Kde jsou skryté kvóty v migračním paktu? Proč u nás nemáme migrační systém jako Australané? A proč u nás platíme tak moc politické neziskovky? Na tyto otázky i vaše dotazy odpoví ve 8. února Robert Kotzian k v živém vysílání Libora Vondráčka.
Přerozdělování za Babišovy vlády zásadně vzrostlo a „žehlení“ této situace bude komplikovat návrat ekonomiky na předcovidovou úroveň, řekla ekonomka Markéta Šichtařová v pořadu K věci na CNN Prima NEWS. Ani současná vláda podle ní nepodniká kroky správným směrem a konsolidační balíček pouze zabetonuje současný stav a stagnaci. Zároveň se vymezila proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podpořil vládní změny valorizace. Důchodci podle ní nejsou „škodná“ a argument o poškození státní kasy v případě původní plné výše valorizace je lichý.
Argumentů proti rozhodnutí Ústavního soudu, který podržel vládu se zkrácenou valorizací penzí, je podle Šichtařové celá řada. „Především se mi vůbec nepozdává, že by valorizace podle soudu způsobila škodu, a to v situaci, kdy jednáme podle zákona. To bych mohla potom podobně říct, že nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, přijde mi nelogické se tím ohánět. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli jsou snad důchodci nějaká škodná. Nejsou,“ řekla v pořadu K věci.
Ústavní soud se ve svém zdůvodnění postavil za proces přijetí úpravy zákona ve stavu legislativní nouze: „Okolnostmi může být i ‚šokové‘ narušení hospodářské či finanční situace státu, jako tomu bylo v tomto případě. Značnou hospodářskou škodou je totiž i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, se kterým se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky, jako jsou rozpočtové škrty nebo využití rezerv.“
Domácí ekonomika podle Šichtařové systémově selhává a ztrácí svoji konkurenceschopnost. „Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. Pokud nedojde k transformaci, česká ekonomika svůj výkon zásadně nezvýší,“ uvedla.
Celá Evropská unie je podle ní ekonomický skanzen, Česká republika je však specifická. „Přerozdělování v ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže v covidové době nedošlo k tak velkému skoku, zatímco u nás ano. Během Babišovy vlády vzrostlo přerozdělování naprosto zásadně a skokově tím, že se do oběhu dostalo tolik peněz. Vyžehlení teď trvá déle než v jiných zemích, kde byl náběh mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let,“ popsala.
Situaci podle ekonomky neprospívá ani politika Fialova kabinetu. „Současná vláda v tom v podstatě pokračuje, ale už jenom udržuje setrvalý status quo. Prvotní navýšení padlo na hlavu Babišovy vlády, teď už nedochází ke skokovému navýšení. Ale také nedochází ke zlepšení míry přerozdělování. To znamená, že třeba konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, vůbec nic nezachraňuje. Míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. Vysoké výdaje rozpočtu nesrovnáme zvýšením příjmů, přerozdělování jenom zhoršíme. Balíček je placebo, které opticky může trochu zlepšit veřejné finance, ale zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky a zabetonuje stav, kdy dlouhodobě neroste a stagnuje,“ shrnula Šichtařová svůj pohled.
(Přepis rozhovoru)
ÚČASTNÍCI:
MS = Markéta Šichtařová, ekonomická expertka strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor
TV: Jsou snad důchodci škodnou? Tak reagovala na rozhodnutí Ústavního soudu o zamítnutí stížnosti na nižší valorizaci penzí ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Ostře se ohradila i proti přijetí eura, což by podle ní nevratně poškodilo český průmysl. Jaká je aktuální ekonomická kondice Česka a jak ji zlepšit? Unesla by státní kasa, pokud by Ústavní soud dal za pravdu poslancům ANO, kteří stížnost na nižší valorizaci penzí podali? Otázky pro dnešní pořad K věci, u kterého vás vítám. Hezký den. A mým hostem, alespoň na dálku, je právě ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová. Takže vás zdravím, přeji vám krásný den, krásné odpoledne.
MS: Dobrý den.
TV: Já bych začal tím vaším vyjádřením, poměrně ostrým, jestli jsou důchodci nějaká škodná. Přiznám se, že v tom cítím trochu politického populismu. Jaké jsou argumenty ekonomky pro to, že měl Ústavní soud rozhodnout jinak?
MS: Těch argumentů je celá řada. Především se mně vůbec nepozdává coby ekonomovi, když Ústavní soud mluví o tom, že by valorizace důchodů způsobila škodu, a to v situaci, kdy vlastně jednáme podle zákona. To bych já mohla potom velmi podobně říci, já nechci platit daně, protože by to mojí společnosti nebo mé rodinné kase způsobilo škodu. Když jednáme podle zákona, tak mi připadá jako naprosto nelogické ohánět se způsobením nějaké škody. Proto ten velmi silný výraz a dotaz, jestli snad důchodci jsou nějaká škodná. Nejsou a státní kasa by to samozřejmě unesla, ale jenom za určitých kautel. Celý problém totiž je v tom, že když se podíváme na strukturu výdajů ze státního rozpočtu, tak zjistíme, že jsou vynakládány naprosto účelně. Ostatně tím se také už několikrát vytasil NKÚ. Ten totiž zjistil, že jsme podle jeho vlastních slov něco, co nazývá dotační ekonomikou. A já to naprosto potvrzuji. Když jsem si sama počítala, jak velká část veřejných výdajů směřuje do něčeho, čemu se říká transfery, tedy v podstatě lidově dotace, tak je to prakticky jedna třetina státního rozpočtu. Je schovaná pod položkami, které nějakým způsobem můžeme přiřadit k dotacím. A to jsou věci, které prostě nejsou účelné. A tyhle věci…
TV: Pojďme být trochu konkrétnější. Dotace, na co konkrétně vám vadí nejvíce?
MS: Úplně na všechno. Dotace je prostě principiálně špatně. To slovo je špatně, protože slovo dotace znamená přerozdělování z místa, kde peníze vznikají a kde vznikají efektivně, do míst, kde jsou neproduktivně vynakládány jenom proto, že stát z nějakého důvodu došel k názoru, že někdo by těch peněz měl mít víc. Takže dotace je špatná principiálně úplně každá. A je úplně jedno, jestli dotujeme třeba environmentální politiku anebo jestli dotujeme nějaké podniky nebo jestli dotujeme třeba energie, protože ty energie by samy o sobě stejně nebyly drahé, kdyby ty dotace zase nepřerozdělovaly enviromentální politiku. Takže prostě ten výraz dotace je špatně úplně principiálně celý. A tímto způsobem bychom byli schopni ušetřit zhruba jednu třetinu státního rozpočtu a v ten okamžik by tady vlastně vůbec nebyl problém s důchody a také bychom se nemuseli zabývat tím, jestli budeme nebo nebudeme valorizovat důchody.
TV: Dobře, ale máme tady oblasti nebo obory, kde by to bez dotací pravděpodobně nešlo. Narážím třeba na zemědělství, protože jsou země, například Polsko, kde jsou zemědělci dotovaní výrazně více než u nás, a bez těch dotací by čeští zemědělci, alespoň z těch zpráv, které máme k dispozici, nebyli vůbec konkurenceschopní.
MS: Křivdu křivdou odstranit nelze. To znamená, že když něco sousedé dělají špatně, vy to nenapravíte tím, že to budete dělat špatně také. Já jsem pro odbourání dotací, kromě jiného i v zemědělství. Nehledě na to, že to, že čeští zemědělci teď v poslední době přemýšleli o tom, jestli budou nebo nebudou protestovat proti dotacím, tak i v tomto byli vlastně rozpolcení a malé podniky tam stály proti velkým podnikům, protože se na dotace dívaly úplně jinak. Tedy ani v této oblasti zjevně neexistuje u zemědělců společný názor. Já jsem ovšem pro odbourání dotací také v zemědělství. Ale je pravda, že jsou tady i horší kandidáti na dotace. A to je především všechno, co se dá schovat pod pojem environmentální politika a politické neziskové organizace. Politické neziskové organizace za mě by neměly dostat ani korunu ze státního rozpočtu.
TV: Dobře, ale já ještě zůstanu u toho zemědělství a teď se vás ptám opravdu jako političky, byť jste tedy v politice poměrně krátce, ale nechala byste tedy padnout české zemědělce i za cenu, respektive, zrušila byste ty dotace do zemědělství i za cenu toho, že by čeští zemědělci mohli skutečně padnout?
MS: Já nejsem politik, já jsem ekonom. Politik je někdo, kdo kandiduje do nějaké funkce. Já do žádné funkce v tuto chvíli nekandiduji, proto nejsem politik. A jako ekonom vám odpovídám, že ano, nechala bych.
TV: Ale jste členkou strany Svobodní.
MS: To je kdekdo. Nechala bych padnout české zemědělce, kteří jsou nekonkurenceschopní. A jestli chcete slyšet názor politika, tak kdybych byla v politice, potom bych řekla úplně totéž.
TV: Dobře, pojďme k dalšímu tématu, jako trochu obecněji. Jaká je podle vás aktuální ekonomická situace Česka, teď na začátku roku 2024?
MS: Jednoduše, Česko je v recesi. Tečka. Víc se tomu říci nedá.
TV: Skutečně? Protože ty signály jsou možná spíše opačné. Vlastně i premiér Petr Fiala říká, že vlastně od toho nejhoršího už jsme se odrazili a že stoupáme vzhůru. Takže vy tvrdíte, že jsme teď v recesi a že bude hůř?
MS: Ne, já jsem neřekla, že bude hůř. Já jsem citovala Český statistický úřad, který řekl, že jsme v recesi. Poslední čísla ukazují, že HDP klesá. Tak si to může například vysvětlit pan premiér s Českým statistickým úřadem.
TV: Dobře, ale řekněme, je to nějaká technická recese, je to ekonomický údaj, ale ta skutečnost, ta realita…?
MS: Realita je taková, že jsme v recesi. Můžeme tomu říkat technická recese, hezká recese, ošklivá recese, to je úplně fuk. Faktem je, že už od začátku doby covidové jsme střídavě buď v recesi, anebo jednou nohou v recesi. Ta recese trvá už několik kvartálů. Jedná se o jeden z nejdelších poklesů v historii ČR a my jsme se stále ještě jako jedna z mála zemí, možná jediná země v EU, nedostali ani na situaci předcovidovou, pokud jde o HDP na hlavu. Čili je to recese a neokecáme to žádným způsobem.
TV: Ano, myslím, že jsme poslední zemí v EU, která se ještě nedostala na předcovidovou úroveň. S tím souhlasím. Jak z toho ven?
MS: Už jsme to vlastně říkali. Ta recese, která tady je, ve skutečnosti není nějakou obyčejnou cyklickou recesí, kdy se střídá období poklesu a období hospodářského růstu, konjunktura, v důsledku hospodářského cyklu. Kdyby tomu tak bylo, tak by ta recese vypadala úplně jinak, trvala by třeba dva kvartály nebo maximálně tři kvartály po sobě. To, že my čelíme takto dlouhodobému poklesu, naznačuje, že se momentálně nacházíme v něčem daleko systémovějším, to je systémové selhávání české ekonomiky v důsledku ztrácení její konkurenceschopnosti. A proč česká ekonomika ztrácí konkurenceschopnost? Protože v ní naprosto zásadně roste míra přerozdělování. A jsme zpátky u těch transferů, o kterých jsem mluvila a které je potřeba zrušit. Když se podíváte na podíl veřejných výdajů na HDP, tak zjistíte, že v tuto chvíli už jsme prakticky bez nějakého jednoho, dvou procentních bodů na polovině HDP. To znamená, polovina české ekonomiky už je přerozdělována státem, je tedy odčerpávána z míst, kde to bohatství vzniká, do jiných míst, kde se jenom spotřebovává, což naprosto dramaticky podlamuje konkurenceschopnost české ekonomiky. A pokud nedojde k nějaké nové transformaci a pokud to opět chcete slyšet jako od politika, tak znovu opakuji, ano, musela by to být transformace podobně jako na začátku 90. let, tak bez této zásadní transformace se skutečně nedostaneme k tomu, aby česká ekonomika svůj výkon nějak zásadně zvýšila. Ona by ho mohla zvýšit třeba na jeden, dva kvartály nějak symbolicky, ale rozhodně nepřeřadí na vyšší rychlost tak, aby u nás začala růst konkurenceschopnost a abychom byli schopni konkurovat například Asii. Evropa v tuto chvíli je ekonomický skanzen.
TV: Znovu budu argumentovat tím, že to přerozdělování, to je praktika, kterou dělají i další země v EU. Tak dělá to ČR hůř nebo v čem je ten rozdíl?
MS: Dělá to zhruba stejně špatně. Když ostatní něco dělají špatně, tak to není omluva pro to, že to děláme i my špatně. A já jsem řekla, že celá Evropa, respektive celá EU je v tuto chvíli skanzen.
TV: No dobře, ale ptám se tedy na to, proč ČR je v tuto chvíli poslední zemí, která se ještě nedostala ani na tu předcovidovou úroveň, zatímco ostatní země už zaznamenávají hospodářský růst několik měsíců nebo třeba i více.
MS: Protože to přerozdělování v těch ostatních zemích narůstalo velmi plynule a pomaličku, takže tam nedošlo v té době covidové k velkému skoku, zatímco u nás ano. U nás ta míra zadlužení, tedy přerozdělování, byla relativně nízká. My jsme si třeba v 90. letech prakticky neuměli představit, že bychom mohli někdy neplnit maastrichtská kritéria, která se týkají veřejného dluhu. A teď už najednou to je otázka, o které se třeba mluví, že vlastně už ta rezerva tam není až tak moc veliká, protože právě v té době covidové během Babišovy vlády to přerozdělování vzrostlo naprosto zásadně a skokově. A právě tím, že se tak zásadně navýšila peněžní zásoba, tím, že se dostalo tolik peněz do oběhu právě z dílny vlády, tak tím došlo k tak dramatickému skoku, že teď to jeho vyžehlení trvá déle než v zemích, kde ten náběh byl mnohem pozvolnější a trval třeba předchozích deset let.
TV: A když říkáte, že to byla Babišova vláda, tak ta současná vláda podniká dostatečné kroky k tomu, aby ta situace byla lepší?
MS: Vůbec ne. Ona v tom podstatě jenom pokračuje, ale už jenom udržuje ten setrvalý status quo, kdy to prvotní navýšení padlo na hlavu té Babišovy vlády a teď už tam nedochází k nějakému skokovému navýšení. Také tam ale nedochází ke zlepšení míry toho přerozdělování. To znamená, že třeba ten konsolidační balíček, který měl údajně zachránit veřejné finance, tak vlastně vůbec je nezachraňuje, protože on tu míru přerozdělování vlastně ještě zvyšuje. To, že máme vysoké výdaje státního rozpočtu, nesrovnáme tím, že zvýšíme příjmy rozpočtu. Tím totiž to přerozdělování jenom zhoršíme. Takže ten konsolidační balíček, to je jenom placebo, které sice opticky může trošku zlepšit veřejné finance, ale nezlepší míru přerozdělování. To znamená nezlepší, ba dokonce zhorší konkurenceschopnost české ekonomiky. A zabetonuje tedy ten stav, kdy česká ekonomika prostě dlouhodobě neroste, stagnuje a dostala se na něco, čemu ekonomové říkají japonská cesta. Japonská cesta nebo japonský syndrom je stav, kdy Japonsko prakticky 20 let nevykázalo žádný výrazný růst větší než třeba jedno procento, mělo velmi nízkou inflaci, velmi vysoké zadlužení, ale vlastně velmi dlouhodobě ztrácí svoji konkurenceschopnost ve světě. Kdysi dávno japonské firmy byly vyhlášené ve světě a dneska ta pozice Japonska je naprosto minimální. Tak vlastně na tuto cestu se teď česká ekonomika postupně dostala.
TV: Říká ekonomická expertka strany Svobodní Markéta Šichtařová, která zůstává mým dnešním hostem. Já tady mám teď jeden fakt a toto, že vlastně koncem roku přestala klesat spotřeba domácností, naopak začala mírně růst oproti předchozímu kvartálu. Nelze ani toto vnímat jako pozitivní signál, že by se česká ekonomika mohla vzpamatovat?
MS: Ano, to je jednoznačně pozitivní. Hospodářský růst má ale mnoho složek a spotřeba domácností je jenom jednou z těch složek. Další složky jsou například investice nebo vládní výdaje nebo zahraniční obchod. Ten zahraniční obchod, tak ten je v útlumu a investice jsou v útlumu také. No a vládní výdaje jsou tak nějak stále na zhruba setrvalé trajektorii nebo dokonce se možná i třeba v některých kvartálech mírně zvyšují, ale ty bych do toho moc nepočítala. Takže ano, ta složka spotřeby domácností se zlepšuje, ale tady bych to spíš připisovala tomu, že domácnosti jsou cosi jako vyhladovělé po nákupech. To bylo krásně vidět třeba, kdy skončila pandemie a lidé byli konečně puštěni z domácností z lockdownu, tak se vrhli do obchodů a začali výrazně utrácet, protože už psychologicky to potřebovali k tomu, aby si trošku spravili náladu. A v tu chvíli také konečně, vlastně konečně, protože už na to bylo našlápnuto a natlakovaný byl ten papiňák hodně dlouho, tak v tu chvíli prudce vzrostla inflace. No a teď vlastně prožíváme něco analogického, i když v menším měřítku, kdy lidé tak dlouho neutráceli, že teď už mají silnou psychologickou potřebu jednak utrácet a jednak i třeba nahradit některé zboží dlouhodobé spotřeby, které se jim rozbilo, tak něčím novým. Ale bohužel toto utrácení neznamená, že to nějak zásadně skutečně zlepší českou ekonomiku. Ano, ona ta česká ekonomika v letošním roce rozhodně poroste rychleji než v roce loňském, o tom není žádného sporu. Ale to ještě neznamená, že se prostě vymaníme z takového toho dlouhodobého, no, řekněme, nerůstu.
TV: Ano. Já ještě zůstanu u těch domácností. Mám tady průzkum České spořitelny. Finanční zdraví Čechů není ideální. Vzhledem k inflaci a drahým energiím. Je však příjemné překvapení, že se zhoršilo jen mírně. Co ukázal tedy ten průzkum? Čekala jste vy osobně, že ty dopady inflace, drahých energií atd. mohly být horší?
MS: Mohly teoreticky být horší. Taky mohly být lepší a není to nějak jako zásadně překvapivé ten poslední vývoj. Já bych spíš poukázala na něco jiného. Ono není ani tak překvapivé, že lidé utrácí. Ono to vlastně i v době třeba té vysoké inflace je poměrně logické. Nejenom proto, že by to ukazovalo na dobré zdraví Čechů, ale ono to může ukazovat klidně i na to, že lidé si uvědomují, že pokud si nechají peníze na účtu, tak o ně přijdou inflačně, a proto vlastně se je snaží projíst. Takže on to nemusí být vyloženě jenom pozitivní efekt. Já bych spíš poukázala na to, že současně s tím, kdy u části obyvatel se zlepšují útraty, tak současně s tím také narůstá podíl nesplácených úvěrů. Takže tam dochází k určité dichotomii, kdy část té ekonomiky zase naopak stojí a lidé mají čím dál tím větší problémy ty svoje úvěry splácet, protože už na ně začínají doléhat vysoké úrokové sazby. Takže opravdu ta ekonomika není o tom, že když se zlepší jeden parametr, že to znamená zlepšení celku. On ten jeden zlepšený parametr zase může být kompenzovaný jiným zhoršeným parametrem a musíme to vidět daleko víc komplexně.
TV: Já se zeptám, z jakých údajů vycházíte, protože když jsme tady měli experty právě na ty úvěry, tak ty názory byly spíše opačné, že naopak ta kázeň Čechů ohledně splácení byla v době právě vysokých inflací a drahých energií lepší než předtím.
MS: V době drahých energií určitě byla lepší než předtím, ale ta energetická krize byla na své špičce zhruba před rokem. Pokud já vím, tak v lednu letošního roku minimálně banky, se kterými já jsem mluvila, reportují, že se zhoršuje mírně kázeň klientů při splácení úvěrů a vedle toho klienti si nechtějí brát velké úvěry. Když už požadují úvěry, tak je to spíš refinancování starých úvěrů. Berou si velmi malé úvěry. V podstatě úplně zamrzl trh nemovitostí. Když už si někdo bere nějaký úvěr třeba směřující do nemovitostí, tak je to něco typu „chci tepelné čerpadlo“ nebo „chci zateplení“. To znamená nějaké úplně drobné. Jako část investic mezi firmami, tam k tomu dochází, ale u těch domácností ty investice do nemovitostí velmi výrazně klesají.
TV: Jinými slovy, teprve teď se projevují ty dopady právě těch drahých energií? Můžeme to takto chápat?
MS: Neřekla bych, že se projevují dopady drahých energií.
TV: Nebo i konsolidačního balíčku, zkrátka těch opatření.
MS: Řekla bych, že se teď momentálně projevují dopady monetární politiky, která vždycky má zpoždění až několik kvartálů. To znamená, když dneska centrální banka hypoteticky sníží úrokové sazby, tak ten efekt na nějaké spotřební chování lidí bude skutečně měřitelný a bude znát třeba na podzim anebo až na konci roku. To znamená, že vlastně my dneska v měnové politice sklízíme plody toho, co se dělo zhruba před rokem. To zpoždění v měnové politice je skutečně velmi velké. Navíc si musíme uvědomit ještě jednu věc. Úrokové sazby sice nominálně opticky klesají, ale velmi pomalu. Snížily se o čtvrt procentního bodu, ale inflace, ta klesá výrazně rychleji. Co to znamená? Znamená to, že reálné úrokové sazby očištěné o inflaci ve skutečnosti stále rostou. To znamená, že i když na papíře napsané číslíčko úrokových sazeb se vám sníží, tak vy vlastně reálně vzhledem k vašemu příjmu platíte na úrocích čím dál víc. To znamená, ty podmínky měnové se pro lidi stále zpřísňují, je pro ně stále tvrdší a obtížnější splácet jejich úvěry a vlastně efekty toho tvrdšího splácení úvěrů my zaznamenáme ode dneška až za několik kvartálů.
TV: Ano, ale nicméně mluví se o tom, že ta inflace letos by měla být i pod tři procenta. Stejně tak se ale mluví o tom, že ty úrokové sazby by mohly v průběhu tohoto roku klesnout klidně na polovinu. Zeptám se na vaši predikci, jestli se to dá očekávat a kdy se to projeví?
MS: Očekávat se to dá, ale znovu, jestli úrokové sazby klesnou na čtyři procenta a inflace bude na třech procentech, potom reálná úroková sazba je plus jedno procento. V době, kdy inflace byla osmnáct procent, ale úrokové sazby byly sedmnáct procent, tak ve skutečnosti ty úrokové sazby byly hluboce záporné, nějakých minus jedenáct procent. Takže i když klesají úrokové sazby, tak to reálně na spotřební chování lidí vlastně vůbec nemusí mít žádný vliv, protože pro ně reálně se splácení úvěrů zdražuje.
TV: Ano, já jenom opravím tam úrokové sazby. Myslela jste sedm procent, přeřekla jste se na sedmnáct procent. Tak jenom, aby to bylo přesné.
MS: Pardon.
TV: V pořádku.
MS: Ano, máte pravdu.
TV: Chci jenom ještě otevřít jedno téma, a to je právě ten trh s nemovitostmi. Myslíte si, že třeba i ten trh by se v průběhu tohoto roku mohlo oživit? A nejenom trh s nemovitostmi, ale třeba i ten stavební průmysl jako takový?
MS: Stavební průmysl si myslím, že by se oživit mohl, ale bude to spíš na nějakých veřejných zakázkách anebo případně na zakázkách pro firmy. Zatímco trh s nemovitostmi, ten se oživí zřejmě až později než v příštím roce. Já si myslím, že v letošním roce ještě zůstane zabetonovaný a viděla bych to spíš až na takový rok 2025, že by se tam něco mohlo změnit, protože v tuto chvíli, kdy ceny nemovitostí mají sklon klesat, tak ten, kdo chce nemovitost prodat, tak čeká, až ceny zase budou výš, a ten, kdo jí chce koupit, tak ještě čeká, až ty ceny víc klesnou. To znamená, v tuto chvíli nejsou moc velké nabídky ani na prodej, ani na koupi a ten trh je tzv. zamrzlý.
TV: Poslední minuty tohoto pořadu bych ještě věnoval potravinám. Protože se docela mluvilo o tom, že na začátku roku by ceny potravin mohly vzrůst, alespoň supermarkety tím strašily. Naštěstí se to nestalo. Naopak řada ekonomů upozorňuje, že ceny mohly klesnout ještě daleko výrazněji, protože třeba zemědělci zlevnili poměrně výrazně. Tak chci slyšet váš názor jako ekonomiky, mohly potraviny zlevnit ještě více?
MS: Nemyslím si, že by mohly zlevnit ještě více, oni zlevňovat budou, ale zase to bude postupný proces, protože tady opět platí to zpoždění. Ty potraviny byly vlastně nejdražší v okamžiku, kdy tam byl odstup několika kvartálů, dvou nebo tří, od vrcholu té energetické krize. A tak, jak teď klesají ceny energií, tak taky budou postupně klesat ceny potravin, takže ony budou třeba ve druhé polovině tohoto roku ještě levnější reálně, než jsou teď. Ale pozor, vzhledem k tomu, že já očekávám, že ceny energií zase začnou nejpozději v polovině roku 2025 růst, zejména kvůli evropské environmentální politice, tak z toho také vyplývá, že pravděpodobně následně budou opět zdražovat i potraviny. Teď si ale ovšem několik kvartálů zažijeme období, kdy ty potraviny dočasně budou levnější.
TV: Tak uvidíme. Tolik tedy komentáře ekonomické expertky strany Svobodní Markéty Šichtařové. Díky moc za něj a budu se těšit někdy zase na viděnou. Hezký den.
MS: Na viděnou, na slyšenou.
Pokud vládu tolik trápí volební zákony a chtějí je upravovat v době, kdy máme daleko větší problémy v jiných oblastech např. s naší ekonomikou, tak by se měla zaměřit na to, aby při volbách do Sněmovny nepropadalo milion hlasů pod čáru a byl naplněn článek 18 naší Ústavy, který ve zkratce říká, že Sněmovna by měla být věrným zrcadlem rozložení sil ve společnosti, nikoliv účelově deformovaným odrazem.
Ke korespondenční volbě jsem se tak vyjádřil na CNN Prima News v tomto duchu: 💬 „Bez ohledu na to, kdo v cizině získává hlasy. Jako právník a laureát Riegrovy ceny za práci věnovanou volebním zákonům říkám korespondenční volbě jasné NE. Absolutně nerozumím, proč to současná vláda tak tlačí, když stále neexistuje technologie, která by respektovala všechny čtyři ústavní zásady (tajnost, rovnost, přímost a všeobecnost) a zachovala důvěru ve férový průběh.
Naše organizace voleb byla totiž doposud velice důvěryhodná, lidé výsledky respektovali a pod vlivem zkušeností například z Rakouska či USA jsem přesvědčený, že se jedná o nezodpovědné hrátky s ohněm. Vláda tyto pochybnosti buď nezodpovědně ignoruje z důvodu účelovosti, anebo jim jde úmyslně naproti. Obojí je velká chyba. NE tak říkám nejen jako právník, ale i jako politik.“
Prezident Petr Pavel by rád zosobnil heslo „řád a klid“, jeho motto se ale začíná postupně hroutit. Ve vysílání CNN Prima NEWS to řekl bývalý kandidát na prezidenta Karel Diviš (Svobodní). Hlavu státu kritizoval mimo jiné za prodlevy při jmenování ústavních soudců. Naopak podle senátora Marka Hilšera (STAN), který také neúspěšně usiloval o prezidentské křeslo, Pavel naplňuje svá předsevzetí a v úřadu se chová spíše jako dobrý úředník než jako prezident aktivista.
Diviš a Hilšer se shodli na tom, že prezident je na svém postu reprezentativní a nepůsobí arogantně. „I když z něj opravdu vyzařuje jeho heslo ‚řád a klid‘, začíná se ono motto postupně bortit,“ uvedl však Diviš a zmínil kontroverze, jež doprovázely jmenování ústavních soudců, zvláště Roberta Fremra .
V návaznosti na to zmínil i nové složení Ústavního soudu a odmítnutí stížnosti poslanců ANO ohledně valorizace důchodů z minulého týdne . „Jako ekonom proti rozhodnutí nic nemám, ale jakožto občana mě překvapilo odůvodnění. Ač byla instance za bývalého předsedy Pavla Rychetského jakákoliv, vysvětlení měla vždy právní logiku,“ kritizoval Diviš představitele justice, který Pavlův postoj označil za velkou chybu.
Proti tvrzení Diviše se ohradil Hilšer. „Každý z patnáctičlenného sboru prošel pod značným drobnohledem, jsou to opravdoví odborníci. Je nutné říct, že prezident v této oblasti nemá vliv, nevinil bych ho. Jeho postoj po uzákonění návrhu nebyl ‚ani ryba, ani rak‘, jelikož ho sice podepsal, ale současně souhlasil s cestou Ústavního soudu,“ připustil senátor.
Prezident v jeho očích přesto naplňuje vše, co si předsevzal před uvedením do úřadu. „Chová se jako slušný prezident a je spíše dobrým úředníkem než aktivistou,“ konstatoval Hilšer v pořadu Zprávy Plus. Připomněl i jeho roli nositele zásadních témat. „Viděli jsme, jak reagovala politická scéna, když nadhodil otázku eura . Jednalo se o první signál z jeho strany, který měl vážný společenský kontext a rozproudil debatu. Zatím takové možnosti moc nevyužívá,“ shrnul senátor.
Jak se vyvíjí unijní legislativa omezující svobodu slova na internetu? Komunikuje Věra Jourová se Společností na ochranu svobody projevu? Na tyto otázky i vaše dotazy odpovídal Daniel Vávra ze Společnosti pro obranu svobody projevu v dalším dílu pořadu #fackazprava.
Libor Vondráček v diskusi s Luďkem Niedermayerem za TOP09, Janem Farským za STAN a Michalem Šmardou za ČSSD.
Přepis: Posloucháte Radiožurnál, ČRo Plus. Naším dalším hostem je Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Dobrý den. Dobrý. Dobrý den. A také se udává, že jste bezpečnostní expert strany svobodných, abychom v té afilaci byli přesní. Vy jste v komentáři pro server iDNES napsal, že po útoku se má debatovat o pravidlech držení střelných zbraní, ale bez emocí a v odborné rovině. Tak to zkusme. Co by se stávající legislativě mělo zejména změnit, pokud vůbec něco, podle vás? V prvé řadě by se mělo počkat na výsledky vyšetřování. To vyšetřování není o tom, že se řekne, kdo byl pachatel, to je přece jasné, ale vyšetřování by mělo zjistit, jestli procesu třeba získávání zbrojního průkazu pachatele nedošlo k pochybení. Tím myslím nebyl porušen zákon, nebo jestli některý zákon nemá nějakou mezírku, kterou by bylo potřeba zalepit. Ale dokud nebudeme znát výsledky vyšetřování, tak jsou to všechno takové ty hypotézy a představy mnohdy lidí, kteří nejsou zasvěceni do praxe, neznají procesy, nerozumí problémů a víceméně izolovaně vykřikují některé nápady, které principu nemusí být špatné, ale měly by být dělány systémově. Já ještě poukážu na to, že je v současné době novela zákona je v PS a ta novela zákona byla několik let, zhruba tři roky připravovaná a sama o sobě už má určité prvky, které by eliminovaly to, aby takový člověk, jako byl vrah na filozofické fakultě, získal zbrojní průkaz. Myslíte třeba ta pasáž, která hovoří o hlášení tzv. podezřelého nákupu? Nebo ta tam není? Já bych o této pasáži nemluvil. Proč? Mě přijde logická. Pět útočných pušek. Tak pro mě je podezřelý. Víte, když řeknete, že v každé bance je pod pultem tlačítko, které v případě, že vznikne pachatel do banky, že je potřeba zmáčknout, tak jste zrušil bezpečnostní prvek. To, jaké ochranné prvky v případě podezřelého nákupu existují, o tom by se fakt neměl omluvit, protože v podstatě dáváte návod možnému pachateli, který chce něco spáchat. Dáváte návod i tomu prodejci zbraní, který třeba by měl nějaké pochybnosti? Řeknu to naprosto otevřeně, ale bez detailů. Existuje už dnes? Existuje. Děkuji za odpověď i bez detailů. Když se podíváme na to, co jste vypsal v komentáři, tak pokud zbraňová novela sněmovnou projde v navrhovaném znění, může předcházet tomu, aby se útok šíleného střelce opakoval, jste napsal, soudíte. Není proto v zájmu všech, aby se třeba urychlilo přijetí té novely? Kdyby bylo po mém, tak i přímo v tom znění, v jakém dneska je. Počkám si na výsledky vyšetřování a bude-li tam nějaký návod, jak zlepšit bezpečnost, pojďme ho realizovat. A upozorňuje, nemusí to být návod, jak zlepšit třeba zákon o držení zbraní a střeliva, protože nabízí se třeba otázka, pojďme se podívat na digitalizaci zdravotní dokumentace v ČR, která je trošku jak z Rakouska-Uherska a možná kdybychom toto změnili, tak vyřešíme polovičku problémů. Možná, kdybychom propojili zmíněné registry, o kterých mluvíte, a možná kdybychom změnili přemýšlení některých lékařů, kteří ne vždycky jsou ochotni praktickému lékaři hlásit, že se setkali s takovou, takovou diagnózou? Tak máte samozřejmě pravdu. Já bych se s dovolením vrátil ještě k těm zbraním, jejich získávání, jejich používání. To téma probírané psychotesty, to není. Tady už nemůžete říct, že by to bylo bezpečnostní riziko, kdybychom o tom mluvili, vy se přikláníte k tomu, že by se měly zavést podobně jako je to třeba pro některé řidiče v autoškolách? Tak já předběhnu opravdu to vyšetřování. Já bych byl pro to, aby opravdu praktický lékař měl přístup s kompletní zdravotní dokumentaci daného člověka, žadatele o zbrojní průkaz a v případě, že má nějaké pochybnosti, ať ho pošle na psychotesty. On dnes už ho může poslat na psychotesty? Může, ale nemá tu kompletní informaci. By. Nebylo by lepší, kdyby ho musel poslat na psychotesty? Já když vidím, jak dneska jsou přetížené dětské psychiatrické kliniky, jak je nedostatek psychiatrů, psychologů, já si nedokážu představit, jak by kvalitně v tomto systému se zaváděl tento systém. A pak bychom se mohli podívat třeba vůbec na držitele řidičských průkazů, protože já někdy mám pocit, když je ránu do Prahy, že někteří by potřebovali taky psychiatrické vyšetření. Je to, počkejte, já si myslím, že je to. Ale bychom se mohli dostat k chodcům, cyklistům, motor motocyklistům apod. Pojďte mi říct ještě, ještě jednu věc. Je správné, že si v Česku může člověk celkem snadno pořídit třeba i samonabíjecí pušku se zaměřovačem? Já. Čemu mu je? Pro střelecký výcvik, pro získávání určitých schopnosti. Musíme si taky uvědomit, že stát má v řadách střelců něco, čemu se říká záloha státu a on na ně může kdykoliv sáhnout, projdou-li teda patřičným výcvikem, protože tam je několikastupňový výcvik. A když ten člověk tuto zbraň mít nebude, k čemu tomu státu bude? Pak máme druhou věc. Já mám pocit, že máme profesionální armádu. Profesionální armáda je na to, aby udržela schopnosti, ale je potřeba mít rekrutace, mít nějaké zálohy. Jestliže budeme nesmyslným způsobem zpřísňovat pravidla a odradíme lidi od získávání základních střeleckých schopností, tak nebude mít stát zajištěnou bezpečnost. Nebude mi kde rekrutovat. Tak můžou si tu pušku půjčit? Ne. Já sám mám zbraně. Můžu vám říct, že. Říkejte, že každý je zvyklý prostě na svoji zbraň. Delina, střeleckou soutěž. To není o tom, že si pučíte nějakou zbraň, prostě máte jinak Elenou. Každý myslivec mi potvrdí. Berte to, prosím, jako moderátorskou prostořekost. Ještě jednu věc bych od vás rád slyšel. Ministr vnitra Vít Rakušan se nechal slyšet, že na zlepšení centrálního registru, se kterým počítá ten nový zákon o zbraních, se mají podílet i zástupci zbrojního průmyslu. Vy jste kategoricky proti. Já jsem kategoricky proti a mám pocit, že to nebylo po zralém uvážení, že to byl trošku výkřik do tmy, ad absurdum. Vzpomeňme si na výbuch ve Frenštátě, kdy se snažil zabít sousedy obyvatel jednoho, jednoho bytu. Pak bychom mohli chtít příspěvek od dodavatele plynu. Nebo nedávný žhářský útok Bohumíně. Myslím, že tam 11 lidí zemřelo. Stačilo na to láhev benzinu. Chtěl někdo něco po čerpacích stanicích na příspěvek pro bezpečnost? Já si myslím, že toto je opravdu mylná cesta. Nehledě na to, že když se podívám na strukturu, proč by měl výrobce tanku přispívat na nějaký software na Ministerstvu vnitra a ani výrobce ručních palných zbraní, který, my jsme silně exportně orientovaný, vyváží víc než 90 procent. Ten český trh je opravdu minimální, ten je pod jedno procento toho, co se v ČR vyrobí, tak proč by na to měl přispívat. Nedává to logiku. Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, byl naším hostem ve speciálu ČRo Plus a Radiožurnálu. Děkuji, na shledanou. Já děkuji za pozvání, na shledanou.
Zdroj: Český rozhlas
Vcelku běžně se stává, že si někdo vezme půjčku a za 14 dní žádá o oddlužení, uvedla v pořadu Co na to vaše peněženka na CNN Prima NEWS výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur Jana Tatýrková (Svobodní). Společně s vedoucím programu Dluhové poradenství organizace Člověk v tísni Danielem Hůlem se shodli, že si mnohdy lidé půjčují na nějaký standard, na který svými příjmy nedosáhnou. Ať už se jedná o nový typ mobilu, dovolenou či plastické operace. A mnohdy mají i svérázné postupy, jak se dluhu snaží zbavit.
O bizarní příklady snahy o oddlužení podělila Jana Tatýrková. „Setkala jsem se s případy, kdy si osoba koupila nový iPhone na splátky a za týden žádala o oddlužení. Nebo jedna slečna si nechala udělat nová ňadra, a také je dala do oddlužení,“ sdělila.
Lidé podle Tatýrkové častokrát postupují velmi vynalézavě: „Oni si to vezmou v době, kdy už mají jiné exekuce, a zažádají o oddlužení, kde přiznávají i ty další dluhy, které mají. Takže si koupí mobil, nezaplatí ani splátku a zahrne se to v rámci oddlužení do toho soupisu dluhu,“ vysvětlila.
Následně popsala i extrémní případ, který jí utkvěl v paměti: „Nejdříve paní pomáhala svému partnerovi, který plnil oddlužení. Jakmile se on oddlužil, tak se ona – tím, jak mu pomáhala – zadlužila a šla do oddlužení. A po nějaké době šli ještě do oddlužení společně s tím, že měli další dluhy ve výši asi 900 tisíc.“
Podle Hůleho můžeme zjednodušeně rozpoznat dva typy půjček: „Na jedné straně je nezodpovědné zadlužování, kdy si lidé půjčují na nějaký standard, na který nemají,“ uvedl a zmínil příklady jako je drahá televize či mobil. K těmto půjčkám podle něj nabádají i samotní věřitelé, například prostřednictvím reklam.
Druhým typem jsou pak půjčky na existenční náklady. „Představme si situaci, že máte chudou rodinu a jejich dítě jede načerno a chytí ho revizor. Jeho rodiče se to ale nedozví, protože jim to dítě neřekne, a pak jim přijde platební rozkaz, na základě kterého mají zaplatit třeba 3 nebo 4 tisíce. Když zaplatí do 15 dnů, tak to tím končí, když ne, tak jdou do exekuce a naroste to o dalších 9 tisíc, najednou jsou tak na částce 12 až 13 tisíc. V tu chvíli je ta půjčka racionální,“ poznamenal Hůle s tím, že podobných situací je mnoho a je těžké radit, co lidé v podobných případech mají dělat.
Co na to vaše peněženka (CNN Prima NEWS, 19. 1. 2024)
(Přepis rozhovoru)
A je tady tedy čas pro dnešní diskuse. Se mnou ve studiu je už Jana Tatýrková, ředitelka asociace inkasních agentur. Přeji vám krásný podvečer. Dobrý den. No a ve spojení s námi tedy na dálku zdravím i pana Daniela Hůleho, vedoucího programu dlouhého poradenství Člověka v tísni. I vám přeji krásný podvečer. Hezký večer vám i divákům. Tak začněme základní otázkou. Přibývá nebo ubývá dlužníků v Česku? A proč, paní Tatýrková? Tak já, pokud mohu mluvit za mimosoudní inkaso, kterému já se věnuji, tak zatím ten počet dlužníků spíše stagnuje, než by přibýval. A bylo tomu i tak posledních 10 let. Je to dobrá zpráva. V podstatě by to mohla být dobrá zpráva, kdyby ta doba se využila k tomu, že by se udělaly, udělala opatření, která by potom v budoucnu, až právě těch pohledávek se očekává více, by byla připravena na ten příliv, ale bohužel se domnívám, že tuto dobu, těch zhruba deset let zpět jsme velmi promarnili a za mě, my chápeme ten celý proces vymáhání pohledávek od věřitele právě přes mimosoudní inkaso, které jsem zmínila, soud, exekuce, insolvence jako jeden celek, který by měl být návazný, ale bohužel u nás se řeší ty jednotlivé části vždy velmi izolovaně. K tomu se určitě dostaneme. Nicméně říkal jste, že se očekává, že těch dlužníků by mělo být v budoucnu daleko více. Proč? Tak určitě s ekonomickou situací se to dá předpokládat. Pane Hůle, otázka na vás. Je to tedy dobrá zpráva, že za těch posledních deset let, jak říkala paní Tatýrková, těch dlužníků vlastně nepřebilo? Já myslím, že to je dobrá zpráva. Vezměme si, že víceméně o to, že máme za sebou od roku 2020 celou řadu opravdu velmi těžkým. Nejdříve to byl COVID uzávěry, kdy celá řada živnostníků byla opravdu ze dne na den vlastně postavena v neřešitelné situaci. Sledujeme od někdy podzimu 2021, kdy zkrachovala Bohemia Energy, tak nám rostly stovky tisíc domácností, které najednou musely přijít extrémně drahému dodavateli poslední instance energie. Pak přišla válka na Ukrajině a to expresivní zdražování života a zase jakoby primárně těch nákladů spojených s bydlením. Vlastně žádná tato vlna nevyvolala enormní nárůst dlužníků. Já to spíš mohu, mohu pozorovat té exekuci, protože o tom mimosoudním inkasu mi moc nemáme, ale myslím si, že to jakoby vlastně ukazuje, že ti věřitelé, prostě ty férovější věřitelé. Důležité je, že dnes prostě máme už od roku 2016 platnou novelu zákona o spotřebitelském úvěru. Těch společností, které poskytují úvěry, tak je méně. Jsou lépe dohlížitel ne a více si poměřují ta rizika. A já se nebojím ani, že by do budoucna hrozil nějaký jakoby významná vlna nárůstu dluhů, protože ti věřitelé prostě vědí, že féroví věřitelé vědí, že těmto lidem se nemá půjčovat. Ostatně v té vaší reportáži vlastně celý, celou tu blamáž hezky ilustroval a paní Veselá, která říkala, že seniory si půjčují, protože vědí, že jim už není, že si na nich nikdo nic nevezme, ale ti věřitelé jsou ti, kteří vlastně disponují poměrně sofistikovanými daty, na který si mohou poměřovat riziko spojené s konkrétní půjčkou. Je prostě dneska půjčit seniorovi, který nemá dostatečný důchod, případně má nějaké exekuce, tak je projekt šílenství. To znamená, to by primárně nebyl problém toho seniora, ale toho věřitele. Samozřejmě, že dluhy nevznikají jenom na základě půjčky, jsou to i poskytované služby, ale i řada těch poskytovaných služeb, ať už to jsou mobilní služby apod., tak lze na straně toho věřitele efektivně regulovat. Ano. Já se obrátím opět na paní Tatýrková. Pan Hůle řekl pojem seriózní věřitele a mě by právě zajímalo, jestli více těch dluhů vzniká u těchto seriózních věřitelů nebo u takových těch, řekněme, pokoutních, protože tam jsou často vysoké úroky, nevím, jak to nazvat slušně, mluví se často o lichvě, tak co vlastně činí větší podíl potom z hlediska těch dlužníků. Určitě dluhy těch seriózních věřitelů a nesmíme zapomínat ani na nedobrovolné věřitele, mezi které patří právě aktuálně třeba společenství vlastníků bytových jednotek, kteří, jejich členové se do této situace dostávají velmi nedobrovolně a musí za své sousedy často tyto dluhy platit. Když říkáte, že ty dluhy jsou tedy vyšší u těch seriózních věřitelů, znamená to, že ti méně seriozní s těmi vysokými úroky je zkrátka nepůjčí tam, kde je to riziko, nebo si to dokážou lépe pohlídat, aby, aby prostě se dostaly k těm svým pohledávkám. Mají to jinak ošetřené třeba nebo jiným způsobem mají zajištěno vymáhání? Pane Hůle, stejná otázka na vás v podstatě. Zeptám se, jak vy vnímáte ten, jednak ten poměr těch seriózních a těch méně seriózních věřitelů a vlastně i z hlediska těch rizik pro samotné lidi. Tak tady podle mě je hodně důležité odlišit minulost a současnost. Pořád řádově máme několik milionů exekucí v běhu, které vznikly podle pravidel, podle kterých by dnes už vzniknou ty pohledávky nemohly. Dneska dluhy vznikají za daleko férovějších podmínek a také to má vlastně méně to jen expresivní přesah. Máme ale věřitele, u kterých prakticky, když nás a dáma, ten člověk přijde, tak my jsme ve sto % úspěšní, když to napadneme u finančního arbitra nebo u soudu a ten věřitel o tu svoji pohledávku, která si třeba i v exekuci přichází. A já bych chtěl dotknout jenom toho, co naznačila paní Tatýrková. My bychom například podporovali to, aby, protože existuje skupina zvláště chráněný věřitelů, to jsou třeba věřitelé, kteří mají pohledávku za výživným, nebo věřitelé, jimž byla způsobena škoda v rámci trestného činu. To jsou opadne dobrovolní věřitelé. Správné jejich pohledávky více chránit než toho, kdo se mohl svobodně rozhodnout, jestli někomu poskytne službu nebo ne. A zvážit, jestli ta rizika, typicky pohledávky těch společenství vlastníků bytových jednotek, si myslím, že by se měly zahrnout do těch neodlučitelný pohledávek a zvláště chráněných tak, aby vlastně nebylo možný třeba i v insolvenci tyto pohledávky zlikvidovat jinak než plným zaplacením, protože opravdu ti ostatní vlastníci neměli svobodnou možnost se rozhodnout, jestli ten jiný vlastník způsobí dluh například na vodném a stočném vůči tomu, vůči tomu společnost. Ano. Čili toto vnímáte jako jakousi díru v naší legislativě, jestli tomu správně rozumím. Myslím si, že díra, myslím si, že je čas vždycky po nějaké době revokovat a vyhodnocovat, jak ten systém funguje. A tady si myslím, že je to opravdu nespravedlivé, protože oni nemají žádnou možnost, jak zabránit tomu, že bude ten byt například prodaný nějakému člověku, který pak způsobí ten dluh. Oni nemají tu možnost. Družstev je to trochu jiné, tam ty nástroje ochrany jsou, ale obecně si myslím, že bychom měli si říct, jestli opravdu máme dobře vy deponované všechny skupiny věřitelů, kteří jsou nedobrovolní, nemohli se rozhodnout, že budou věřiteli a tito by měli požívat větších práv než ti věřitelé, kteří poskytují nějaké služby, kde jsi právě to zvážit mají a myslím si, že ta změna po roce 2016 byla velmi přínosná v tom, že klade na ty věřitele větší odpovědnost v případě, že poskytnou úvěr někomu, komu ten úvěr poskytnout neměli, dostatečně neposoudily jeho úvěry schopnost apod., tak když ten dlužník to napadne u soudu, tak oni ztrácejí nárok na všechno ostatní kromě toho, co tomu dlužníkovi poskytli. A to je přirozený regulativ toho poskytovat rizikové úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, kteří prostě fakticky nemají šanci, že to v rozumné míře splatí. Ano. Než se posuneme dále, chcete reagovat, paní pírko? Ano, ráda bych reagovala na tu díru v legislativě, to souhlasím, protože jak jsem zmínila ty jednotlivé části inkasního procesu, tak většina z nich je velmi dobře ošetřena, ale právě mimosoudní inkaso nemá žádnou regulaci, vztahují se na něj pouze zákony, které jsou běžné pro každého. Ale není žádný zákon o trhu mimosoudního inkasa či něco podobného. A domnívám se, že je to špatně, protože právě zde v této části vzniká většina těch problémů, které se řeší následně exekucí a insolvencí. A ten proces bohužel je často právě měněn na tom konci toho celého procesu, ale na tom začátku. No, mě teď zajímají právě ty změny, protože teďka teď leží ve sněmovně novela insolvenčního zákona, která má zkrátit oddlužení nebo dobu oddlužení na tři roky pro všechny. Zatím to platilo pro seniory plus nějaké ohrožené skupiny, ale podle dat se to moc neosvědčilo, protože já tady mám konkrétní, konkrétní čísla. V tom pětiletém oddlužení dokázali splatit věřitelé věřitelům 51 %, ti dlužníci z celkového dluhu v té tříleté délce 7 %. Toto je tedy výrazně méně. Je to fér vůči věřitelům? Já musím říct, že se nedomnívám, že by to bylo vůči věřitelům fér. A toto jsou první data, která se nám po novele v roce 2019 podařilo získat. Vyplývá to z analýzy inzerát bych doplnil. A bohužel tyto snahy o to zkracování se nezakládají na žádné analýze, žádná data nebyla, ale prostě někdo se rozhodl, že by to asi bylo fajn takto zkrátit a vláda si to dala do svého programového prohlášení a bohužel. No, my jsme se k tomu zavázali. Ono to totiž předepisuje evropská směrnice. Ono už to u nás mělo platit poslední tři roky, tedy u podnikatelů. U podnikatelů ano, ale ne u spotřebitelů. Pohodlně se usaďte, právě začíná nová generace sušiček Nor programu. Objevte v. Teď je vše pro krásnou a hebkou pleť. Sleva minimálně 30 procent na celé značky majbelin rimel a maksaktor nebo sleva až 61 % na mega balení náhradních hlavic či let. Teta drogérie plná objevů. Buďte jedineční. Zcela nová Toyota dcer. Vystupte z davu. Každá volba se počítá. Pořiďte si ji během Toyota víkendu 27. a 28. ledna. Vaše Toyota. Každé děťátko je jedinečné. Nyní si hledá nové kamarády, se kterými se dělí o hračky. A nejen o ně. Dva hrnečky Nutrilon edvanstři sperbiotiky gosvoz denně obsahují denní dávku živin pro podporu imunitního systému vašeho děťátka. Poplatky. Zase nějaký poplatky. Já se z toho zblázním. Takže co? Nic nemáš drobáky nebo něco? Kartu nebo. To čím dál. Já to vyřeším. Endoksts knoop. Neplaťte bankám za účet. U nás máte osobák bez poplatků a bez podmínek. Fio banka, pro všechny světské radosti. V Globusu nyní výhodně kapsičky pro kočky Felix dva druhy za 339 90 nebo vejce m 30 kusů jen za 74 90. Globus, tady se svět točí kolem vás. Ahoj. Je mi to líto, ale musíme zůstat doma a na opět prochladla a bolí ucho. To vyřešíme. Kupci v lékárně dology t metužní sprehidolorgyt met na bolest ucha. Na zmírnění bolesti ucha mi v lékárně doporučili dolar k. Ytmet ušní spreh. Dolar k itmet pomáhá při bolestech už i. Těstoviny díme za život asi 4286 x při různých příležitostech. Některé si nepamatujeme a na jiné se nezapomíná. Dojde na ně, když chce táta předvést svůj servis. Stolu s nimi není. A když se sejde celá rodina a přijdou nečekaní hosté, uvědomíte si, jak těstovině, které nikdy nelepí, dokáží stmelit vaši rodinu. Proto pro vás vybíráme tu nejlepší semolnu kvality orobanzány. Tak holky. Kam letos na hory? Krkonoše, nebo auty? Zimní pobyty za mimořádné ceny. To byl. Slevomat a můžete cestovat. Si výprodej. Díky čtečce otisku prstů notebooku Dell se můžete spolehnout na prvotřídní zabezpečení. Opravdový elektro Spezia pod našimi křídly najdete k léčbě vlhkého kašle a CC long za 245 korun proti příznakům chřipky a nachlazení. Kol. Dres horký nápoj citron s medem za 199 korun a Ibalgin pro pomoc při bolestech různého původu za 159 korun. S kartou Benu plus pořídíte více než 3000 léků z vybraných kategorií bez doplatku na recept. Benu, vaše zdraví sebereme na starost. Sháníš stavební zakázky, podnikáš si řemeslník, řešíš, kde získat nové zákazníky. Na poptávají CZ najdeš každý den stovky nových zakázek z celého Česka. Vybere si tu svou a staň se spokojeným řemeslníkem. I ty pod AVE CZ nové zakázky každý den. Nový Opel Astra sport turer nyní kombi za cenu hatchbacku. Každé praní znamená otáčení a to způsobuje tření, které rychlostí stovek otáček za minutu může poškozovat vaše oblečení. Abychom tomu zabránili, vytvořili jsme bulait ceratinterapis aktivním složením, které účinně pere při nízkých teplotách a vytváří bariéru zmenšující ničivou sílu. Přední díky vulatkeratin terapi si oblečení zachová svůj tvar i barvu a nebudou se na něm tvořit žmolky ulaickeratinem chrání prádlo během každého praní. Jste v jednom kole. Dopřejte si zdravou pauzu. Kvalitní ovesné kaše vás nabíjí energií a rýžové vám je rychle doplní. Tak ochutnejte kaše z těch nejkvalitnějších surovin. Zdravá pauza od doktora ETA. Ahoj, já jsem Magda a v Lidlu jsem čerstvou strážce, to znamená, že mám plnou chlap u čerstvostí a dělám vše, abyste si mohli dát pořádně do nosu. A navíc mám čuch na dobré ceny. Od čtvrtka v Lidlu najdete pomeranče jeden kg s aplikací za 19 90 a červenou papriku 500 gramů za 39 90. V nejlepším poměru ceny a kvality oceněném bez Bajer 2023 Lidl, správná volba. Máme být připraveni na válku? A jak dál pomáhat Ukrajině? Partie Terezie Tomášové budou diskutovat ministryně obrany Jana Černochová z ODS a bývalý ministr Lubomír Metnar za hnutí ANO. A velká politická diskuse. Danuše Nerudová za stan, Alexandr Vondra z ODS, Tomio Okamura z SPD a Patrik Nacher za ANO. Partie Terezie Tománkové na Primě a CNN Prima News. Těším se na vás v neděli v 11 hodin. Ono to vypadá, že to tedy nahrává především dlužníkům. Jak to vnímáte vy, tento návrh? Tak ta statistika, to je opravdu naprostý nesmysl. Musíme si říct, co srovnávám. Za prvé, bavíme se o novele, která vstoupila v účinnost v červnu 2019. Ještě nám ani nedoběhl vlastně jakoby ten pětiletý cyklus u těch pětiletých oddlužení. Tady se jedná právě o to tříleté oddlužení. O ten tříletý cyklus. Ano, ale ta tříletá oddlužení, o kterých vy mluvíte, tak se vztahují jenom na starobní důchodce, invalidy druhého a třetího stupně a lidi, kteří měli. Ale i ten výsledný rozdíl se týká té skupiny. Ten, ten rozdíl, který jsem řekl, těch 51 procent vůči 7 %, se stále týká té skupiny seniorů. Ano, právě jenom nemáme porovnatelná ta data, protože v tuto chvíli měli jsme nějaké období, kdy se výrazně zvyšovala, jakoby zvyšovaly životní náklady, to znamená, snižovala se ta výtěžnost tom oddlužení všemi ty tříleté oddlužení je jenom jedna specifická skupina. Já teďka jakoby řeknu toto podstatné. Ten návrh, který, za prvé ten návrh říká, že se to samozřejmě má týkat podnikatelů. Je to z toho důvodu, protože v naprosté většině zemí v EU spotřebitelé mají lepší podmínky pro oddlužení než podnikatele. Ten další moment je, že ČR má druhý nejvyšší podíl živnostníků. Ve chvíli, kdy by živnostníci měli oddlužení tříleté, spotřebitele pětileté, bylo by to, byla by to evropská rarita, ale tak by nebyla jednodušší cesta, než si vlastně pořídí. Ale pokud vím, tak v tom návrhu se počítá s tím, že by to mělo, že by to mělo počítat nejen s těmi živnostníky, ale právě, že by to mělo platit pro všechny. Ano. Proto já vysvětluji, že fakticky dneska je takřka nemožné rozlišit spotřebitele a podnikatele, pokud do podnikatelů počítáme ty živnostníky. Ale druhá věc, Člověk v tísni navrhla, už to schválila koaliční rada, koncept tzv. adekvátního příjmu, to znamená zpřísnění na vstupu do oddlužení tak, aby opravdu bylo posouzeno, jestli ten člověk ve vztahu ke svým možnostem, to znamená při zohlednění věku, pohlaví, vzdělání, oboru, regionů, jestli dosahuje dostatečně vysoký příjem. Pokud to oddlužení zkrátím s pěti let na tři roky a u těch minimálních srážek, které jsou dneska relativně obvyklé u těch chudých lidí, dosáhneme toho, že oni budou měsíčně bude srážet víc o 750 korun víc než dnes, což tím adekvátním příjmem dosáhneme relativně snadno, tak v tu chvíli ti věřitelé dostanou za tři roky ty samé peníze jako za pět let, ale v kratším čase. A když ten příjem bude vyšší, tak to samozřejmě bude jakoby ještě vyšší profil pro toho věřitele. Nejlepší cesta pro věřitele, jak dostát, dosáhnout více svého uspokojení, je tlak na to, abychom nezaměstnávali lidi načerno, aby velké renomované firmy toto nedělaly a dělají to úplně běžně. My jako daňoví poplatníci přicházíme o peníze z odvodů, které by tito, tyto firmy musely za lidi platit a věřitelé přicházejí o peníze, které mohou dostat. To je nejefektivnější cesta zvyšovat tu reálnou legální mzdu a vlastně jakoby snižovat prostor pro tu práci načerno, která je dneska relativně běžná. Takže jak říkám, ten návrh, který člověk navrhl, ten koaliční rada schválila a povede ke zpřísnění vstupu podmínek do oddlužení a tlaku na vyšší platy lidí, kteří budou do toho odložení chtít jít. Takže to si myslím, že je velmi fér. Ano. Paní Tatýrková, myslíte si, že to takto bude fungovat v praxi, že teda ti věřitelé se dostanou k těm penězům v tom zkráceném období ke stejné částce nebo dokonce k vyšší, jak řekl pan Hůle. Nemyslím si, já jsem viděla ten návrh tabulek, jak by se ten příjem posuzoval a připadá mi to jako další komplikace už v celém docela velmi komplikovaném procesu. Pojďme si říct, co vlastně musí dnes člověk, který žádá o oddlužení, splnit a kdo a jak pečlivě prověřuje, jaké vlastně má opravdu příjmy, jestli jsou takové, které on přizná, anebo jestli jsou vyšší a tají to. Nechtěla bych se tady pouštět přímo do těchto nuancí. Určitě je to úkolem insolvenčního správce, aby tady to správně posoudil, ale připadá mi, že aby insolvenční správci ještě k tomu všemu, co už teď dělají, ještě posuzovali adekvátní příjem a ty dlužníky říkali, ne, ne, ne, ty nebudeš dělat toto, protože je to špatně placené, máš vzdělání na něco lepšího, takže půjdeš dělat tady něco a za to bude více peněz. Takže to si nemyslím. Ale první části otázky, co musí dlužník splnit, aby se dostal do toho procesu oddlužení. Tak tam ta podmínka je, že musí platit minimálně 1089 korun insolvenčnímu správci a minimálně stejnou částku měsíčně musí uhradit všem věřitelům část. Ale máme příklady, týká se to třeba konkrétně seniorů, ale myslím si, že nejen jich, že vlastně ve výsledku někteří neplatí vůbec nic, protože jejich oficiální příjem je tak nízký, že ji de facto není z čeho srážet. Jak častý je to problém? V loňském roce k tomu, že v exekucích nebylo co srážet, tak tuším, že to u 50 % těch exekucí, které byly srážkou z příjmů. 50 %. Nastalo to. Vybavuje se mi, že u 50 % právě z toho důvodu vznikla iniciativa exekutorů, aby byla nastavena alespoň nějaká minimální srážka. Pane Hůle, nechá vás taky reagovat, protože pokutu 50 procent dlužníků není možno ty, ty dluhy vlastně vymáhat, protože jejich oficiální příjmy jsou tak nízké, že jim není z čeho srážet. Jak ten systém může fungovat? No, tak jenom, já se ještě vrátím jakoby k tomu předchozímu. Buďto ten systém budeme chtít mít jednoduchý, jednoduše formalizovaný a nefunkční, anebo bude trochu složitější a může být funkční. Insolvenční správce dostává každý měsíc těch 1080 korun. To má být za nějakou práci a jakoby ten návrh, který koaliční rada schválila, tak počítá s tím, že bude stanovena tabulka, každý dlužník si bude moct zadat ty parametry a zjistí, jakou má mít minimálně tu adekvátní hladinu toho příjmu a insolvenční soud a soudce posoudí, jestli toho dosahuje nebo ne, jestli nebo jestli tam jsou adekvátní důvody, proč vlastně jakoby přistoupit ke snížení. To není nic tak složitého a povede to k tomu, že se prostě ti dlužníci budou muset mít vyšší příjmy a věřitelé dostanou víc peněz. Já myslím, že to za to stojí, tato malinká složitost oproti tomu, že dneska vám prakticky schválí oddlužení u každého. Pokud jde o těch 50 %, tak je exekucí dlouho. Už minimálně pět let platí, že exekuce jsou vymahatelné zhruba z nějakých 30 procent. To znamená, ten, ta realita je ještě horší než 50 %. Ale řekněme si, proč to tak je. Protože řadě těm dlužníkům byla poskytnuta služba, která jim být poskytnuta prostě neměla. To, že se v posledním roce sráží míň, protože se rostla ta nezabavitelná částka, ta se počítá z normativních nákladů na bydlení a asi se shodneme na tom, že všem nám zdražili minulých roce, roce a půl jak elektřina, tak plyn. Za to ti dlužníci nemůžou a nekompenzovalo set o výši příjmu, takže přirozeně se začal ztenčovat ten rozpočet, který lze tomu dlužníkovi zabavit na uspokojování věřitelů. To je de facto jakoby důsledek špatně odhadnuté nějakého podnikání ze strany toho věřitele. Ti věřitelé s tím počítají, mají to zakomponované do svých modelech, jak banky, nebankovní společnosti, mobilní operátoři, všechny tyto pojišťovny, všechno tyto, všechny tyto jakoby subjekty právě s nějakou rozumnou ztrátou počítají. Takže ten návrh, o kterém teď tady mluvila paní Tatýrková, ten říká, že důchodce, který má jakoby průměrný důchod, tak se mu bude strhávat 1890 korun měsíčně a pak se ještě vybočte nezabavitelná částka. To je fakt naprosto šílené, asociální. Taková srážka u těchto lidí nebyla obvyklá ani před dvěma třemi lety. Teď mluvíte o tom návrhu minimální srážce, srážky ze mzdy. Minimální srážky, to je fakt jako neuvěřitelná. Neuspokojit l noste exekutorů. Jim jde jenom o ty jejich peníze, ne o ty věřitele. A zároveň od ledna 2024 se už poklesly díky tomu, že se snížily normativní náklady, tak od ledna už se o 930 korun snížila ta nezabavitelná částka. To znamená, že teď se exekuce se dlužníkům v únoru za lednový příjem bude srážet už víc peněz, než, než to bylo v prosinci. To je důležité, aby to lidé slyšeli, aby na to byli připraveni, aby si nemysleli, že je to nějaká účetní chyba. Je to důsledek snížení normativních nákladů na bydlení. Zároveň poslední ještě věc, už koaličně, koalice se dohodla na tom, že zruší při vypočítávání nezabavitelné částky odpočet na manžela. To znamená, u manželů se sníží ta nezabavitelná částka o další 3200 korun, to je taky poměrně výrazné. Ano, paní tatírkoa vy jste si dělala poznámky, tak vás nechám ještě reagovat, než se dostaneme zase dále. Já tady nechci nějak se bavit o té výši toho nezabavitelného nebo minimálně té minimální srážky, to je samozřejmě diskusi. Ale. Jasné, že na ten nesrazí nejnáchylnější k tomu by to asi dopadlo nejtvrději, to znamená na seniory, pokud by se jim snížila ta minimální částka, kterou mají mít pro živobytí a pokud by jim z toho ještě někdo vzal, tak by ten dopad byl asi docela tvrdý. Ale ti senioři nejsou ta největší skupina. A naopak, pokud ti lidé jsou tam opravdu chudí, tak ti berou další dávky, které se nesráží. Takže si myslím, ano, dolehlo by to na ně, ale co věřitelé, kteří prostě nedostanou poté nic a systém exekucí funguje tak, že vždy ten dlužník splácí tu první exekuci, která je v pořadí a ty další následují. A stávalo se nám, že třeba až po deseti letech docházelo ke splácení těch starších exekucí. Ale bohužel došlo k tomu, že někoho napadlo tady, že asi po šesti letech, dvanácti letech by bylo fajn některé exekuce zastavit a také bagatelní exekuce do 1500 korun se zastavují do tří let. Takže když někdo opravdu nesplácí tu první exekuci a tam běží ten čas těch dalších, které potom je nutné zastavit, takže. Pojďme, pojďme si možná říci, na čem se lidé nejčastěji zadlužují, co jsou jako ty nejčastější příčiny, proč si musí půjčit a jak třeba poznat skutečně třeba tu rizikovější půjčku. Tak rizikovější půjčku jak poznat? Máme tady zákon, který platí už od roku 2016. Jak už i pan Hůle zmiňoval, došlo k výraznému zlepšení poskytovatelů a dohledovým orgánem je ČNB. Takže pokud někdo má pocit, že nějaká půjčka je v rozporu s pravidly, tak se může obrátit na ČNB. Takže alespoň toto se zlepšilo. A ty nejčastější příčiny zadlužení. Nejčastější pohledávky, co třeba u nás řešíme, tak jsou bankovní, jsou tam pojišťovny, jsou tam leasingové společnosti. Plus karty třeba, takže to také ty bankovní. Pane Hůle, vy vidíte nějaké rezervy nebo nějaké nedostatky právě v tom, na co si lidé mohou půjčit a co jim ve výsledku může způsobit vážné problémy? A bych ještě jenom rád korigoval to, co tam zaznělo, že se zastavují exekuce, které se tři roky malé do patnácti set nesplácí. To byla jenom jednorázová akce, která už nepokračuje, takže tam se na to vztahuje to zastavování marných exekucí šest let. U těch do tří let dokonce to bylo tak, že stát vykompenzoval věřitelům a exekutorům část těch jakoby nákladů apod. A byla to fakt jednorázová akce. U toho zastavování exekucí se zastaví, ale ta pohledávka dál běží. Například když člověk by šel do insolvence, tak ten věřitel se do té insolvence může přihlásit, o tu pohledávku nepřijde. Jinak s tím pustím poskytování úvěrů. Samozřejmě, že máme na jedné straně nezodpovědné zadlužování se, půjčování si jakoby standard, na který nemám. Prostě pokud nemám ze svých pravidelných příjmů na drahou televizi, drahý mobil apod. Taxi, taxi na ně ne půjčují a radši se uskromní. Problém je, že ti věřitelé chtějí tyto půjčky poskytnout, oni na ně dělají reklamy, proto před Vánoci jsou s tím spojené jakoby reklamní kampaně. Lidi si nejvíc půjčuje před Vánoci, protože prostě si půjčují na obdarovávání lidí na úkor, s rizikem, že pak jim jakoby pět měsíců třeba doma zaklepe exekutor. Takže zase je tam nějaká spoluodpovědnost. Pokud já chci půjčovat na nezodpovědné chování, tak prostě nemůžu se potom tvářit, že se strašně divím, že si nikdo nezodpovědně půjčil. Na tom je celý ten byznys postavený, a proto tam je ta vlastně jakoby, pokud neposoudí tu úvěruschopnost, tak potom nese spolu náklady za ten neúspěch. Ale pak máme lidi, kteří si půjčují jako existenční náklady. Vezměme si situaci, máte chudou rodinu, dítě jede načerno, je to musí špatný apod. A přijde mi, nedostanu se k tomu jakoby upozornění, dítě mi to neřekne a přijde mi platební rozkaz, tak na základě kterého já mám zaplatit třeba tři, čtyři tisíce korun, když zaplatím do 15 dnů, tak tímto tím končí. Do 15 dnů nezaplatí, jde to do exekuce a narosteme to o dalších, dejme tomu devět tisíc. Takže najednou z těch tří, čtyř tisíc korun už máme třeba třináct, 14 tisíc korun. V tu chvíli půjčka je racionální a jde o to, za jakých podmínek si ji půjčím, i když je relativně drahá. Takže těch situací je opravdu velké množství a tady je těžké radit, co ti lidé mají dělat. Proto my třeba zastáváme spíš jakoby liberálnější politiku věřitelů při oceňování a té sazby. Sazby, jak obě role, ať si ocení to, že půjčí někomu rizikovějšímu, ale ať tato možnost je. Ale nebavím se o tom, že je dobré, že si lidé půjčují, anebo že někdo lidem půjčuje na drahý mobil, draho drahé spotřební zboží apod. Ano. A u toho bych se právě chtěl zastavit. Paní Tatýrková, jak častým problémem je právě to, že si lidé půjčí třeba na dovolenou nebo na drahý mobil a jestli tyto dluhy jsou možné započíst potom do toho případného oddlužení, když člověk žádá o to oddlužení, jestli vlastně toto tam může nějakým způsobem začlenit. Podle případů, které já jsem viděla, tak se běžně stává to, že někdo si vezme půjčku a za 14 dní žádá o oddlužení. Stejně tak si vezme mobil iPhone na splátky a také za týden žádá odložení. A jsou i takové extrémní případy, kdy jsem viděla i nová ňadra, která slečna si nechala udělat a také je dala do oddlužení, takže jsou. Jenže ta ňadra, je nikdo už nezabaví. Ale třeba ten telefon, ten se asi zabavit dál v rámci exekuce. Oni to udělají tak, že si vezmou, už exekuce, mají jiné a zažádají o dlužení, kde přiznávají i ty další dluhy, které mají. Takže se to dá udělat opravdu. Vezmu si mobil, nezaplatí ani splátku a zahrne se to v rámci odložení toho soupisu dluhu s tím, že bohužel takových případů je spousty a můj takový extrémní, který jsem sledovala a mě bavil, tak bylo, že paní pomáhala svému partnerovi, který plnil oddlužení. Jakmile on se o dlužil, tak ona tím, jak mu pomáhala, tak se zadlužil a ona šla do oddlužení a poté po dalších pěti letech šli do oddlužení společně asi po devíti měsících s tím, že měli další dluhy asi ve výši 900 tisíc, takže. Já myslím, že toto téma tady neřešíme naposledy. Čas pro tento pořad pro dnešek vypršel. Děkuji panu Danielu Daniely Hůlovi, vedoucímu programu dluhového poradenství Člověka v tísni. Díky za váš komentář, přeji vám hezký den. Děkuji za pozvání a přeji krásný večer. No a tady ve studiu tedy Jana Tatýrková, ředitelka asociace inkasních agentur. I vám díky, že jste přišla. Děkuji za pozvání. Ano. A z dnešního pořadu co na to vaše peněženka je to vše. Díky za pozornost a budu se s vámi těšit na viděnou u dalších pořadů CNN Prima News. Hezký večer.
Proč si máme zachovat korunu? Co je to CBDC euro? A co si myslí o tendencích zpřísňovat zbrojní zákony a ostrakizovat obranný průmysl? Na tyto otázky i vaše dotazy odpovídala 18. ledna Markéta Šichtařová k v živém vysílání Libora Vondráčka. Vysílání můžete sledovat na https://www.youtube.com/@Svobodni2009… #fackazprava s Liborem Vondráčkem
