Finmag: Z deníku europoslance: Žijeme kvótami

Poslední měsíce europarlamentu byly ve znamení imigračních kvót. Co jsme zažili? Překvapí vás, že někteří poslanci nevědí, jak se vypočítává při hlasování většina, dozvíte se, jak jsem přispěl na nákup zbraní bojovníkům proti Islámskému státu a co radím premiérovi, aby Česká republika nebyla příště přehlasována.

Před šesti lety jsem bojoval proti přijetí takzvané Lisabonské smlouvy. Varoval jsem mimo jiné, že Evropská unie získá nové pravomoci v oblasti azylové a migrační politiky a že se o nových návrzích bude hlasovat podle nových pravidel, nevýhodných pro Českou republiku, kterou ostatní snadněji přehlasují. Teď máme v podobě kvót na uprchlíky společnou migrační politiku v praxi.

Před čtyřmi lety jsem nesouhlasil s útoky Západu na režim v Libyi. Západní země s Francií v čele ale podpořily rozvrat v Libyi a Sýrii. Výsledkem je občanská válka, rozpínání teroristické organizace Islámský stát a migrační vlna zaplavující Evropu.

Dotace za klobouk

Stavím se zásadně proti kvótám. Podle zdravého rozumu nemá naší zemi nikdo nařizovat, kolik a jakých přijmeme uprchlíků. V Evropském parlamentu je nás ale menšina takových, kteří jsou proti kvótám. Na to téma jsem měl možnost v Evropském parlamentu promluvit. Zejména jsem se ohradil proti vydírání ze strany německých a francouzských politiků, že zastaví České republice dotace ze strukturálních fondů, když bude proti kvótám. Strčte si ty dotace za klobouk, řekl jsem jim.

Když v září narychlo předložila Evropská komise Evropskému parlamentu návrh na rozdělení 120 tisíc migrantů podle kvót, předložil jsem pozměňovací návrhy. Nikdo jiný v celém europarlamentu vlastní návrhy nepředložil. Asi proto, že jednání bylo svoláno narychlo a sekretariáty poslaneckých klubů nestihly zareagovat. Navrhoval jsem změny, podle kterých by účast zemí Evropské unie byla v celém mechanismu dobrovolná. Pro mé pozměňovací návrhy hlasovalo bohužel jen asi osmdesát poslanců, drtivá většina kvóty chtěla.

Kolegové poslanci nevědí, jak se počítají hlasy

Poslanci KDU-ČSL, ač tvrdili, že jsou proti kvótám, se v konečném hlasování jen zdrželi a pomohli tak kvóty prosadit. Mylně se totiž domnívají, že k prosazení návrhu je potřeba většina přítomných. Bohužel to není pravda a k prosazení návrhu v Evropském parlamentu stačí, že je více rukou pro, než proti, takže zdržení se je na nic. S panem poslancem Zdechovským, který tvrdí opak, rád uzavřu veřejnou sázku, že se v počítání hlasů mýlí a že to může mít fatální důsledky.

Jedna věc je boj proti kvótám, druhá věc je zastavení migrační vlny. Rozhodl jsem se symbolicky čáskou tisíc dolarů na nákup zbraní a munice podpořit bojovníky kurdské domobrany na severu Sýrie. Kurdské oddíly bojují proti organizaci Islámský stát, který dnes ovládá značnou část Sýrie a Iráku. Vlády jejich domovských států je nedokázaly ochránit, tak se to snaží zvládnout za pomoci vlastní domobrany.

Jak příště kvótám zabránit: našli jsme skulinu

V říjnu pozval premiér Sobotka europoslance na setkání k tématu migračních kvót. Premiéra jsem se snažil přesvědčit, aby využil možnosti a podal za Českou republiku k Soudnímu dvoru EU žalobu na neplatnost rozhodnutí o kvótách. Existuje totiž důvod se domnívat, že Evropská unie v tomto překročila pravomoci a porušila princip subsidiarity.

Hlavně jsem ale premiéra seznámil s možností žádat příště na jednání Rady ministrů hlasování „postaru“, aby se hlas České republiky započítal tak velký, jak byl před přijetím Lisabonské smlouvy. Premiérovi jsem argumenty předal i písemně. Našli jsme totiž skulinu v Lisabonské smlouvě, zjstili jsme, že podle článku 3 Protokolu 3 Smlouvy o fungování EU může členský stát až do března 2017 žádat hlasování postaru. Hlas Německa se tak sníží na polovinu, náš naopak vzroste, tak jak to bylo před Lisabonskou smlouvou.

Doufám, že to vláda využije, až Evropská komise – jak už se chystá – předloží návrh na další přerozdělování migrantů.

Petr Mach,
předseda Svobodných a poslanec EP
 

Vyšlo na Finmag

Babiš káže vodu, a pije víno: Jeho prodavači nevydávají účtenky, dokonce je odmítají dát i na vyžádání!

Před časem jsme byli několika lidmi nezávisle na sobě upozorněni na to, že prodavači ve stánku koncernu Agrofert s občerstvením na akcích „Kolo pro život“ odmítají vydávat zákazníkům účtenky (jednomu pánovi se to stalo už loni, tak to prý letos znovu zkusil a se stejným výsledkem). To nás rozhodně zaujalo – zejména v souvislosti s častými prohlášeními ministra financí a vlastníka Agrofertu v jedné osobě na adresu živnostníků, že podvádějí, kradou, a je třeba je přísně hlídat prostřednictvím EET. Rozhodli jsme se proto tato zajímavá zjištění ověřit…

Vypravili jsme se tedy v sobotu 25. července 2015 do pražské Chuchle, kde probíhal jeden z těchto závodů v rámci letní série (šlo o závod Chuchle – Karlštejn). První dvojice zakoupila kolem 14. hod. párek v rohlíku a pivo a požádala o vystavení účtenky. Dozvěděla se, že ji nemůže dostat. Viz originál videa zde.

Další kolega cca hodinu poté rovněž zakoupil párek v rohlíku a požádal o účtenku. Bylo mu řečeno, že ji může vystavit jen pan vedoucí, ale ten zrovna „někde běhá po place“. Viz originál videa zde.

Další pokus jsme učinili v sobotu 15. srpna 2015 na stejné akci v Karlových Varech. Tam se dokonce zájemci o vystavení účtenky dozvěděli od prodavače, že je „nikdy nevydávají.“ (i tento záznam máme k dispozici, bohužel je horší technické kvality).

Všechny platby proběhly hotově a prodávající vždy uložil peníze do obyčejné kovové kasičky, které se běžně prodávají za pár stovek. Tedy, žádná registrační pokladna, která by zdržovala frontu žíznivých a hladových zákazníků. Prostě tak, jak to na takových akcích normálně chodí a nikdo s tím až dosud neměl problém. Až začal ministr financí tvrdit, že přesně takhle ti zlí živnostníci okrádají stát…

Petr Mach: Babiš je pokrytec!

„Ministr Babiš je pokrytec. Po ostatních chce, aby se před jeho finančními úřady doslova svlékli do naha, ale on sám není ochoten zákazníkům vydat účtenku, a to dokonce ani na vyžádání!“ komentoval zjištěná fakta europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach.

Svobodní rozhodně nechtějí nikoho popotahovat kvůli účtenkám, protože věří, že živnostníci nejsou zloději a v žádném případě není potřeba zavádět EET, ani další byrokratické nesmysly.

Babišovo ANO: Poctiví podnikatelé vždy účtenky vydávali!

Cože to napsalo hnutí ANO 12. srpna t.r. na svém oficiálním facebooku? „Poctivých podnikatelů a živnostníků se zákon nedotkne, ti totiž účtenky vždy vydávali.“ (příspěvek najdete zde)

nám k tomu písemně sdělila:

Tuto problematiku upravuje ust. § 16 odst. 1 zák. č. 634/92 Sb., o ochraně spotřebitele, dozorovaný Českou obchodní inspekcí: Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Požádá-li spotřebitel vydání účtenky a ta mu není vydána, může se spotřebitel domáhat jejího fyzického předání pouze soudní cestou.

V předmětné věci dále uvádíme, že pokud podnikatel povinnost vydat na požádání doklad o koupi nesplní a spotřebiteli na jeho žádost účtenku nevydá, dopustí se správního deliktu, za což v případě prokázání je mu naším úřadem uložena sankce.

Podnikatelé nekradou, jen Babiš je pokrytec

Svobodní věří, že naprostá většina podnikatelů poctivě přiznává své příjmy a nepotřebuje k tomu registrační pokladny, okamžité online hlášení tržeb, ani další byrokratické nesmysly, které se na živnostníky valí od současné vlády.

„Nechceme živnostníky popotahovat kvůli tomu, že automaticky nedají zákazníkům účtenku. Podnikat se dá i bez přísného dohledu státu a zavedení EET. Pokud by opravdu chtěl pan Babiš přispět k větší prosperitě, měl by ze všeho nejdřív snížit daně a nezavádět další regulace. Navíc se chová pokrytecky, když říká, že ti kteří nekradou, účtenky automaticky vydávají, a přitom sama jeho firma nevydá účtenku ani po prosbě. Pan Babiš si měl nejdřív udělat pořádek ve svém podniku, než začal chystat šikanu slušných podnikatelů,“ dodává Petr Mach.

PŘIJĎTE NA DEMONSTRACI ZA SVOBODNÉ SOUKROMÉ PODNIKÁNÍ – V PRAZE 28. ŘÍJNA OD 14 DO 16 HOD. NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ!

V Praze dne 19. srpna 2015

Kateřina Kašparová
tisková mluvčí Svobodných

e-mail: kasparova@svobodni.cz
telefon: 736 530 384

Jahoda & Novotný: (Ne)Calais praktiky a přístav v ohrožení

Již i v našich médiích probleskly informace o problémech ve francouzském přístavním městě Calais, které spojuje kanálem La Manche Velkou Británii s Francií. Strach, který čeští řidiči mají při průjezdu z francouzského Calais, se skloňuje napříč médii a nejsou to ojedinělé případy a příběhy.

V kostce, řidiči, kteří čekají na nalodění na trajekty, zažívají noční můru v podobě doslova náporu imigrantů, kteří se snaží dostat za každou cenu do Velké Británie. Již dávno jsem se o tomto doslechl a příběhy zmiňují jedno. Imigranti byli dokonce ochotní i rozřezat plachty u krytých návěsů a nepozorovaně vlézt shora dovnitř. Nic netušící řidiči převezli imigranty do Doveru, kde je odklonila celní správa a šli pod rentgen. Ten je prohlédl a nalezl nechtěné.

Problém je také v porušení celního prostoru nákladního auta. Řidič si musí kontrolovat, že je návěs správně zaplombován, a má potvrzeno, že skutečně veze daný náklad tam a tam. Ještě horší než porušená plomba je skutečné převážení nelegálních imigrantů. Když si nezkontroluje, že má porušenou plombu nebo plachtu, a vypadá to, jako by je převážel, tak mu hrozí tisíce liber pokuty.

Imigranti přešli od nepozorovaných vniknutí do návěsů až k otevřeným útokům na řidiče. Kamiony jsou ničeny a řidiči se oprávněně obávají.

Řidič je sám, na opuštěné silnici, nemá doprovod, ani nemá pepřový sprej (!). Vláda Velké Británie zakazuje jakkoli se bránit. Kam směřují, nesmí mít jakékoliv obrané prostředky. Řidič je na pospas osudu. Řidič musí bránit především zboží, ale také svůj život. Zkuste se vcítit do kůže toho řidiče, když víte, že policie je v nedohlednu a je přítmí. Musíte neustále hlídat neporušený nákladní prostor, aby vás nepodezřívali z pašování lidí.

Ptejme se sami sebe. Je vůbec morální útočit takto na řidiče? Kde je hranice mezi uprchlictvím a nelegální imigrací? Pokud skutečně prchám před občanskou válkou nebo diktátorem, nestačila by mi i Francie nebo klidně i Makedonie? Nebo i sousední stabilní země?

Problém v nelegální imigraci je, že neexistuje dostatečně emancipovaná LEGÁLNÍ imigrační politika s jasnými pravidly. Tato pravidla by vyřadila problémové ekonomické migranty. Pokud se pokusíte nelegálně překročit hranice Austrálie, ztrácíte nárok na legální cestu žádosti o azyl. Pro bojovníky Islámského státu pochopitelně existuje jen a pouze stopka!

Všude se skloňují lidská práva. A co lidská práva řidičů kamionů? A co jejich lidské svobody? Třeba právo bránit svěřený náklad a své zdraví!

Problém je dále v absenci obranných mechanismů, kterých by řidiči mohli využít při sebeobraně. Ptám se, házeli českoslovenští uprchlíci trubky po rakouských kamionech? Za další, vnucovali jsme husitství v zemích, kam Češi prchali před komunismem?

Francouzská policie MUSÍ zajistit bezpečí a pořádek řidičů! Zde máme konkrétní lidi v konkrétních situacích, kteří trpí. Vlády vymýšlí jednu blbost za druhou. Kamery nás sledují. Mýtné brány daní. Radary zase sledují. Ale ty, kteří se snaží nelegálně překračovat hranice, ty jen vykážeme dál od vozu?

Ing. Josef Novotný a Miroslav Jahoda

Autoři článku jsou členy Strany svobodných občanů a ve svých článcích se zabývají dopravou a zahraniční politikou.

Na následujícím videu lze spatřit, jak se imigranti snaží nelegálně překročit hranice s Anglií pomocí vniknutí do kamionu.
 

Alois Sečkár: Pětiminutové zastupitelstvo

Dnes jsme se chystali vystoupit na jednání Zastupitelstva MČ Praha 4 ohledně návrhu rozpočtu na rok 2015. Jak to dopadlo, si přečtěte v článku.

Ano, mohli jsme pro vás uspořádat normální zasedání zastupitelstva. A krásné. Zdlouhavé jednání, občanské interpelace a potom nějaká ta vábnička pro místní voliče. Jenomže my jsme řekli – NE! Žádné zastupitelstvo. A když cirkus, tak pořádný!

Jednání zastupitelstva Prahy 4 mě za ten rok a půl, co je sleduji, nepřestávají fascinovat. Škoda, že je jich do roka jako šafránu, protože jsme snad pokaždé svědky něčeho nového a úžasného. Zvolání „tak teď už jsem viděl všechno“ je zjevně domýšlivostí nejen na internetu, ale i v místní komunální politice. Dnes jsme pro změnu viděli prý nejkratší zasedání od roku 1992, které skončilo po pěti minutách neschválením pořadu jednání (výsledek hlasování o programu ZDE).

S krátkým předstihem jsem byl upozorněn, že se něco takového chystá, takže to pro mě nebyl úplný šok, jako asi pro některé občany, kteří přišli na zastupitelstvo řešit své problémy, nebo se chtěli podívat, jak jejich zvolení zástupci pracují. Kvůli začátku v 10 hodin středečního dopoledne je to nejspíš stálo výběr volna v práci. Je otázkou, zda je to znechutilo víc, než obvyklá zdlouhavá mnohahodinová jednání. Každopádně neviděli víc, než krátkou epizodu ve hře „Sestřel si svého starostu“. Oficiálně v ní jde o špatnou komunikaci a nekvalitní návrh rozpočtu na rok 2015.

Měl jsem k tomu návrhu rozpočtu připravený diskusní příspěvek. Chtěl jsem se zeptat TOP09, proč nyní spolupředkládají schodkový rozpočet krytý prostředky, které se nevyčerpaly z rozpočtu 2014, když před rokem z opozičních lavic tvrdil předseda klubu TOP09 Martin Plíšek:

„My tento rozpočet nepodpoříme z obecného hlediska z toho důvodu, jak je koncipován. Je koncipován jako schodkový, deficitní s tím, že plánovaný schodek má být kryt z rozpočtové rezervy a nevyčerpaných prostředků na dřív, v minulosti schválené akce.“ [1]

Zajímalo mě, jak je možné, že se více než čtvrtina výdajů navrhovaných pro rok 2014, nevyužila. Je sice rozhodně lepší skončit v přebytku nežli ve ztrátě, ale přesto mi přijde zvláštní, že se odhad a realita liší otolik.

A nakonec mě zajímalo, kam se s křesly v Radě poděla někdejší transparentnost Zelených. Před rokem se paní Iva Kotvová nechala slyšet:

„[…] poukážu také na tu formu, která je velmi důležitá z hlediska přehlednosti a transparentnosti rozpočtu. My jako zastupitelé jsme se možná za ta léta už s tím trošičku naučili pracovat, nicméně rozpočet ve formátu PDF – s tím se nedá pracovat, tam se nedají věci porovnávat, vyhledávat. Řekla bych, že je velmi uživatelsky nepřátelský.“ [2]

Naprostý souhlas. Ale co letos předložila Rada MČ Praha 4, jejíž je paní Kotvová součástí? Stejné nepřehledné PDF, kde asi jediný rozdíl je, že letošní je ještě o 50 stránek delší než minulé. Pokud jsou v rozpočtu nějaké zásadní chyby, které údajně stojí za snahou části zastupitelů zbavit se starosty Štěpánka, nebyl jsem schopen je v dostupném materiálu objevit. Nebyl jsem tam vlastně schopen objevit skoro nic, a protože scrollovací kolečko myši je ta součást, která vždycky odchází první, tak jsem se o to v zájmu zachování mého elektronického hlodavce popravdě ani moc nepokoušel.

Na to všechno jsem se chtěl zastupitelů ptát, ale nedostal jsem dnes možnost. Tak snad příště, nové jednání musí být dle zákona svoláno do 15 dnů. I když kdo ví, co nás čeká. Mohl by zase někdo odcestovat na dovolenou na Kypr nebo si pouštět pusu na špacír při setkání s občany a budeme mít opět o zábavu postaráno i bez rozpočtu.

Alois Sečkár,
koordinátor pobočky pro Prahu 4
 

Martin Pánek: Jak funguje Evropský parlament

Ukázáno na průběhu lednového plenárního zasedání ve Štrasburku.

Na pondělním programu byly pouze jednominutové projevy poslanců na libovolné téma podle pravidla 163 jednacího řádu (dále jen JŘ). Pravidlo umožňuje trvání tohoto bloku v maximální délce 30 minut, což s přetahováním a předáváním slova nestačí ani na třicet řečníků. Mezi 751 poslanci není lehké se mezi těch několik vybraných dostat. Zkoušíme Petra Macha přihlásit na každém zasedání, ale poštěstilo se nám zatím jenom jednou.

Úterní ráno tradičně zahajuje pracovní snídaně českých europoslanců. Lednovými hosty byli státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a velvyslanec ČR při EU Jakub Dürr. Poslanci se bavili o koncepci české politiky vůči EU. V pořádání těchto pracovních snídaní se poslanci střídají, v únoru byla řada na Petru Machovi.

Ze snídaně se poslanci přesunuli do plenárního sálu, kde už v úterý následoval plnohodnotný program. Zahájil ho předseda parlamentu Martin Schulz (S&D, Německo) vzpomínkou na oběti s Osvětimi při 70. výročí osvobození tohoto koncentračního tábora.

Poté následovalo zhodnocení italského předsednictví v Evropské radě. Do debaty jsme původně přihlásili i Petra Macha, aby oslavil velkolepé úspěchy italského, ale máme v našem europoslaneckém klubu nepsané pravidlo, že přednost se dává řečníkům ze země, které se projednávaný bod týká. Svého slova se ve prospěch naší italské delegace z Hnutí pěti hvězd vzdal i Nigel Farage.

Mediálně nejzajímavější dnešní činností byla debata a následné hlasování o druhém čtení směrnice, která předává některé pravomoci v pěstování GMO zpět na členské státy. Poslanci hlasovali o pozměňovacích návrzích výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Jeho pozměňovací návrhy byly dvojité – na jednu stranu dávaly větší pravomoci členským státům, na druhou stranu ale předepisovaly dohled evropských agentur atp. Petr Mach pozměňovací návrhy nakonec podpořil a svoje hlasování písemně vysvětlil podle pravidla 183 JŘ. Předpokládá se, že Evropská rada s pozměněným textem souhlasit nebude, a tak se návrh vrátí do třetího čtení.

První čtení se konalo už v roce 2011, návrh se tedy po evropských institucích toulá nezvykle dlouho. Velká většina směrnic se ostatně schválí v prvním čtení. (Komise navrhne text, Parlament ho s drobnými úpravami schválí a Rada ho přijme, a to nejčastěji tím způsobem, že o něm vůbec nejedná.)

(zdroj)

(zdroj)

Parlament dále jednal např. o ženách ve správních radách, o situaci v Libyi nebo o dodatcích ke smlouvám se třetími zeměmi.

Večer zasedalo předsednictvo našeho poslaneckého klubu a poté i celý klub. Hostem na tomto zasedání byl lídr Hnutí pěti hvězd, italský komik Beppe Grillo. Hlavními tématy jeho projevu byla přímá demokracie a skepse vůči euru, v čemž se s ním shodují i Svobodní.

Ve středu se poměrně výjimečně nekonalo žádné hlasování, což u stejné situace v únoru kvitoval William Dartmouth s povděkem. Zato si ale poslanci vyslechli lotyšskou premiérku, která tak zahájila lotyšské předsednictví v Radě. Její projev Petr Mach na plénu okomentoval takto:

Lidé nám často vytýkají, že ve videích na YouTube a na euroSEPTIK.cz neuvádíme, co terče euroskeptické kritiky – ať už je to někdo z Komise, zpravodaj návrhu směrnice nebo třeba premiér – na projev odpověděli.

Skutečnost je taková, že Evropský parlament funguje úplně jinak, než jak jsme zvyklí z národních parlamentů. V Evropském parlamentu se žádná debata nevede. Ke každému bodu je otevřena rozprava s předem připraveným seznamem řečníků, kteří si odříkají svoje monology a poté většinou opustí svoje místo a jdou např. na nějaké jednání.

To dokumentuje mj. tato moje fotka z lednového zasedání:

Na plénu tak je pouze několik málo poslanců, kteří budou za chvíli mít projev, předsedající a asi sto tlumočníků.

Jedinou možností, jak tuto sérii monologů narušit, kromě pokřikování, které rád praktikuje např. pan Verhofstadt (ALDE, Belgie), je využít institutu modré karty. Poslanec, který se přihlásí se svojí modrou kartou, může pronést otázku v maximální délce třiceti sekund, pokud mu to povolí jak předsedající, tak dotazovaný řečník. Ten má pak půl minuty na odpověď. (Celé se to řídí pravidlem 162 JŘ.) Tohoto institutu využila v prosinci poslankyně Berèsová (S&D, Francie), když se ptala Petra Macha na jeho vystoupení o dobrovolném euru.

Do kanceláře za Petrem Machem přišla skupinka německých libertariánů, kteří v Německu založili novou libertariánskou stranu a natočili s ním půlhodinový rozhovor.

Ve čtvrtek se parlament vrátil k hlasování. Nejazjímavější položkou byly asi rezoluce jednotlivých politických skupin k pracovnímu programu Komise pro rok 2015. Za naši politickou skupinu (poslanecký klub) rezoluci vypracovalo Hnutí pěti hvězd (M5S). Přestože tam bylo několik míst, kde tato rezoluce velmi dobře Komisi kritizovala, byly v ní i místa, kde M5S požadovalo po Komisi další aktivitu, což Svobodní podpořit nemohli, a při hlasování se tedy Petr Mach zdržel. Rezoluci se zeleně (souhlas) a červeně (nesouhlas) vyznačenými pasažémi si pro ukázku můžete prohlédnout zde.

Na závěr štrasburského programu opět využil Petr Mach pravidla 183 JŘ a vysvětlil svoje hlasování, tentokrát ústně:

A pak ještě jednou písemně:

Hlasoval jsem proti bodu 6 usnesení S&D. Samozřejmě jsem proti nelegální činnosti v oblasti daňových podvodů. Nicméně nemohu vyzývat EU k tomu, aby v této věci konala, protože se jedná o další krok k tomu, aby byly na nedemokratické a nikomu neodpovědné instituce EU převedeny další daňové pravomoci. Druhá část bodu volá po další evropské legislativě. Svobodní nemohou podpořit narůstání legislativy EU.

Hlasoval jsem proti první části bodu 9 usnesení PPE. Byl jsem zvolen, abych bojoval proti nové evropské legislativě, rušil stávající evropské zákony, podporoval vrácení pravomocí zpět na členské státy a vedl kampaň za vystoupení z EU. Tento text se týká zpětvzetí návrhů EU, hlasoval jsem proti kritice zpětvzetí těchto návrhů. Pouze nevolená Komise může iniciovat novou, začít pozměňovat nebo odstraňovat stávají evropskou legislativu. Nikdo z těch, pro koho občané hlasují, nemůže měnit zákony EU. Proto EU není legitimním zákonodárcem předpisů, kterými se Česká republika musí řídit.

Zdržel jsem se u hlasování o druhé části bodu 9 usnesení. Zatímco na jedné straně rozhodně podporuji redukci a zpětvzetí unijní legislativy, nejsem proti mateřské dovolené, a mohl bych být jinými politickými stranami mylně napadán, pokud bych hlasoval pro. Svobodní věří, že legislativa ohledně mateřské dovolené by měla být rozhodována na úrovni členských států.

Ve čtvrtek ve 14:00 končí čtyři dny plenárního zasedání ve Štrasburku a všichni poslanci, asistenti i pracovníci Parlamentu a Komise se rozutečou do všech koutů Evropy. Kdo chce unikátní zážitek, jede rychlovlakem Thalys s eurokraty přes Paříž do Bruselu (osobně jsem si tuto radost ještě nikdy nedopřál).

Martin Pánek,
asistent poslance EP

Konference: Evropa 25 let od pádu železné opony

Petr Mach a Nigel Farage pořádají 12. listopadu 2014 v Evropském parlamentu konferenci "Evropa 25 let po pádu Železné opony", jejímž hlavním řečníkem bude prezident Václav Klaus.

 

Dalšími řečníky budou bývalý předseda slovenského parlamentu a europoslanec Richard Sulík, autor knihy Tragédie eura Philipp Bagus a hostitelé Petr Mach a Nigel Farage. Konferenci moderuje europoslanec Roger Helmer.

 

Konference začíná ve 13.30 a bude živě přenášena pod tímto odkazem.

 

—

 

Václav Klaus Bývalý prezident České republiky, autor a editor řady knih zabývajících se Evropskou unií, např. Evropská integrace bez iluzí.

 

Petr Mach Předseda Strany svobodných občanů a europoslanec. Autor knih Úskalí evropské integrace a Jak vystoupit z EU.

 

Nigel Farage Předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), předseda politické skupiny Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) v Evropském parlamentu a autor knihy Flying Free.

 

Richard Sulík Bývalý předseda Slovenské národní rady, předseda strany Svoboda a solidarita (SaS) a europoslanec. Autor publikace Euroval: cesta k socialismu

 

Philipp Bagus Profesor ekonomie na Univerzitě krále Juana Carlose a člen amerického Ludwig von Mises Institutu. Jeden ze 136 německých profesorů, kteří podali žalobu k německému ústavnímu soudu kvůli Evropské centrální bance. Autor knihy Tragédie eura.

 

Roger Helmer Europoslanec za UKIP, předseda klubu této strany v Evropském parlamentu. Autor knihy Sceptic at Large.

 

 

Tomáš Grygar: Právní aspekty vystoupení z eurozóny

Eurozóna představuje pro své členské země „svěrací kazajku“. Podle ustanovení článku 3, odst. 1, písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen SFEU) má EU výlučnou pravomoc k provádění monetární (měnové) politiky pro členské země jejíž měnou je euro, což  způsobuje dalekosáhlé konsekvence, které vyústily (de facto) až k bankrotu některých zemí eurozóny. Přesně v souladu s Reaganovými slovy „čím více plány selhávají, tím více plánovači plánují“ se začaly vytvářet nejrůznější „záchranné“ programy, jako např. Evropský stabilizační mechanismus (ESM), proti kterému se Svobodní velmi ostře vymezili nebo tzv. bankovní unie.

Tyto „záchranné“ programy však nemohou vyřešit příčinu problémů eurozóny, která dle mého mínění spočívá v tom, že eurozóna zkrátka není optimální měnovou zónou ve smyslu teorie nositele Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1999 Roberta Mundella[1]. Je patrné, že euro nepomáhá k přibližování (konvergenci) mezi jednotlivými členskými státy eurozóny, jak bylo slibováno, ale spíše způsobuje diverenci mezi nimi. Již roce 2001 správně poznamenal viceprezidnet Evropské centrální banky Christian Noyer, že „měnová politika v rozšířené eurozóně nebude a nemůže jako svůj cíl zahrnovat podporu procesu dohánění v kterékoliv členské zemi.“ Pokud se tedy z eurozóny nestane optimální měnová zóna a nedojde dostatečně rychle ke konvergenci mezi jednotlivými členskými zeměmi eurozóny, o čemž lze s úspěchem pochybovat, je naprosto legitimní usilovat o měnovou desintegraci eurozóny.

Poslanec Svobodných v Evropském parlamentu Petr Mach pak usiluje o dobrovolnost eura pro členské státy eurozóny (možnost právně konformního vystoupení z eurozóny) i pro zatím nečlenské státy eurozóny (vyvázání se z právního závazku euro přijmout). Toho lze docílit prostřednictvím článku 48, odst. 2 Smlouvy o EU, který umožňuje Evropskému parlamentu předkládat návrhy na změnu Smluv Radě. Návrh na změnu Smluv nemusí jen rozšiřovat pravomoci Unie, jak se často mylně uvádí, ale může je i omezovat, což výše uvedený článek explicitně uvádí. Jelikož je právo předkládat návrhu Smluv přiznáno jen Evropskému parlamentu jako celku (dále pak Komisi a vládám členských států Unie), bude muset Petr Mach najít např. ve spolupráci se stranou UKIP či s německou AfD dostatek dalších poslanců, kteří tento návrh podpoří. Na takovou změnu Smlouvy navíc nelze použít tzv. zjednodušující postupy a Smlouva by musela být ratifikována všemi členskými státy EU v souladu s jejich vnitrostátním právem. Pokud se to nepodaří, neznamená to, že by členské státy eurozóny nemohly tuto neoptimální měnovou zónu fakticky opustit. Jen by opuštění eurozóny z jejich strany bylo v rozporu s komunitárním právem[2], konkrétně porušením v úvodu zmíněného článku 3, odst. 1, písm. c) SFEU, jelikož provádět měnovou politiku pro členské státy eurozóny je výlučnou pravomocí Unie, kde členské státy mohou jednat jen tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny.

Pokud hospodářská krize eurozóny způsobená neexistencí optimální měnové zóny bude nadále gradovat a členským státům nebude umožněn odchod z eurozóny změnou primárního práva EU, je možné, že dojde k odchodu některých států z eurozóny i bez souhlasu ostatních členských států (v rozporu s komunitárním právem), čemuž chce právě návrh Svobodných v EP předejít. Podle komunitárního práva však takovýto členský stát nemůže být z Evropské unie ani vyloučen, jelikož komunitární právo vyloučení členského státu vůbec nezná a neupravuje.  Na základě ustanovení článku 7 Smlouvy o EU může dojít nanejvýš k tzv. „pozastavení členských práv danému členskému státu“, což je institut, který byl do komunitárního práva zaveden „teprve“ Amsterdamskou smlouvou.[3]

 Rozhodnutí o pozastavení členských práv může být navíc přijato pouze z důvodu porušení tzv. materiálního ohniska (jádra) Unie, vyjádřeném v článku 2 SEU. Jen stěží si lze představit, že by vystoupení členského státu z eurozóny skutečně přestavovalo zásah do materiálního ohniska EU. Muselo by se dovodit, že vystoupení z eurozóny představuje tak zásadní porušení „právního státu“, konkrétně zřejmě zásady pacta sunt servanda (smlouvy mají být dodržovány), který je s materiálním ohniskem Unie (článek 2 SEU) v rozporu. „Při posuzování závažnosti porušení hodnot by se přihlíželo pravděpodobně k tzv. Kodaňským kritériím, podle nichž se posuzují kandidátské státy, které musí podle čl. 49 SEU uznat hodnoty Unie. Porušením Kodaňských kritérií je, pokud orgány státu nerespektují demokracii, právní stát, lidská práva, úctu k menšinám a jejich ochranu.“[4] Následkem by pak bylo nanejvýš pozastavení určitých práv spojených se členstvím v Unii (především hlasovací právo zástupce daného členského státu v Radě). Povinnosti vyplývající z členství v EU tím nejsou dotčeny. I pokud by si tedy členský stát eurozóny zavedl vlastní měnu a začal provádět bez pověření Unie autonomní monetární politiku, nelze ho podle komunitárního práva z EU v žádném případě vyloučit.

Je značně sporné, zda by v otázce případného vyloučení šlo využít mezinárodního práva veřejného. Jeden výklad říká, že si „ústavodárce“ při tvorbě „ústavního práva EU“ možnost vyloučení členského státu z EU nepřál a proto zavedl jen „institut“ pozastavení členských práv, a že není možné v této otázce přejít na obecnou úpravu mezinárodního práva veřejného. Druhý výklad, k němuž se přikláním i já, tvrdí, že v nejzazším možném případě může být subsidiárně využito mezinárodní právo veřejné, konkrétně Vídeňská úmluva o smluvním právu, která v článku 60, odst. 1 říká že „podstatné porušení mnohostranné smlouvy jednou ze stran opravňuje druhé strany přerušit jednomyslnou dohodou provádění smlouvy zcela nebo zčásti nebo ji ukončit…“  Podstatným porušením smlouvy se rozumí porušení ustanovení, „které je podstatné pro plnění předmětu a účelu smlouvy.“ Je otázkou, co je podstatným cílem SEU a SFEU (dvou rovnoprávných smluv, v nichž je obsaženo primární právo) a zda vystoupení z eurozóny podstatným porušením ustanovení pro plnění účelu smlouvy skutečně je. Smlouvy obsahují již od dob Montánní unie cíl dosáhnout stále těsnější Unie (Ever closer Union).

Členové eurozóny nemohou právně konformně zavést ani paralelní národní měnu a provádět autonomní měnovou politiku, jak bývá někdy zvažováno. Jak již bylo řečeno, tak k takovému jednání by potřebovali zmocnění Unie (článek 2, odst. 1 SFEU), jelikož provádění měnové politiky pro členské státy, jejichž měnou je euro je výlučnou pravomocí Unie, u níž členské státy v podstatě nesmějí uplatnit ani tzv. blokační účinek a rovněž se zde neuplatní ani vágní a značně pochybný princip „subsidiarity“, který je námi kritiky současné EU zcela oprávněně podrobován značné kritice. Zajímavá situace by nastala, pokud členská země eurozóny zavedla vlastní měnu formou ústavního zákona a argumentovala tím, že na ústavní pořádek aplikační přednost komunitárního práva nedopadá a že měnovou politiku začala po „tragédii eura“ považovat „tvrdé jádro národní státnosti“[5]. Již v minulosti totiž ústavní soudy některých členských států odmítly uznat aplikační přednost komunitárního práva před (některými) ústavněprávními normami, což je podle mě zejména ve vztahu k materiálnímu jádru ústav (byť jsem k teorii materiálního ohniska ústav poměrně skeptický) zcela logické. Soudní dvůr EU (dříve Evropský soudní dvůr) však naproti tomu dovozuje přednost komunitárního práva vůči veškerým normám vnitrostátního práva, včetně ústavního pořádku (např. 48/71 Komise v. Itálie).

Závěrem lze podotknout, že členové eurozóny by měli dostat možnost právně konformně tuto neoptimální měnovou zónu opustit. Pokud se tak nestane, může mít pro některé země vystoupení z eurozóny a zavedení vlastní měny podstatně méně ekonomicky negativních účinků, než potencionálně hrozící „pozastavení členských práv“ podle čl. 7 SEU, což je nejpřísnější „opatření“, které může být podle komunitárního práva vůči členské zemi EU uplatněno.

Avšak jak trefně napsala jedna z našich nejlepších měnových ekonomek Stanislava Janáčková, tak „udržování eurozóny v jejím současném složení za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, zapadá do rámce dlouhodobého projektu evropských integračních elit, které se po léta snaží využít další krize k dalšímu utužení integrace. Jsou jim lhostejné náklady, které to sebou nese… Jde o krizi systému. Systému, který si myslel, že politika může diktovat ekonomice.“ [6]

 

O ekonomických aspektech eura přednášel Tomáš Grygar na konferenci Mladých konzervativců a Moravské vysoké školy v Olomouci, kde reprezentoval Svobodné, (další přednášející: Eva Zamrazilová – bývalá členka bankovní rady ČNB, Radim Kašpar – politolog, Jan Mrajca – ředitel agentury Raiffeisen Stavební spořitelna).

Tomáš Grygar,
místopředseda Svobodných v Olomouckém kraji

 

 

---

[1] MUNDELL. R. Optimum currency area (OCA). American Economic Review, 1961, str.  657–665. https://www.aeaweb.org/aer/top20/51.4.657-665.pdf

[2] Pozn. Kvůli Lisabonské smlouvě je možno pojmy „komunitární právo“ a „právo EU“ pokládat za zcela totožné.

[3] TICHÝ, L. et al. Evropské právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 72

[4] SYLLOVÁ, J.; PÍTROVÁ, L; PALDUSOVÁ, H. et al. Lisabonská smlouva. Komentář. C. H. Beck, 2010, str. 55

[5] Tímto se zabýval i německý ústavní soud, avšak dospěl k závěru se měnové pravomoci již do „tvrdého jádra národní státnosti“ nezapočítávají (nález ve věci 2 BvE 2/08, para. 252), TICHÝ, L. et al. Evropské právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 674

[6] JANÁČKOVÁ, S. Peripetie české ekonomiky a měny (aneb nedejme si vnutit euro), Praha: IVK, 2014, str. 88-93  

Finmag: Z deníku europoslance: Sestřeleni! Prodáni!

Vyšlo na Finmag.cz

Euroskeptici přišli o poslanecký klub (frakci) v Evropském parlamentu. Budou mít evropští budovatelé zase klid na práci?

Iveta Grigule, lotyšská europoslankyně, byla za svou rolnickou stranu členkou euroskeptické frakce Evropa svobody a přímé demokracie. Ve čtvrtek podlehla nátlaku vládnoucích socialistů a lidovců a výměnou za předsednictví v jednom orgánu Evropského parlamentu z našeho klubu vystoupila. Klub tak přestal splňovat jednu z podmínek pro svoji existenci: mít členy ze sedmi různých států. Co to znamená pro euroskeptické hlasy a co bude dál?

Budovatelům v žaludku

V Evropském parlamentu, jak známo, vládne koalice eurosocialistů a eurolidovců. Ti společně protlačují všechny návrhy Evropské komise a domlouvají se v zásadě na všech důležitých postech.

Radostí z rozbití naší frakce se tak netají europoslanec Pavel Svoboda z KDU-ČSL. Rozpad euroskeptické frakce podle něj bude znamenat, „že ta skupina nebude mít přednostní právo vyjadřovat se k návrhům v Evropském parlamentu, nebude mít nárok na sekretariát a poradce, a především – nebude otravovat ty, kteří chtějí konstruktivně budovat sjednocující se Evropu“.

Ta slova připomínají jazyk komunistů, kteří vždy odsuzovali demonstrace disidentů s tím, že berou lidem klid na práci při budování socialismu.

Přestože naše frakce nemohla vládnoucí koalici nikdy přehlasovat, leželi jsme budovatelům sjednocené Evropy v žaludku. Jako frakce totiž můžeme předkládat návrhy usnesení, spolupodílet se na programu jednání a hlavně vyjadřovat se v debatě na plénu parlamentu ke všem návrhům. Jinými slovy, náš hlas je aspoň slyšet.

Naši frakci bylo už ze začátku komplikované vůbec sestavit. Pravidla pro ustavování frakcí jsou totiž šitá na míru velkým názorovým skupinám. Frakce musí mít aspoň 25 poslanců a musí mít poslance alespoň ze sedmi evropských zemí. Podmínka počtu poslanců pro nás není problém, protože jen největší strana v naší frakci – britská UKIP – jich má 24. Problém je podmínka sedmi států. Socialisti a lidovci mají zastoupení ve všech zemích. Solidní euroskeptiky nenajdeme všude, v mnoha zemích, například v Řecku nebo Maďarsku, se za euroskeptiky vydávají nepřijatelné xenofobní strany.

Význam frakce je dobře vidět na vzestupu dlouholetého předsedy euroskeptické frakce Nigela Farage. Ten si vydobyl mezinárodní pověst kritika evropské integrace, bezúčelného rozhazování peněz i nedodržování pravidel, která Evropská unie sama sobě nastaví. Popularita jeho strany UKIP vzrostla natolik, že se nyní po dvaceti letech existence dostala i do britského parlamentu.

Rozbití frakce jako politický obchod

Když lotyšská poslankyně našemu sekretáři nečekaně oznámila, že nás opouští, jako důvod uvedla, že pánové Schulz (předseda parlamentu za socialisty) a Weber (předseda eurolidoveckého klubu) na ni tlačili, aby z našeho poslaneckého klubu odešla, jinak ji nenechají zvolit předsedkyní parlamentní delegace pro střední Asii. Vybrali si ji zjevně jako slabý článek: poznali, že o post velmi stojí a ucítili příležitost, jak náš klub rozložit.

Co to je ta parlamentní delegace pro Střední Asii? Poslanci se kromě do výborů přihlašují i do „delegací pro zahraniční vztahy“. Já osobně v žádné takové zahraniční delegaci nejsem, nepřipadá mi užitečné cestovat za parlament na setkání s poslanci v cizích zemích. To samé se týká i poslanců za UKIP. Drtivá většina poslanců ale v nějaké zahraniční „delegaci“ je a často usilují o to být předsedou takové delegace. Lidovci a socialisti řekli lotyšské poslankyni, že ji zvolí předsedkyní, ale jen když opustí naši frakci. Je to zřejmě v Evropském parlamentu běžná metoda politického obchodu – nebo politického vydírání.

Seběhlo se to velice rychle, událostmi jsme zaskočeni. Zatím tedy budu v Evropském parlamentu působit jako nezařazený poslanec. Vyjednáváme ale s dalšími stranami v Evropském parlamentu, aby šlo náš poslanecký klub Evropa svobody a přímé demokracie znovu sestavit.

Zdroj: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/291873-z-deniku-europoslance-sestreleni!-prodani!

Finmag: Z deníku europoslance: Pod tlakem

Zdroj: Finmag

Nejdůležitějším bodem zářijového zasedání Evropského parlamentu byla sporná smlouva Evropské unie s Ukrajinou. Před hlasováním o ní předseda Evropského parlamentu neváhal ukázat vzor: V přímém přenosu pustil hlasování ukrajinského parlamentu – ten byl jednomyslně pro, ukrajinský prezident smlouvu přirovnal k vyhlášení nezávislosti země a s rukou na srdci zazpíval národní hymnu.

Smlouva s Evropskou unií Ukrajinu rozdělila

Na smlouvu Evropské unie s Ukrajinou mám jasný názor už asi rok. V prosinci loňského roku jsem v jednom rozhovoru řekl, že tato smlouva je nebezpečná hra s ohněm a že může vyústit v občanskou válku. Smlouva v podstatě odřízne od obchodu s Ruskem východ země. Západu země zas usnadní obchod se sousedy postupným odstraňováním cel. Ta smlouva vyryla do ukrajinské společnosti obrovský příkop. Byla rozbuškou revoluce na Majdanu, vyhnání prezidenta Janukovyče – a skutečně i občanské války.

Říkám už rok, že férové by bylo uzavřít s Ukrajinou smlouvu o volném obchodu, bez toho aby Ukrajinci museli zvedat cla na ruské zboží, aby museli sjednocovat daně podle Evropské unie a přijímat všechny regulace od velikosti klecí pro slepice po systém obchodu s povolenkami na emise CO₂.

Pod tlakem

Byl jsem proto rozhodnutý hlasovat proti smlouvě. Potěšilo mě, že poslanci UKIP to viděli stejně. Dohromady nás proti hlasovalo 127 poslanců. Ovšem většina sestávající z eurosocialistů, eurolidovců a euroliberálů hlasovala pro.

Tlak na poslance byl ovšem velký, s těmi patetickými on-line záběry z ukrajinského parlamentu. Tam se proti neodvážil hlasovat nikdo. Zvlášť ho asi musel cítit i Richard Sulík, poslanec za slovenskou stranu Svoboda a solidarita. O smlouvě si myslí asi totéž co já a nehlasoval pro ni. Na rozdíl od ostatních z jeho frakce, kteří pro ni ruku zvedli, a dokonce pak na počest „velkého okamžiku“ aplaudovali ve stoje…

S komunistkou a Kellerem

Svůj postoj ke smlouvě jsem vysvětlil na půdě Evropského parlamentu.

Evropský parlament má ovšem v jednacím řádu takovou zvláštní věc: Poslanec může po skončení hlasování podat zdůvodnění svého hlasování. Ptal jsem se kolegů, k čemu to je, že bych rád vysvětlil svůj důvod před hlasováním – abych mohl eventuálně svými argumenty další poslance přesvědčit, aby hlasovali jako já. K tomu ale Evropský parlament zjevně určen není. Před hlasováním jsme viděli jen přenos z Ukrajiny. Ani jsme nehlasovali o tom, jestli k nám bude moci ukrajinský prezident promluvit prostřednictvím on-line přenosu, prostě to tak předseda parlamentu rozhodl.

Podrobněji jsem své důvody pro hlasování vysvětlil na svém blogu. Média a sociální sítě ovšem měla jasno i bez nich: „Mach hlasoval s komunistkou a Kellerem proti Ukrajině.“ Argumenty nebyly důležité.

Je to ale přesně naopak: svým NE jsem hlasoval pro Ukrajinu, protože asociační smlouva Ukrajinu jen ještě víc rozeštve.

… ale i chválit

Celkově se mi na zářijovém zasedání Evropského parlamentu podařilo promluvit třikrát. Kromě smlouvy s Ukrajinou jsem dvakrát mluvil na téma rozpočet. Zde jsem v jednom případě Evropskou exekutivu i pochválil – za seškrtání rozpočtu na dotační program Horizon 2020.

Zdroj: http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/291088-z-deniku-europoslance-pod-tlakem

Petr Mach: Asociační smlouva s EU prohloubí konflikt na Ukrajině

Menšina 127 poslanců Evropského parlamentu hlasovala proti Dohodě o přidružení mezi EU a Ukrajinou. Já hlasoval proti smlouvě, protože jsem hluboce přesvědčen, že tato smlouva Ukrajině uškodí a prohloubí příkopy, které v ukrajinské společnosti jsou.

Jsem zastáncem volného obchodu a dobrovolné spolupráce a myslím si, že by bylo dobré, kdyby Evropská unie a Ukrajina mezi sebou měly volný obchod. Pomohlo by to jak lidem v EU, tak Ukrajincům.

Smlouva sice odstraňuje cla mezi Evropskou unií a Ukrajinou, ale současně nutí Ukrajinu přijmout veškeré regulace Evropské unie. To jednak Ukrajině ekonomicky uškodí a jednak prohloubí rozpor mezi západem a východem Ukrajiny.

Svůj postoj jsem vyjádřil na plénu Evropského parlamentu:

EU tahá Ukrajinu za nos

Mnoho Ukrajinců slepě věří, že asociační dohoda s EU povede jednou k plnému členství v EU a že se Ukrajina přidá k elitnímu klubu, kde jsou lidé bohatí a kde není korupce. To je velký omyl. Asociační dohodou Ukrajina ani nezbohatne, ani v ní nezmizí korupce. Je to smlouva, která má 2135 stran (http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:L:2014:161:FULL) a popisuje, jak postupně bude Ukrajina zavádět právní předpisy EU, včetně třeba spotřebních daní. Ve skutečnosti je smlouva ještě mnohem delší, např. se v ní uvádí, že smluvní strany považují za její přílohu celou "Sbírku statistických požadavků EU." (dalších 300 stran)

Smlouva rozhodně nepředjímá členství Ukrajiny v EU. Ukrajina jen bude muset převzít legislativu EU, včetně třeba daňových směrnic, bez jakýchkoliv členských práv. Smlouva neznamená, že se Ukrajinci stanou teď nebo v kdykoliv v budoucnu rovnoprávnými členy EU.

Regulace EU nevýhodné pro Ukrajinu

Ukrajinské firmy, které fungují v úplně jiných podmínkách než ty v západní Evropě, budou muset převzít stejné standardy a regulace, což může značně prodražit výrobu a zvýšit ceny místních produktů. Podstatně ekonomicky slabší obyvatelstvo tudíž bude platit za drahé západoevropské normy.

Jak říká článek 56 Dohody: "Ukrajina přijme nezbytná opatření s cílem postupně dosáhnout shody s technickými předpisy EU a s normalizačními, metrologickými a akreditačními postupy EU." (odkaz: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:L:2014:161:FULL str.25).

Tyto normy byly drahé pro českou ekonomiku a ještě mnohem dražší budou pro chudší ukrajinskou ekonomiku. Pro představu: Hrubý domácí produkt Ukrajiny na obyvatele v přepočtu podle parity kupní síly je zhruba čtyřikrát nižší než HDP České republiky. Ukrajinský HDP je zhruba na úrovni válkou zmítaného Iráku. Evropské regulace utlumí ukrajinskou ekonomiku a celní unie Ukrajině sice umožní Ukrajině snadněji obchodovat se stagnujícími ekonomikami EU, ale prodraží jí obchodování s rostoucími částmi světa – nejenom s Ruskem, ale i s USA, Čínou, Brazílií a dalšími zeměmi.

Odříznutí od obchodu s Ruskem

Ukrajina, minimálně její východní část, je do velké míry ekonomicky závislá na Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu. Kvůli tomu, že podle smlouvy bude muset harmonizovat legislativu včetně celního sazebníku, bude muset vynaložit velké náklady a země bude odstřižena od svých přirozených obchodních partnerů, kromě zemí EU. Proto je tento problém vnímán méně citlivě na západě provázaném s Evropou, ale už hůře firmami na východě, které obchodují více s Ruskem či Běloruskem.

Článek 84 zmíněné smlouvy uvádí, že "Postupné sbližování s celními předpisy EU, jak je stanovují normy EU a mezinárodní normy, proběhne podle přílohy XV této dohody." (Odkaz:http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=OJ:L:2014:161:FULL str. 41)

Jak řekl předseda Evropské komise Manuel Barroso, "Žádná země nemůže být současně členem jedné celní unie a současně být v dohodě o volném obchodu s Evropskou unií." (http://www.kyivpost.com/content/ukraine/eu-to-ukraine-reforms-necessary-for-trade-pact-320910.html)

Jestliže vstupem do celní unie s EU ztratí lidé na východě Ukrajině možnost volně obchodovat s těmito státy, povede to jen ke zvýšení jejich chudoby a eskalaci konfliktu.

Jsem všema deseti pro volný trh, ale pro Ukrajinu nestojí otázka, jestli se asociační dohodou přidat k volnému trhu, ale spíše, který trh se rozhodne ztratit a jaké regulace přijmout, aby mohla obchodovat s EU. A jednotný trh EU není totéž co volný trh.

Smlouva rozeštvala Ukrajinu

Smlouva, kterou nyní schválil evropský a ukrajinský parlament, stála na počátku konfliktu, který vedl k revoluci na Majdanu a následné občanské válce.

Smlouva má totiž na Ukrajinu asymetrický dopad. Je výhodná pro západ země, kterému se usnadní obchodování s Evropskou unií. Více zboží se bude vozit do Polska, na Slovensko a do České republiky. Smlouva ale zároveň odstřihne od obchodu s Ruskem východ země. Jednak kvůli uvalení nových cel na ukrajinsko-ruské hranici a jednak prostřednictvím norem EU, které zdraží ukrajinské výrobky proti ruským a sníží tak ukrajinskou konkurenceschopnost na ruském trhu.

Když v listopadu loňského roku tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč přerušil sjednávání dohody a hovořil podle informací České televize „o částce kolem 500 miliard eur v následujících deseti letech, o které by Ukrajina přišla kvůli útlumu obchodů s Ruskem.“ (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251426-ukrajina-utnula-pripravy-asociacni-dohody-s-eu-tymosenkovou-nepusti/)

Janukovyč reprezentoval spíše východ země, který je obchodně navázaný na Rusko, zatímco západ země se těšil na snadnější obchodování s Evropskou unií.

Revoluce na kyjevském náměstí Majdan vedla k vyhnání prezidenta Janukovyče ze země a zvolení nového prezidenta Porošenka. Ukrajinská krize se následně prohloubila připojením Krymu k Rusku a eskalovala občanskou válkou na východu země.

Smlouva posílí separatismus na východě

Smlouvou s Ukrajinou možná EU krátkodobě pokořila Rusko a možná posílila plané naděje některých Ukrajinců na lepší život. V delším období ale smlouva vyvolá hospodářský útlum na východě země a posílí tam separatistické tendence.

Petr Mach,
předseda Svobodných a poslanec Evropského parlamentu

Článek byl publikován na blogu iDnes.cz.