Některé školy řeší, jak se postavit k pedagogům, kteří veřejně schvalovali ruskou invazi na Ukrajině. Je správné, aby je vedení školy potrestalo, třeba i ukončením pracovního poměru? „Jestli je to správné, nevím. Jestli je to podle zákona, myslím, že ano,“ míní odborník Scio na učitelské právo Jan Kaczor. „Není vhodné, aby míra trestu začínala tím, že hned budeme vyhazovat učitele. Možná tím otevřeme Pandořinu skříňku,“ reaguje předseda strany Svobodných Libor Vondráček.
Podle Vondráčka jsou zákazníkem školy rodiče a žáci, kteří by měli mít významné slovo v tom, aby mohli nějakým způsobem tlumit jakoukoliv politickou činnost ve školách. Ať už je to ohledně invaze Ruska nebo další témata.
„Vztah, který dnes panuje ve školství, mi občas připomíná, že je tu ta služba pro stát, který formuje mantinely. Ale podle mě by je měly formovat právě studenti a rodiče. Prostě vztah učitele, žáka a rodiče by měl být v první řadě vyjasněn mezi nimi a až později by se mělo sahat k nějaké další instanci, k veřejnému probírání. Než ředitel spustí veřejnou obhajobu svých kroků, měla by tomu předcházet řekněme lidská diskuse,“ myslí si Vondráček.
Reaguje tak na případ, o kterém v minulých dnech informovala média. Týká se učitelky pražské základní školy, která při hodině slohu jako fakt žákům vykládala nepotvrzené nebo nepravdivé informace a dezinformace o situaci na Ukrajině.
„Každý rodič chce trošku jinak vychovávat své děti a očekává, že bude ve škole slyšet trochu něco jiného.„
„Asi se všichni shodneme na tom, že věcně tam ta tvrzení nebyla v pořádku, že je tam mnoho výroků vyloženě nepravdivých. Určite by ale bylo lepší, kdyby byl vztah od začátku postavený trošku jinak, že by existovala větší konkurence výkladů škol, přístupů. Každý rodič chce trošku jinak vychovávat své děti a očekává, že bude ve škole slyšet trochu něco jiného. A kdyby si mohli třeba lépe vybrat, pro tu školu by to vlastně byl nejvyšší trest – odejdou nám rodiče, odejdou nám žáci, nebudeme mít peníze,“ naznačuje.
„Nikdo nechceme, aby naše děti ve školách slyšely lži. Ale je otázka, jestli se to při každé lži má řešit takovým způsobem. Já prostě vnímám, že to, co paní učitelka řekla, není na okamžitý vyhazov. To je můj právní názor,“ opakuje předseda strany Svobodných.
Jiří Payne: „Předkládám k diskusi návrh změn v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR, protože vyhlášený nouzový stav ukázal, že v době trvání nouzového stavu není zajištěna rovnováha ústavní moci. Pravděpodobně by na navrženou změnu ústavního zákona měla navazovat pozdější novelizace i dalších zákonů, které se vztahují k podobným situacím na úrovní krajů a obcí.“
Návrh zákona kterým se mění ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 22. dubna 1998 o bezpečnosti České republiky
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Čl. 1
Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.
Čl. 2
(1) Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.
(2) Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.
Čl. 3
(1) Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby.
(2) Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 4
(1) Ozbrojené síly jsou doplňovány na základě branné povinnosti.
(2) Rozsah branné povinnosti, úkoly ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb, jejich organizaci, přípravu a doplňování a právní poměry jejich příslušníků stanoví zákon, a to tak, aby byla zajištěna civilní kontrola ozbrojených sil.
NOUZOVÝ STAV
Čl. 5
(1) Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
(2) Nouzový stav nemůže být vyhlášen z důvodu stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů.
(3) Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší.
(4) Vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit.
Čl. 6
(1) Nouzový stav se může vyhlásit jen s taxativním [1] uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. O každém opatření učiněném na základě vyhlášeného nouzového stavu a o každém dalším později vzniklém důvodu vláda neprodleně informuje Sněmovnu. [2] Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit nejdéle o 30 dnů jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Toto ustanovení včetně čl. 10 tohoto zákona platí také pro každý zvláštní zákon pro řešení obdobných situací, jaké jsou uvedeny v čl. 5 odst. 1 [3], který zasahuje do základních práv a svobod. [4]
(3) Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby.
STAV OHROŽENÍ STÁTU
Čl. 7
(1) Parlament může na návrh vlády vyhlásit stav ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
(2) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.
VÁLEČNÝ STAV
Čl. 8
(1) Válečný stav se vyhlašuje podle čl. 43[5] Ústavy ČR způsobem uvedeným v čl. 39[6] Ústavy ČR. Nemůže-li se Parlament ČR usnášet, vyhlásí válečný stav vláda, nemůže-li se vláda usnášet, vyhlásí válečný stav předseda vlády. Vyhlášený válečný stav může zrušit vláda, Poslanecká sněmovna nebo Senát. [7]
(2) Po dobu válečného stavu se nepoužije ustanovení písm. c) čl. 62 [8] a písm. c) čl. 63 [9] Ústavy České republiky. [10]
ZKRÁCENÉ JEDNÁNÍ O NÁVRZÍCH ZÁKONŮ
Čl. 8 9
(1) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání.
(2) O takovém návrhu se Poslanecká sněmovna usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Jestliže se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat.
(3) Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu prezident republiky nemá právo vracet zákon přijatý ve zkráceném jednání.
(4) Ve zkráceném jednání nemůže vláda předložit návrh ústavního zákona.
POSÍLENÁ ÚSTAVNÍ ROVNOVÁHA
Čl. 10
(1) Po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se za trestné činy podle hlavy II, V, VI, VII, VIII, IX, X, XIII spáchané úřední osobou ukládají tresty, jejichž horní hranice se zvyšuje na trojnásobek; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. [11]
(2) Po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu se zaznamenává veškerá komunikace členů vlády. Tyto záznamy mohu být použity výhradně v případě trestního stíhání člena vlády. Člen vlády si může ukládat etický protokol o důležitých rozhodnutích. [12]
(3) Po skončení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu si může vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny vyžádat záznamy z jednání vlády pro posouzení politických priorit vlády. [13]
(4) Po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu mají poslanci povinnost odpovídat věcně na dopisy občanů do 14 dnů. Občan může po skončení příslušného stavu požádat imunitní výbor Senátu, aby posoudil, zda je odpověď poslance postačující. Za nedostatečnou odpověď může uložit poslanci trest ve výši trojnásobku nejvyšší sankce uvedené v jednacím řádu Sněmovny. [14]
BEZPEČNOSTNÍ RADA STÁTU
Čl. 9 11
(1) Bezpečnostní radu státu tvoří předseda vlády a další členové vlády podle rozhodnutí vlády.
(2) Bezpečnostní rada státu v rozsahu pověření, které stanovila vláda, připravuje vládě návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti České republiky.
(3) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
(4) Bezpečnostní rada státu uspořádá každé dva roky veřejnou diskusi o národní bezpečnostní strategii. [15] Národní bezpečnostní strategii následně zveřejní. Na základě národní bezpečnostní strategie vláda aktualizuje bezpečnostní dokumenty státu [16].
PRODLOUŽENÍ VOLEBNÍHO OBDOBÍ
ÚSTANÍ POŘÁDEK V DOBĚ MIMOŘÁDNÉHO STAVU
Čl. 10 12
Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců.
(1) Dojde-li v důsledku mimořádných okolností v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu k ústavní krizi, použijí se ustanovení Ústavy přiměřeně tak, aby byl obnoven ústavní pořádek, jakmile je to možné. [17]
(2) Není-li možné volby uspořádat v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, vyhlásí prezident volby tak, aby se konaly nejpozději šest měsíců po jejich skončení. [18]
(3) Nemohou-li ústavní orgány v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu vykonávat svou činnost v místě svého sídla, mohou vykonávat svou činnost na jiném místě stanoveném příslušným vedoucím představitelem poté, co jsou o tom řádně informováni všichni, kdo mají právo podílet se na jejich činnosti. [19]
(4) Není-li vláda v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu schopna usnášet se, rozhoduje předseda vlády. Jeho rozhodnutí podléhají projednání a schválení vládou, jakmile je to možné. Není-li rozhodnutí předsedy vlády schváleno, pozbývá platnosti. [20]
(5) Vláda může v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, kdy nemohou svou funkci vykonávat příslušné orgány a úřady v nezbytném rozsahu pro nezbytné území prodloužit lhůty stanovené zákonem. [21]
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Čl. 11 13
V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší Senátu
a) rozhodnout o prodloužení nebo o zrušení nouzového stavu, o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem,
b) vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Čl. 12 14
Rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu nebo válečném stavu se zveřejňují v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon. Účinnosti nabývají okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.
ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ
Čl. 13 15
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Zeman v. r. Havel v. r. Tošovský v. r.
[1] Vláda musí sestavit úplný seznam úkolů, kvůli kterým nouzový stav potřebuje a o kterých v daném okamžiku ví. Důvody pro nouzový stav musí být transparentní.
[2] Pokud se v průběhu nouzového stavu vyskytne nějaký dříve nepředvídaný důvod, musí být neprodleně oznámen Sněmovně, má-li provádět ústavní kontrolu činnosti vlády.
[3] Např. zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů
[4] Omezení základních práv a svobod je natolik závažné, že musí být každých 30 dnů schváleno Sněmovnou. Pokud je schválen zvláštní zákon pro konkrétní situaci, který zasahuje do základních práv a svobod, i pro něj platí stejný princip. Jak na nouzový stav, tak na případný zvláštní zákon se vztahuje ustanovení čl. 10 tohoto zákona o posílené ústavní rovnováze.
[5] Čl. 43 (1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
[6] Čl. 39 (3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu … je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.
[7] Vyhlášení válečného stavu upravuje Ústava, doplňuje se však možnost vyhlášení válečného stavu v situaci, kdy Sněmovna není schopna rozhodnout a také v případě, že vláda není schopna rozhodnout. Pro ukončení válečného stavu se ve Sněmovně předpokládá stejné kvorum, jako pro jeho vyhlášení. Doplňuje se možnost ukončení válečného stavu rozhodnutím vlády (alternativa: vláda může zrušit pouze válečný stav vyhlášený za situace, kdy se nemůže sejít Sněmovna).
[9] Čl. 63 c): je vrchním velitelem ozbrojených sil
[10] Po dobu válečného stavu prezident nemůže rozpustit Sněmovnu. Zároveň v době válečného stavu je naprosto zásadní, aby odpovědnost nesl jeden politický představitel. Rozhodování může vyžadovat reakci během několika vteřina a není čas na dialog obou částí výkonné moci.
[11] Po dobu jen nouzového stavu, stavu ohrožení a válečného stavu (dále jen „mimořádný stav“) platí pro občany zvýšená trestní odpovědnost. Posílení pravomocí vlády s ohledem na jejich odpovědnost musí být doprovázeno zvýšenou trestní odpovědností, než jakou vyžaduje stát od občanů.
[12] V době mimořádného stavu je zvýšené riziko neefektivního nakládání se státními aktivy a zvýšené riziko zneužití mimořádných pravomocí. Je v zájmu každého ministra, aby existovala dokumentace jeho komunikace pro případ, že bude následně projednáváno jeho rozhodování u soudu.
Zavádí se možnost sepsat v situaci obzvlášť závažného rozhodování takzvaný etický protokol. Ministr může uvést, jaké podklady a informace měl ve chvíli rozhodování k dispozici, jaké byly alternativy a proč z nich vybral jednu konkrétní. Etický protokol stačí podepsat například elektronickým podpisem, nebo může být uložen u notáře, případně by mohl být uložen ve spisovně klasifikovaných dokumentů příslušného úřadu. V případě, že následně dojde ke zpochybnění správnosti rozhodnutí, může ministr ve vlastním zájmu etický protokol zveřejnit.
[13] Pokud vzniknou pochybnosti o politickém rozhodování vlády v době mimořádného stavu, může si vyšetřovací komise vyžádat veškeré záznamy z jednání vlády (stenoprotokoly i audionahrávky) za účelem posouzení správnosti rozhodování vlády, posouzení správnosti stanovení politických priorit, a hlavně pro vyhodnocení mimořádného stavu a vypracování návrhu, v čem by měla být přizpůsobena a zlepšena kontrolní činnost Parlamentu v podobných situacích, popřípadě návrhu na vypracování souvisejících legislativních změn.
[14] Po dobu mimořádného stavu mohou být omezena práva a svobody občanů, pokud ale dojde k neoprávněnému zásahu, musí existovat nápravný prostředek. Návrh na soudní přezkoumání nejsou účinným prostředkem, občan potřebuje okamžitou pomoc. Aniž by tím byla soudní moc vyřazena, okamžitou pomoc může poskytnout Poslanecká sněmovna, která má pravomoc mimořádný stav zrušit a tím zastavit případné zneužívání. Aby však byl tento prostředek efektivní, musí být stanovena lhůta, ve které je poslanec povinen na dopisy občanů reagovat. Zkušenosti ukazují, že poslanci a senátoři obvykle na dopisy občanů často vůbec neodpovídají. Dodržování této povinnosti v době posílené ústavní rovnováhy zaručuje možnost odvolání k imunitnímu výboru Senátu a samozřejmě trojnásobná horní hranice sankce.
[15] Návrh požaduje pravidelnou veřejnou diskusi obou složek výkonné moci, která vyústí do veřejně přístupného dokumentu nazvaného národní bezpečnostní strategie, který vytváří podmínky pro vznik celonárodního konsensu například v oblasti diverzifikace zahraničního obchodu, surovinového zásobování, exportních dopravních možností, … a samozřejmě i v oblasti rizik, která hodláme řešit pomocí ozbrojených složek.
[16] Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky
[17] Ústavní pořádek nemá žádný opravný prostředek pro nápravu, pokud dojde k ústavní krizi. Nepromyšlené novelizace Ústavy navodily dokonce vícero nových možností vzniku ústavní krize. Navržené ustanovení ukládá všem ústavním činitelům učinit všechny dostupné kroky o obnovení ústavního pořádku. Je na zvážení, zda by takové ustanovení nemělo být k dispozici i mimo situace mimořádného stavu.
[18] Nemohou-li se konat řádné volby v době ohrožení státu nebo válečného stavu, musí být v ústavním právu zakotvena povinnost uspořádat volby v období bezprostředně následujícím. Dalo by se uvažovat o možnosti vyhlásit ‚poválečné volby‘ se zkráceným volebním obdobím.
[19] Ústavní orgány mají svá stálá sídla. Pokud ale není možné jednat v místě řádného sídla, může se jednání konat na jiném vhodném místě, ale musí být stanovena zásada, že o tom jsou informováni všichni, kdo mají právo se zúčastnit. Je třeba vyloučit například možnost, že na jiné místo budou pozváni jen vybraní poslanci.
[20] V ústavním pořádku doposud nemáme ustanovení pro případ, že se k jednání nemůže sejít vláda. Přitom však situace může vyžadovat okamžité rozhodnutí. Návrh svěřuje tuto pravomoc předsedovi vlády. Právě pro takovéto situace je důležité, aby platilo ustanovení obsažené v čl. 10 návrhu.
[21] Mohou nastat situace, kdy je nezbytné prodloužit lhůty ve správním řízení a v dalších případech, protože by se jinak mohla řada občanů později dostat do těžko řešitelných situací.
Mám několikeré zkušenosti s přednášením o právním rámci Evropské Unie.
Poprvé jsem na téma „Mýty a fakta o EU, zaměřeno na právo“ mluvil na akademii svobody v září 2018. Mezi panelisty byly také Alexandr Tomský, Petr Mach, Jiří Hynek či Jiří Payne.
V přednášce se snažím popisovat právní problematiku laicky srozumitelně, abych vzbudil diskusi s posluchači.
Co si Libor Vondráček myslí o odpojování webů? To zjistíte v rozhovoru na XTV.
—-
Jak pohlíží předseda Svobodných a právník Libor Vondráček na ukrajinskou krizi? Na jaké straně stojí? Má coby právník nějaké zdůvodnění či vysvětlení pro to, co Putin provedl? Proč Rusko, potažmo ruský prezident, bombarduje civilní obyvatelstvo? O co Putinovi jde?
„Rozhodně jsem vždy na straně toho, kdo je napadený, a v tuhletu chvíli Rusko vpadlo na území Ukrajiny, takže nemohu být na jiné straně nežli na straně Ukrajiny,“ odpovídá na úvodní otázku Libor Vondráček. Jak si jako právník vysvětuje, že Rusko vpadlo na Ukrajinu? „Když se člověk podívá na to, co aktuálně komunikují ruští politici ve své televizi, tak se snaží argumentovat precedentem, kdy právně – minimálně v počátku – odkazovali ke Kosovu. Když jsme toto probírali poměrně hodně i v rámci studia (práv, pozn. red.), tak jsme vnímali, že je to vybočení z toho, co bylo tradicí.“
„Rusko toho právě využívá. Snaží se říct, že když to prošlo v Kosovu, mělo by to projít i v Doněcku a Luhansku. Kdybychom se dívali jenom na tyto dva případy, tak jsou si hodně podobné,“ konstatuje Libor Vondráček. „Ale to, co se dělo v minulosti špatně, neznamená, že budeme zavírat oči, když se to děje nyní.“
Dne 18. 2. 2022 v 16:30 v Žitné ulici 10, jsme si před domem, kde žil a pracoval faktický zakladatel našeho novodobého státu Alois Rašín, autor deklarace nezávislosti, připomenuli jeho politickou odvahu a také vraždu spáchanou z ideologických důvodů.
Upozorňujeme na skutečnost, že podle zákona č. 35/1933 Sb., již 89 let trvá povinnost vlády zřídit Rašínovi v Praze pomník. Vlády doposud svou zákonem stanovenou povinnost nesplnily a prozatím ani stávající vláda nemá v úmyslu platný zákon dodržovat.
Pietního aktu se mimo jiné účastnili předseda Libor Vondráček, Jiří Payne, Tomáš Štampach a mnoho dalších, nejenom členů Svobodných.
Video z akce si je možné přehrát kliknutím na níže uvedený obrázek, případně na tomto odkaze.
Parlamentní listy: Jako každý rok, tak i letos si Libor Vondráček společně se svými kolegy ze Svobodných připomněli letos již 99. výroční od tragického úmrtí Aloise Rašína, prvního československého ministra financí, který si získal pověst budovatele státu a stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí.
„Osoba Aloise Rašína je pro nás mimořádnou inspirací. Obzvláště, když si uvědomíme, jaké procesy u nás dnes probíhají, jakým způsobem je sestaven náš státní rozpočet, ale také to, jak drakonicky se stát chová ke svým občanům, když po nich chce, aby se orientovali v legislativní džungli, která by se určitě dr. Rašínovi jako právníkovi nelíbila,“ uvedl Libor Vondráček, předseda Svobodných, který u příležitosti Rašínova výročí upozornil také na to, že sám stát nedodržuje své vlastní zákony. Narážel tím na zákon z roku 1933, podle kterého měl být nejen Rastislavu Štefánikovi, ale také právě Aloisi Rašínovi vybudován památník. Doposud se tak nestalo.
„Vlády doposud svou zákonem stanovenou povinnost nesplnily, a prozatím ani stávající vláda nemá v úmyslu platný zákon dodržovat. Pokud dnes stát mnohdy tvrdě vynucuje dodržování zákonů, ale i opakovaně rušených opatření, měl by jít příkladem nebo by měl zákon zrušit! Rušení legislativní džungle by jistě Alois Rašín, doktor práv a první ministr financí, fandil,“ domnívá se Vondráček. Vondráček již v minulosti uvedl, že Alois Rašín by měl být inspirací i pro dnešní představitele státu. Nejen kvůli tomu, že byl zakladatelem tehdy československé koruny, ale že tvrdě prosazoval politiky rozpočtové zodpovědnosti a především vyrovnaného státního rozpočtu. „Stejnou politiku bychom měli prosazovat i dnes. Chránit naši korunu a nezadlužovat stát,“ dodal Vondráček.
5. ledna 1923 ráno byl Alois Rašín u svého bydliště v Žitné ulici střelen do zad. Pachatelem atentátu byl devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, který si za tento čin odpykal 18 let vězení.
Současná vláda se snaží reagovat na zvyšování cen energií větším rozdáváním sociálních dávek. To je levicové řešení, které na ministerstvu sociálních věcí zbylo možná ještě po Janě Maláčové. Jde tedy docela opačnou cestou než třeba vláda polská.
Pokud snížíme zdanění energií a pohonných hmot, promítne se to následně do cen zboží i služeb.
Tato cesta je daleko funkčnější, systémová a dlouhodobě udržitelná.
Pomáhá férově všem, tedy i těm, kteří ostatní zaměstnávají, takže pomáhá udržet českým podnikatelům pracovní místa.
A pomáhá i těm, kteří zrovna v tuto chvíli mají vyšší příjmy, což se však může kdykoliv změnit!
Přináší navíc možnost zeštíhlit státní aparát a ušetřit lidem čas, který musí strávit vyběháváním sociálních dávek na úřadech.
Některé pozitivni kroky:
plošné snížení DPH z ceny elektřiny a PHM,
zrušení podpory biopaliv 1,8 Kč za litr benzinu,
snížení spotřební daně z pohonných hmot,
vystoupení ze systému emisních povolenek,
odstoupení od Green Dealu.
Cena benzínu stále dosahuje astronomických hodnot. Jestliže v pololetí roku 2020 motoristé tankovali litr benzínu asi za 26,70 korun, na konci letošního ledna byla jeho cena asi o deset korun na litr vyšší. A tím trpí nejen domácnosti, ale také živnostníci a podnikatelé. Předseda Svobodných však přišel s konkrétním plánem, jak nechat lidem víc peněz v peněženkách. Na rozdíl od vlády Petra Fialy, která podle svého programového prohlášení chce jít cestou dotací a příspěvků, Vondráček představil konkrétní kroky, jak by mohl stát snížit cenu benzínu a přitom neriskovat dramatický výpadek příjmů státního rozpočtu.
Novinky
Mladý politik Matěj Gregor si nikdy nebral servítky. A nebere si je ani teď, když objíždí Českou republiku a potkává se se svými příznivci na speciálních předvolebních besedách. „Spousta lidí říká, že chování Bruselu a jejich politiků jim silně připomíná vztahy s Moskvou a Sovětským svazem v minulém století. Pro mě jako relativně mladého člověka je to silné kafe a někdy z toho mám husinu,“ říká Gregor, který kandiduje v letošních volbách do Evropského parlamentu za Svobodné. Podle jeho názoru jsou navíc největším nebezpečím lidé, kteří uměle roztleskali nekontrolovanou migraci. „Jsou to často ti samí, kteří stvořili Green Deal,“ dodává Gregor.
V posledních týdnech jste zahájil své besedy s občany. Jak jste spokojený se zájmem veřejnosti o evropská témata?
Vlévá mi to krev do žil. K eurovolbám chodí jen 3 lidé z 10 a my máme často úplně narvané sály. Lidé se ptají, chtějí se zapojit do kampaně a navíc jde vidět, že mají o některých tématech obrovský přehled. Někdy samozřejmě přijde i méně lidí, což ale znamená mnohdy ještě kvalitnější diskuzi. Vzpomínám si na Dolní Benešov a Kladno, kde jsme se sešli v počtu pár desítek v pracovním týdnu a povídali jsme si jako na pivu. Člověk pak zjistí, kolik věcí ho spojuje s lidmi někdy i o generace staršími, kteří žijí přes půl republiky. Je to pro mě velká škola a jsem za takovou možnost vděčný.
Co zatím mezi lidmi, kteří se vašich besed účastní, rezonuje nejvíce? Jsou to vnitrostátní, nebo evropská politika?
Ministr vnitra Vít Rakušan migrační pakt hájí a o jeho kriticích mluví jeho o dezinformátorech. Co si o tom myslíte?
Ministr Rakušan na kauze migračního paktu ztratil i důvěru svých podporovatelů. Mlžil, neříkal pravdu a překrucoval. No a když to na něj postupně prasklo, neměl odvahu říct: „Udělal jsem chybu, omlouvám se.“ a uvést věci na pravou míru. Začal raději označovat kritiky migračního paktu různými urážkami. Takhle se prostě nechová demokrat a poctivý politik. Takhle se chová primitiv. Ve vládě Petra Fialy je to ale častý jev. Její ministři totiž často slaví a prodávají úspěchy, které ještě neexistují. A potom, za pár týdnů, když začnou detaily jejich „úspěchů“ vyplouvat mezi lidi, musí řešit krizovou komunikaci. Myslím si tedy, že ministr Rakušan nemůže hledat chybu nikde jinde a u nikoho jiného, než u sebe a u své vlády. Přitom by do budoucna stačilo jednat s lidmi na rovinu. Od začátku.
Ve veřejném prostoru se v této souvislosti hodně mluvilo o výjimce pro ČR kvůli přijetí velkého počtu uprchlíků z Ukrajiny. Jak je to s touto výjimkou?
Tahle výjimka v migračním paktu není. Potvrdilo to už několik právníků, kteří se s paktem seznámili. Například Robert Kotzian. Je to něco, co bychom neměli tolerovat žádné vládě a žádnému politikovi. Politik je náš zástupce a ve svých projevech má jasně a přesně sdělit, co se děje. Lhát, překrucovat nebo domýšlet pro dobro svých preferencí je něco, na co si nikdo v České republice nechce zvykat.
Jak by podle vás měla Evropská unie čelit nelegální migraci?
Potřebujeme chránit vnější hranice. Nezní to světoborně, mluví se o tom roky, ale pořád to vlastně nikdo v Evropské komisi úplně nepochopil. Itálie, Řecko i například Španělsko v průběhu let chtěly své hranice chránit. Brusel jim každý takový plán odmítl zrealizovat na evropském poli. Zkrátka nárazníkové země musí mít silný plán, jak chránit své hranice a musí na to být připraveni. A ostatní státy EU by jim s tím měly finančně (a pokud to bude potřeba, tak také personálně) pomoct. Myslím si, že proti tomu by žádný stát EU nic významného neměl. Ale takhle to EU nechce. Každý politik, který chtěl vnější hranice chránit, byl ostře kritizován jako nehumánní diktátor. Přitom víme, že přerozdělování nic nevyřešilo. Česká republika se v minulosti zapojila v rámci policejní výpomoci. Naši policisté pomáhali na hranicích Maďarska, nebo třeba v Makedonii. Byl jsem na ně jako kluk hrdý. To bylo totiž něco, co opravdu pomohlo. I bez povinné solidarity a dalších výmyslů. Evropská komise má prostě ráda, když může vše centrálně řídit, plánovat a pak trestat ty, kterým se to nelíbí. A proto za posledních 10 let nevyřešila v otázce migrace vůbec nic.
Je opravdu migrace tím největším nebezpečím, které dnes hrozí starému kontinentu?
Největší nebezpečí pro Evropu jsou lidé, kteří migraci uměle roztleskali. Jsou to často ti samí, kteří stvořili Green Deal. Danuše Nerudová říkala, že k nám bude migrovat třetina Afriky. Já si spíše myslím, že migrace by v souvislosti s Green Dealem mohla vytvořit smrtící koktejl pro Evropu. Pokud chceme udržet vysokou životní úroveň a stát se ekonomicky silným, bezpečným a konkurenceschopným hráčem ve světě, nesmíme se střílet do vlastní nohy. Silná Evropa bude ta, kde si migraci řeší každá národní vláda sama beze strachu, že skončí u Evropského soudního dvoru.
