andreje Babiše a ČSSD, protože ti tu vlastně vládli osm let v kuse. Takže v tomto směru jsem měl relativně nějaká očekávání, že by se mohlo podařit ty věci dostat do toho předchozího stavu tak, aby třeba % výdajů státního rozpočtu v roce, na konci vládnutí této vlády odpovídalo % výdajů ve státním rozpočtu vůči HDP k tomu procentu, které tu bylo před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2013. Jenomže tato vláda pokračuje v tom posilování státní sféry na úkor zbytku našeho hrubého domácího produktu. To znamená, my stále více lidem bereme z kapes, my stále více přerozdělujeme a v tomto se nic moc zásadního nezměnilo. Takže myslím si, že úplně nejjednodušší by v rámci těch pozitivních kroků bylo podívat se na to, co tady ty vládní strany kritizovaly a jaksi dostát svých vlastních slibů a naplnit je. No a vedle toho se zabývat tím, co dál by se dalo škrtat v rámci státního rozpočtu tak, aby obsluha toho státu tolik nezatěžovala všechny občany, včetně zejména podnikatelů, kterým se naopak v mnoha ohledech, a k tomu se asi ještě dostaneme, hází nové klacky pod nohy oproti tomu, jaké klacky pod nohy jim házel Andrej Babiš. Takže je potřeba používat ty nástroje, které oživí ekonomiku a naopak přestat používat ty nástroje, které ekonomiku mrtví, jako třeba zásahy do zákoníku práce. Takže pojďme si říci třeba modelové příklady. Představme si, že sedíte v tom parlamentu jako poslanec a vy teď říkáte, že je potřeba brát opatření, která nestěžují podnikání. To je možná pro mnoho lidí tak trochu vágně řečeno, tak pojďme si říct konkrétní příklady. Hlasuje se o tom, jestli zrušit zákaz kouření v hospodách anebo ne. Zrušit. Jak hlasujete? Ano nebo ne? No určitě zákaz kouření v hospodách je nesmysl, protože kdo nechce chodit do kuřácké hospody, chodit tam nemusí. Takže asi chápu, že existuje zákaz kouření na úřadech nebo v nějakých budovách, které jsou pro nás všechny společné, ve školách, ale v hospodách by se měl ten zákaz zrušit a každá hospoda by si měla svůj režim stanovit sama. Koneckonců ty předchozí vlády jim dávaly různé jaksi podmínky, za kterých mohou mít nějakou část kuřáckou, to znamená, oni investovali do odvětrávání, do stavebního oddělení a všechny tyto investice v podstatě vláda Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky hodila pod stůl. Řekla, vyhodili jste peníze z okna, stejně se tam kouřit nesmí, takže to určitě znamenalo krach některých hospod, které se orientovaly prostě na kuřáky. Jiný příklad. Představte si, že jste v tom parlamentu a teď tam přijde nějaký zástupce vlády a předkládá tam nějaký návrh a říká, my máme velmi deficitní státní rozpočet, potřebujeme srovnat veřejné finance a abychom je mohli srovnat, musíme si utáhnout opasky a dočasně přijmout nějaký konsolidační balíček, který na dva roky zvýší daně. Hlasujete pro tento konzervační balíček, nebo ne? Vy osobně? My bychom určitě pro zvyšování daní nehlasovali. Já osobně ani svobodní. Nízké daně, to je něco, co máme jako svobodní v DNA. My vidíme zásadní problém na straně té výdajové stránky státního rozpočtu. To znamená, je potřeba se podívat, jakým způsobem jsme byli schopni fungovat třeba před deseti lety, jak nízké procento bylo na straně výdajů státního rozpočtu vůči HDP a dát si prostě takový politický cíl, dosáhnout toho, aby procentuálně to množství výdajů státního rozpočtu bylo stejné. A teď by se k tomu samozřejmě muselo postupnými kroky dojít, ale ty postupné kroky, to už jsou jenom takové, řekněme, řemeslné kroky. Pokud by ta vláda a Petr Fiala dali jasný cíl, že chceme mít takové procento státních výdajů vůči HDP na konci svého funkčního období. A je nám jedno, jak to uděláte na těch ministerstvech, jestli si škrtnete polovinu aparátu, jestli zrušíte agendu, kterou musíte obstarávat a nemáte, neměli byste na ni lidi? Samozřejmě to musí jít ruku v ruce. Vždycky bych měla prvně škrtat agenda a následně k tomu by se měli škrtat ti, kteří tu agendu zajišťují. Ale dneska už stát prostě zajišťuje takovou agendu, že vám jezdí tři kontroloři počítat do zoologické zahrady, kolik tam máte slepiček. A vy jim píšete. Říkal to náš kandidát do Senátu, který je ředitelem zoo Chleby. Vím, posíláte. Já mám osm slepiček. No ale oni prostě přijedou v pátek v 11 hodin si spočítat, jestli, jestli opravdu umíte počítat do osmi, zjistí, že je tam osm slepiček, no a pak už se rozjedou někam na svoje chaty, chalupy, protože v 11 hodin udělali kontrolu v zoo Chleby a za celý den už by nic dalšího nestihli. To znamená, pokud tady máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, nebo třeba orosení nějaké ropuchy, která je v kvarku, tak prostě řekli, že to je týrání zvířat, když má zarosené sklo. Tak pokud máme úředníky na to, aby kontrolovali tyto věci, no tak logicky asi máme kde šetřit. Tak vy jste mě pobavil s orosenou ropuchou, ale přesto se vás ještě musím zeptat na další, aspoň tedy máme takovou trojici ukázek, jak, jak budete hlasovat. Představte si, že třeba máte rozhodnout o tom, Istanbulská úmluva, případně pandemická úmluva přijmout či nepřijmout. Nevidím žádný důvod, proč bychom měli přijímat jednu nebo druhou úmluvu. Je asi třeba si říct, že ta úmluva má, ta Istanbulská úmluva má takový vznešený název, že jako proti násilí na ženách, ale uvnitř je spoustu různých jiných, s tímto nesouvisejících §, článků, které právě říkají, že ďábel je skryt v detailu. No a pokud chceme tady řešit to, že jsou nízké sazby za znásilňování, což si myslím, že je relativně výsměch vůči těm obětem ve srovnání s tím, že třeba někdo za pěstování konopí na zahrádce jde na šest let do vězení a za znásilnění často bývá udělen trest pouze podmínka. No tak řešme ty věci v našich trestních zákonech a neaplikujme tady nějakou úmluvu, která je formulovaná velmi vágním způsobem a jsou tam prostě pasáže, které nám tady říkají, že státy budou muset investovat peníze, aby platily neziskovkám, které budou jezdit do škol vysvětlovat problematiku genderu a já nevím kolika pohlaví. Sám za sebe tvrdím, že pohlaví jsou buď dvě, nebo je osm miliard pohlaví, protože každý z nás má jedno, ale určitě jich není 64. Takže toto jsou věci, které určitě nepotřebujeme. No a pandemická úmluva, tak pokud vím, tak tam se v podstatě dělá jakýsi mechanismus, jak bychom mohli předat rozhodovací kompetence o tom, jestli na našem území je či není pandemie, někam do nějakého mocenského centra, které není ani přesně definováno a je velice pochybně složeno. A pak by nám teda řekli, je u vás pandemie, musíte na základě toho třeba provést lockdown nebo něco jiného, což si myslím, že je zásadně špatně. Naopak je dobře, že v tom Švédsku ty lockdowny nedělali, že si můžeme udělat srovnání. A kdyby tady během COVIDu byla jedna globální vláda, která by nám všem řekla, že pandemie, tak ty důsledky jsou daleko horší, než je tady máme dneska. Takže já rozhodně nechci předávat rozhodovací kompetence někam jinam mimo území ČR a myslím si, že by se to dalo shrnout tak, že svobodní si přejí, aby platilo naše země, naše pravidla. Dobře, takže naše země, naše pravidla. A co tedy v rámci naší země, našich pravidel a třeba zákazu přechovávání zbraní nebo zákazu či omezení nošení zbraní? Svobodní jsou pro omezení. Ano, či ne? My si myslíme, že současný zákon je v pořádku. Dokonce experti, kteří se tou problematikou zabývají více než já, tak tvrdí, že máme jeden z nejlepších zákonů na světě, který napomáhá tomu, že u nás se nepodporuje žádný klientelismus, že zkrátka ty kontrolní mechanismy předtím, než někdo získá zbrojní průkaz, před tím, než si může pořizovat zbraň, tak ty kroky jsou takovým způsobem definované, že tam není možná příliš žádná protekce, protože třeba v jiných státech je zaveden princip, že ti lidé předtím, než dostanou zbrojní průkaz, jdou k jakési komisi, která teda podle netransparentních kritérií rozhoduje, jestli ten člověk dostane nebo nedostane. No a tam je samozřejmě prostor, protože když někdo tu komisi nějak motivuje, aby prostě dal palec nahoru a ne palec dolů, tak se rozhoduje v obdobných případech různým způsobem. Takže já jsem velice rád, že svobodní spojili síly s Jiřím Hynkem, který je odborník na tuto oblast a který i v nedávném rozhovoru právě upozorňoval, že ten protekcionalismus u nás v ČR de facto není možný. A prostě nějaké jako detaily, vymezení různých kategorií zbraní opravdu tak, jak se na tom shodují odborníci, tak asi není něco, co by se nemohlo průběžně vyvíjet. Ale ten princip, tak jak to u nás funguje, je dobrý. A nezasahujme do něčeho, co funguje. Radši opravujme to, co nefunguje, a to je naše ekonomika. Aneb jak se říká, když něco funguje, zdaňme to, když to stále ještě funguje, zdaňme to víc, když už to nefunguje, za dotujme to. Tak toto je myslím přesně ten případ, který u nás se stále a stále více prozkoumává. Dneska si tady povídáme s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Posloucháte rádio prostor, pořad prostor pro vám. Dnes s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Já vám tady teď budu citovat jeden krátký text, který mě zaujal a který má původ v institutu Václava Klause, a potom se vás zeptám, co vy si o tom myslíte? Tady se píše, digitální infrastruktura rozvinutá v souvislosti s testováním bezinfekčnosti a vakcinací dosáhla nevídaných rozměrů, a i když je nyní bezprostředně nevyužívána, tak lze ji kdykoliv aktivovat. Nemusí jít přitom o budoucí pandemie. Digitální technologie je použitelná i pro jiné formy sociální kontroly, třeba pro měření uhlíkové stopy. Tak například švédská společnost dokonomi ve spolupráci s MasterCard nabízí kreditní kartu počítající uhlíkovou stopu každého nakoupeného zboží či nakoupené služby. Jakmile uživatel dosáhne stanoveného denního limitu, karta přestane fungovat. Tak toto je další obrovské téma týkající se naší svobody a omezování naší svobody. Dokonce si troufám říci, že my v Evropě se velmi často a velmi rádi vymezujeme proti třeba Číně s tím, že Čína je nesvobodná, ale jako kdybychom si ji brali za vzor s těmi různými sociálními kredity. Takže jak budete v tomto tématu postupovat, v tom tématu osobní kontroly třeba skrze digitální měny centrálních bank, rušení hotovosti atd.? Vybavuji si, když Miloš Zeman často jezdíval do Číny a byl kritizován za to, že se tam účastní až příliš často různých jednání a on v jednom svém bonmotu řekl, že se jezdí do Číny učit, jak se řídí společnost. Mám pocit, že během COVIDu už jsme se neučili, ale opisovali jsme. Tak jak Miloš Zeman se pouze učil, tak teď ti ostatní to učení zkoušejí aplikovat. Takže z tohoto toho určitě mám obavu a vnímáme, že je to velmi špatný trend. Koneckonců i v případě třeba takového toho boje proti dezinformacím, omezováním svobody slova, které se tady začalo zavádět v rámci boje proti Putinovi nebo proti nějaké ruské propagandě, tak mám taky pocit, že se snažíme proti Putinovi bojovat prostřednictvím bojování ruskými metodami proti vlastním občanům. Prostě toto jsou tendence, které myslím každý člověk, který je trochu citlivý na svobodu, musí vidět. A v tomto směru je zásadní si zachovat možnost platit hotovosti, to znamená, tak jak se píše v tom úryvku od institutu Václava Klause, tak tou odpovědí proti této formě ne Svobody je možnost zachovat si hotovost. To samozřejmě neumožňuje sledování těchto různých parametrů, kdo kde co nakoupil, jakou to mělo tzv. uhlíkovou stopu. Já se trochu směji, když někdo mluví o uhlíkové stopě, protože mě pořád nikdo nevysvětlil, co to přesně je a jak se to měří. Koneckonců, když si člověk přečte doporučení občanského panelu konference o budoucnosti Evropy, což je takové krásné doporučení se vznešeným názvem, tak se tam dočte, že prý si občané EU, a to schválila Evropská komise, přejí, aby Evropská komise zajistila, že na každém jednom výrobku, který bude uveden na jednotný evropský trh, bude ideálně kuarcot který když si naskenujete, tak zjistíte, jaká uhlíková stopa byla vytvořena při výrobě tohoto produktu. A já si říkám, jak prostě, když někdo jde do lesa sbírat ty borůvky, pak je teda nějak nasbírá, pak ji zavaří a pak bych chtěl prodat ten borůvkový kompot. Jak se tam ta uhlíková stopa jako bude měřit? Jestli se bude měřit, jakou stopu zanechal v lese při tom sběru borůvek, kolik jich pošlapal. Prostě mě to přijde úplně absurdní tady tyto parametry sledovat. Pokud někdo dobrovolně chce, aby jeho výrobky byly v tomto směru sledovány, tak ať si to klidně platí, pokud má dost peněz na to, aby jeho firma mohla vedle rozvoje vlastní výroby ještě platit za nějaké měřiče uhlíkové stopy, ať to dělá, ale nerad bych se dožil toho, co v podstatě Evropská komise tak nějak sděluje, že bude časem dost možná povinné, kdy každý jeden výrobce jakéhokoliv produktu bude muset platit za to, že mu někdo změří jeho uhlíkovou stopu, protože to v důsledku bude znamenat, že všichni ti malí, kteří vydělají málo, prostě nebudou mít na zaplacení takového měřiče. No a naopak ti velcí, ty nadnárodní korporace si s tím poradí a ten trh se velice už i co do výběru, od koho byste si mohli nejrůznější produkty koupit. Takže toto jsou tendence doslova bych řekl až jako nemocné. Prostě používají se tam pojmy, které sice znějí krásně, ale nejsou nijak zásadně konkrétně definovány a receptem je zachování hotovosti. Tak vy jste před chvílí řekl, že byste se nerad dočkal toho, že si každý bude muset zaplatit svoje vlastní měření své vlastní uhlíkové stopy a že to ty malé ničí. Já, coby ekonom si to troufnu teď ok, losovat tak, že za mě to je v podstatě ten cíl této agendy, ničit ty malé, protože právě pro ty velké korporace, které už mají jakýsi anti uhlíkový kartel, tak pro ty je samozřejmě výhodné, pokud posilují ten svůj kartel a ničí ty malé, protože to umožňuje větší ekonomické přerozdělování. Ty daně, které musí ti malí platit, ať už v rámci nějakých emisních povolenek nebo nějakých dalších měřičů uhlíkových stop a čehokoliv dalšího, tak tyto daně jsou potom přerozdělovány tím těm údajně hodným, kteří jedou v této agendě a vlastně tím se posiluje ten kartel, kartel ESG anty uhlíkový kartel. A vlastně ten boj proti uhlíkové stopě není cílem sám o sobě, ale je v podstatě nástrojem. Nástrojem, jak přerozdělit bohatství od těch rádoby nehodných k těm rádoby hodným a jak tím pádem vlastně posílit pozici těch velkých korporací. Takže z tohoto pohledu my už jsme přestali být tržní ekonomikou, my už jsme přestali být kapitalistickou ekonomikou, ale stali jsme se jakýmsi možná korporátním kapitalismem, zkrátka něčím, co už tedy z historie bohužel tak trochu známe. Třeba z Itálie dvacátých let. Já jsem to nechtěla říci tak úplně natvrdo, ale ano, známe to právě třeba těch 20. a 30. let z některých evropských zemí, kdy silné korporace intenzivně spolupracovaly se státem výměnou za to, že když tedy byly hodné a podporovaly stát, tak stát zase byl hodný a podporoval tyto velké korporace na úkor malých. Vy jste ale tady ovšem zmínil ještě jednu věc, boj proti dezinformacím, že je dalším takovým nástrojem, jak se domoci určité poslušnosti mas možná. Možná jenom neopustíme to téma. Říkám si, že posluchači nás nevidí, tak by si mohli obrazově představit něco, co asi potvrdíte, že platí, že zkrátka ty klacky, které se hodí pod nohy těm podnikatelům, tak se daleko snáze překračují těm, kteří mají ty nohy velké, dlouhé a ti malí si s tím neporadí. No a to je nakonec to, co dělá EU ve všech svých nařízeních a směrnicích, kdy říká spotřebitelů, my vás chráníme před dvojí kvalitou potravin, my vás chráníme před nějakým neférovým označováním rumu, že to není rum, ale tuzemák atd. No a v důsledku to prostě znamená jenom to, že stejně spotřebitel není nijak ochráněn, ale fakticky se ten trh oseká o ty malé výrobce. Proto, a to je poslání svobodných, proto my vidíme přínos toho, když v Evropském parlamentu bude sedět co nejvíce lidí, kteří budou proti těmto věcem hlasovat, budou sypat písek do soukolí, které vytváří tyto nejrůznější regulace a komplikují život našim podnikatelům. A proto do toho boje Deme. Přesto přeze všechno, že asi nikdo z nás si nedělá iluze, že v Bruselu je možné dělat nějaké jako zásadní reformy a navrhovat cokoliv pozitivního, protože jediný, kdo v Bruselu něco navrhuje, je Evropská komise. Ale úkolem těch europoslanců, kteří tam budou sedět za Svobodné, zkrátka bude, aby těch klacků pod nohy bylo co nejméně. Tak vy už jste koneckonců poslance v europarlamentu měli, takže je to dosažitelné, to sypání toho písku do toho soukolí. Tak a skóre Liberálního institutu vlastně spočítalo, že náš europoslanec tam skutečně hlasoval co nejvíce pro svobodu a co nejvíce proti těmto nesmyslným omezením podnikání i běžného života. Nicméně tím se dostávám k tomu dalšímu tématu, které jsem už chtěla nakousnout. Totiž sice bylo spočítáno, že poslanec svobodných nejvíce hlasoval pro svobodu a pro, řekněme, zdržování nebo bojkotování těch unijních nařízení, které nás ničí a které ničí zejména drobné podnikatele a střední třídu. Ale přesto se o tom v médiích příliš neinformuje. Já mám pocit, že svobodní jsou v těch mainstreamových médiích poměrně málo vidět. Je to jenom můj pocit, nebo máte podobný pocit? No, tak my asi nechceme nějak plakat a stěžovat si, ale fakt je ten, že když vyšel poslední průzkum Kataru, měli jsme stejné preference jako Jurečkovo KDU-ČSL. A když si asi posluchači uvědomí, jak často viděli pana Jurečku nebo zástupce KDU-ČSL v posledních měsících zejména v ČT, která ten průzkum Kataru používá celkem pravidelně a jak často tam viděli svobodné? No tak asi patří zásadní rozdíl. Takže rozdíl mezi preferencemi není, ale rozdíl mezi množstvím času na televizních obrazovkách je gigantický. Já jsem v roce 2023 nebyl ani jednou pozván do ČT a v roce 2022 jsem tam byl dvakrát v nějakém pořadu, který je vysílán v době, kdy se téměř nikdo na ČT nedívá. S tím, že dříve nám bylo říkáno, že vy nejste parlamentní strana, vy nemáte senátora, vy nemáte nárok. V roce 2020 jsme senátora získali. Já jsem od té doby byl v televizi třikrát, to znamená, nebo, nebo čtyři x, možná dvakrát v roce dvacet jedna, dvakrát v roce dvacet dva, ale prostě žádný razantní nárůst tam nebyl. To znamená, v době, kdy nám toto říkali, tak to byla pouze výmluva. Zelení se tam objevují daleko, daleko častěji. No a zase, když se člověk třeba zamyslí nad tím, jaké množství času bylo věnováno informování o kongresu TOP 09 a jaké množství času kongresu svobodných, tak za nás tam nebyla ani, ani žádná taková ta větička, co tam skáče na té informační liště, zatímco z kongresu TOP 09 bylo několik živých vstupů atd. Takže bohužel ČT určitě nefunguje tak, jak by se třeba mnoho lidí představovalo. A proto my jsme přesvědčeni, že ČT by neměla fungovat na bázi povinných koncesionářských poplatků, protože by měla jakoby servírovat vše stejnou měrou pro všechny voliče, pro všechny lidi stejných názorů. Ale určitě to tak nedělá a už jsme ztratili iluze nad tím, že by to někdy dělat mohla. Takže pojďme si přiznat poctivě, že žádná vyváženost a objektivita v dokonalé míře, tak jak tvrdí ČT, stejně neexistuje. No tak ať si tu ČT platí ti, kteří jsou spokojeni s tím, jak dělá svoji práci. No a ti ostatní se budou třeba zadarmo díky tomu, že je tam reklama, dívat na nějakou jinou zpravodajskou televizi a budou mít pocit, že jim to dává víc než sledovat pořád dokola Václava Moravce s hosty, se kterými si přitakává. Říká Libor Vondráček, předseda strany Svobodných. Posloucháte prostor pro dva, dnes s Markétou Šichtařovou. Jako polemika, jako rozhovory, jako otázky, jako srozumitelnost, jako tady a teď, jako objektivita, jako rozum. Jsme prostor, rádio, prostor a co ještě? Autenticita. Přímo nezávislost, optimismus a sázka, lehkost, názor. Interakce. Dalo by se pokračovat, ale názor si udělejte sami. Všechny rozhovory z vysílání rádia prostor pěkně pohromadě. To je. Rádio prostor. Cz nebo vaše oblíbená podcastová platforma. Poslouchejte rádio prostor, jsme tu pro vás pro každý den. Rádio prostor. Posloucháte? Prostor pro dva s Markétou Šichtařovou a Liborem Vondráčkem, předsedou svobodných. Vy jste tady říkal, že vy jste parlamentní strana, a přestože jste parlamentní strana, tak jste pod záminkou, že nemáte žádného poslance v PS, prakticky nebyli pozvaní do televize. Na druhou stranu já mám pocit, že teď už se mnoho věcí hodně mění v poslední době. Je to jenom můj pocit, že v posledních měsících a týdnech se začala do značné míry i pod vaší osobní taktovkou dosud atomizovaná část skutečně pravicového politického spektra sjednocovat, zvyšovat preference v průzkumech veřejného mínění, nabalovat se jako sněhová koule. No, my, když jsme viděli, že nám průzkum ČT ukázal tři procenta, tak jsme byli v šoku. Říkali jsme si, že to je asi nějaká tisková chyba, protože ČT dlouhodobě sleduje. Vlastně v nějakých asi 88 měření sleduje preference. Nikdy nám neukázala tolik, kolik nám třeba potom vyšlo ve výsledku voleb. A najednou nám tam skočily tři %. To znamená, že se skutečně něco dít musí, protože když už i ten průzkum Kanta takto přiznal a za těch 88 měření to bylo historicky nejvíc, tak to potvrzuje vlastně měření i těch dalších průzkumných agentur, kdy v průběhu listopadu bylo měřeno více různých průzkumných agentur, kolik mají svobodní preference. Na každé číslo, které ukázali, tak bylo mezi dvěma až třemi procenty. To znamená, je to potvrzení toho, že ten průzkum nebyl žádný úlet. Ale i třeba agentura STEM nebo STEM Mark nám naměřili v těch nedávných měsících okolo nějakých 2,8 %, to znamená, je to, je to určitě trend, kterým se nenecháváme ukolébat, ale potvrzuje to, že jsme nastoupili správnou cestu. Cestu, kdy se snažíme nabalovat sněhovou kouli pravicových subjektů i osobností tak, abychom vlastně byli schopni nabídnout pravicovým voličům alternativu k ODS, která už se v podstatě vzdává svých pravicových voličů, pravicových voličů, cílí asi na trochu někoho jiného, to je v pořádku, ale já prostě slyším ve svém okolí zoufalství těch lidí, kteří třeba před x lety se spolupodíleli na tom, že ODS získala přes 35 % v parlamentních volbách, kde měla velmi pravicový program. Oni jsou zoufalí a touží po tom, aby se pravice vrátila do PS. A my v tuto chvíli se snažíme jim nabídnout jednu silnou kandidátku, kterou budou moci volit už v eurovolbách a tím nastartovat ty změny, které bude potřeba potvrdit i dalším úspěchem v parlamentních volbách, kde už, já věřím tomu, že výsledek může být klidně dvouciferný, protože náš zásadní problém je ten, že díky tomu, že jsme teď třeba ne v případě Primy, ale v případě zejména ČT, že jsme ne obsazováni do těch televizních diskusních pořadů, tak lidé o nás neví. To znamená, mají strach, že by třeba mohl propadnout hlas. A díky tomu, že nás nevidí na těch obrazovkách, tak jim ty televize dávají jakýsi signál, že prostě těm, těmto nedávejte, tam by se třeba nemuseli dostat. No a díky tomu, že mi to prolomíme v těch eurovolbách, tak díky tomu lidé budou moci věřit tomu, že se nemusí obávat o svůj hlas. A díky těm našim průzkumům, které máme, víme, že náš program je lidem sympatický a ta největší bariéra, která je, tak je právě z té obavy propadnu toho hlasu. To znamená, v eurovolbách určitě není třeba se toho obávat. Nebude tady vznikat žádná vláda, ať už pod taktovkou Babiše nebo Fialy. Prostě tak, jak lidé často volí proti někomu v těch našich českých volbách, tak tentokrát mohou volit pro něco. Mohou volit pro tu stranu, jejichž program se jim nejvíce líbí. Nemusí se obávat, že vznikne potom nějaká vláda, kterou si nepřejí. No a díky tomu, že my překročíme těch pět procent, tak potom se osmělí a otuží ještě daleko víc voličů a věřím tomu, že po těch parlamentních volbách v roce 2025 už budeme strana, která bude sehrávat zásadní roli v parlamentu a v tomto směru budeme schopni konečně přinášet teda to, co lidem slibujeme, a to je náš program, který jsme za těch 15 let moc nezměnili, takže se lidé můžou spolehnout, že ho určitě nebudeme měnit ani po těch úspěšných volbách. Mohu tomu tedy rozumět tak, že vaší ambicí je vytvořit zárodek a základ pravicové strany, která bude slučovat tu stávající roztříštěnou pravici a vlastně nabídne alternativu všem těm, kteří chtějí volit pravici, ale zároveň v současné době nejsou schopni na české politické scéně pravicovou stranu najít. Je to tak? Je to tak. Některé subjekty už vyjádřily podporu pro naši euro kandidátku, s dalšími jednáme tak, aby se to podařilo. Snažíme se rozšiřovat naše řady členů o osobnosti, které jsou na pravicovém spektru. Myslím si, že kandidátka, kterou nabídneme do eurovoleb, bude nejsilnější v historii. Už teď můžu prozradit, že tam budou minimálně dva pravicoví prezidentští kandidáti, které znáte z těch minulých prezidentských voleb. A v tomto smyslu je před námi ještě další kus cesty, abychom si skutečně zbytečně nebrali nějaké jednotky nebo desetinky procent, protože nakonec každý hlas se počítá. My si každého hlasu vážíme, a i proto jsme v úzkém kontaktu s frakcí ODS Tea Party, která je nespokojena s vývojem ve své straně a která by ráda podpořila ten program ODS tak, jak ho znají, ale ten prostě nemůže být naplňován kandidátkou spolu, kde jsou zastánci eura, zastánci Green Day, takže určitě nebudou schopni podporovat svoji kandidátku. Že ODS v podstatě nekandiduje, kandiduje spolu a věřím tomu, že i pro tyto lidi ta naše nabídka bude tak lákavá, že nás nakonec budou moci veřejně podpořit a že dosáhneme toho, že v europarlamentu opět bude sedět někdo, na koho se můžete spolehnout, že za všech okolností bude hájit svobodu občanů i podnikatelů. Tak já vám děkuji za naději pro českou pravici. Dneska jsme si povídali s Liborem Vondráčkem, předsedou strany Svobodných. Moc děkuji za pozvání a přeji posluchačům i vám úspěšný rok 2024. Na slyšenou příště v prostoru pro dva.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Zelená dohoda pro Evropu je eutanazie našeho průmyslu, pronesl ve vysílání CNN Prima NEWS předseda Svobodných Libor Vondráček s tím, že by opatření zrušil. Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti) oponoval, že žádné tlačítko k takovému kroku neexistuje. Zdůraznil, že je to prakticky nemožné. Vondráček poté Green Deal ideově připodobnil k čínské kulturní revoluci. „Nechutné přirovnání,“ ohradil se pirátský zákonodárce.

Vondráček by si přál kompletní odstoupení od Zeleného údělu. „Ideální by bylo, kdyby v dalším období Evropské komise nezasedli lidé jako Ursula von der Leyenová nebo Věra Jourová a kdyby budoucí předseda orgánu chtěl celý koncept zrušit. Green Deal je totiž eutanazie našeho průmyslu,“ pronesl šéf Svobodných.

Peksa avšak připomněl, že pod tímto názvem se skrývá zhruba 11 hlavních zákonů a desítky dalších novel. „Jsem pro diskuzi ohledně toho, jak hodláme případně upravit konkrétní jednotlivá opatření. Žádné velké tlačítko ke zrušení Zelené dohody ale neexistuje. Tak to nefunguje,“ zdůraznil europoslanec v pořadu Co na to vaše peněženka.

„Pokud takové tlačítko není, pak zrušme volby, protože takovým tvrzením říkáme lidem, že nemá cenu chodit k volebním urnám,“ namítl Vondráček. „Jde o nejdůležitější předpis za posledních 50 let. Má podobné ambice jako čínská kulturní revoluce, tedy zcela transformovat naše chování,“ dodal.

Proti těmto slovům se však pirátský europoslanec ostře ohradil. „Kulturní revoluce vedla v Číně k desítkám milionům mrtvých v důsledku hladomoru. Takové věci s Green Dealem nesrovnávejte, je to nechutné a neuctivé vůči všem obětem,“ opřel se do Vondráčka.

Peksa a Vondráček dále hovořili o přijetí eura. Více se dozvíte ve videu výše.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31