Poslední měsíce europarlamentu byly ve znamení imigračních kvót. Co jsme zažili? Překvapí vás, že někteří poslanci nevědí, jak se vypočítává při hlasování většina, dozvíte se, jak jsem přispěl na nákup zbraní bojovníkům proti Islámskému státu a co radím premiérovi, aby Česká republika nebyla příště přehlasována.
Před šesti lety jsem bojoval proti přijetí takzvané Lisabonské smlouvy. Varoval jsem mimo jiné, že Evropská unie získá nové pravomoci v oblasti azylové a migrační politiky a že se o nových návrzích bude hlasovat podle nových pravidel, nevýhodných pro Českou republiku, kterou ostatní snadněji přehlasují. Teď máme v podobě kvót na uprchlíky společnou migrační politiku v praxi.
Před čtyřmi lety jsem nesouhlasil s útoky Západu na režim v Libyi. Západní země s Francií v čele ale podpořily rozvrat v Libyi a Sýrii. Výsledkem je občanská válka, rozpínání teroristické organizace Islámský stát a migrační vlna zaplavující Evropu.
Dotace za klobouk
Stavím se zásadně proti kvótám. Podle zdravého rozumu nemá naší zemi nikdo nařizovat, kolik a jakých přijmeme uprchlíků. V Evropském parlamentu je nás ale menšina takových, kteří jsou proti kvótám. Na to téma jsem měl možnost v Evropském parlamentu promluvit. Zejména jsem se ohradil proti vydírání ze strany německých a francouzských politiků, že zastaví České republice dotace ze strukturálních fondů, když bude proti kvótám. Strčte si ty dotace za klobouk, řekl jsem jim.
Když v září narychlo předložila Evropská komise Evropskému parlamentu návrh na rozdělení 120 tisíc migrantů podle kvót, předložil jsem pozměňovací návrhy. Nikdo jiný v celém europarlamentu vlastní návrhy nepředložil. Asi proto, že jednání bylo svoláno narychlo a sekretariáty poslaneckých klubů nestihly zareagovat. Navrhoval jsem změny, podle kterých by účast zemí Evropské unie byla v celém mechanismu dobrovolná. Pro mé pozměňovací návrhy hlasovalo bohužel jen asi osmdesát poslanců, drtivá většina kvóty chtěla.
Kolegové poslanci nevědí, jak se počítají hlasy
Poslanci KDU-ČSL, ač tvrdili, že jsou proti kvótám, se v konečném hlasování jen zdrželi a pomohli tak kvóty prosadit. Mylně se totiž domnívají, že k prosazení návrhu je potřeba většina přítomných. Bohužel to není pravda a k prosazení návrhu v Evropském parlamentu stačí, že je více rukou pro, než proti, takže zdržení se je na nic. S panem poslancem Zdechovským, který tvrdí opak, rád uzavřu veřejnou sázku, že se v počítání hlasů mýlí a že to může mít fatální důsledky.
Jedna věc je boj proti kvótám, druhá věc je zastavení migrační vlny. Rozhodl jsem se symbolicky čáskou tisíc dolarů na nákup zbraní a munice podpořit bojovníky kurdské domobrany na severu Sýrie. Kurdské oddíly bojují proti organizaci Islámský stát, který dnes ovládá značnou část Sýrie a Iráku. Vlády jejich domovských států je nedokázaly ochránit, tak se to snaží zvládnout za pomoci vlastní domobrany.
Jak příště kvótám zabránit: našli jsme skulinu
V říjnu pozval premiér Sobotka europoslance na setkání k tématu migračních kvót. Premiéra jsem se snažil přesvědčit, aby využil možnosti a podal za Českou republiku k Soudnímu dvoru EU žalobu na neplatnost rozhodnutí o kvótách. Existuje totiž důvod se domnívat, že Evropská unie v tomto překročila pravomoci a porušila princip subsidiarity.
Hlavně jsem ale premiéra seznámil s možností žádat příště na jednání Rady ministrů hlasování „postaru“, aby se hlas České republiky započítal tak velký, jak byl před přijetím Lisabonské smlouvy. Premiérovi jsem argumenty předal i písemně. Našli jsme totiž skulinu v Lisabonské smlouvě, zjstili jsme, že podle článku 3 Protokolu 3 Smlouvy o fungování EU může členský stát až do března 2017 žádat hlasování postaru. Hlas Německa se tak sníží na polovinu, náš naopak vzroste, tak jak to bylo před Lisabonskou smlouvou.
Doufám, že to vláda využije, až Evropská komise – jak už se chystá – předloží návrh na další přerozdělování migrantů.
Petr Mach,
předseda Svobodných a poslanec EP
