Fiala nikdy neměl být premiérem. Zničil ODS a teď zničí Českou republiku, udeřila „siréna“ Janáčková

Fiala nikdy neměl být premiérem. Zničil ODS a teď zničí Českou republiku, udeřila „siréna“ Janáčková

Společnost je hluboce rozdělená a paralyzovaná. Myslí si to Liana Janáčková, někdejší senátorka, starostka a zkušená politička, která vždy nazývala věci pravými jmény. Přestože již jednou seděla v lavicích horní komory Parlamentu, rozhodla se, že se letos pokusí o comeback v dresu Svobodných. „Ráda bych, aby se poměr sil v Senátu opět přiblížil k onomu stavu, kdy bude fungovat jako opravdová pojistka demokracie,“ říká Janáčková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Co vás přimělo znovu kandidovat do Senátu? Jaké jsou vaše hlavní motivace a důvody?

V Senátu jsem působila v letech 2004–2010. Tehdy se ještě dalo říct, že doopravdy působil jako pojistka demokracie. Slušné prostředí, osobnosti, odborníci z různých odvětví života, věcné diskuse k nejrůznějším tématům. Dnes, kdy je složení Senátu poplatné vládnoucí garnituře, se stal Senát spíše „kývačem“ na mnohdy nesmyslné návrhy pocházející ze sněmovny. Stoosmička tam „válcuje“ opozici a Senát všechno odsouhlasí, to mi vadí. Ráda bych, aby se poměr sil v Senátu opět přiblížil k onomu stavu, kdy bude fungovat jako opravdová pojistka demokracie.

Jaká je podle vás nálada ve společnosti a co byste chtěla udělat pro její zlepšení? A jak vnímáte současnou politickou situaci v České republice a jaké jsou podle vás hlavní výzvy, kterým čelíme?

Společnost je hluboce rozdělená a paralyzovaná. Týká se to nejen třeba pracovních kolektivů, ale mnohdy i rodin. To tak nikdy nebývalo. Problém je, že vláda neuznává jiný názor než svůj. Kdo s ní nesouhlasí, je populista, extrémista, případně ruský šváb. A k ruce má samozřejmě média. Hlas obyčejných lidí, kteří se díky vládním opatřením dostávají do problematických životních situací, nechtějí slyšet. Žijí ve své bublině, odtržení od reality. EU a USA jsou pro ně vzorem, a proto slepě plní jakékoliv bruselské či americké příkazy bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad na Českou republiku. Vím, že jedna senátorka situaci nezmění, ale aspoň může hlasitě mluvit za lidi, které zastupuje. Nejhorší je mlčet, nadávat doma nebo v hospodě a nechat si všechno líbit. Opačný názor není dezinformace, občané, mající jiný pohled na věc, nejsou dezoláti a chcimíři, jak nás posměšně nazývají. Touha po míru musí být silnější než touha po válce.

Jak hodnotíte současnou vládu Petra Fialy a její dosavadní kroky? Co byste změnila, kdybyste měla možnost?

Současná vláda je nejhorší od revoluce, Fiala nikdy neměl být premiérem. Zničil ODS a teď zničí Českou republiku. Světový lídr s minimální podporou. Kdyby ta situace nebyla tak tragická, dalo by se říct, že je to dobrá komedie, ale bohužel není. Co rozhodla vláda a sněmovní stoosmička, případně podpořená Senátem, se na dlouho stane mementem arogance a síly moci. Od zrušení/zpomalení valorizace důchodů, návrh na prodloužení věku odchodu do důchodu, přes migrační pakt, podporu Green Dealu, vazalskou smlouvu o „bezpečnosti“ s USA, nezvládnutí energetické krize, vysokou inflaci, hysterickou podporu Ukrajiny, až po zvýšení koncesionářských poplatků České televize a Českého rozhlasu, odsouhlasení korespondenční volby pro Čechy žijící v cizině a přiznání českého občanství až do čtvrté generace, kteří už vůbec nemluví česky… A to vše jen pro to, aby se vyvolení udrželi u moci. Je to hnus. Změna? Přála bych si, aby lidé už konečně pochopili, že volit strany pětikoalice je zničující. Nejdůležitější volby nás však čekají v roce 2025, a to do sněmovny, ale už i letos v září, ve volbách do Senátu a do krajů, mohou lidé vyjádřit svůj názor a volit lépe pro národ.

Jaké jsou vaše klíčové cíle a priority, které chcete v Senátu prosazovat, pokud budete zvolena?

První priorita, která je časově nejaktuálnější, by bylo dopomoci zrušení protiústavní korespondenční volby. Dále mi jako bývalé starostce dlouhodobě vadí poměrný volební systém v komunálních volbách. Do zastupitelstev obcí se tak dostávají lidé s nízkým počtem hlasů, kteří se pak stávají tím pověstným jazýčkem na vahách, když se sestavují povolební koalice. To může nahrávat možnému vzniku korupčního prostředí. Běžně se pak vítězná strana či hnutí ocitá v opozici a volič, který jí dal důvěru, nemá šanci cokoliv změnit. Stejně špatná je dvoukolová volba do Senátu. V případě jednoho kola by se tam dostal kandidát s nejvyšším počtem hlasů. V tom druhém kole se vždy taktizuje a vyjadřuje se podpora těm, kteří se budou hodit do vznikajících povolebních koalic, buď na radnicích, nebo v krajích. Možná by se tím i zvýšila prestiž horní komory, kterou i díky manipulativní dvoukolové volbě mnozí občané považují za nadbytečnou. Jsou ale samozřejmě daleko důležitější problémy, které Senát musí řešit. Hlavně zabránit některým zhýralostem přicházejícím ze sněmovny.

Jakým způsobem chcete oslovit voliče ve vašem obvodu? Jaké komunikační kanály a strategie plánujete použít?

Své budoucí voliče budu oslovovat hlavně na sociálních sítích, částečně letáky do domovních stránek a také kontaktní kampaní. Nepříjemný je samozřejmě brzký poprázdninový termín, 20.–21. 9., takže na kampaň je málo času, ale to platí pro všechny kandidáty stejně.

Pod jakým hlavním heslem jdete do těchto voleb a proč jste zvolila právě toto heslo?

Do Senátu v roce 2004 jsem šla s heslem: Říkám, co si myslím a za tím si stojím. Toto heslo mne provází prakticky celým mým politickým životem od roku 1990. Třicet dva let v zastupitelstvu městského obvodu Ostrava-Mariánské Hory a Hulváky, z toho 28 let starostkou, jedno volební období v zastupitelstvu Moravskoslezského kraje a jedno období v Senátu. Do letošní senátní kampaně vkládám ještě jeden prvek, a to SIRÉNU. Tu, která lidi vyburcuje, probudí, ukáže světlo na konci tunelu a zároveň bude hlasem lidí, kteří věří, že se dá ještě leccos změnit. Více informací o SIRÉNĚ bude k dispozici během mé kampaně, #SIRENAJANACKOVA.

Jaká konkrétní opatření plánujete navrhnout nebo podpořit, která by měla pomoci řešit současné problémy ve vaší oblasti?

Největší momentální problém Ostravy vidím v očekávaném zvýšení nezaměstnanosti kvůli krachu Liberty, dříve Arcelor Mittal. Dotkne se několika tisíc, až desítek tisíc obyvatel. Stát by měl být nápomocen těmto lidem při hledání nového uplatnění. Druhý akutní problém, který má také vliv na nezaměstnanost v regionu, je absolutní nepodpora malého a středního podnikání. Mám obavu ze sociálního neklidu na Ostravsku. Nebudu sobě, ani nikomu jinému nalhávat, že jedno místo senátorky problem vyřeší. Chci se však aktivně účastnit veškerých jednání, která povedou ke zlepšení situace.

V čem vidíte hlavní výhody své předchozí zkušenosti jako senátorka? Jak tyto zkušenosti využijete ve své kampani a případně v Senátu?

Z mých protikandidátů má zkušenost s prací v Senátu pouze jeden. Myslím, že mít tuto zkušenost je ku prospěchu věci, pokud ovšem senátor pracuje zodpovědně a na sto procent. Mimochodem, pokud si vzpomenu na svou práci v Senátu, už v roce 2005 jsem navrhovala zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu do rozpočtu státu.

Rozhodla jste se kandidovat za Svobodné? Proč právě za tuto stranu? Je vám programově nejbližší?

Kandiduji jako nezávislá kandidátka za Svobodné a dá se říct, že se s jejich programem ztotožňuji ve většině bodů. Namátkou: zachování české koruny, zakotvení práva na hotovost, zrušení zákazu spalovacích motorů, nepodpoření korespondenční volby, neakceptování migračního paktu, nerušení práva veta národních států v EU, a tak dále.

Jaké konkrétní kroky plánujete podniknout, abyste zajistila, že váš hlas bude v Senátu slyšet a že budete schopna efektivně prosazovat své návrhy a myšlenky?

Osamoceně není člověk schopen prosadit své názory a návrhy. Je nutné najít v Senátu více lidí se stejnými zájmy a snažit se je podporovat tak, aby se názor stal většinovým a hlasovatelným.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Ing. arch. Liana Janáčková

Ing. arch. Liana Janáčková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31