Zákon o omezení jednorázových plastových výrobků a výrobků které je obsahují – kelímky, brčka, talířky, vatové tyčky, jídlonosiče, vložky, tampony, tabákové výrobky atd.
Na Výboru pro životní prostředí jsme to dva z devíti nepodpořili. Na samotném plénu jsme byli 4 senátoři z jednaosmdesáti, kteří hlasovali přímo PROTI.
Moje důvody?
Zákazy a příkazy nic neřeší. Zhoršují lidem životní komfort. Ten komfort, který firmy a vědci vymýšlejí a na jehož vývoj dáváme také z výplat přes 64% na nejrůznějších daních.
Substitutem, tedy náhražkou, bude co? Často papírová varianta tácku, krabičky atp s teflonovým povrchem, aby se papír hned nerozmočil. Likvidace teflonu je ale ještě složitější a zatím ji lze provádět jen pyrolýzou tj spalováním za vysokých teplot. Teflon sám o sobě je zdravotní problém. Tato látka se po rozborech vody v přírodě už začíná řešit i v komisi Voda-sucho.
Než na zákazy, já věřím a upřednostňuji edukaci, informovanost a řešení trhem, kde nerozhoduje jeden úředník na míle vzdálený realitě. My malé země navíc často býváme tou třískou, když se kácí les.
Je proto podle mě lepší, když rozhodují tisíce a miliony spotřebitelů, kteří si za své peníze a při cenách takového zboží řeknou, zda to chtějí kupovat nebo ne. Tedy každodenní korunové hlasování, poptávka a nabídka, co momentálně chceme a co ne. Podle toho obchodníci dodávají a firmy vyrábí. Nebo přechází na alternativy a zkouší, zda to trh tzn zákazník přijme.
Pro někoho je plastový výrobek v jeho situaci nejlepší volbou (cena/užitek), někdo již uvažuje v širších souvislostech právě s ohledem na šetrnost k přírodě a globálním jevům a dá přednost třeba bambusovým či papírovým produktům za jinou cenu. Firmy si naměří, že je zde dostatečně početný segment bohatších spotřebitelů, kteří při svém korunovém hlasování = nákupech dají přednost ekologičtější variantě a „zelenější“ firmě a proste začnou vyrábět a nabízet alternativu pro jejich gusto.
To je přirozený vývoj. Tak je to dobře. Zákazem všechny neodříznout od možnosti, ale dát alternativy a vysvětlovat jejich přednosti a nevýhody. Mít volbu = mít svobodu. Mít motivaci. Dostat nařízeno a zakázáno = být vazalem a poslušnou ovcí úředníků, kteří rozhodují za nás a snaží se vědět lépe než my, co je pro nás dobré. Realita je však taková, že sledují spíš svoje zájmy než naše dobro.
Když jsme zmínili globální jevy. Kde myslíte, že tečou ty řeky plné plastů a bordelu do moře? V Evropě? Já viděl záběry z Číny, Indie, Pákistánu atp. Tam by měla EU dělat ramena a intervenovat. Ne hledat brčko v kupce sena, jak trefně připodobnil kolega.
Než zakazovat, byl bych pro doporučování a motivování. Spotřebitelů i firem/výrobců. Podporovat uzavřené výrobkové cykly, které by automaticky počítaly se zpětným odběrem použitého obalu či výrobku na recyklaci. Formou třeba zálohování. Proč by odpad jejich produkce jako negativní externalitu měly nést veřejné či obecní rozpočty.
Věřím také v sebeozdravný mechanismus a bystré chytré hlavy lidí, kterým se v určitý okamžik již vyplatí vymyslet nějaké řešení. Např sběr/těžba plastů z oceánů, platba za sběrné suroviny, kdy pak bezdomovci vyčistí město a mají práci.
V neposlední řadě, kde jsou zákazy a regulace, tam kvete černý trh a nelegální příjmy. Nejen Češi ale i Vietnamci jsou velmi vynalézaví a přizpůsobiví 🙂
Tento zákon byl transpozicí tedy vkořeněním směrnice EU z roku 2019 do našeho právního řádu. Převzali jsme, musíme se s tím vypořádat.
Čím více však bude protiargumentů, tím rozumnější snad do budoucna bude i česká legislativa dávající mantinely našim životům a snad se mantinely časem nezmění na kazajku. To bychom neměli připustit. Zamýšlet se nad věcmi rozumně s notnou dávkou šetrnosti k přírodě. Češi nejsou ekologičtí barbaři, mají k přírodě kladný vztah, ale nucením se dosáhne opak.
P.S.: Kdy začneme řešit ty miliardy roušek a plastů z antigenních testů, které spotřebovávala celá planeta několikrát týdně? Kde ty asi skončily?
Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.
Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.
Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.
Personální turbulence a role Motoristů
Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“
Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.
Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.
Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady
Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.
Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“
Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“
Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.
Obrana a úspory – kontroverzní škrty
V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“
Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.
Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti
Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.
Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).
Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.
Komunikace a politická kultura
Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.
Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“
Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“
Vztah k Evropské unii a zahraničí
Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.
