Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Prima CNN: Zákaz aut a Euro 7 není demokratické rozhodnutí

Prima CNN: Zákaz aut a Euro 7 není demokratické rozhodnutí

Libor Vondráček v diskuzi na Primě hájil před poslancem STAN svobodnou volbu spotřebitelů a podnikatelů a kritizoval nadměrné regulace a dotace z EU, které podle něj brzdí inovace a zvyšují závislost na cizích zdrojích. Následkem nadměrné regulace podle Vondráčka klesá HDP České republiky v porovnání s USA i Čínou. Upozornil také na to, že stát nemůže předvídat, co budou lidé chtít v budoucnosti, proto by měl namísto zákazů nechat trh, aby se sám vyvíjel podle poptávky.

„Podporujeme vizi svobodné společnosti, která si poradí s jakoukoli výzvou. Pokud s námi souhlasíte, podpořte naši petici proti zákazu spalovacích motorů,“ sdělil v pořadu Co na to naše peněženka v duelu s Ondřejem Lochmanem. Tématem diskuze byla norma Euro 7, zákaz spalovacích motorů a jeho potenciální dopad na budoucnost českého automobilového průmyslu.

Videozáznam i přepis rozhovoru nabízíme níže.

 

CO NA TO VAŠE PENĚŽENKA (CNN Prima NEWS, 03. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

LV = Libor Vondráček, předseda strany Svobodní; TV = Tomáš Vzorek, moderátor; OL = Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN;

(ve vstupu: LN = Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09)

TV: No a před námi je dnešní duel. Ještě jednou představím své dnešní hosty. Ondřej Lochman, místopředseda poslaneckého klubu STAN. Hezký podvečer.

OL: Hezký podvečer vám i divákům.

TV: A předseda Svobodných Libor Vondráček, i vám hezký podvečer.

LV: Hezký podvečer.

TV: Začněme asi tím, že ministři Evropské unie schválili emisní normu Euro 7, ale schválili ji v takové té mírnější, kompromisní podobě. Ministr Martin Kupka to označil za velký úspěch. Můžeme to takto brát?

LV: Tak když jdete k nějakému soudnímu líčení a hrozí vám trest „kudla do zad“, jak řekl vlastně mluvčí Volkswagenu v České republice, a pak dostanete jenom pětadvacet na holou, tak samozřejmě to můžete považovat tak trochu jako úspěch, ale já bych se z těch pětadvaceti na holou úplně neradoval.

TV: Tak to bylo s velkou nadsázkou. Jak to vnímáte vy?

OL: Tak vidím, že to dneska bude veselé. Každopádně úspěchem to rozhodně je. Podívejte se, když přišel návrh normy Euro 7, tak upřímně, když jsme se na to podívali, tak, dobře, my chceme chránit životní prostředí, chceme všichni, abychom dýchali lepší vzduch kolem nás. To je fajn. Nicméně ten časový harmonogram, který byl nastavený, tak tomu prostě neodpovídal. Když jsme se zeptali našich automobilek, tak ty rozhodně z toho byly, nechtěl bych říct zděšeny, ale byly z toho velmi nepříjemně překvapeny, protože když dneska automobilky se zajímají o elektromobilitu, tak to je to místo, kam rvou tam ty peníze, kam investují peníze. A to, že se půjde cestou elektromobility, se rozhodlo již před pěti, sedmi lety. Dneska mají nastavené plány. To nejhorší, co můžeme našim automobilkám udělat, je, když budeme chtít po nich, aby investovaly do vývoje spalovacích motorů a do vývoje elektromobilů naráz. V tu chvíli ony samozřejmě budou muset postupovat v obojím naráz a nebudou mít dostatečné peníze na to, aby jednu věc dělaly pořádně. Toto jsou mimochodem ne moje slova, ale to jsou slova, která jsem konzultoval přímo s vedením jednotlivých automobilek a dívaly se na to tímto směrem. Takže to, že ta norma Euro 7 se povedla takto vyjednat, je úspěch a já bych dokonce řekl, že je to takový úspěch, že konečně bychom mohli některým vysvětlit, že diktát Bruselu neexistuje, protože naší iniciativou, naším rozhodováním jsme si k sobě vtáhli partnery a ty partnery jsme přesvědčili o tom, že je potřeba tu normu změkčit. Takže je to určitě dobrý výsledek. Není to stoprocentní, ještě bych trošičku, určitě by se dalo lehce ubrat v některých věcech, ale v čase se to protáhne a ty kritéria zůstávají u Normy Euro 6 pro užitkové automobily a osobní. To znamená, nebude to znamenat žádné rychlé zdražování pro lidi, kteří si chtějí koupit malé auto.

TV: No, já jsem se chtěl původně ke konkurenci z Číny, k čínským automobilům, dostat později, ale vy jste mi vlastně trochu nahrál tím, že jste říkal, že pokud se bude investovat jak do spalovacích, tak do elektromobilů, takže vlastně to pro ty firmy nebude dobře. Já na to možná navážu otázkou, protože v Číně se velmi investuje do vývoje elektromobility, vyvíjejí se tam motory, vyvíjejí se tam baterie. A mě právě napadlo v souvislosti s tím, jestli když právě budeme opravdu se držet těch spalovacích motorů stůj co stůj, jestli nám neujede znovu vlak?

LV: Tak před lety tady byly na stole plazmové televize, LCD televize, výrobci investovali do obojího a průběžně se rozhodli, co jim dává větší smysl. Stejně tak se i výrobci v autoprůmyslu dokážou sami rozhodnout bez toho, aniž by jim někdo říkal, co mají nebo nemají dělat, a visel nad nimi třeba zákaz v roce 2035, kdy skutečně to má být ukončeno. Takže já bych to nechal na těch výrobcích. Myslím si, že oni jsou dostatečně chytří na to, aby si spočítali, co mají a nemají dělat. A v tomto smyslu je logické, že v Číně se zaměřují na elektromobilitu, protože Čína do jisté míry vlastní většinu těch dolů, i třeba v Africe, kde se těží kobalt, kde ty děti to kutají, a potom díky tomu můžou být mnohem více konkurenceschopní při výrobě těch baterek. U nás k tomu dostatečné zdroje nemáme. Samozřejmě se bavíme o lithiu, ale pořád se absolutně nedá mluvit o tom, že bychom měli stejné podmínky jako Čína, pro to být dostatečně konkurenceschopní při výrobě elektromobilu. My umíme dělat normální auta, těch je tady 6 milionů v současnosti, i lidé je preferují v současnosti, a o tom, co bude v budoucnu, ať si rozhodnou budoucí generace. Ale nedělejme to za ně.

OL: Já bych na to rád…

TV: Já ještě se jenom zeptám, kolik znáte evropských výrobců LCD a plazem, kteří se prosadili na světovém trhu?

LV: Tak dneska, dneska už je to možná trochu jiná pohádka. Dneska už víme, že v podstatě jenom LCD je to, co si vybrali za tu cestu, ale před 20 lety se tady spekulovalo o tom, co se prosadí. A já určitě nemůžu přijmout to, že je to nějaká výhra. Pro mě jako pro občana by byla výhra, kdyby politici vytvářeli takové předpisy, po kterých je poptávka. A pokud vím, tak ani současná koalice, ani nikdo jiný v rámci kampaně netvrdil, že lidem jako servis dají normu Euro 7, ať už v jakékoliv podobě. A pokud se tady často skloňuje demokracie, tak demokracie je o tom, že se převážně teda dělají ty normy, které chtějí voliči a ne, že se tady něco vytvoří a pak se tváříme, že to je součást demokracie. Není to tak. My sbíráme podpisy po celé republice proti zákazu aut na benzin a naftu. A i v Mladé Boleslavi, kde jsme stáli před tou fabrikou a chodili tam i studenti střední školy v rámci teda Škodovky, tak ti lidé si prostě nepřejí tyto věci. Nechtějí ani normu Euro 7, ani zákaz aut na benzín a naftu, jejich výrobu a následně i jejich používání, takže v tomto smyslu pro mě to prostě není demokratické rozhodnutí.

TV: K tomu se dostaneme. Pane Lochmane.

OL: Dvě hlavní reakce. První, co si rozhodnou výrobci. Tak když jsem se bavil s výrobcem, jsem z Mladoboleslavska, tak možná budete vědět s kterým, tak, ptám se, a kdyby tady nebyly ty jednotlivé regulace, přešli byste na elektromobilitu? A jaká byla odpověď? Ano. A proč? Zcela jednoduché. Vývoj, říkají, vývoj nezastavíme. Takže když máme lepší technologii, chceme lepší technologii. Rádio máme dneska v autě úplně jiné, než já jsem měl ve své Felicii v roce 1998. Takže jedna věc je technologie, druhá věc je, že pak je tady také nějaká odolnost dodavatelských řetězců. Vy jste říkal, co je pro ně výhodnější. Já jsem se ptal přesně na tuto otázku těch výrobců a řekli mi, no, víte, převodovka, motor, to je tolik součástek, že ta odolnost toho řetězce, kde si všude koupíme tu součástku po světě, ta je pro nás složitější než mít tu baterku a ten elektromotor. V tomto je to pro nás výhodnější. A poslední, to je pro ty výrobce samozřejmě důležité, protože oni myslí o ekonomice a myslí na to, aby se jejich produkt prodal, je taky o tom, že oni říkají, a máme tam mnohem víc automatizace. Já jsem byl před 14 dny se podíval ve Škodovce, ve Škoda Auto na jejich výrobnu, na jejich montáž vlastních elektrobaterek a je to velmi automatizované, takže výrobci by na to přešli tak či tak. Je pravda, že možná pomaleji, to říkají i oni, my bychom na to šli pomaleji, možná bychom chvilku jako váhali, ale rozhodně by tam přešli. A pak jedna věc, když jste mluvil o té petici, taky jsem to konzultoval s výrobci. Co si myslíte o zákazu nebo zákazu, o tom, že se zde budou regulovat spalovací motory. Tak oni mi řekli, prosím vás, to poslední, co politici nedělejte, že teď změníte směr. My, když hedgujeme tzv., když si nastavujeme nákup drahých kovů, tak to děláme pět, tři, pět, sedm let dopředu, myslím. Máme nějaký směr, víme, že jsme se rozhodli pro elektromobilitu, ta už je tady. Je to věc, která je nezvratná. Když se podíváte na citace pana Jahna ze Škody Auto, tak je to věc nezvratná. Jde o to, aby to nebylo příliš rychlé. A já vždycky říkám, když se bavíme o elektromobilitě, pojďme se bavit o tom, aby to, aby samotný trh na to byl připraven, aby na to byly připraveny dodavatelské řetězce, abychom na to měli připravené produkty, protože kdybychom říkali, nedělejme to, no tak potom mně to připomíná, víte, mně to připomíná to, že když dorazilo první rádio do vesnice, tak lidi se koukali pod stůl, jestli tam není kapela. Když byste se jich zeptal, když to říkáte, zeptejte se lidí, co chtějí, kdybyste se ptal lidí, jestli chtějí daně, tak vám řeknou, že ne. A když se jich zeptáte, jestli chtějí zdravotnictví zdarma a školství zdarma, tak vám řeknou, že ano. A vy to z něčeho musíte platit.

TV: Já se možná zeptám, jestli elektromobilita je skutečně jako definitivní, protože je řada odborníků, která pořád tvrdí, že je to slepá ulice.

LV: Ne, je to hra na to, že to je definitivní. Samozřejmě to není možné. Dneska je už …

TV: Nicméně stále, stále trvá ten termín 2035. Zákaz spalovacích motorů i když se zmírnil, to Euro 7…

LV: Tak, bohužel je to v tuto chvíli schváleno na rok 2035. Ale my víme, že v roce 2026 proběhne review v rámci Evropské unie, a moc doufáme, že už v tom roce 2026 se od tohoto zákazu ustoupí, protože pan kolega velice správně tady argumentuje technologickým pokrokem, ale nikdo kapely nezakazoval, když se tu zaváděla rádia. Nikdo nezakazoval stará rádia v autech, když se tady zaváděla nová rádia. To znamená, ty věci se prosadí, pokud se mají prosadit. A pokud říkáte, že skutečně výrobci vám říkají to, co tvrdíte, a já jsem u toho nebyl, nemůžu to rozporovat, tak oni nepochybně nepotřebují žádný zákaz na to, aby ty kroky dělali. To znamená, je potřeba si na rovinu říct, ano, je tam méně subdodavatelů, ale současně daleko větší závislost na těch čínských surovinách, na čínském dodávání těch baterek. To znamená, ano, my budeme trochu méně zranitelní skrze vlastní subdodavatele, kteří tady zaměstnávají, 15 % lidí v České republice je v tuto chvíli napojeno na autoprůmysl, automotive. Ve chvíli, kdy my začneme vyrábět, a automobilky velice optimisticky říkají, že by se snížila produkce aut třeba jenom o 40 %, když by se vyráběly elektromobily, tak logicky 40 % lidí, kteří v tuto chvíli pracují přímo v autoprůmyslu, tak asi přijde o práci, protože se bude vyrábět méně aut. Současně přijdou o práci ti, kteří se účastní toho subdodavatelského řetězce, protože těch součástek bude daleko méně, ale zato o to více budeme pomáhat té Číně a o to více budeme zranitelní z této strany.

TV: Mě ještě napadá jeden argument, v Česku máme jedny z nejvyšších, největších nalezišť lithia na světě. Nemůže nás právě tohle třeba naopak vykopnout někde úplně jinde?

LV: Určitě. Určitě jako prozkoumejme to, věnujme se tomu, ale my dneska nemáme dostatečné množství obnovitelných zdrojů ani dalších zdrojů, které považujeme tzv. za čisté, abychom tady poháněli současně naši spotřebu…

TV: Myslíte Česká republika nebo Evropská unie?

LV: Česká republika. Kdyby tady místo těch šesti milionů aut na benzin a naftu bylo šest milionů elektromobilů, tak musíme výrobu zvýšit dvojnásobně. Naše přenosová síť na to není absolutně připravená, to znamená, je otázka času, kdy se ten zákaz zruší, protože to prostě nebude realizovatelné …

OL: Já bych chtěl jen…

LV: My tu elektřinu nevyčarujeme. A já doufám, že se to zruší už v tom roce 26, protože ve chvíli, kdy se to v tom roce nezruší, tak více firem to tu zavře, více firem propustí lidi, pak odstoupíme od toho zákazu, ale ty firmy už znovu ty lidi nenaberou a bude pozdě. Takže nedělejme si to, proboha, střílíme se do vlastní nohy.

TV: Pan Lochman si dělá spoustu poznámek, takže je to vaše.

OL: Já jsem si tady udělal celou jednu stránku poznámek. Už jsem dlouho neslyšel tolik zajímavých záležitostí, co tu řekl kolega. První. Viděl jste, jaká je u nás nezaměstnanost a jaký tlak je na to, abychom nepřijímali migraci, jakoukoliv. Ekonomickou. Když se dneska dohadujeme s vnitrem a se zahraničím, aby se dala nějaká kvóta na to, že přijmete někoho, nevím, z Malajsie, odkudkoliv, tak vám řeknou, ne, co nejmenší, protože lidi to nechtějí. Ale přitom nezaměstnanost máme minimální, prostě nemáme dostatek lidí na tom trhu. Já se vůbec nebojím o to, že by lidi přicházeli o práci. Prosím, nestrašte tady s tím, protože naše nezaměstnanost v danou chvíli je tak nízká a bude dlouhodobě nízká, že se to, že prostě jako my bychom potřebovali víc lidí, ale nemáme. Tak buďto musíme na tom zapracovat, já mám tři děti, doporučuji každému na tom pracovat, anebo musíme přijmout lidi odjinud, anebo, pokud je nechceme, tak musíme automatizovat. A v tu chvíli, ať jdou dopředu automobilky a automatizují. Přenosová síť, hrozně zajímavé. Doporučuji vám, můžu vám dát pár kontaktů na kolegy z Norska. Když jsem se jich ptal na to, kolik mají elektromobilů, jsou přes 80 %. Mimochodem Norsko má ten zákaz nastavený na rok 2025. U Číny se bavíme o roku 2035 nebo 40, záleží, na co se díváte. Těch zákazů, když se podíváte po světě, tak je mnohem, mnohem víc, protože vždycky se něco reguluje. Přece i během minulých let nebo minulých desítek let, když se přecházelo na různé technologie, tak ten stát se rozhodoval, co více vyrobí, jakou surovinu, čím bude pohánět ty jednotlivé stroje. My už taky dneska nemáme parní lokomotivy, protože trakce elektrická je prostě lepší. A zpátky k tomu Norsku. Tam se jim podařilo to, že mají více než 80 % dneska elektroaut, přes noc je nabíjejí. Ta soustava, naopak se samozřejmě vyrovnávají tam ty jednotlivé objemy elektřiny, takže v tom je to vlastně příznivé. Co se týká elektřiny, když se podíváte na dnešní rozvoj solární energie, tak to samozřejmě bude velmi zajímavé pro rozvoj elektromobility. K lithiu, chtěl jsem jenom poznamenat, souhlasím, lithium máme, pojďme ho vytěžit, jak nejlépe budeme umět, co nejlépe a ekologicky, pokud to půjde. Já sám nyní podávám pozměňovací návrh k liniovému zákonu na to, abychom mohli zrychlit těžbu lithia. Protože tam opravdu máme 4 % světových zdrojů, jestli se nepletu. Takže to jsou ty hlavní poznámky, já bych jich měl mnohem více…

TV: Já vám do toho ještě vstoupím, samozřejmě přenosová soustava je jedna věc. Druhá věc je, umíte si představit, že by lidé na sídlištích, kde by nabíjeli oni ty elektrovozy?

OL: Tak vy musíte rozšířit celý ten systém.

TV: No, ale za těch pár let, vy si umíte představit, že by to bylo reálné za … vystavět?

OL: Tak podívejme se na ten, pojďme se podívat na ten harmonogram. Vždycky se bavíme o nějaké transformaci, ať už je to z parní lokomotivy na elektrickou, z auta na elektroauto, dneska spalovacího motoru, tak musíte mít nějaké transformační období. To samozřejmě vždycky je nejdřív na začátku experiment, pak to vylaďujete. Vzpomeňme si na to, jak se připravovaly první letadla, ty taky nevypadaly úplně bezpečně. No a nakonec máte nějakou síť a systém, který vám funguje. Když se podíváme dneska na Holandsko třeba, poměrně srovnatelné z hlediska plochy státu, 130 000 dobíjecích bodů, Česká republika loni na podzim 2 800, letos, teďka v létě, 3 800.

TV: Dobře, ale bavíme se o 11 milionech lidech, z toho, dobře, je třeba 5 milionů aut ….

OL: Tak to jenom chci říct, že vy potřebujete, aby vám narostla ta síť a potom například některé developerské projekty, které dneska staví domy nové, tak když se s nimi bavím, tak už říkají, dobře, my dole chceme elektro nabíječky, někteří vytvářejí taková hnízda, které mají solární střechy, a tam mají ty elektro nabíječky. Takže to jsou ty jednotlivé systémy. A krom toho ve velkých sídlištích já bych si přál, abychom co nejvíce využívali hromadnou dopravu. To je ten cíl.

TV: Nechám vás také reagovat.

LV: No, pan kolega tady trošku odbočil v rámci té nezaměstnanosti, určitě bychom se o tom mohli dlouze bavit, ale já se teda pozdržím u toho tématu.

TV: Ale ta nezaměstnanost je skutečně nejnižší v Evropské unii, já pokud jsme tam ….

LV: Ale to je samozřejmě pravda, kéž by to tak vydrželo i delší dobu a kéž bychom dělali ty kroky daleko dřív k tomu, aby tady více pracovních sil bylo. My jsme to samozřejmě připomínali, ale v tuhletu chvíli bohužel slůvko strach, jako že my strašíme, samozřejmě celá zelená ideologie je postavená na strachu a řešení centrálně. Tyto zákazy samozřejmě nelze srovnávat s tím, kdy jsme prostě přešli kvůli efektivitě z parních strojů na něco jiného. To byl plynulý vývoj, nikdo parní stroje nezakazoval. Elektromobily tady například byly i před sto lety. V nějaké fázi se to ukázalo jako slepá vývojová cesta, dneska to je třeba jinak a ať se ty technologie vedle sebe properou. Určitě ne náhodou dneska 25 000 lidí má elektromobil a 6 milionů lidí má auto na benzin a naftu. A mně skutečně přijde…

OL: V České republice.

LV: Ano, v České republice. V České republice totiž nemáme taky stejné možnosti, co se týče přírodních zdrojů, jako třeba Norsko na to, abychom vyráběli tolik elektřiny. Takže dneska je to takhle, určitě jsme se tady o tom už bavili, že nedokážeme postavit jaderné elektrárny tak rychle, jak by bylo potřeba, abychom tu energii dokázali v roce 35 mít. A přijde mi, že pan kolega je trochu v rozporu vůbec s filozofií hnutí STAN, protože tam se mluví o tom, že to má jít zespodu, tam jsou ti starostové, tam každá ta obec by si to tak trochu dělala po svém. Nechme ty lidi dělat si to po svém a nediktujme jim nic ze shora, protože to prostě není cesta, to je čínská cesta a já nechci jít čínskou cestou. Ať si Číňani zakazují, co chtějí, já chci žít ve svobodné zemi.

TV: My se k Číně dostaneme za chvilku, ještě vás nechám samozřejmě reagovat.

OL: Já jenom. Co to je za nonsense, co to je za nesmysl „nechme dělat starosty po svém výrobu elektřiny“? Ano, částečně, to bychom ještě mohli. Nechme je vytvářet, nechme je, aby si měli vlastní rafinérie, jak to myslíte, mají vytvořit celý systém elektro nabíječek pro celou republiku? Přece vy můžete mít na samosprávě mít nějakou část, ale samozřejmě zájem toho, zájem té samosprávy, já jsem byl osm let starostou, zájmem mé samosprávy bude, abych dobře spravoval to místo, abych co nejvíce chránil ty své občany. Když mi někdo přijde s liniovou stavbou, tak budu chtít buď co nejvíce vymlátit pro své občany, ale rozhodně nebude mým cílem, aby se z Drážďan dobře dojelo do Prahy. To je cíl toho státu, to musí prosadit stát, a proto je potřeba také něco systematicky plánovat. Kdybyste to dělal tímto způsobem, no tak prostě nevytvoříte žádný funkční systém. Kdybyste to vytvářel úplně všechno odspoda. Vy můžete odspoda nechat spravovat decentralizovaně, co nejlépe tu svoji obec, ale ty systematické státní věci musíte samozřejmě tvořit nahoře. Třeba …

TV: Dobře, ale Starostové, omlouvám se, Starostové jsou ve vládní koalici, vy můžete i nahoře.

OL: Proto to říkám, protože třeba když mluvíte o elektřině, rok 2035, pokud to dopadne a třeba se to posune o dva, tři roky. My jsme, už jenom říkám, že ty samotné elektro automobilky říkají, prosím vás, neposouvejte nám to ještě dál, protože my máme nějaké plány a když se to posune, tak do roku 50 tady budete mít stále auta se spalovacím motorem. Minimálně, minimálně do roku 50. Máme před sebou 25 let. Podívejte se na tu naši republiku, co všechno se za dvacet pět let změnilo. Tady máme dneska takovéhle mobily. Já si pamatuji, když jsem vyrůstal, tak jsme ve vsi měli jedno místo, kam se chodilo za telefonem. Za 25 let, za 30 let se dá udělat hrozně moc. To se dá udělat opravdu hrozně moc. A třeba transformace naší elektrické sítě a zdrojů, dneska třeba je nový pozměňovací návrh k liniovému zákonu právě k tvorbě třeba modulárních atomových elektráren, tak tyto věci můžeme do roku 2050 vyřešit.

TV: Pánové, pojďme to teď trochu posunout. Už jsme tady nakousli Čínu a čínský trh. Konkurenceschopnost Evropy právě vůči čínskému trhu, to je dlouho diskutované téma. V čem vidí největší hrozby europoslanec Luděk Niedermayer? Tady je jeho komentář.

LN: Dělají mi starosti dvě věci. Zaprvé v Číně. Čína je schopna prodávat ty auta, a nyní mluvím třeba o identických autech, které se vyrábí v Evropě, elektromobily, protože některé koncerny tam vyrábějí své elektromobily za nesrovnatelně nižší ceny. A teď nemluvím o deseti, dvaceti procentech, ale jeden z evropských koncernů měl teďka určitou promo akci a v Číně prodával ty auta za cenu o polovinu nižší, respektive dokonce ještě nižší než v Evropě. Druhá věc je, nedávno vyšla zajímavá zpráva agentury Reuters, která varuje před tím, že v je v Číně obrovská přeprodukce nebo nadkapacita v automobilovém průmyslu, a ta dosahuje takové úrovně, že využití těch čínských továren je jenom mírně nad 50 %. To je, to jsou čísla, za kterých by v Evropě nikdo nebyl schopný provozovat podniky. A proto je opravdu legitimní obava, aby tamní vedení se nerozhodlo, že ten problém nadprodukce, který už vede k tomu, že tam drasticky klesají mzdy zaměstnanců v těch automobilových továrnách, aby to nezačali řešit dotováním exportu.

TV: Tak oba pánové si opět dělali poznámky tady, takže necháme je reagovat. Já jenom podotknu, že čínská ekonomika opět se už zvedá opět po těch covidových restrikcích, takže máme se skutečně bát čínské konkurence?

LV: Tak vzhledem k tomu, že vlastně od roku 2008, kdy jsme v Evropské unii zavedli v druhé fázi emisní povolenky, tak Čína předstihla naše HDP, předtím byla třikrát menší se svým HDP, Spojené státy tehdy byly na stejné úrovni, dneska jsou o 20 % lepší než celá Evropská unie, tak se pochopitelně bát musíme. A cestou není zavádění cel. Evropská unie byla historicky postavena na principu výměny zboží v rámci toho volného obchodu a my se teď snažíme, to, že tady poškozujeme vlastní výrobce, tak se to snažíme kompenzovat tím, že snad uvalíme nějaká cla na dovozové zboží.

TV: To my už jsme znovu také tam okomentovali, že zavedení cel by také některé evropské automobilky výrazně poškodilo.

LV: No a samozřejmě je to otázka nejenom těch aut, ale je to otázka i dalšího zboží, kdy se výhledově k tomu směřuje. Dokonce jsem četl nějaký příspěvek pana Peksy, že bychom snad měli vybrat 80 miliard USD na clech ve chvíli, kdy se zavedou ty v tuto chvíli uvažované. No ale kdo to zaplatí? Zaplatí to spotřebitelé, a to jsou asi čtyři tisíce korun na hlavu. To znamená, každý vlastně v rámci těchto cel bude muset vytáhnout o tolik více peněz, aby si koupil něco, co potřebuje. Takže prostě my si nepomůžeme tím, že budeme zavádět cla. Buďme lepší, buďme lepší než Čína, nepenalizujeme ji.

TV: Já se ještě možná krátce vrátím ještě k tomu Euro 7, k té zmírněné verzi. Pomůže to českým nebo respektive evropským automobilkám v té konkurenceschopnosti, alespoň dá jim to nějaký čas?

LV: Do jisté míry určitě, určitě je to dobře, že tady došlo k tomu schválení mírnějšího. Nicméně pro mě, a já tomu nerozumím, když mluvím o té centralizaci, tak pro mě to, že budeme určovat, co se má vyrábět a co si lidi mají kupovat, to je to centrální rozhodnutí, logicky. Ne výstavba elektráren nebo budování infrastruktury, to samozřejmě musí být centrálně, ale tohleto je něco, co jsme si prostě mohli odpustit. A bohužel ty automobilky v tuto chvíli už prostě vědí, že my jsme schopni takové centrální zásahy dělat, že jsme je schopni vynucovat, a když dostaneme nějaký jiný skvělý nápad, dost možná se zase něco změní. Třeba přitvrdíme, kdo ví. Já bych od těchto věcí zcela ustoupil.

TV: Pojďme od začátku. Konkurenceschopnost evropského trhu vůči Číně, zavádění cel. Jak to vidíte?

OL: Několik poznámek, jednu reakci. My, někdy jsou regulace potřebné. Nechcete dávat lidem věci, které jim škodí, například. A to je třeba, musíte testovat léky.

LV: Auta jim škodí.

OL: Musíte, řešit to, že v některých potravinách by se nemělo objevovat to, či něco druhého, protože samozřejmě, když by bylo něco nejlevnější, tak to ti lidé budou kupovat, ale my se musíme rozhodnout a nemusí to být dobré a chceme, aby měli něco, co je opravdu jako super levné, ale přitom to nemá tu kvalitu. Proto jsou některé regulace potřeba třeba v potravinářském průmyslu. Podobně je to tady, protože já jsem, když jsem byl teďka před rokem, myslím, v Japonsku a v Jižní Koreji, tak jste byl v tom centru, dýchal jste čistý vzduch a bylo tam poměrně ticho a jezdilo kolem hodně aut.

TV: O jaké formě regulace mluvíte teďka?

OL: Tak já chci, ne, já tady tím chci jenom říct, že to, co říká kolega, že nemáme říkat lidem, že nemáme lidem regulovat některé produkty, tak dneska je mnoho produktů regulováno, protože jinak by byly samozřejmě z čehokoliv vyrobené, v jakýchkoliv podmínkách, my bychom si to koupili a ani bychom nevěděli, co máme, a nakonec by to mohlo poškodit naše zdraví. Tohleto přece taky vede k tomu, aby to naše zdraví nebylo poškozeno. A k té Číně, cla, je to samozřejmě jedna z variant, ale není to varianta, kterou já bych preferoval, protože, a myslím, že to zaznělo.

TV: No je to tam. Poškodí to řadu…

OL: Že to zaznělo i o evropských automobilech u kolegy Vondráčka i v té vaší úvodní znělce, prostě Čína si vybere jinou oblast a dá nám cla tam, to my na tom mnoho nevyhrajeme. My musíme být, a tady konečně souhlasím v jedné věci, my musíme být lepší. Nám utekl vývoj té části, protože Čína prostě má některé zdroje. My jsme to podcenili, chtěli jsme často něco levného, rychlého v krátké době, no a tím vám uteče ten vývoj, protože neinvestujete do něčeho lepšího. Když dneska budete investovat do elektromobility, tak za 10 let se vám to vrátí. Já skoro bych si rád tady na kolegu vzal číslo a potkal se v roce 2035 anebo 36.

TV: Takže z vašeho pohledu, když teď budeme investovat do výroben elektrobaterii, čipů apod., jsme schopni to dohnat?

OL: No, samozřejmě, když do toho budeme investovat, tak budeme, stejně jako když třeba dneska Polsko výrazně investovalo do dálnic, tak bude mít vyšší HDP proti nám za chvíli, protože přiláká více investorů, když budete investovat dostatečně.

TV: Polsku už výrazně investovalo právě i do těch továren…

OL: Přesně tak. A když budete investovat do čipů a do těchto technologií, tak za chvilku budete napřed. Kdo bude, kdo je napřed, tak má přece lepší výdělek a má taky lepší produkt. Takže toto je to řešení a zmírnění normy Euro 7 bylo jedno z řešení, jak pomoci tomu, abychom právě, když to řeknu na rovinu, netlačili na ty naše výrobce, buďte ještě lepší ve spalovacích motorech, naopak investujte do té elektromobility. Takže to byl ten cíl a v danou chvíli si myslím, ještě bych chtěl taky říct, že pro čínské výrobce přece platí stejné normy, které musí dodržet tady v České republice. Oni musí splňovat stejné věci. Takže ten klíč je, aby ty naše automobilky byly lepší. K tomu musí být větší vývoj a lepší automatizace.

LV: Tak já už mám připravenou vizitku, abychom si s panem kolegou zavolali v tom roce 2035.

OL: Já jsem jenom chtěl říct, že v ten rok předpokládám, že budete chtít elektroauto, protože v ten rok už to elektroauto bude něco, co budeme chtít víc než tamto se spalovacím motorem.

TV: No, pojďme spíš k té konkurenceschopnosti.

LV: Víte, to je právě to, v čem se s panem kolegou lišíme, protože já si netroufám předpokládat, co budou lidé chtít, já to nechávám na nich. A takhle jsme historicky mysleli, že uděláme …

TV: Tohleto, budou chtít, co pro ně bude výhodné.

LV: Tak takhle jsme si mysleli, že bude dobré, že uděláme krok předem, když začneme rozdávat dotace na plynové kotle. A pak jsme zjistili, že vlastně, protože to není diverzifikovaný zdroj plynu, tak jsme se tím dostali ještě více do úzkých. Takže ono vždycky, když se v centru udělá nějaké takové rozhodnutí, které je dlážděné dobrými úmysly, tak ne vždy to potom vede tím správným směrem. A právě ta diverzifikace, to že ti lidé si rozhodují sami, jakou cestou půjdou, tak to je to na čem tady byla…

TV: No někdy je třeba ukázat směr, protože držet se za každou cenu něčeho, co je už v podstatě odsouzeno k tomu, že zanikne, tak to nám vezme právě ten náskok.

LV: Lidé by chtěli mít Hyperloop od Elona Muska, ale prostě na něj nemají nebo to tady zatím neexistuje, ta možnost, tak zatím si to prostě nekoupí, oni si koupí na to, co mají, a to, co třeba vidí kolem sebe.

TV: Dobře a vy se třeba nebojíte, že zaspíme, že nám zase ujede vlak?

LV: Ne, určitě ne. Já se nebojím, že když tady bude svobodná společnost, tak že naši výrobci, naše české ručičky si poradí a že prostě budou nabízet to, po čem je poptávka. Já se bojím toho, že budeme slepě následovat tu cestu nějakého řízení, když jsme tady skutečně přeregulovaní. A to, že nám klesá HDP vůči nejenom Číně, ale i Spojeným státům, to je prostě něco, co se nedá okecat, to je prostě realita a je to důsledek německé zelené politiky, Energiewende. Je to důsledek všech regulací, toho, že si tady komplikujeme život, a my to chceme řešit dalšími regulacemi a další snahou něco centrálně řídit.

TV: Dobře, už máme jenom pár vteřin do konce. Proč se třeba nedaří Škodovce na čínském trhu?

LV: Těžko říct asi v tomto smyslu nejsou…

TV: Tam jí poklesl prodej o 23 % jenom za loňský rok…?

LV: Asi nejsou schopni nabídnout produkt, který by v Číně byl žádoucí. Zase tady asi lidé mají jinou potřebu.

TV: A není to tím, že právě tam sázejí už na modernější technologii?

LV: Možná jsou i Číňani v tomto směru trochu patrioti chtějí podporovat své…

OL: Velmi krátká reakce. Škodovka zde dlouho vyvíjela a souhlasím s tím, že prostě v tom vývoji najednou ta čínská auta byla rychlejší, ale třeba ve Vietnamu nyní Škodovka chce investovat a už i tam chtějí, aby měli elektromobilitu. Jednu věc, já jsem tady panu kolegovi přinesl takovou mašinku parní. Je to parní mašina, je to jenom taková hračka. Nevzal jsem ji svému synovi, ten jich má víc.

TV: Já vám ji předám.

OL: Pan redaktor vám ji předá.

LV: Děkuji.

OL: Já bych chtěl jenom říct, že opravdu nechceme mít parní mašiny a pojďme dopředu. A doufám, že spolu najdeme i společnou řeč v tom roce 35.

LV: Tak taky podpořte tu naši petici, aby se to nezakazovalo….

TV: Na závěr jsme si předali dárek, pánové, bohužel čas pro tento pořad nám vypršel. Ondřej Lochman, Libor Vondráček. Pánové, oběma díky, že jste přišli. Přeji vám krásný večer.

LV: Děkuji.

OL: Pěkný večer vám i divákům.

TV: No a z dnešního pořadu Co na to vaše peněženka je to už vše. Doufám, že jste se bavili, a pokud vás ekonomická témata baví, tak se určitě dívejte i večer na Svět financí s Lukášem Kovandou z Trinity Bank. Já vám přeji krásný večer.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31