Jiří Hynek ke zbraňové legislativě v Českém rozhlase

Jiří Hynek ke zbraňové legislativě v Českém rozhlase

Přepis: Posloucháte Radiožurnál, ČRo Plus. Naším dalším hostem je Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Dobrý den. Dobrý. Dobrý den. A také se udává, že jste bezpečnostní expert strany svobodných, abychom v té afilaci byli přesní. Vy jste v komentáři pro server iDNES napsal, že po útoku se má debatovat o pravidlech držení střelných zbraní, ale bez emocí a v odborné rovině. Tak to zkusme. Co by se stávající legislativě mělo zejména změnit, pokud vůbec něco, podle vás? V prvé řadě by se mělo počkat na výsledky vyšetřování. To vyšetřování není o tom, že se řekne, kdo byl pachatel, to je přece jasné, ale vyšetřování by mělo zjistit, jestli procesu třeba získávání zbrojního průkazu pachatele nedošlo k pochybení. Tím myslím nebyl porušen zákon, nebo jestli některý zákon nemá nějakou mezírku, kterou by bylo potřeba zalepit. Ale dokud nebudeme znát výsledky vyšetřování, tak jsou to všechno takové ty hypotézy a představy mnohdy lidí, kteří nejsou zasvěceni do praxe, neznají procesy, nerozumí problémů a víceméně izolovaně vykřikují některé nápady, které principu nemusí být špatné, ale měly by být dělány systémově. Já ještě poukážu na to, že je v současné době novela zákona je v PS a ta novela zákona byla několik let, zhruba tři roky připravovaná a sama o sobě už má určité prvky, které by eliminovaly to, aby takový člověk, jako byl vrah na filozofické fakultě, získal zbrojní průkaz. Myslíte třeba ta pasáž, která hovoří o hlášení tzv. podezřelého nákupu? Nebo ta tam není? Já bych o této pasáži nemluvil. Proč? Mě přijde logická. Pět útočných pušek. Tak pro mě je podezřelý. Víte, když řeknete, že v každé bance je pod pultem tlačítko, které v případě, že vznikne pachatel do banky, že je potřeba zmáčknout, tak jste zrušil bezpečnostní prvek. To, jaké ochranné prvky v případě podezřelého nákupu existují, o tom by se fakt neměl omluvit, protože v podstatě dáváte návod možnému pachateli, který chce něco spáchat. Dáváte návod i tomu prodejci zbraní, který třeba by měl nějaké pochybnosti? Řeknu to naprosto otevřeně, ale bez detailů. Existuje už dnes? Existuje. Děkuji za odpověď i bez detailů. Když se podíváme na to, co jste vypsal v komentáři, tak pokud zbraňová novela sněmovnou projde v navrhovaném znění, může předcházet tomu, aby se útok šíleného střelce opakoval, jste napsal, soudíte. Není proto v zájmu všech, aby se třeba urychlilo přijetí té novely? Kdyby bylo po mém, tak i přímo v tom znění, v jakém dneska je. Počkám si na výsledky vyšetřování a bude-li tam nějaký návod, jak zlepšit bezpečnost, pojďme ho realizovat. A upozorňuje, nemusí to být návod, jak zlepšit třeba zákon o držení zbraní a střeliva, protože nabízí se třeba otázka, pojďme se podívat na digitalizaci zdravotní dokumentace v ČR, která je trošku jak z Rakouska-Uherska a možná kdybychom toto změnili, tak vyřešíme polovičku problémů. Možná, kdybychom propojili zmíněné registry, o kterých mluvíte, a možná kdybychom změnili přemýšlení některých lékařů, kteří ne vždycky jsou ochotni praktickému lékaři hlásit, že se setkali s takovou, takovou diagnózou? Tak máte samozřejmě pravdu. Já bych se s dovolením vrátil ještě k těm zbraním, jejich získávání, jejich používání. To téma probírané psychotesty, to není. Tady už nemůžete říct, že by to bylo bezpečnostní riziko, kdybychom o tom mluvili, vy se přikláníte k tomu, že by se měly zavést podobně jako je to třeba pro některé řidiče v autoškolách? Tak já předběhnu opravdu to vyšetřování. Já bych byl pro to, aby opravdu praktický lékař měl přístup s kompletní zdravotní dokumentaci daného člověka, žadatele o zbrojní průkaz a v případě, že má nějaké pochybnosti, ať ho pošle na psychotesty. On dnes už ho může poslat na psychotesty? Může, ale nemá tu kompletní informaci. By. Nebylo by lepší, kdyby ho musel poslat na psychotesty? Já když vidím, jak dneska jsou přetížené dětské psychiatrické kliniky, jak je nedostatek psychiatrů, psychologů, já si nedokážu představit, jak by kvalitně v tomto systému se zaváděl tento systém. A pak bychom se mohli podívat třeba vůbec na držitele řidičských průkazů, protože já někdy mám pocit, když je ránu do Prahy, že někteří by potřebovali taky psychiatrické vyšetření. Je to, počkejte, já si myslím, že je to. Ale bychom se mohli dostat k chodcům, cyklistům, motor motocyklistům apod. Pojďte mi říct ještě, ještě jednu věc. Je správné, že si v Česku může člověk celkem snadno pořídit třeba i samonabíjecí pušku se zaměřovačem? Já. Čemu mu je? Pro střelecký výcvik, pro získávání určitých schopnosti. Musíme si taky uvědomit, že stát má v řadách střelců něco, čemu se říká záloha státu a on na ně může kdykoliv sáhnout, projdou-li teda patřičným výcvikem, protože tam je několikastupňový výcvik. A když ten člověk tuto zbraň mít nebude, k čemu tomu státu bude? Pak máme druhou věc. Já mám pocit, že máme profesionální armádu. Profesionální armáda je na to, aby udržela schopnosti, ale je potřeba mít rekrutace, mít nějaké zálohy. Jestliže budeme nesmyslným způsobem zpřísňovat pravidla a odradíme lidi od získávání základních střeleckých schopností, tak nebude mít stát zajištěnou bezpečnost. Nebude mi kde rekrutovat. Tak můžou si tu pušku půjčit? Ne. Já sám mám zbraně. Můžu vám říct, že. Říkejte, že každý je zvyklý prostě na svoji zbraň. Delina, střeleckou soutěž. To není o tom, že si pučíte nějakou zbraň, prostě máte jinak Elenou. Každý myslivec mi potvrdí. Berte to, prosím, jako moderátorskou prostořekost. Ještě jednu věc bych od vás rád slyšel. Ministr vnitra Vít Rakušan se nechal slyšet, že na zlepšení centrálního registru, se kterým počítá ten nový zákon o zbraních, se mají podílet i zástupci zbrojního průmyslu. Vy jste kategoricky proti. Já jsem kategoricky proti a mám pocit, že to nebylo po zralém uvážení, že to byl trošku výkřik do tmy, ad absurdum. Vzpomeňme si na výbuch ve Frenštátě, kdy se snažil zabít sousedy obyvatel jednoho, jednoho bytu. Pak bychom mohli chtít příspěvek od dodavatele plynu. Nebo nedávný žhářský útok Bohumíně. Myslím, že tam 11 lidí zemřelo. Stačilo na to láhev benzinu. Chtěl někdo něco po čerpacích stanicích na příspěvek pro bezpečnost? Já si myslím, že toto je opravdu mylná cesta. Nehledě na to, že když se podívám na strukturu, proč by měl výrobce tanku přispívat na nějaký software na Ministerstvu vnitra a ani výrobce ručních palných zbraní, který, my jsme silně exportně orientovaný, vyváží víc než 90 procent. Ten český trh je opravdu minimální, ten je pod jedno procento toho, co se v ČR vyrobí, tak proč by na to měl přispívat. Nedává to logiku. Jiří Hynek, prezident asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, byl naším hostem ve speciálu ČRo Plus a Radiožurnálu. Děkuji, na shledanou. Já děkuji za pozvání, na shledanou.

Zdroj: Český rozhlas

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

RNDr. Jiří Hynek

RNDr. Jiří Hynek

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31