Euroskeptici přišli o poslanecký klub (frakci) v Evropském parlamentu. Budou mít evropští budovatelé zase klid na práci?
Iveta Grigule, lotyšská europoslankyně, byla za svou rolnickou stranu členkou euroskeptické frakce Evropa svobody a přímé demokracie. Ve čtvrtek podlehla nátlaku vládnoucích socialistů a lidovců a výměnou za předsednictví v jednom orgánu Evropského parlamentu z našeho klubu vystoupila. Klub tak přestal splňovat jednu z podmínek pro svoji existenci: mít členy ze sedmi různých států. Co to znamená pro euroskeptické hlasy a co bude dál?
Budovatelům v žaludku
V Evropském parlamentu, jak známo, vládne koalice eurosocialistů a eurolidovců. Ti společně protlačují všechny návrhy Evropské komise a domlouvají se v zásadě na všech důležitých postech.
Radostí z rozbití naší frakce se tak netají europoslanec Pavel Svoboda z KDU-ČSL. Rozpad euroskeptické frakce podle něj bude znamenat, „že ta skupina nebude mít přednostní právo vyjadřovat se k návrhům v Evropském parlamentu, nebude mít nárok na sekretariát a poradce, a především – nebude otravovat ty, kteří chtějí konstruktivně budovat sjednocující se Evropu“.
Ta slova připomínají jazyk komunistů, kteří vždy odsuzovali demonstrace disidentů s tím, že berou lidem klid na práci při budování socialismu.
Přestože naše frakce nemohla vládnoucí koalici nikdy přehlasovat, leželi jsme budovatelům sjednocené Evropy v žaludku. Jako frakce totiž můžeme předkládat návrhy usnesení, spolupodílet se na programu jednání a hlavně vyjadřovat se v debatě na plénu parlamentu ke všem návrhům. Jinými slovy, náš hlas je aspoň slyšet.
Naši frakci bylo už ze začátku komplikované vůbec sestavit. Pravidla pro ustavování frakcí jsou totiž šitá na míru velkým názorovým skupinám. Frakce musí mít aspoň 25 poslanců a musí mít poslance alespoň ze sedmi evropských zemí. Podmínka počtu poslanců pro nás není problém, protože jen největší strana v naší frakci – britská UKIP – jich má 24. Problém je podmínka sedmi států. Socialisti a lidovci mají zastoupení ve všech zemích. Solidní euroskeptiky nenajdeme všude, v mnoha zemích, například v Řecku nebo Maďarsku, se za euroskeptiky vydávají nepřijatelné xenofobní strany.
Význam frakce je dobře vidět na vzestupu dlouholetého předsedy euroskeptické frakce Nigela Farage. Ten si vydobyl mezinárodní pověst kritika evropské integrace, bezúčelného rozhazování peněz i nedodržování pravidel, která Evropská unie sama sobě nastaví. Popularita jeho strany UKIP vzrostla natolik, že se nyní po dvaceti letech existence dostala i do britského parlamentu.
Rozbití frakce jako politický obchod
Když lotyšská poslankyně našemu sekretáři nečekaně oznámila, že nás opouští, jako důvod uvedla, že pánové Schulz (předseda parlamentu za socialisty) a Weber (předseda eurolidoveckého klubu) na ni tlačili, aby z našeho poslaneckého klubu odešla, jinak ji nenechají zvolit předsedkyní parlamentní delegace pro střední Asii. Vybrali si ji zjevně jako slabý článek: poznali, že o post velmi stojí a ucítili příležitost, jak náš klub rozložit.
Co to je ta parlamentní delegace pro Střední Asii? Poslanci se kromě do výborů přihlašují i do „delegací pro zahraniční vztahy“. Já osobně v žádné takové zahraniční delegaci nejsem, nepřipadá mi užitečné cestovat za parlament na setkání s poslanci v cizích zemích. To samé se týká i poslanců za UKIP. Drtivá většina poslanců ale v nějaké zahraniční „delegaci“ je a často usilují o to být předsedou takové delegace. Lidovci a socialisti řekli lotyšské poslankyni, že ji zvolí předsedkyní, ale jen když opustí naši frakci. Je to zřejmě v Evropském parlamentu běžná metoda politického obchodu – nebo politického vydírání.
Seběhlo se to velice rychle, událostmi jsme zaskočeni. Zatím tedy budu v Evropském parlamentu působit jako nezařazený poslanec. Vyjednáváme ale s dalšími stranami v Evropském parlamentu, aby šlo náš poslanecký klub Evropa svobody a přímé demokracie znovu sestavit.
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.
Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.
Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.
Personální turbulence a role Motoristů
Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“
Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.
Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.
Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady
Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.
Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“
Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“
Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.
Obrana a úspory – kontroverzní škrty
V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“
Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.
Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti
Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.
Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).
Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.
Komunikace a politická kultura
Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.
Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“
Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“
Vztah k Evropské unii a zahraničí
Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.
