Česká ekonomika se zmenšuje, spotřebitelé chudnou. Fakta, která jsme už nějakou dobu částečně věděli, částečně tušili, se nyní dočkala dalšího potvrzení od Českého statistického úřadu (ČSÚ). Ten totiž revidoval údaje o HDP za druhý kvartál tohoto roku.
Původně statistici hlásili, že česká ekonomika mezikvartálně rostla o 0,1 % a meziročně klesala o 0,4 %. A nyní nově po revizi oznamují, že ekonomika jen stagnovala na 0 % a meziročně padala o 0,6 %. Cítíte, že to není velký rozdíl, že? Současně ale také možná cítíte ten emocionální náboj mezi výrazy „malý mezikvartální růst“ a „stagnace“.
Je pravděpodobné, že většina následných komentářů se zasekne právě na těchto pojmech. Přitom jsou skoro irelevantní. To, zda ekonomika roste o desetinu procenta, nebo zda stagnuje, nikdo z nás na vlastní kůži nedokáže pocítit. Nehledě na to, že část takto vyprodukovaného HDP jde na konto i jevům, kterými by bylo lepší se nechlubit… Pokud totiž čtete jen agenturní zprávy, nedozvíte se mnoho o vnitřní anatomii těchto posledních údajů o HDP. Pokud však víte, kde hledat, a proklikáte se údaji, které zveřejňuje ČSÚ, dostanete se až k informaci, že „výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí mezičtvrtletně vzrostly o 0,3 % a meziročně o 3,3 %“. A teprve až tady se dostáváme na skutečnou podstatu.
Onu mezikvartální stagnaci ekonomiky totiž statisticky „zachránil“ růst spotřeby vládních institucí. Jinými slovy, kdyby vláda nezvyšovala výdaje peněz do ekonomiky, statisticky by došlo i mezikvartálně k poklesu HDP. To vypadá jako dobrá zpráva, že? Vláda svými rostoucími výdaji zachránila alespoň stagnaci… Jenomže pravda je úplně jinde.
Hrubý domácí produkt je totiž do značné míry jakési hausnumero, které rozhodně nelze pokládat za totéž jako vyjádření životní úrovně. Když vybuchne supervulkán a 50 % státu srovná se zemí, v dalších měsících vypukne horečná obnova a aktivita. Lidé budou chtít postavit nové domy, obnovit zničené silnice. Všichni chápeme, že taková přírodní pohroma znamená drastický propad celé ekonomiky. Představte si, že statistici klidně vykážou ohromný růst HDP, protože jakákoliv obnova se statisticky zachytí jako zběsilá investiční aktivita!
A s výdaji státu je to velmi podobné jako s výbuchem sopky. Čím víc stát vydává do ekonomiky, tím víc si z ní musí brát, aby měl co přerozdělovat. Když chce zvýšit výdaje do ekonomiky, musí z logiky věci vzít peníze tam, kde vznikají a kde je firmy umí rozmnožovat. Následně je přesune někam, kde peníze a hodnoty vytvářet neumí, ale kde je stát chce mít; je jedno, zda za ně nakoupí kondomy, které zdarma rozdává na průvodu v Praze, nebo dotuje reklamní kampaň na ESG.
V obou případech platí, že výkon ekonomiky se snižuje. Statistici ovšem navýší HDP o hodnotu kondomů či o hodnotu sochy a vykážou růst. Co se už neříká, je to, že kdyby stát toto přerozdělení neprovedl, soukromému sektoru by zbylo víc na daních, tedy by bylo dosaženo vyšší produkce hodnot. Deficit státního rozpočtu je jako výbuch sopky v tom smyslu, že vlastně skutečnou tvorbu hodnot snižuje proti situaci, kdy by k němu nedošlo, byť statisticky jsou výdaje státu vykazovány obráceně.
Mezikvartální stagnaci ekonomiky statisticky „zachránil“ růst spotřeby vládních institucí.
zdroj: Květy
