Úvod

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Každý klasický ekonom ví, že příčinou cenového růstu byl předešlý tisk peněz. Státní správa to ale neví – což lze identifikovat z toho, že stále dokolečka omílá onu nelogickou průpovídku, že „ceny vzrostly v důsledku války na Ukrajině“. Aby lidé pochopili, co dobrého pro ně vláda dělá, utratí ministerstvo vnitra 40 milionů za plakátovací kampaň, díky níž jim to vysvětlí. „Vláda za peníze vybrané nedobrovolně od lidí utváří veřejné mínění, tedy v podstatě manipuluje veřejné mínění. To není informování, to je propaganda,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová.

Exministr financí Vlastimil Tlustý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz tvrdí, že jsme stále na začátku propadu. Proto je zhoršování ekonomických parametrů zatím pomalé a očekává, že se bude zrychlovat. Je to týden, co v rozhovoru pro iDnes prohlásil premiér Petr Fiala, že teď už to nejhorší máme za sebou a přicházíme do pozitivnějšího období. Kdo se má v těch protichůdných vyjádřeních vyznat? Nebo to je v obou případech hádání z křišťálové koule?

Vlastimil Tlustý už politiku nedělá, takže si může dovolit říkat pravdu. Petr Fiala politiku dělá, a tak ho to motivuje k optimistickým vyjádřením, která veřejnost chce slyšet. Věštění z křišťálové koule to není; vlastně je to poměrně průzračné.

Víte, hospodářské politiky v podobě zvyšování úrokových sazeb zafungovaly – až moc. Je přitom vysoce pravděpodobné, že kompetentní místa ve státní správě si neuvědomují, že zafungovaly „až moc“. Aby si to totiž uvědomily, musely by si nejprve připustit, co bylo příčinou cenového růstu. Každý klasický ekonom ví, že to byl předešlý tisk peněz. Státní správa to ale neví – což lze identifikovat z toho, že stále dokolečka omílá onu nelogickou průpovídku, že „ceny vzrostly v důsledku války na Ukrajině“. A protože si státní správa neuvědomuje, že její emise peněz způsobila inflaci, neuvědomuje si také, že nyní boj proti inflaci zabral „až moc“.

Co mám na myslím tím „až moc“: V důsledku toho, že centrální banky výrazně zvýšily úrokové sazby, naposledy tak učinila ECB minulý týden, a to na 4,50 procenta, začalo docházet k živelné deceleraci peněžní zásoby, kterou už ani centrální banka nemá pod kontrolou. To se projevuje jednak prudkým poklesem výrobních cen – jednak se to ale projevuje také na finančním trhu. Kde je hodně peněz, ceny rostou. Kde je málo peněz, ceny klesají. A jsme u toho. Ceny akciových indexů dál klesají. A leckdo se diví.

Jenomže nemůžeme se divit, když hlavní světové ekonomiky jsou v recesi nebo na hraně recese, a současně klesá množství peněz v oběhu…

Více než 40 milionů, z toho 18 milionů korun za plakáty ve vlacích a dalších 24 milionů korun za plochy ve městech a obcích, utratí ministerstvo vnitra za velkou plakátovou kampaň, která poběží déle než rok. Kampaň bude informovat širokou veřejnost o aktuálních tématech, pomoci státu v různých oblastech a dalších agendách, ve kterých stát zajišťuje služby občanům. Dá se čekat, že se vynaložené peníze vyplatí, že lidé z kampaně pochopí, co pro ně vláda dělá, když to jinými komunikačními kanály nepochopili? Nebudou to brát jen jako vládní propagandu?

Tohle je vysoce nemorální a dokonce si myslím, že pokud by se toho nějaký právník chytil a stát napadl, že zneužívá veřejné finance, možná by i měl šanci uspět. Protože o tom, co jsou „aktuální témata“, co lidi zajímá, o tom rozhodují volby. Voliči svými hlasy rozhodnou, jaká témata jakých stran je zajímají. A tady vláda za peníze vybrané nedobrovolně od lidí utváří veřejné mínění, tedy v podstatě manipuluje veřejné mínění. To není informování, to je propaganda. Pokud bychom šli do extrému, mohli bychom to považovat až za manipulaci voleb skrze vyrábění veřejného mínění. Opravdu se takto mají chovat volení politici, kteří ve své podstatě mají být cosi jako servisáci státu a služebníci lidu, který ho svými daněmi platí?

Baxa nedávno oznámil, že se zvýší televizní poplatky na 160 korun měsíčně a že by nově měli koncesionářské poplatky hradit i ti, kteří mají zařízení umožňující příjem veřejnoprávních médií – tedy i mobil, tablet nebo počítač, pozapomněl informovat, že do novely zákona o České televizi vpašoval jeho úřad čistě ideologický termín „odpovědný přístup“, jímž lze kdykoli omezit požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti. Nezmínil ani to, že za Českou televizi budou živnostníci a podnikatelé nově platit podle počtu zaměstnanců a budou povinni hlásit ČT a ČRo jejich aktuální počty. Nejsou ty „zamlčené“ změny podstatnější než to, že si každý za ČT připlatíme 25 korun měsíčně?

Ano, je to ryzí manipulace. Manipulovat můžeme vložením nějaké informace do konkrétního kontextu, volbou slov – ale i zamlčením nějaké podstatné části informace, která kontext posune. Čisté by bylo říci, že tyto poplatky jsou pouhou daní. Alespoň by se tím demaskovala jejich pravá podstata. Daněmi si tak povinně platíme svého velkého bráchu.

Volání po změnách v Evropské unii mnohem častěji zaznívá od jejích kritiků. Nyní ale skupina expertů z Francie a Německa sepsala 60stránkový materiál, který navrhuje, jak by se měla změnit Evropská unie, aby mohla přijmout další členy. Objevují se v něm doporučení typu menší počet komisařů než členských zemí, většinové hlasování téměř všude, dotace striktně podmíněné kvalitou vlády práva v daném státě. Pokud by se státy neshodly na změně stávající smlouvy, vznikla by „dvourychlostní Evropa“. EU by v takovém případě byla tvořena několika různě spolupracujícími okruhy zemí podle jejich vlastní ochoty. Co by to pro Unii mohlo do budoucna znamenat a kde by mělo být místo České republiky?

Já proti dvourychlostní Evropě vůbec nic nemám. Mohlo by se to dokonce stát zárodkem budoucího rozštěpení a rozpadu EU. Tvrdé jádro by zůstalo socialistické, „odpadlíci“ v pomalejší části Evropy by si mohli zachovat více autonomie, více státní svébytnosti, více trhu. Nám by to určitě pomohlo – a asi není třeba zdůrazňovat, že doufám, že bychom se dostali mezi ty „odpadlíky“. Ale, bohužel, si myslím, že k tomu nedojde. Tak jako Sovětský svaz do poslední chvíle kopal, když měl přijít o své satelity, tak také nevěřím, že Brusel by byl ochoten pustit některé země do „pomalejší“ části Evropy.

S tím souvisí aktuální rozhodnutí Bruselu neprodloužit zákaz dovozu ukrajinských zemědělských produktů do pěti členských zemí Evropské unie sousedících s Ukrajinou. Maďarsko se ozvalo, že pro vedoucí představitele Unie jsou víc zájmy nečlenského státu než členských zemí. Ukrajina poté podala u Světové obchodní organizace stížnost proti Polsku a Maďarsku za to, že její obilí nechtějí a požadují, aby se přepravovalo přes solidární koridory, nikoliv však na evropské trhy, ale do třetích zemí. Měly by mít státy možnost bránit svůj domácí trh, nebo to je neakceptovatelný postoj?

To jsou dvě věci spojené dohromady. Jedna věc je, zda by státy měly mít právo rozhodovat, s kým a za jakých podmínek obchodují. Takové právo by samozřejmě mít měly. Úplně jinou věcí je ono spojení „ochrana trhu“. Ekonomové vědí, že taková „ochrana trhu“ je eufemistické označení pro státem organizované „poškození spotřebitelů“. Ochranářství v zahraničním obchodě nefunguje, je to svinstvo, a nejvíc na to doplácí právě jednotlivci, kteří naivně těm hezkým slovům o ochraně věří. Ale rozumím, že takto jste to nemyslel, podstatou vaší otázky bylo právo na autonomii jednotlivých zemí. A na tuto část odpovídám: Ano, autonomii by jednotlivé země měly mít. Vždyť v mnoha ohledech dnes jsou jednotlivé státy EU už unifikovanější a musí Brusel víc poslouchat než jednotlivé státy USA!

Myslíte, že jsou na místě obavy některých českých politiků i médií, že by se po volbách příští sobotu mohlo Slovensko začít ubírat cestou, která by s tou českou byla ve značném rozporu, ať už jde o vztah k Bruselu či pomoc Ukrajině?

Ano, o Slovensko se bojím, ale úplně obráceně, než jak to prezentují média. Myslím, že průšvih pro Slovensko nastane, pokud zvítězí Progresívne Slovensko.

zdroj: parlamentnilisty.cz

Zvyšování koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas je hra na schovávanou. Pravicová vláda tu volí levicový nástroj a z klasického poplatku ještě více dělá skrytou daň.

Víte, jak se liší daň od poplatku? Daň platíme zpravidla plošně a povinně, aniž bychom za to dostali konkrétní veřejnou službu. Naopak za psa, za dálnice i další poplatky platíme, jen když konkrétní službu čerpáme. Nejezdíte po dálnici? Pak neplatíte poplatek. Jen takzvaný koncesionářský poplatek platí všichni, kteří mají televizní nebo rozhlasový přijímač, přestože pořady České televize ani Českého rozhlasu nekonzumují. Nově přitom vláda navrhuje zašlapat význam slova poplatek až pod zem, neboť platit má povinně každá rodina i firma, která má i jen chytrý mobil či počítač s internetem.
Proč se toho vláda dopouští? Má to tři roviny: morální, politickou a ekonomickou.
Morální hledisko to vládě umožňuje. Když se z neplnění slibů stane národní sport a norma, pak není problém si odůvodnit jakékoliv jejich porušení, včetně nenavyšování koncesionářských poplatků. O něm totiž ministr kultury Martin Baxa mluvil jako o nezvratné věci ještě loni v červenci.
Politické hledisko vysvětluje obecný postoj vlády k existenci státem zřízených médií. Státní i veřejnoprávní média vznikají díky legislativě státu. Rozdílem mezi nimi je vlastně jen způsob jejich financování a procedura dohledu nad jejich činností. Pravice se dnes politologicky na jejich existenci dívá skepticky, požaduje jejich rušení či minimálně osekání rozpočtu, aby se média věnovala jen tomu, co je pro komerční média skutečně nerentabilní. Střed řeší média nahodile a levice chce význam veřejnoprávních médií zvýšit na úkor kapes poplatníků i na úkor všech ostatních médií, která vznikla přirozeně. Z těchto tří cest si vláda stejně jako v mnoha jiných otázkách vybrala tu levicovou.
Z ekonomického hlediska je pak hlavním faktorem pro toto rozhodnutí inflace. Zelená politika EU v kombinaci s dlouhým lockdownem a nezodpovědnou hospodářskou politikou posledních vlád udržuje na našem území už přes rok vysokou inflaci. Zdražuje se vše, i platy zaměstnanců médií a vše s vysíláním související.
Mediální retro
Měla však vláda v tomto případě jiné možnosti? Ano, hned několik.
Bez ohledu na politickou orientaci si před hledáním řešení přiznejme, že státem zřízená média jsou kvůli vývoji technologií dnes již pozůstatkem dob minulých. Zatímco před desítkami let byly rozhlas i televize technologicky tak složité na provoz, že bylo nemožné, aby fungovaly bez státu, dnes je to zcela naopak. Pokud mají tato média úzce vymezené portfolio pořadů, pohybují se na relativně odděleném trhu a přinášejí službu, kterou by nikdo jiný nepřinesl. Dnes však jde zejména v případě České televize spíš o nekalou konkurenci na mediálním trhu, protože se navenek tváří stejně jako komerční televize, ale uvnitř se nemusí chovat stejně hospodárně a efektivně.
A jaká tedy byla k dispozici řešení?
Levičák zvýší poplatky jako tato vláda, takže budou média dál produkovat tunu materiálu, který by vznikl i jinde. Nebo navrhne financovat média přímo ze státního rozpočtu a skrze financování se pokusí televizi řídit, čímž alespoň ukončí hru na to, že veřejnoprávní médium neovlivňuje stát.
Neutrálním řešením, které by udrželo status quo z hlediska koncesionáře, by bylo povolení reklamy na všech kanálech jako nového zdroje financí pro tato média.
Kovaný pravičák by to řešil privatizací. Televize se prodá tomu s nejvyšší nabídkou a soukromník si sám zváží, z čeho pokryje náklady na provoz. Kanál zpoplatní, zavede reklamu nebo bude provoz dotovat. Druhá možnost privatizace je kvazi-kuponová privatizace, kdy koncesionář získá kupony odpovídající částce, kterou utratil v minulých letech za poplatky.
Umírněně pravicovým, ale taktéž poctivým řešením je předělat skryté daně na skutečný poplatek, což je cesta, kterou si poslední roky vybírají na západ od nás. Tedy zakódování obsahu, aby byl dostupný jen pro toho, kdo si službu skutečně zaplatil. Nahradit „povinný poplatek“ dobrovolným poplatkem.
Hra na objektivitu
Již před lety mi přišlo nefér hrát si na nedosažitelnou objektivitu a vyváženost – a po spuštění digitálního vysílání s možností neomezeného počtu kanálů jsem viděl cestu v podobné férové konkurenci médií jako v případě novin za první republiky. Osobně bych tak volil jakékoliv pravicové řešení se zachováním zvukového a obrazového archivu pro účely vzdělávání v rukách státu.
Pokud však jde dnes vládě stejně jako v balíčku zejména o to, aby vytáhla víc peněz z lidí, měla v případě firem na rovinu zvednout ještě víc daně a nezatěžovat je byrokracií ohledně počtu mobilů, aby jim podle toho vyměřila koncesionářské poplatky.

Zdroj: MF Dnes

Je vládní konsolidační balíček účinnou pomocí národní ekonomice, nebo opět řešíme marginální problémy, které jen zakrývají opravdový stav věcí?

Je vládní konsolidační balíček účinnou pomocí národní ekonomice, nebo opět řešíme marginální problémy, které jen zakrývají opravdový stav věcí? Bavit se o plánovaném pozitivním dopadu na saldo státního rozpočtu ve výši 94 miliard v roce 2024 a cca 54 miliard v roce 2025 a současně i přes tato „konsolidační vylepšení“ navyšovat v dalších letech státní dluh každý rok o cca 200 miliard je marginální diskuse. Z jevů, jakými jsou ztráta domácích finalistů, tedy českých firem, které produkují naše finální výrobky a služby doma i ve světě, a posilují tak náš hrubý národní produkt (HNP), nebo kontinuální daňové prázdniny a stálé spolufinancování zahraničních investic z domácích příjmů, je zřejmé, kde se stala chyba.

REZIGNACE NA POKROK

Dnes už každý vidí, že i v době z dnešního pohledu téměř „vyrovnaných“ rozpočtů jsme v posledních 30 letech vědomě žili na dluh, neboť jsme část státních výdajů vždy uhradili z privatizačních příjmů. To nemá nic společného s covidem ani s válkou na Ukrajině. Je to však jistá cesty do chudoby, závislosti a nesvobody.
Vláda hraje udržovací taktiku, která k uspokojivým výsledkům nevede. Nikdo z nás nechce slyšet, že je tu opět utahování opasků. Nevíme-li z krátkodobého pohledu, kde brát na výdaje, musí přijít striktní plošné škrty, klidně ve výši 10 až 15 procent. Nicméně vláda nic takového nenavrhla ani nic takového nechystá. Když jsem si asi týden po tiskovce o balíčku přečetl dopis od ministra průmyslu a obchodu adresovaný konsorciu českých IT firem, že se ČR v rozporu s vládním prohlášením rozhodla odstoupit od tzv. IPCEI-CIS, nejsem si jistý už téměř ničím. IPCEI-CIS projekty patří mezi nejinovativnější projekty v oboru IT cloudových služeb v rámci EU a české firmy chtěly zjednodušeně řečeno vytvořit celoevropský kvantově šifrovaný cloud řízený umělou inteligencí z přebytečných kapacit všech datových center rozmístěných v EU. Snad je z toho příkladu dostatečně patrné, že bychom v tomto případě byli dostatečným finalistou a inovátorem.

CHYTRÁ DEMOKRACIE

Jaké by mohly být konkrétní pozitivní recepty pro ambiciózní, odvážnou a dlouhodobě volitelnou, tj. oblíbenou vládu? Myslím si, že bychom se od současné demokracie, plné nekonečného žvanění, mohli přeorientovat na „chytrou demokracii“.Nebál bych se ani pojmu „chytrý kapitalismus“. Občané dlouhodobě nestojí o neprůhledný systém sociálních podpor a dávek či jiných dotací, ale hlavně o německé platy a odstranění byrokracie. Čeští výrobci produktů a služeb musí vytvořit takový HNP, abychom nemuseli důchodovou reformu vůbec řešit. České firmy by mohly konečně dostavět smysluplné a rychlé železniční koridory, a to nejen pro osobní, nýbrž i nákladní dopravu. České školství by mělo vrátit do hry potlačené kvalitní odborné středoškolské a učňovské vzdělávání. Bezodkladně by se mělo začít s dostavbou Dukovan a Temelína, abychom do budoucna udrželi energetickou nezávislost alespoň ve výrobě elektřiny a nadále byli čistým vývozcem. Mohli bychom podporovat své zemědělce v pěstování zeleniny a ovoce a bojovat proti potravinářským dotacím. Rovněž by dávalo smysl udržet ještě pár let v provozu gripeny a ušetřené peníze použít v armádě na výzkum a inovace. A pomohlo by i zrušení jednoho stupně soudního systému nebo aspoň zrušení vracení případů do nižších instancí. Jako věčný optimista přeji všem hodně štěstí v jakýchkoli příštích volbách.

zdroj: Táborský Deník

Už nikdo nemůže váhat a pochybovat, že světová ekonomika prudce zpomaluje. Poslední čísla to ukázala bez jakýchkoliv pochyb.

Tak například podnikatelská aktivita v eurozóně se snižuje rychleji, než se zdálo. Ukázala to zpřesněná data za srpen. Aktivita se utlumuje jak v průmyslu, tak také v sektoru služeb. Souhrnný index nákupních manažerů (PMI), který právě měří tuto podnikatelskou aktivitu a zahrnuje v sobě údaje za průmysl i za služby a je považován za barometr celkového zdraví ekonomiky, je nejníže od listopadu 2020.
Jakmile tato čísla vyšla najevo, ihned se objevily komentáře, že to znamená, že eurozóna by se mohla ocitnout v hospodářské recesi. A z kontextu těchto komentářů bylo zjevné, že komentátoři neskrývají jisté zděšení. Ale popravdě řečeno, pokud bych měla já komentovat poslední informace z mého pohledu, nejsou ani překvapivé, ani není nijak „děsivé“, že předznamenávají recesi – jediné, co za pozornost stojí a je překvapivé, je právě ono zděšení a překvapení komentátorů, kteří se tváří tak trochu jako zaskočení jelimánci.
Jenomže zaskočení čím?! Tím, že ekonomika ochlazuje, když se ji centrální banka snaží ochladit? Vždyť to přeci byl úmysl, ne? Tiskli jsme v Evropě peníze, což způsobuje inflaci, a tak došlo k inflaci. Proč tolik udivení z inflace? A tak jsme tedy měli vysokou inflaci, stále ještě ji máme dosti vysokou, a centrální banka se rozhodla ekonomiku zchladit, aby inflace poklesla. Přesně to se stalo, ekonomika se ochladila, inflace zpomaluje. A nyní se Evropa diví, že ekonomika ochládá a inflace zpomaluje? Proč to divení?
Možná se vám zdá, že z toho zbytečně dělám estrádu. Ale tohle je vážně důležité. Povšimněte si: toto jsou naprosto základní ekonomické zákonitosti. Sice je pro názornost prezentuji záměrně zjednodušeně, ale pointa zůstává: ekonomika reaguje přesně tak, jak ekonomická teorie předpovídá. A přesto jsou úřady stále jaksi překvapené, protože bůhvíproč očekávají, že ekonomika bude reagovat jinak, než jak ekonomická teorie ví, že reagovat bude. A to má velmi zásadní konsekvence.
Znamená to totiž, že úřady chybně odhadují budoucnost a přehrávají. I kdyby nyní již nedělaly vůbec nic, v tuto chvíli již je ekonomika celé Evropy, severní Ameriky i Číny ve značném útlumu. Bude se to projevovat v inflaci i v hospodářské aktivitě. Bude docházet k likvidaci investic, které se nyní s vyšším úrokovými sazbami, než jaké byly v době založení těchto investic, už nejeví jako perspektivní. Zdůrazňuji: I kdyby úřady nedělaly nic.
Jenomže úřady stále přitápí pod kotlem. U nás zvyšují zdanění (viz konsolidační balíček), v eurozóně i v USA utahují měnovou politiku (viz pokračující zvyšování úrokových sazeb) a do toho nepřestávají blouznit o dekarbonizaci.
A v tuto chvíli se ozval guru německé ekonomické školy, emeritní prezident německého Ifo institutu Hans-Werner Sinn, jeden z duchovních otců eura. Jenomže podle pojetí Sinna euro mělo vypadat docela jinak, než jak vypadá dnes; výsledek je paskvilem proti prvotní myšlence. A Hans-Werner Sinn velmi případně prohlásil, že Německo je znovu „nemocným mužem Evropy“.
„Má to co do činění s automobilovým průmyslem, který je srdcem německého průmyslu, a od toho se odvíjí mnoho věcí,“ prohlásil v této souvislosti. A má naprostou pravdu. Podle Sinna spoléhání na obnovitelné zdroje energie způsobí „problém“. Jenomže to už máme druhou nohu problémů. Pokud přehánění v nesmyslně silně reagující hospodářské politice je jednou nohou problémů, zelená politika je nohou druhou.
No to je mi ale „překvapení“, že energetická transformace a zelená politika ničí ekonomiku! (Značka: Sarkasmus.) Jasně, že zelená ideologie jde proto zájmům průmyslu, celé ekonomiky, a tedy i voličů. A čím si to vysvětlit? To je přeci snadné. Ideologii můžeme chápat jako způsob, jak ospravedlnit nějaký politický řád, státní násilí. Takže znáte snad jakoukoliv ideologii, která by byla v zájmu celé společnosti? Byl snad fašismus v zájmu společnosti, která vynesla Hitlera k moci? Nebyl. A dokonce (v rozporu s mylným rozšířením přesvědčením!) byl naprosto v rozporu se zájmy německého průmyslu 30. let. A přesto se přihodil. Byl snad marxismus leninismus v zájmu dělníků, natož celé společnosti? Nebyl. A přesto se přihodil. Je zelená ideologie v zájmu průmyslu či celé společnosti? Není. Ale děje se.
Závěr je tak jednoznačný. Další recese je na cestě, sotva co jsme se z předešlé vyhrabali, a nebuďme překvapeni. Ačkoliv státní politiky od konsolidačního balíčku, přes nastavení úrokových sazeb, až po honbu za dekarbonizací se ohánějí tím, že to vše se dělá „pro lidi“, v realitě se jedná o samé sebedestriktivní kroky. Pokus o dekarbonizaci je ekonomickou sebevraždou.

zdroj: blog Markéty Šichtařové

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) v úterý avizoval zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas. Přitom ještě před rokem řekl, že tyto poplatky vláda zvyšovat nechce.
„Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Je zapotřebí v současné době to takto otevřeně říci,“ sdělil 3. července 2022 v pořadu Otázky Václava Moravce ministr kultury Martin Baxa.
V rámci včerejší tiskové konference však k chystané novele zákona o České televizi (ČT) a Českém rozhlasu (ČRo) a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích sdělil, že počínaje rokem 2025 počítá návrh se zvýšením o 25 Kč za televizi a 10 Kč za rozhlas. Celkově by se tak platilo 160 Kč za ČT a 55 Kč za ČRo.
Petra Hrušová z tiskového oddělení ministerstva kultury v této souvislosti sdělila pro Epoch Times: „Uvedený ‚rozpor‘ zmínil pan ministr včera na TK k tzv. Velké mediální novele v PS, kdy uvedl, že ve svých loňských vyjádřeních se ke zvýšení koncesionářských poplatků stavěl rezervovaně. Tehdy však byla debata na toto téma na svém počátku. Pan ministr věří, že se mu na tiskové konferenci podařilo vysvětlit, proč nyní k jejich úpravě dochází. Svobodná a otevřená společnost potřebuje silná a nezávislá veřejnoprávní média.“
Dojít má také ke změně definice zařízení, na jehož základě se poplatky musí hradit. Současný koncept se dle tiskové zprávy ministerstva kultury rozšíří o „jakékoli zařízení, které může přijímat a reprodukovat rozhlasové nebo televizní vysílání, tedy například chytrý telefon či počítač“. Vyjmuty z povinnosti budou malé firmy a OSVČ.
Internetové zpravodajství ČRo ve své zprávě s odvoláním se na vládní plány udává, že počet poplatníků se má po tomto zásahu zvýšit o 230 000. V současnosti je dle ministerstva kultury 3,3 milionu koncesionářů pro ČT a tři miliony pro ČRo.
„Poplatky se u České televize nezvyšovaly 15 let, u Českého rozhlasu dokonce 18 let, současná hodnota poplatku je tak zhruba poloviční,“ komentoval inflační vliv na tiskové konferenci jako jeden z důvodů ministr Baxa.
Pohled občanů se na koncesionářské poplatky různí. Zaznívají argumenty typu „na ČT se vůbec nedívám, ČRo vůbec neposlouchám“, „na co platit, když mají reklamy“. Jiní zase argumentují tím, že v rámci zachování nezávislosti média je poplatek nezbytný. Nezávislost ČT však někteří také zpochybňují.
V již zmiňovaném pořadu Václava Moravce představil ředitel ČT Petr Dvořák statistiky, které dle všeho vypracovala agentura Kantar. Dle nich si 73 % dotázaných myslí, že existence veřejnoprávní TV (nezávislé na financování z privátních zdrojů) je důležitá (42 % určitě ano + 31 % spíše ano).
Pokud jde o financování, průzkum prezentovaný Dvořákem ukazuje, že 33 % dotázaných si umí představit určité navýšení reklam, 37 % respondentů je připraveno na navýšení 15 Kč měsíčně a 28 % občanů s navýšením nesouhlasí (byť za situace omezení služeb).
Koncem roku 2021 spustilo několik členů strany Svobodní online „petici za zrušení povinných televizních a rozhlasových poplatků“ a od včerejška na ní přibývají nové podpisy. Celkem je jich pod peticí 9 000.
„Domníváme se, že základem kvalitních služeb je možnost svobodné volby a s tím související zdravé konkurenční prostředí, ze kterého by Český rozhlas a Česká televize neměly být vyjmuty,” argumentují iniciátoři petice.
V komentářích u petice si signatáři stěžují především na ztrátu objektivity a nezávislosti ČT a ČRo.
Jednou z výtek je pokrývání „covidu“. V této souvislosti zaslala organizace Zdravé Fórum stížnost Radě ČT v prosinci 2021 za to, že řada odborníků z této organizace byla v pořadu ČT Newsroom označena za příklad „antivaxerských skupin“ a „šiřitelů nesmyslů a dezinformací“.
„Českou televizi i Rozhlas rozdělit na akcie a rozdat koncesionářům poměrným dílem podle plateb za posledních 10 let,“ navrhla své řešení na „X“ Tea Party, frakce ODS.

zdroj: epochtimes.cz

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ

Lidé mají pocit, že už se dost obětují pro blaho státu skrze konsolidační balíček. „A představte si to znechucení, až zjistí, že za rok jim zase ekonomové budou říkat, že je potřeba další konsolidace,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová s tím, že lidé nebudou chápat, že ta první konsolidace byla o ničem, takže nebudou samozřejmě ochotní nic dalšího podstupovat. K ohlášenému zvýšení poplatků pro Českou televizi dodává, že už bylo načase všechna veřejnoprávní média úplně zrušit a ponechat jen ta soukromá, která se sama uživí. Vždyť přece chceme konsolidovat veřejné finance.
Pětikoaliční vláda se snaží; po třech dnech jednání se jí podařilo protlačit konsolidační balíček druhým čtením ve Sněmovně. Národní rozpočtová rada ji však zpražila, když ve svém pravidelném čtvrtletním stanovisku oznámila, že bez zásahu do výdajové strany státního rozpočtu nelze letos očekávat dodržení plánovaného schodku 295 miliard korun. Upozornila také, že návrh státního rozpočtu na příští rok 252 miliard korun a výhled pro rok 2025 s deficitem 235 a o rok později 220 miliard korun konzervují deficit na úrovni dvou procent HDP, což je střednědobě neudržitelné. Tohle postupné snižování schodku tedy není nic platné?
Ale vždyť o tom se přeci bavíme od samého začátku, že konsolidační balíček ekonomiku nijak nezachrání. A samozřejmě Národní rozpočtová rada má naprostou pravdu v tom, že bez zásadních škrtů na výdajové straně je to o ničem. Konsolidační balíček řeší primárně příjmovou stranu rozpočtu, to znamená, především zvyšuje příjmy rozpočtu, tedy víc zdaňuje lidi a firmy. Prostě vláda se nám pár let rozšoupávala a pak řekla: „Vy, lidi, mi ten mejdan zaplatíte.“ Ale problém vůbec není na straně příjmů rozpočtu, respektive problémem je právě to, že příjmy rozpočtu jsou příliš vysoké, což je špatně. Jak příjmy, tak výdaje musí být menší. A výdaje musí být menší výrazně.
Jenomže už nyní se silně plýtvá politický kapitál. Lidi mají pocit, že už se dost obětují pro blaho státu skrze konsolidační balíček. A představte si to znechucení, až zjistí, že za rok jim zase ekonomové budou říkat, že je potřeba další konsolidace. Nebudou chápat, že ta první konsolidace byla o ničem. A nebudou samozřejmě ochotní nic dalšího podstupovat. A to je přesně ten mechanismus, proč celá ta snaha o konsolidaci veřejných financí půjde do ztracena. Prostě se to musí udělat pořádně napoprvé, protože druhý pokus už vláda mít nemusí.
Jen co začala v úterý Sněmovna konsolidační balíček projednávat, dal exministr financí Miroslav Kalousek najevo, že považuje boj o desítky opatření za zbytečný. Na sociálních sítích uvedl, že kdyby mohl, prosazoval by jen dvě: Poměr příjmů a výdajů vrátit zpět před covid do roku 2019 a zdvořile říct lidem i firmám, ať přestanou natahovat ruku k eráru a ať se živí prací. To se snadno napíše, vypadá to hezky, ale copak je to tak lehce proveditelné?
Je. Co by nebylo? Stačí ústavní zákon, že se vracíme s poměrem rozpočtových kapitol před covid. A příští rozpočet sestavit už podle těchto pravidel. A hotovo. Když máte rozpočtové provizorium, také jedete podle předchozího rozpočtu. Tak teď by se jelo ne podle loňského rozpočtu, ale podle rozpočtu starého třeba 4 roky. Prosté, funkční.
A jen tak mimochodem, kdyby se postupovalo tímto způsobem, tak by postižena byla právě ta strana výdajů. O které jsem před chvílí mluvila.
V souvislosti s odkladem prezidentova podpisu pod novelou o valorizaci důchodů se hovoří o první roztržce mezi vládou a Hradem. Petr Pavel tím, že ji místo 31. srpna podepsal o den později, posunul její účinnost o měsíc, tedy na 1. října. Podle ministra práce Mariana Jurečky by kvůli tomuto odkladu zákona o měsíc mohlo jít do předčasného důchodu až 10 tisíc lidí, což by příští rok mohlo stát až 4 miliardy korun. Prý se ale šéf lidovců na prezidenta nezlobí. To je divné. Jsou ty 4 miliardy jen drobné, které nikde nebudou chybět, nebo to od ministra Jurečky byly jen plané řeči?
Spíš si ministr nechtěl prezidenta naštvat. To já si ho naštvu klidně. Myslím, že prezident nemá názor, snaží se hlavně si nenaštvat veřejné mínění, rozhoduje se tak, aby mu to moc nesebralo body veřejné obliby, a v této problematice důchodů jednoduše plave, proto kolem ní tak dlouho lavíroval.
Průměrná hrubá měsíční mzda v letošním druhém čtvrtletí meziročně vzrostla o 3100 korun na 43.193 Kč a nominálně se zvýšila o 7,7 %, ale při zohlednění vysoké inflace reálně její hodnota o 3,1 % klesla. Jde už o sedmý pokles v řadě – k tak dlouhému období ztráty kupní síly výdělků v historii České republiky ještě nedošlo. Už několik měsíců navíc držíme v Evropě velmi nepříjemný rekord. Jsme zemí s největším pádem životní úrovně. Kdo nebo co může tento trend, který asi ještě není u konce, změnit?
Ten trend změnit nelze. Smiřme se s tím. Některé věci zvrátit nejdou. Smrt taky nezměníte. On se ten trend změní sám – a změní se už brzy. Ale rozhodně nelze změnit tak, že někdo nějak rozhodne, přijme nějaký zákon, nějakou regulaci. Všechno souvisí se vším.
Dosud jsme mluvili o špatném vývoji veřejných financí. Ty veřejné finance, respektive vysoké výdaje státu, jsou jedním z důvodů, proč je inflace u nás vyšší než v jiných zemích. A protože vláda stále generuje tak vysoké schodky rozpočtu, tak také stále působí proinflačně. A protože působí proinflačně, také způsobuje to, že dochází k propadu reálných mezd. Jsou to všechno propojené nádoby. Prostě na počátku je tisk špatných peněz, je jedno, jestli ty peníze tečou do oběhu skrze centrální banku, nebo skrze vládu.
Kdybychom stále měli zlatý standard, toto by se nedělo. Ale zlatý standard je už dávno pryč, a tak je pro stát náramně jednoduché hrnout do oběhu nekvalitní peníze, tím způsobovat inflaci, zadlužení – a také propad reálných mezd.
Od ministra kultury Martina Baxy, který ještě před rokem tvrdil, že se koncesionářské poplatky za této vlády zvyšovat nebudou , jsme se dozvěděli, že se zvýší. Za Českou televizi už budeme platit 160 a za Český rozhlas 55 korun. Nově budou platit i lidé, co sice nemají televizi, ale vlastní zařízení, která může přijímat televizní signál, třeba mobilní telefon, který to umožňuje. Bylo už načase oběma médiím po dlouhých letech přilepšit, aby mohla naplňovat své veřejnoprávní poslání v požadované kvalitě?
Myslím, že bylo načase všechna veřejnoprávní média úplně zrušit a ponechat jen ta soukromá, která se sama uživí. Koneckonců chceme konsolidovat veřejné finance, ne?
Ministr dopravy Martin Kupka oznámil, že díky novele bodového systému bude od příštího roku možné zahájit kurz autoškoly k řízení osobního automobilu v 15 letech a šesti měsících. Od 17 let pak budou moct lidé řídit rok auto s dozorem mentora. Co se dá od tohoto rozhodnutí očekávat?
Nemyslím, že by to přineslo něco velkého. Celkem s tím nemám problém. Děti mohou na silnici nadělat slušnou paseku třeba i na kole, tak proč zbytečně tabuizovat auta. A jezdit pod dozorem mentora není špatný nápad.

zdroj: Parlamentní listy