Martin Pánek: Jak funguje Evropský parlament

Ukázáno na průběhu lednového plenárního zasedání ve Štrasburku.

Na pondělním programu byly pouze jednominutové projevy poslanců na libovolné téma podle pravidla 163 jednacího řádu (dále jen JŘ). Pravidlo umožňuje trvání tohoto bloku v maximální délce 30 minut, což s přetahováním a předáváním slova nestačí ani na třicet řečníků. Mezi 751 poslanci není lehké se mezi těch několik vybraných dostat. Zkoušíme Petra Macha přihlásit na každém zasedání, ale poštěstilo se nám zatím jenom jednou.

Úterní ráno tradičně zahajuje pracovní snídaně českých europoslanců. Lednovými hosty byli státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a velvyslanec ČR při EU Jakub Dürr. Poslanci se bavili o koncepci české politiky vůči EU. V pořádání těchto pracovních snídaní se poslanci střídají, v únoru byla řada na Petru Machovi.

Ze snídaně se poslanci přesunuli do plenárního sálu, kde už v úterý následoval plnohodnotný program. Zahájil ho předseda parlamentu Martin Schulz (S&D, Německo) vzpomínkou na oběti s Osvětimi při 70. výročí osvobození tohoto koncentračního tábora.

Poté následovalo zhodnocení italského předsednictví v Evropské radě. Do debaty jsme původně přihlásili i Petra Macha, aby oslavil velkolepé úspěchy italského, ale máme v našem europoslaneckém klubu nepsané pravidlo, že přednost se dává řečníkům ze země, které se projednávaný bod týká. Svého slova se ve prospěch naší italské delegace z Hnutí pěti hvězd vzdal i Nigel Farage.

Mediálně nejzajímavější dnešní činností byla debata a následné hlasování o druhém čtení směrnice, která předává některé pravomoci v pěstování GMO zpět na členské státy. Poslanci hlasovali o pozměňovacích návrzích výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Jeho pozměňovací návrhy byly dvojité – na jednu stranu dávaly větší pravomoci členským státům, na druhou stranu ale předepisovaly dohled evropských agentur atp. Petr Mach pozměňovací návrhy nakonec podpořil a svoje hlasování písemně vysvětlil podle pravidla 183 JŘ. Předpokládá se, že Evropská rada s pozměněným textem souhlasit nebude, a tak se návrh vrátí do třetího čtení.

První čtení se konalo už v roce 2011, návrh se tedy po evropských institucích toulá nezvykle dlouho. Velká většina směrnic se ostatně schválí v prvním čtení. (Komise navrhne text, Parlament ho s drobnými úpravami schválí a Rada ho přijme, a to nejčastěji tím způsobem, že o něm vůbec nejedná.)

(zdroj)

Parlament dále jednal např. o ženách ve správních radách, o situaci v Libyi nebo o dodatcích ke smlouvám se třetími zeměmi.

Večer zasedalo předsednictvo našeho poslaneckého klubu a poté i celý klub. Hostem na tomto zasedání byl lídr Hnutí pěti hvězd, italský komik Beppe Grillo. Hlavními tématy jeho projevu byla přímá demokracie a skepse vůči euru, v čemž se s ním shodují i Svobodní.

Ve středu se poměrně výjimečně nekonalo žádné hlasování, což u stejné situace v únoru kvitoval William Dartmouth s povděkem. Zato si ale poslanci vyslechli lotyšskou premiérku, která tak zahájila lotyšské předsednictví v Radě. Její projev Petr Mach na plénu okomentoval takto:

Lidé nám často vytýkají, že ve videích na YouTube a na euroSEPTIK.cz neuvádíme, co terče euroskeptické kritiky – ať už je to někdo z Komise, zpravodaj návrhu směrnice nebo třeba premiér – na projev odpověděli.

Skutečnost je taková, že Evropský parlament funguje úplně jinak, než jak jsme zvyklí z národních parlamentů. V Evropském parlamentu se žádná debata nevede. Ke každému bodu je otevřena rozprava s předem připraveným seznamem řečníků, kteří si odříkají svoje monology a poté většinou opustí svoje místo a jdou např. na nějaké jednání.

To dokumentuje mj. tato moje fotka z lednového zasedání:

Na plénu tak je pouze několik málo poslanců, kteří budou za chvíli mít projev, předsedající a asi sto tlumočníků.

Jedinou možností, jak tuto sérii monologů narušit, kromě pokřikování, které rád praktikuje např. pan Verhofstadt (ALDE, Belgie), je využít institutu modré karty. Poslanec, který se přihlásí se svojí modrou kartou, může pronést otázku v maximální délce třiceti sekund, pokud mu to povolí jak předsedající, tak dotazovaný řečník. Ten má pak půl minuty na odpověď. (Celé se to řídí pravidlem 162 JŘ.) Tohoto institutu využila v prosinci poslankyně Berèsová (S&D, Francie), když se ptala Petra Macha na jeho vystoupení o dobrovolném euru.

Do kanceláře za Petrem Machem přišla skupinka německých libertariánů, kteří v Německu založili novou libertariánskou stranu a natočili s ním půlhodinový rozhovor.

Ve čtvrtek se parlament vrátil k hlasování. Nejazjímavější položkou byly asi rezoluce jednotlivých politických skupin k pracovnímu programu Komise pro rok 2015. Za naši politickou skupinu (poslanecký klub) rezoluci vypracovalo Hnutí pěti hvězd (M5S). Přestože tam bylo několik míst, kde tato rezoluce velmi dobře Komisi kritizovala, byly v ní i místa, kde M5S požadovalo po Komisi další aktivitu, což Svobodní podpořit nemohli, a při hlasování se tedy Petr Mach zdržel. Rezoluci se zeleně (souhlas) a červeně (nesouhlas) vyznačenými pasažémi si pro ukázku můžete prohlédnout zde.

Na závěr štrasburského programu opět využil Petr Mach pravidla 183 JŘ a vysvětlil svoje hlasování, tentokrát ústně:

A pak ještě jednou písemně:

Hlasoval jsem proti bodu 6 usnesení S&D. Samozřejmě jsem proti nelegální činnosti v oblasti daňových podvodů. Nicméně nemohu vyzývat EU k tomu, aby v této věci konala, protože se jedná o další krok k tomu, aby byly na nedemokratické a nikomu neodpovědné instituce EU převedeny další daňové pravomoci. Druhá část bodu volá po další evropské legislativě. Svobodní nemohou podpořit narůstání legislativy EU.

Hlasoval jsem proti první části bodu 9 usnesení PPE. Byl jsem zvolen, abych bojoval proti nové evropské legislativě, rušil stávající evropské zákony, podporoval vrácení pravomocí zpět na členské státy a vedl kampaň za vystoupení z EU. Tento text se týká zpětvzetí návrhů EU, hlasoval jsem proti kritice zpětvzetí těchto návrhů. Pouze nevolená Komise může iniciovat novou, začít pozměňovat nebo odstraňovat stávají evropskou legislativu. Nikdo z těch, pro koho občané hlasují, nemůže měnit zákony EU. Proto EU není legitimním zákonodárcem předpisů, kterými se Česká republika musí řídit.

Zdržel jsem se u hlasování o druhé části bodu 9 usnesení. Zatímco na jedné straně rozhodně podporuji redukci a zpětvzetí unijní legislativy, nejsem proti mateřské dovolené, a mohl bych být jinými politickými stranami mylně napadán, pokud bych hlasoval pro. Svobodní věří, že legislativa ohledně mateřské dovolené by měla být rozhodována na úrovni členských států.

Ve čtvrtek ve 14:00 končí čtyři dny plenárního zasedání ve Štrasburku a všichni poslanci, asistenti i pracovníci Parlamentu a Komise se rozutečou do všech koutů Evropy. Kdo chce unikátní zážitek, jede rychlovlakem Thalys s eurokraty přes Paříž do Bruselu (osobně jsem si tuto radost ještě nikdy nedopřál).

Martin Pánek,
asistent poslance EP

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Další články autora >

Novinky

Zlín není skanzen. Rozhodněme, jak bude naše město vypadat dál

7. 10. 2026

Praha 1 potřebuje rozumnou správu majetku: Zpět k řemeslům, jasným pravidlům a podpoře živnostníků

7. 10. 2026

Miliardová Sandra

7. 10. 2026

„Ne Praha, ne sekretariát.“ Ušatý chce v Senátu hájit korunu a obce. A odmítá větrníky

6. 10. 2026

Zelenější Praha 11 začíná před domem

5. 10. 2026

Svobodní Praha 1

30. 9. 2026

Svobodní Praha 11

29. 9. 2026

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.