Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Jsou důchodci škodná? Tak se k nim tak nechovejme!

Jsou důchodci škodná? Tak se k nim tak nechovejme!

Přerozdělování za Babišovy vlády zásadně vzrostlo a „žehlení“ této situace bude komplikovat návrat ekonomiky na předcovidovou úroveň, řekla ekonomka Markéta Šichtařová v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. Ani současná vláda podle ní nepodniká kroky správným směrem a konsolidační balíček pouze zabetonuje současný stav a stagnaci. Zároveň se vymezila proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podpořil vládní změny valorizace. Důchodci podle ní nejsou „škodná“ a argument o poškození státní kasy v případě původní plné výše valorizace je lichý.

Argumentů proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podržel vládu se zkrácenou valorizací penzí, je podle Šichtařové celá řada. „Především se mi vůbec nepozdává, že by valorizace podle soudu způsobila škodu, a to v situaci, kdy jednáme podle zákona. To bych mohla potom podobně říct, že nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, přijde mi nelogické se tím ohánět. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli jsou snad důchodci nějaká škodná. Nejsou,“ řekla v pořadu K věci.

Ústavní soud se ve svém zdůvodnění postavil za proces přijetí úpravy zákona ve stavu legislativní nouze: „Okolnostmi může být i ‚šokové‘ narušení hospodářské či finanční situace státu, jako tomu bylo v tomto případě. Značnou hospodářskou škodou je totiž i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, se kterým se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky, jako jsou rozpočtové škrty nebo využití rezerv.“

Konsolidační balíček nic nezachraňuje, říká Šichtařová

Domácí ekonomika podle Šichtařové systémově selhává a ztrácí svoji konkurenceschopnost. „Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. Pokud nedojde k transformaci, česká ekonomika svůj výkon zásadně nezvýší,“ uvedla.

Celá Evropská unie je podle ní ekonomický skanzen, Česká republika je však specifická. „Přerozdělování v ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže v covidové době nedošlo k tak velkému skoku, zatímco u nás ano. Během Babišovy vlády vzrostlo přerozdělování naprosto zásadně a skokově tím, že se do oběhu dostalo tolik peněz. Vyžehlení teď trvá déle než v jiných zemích, kde byl náběh mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let,“ popsala.

Situaci podle ekonomky neprospívá ani politika Fialova kabinetu. „Současná vláda v tom v podstatě pokračuje, ale už jenom udržuje setrvalý status quo. Prvotní navýšení padlo na hlavu Babišovy vlády, teď už nedochází ke skokovému navýšení. Ale také nedochází ke zlepšení míry přerozdělování. To znamená, že třeba konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, vůbec nic nezachraňuje. Míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. Vysoké výdaje rozpočtu nesrovnáme zvýšením příjmů, přerozdělování jenom zhoršíme. Balíček je placebo, které opticky může trochu zlepšit veřejné finance, ale zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky a zabetonuje stav, kdy dlouhodobě neroste a stagnuje,“ shrnula Šichtařová svůj pohled.

K VĚCI (Prima CNN, 2.2.2024)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor

TV: Jsou snad důchodci škodnou? Tak reagovala na rozhodnutí Ústavního soudu o zamítnutí stížnosti na nižší valorizaci penzí ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Ostře se ohradila i proti přijetí eura, což by podle ní nevratně poškodilo český průmysl. Jaká je aktuální ekonomická kondice Česka a jak ji zlepšit? Unesla by státní kasa, pokud by Ústavní soud dal za pravdu poslancům ANO, kteří stížnost na nižší valorizaci penzí podali? Otázky pro dnešní pořad K věci, u kterého vás vítám. Hezký den. A mým hostem, alespoň na dálku, je právě ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Takže vás zdravím, přeji vám krásný den, krásné odpoledne.

MS: Dobrý den.

TV: Já bych začal tím vaším vyjádřením, poměrně ostrým, jestli jsou důchodci nějaká škodná. Přiznám se, že v tom cítím trochu politického populismu. Jaké jsou argumenty ekonomky pro to, že měl Ústavní soud rozhodnout jinak?

MS: Těch argumentů je celá řada. Především se mně vůbec nepozdává coby ekonomovi, když Ústavní soud mluví o tom, že by valorizace důchodů způsobila škodu, a to v situaci, kdy vlastně jednáme podle zákona. To bych já mohla potom velmi podobně říci, já nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, tak mi připadá jako naprosto nelogické ohánět se způsobením nějaké škody. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli snad důchodci jsou nějaká škodná. Nejsou a státní kasa by to samozřejmě unesla, ale jenom za určitých kautel. Celý problém totiž je v tom, že když se podíváme na strukturu výdajů ze státního rozpočtu, tak zjistíme, že jsou vynakládány naprosto účelně. Ostatně tím se také už několikrát vytasil NKÚ. Ten totiž zjistil, že jsme podle jeho vlastních slov něco, co nazývá dotační ekonomikou. A já to naprosto potvrzuji. Když jsem si sama počítala, jak velká část veřejných výdajů směřuje do něčeho, čemu se říká transfery, tedy v podstatě lidově dotace, tak je to prakticky jedna třetina státního rozpočtu. Je schovaná pod položkami, které nějakým způsobem můžeme přiřadit k dotacím. A to jsou věci, které prostě nejsou účelné. A tyhle věci…

TV: Pojďme být trochu konkrétnější. Dotace, na co konkrétně vám vadí nejvíce?

MS: Úplně na všechno. Dotace je prostě principiálně špatně. To slovo je špatně, protože slovo dotace znamená přerozdělování z místa, kde peníze vznikají a kde vznikají efektivně, do míst, kde jsou neproduktivně vynakládány jenom proto, že stát z nějakého důvodu došel k názoru, že někdo by těch peněz měl mít víc. Takže dotace je špatná principiálně úplně každá. A je úplně jedno, jestli dotujeme třeba environmentální politiku anebo jestli dotujeme nějaké podniky nebo jestli dotujeme třeba energie, protože ty energie by samy o sobě stejně nebyly drahé, kdyby ty dotace zase nepřerozdělovaly enviromentální politiku. Takže prostě ten výraz dotace je špatně úplně principiálně celý. A tímto způsobem bychom byli schopni ušetřit zhruba jednu třetinu státního rozpočtu a v ten okamžik by tady vlastně vůbec nebyl problém s důchody a také bychom se nemuseli zabývat tím, jestli budeme nebo nebudeme valorizovat důchody.

TV: Dobře, ale máme tady oblasti nebo obory, kde by to bez dotací pravděpodobně nešlo. Narážím třeba na zemědělství, protože jsou země, například Polsko, kde jsou zemědělci dotovaní výrazně více než u nás, a bez těch dotací by čeští zemědělci, alespoň z těch zpráv, které máme k dispozici, nebyli vůbec konkurenceschopní.

MS: Křivdu křivdou odstranit nelze. To znamená, že když něco sousedé dělají špatně, vy to nenapravíte tím, že to budete dělat špatně také. Já jsem pro odbourání dotací, kromě jiného i v zemědělství. Nehledě na to, že to, že čeští zemědělci teď v poslední době přemýšleli o tom, jestli budou nebo nebudou protestovat proti dotacím, tak i v tomto byli vlastně rozpolcení a malé podniky tam stály proti velkým podnikům, protože se na dotace dívaly úplně jinak. Tedy ani v této oblasti zjevně neexistuje u zemědělců společný názor. Já jsem ovšem pro odbourání dotací také v zemědělství. Ale je pravda, že jsou tady i horší kandidáti na dotace. A to je především všechno, co se dá schovat pod pojem environmentální politika a politické neziskové organizace. Politické neziskové organizace za mě by neměly dostat ani korunu ze státního rozpočtu.

TV: Dobře, ale já ještě zůstanu u toho zemědělství a teď se vás ptám opravdu jako političky, byť jste tedy v politice poměrně krátce, ale nechala byste tedy padnout české zemědělce i za cenu, respektive, zrušila byste ty dotace do zemědělství i za cenu toho, že by čeští zemědělci mohli skutečně padnout?

MS: Já nejsem politik, já jsem ekonom. Politik je někdo, kdo kandiduje do nějaké funkce. Já do žádné funkce v tuto chvíli nekandiduji, proto nejsem politik. A jako ekonom vám odpovídám, že ano, nechala bych.

TV: Ale jste členkou strany Svobodní.

MS: To je kdekdo. Nechala bych padnout české zemědělce, kteří jsou nekonkurenceschopní. A jestli chcete slyšet názor politika, tak kdybych byla v politice, potom bych řekla úplně totéž.

TV: Dobře, pojďme k dalšímu tématu, jako trochu obecněji. Jaká je podle vás aktuální ekonomická situace Česka, teď na začátku roku 2024?

MS: Jednoduše, Česko je v recesi. Tečka. Víc se tomu říci nedá.

TV: Skutečně? Protože ty signály jsou možná spíše opačné. Vlastně i premiér Petr Fiala říká, že vlastně od toho nejhoršího už jsme se odrazili a že stoupáme vzhůru. Takže vy tvrdíte, že jsme teď v recesi a že bude hůř?

MS: Ne, já jsem neřekla, že bude hůř. Já jsem citovala Český statistický úřad, který řekl, že jsme v recesi. Poslední čísla ukazují, že HDP klesá. Tak si to může například vysvětlit pan premiér s Českým statistickým úřadem.

TV: Dobře, ale řekněme, je to nějaká technická recese, je to ekonomický údaj, ale ta skutečnost, ta realita…?

MS: Realita je taková, že jsme v recesi. Můžeme tomu říkat technická recese, hezká recese, ošklivá recese, to je úplně fuk. Faktem je, že už od začátku doby covidové jsme střídavě buď v recesi, anebo jednou nohou v recesi. Ta recese trvá už několik kvartálů. Jedná se o jeden z nejdelších poklesů v historii ČR a my jsme se stále ještě jako jedna z mála zemí, možná jediná země v EU, nedostali ani na situaci předcovidovou, pokud jde o HDP na hlavu. Čili je to recese a neokecáme to žádným způsobem.

TV: Ano, myslím, že jsme poslední zemí v EU, která se ještě nedostala na předcovidovou úroveň. S tím souhlasím. Jak z toho ven?

MS: Už jsme to vlastně říkali. Ta recese, která tady je, ve skutečnosti není nějakou obyčejnou cyklickou recesí, kdy se střídá období poklesu a období hospodářského růstu, konjunktura, v důsledku hospodářského cyklu. Kdyby tomu tak bylo, tak by ta recese vypadala úplně jinak, trvala by třeba dva kvartály nebo maximálně tři kvartály po sobě. To, že my čelíme takto dlouhodobému poklesu, naznačuje, že se momentálně nacházíme v něčem daleko systémovějším, to je systémové selhávání české ekonomiky v důsledku ztrácení její konkurenceschopnosti. A proč česká ekonomika ztrácí konkurenceschopnost? Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. A jsme zpátky u těch transferů, o kterých jsem mluvila a které je potřeba zrušit. Když se podíváte na podíl veřejných výdajů na HDP, tak zjistíte, že v tuto chvíli už jsme prakticky bez nějakého jednoho, dvou procentních bodů na polovině HDP. To znamená, polovina české ekonomiky už je přerozdělována státem, je tedy odčerpávána z míst, kde to bohatství vzniká, do jiných míst, kde se jenom spotřebovává, což naprosto dramaticky podlamuje konkurenceschopnost české ekonomiky. A pokud nedojde k nějaké nové transformaci a pokud to opět chcete slyšet jako od politika, tak znovu opakuji, ano, musela by to být transformace podobně jako na začátku 90. let, tak bez této zásadní transformace se skutečně nedostaneme k tomu, aby česká ekonomika svůj výkon nějak zásadně zvýšila. Ona by ho mohla zvýšit třeba na jeden, dva kvartály nějak symbolicky, ale rozhodně nepřeřadí na vyšší rychlost tak, aby u nás začala růst konkurenceschopnost a abychom byli schopni konkurovat například Asii. Evropa v tuto chvíli je ekonomický skanzen.

TV: Znovu budu argumentovat tím, že to přerozdělování, to je praktika, kterou dělají i další země v EU. Tak dělá to ČR hůř nebo v čem je ten rozdíl?

MS: Dělá to zhruba stejně špatně. Když ostatní něco dělají špatně, tak to není omluva pro to, že to děláme i my špatně. A já jsem řekla, že celá Evropa, respektive celá EU je v tuto chvíli skanzen.

TV: No dobře, ale ptám se tedy na to, proč ČR je v tuto chvíli poslední zemí, která se ještě nedostala ani na tu předcovidovou úroveň, zatímco ostatní země už zaznamenávají hospodářský růst několik měsíců nebo třeba i více.

MS: Protože to přerozdělování v těch ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže tam nedošlo v té době covidové k velkému skoku, zatímco u nás ano. U nás ta míra zadlužení, tedy přerozdělování, byla relativně nízká. My jsme si třeba v 90. letech prakticky neuměli představit, že bychom mohli někdy neplnit maastrichtská kritéria, která se týkají veřejného dluhu. A teď už najednou to je otázka, o které se třeba mluví, že vlastně už ta rezerva tam není až tak moc veliká, protože právě v té době covidové během Babišovy vlády to přerozdělování vzrostlo naprosto zásadně a skokově. A právě tím, že se tak zásadně navýšila peněžní zásoba, tím, že se dostalo tolik peněz do oběhu právě z dílny vlády, tak tím došlo k tak dramatickému skoku, že teď to jeho vyžehlení trvá déle než v zemích, kde ten náběh byl mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let.

TV: A když říkáte, že to byla Babišova vláda, tak ta současná vláda podniká dostatečné kroky k tomu, aby ta situace byla lepší?

MS: Vůbec ne. Ona v tom podstatě jenom pokračuje, ale už jenom udržuje ten setrvalý status quo, kdy to prvotní navýšení padlo na hlavu té Babišovy vlády a teď už tam nedochází k nějakému skokovému navýšení. Také tam ale nedochází ke zlepšení míry toho přerozdělování. To znamená, že třeba ten konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, tak vlastně vůbec je nezachraňuje, protože on tu míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. To, že máme vysoké výdaje státního rozpočtu, nesrovnáme tím, že zvýšíme příjmy rozpočtu. Tím totiž to přerozdělování jenom zhoršíme. Takže ten konsolidační balíček, to je jenom placebo, které sice opticky může trošku zlepšit veřejné finance, ale nezlepší míru přerozdělování. To znamená nezlepší, ba dokonce zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky. A zabetonuje tedy ten stav, kdy česká ekonomika prostě dlouhodobě neroste, stagnuje a dostala se na něco, čemu ekonomové říkají japonská cesta. Japonská cesta nebo japonský syndrom je stav, kdy Japonsko prakticky 20 let nevykázalo žádný výrazný růst větší než třeba jedno procento, mělo velmi nízkou inflaci, velmi vysoké zadlužení, ale vlastně velmi dlouhodobě ztrácí svoji konkurenceschopnost ve světě. Kdysi dávno japonské firmy byly vyhlášené ve světě a dneska ta pozice Japonska je naprosto minimální. Tak vlastně na tuto cestu se teď česká ekonomika postupně dostala.

TV: Říká ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová, která zůstává mým dnešním hostem. Já tady mám teď jeden fakt a toto, že vlastně koncem roku přestala klesat spotřeba domácností, naopak začala mírně růst oproti předchozímu kvartálu. Nelze ani toto vnímat jako pozitivní signál, že by se česká ekonomika mohla vzpamatovat?

MS: Ano, to je jednoznačně pozitivní. Hospodářský růst má ale mnoho složek a spotřeba domácností je jenom jednou z těch složek. Další složky jsou například investice nebo vládní výdaje nebo zahraniční obchod. Ten zahraniční obchod, tak ten je v útlumu a investice jsou v útlumu také. No a vládní výdaje jsou tak nějak stále na zhruba setrvalé trajektorii nebo dokonce se možná i třeba v některých kvartálech mírně zvyšují, ale ty bych do toho moc nepočítala. Takže ano, ta složka spotřeby domácností se zlepšuje, ale tady bych to spíš připisovala tomu, že domácnosti jsou cosi jako vyhladovělé po nákupech. To bylo krásně vidět třeba, kdy skončila pandemie a lidé byli konečně puštěni z domácností z lockdownu, tak se vrhli do obchodů a začali výrazně utrácet, protože už psychologicky to potřebovali k tomu, aby si trošku spravili náladu. A v tu chvíli také konečně, vlastně konečně, protože už na to bylo našlápnuto a natlakovaný byl ten papiňák hodně dlouho, tak v tu chvíli prudce vzrostla inflace. No a teď vlastně prožíváme něco analogického, i když v menším měřítku, kdy lidé tak dlouho neutráceli, že teď už mají silnou psychologickou potřebu jednak utrácet a jednak i třeba nahradit některé zboží dlouhodobé spotřeby, které se jim rozbilo, tak něčím novým. Ale bohužel toto utrácení neznamená, že to nějak zásadně skutečně zlepší českou ekonomiku. Ano, ona ta česká ekonomika v letošním roce rozhodně poroste rychleji než v roce loňském, o tom není žádného sporu. Ale to ještě neznamená, že se prostě vymaníme z takového toho dlouhodobého, no, řekněme, nerůstu.

TV: Ano. Já ještě zůstanu u těch domácností. Mám tady průzkum České spořitelny. Finanční zdraví Čechů není ideální. Vzhledem k inflaci a drahým energiím. Je však příjemné překvapení, že se zhoršilo jen mírně. Co ukázal tedy ten průzkum? Čekala jste vy osobně, že ty dopady inflace, drahých energií atd. mohly být horší?

MS: Mohly teoreticky být horší. Taky mohly být lepší a není to nějak jako zásadně překvapivé ten poslední vývoj. Já bych spíš poukázala na něco jiného. Ono není ani tak překvapivé, že lidé utrácí. Ono to vlastně i v době třeba té vysoké inflace je poměrně logické. Nejenom proto, že by to ukazovalo na dobré zdraví Čechů, ale ono to může ukazovat klidně i na to, že lidé si uvědomují, že pokud si nechají peníze na účtu, tak o ně přijdou inflačně, a proto vlastně se je snaží projíst. Takže on to nemusí být vyloženě jenom pozitivní efekt. Já bych spíš poukázala na to, že současně s tím, kdy u části obyvatel se zlepšují útraty, tak současně s tím také narůstá podíl nesplácených úvěrů. Takže tam dochází k určité dichotomii, kdy část té ekonomiky zase naopak stojí a lidé mají čím dál tím větší problémy ty svoje úvěry splácet, protože už na ně začínají doléhat vysoké úrokové sazby. Takže opravdu ta ekonomika není o tom, že když se zlepší jeden parametr, že to znamená zlepšení celku. On ten jeden zlepšený parametr zase může být kompenzovaný jiným zhoršeným parametrem a musíme to vidět daleko víc komplexně.

TV: Já se zeptám, z jakých údajů vycházíte, protože když jsme tady měli experty právě na ty úvěry, tak ty názory byly spíše opačné, že naopak ta kázeň Čechů ohledně splácení byla v době právě vysokých inflací a drahých energií lepší než předtím.

MS: V době drahých energií určitě byla lepší než předtím, ale ta energetická krize byla na své špičce zhruba před rokem. Pokud já vím, tak v lednu letošního roku minimálně banky, se kterými já jsem mluvila, reportují, že se zhoršuje mírně kázeň klientů při splácení úvěrů a vedle toho klienti si nechtějí brát velké úvěry. Když už požadují úvěry, tak je to spíš refinancování starých úvěrů. Berou si velmi malé úvěry. V podstatě úplně zamrzl trh nemovitostí. Když už si někdo bere nějaký úvěr třeba směřující do nemovitostí, tak je to něco typu „chci tepelné čerpadlo“ nebo „chci zateplení“. To znamená nějaké úplně drobné. Jako část investic mezi firmami, tam k tomu dochází, ale u těch domácností ty investice do nemovitostí velmi výrazně klesají.

TV: Jinými slovy, teprve teď se projevují ty dopady právě těch drahých energií? Můžeme to takto chápat?

MS: Neřekla bych, že se projevují dopady drahých energií.

TV: Nebo i konsolidačního balíčku, zkrátka těch opatření.

MS: Řekla bych, že se teď momentálně projevují dopady monetární politiky, která vždycky má zpoždění až několik kvartálů. To znamená, když dneska centrální banka hypoteticky sníží úrokové sazby, tak ten efekt na nějaké spotřební chování lidí bude skutečně měřitelný a bude znát třeba na podzim anebo až na konci roku. To znamená, že vlastně my dneska v měnové politice sklízíme plody toho, co se dělo zhruba před rokem. To zpoždění v měnové politice je skutečně velmi velké. Navíc si musíme uvědomit ještě jednu věc. Úrokové sazby sice nominálně opticky klesají, ale velmi pomalu. Snížily se o čtvrt procentního bodu, ale inflace, ta klesá výrazně rychleji. Co to znamená? Znamená to, že reálné úrokové sazby očištěné o inflaci ve skutečnosti stále rostou. To znamená, že i když na papíře napsané číslíčko úrokových sazeb se vám sníží, tak vy vlastně reálně vzhledem k vašemu příjmu platíte na úrocích čím dál víc. To znamená, ty podmínky měnové se pro lidi stále zpřísňují, je pro ně stále tvrdší a obtížnější splácet jejich úvěry a vlastně efekty toho tvrdšího splácení úvěrů my zaznamenáme ode dneška až za několik kvartálů.

TV: Ano, ale nicméně mluví se o tom, že ta inflace letos by měla být i pod tři procenta. Stejně tak se ale mluví o tom, že ty úrokové sazby by mohly v průběhu tohoto roku klesnout klidně na polovinu. Zeptám se na vaši predikci, jestli se to dá očekávat a kdy se to projeví?

MS: Očekávat se to dá, ale znovu, jestli úrokové sazby klesnou na čtyři procenta a inflace bude na třech procentech, potom reálná úroková sazba je plus jedno procento. V době, kdy inflace byla osmnáct procent, ale úrokové sazby byly sedmnáct procent, tak ve skutečnosti ty úrokové sazby byly hluboce záporné, nějakých minus jedenáct procent. Takže i když klesají úrokové sazby, tak to reálně na spotřební chování lidí vlastně vůbec nemusí mít žádný vliv, protože pro ně reálně se splácení úvěrů zdražuje.

TV: Ano, já jenom opravím tam úrokové sazby. Myslela jste sedm procent, přeřekla jste se na sedmnáct procent. Tak jenom, aby to bylo přesné.

MS: Pardon.

TV: V pořádku.

MS: Ano, máte pravdu.

TV: Chci jenom ještě otevřít jedno téma, a to je právě ten trh s nemovitostmi. Myslíte si, že třeba i ten trh by se v průběhu tohoto roku mohlo oživit? A nejenom trh s nemovitostmi, ale třeba i ten stavební průmysl jako takový?

MS: Stavební průmysl si myslím, že by se oživit mohl, ale bude to spíš na nějakých veřejných zakázkách anebo případně na zakázkách pro firmy. Zatímco trh s nemovitostmi, ten se oživí zřejmě až později než v příštím roce. Já si myslím, že v letošním roce ještě zůstane zabetonovaný a viděla bych to spíš až na takový rok 2025, že by se tam něco mohlo změnit, protože v tuto chvíli, kdy ceny nemovitostí mají sklon klesat, tak ten, kdo chce nemovitost prodat, tak čeká, až ceny zase budou výš, a ten, kdo jí chce koupit, tak ještě čeká, až ty ceny víc klesnou. To znamená, v tuto chvíli nejsou moc velké nabídky ani na prodej, ani na koupi a ten trh je tzv. zamrzlý.

TV: Poslední minuty tohoto pořadu bych ještě věnoval potravinám. Protože se docela mluvilo o tom, že na začátku roku by ceny potravin mohly vzrůst, alespoň supermarkety tím strašily. Naštěstí se to nestalo. Naopak řada ekonomů upozorňuje, že ceny mohly klesnout ještě daleko výrazněji, protože třeba zemědělci zlevnili poměrně výrazně. Tak chci slyšet váš názor jako ekonomiky, mohly potraviny zlevnit ještě více?

MS: Nemyslím si, že by mohly zlevnit ještě více, oni zlevňovat budou, ale zase to bude postupný proces, protože tady opět platí to zpoždění. Ty potraviny byly vlastně nejdražší v okamžiku, kdy tam byl odstup několika kvartálů, dvou nebo tří, od vrcholu té energetické krize. A tak, jak teď klesají ceny energií, tak taky budou postupně klesat ceny potravin, takže ony budou třeba ve druhé polovině tohoto roku ještě levnější reálně, než jsou teď. Ale pozor, vzhledem k tomu, že já očekávám, že ceny energií zase začnou nejpozději v polovině roku 2025 růst, zejména kvůli evropské environmentální politice, tak z toho také vyplývá, že pravděpodobně následně budou opět zdražovat i potraviny. Teď si ale ovšem několik kvartálů zažijeme období, kdy ty potraviny dočasně budou levnější.

TV: Tak uvidíme. Tolik tedy komentáře ekonomické expertky strany Svobodní Markéty Šichtařové. Díky moc za něj a budu se těšit někdy zase na viděnou. Hezký den.

MS: Na viděnou, na slyšenou.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Vondráček na Primě připomněl odboráři Dufkovi jeho výrok o hospodách. Problémy českým zemědělcům přidělala již Babišova vláda a Fialova v tom jen pokračuje.

CNN Prima NEWS do svého pořadu „Co na to vaše peněženka“ pozvala organizátora protestní akce, tj. předsedu OS pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV-ASO ČR) Bohumíra Dufka, a předsedu strany Svobodní Libora Vondráčka, aby, na základě dotazů moderátora pořadu, okomentovali pondělní protest zemědělců v Praze.

Protest zemědělců vyvolal emociálně přehnanou reakci vlády

Bohumír Dufek jednoznačně odmítl označení, že protestujících zemědělci jsou proruští a připomněl, co, jako předseda odborů, za těch více než 30 let, co zastává tuto funkci, učinil jak pro zaměstnance, tak i pro naše občany, když odbory prosazovaly prosazování, aby vlády v sociálních otázkách nezapomínaly i na naše řadové občany. Podle něho, k této emociálně přehnané reakci vládní koalice došlo proto, že organizátoři demonstrace pojmenovali problémy, které sužují naše zemědělce, a které zavinil nejen Green Deal, ale i politika současné vlády. To se, přirozeně, vládě nelíbilo. Proto nastala tato mediální smrť proti demonstrujícím zemědělcům.

Pokud jde o důvody protestu zemědělců, podle Bohumíra Dufka, může za to nejen současná vláda, ale i vlády předchozí, které, na jednu stranu tvrdily našim občanům, že hájí české zájmy, a přitom v Bruselu odsouhlasily všechny nesmysly, které před několika lety ve vrcholných orgánech EU prosadil tehdejší místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, který by zodpovědný za uvedení Green Dealu v život. Dnes, tyto bývalé vlády svůj podíl, na tomto jejich, tichém souhlasu s Green Dealem, nechtějí veřejně přiznat.

O protest požádali sami zemědělci, odbory akci zorganizovaly

Bohumír Dufek dále vysvětlil, že organizátoři pondělního protestu zemědělců byli požádáni částí nespokojených českých zemědělců, aby připravili celostátní protestní jízdu zemědělců svými traktory do Prahy. Protože jejich odborový svaz disponuje jednou z nejlepších logistik u nás, tak se zemědělské odbory ujaly organizace této akce. Takže, během necelých 10 dní tuto protestní akci odbory připravily. Zároveň Bohumír Dufek dodal, že odbory zařizovaly organizaci této akce, zatímco, jako mluvčí, vystupovali samotní protestující zemědělci, tedy jejich viditelní zástupci. Proto byl také jedním z jejich mluvčích významný český zemědělec Zdeněk Jandejsek, který byl po jednu dobu i prezidentem Agrární komory ČR. Jeho úkolem bylo veřejně pojmenovat důvody, proč v posledních dvou letech došlo k tak výraznému zdražení potravin u nás, a proč nespokojení zemědělci protestují. Tím, že si dovolil zkritizovat vládu, že proti vysokým cenám potravin nic neučinila, proto se proti němu, ale i ostatním protestujícím zemědělcům, strhla mediální smrť z popudu vládní koalice.

Nálepkování je trik, jak zamlžit podstatu problému

Poté se ujal slova Libor Vondráček, který na otázku moderátora, zda tímto emociální pojmenováním protestujících zemědělců, nebyla upozaděny skutečné problémy zemědělců, odpověděl, že právě podstata celého problému byla přehlušen nálepkováním protestujících zemědělců ze strany vládní koalice. Podle něho je argumentace používáním nálepek velmi snadná, ale nic neřeší. Podle Libora Vondráčka je naopak nutné podpořit ty, kteří, v dnešní přebyrokratizované situaci, stále ještě něco dělají, kteří u nás podnikají, hospodaří a farmaří. „Vážím si těchto lidí. Pojďme se bavit o jejich problémech,“ dodal.

Organizátoři odmítají, že by byl protest zemědělcům „ukraden“

Poté se moderátor zeptal Bohumíra Dufka, jak to bylo s tzv. koordinátorem pro Ústí nad Labem a Litoměřice panem Milošem Malým, který během protestu odjel, přičemž pro média prohlásil, že byl tento protest zemědělcům někým „ukraden“.

Předseda zemědělských odborů, jako hlavní organizátor akce, k tomu odvětil, že „jedinému organizátorovi protestní akce zemědělců nemohla být protestní akce ukradena…“ Načež vysvětlil, že pan Malý se měl pokynům organizátorů akce podřídit. S magistrátem hl. m. Prahy bylo totiž domluveno, že traktory budou parkovat na nábřeží Edvarda Beneše. Bylo to, mimo jiné, i proto, že Bohumír Dufek se neklonil k tomu, aby protestující zemědělci šli diskutovat s ministrem zemědělství, a to před budou ministerstva zemědělství, protože, „tam se v životě nemůže nic dohodnout, spíše to vede k emocím. Nikdy jsem toto nepodporoval za celou svoji éru. Byl to prostě nehorázný podraz na ty, kteří tam přijeli. Takto tato akce naplánována nebyla. Je mně jasné, že to sloužilo k tomu, aby zaparkované traktory nebylo vidět z Úřadu vlády ČR. Protože, to by byla ještě větší prohra současné vládní koalice. Nejlepší na tom, je, když člen vládní strany, jde kritizovat vládní politiku.“

Na další otázku moderátora, jestli šlo spíše o politikum ze strany pana Malého, Bohumír Dufek odvětil, že to jednoznačně byla politika. Protože to bylo opakování toho, co se stalo při demonstraci odborů 27. listopadu loňského roku na Malostranském náměstí v Praze, kdy v médiích vystoupila Petra Mazancová, členka TOP 09, která je předsedkyní lobbistické Učitelské platformy, a která v médiích vystoupila proti, v ten den, stávkujícím učitelům. Nyní se to, podle Bohumíra Dufka, opakovalo v jiném provedení.

Zmírnit přísné podmínky pro zemědělce nebude jednoduché

Načež předseda zemědělských odborů k tomu dodal, že návrhy na úpravy zemědělské politiky české vlády, jak to nyní ministr zemědělství Marek Výborný zemědělcům slibuje, tak není možné uskutečnit hned, protože se tato záležitost musí nejprve projednat v celé vládní koalici. Navíc, svoji roli hraje i to, že, návrh státního rozpočtu pro příští rok se obvykle schvaluje v září, říjnu, takže naši zemědělci budou i nadále, to je po celý letošní rok, pod obrovským tlakem, aby, ve své práci, vyhověli přísným podmínkám, které jim Green Deal předepsal, a současná česká vláda ještě více prohloubila. Letos jim, pravděpodobně, nikdo uvolní dodatečné finanční prostředky, aby mohly být tyto přísné podmínky pro naše zemědělce zmírněny.

Přísné normy Green Dealu způsobují vážné problémy farmářům

Poté promluvil Libor Vondráček, který nejprve uvedl, že za problémy zemědělců, obecně řečeno, může Green Deal, který pro evropské farmáře, a také i pro naše zemědělce, stanovil mnoho požadavků, které, od zemědělců, vyžadují splnění řady nesmyslných norem. Takže, kvůli tomu musí zemědělci trávit spoustu času se svými daňovými poradci, s účetními a dalšími lidmi, které jim vysvětlují, jakým způsobem mají splnit předepsané normy a předpisy, aby od státu dostali požadovanou dotaci. Načež poznamenal, že kdyby se po nich tyto věci nevyžadovaly, byli by schopni svojí zemědělskou produkcí lépe konkurovat ostatním zemědělcům v EU, ale i vůči dovozům levného obilí z Ukrajiny. Nepoměr v cenách jejich zemědělské produkce by nebyl, ve srovnání s tou ukrajinskou, tak výrazný, jako je tomu nyní, dodal.

Libor Vondráček dále uvedl, že základní problém spočívá v tom, že, díky Green Dealu, dostávají naši zemědělci úkoly, které by měli plnit, při tom, že právě tyto úkoly zaneprazdňují natolik, že nejsou na otevřeném evropském trhu ostatním zemědělcům konkurovat. Navíc, tuto situaci prohlubuje i to, že se nedotuje produkce potravin, ale dotuje se produkce paliv či kukuřice do bioplynových stanic. Neproduktivitu zemědělců podporuje i to, že se přidělují dotace na hektar, kdy se na tomto poli nic nezaseje, žádná plodina. To je, podle Libora Vondráčka, něco, co by naši předkové nedokázali pochopit, že je to vůbec možné. Tedy, že někdo dostane peníze za to, že neobdělá pole. Naši předkové by si, v tomto případě, „ťukali na čelo“, konstatoval.

Bezcelně dovezené ukrajinské obilí zaplnilo sklady zemědělcům!

K bezcelnímu dovozu ukrajinského obilí se nejprve vyjádřil Bohumír Dufek, který řekl, že je sice nutné Ukrajině, v její složité situaci, nadále pomáhat, ale současnou situaci našich zemědělců zavinila i současná vláda, a to tím, že uvolnila prosto pro tyto dovozy ukrajinských zemědělských komodit. Měla postupovat jinak, tedy tím, že by byly zavedeny koridory, kudy by tyto ukrajinské zemědělské produkty byly převáženy přes naše území a směřovaly by do zemím, kam byly původně určeny. Znamenalo by to, místo nákladních aut, dopravovat ukrajinské obilí a další komodity vagony po železnici. Vždyť právě převozu nákladními auty se zmocnily spekulanti, kteří toho zneužili. Načež podotkl, že Česká republika byla zaplavena obilím, shodou okolností z Polska, které, když bylo do Polska dovezeno z Ukrajiny. Poté bylo toto obilí přesměrováno k nám, a to i z důvodu, že je to pro tyto dovozce blíže, než kdyby toto obilí expedovali do Francie či Německa. Tedy, značná část tohoto ukrajinského obilí byla dovezena k nám.

Ukrajinské obilí expedovat železničními koridory mimo EU!

Podle Bohumíra Dufka, základní chyba Evropské unie spočívá v tom, že sice nemusela na ukrajinské obilí vyhlásit clo, protože za této situace by to bylo pro ukrajinské zemědělce finančně velmi náročné. Ale Evropská unie měla udělat vše proto, aby byly, napříč Evropou, vytvořeny a stanoveny železniční koridory, jejichž prostřednictvím by ukrajinské obilí putovalo až k moři, a potom loděmi až do Afriky. To je tam, kam toto obilí mělo původně směřovat. Mimochodem, před válkou Ukrajina vyvážela asi 40 milionů tun obilí loděmi přes Černé moře.

Bohumír Dufek se dále zmínil o návrhu, který zaznívá v posledních dnech, a to, že by na převoz ukrajinského obilí byla stanovena určitá finanční kauce, která by se dovozci vrátila v okamžiku, kdyby se toto přepravované obilí dostalo mimo země Evropské unie. Načež dodal, že by se vrcholné orgány EU měly spíše zamyslet nad tím, co učinit, až zhruba za 4 měsíce začne sklizeň obilí, a jak se vyřeší sýpky, plné obilí, v Polsku, České republice či jinde.

Bude, či nebude, podepsána dohoda s Mercosurem?

V návaznosti na dovoz levného, bezcelně dovezeného ukrajinského obilí Bohumír Dufek přešel k významné otázce, kterou nyní řeší Evropská komise, to je, zda se podepíše, či nepodepíše, obchodní dohoda s Mercosuserm, to je uskupením hospodářsky významných jihoamerických zemí, které by se týkala především vývozu jihoamerických zemědělských produktů do Evropské unie, a naopak vývozu strojírenských výrobků ze zemí EU, to je zejména německého automobilového průmyslu, do Jižní Ameriky. Podle Bohumíra Dufka před vrcholnými orgány EU stojí otázka, jak se rozhodnout. Protože, si Francie, tj. francouzská vláda, na základě protestů francouzských farmářů v posledních měsících, uvědomuje, že by tímto dovozem z Jižní Ameriky byly zájmy francouzských zemědělců ohroženy. Proto se postavila proti tomuto podpisu, čím se dostala do sporu s Německem, které, aby podpořilo svůj automobilový průmysl navrhuje úpravu smlouvy tak, že se bude týkat evropského průmyslu. Podle Bohumíra Dufka je ale nasnadě, že každá smlouva musí být oboustranně výhodná. To je, že když se smlouva nebude týkat zemědělství, tak to pro společenství Mercosuru nemusí být výhodné a zajímavé. Takže, jde zde otazník, zda vůbec k nějakému podpisu této smlouvy vůbec dojde. Řešit to má zasedání Rady EU v pondělí 26. února, na což si, podle Bohumíra Dufka, budeme muset počkat.

„Překopat“, či zrušit, Green Deal?

Následovala otázka, zda, po velkých protestech evropských zemědělců bude „překopán“ Green Deal? K tomu Bohumír Dufek odpověděl, že, podle jeho názoru, „překopán“ bude, protože zemědělci nechtějí vyrábět neekologicky. Dále řekl, že „mně se nejvíce nelíbí, když někdo vyřvává, že ´agrobaroni´ likvidují půdu apod. To vůbec není pravda. V rámci České republiky máme nejmenší spotřebu umělých hnojiv na hektar, z celé EU. Zatímco jiné státy Evropské unie tyto dávky mají mnohonásobně vyšší. U nás je to dáno tím, že spíše užíváme organická hnojiva. Já si myslím, že ´překopán´ bude, a to proto, že nyní jsou před námi volby do Evropského parlamentu. Protože současní europoslanci mají strach, že přijdou odpůrci Green Dealu. Tak se do určité míry budou muset snažit vyhovět názorům protestujících zemědělců. Já si myslím, že je to správné.

Jsem rád za debatu zde ve studiu, že to neříkám pouze já, ale že to řekl i můj spolubesedující, že v některých případech budou muset zemědělcům ulevit, protože přínos ´zelených´ opatření na snížení CO2 v atmosféře, není tak obrovský. Jak se z pozice zemědělských ekologických organizací děje.

Jde zde ještě jeden velký problém, že Evropa není připravena na to, aby stihla v roce 2050 být ekologicky neutrální“.

Libor Vondráček k tomu dodal, že Green Deal je nutné ukončit. „Jako plody Green Dealu již nyní sklízíme to, že jsou drahé energie. Drahé jídlo je zde proto, že jsme zde začali zavádět Green Deal. Tím jsme začali komplikovat úplně všechno, roztočili jsme inflační spirálu. Kdy se u nás, v době covidu, dělaly lockdowny, tak jsme napomohli inflaci. Ony tyto věci fungují jako domino, to znamená, že když se strčí do první kostičky, tak na konci to nějak dopadne. My jsme měli křičet, když Andrej Babiš hlasoval pro Green Deal. Již v té chvíli jsme měli říkat, jaké to přinese důsledky,“ prohlásil Libor Vondráček.

Donald Trump a jeho odstoupení od klimatických smluv

Na to reagoval moderátor slovy, že bývalý premiér Andrej Babiš tvrdí, že GreenDeal nepodepsal. Na což mu Libor Vondráček odpověděl, že Andrej Babiš sice základní dokument projektu Green Deal nepodepsal, ale hlasoval pro něho na Radě EU. Jinak by ho nebylo možné přijmout, podotkl Libor Vondráček. Načež dodal, že Andrej Babiš sice není pod dokumentem podepsaný, jenže ho odhlasoval. Podle Libora Vondráčka bychom u nás potřebovali někoho, jako byl v USA bývalý prezident Donald Trump, který od klimatických smluv, které se v té době ve světě podepisovaly, jménem Spojených států amerických, odstoupil. Je to, z jeho z hlediska, kvůli tomu, že Čína stejně tyto dohody nerespektuje a dělá si, co chce. Problém je v tom, že Evropa, z hlediska ohrožení planety škodlivými emisemi, je jen zrnkem v písku, dodal Libor Vondráček. Protože produkuje jen 4,6 % procenta CO2. Takže, dále uvedl, „přestaňme zde dělat experimenty, protože dříve nebo později zjistíme, že na to nemáme, a budeme je stejně muset ukončit“.

Mělo, či nemělo by, zemědělství pro Česko prioritou?

Moderátor se v průběhu diskuse zmínil o tom, že poradce premiéra ekonom Štěpán Křeček prohlásil, že zemědělství by nemělo být pro Českou republiku prioritou. Na to reagoval Bohumír Dufek s tím, že zemědělství nikdy prioritou v České republice nebylo. Může k tomu dodat, že to potvrzují i přístupová jednání do Evropské unie, které nastaly před rokem 2004, kdy jsme do EU vstoupil. Konstatoval, že tehdejší představitelé EU slibovali, že České republika, pod deseti letech, po vstupu do EU, bude mít dotace ve stejné výši, jako mají původní, západoevropské členské státy EU, což Česká republika dosud nezískala a ani nezíská. Bohumír Dufek je toho názoru, že tehdejší hlavní vyjednavač pro vstup České republiky do EU Pavel Telička, při vyjednávání „vyměnil“ rezort zemědělství za jiné priority.

Podle Bohumíra Dufka, nakonec dojde k tomu, že Green Deal v původním znění již nebude platit, protože budou dohody na jiném uspořádání tohoto „zeleného“ projektu, ale původní název Green Deal zůstane zachován, protože bude i nadále politicky přitahovat určitou skupinu voličů.

Na něho navázal Libor Vondráček, který odmítl výraz „překopat“, a dále prohlásil, že zemědělcům pomohlo, kdyby se Green Deal úplně zrušil. Protože jsou to právě zemědělci, kteří nejlépe vědí, co je potřeba, při jejich práci na polích, udělat, jaký postup prací zvolit. Vždyť od jakživa jim nikdo neříkal, co mají pěstovat. To vědí sami, co nejlépe.

Zemědělce nerozlišovat na malé, střední a velké!

Navíc, podle něho, se nemají zemědělci rozlišovat na malé, střední a velké. Zdůraznil, že je třeba pomoci těm, kteří produkují potraviny, které jsou potřebné pro naše občany. Právě tito zemědělci by měli dostávat od státu podporu.

Bohumír Dufek k tomu dodal, že Česká republika dostane určitou sumu peněz na podporu zemědělství, která je rozdělena na přímou pomoc zemědělcům a dále na podporu venkova. Načež podotkl, že on, osobně, by pomohl právě těm nejmenším zemědělcům, jejichž pole jsou o rozloze do 50 hektarů. Tito zemědělci byli, podle něho, v pondělí v Praze, a to na rozdíl od těch, kteří ve čtvrtek jeli na hranice. Tě je potřeba pomoci, protože jsou to ti, kteří pečují o krajinu kolem svých hospodářství. Vždyť právě ti dělají „na vidličku“. Ostatní zemědělci ať obdrží svůj „balík“ finanční pomoci.

Libor Vondráček k tomu podotkl, že když se odstraní administrativa, tedy „papírování“, nejvíce to pomůže právě malým zemědělcům, protože velké zemědělské podniky mají k tomu k dispozici příslušné oddělení pracovníků a různých poradců, které vedení těchto firem poradí, jak splnit všechny předepsané podmínky, které jsou u dotací stanoveny. Zatímco malý zemědělec se tím „prokousává“ a trápí se tím.

Zemědělci požadují snížení administrativy!

K otázce snížení administrativy u zemědělců se nejprve vyjádřili Bohumír Dufek. Řekl, že z části je to otázka Evropské unie, která pro zemědělce nastavuje podmínky jejich činnosti, jejich podnikání. Ale, zároveň je to i záležitost současné vlády, jak, ona sama, vyžaduje dodržování přísných podmínek, které jsou v zemědělské politice EU nastaveny.

Podle něho je nutné především snížit administrativu, kterou zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond, kde je zaměstnáno obrovské množství lidí, kteří si tyto kontrolo v podstatě vymýšlejí. „Nejhorší je, že přijede kontrola v lednu, jestli tam ta vojtěška ještě je. Nebo, jestli toto pole již nezvoral. Přitom to snímkuje satelit. Pomoci zemědělcům se dá hned. Udělat to může česká vláda, že v Bruselu řekne, že si vezme garanci za to, že to, co vyplatila, tak vyplatila správně,“ konstatoval Bohumír Dufek.

Libor Vondráček k tomu ještě připomněl změnu zákoníku práce u „dohodářů“, kdy zemědělec neví, zda bude pršet či nebude. „Těžko může tři dny dopředu dát rozpis služeb těm, které má na brigády. Takže, to je další věc, která je schválena touto vládou, jako změna zákoníku práce v minulém roce. Přestaňme dělat tyto věci, které třeba na první pohled se zemědělství nesouvisí. Ale bohužel zemědělcům zásadně komplikují život,“ prohlásil Libor Vondráček v závěru tohoto pořadu.

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31