Zákon o omezení jednorázových plastových výrobků a výrobků které je obsahují – kelímky, brčka, talířky, vatové tyčky, jídlonosiče, vložky, tampony, tabákové výrobky atd.
Na Výboru pro životní prostředí jsme to dva z devíti nepodpořili. Na samotném plénu jsme byli 4 senátoři z jednaosmdesáti, kteří hlasovali přímo PROTI.
Moje důvody?
Zákazy a příkazy nic neřeší. Zhoršují lidem životní komfort. Ten komfort, který firmy a vědci vymýšlejí a na jehož vývoj dáváme také z výplat přes 64% na nejrůznějších daních.
Substitutem, tedy náhražkou, bude co? Často papírová varianta tácku, krabičky atp s teflonovým povrchem, aby se papír hned nerozmočil. Likvidace teflonu je ale ještě složitější a zatím ji lze provádět jen pyrolýzou tj spalováním za vysokých teplot. Teflon sám o sobě je zdravotní problém. Tato látka se po rozborech vody v přírodě už začíná řešit i v komisi Voda-sucho.
Než na zákazy, já věřím a upřednostňuji edukaci, informovanost a řešení trhem, kde nerozhoduje jeden úředník na míle vzdálený realitě. My malé země navíc často býváme tou třískou, když se kácí les.
Je proto podle mě lepší, když rozhodují tisíce a miliony spotřebitelů, kteří si za své peníze a při cenách takového zboží řeknou, zda to chtějí kupovat nebo ne. Tedy každodenní korunové hlasování, poptávka a nabídka, co momentálně chceme a co ne. Podle toho obchodníci dodávají a firmy vyrábí. Nebo přechází na alternativy a zkouší, zda to trh tzn zákazník přijme.
Pro někoho je plastový výrobek v jeho situaci nejlepší volbou (cena/užitek), někdo již uvažuje v širších souvislostech právě s ohledem na šetrnost k přírodě a globálním jevům a dá přednost třeba bambusovým či papírovým produktům za jinou cenu. Firmy si naměří, že je zde dostatečně početný segment bohatších spotřebitelů, kteří při svém korunovém hlasování = nákupech dají přednost ekologičtější variantě a „zelenější“ firmě a proste začnou vyrábět a nabízet alternativu pro jejich gusto.
To je přirozený vývoj. Tak je to dobře. Zákazem všechny neodříznout od možnosti, ale dát alternativy a vysvětlovat jejich přednosti a nevýhody. Mít volbu = mít svobodu. Mít motivaci. Dostat nařízeno a zakázáno = být vazalem a poslušnou ovcí úředníků, kteří rozhodují za nás a snaží se vědět lépe než my, co je pro nás dobré. Realita je však taková, že sledují spíš svoje zájmy než naše dobro.
Když jsme zmínili globální jevy. Kde myslíte, že tečou ty řeky plné plastů a bordelu do moře? V Evropě? Já viděl záběry z Číny, Indie, Pákistánu atp. Tam by měla EU dělat ramena a intervenovat. Ne hledat brčko v kupce sena, jak trefně připodobnil kolega.
Než zakazovat, byl bych pro doporučování a motivování. Spotřebitelů i firem/výrobců. Podporovat uzavřené výrobkové cykly, které by automaticky počítaly se zpětným odběrem použitého obalu či výrobku na recyklaci. Formou třeba zálohování. Proč by odpad jejich produkce jako negativní externalitu měly nést veřejné či obecní rozpočty.
Věřím také v sebeozdravný mechanismus a bystré chytré hlavy lidí, kterým se v určitý okamžik již vyplatí vymyslet nějaké řešení. Např sběr/těžba plastů z oceánů, platba za sběrné suroviny, kdy pak bezdomovci vyčistí město a mají práci.
V neposlední řadě, kde jsou zákazy a regulace, tam kvete černý trh a nelegální příjmy. Nejen Češi ale i Vietnamci jsou velmi vynalézaví a přizpůsobiví 🙂
Tento zákon byl transpozicí tedy vkořeněním směrnice EU z roku 2019 do našeho právního řádu. Převzali jsme, musíme se s tím vypořádat.
Čím více však bude protiargumentů, tím rozumnější snad do budoucna bude i česká legislativa dávající mantinely našim životům a snad se mantinely časem nezmění na kazajku. To bychom neměli připustit. Zamýšlet se nad věcmi rozumně s notnou dávkou šetrnosti k přírodě. Češi nejsou ekologičtí barbaři, mají k přírodě kladný vztah, ale nucením se dosáhne opak.
P.S.: Kdy začneme řešit ty miliardy roušek a plastů z antigenních testů, které spotřebovávala celá planeta několikrát týdně? Kde ty asi skončily?
