Nedostatek léků a plýtvání penězi ve zdravotnictví, Miroslav Havrda a Tomáš Zdechovský na Prima CNN

Nedostatek léků a plýtvání penězi ve zdravotnictví, Miroslav Havrda a Tomáš Zdechovský na Prima CNN

Pro Prima CNN se náš místopředseda MUDr. Miroslav Havrda vyjádřil ke stavbě nové továrny na penicilin i k nedostatku léků. V duelu s ním byl Tomáš Zdechovský, který překvapivě přikyvoval, když náš místopředseda přirovnal současnou EU k RVHP. Nedostatek zboží a ekonomická stagnace mají totiž dnes stejné příčiny jako před 40 lety… #nedostatekleku #rvhp #eu

ZPRÁVY PLUS (CNN Prima NEWS, 04. 10. 2023)

(Přepis rozhovoru)

ÚČASTNÍCI:

JK = Josef Kluge, moderátor; TZ = Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU-ČSL; MR = Miroslav Havrda, místopředseda strany Svobodní;

(ve vstupech: AS = Alena Schillerová, hnutí ANO; SD = Sabina Dračková, reportérka)

JK: V Česku je nedostatek léků, včetně tak základního jako je penicilin. Nechtějí nám je výrobci prodávat, protože jim za ně nabízíme málo peněz, to bude hlavním tématem zpráv Plus. Nejprve si ale poslechněme, co řekla o zdravotnictví poslankyně hnutí ANO a taky bývalá ministryně financí Alena Schillerová dnes v našem ranním vysílání.

AS: Je to celý blok problémů, ale začnu rozpočtem, protože to je mi nejbližší. Vláda schválila rozpočet a já si dovolím upozornit, že schválila snížení rozpočtu Ministerstva zdravotnictví o jednu třetinu. Z 16 miliard na 11 miliard. To je opravdu obrovský, brutální zásah a teď si uvědomme, že při jedenáctiprocentní inflaci rostou samozřejmě výdaje zdravotnictví tak jako ostatním rezortům a my jim sebereme třetinu rozpočtu. Co dělá ministr Válek? Myslím si, že prostě opravdu není na svém místě.

JK: A teď už v našem vysílání vítám naše hosty, lékaře a současně místopředsedu strany Svobodných, Miroslava Havrdu, a také europoslance za KDU-ČSL Tomáše Zdechovského. Dobrý den.

TZ: Dobré dopoledne.

MH: Pěkné dopoledne.

JK: Začnem trochu zeširoka. Hlavním pilířem financování zdravotnictví tady v České republice je zdravotní pojištění. Peníze z rozpočtu resortu jsou ve srovnání s tím, řekl bych, skoro drobné, tak je tedy jeho snížení, a tím snížení peněz v rozpočtu, opravdu problémem? Chápete to tak, že to může být další z řady komplikací v prostoru českého zdravotnictví tak, jak je tady u nás sledujeme? Pane doktore.

MH: Tak my si platíme zdravotní pojištění. A v zásadě to zdravotní pojištění by mělo pokrýt lékovou politiku našeho státu. A ty peníze navíc, o kterých tady mluvila zejména paní Schillerová, to je třeba výstavba nových pavilonů nemocnic. Třeba v Hradci Králové se má stavět nový pavilon chirurgický, kde stát by to měl zadotovat přibližně jeden a půl až dvěma miliardami korun, takže zase úplně bych to neslučoval dohromady.

JK: Hmm. Zajímá mě, co si myslí pan europoslanec Zdechovský, kde by se úspory v rozpočtu mohly projevit negativně?

TZ: Já si myslím, že to bylo přesně řečeno. To jsou peníze, které opravdu nejdou na péči o nemocné lidi. To jsou peníze, které jsou především spojené s investicemi. Ale tady se ukazuje, že paní ministryně, nebo bývalá ministryně, nezná, jak se sestavuje rozpočet, a neví, že to je jenom přesunutí z kapitoly A do kapitoly B. Vlastně budou využity teďka peníze z evropských fondů, které samozřejmě nejsou v té kapitole, kde ona to hledá, ale jsou v jiné kapitole a vlastně ta částka do zdravotnictví se výrazným způsobem nesníží. Ba naopak, ty všechny investice, které jsou předpokládány v roce 2024, budou probíhat, ale budou z jiných rozpočtových kapitol nebo z jiných prostředků, než paní ministryně je možná zvyklá nebo byla zvyklá za doby, kdy ona byla ministryní.

JK: Teď už pojďme na naše další téma, které s tím souvisí, a to je nedostatek léků, což trápí, možná i děsí, nás pacienty. Setkáváme se s nedostatkem tak základního léku, jako je penicilin. Ministr zdravotnictví pan Válek řekl, že usiluje o obnovení jeho výroby tady v ČR, což by podle něj mohlo být zhruba za rok a půl.

(Citován Vlastimil Válek)

„Ministerstvo zdravotnictví a já osobně uděláme maximum pro to, abychom dostali výrobu penicilinu do České republiky.“

JK: Ono se říká, že slibem nezarmoutíš. Tak jaké si, pánové, myslíte, že má skutečné páky ministr zdravotnictví na to, aby se u nás něco začalo vyrábět? Ne tedy něco, ale tím myšleno léky. Pane doktore.

MH: Já jestli ještě mohu doplnit, co se týče těch financí, tak tady obchod s léky, s vakcínami, je obchod jako každý jiný, ať si každý tomu říká, jak chce, a vždycky v první řadě jde o peníze. A zatímco tady v České republice obchod s vakcínami funguje báječně, tak ten obchod s antibiotiky a dalšími léky vázne. To vidíme všichni, vidí to v lékárnách. A já jenom chci říct, že tady se vylilo do kanálu tzv. za pět miliard korun vakcín a jak tady poznamenala paní ministryně nebo exministryně Schillerová, tak je to půlka rozpočtu Ministerstva zdravotnictví za rok. A to už byly peníze, které šly jaksi z peněz těch pojišťoven. Takže ona ta pravda je jaksi někde na půl a je potřeba vidět i tyto věci. A tady nám chybí teď pět miliard, které třeba mohli pomoct na ty léky. A vrátím se k té výrobě těch léků. Tady v Evropě, protože jsme přeregulováni, tak jsme vlastně vyštvali farmaceutické firmy do Číny, do Indie a není to jenom u léků, je to u dalších technologií, to jsou čipy, to budou auta, to budou další věci. Takže my tady v Evropě si děláme ten socialismus ve formě RVHP, jako jsme to tady viděli, střílíme se do vlastní nohy, zvyšujeme si náklady vysokými energiemi, vysokými vstupy, takže jestliže tady uděláme fabriku na penicilin, to je jistě hezká věc, ale pokud ta fabrika ten penicilin bude vyrábět za dvakrát více, než bude stát ve světě, tak ta fabrika absolutně nemá šanci, aby tady fungovala. Je to taková pohádka, abychom vlastně tak nějak těm lidem řekli, že něco děláme.

JK: Zdálo se mi, že pan europoslanec Zdechovský na začátku té odpovědi pana doktora Havrdy nesouhlasně kroutil hlavou, teď je možná ta chvíle na reakci.

TZ: Tak já bych chtěl říct, že já si pana doktora moc vážím za to, co všechno dělá, a my jsme oba dva Hradečáci a známe se, ale v té první části odpovědi trošku neměl pravdu. A já vás nechci opravovat, ale opravdu těch pět miliard za vakcíny, to šlo z rozpočtu především zdravotních pojišťoven, nešlo to z toho rozpočtu těch dvanácti miliard, ale to není důležitý. Já si myslím, že daleko důležitější je, že se shodneme, že osmdesát procent účinných látek na výrobu antibiotik je dneska v Číně a v Indii a ta výroba se nevrátí zpět, pokud to pro ty firmy nebude výhodné. Tady Evropská unie teď připravila nějaký balíček, jmenuje se to farmaceutický balíček, já jsem k němu v řadě míst skeptický. Jak říká pan doktor, tak opravdu ty pobídky, které třeba Evropská unie chce nabízet, tak mi přijdou někdy až bizarní a někdy mi přijdou nesmyslný. Já si myslím, přistupme k tomu jakoby s logikou, jak je potřeba při těchto řešeních, krizových řešeních, postupovat a je potřeba opravdu se s farmaceutickými firmami domluvit na nějakých možných kompromisech, protože v současné době třeba na území Evropské unie z důvodu regulací nepostavíte žádnou farmaceutickou firmu, dokud tu farmaceutickou firmu, která bude vyrábět léky, a to může vlastně být i robotizovaná výroba, nebudete schopni uskutečnit během příštích šesti, sedmi let, tak sem žádná firma investovat nebude. Jsou tady další věci, které ty farmaceutické firmy chtějí. Minulý týden jsme k tomu měli seminář v Evropském parlamentu. Chtějí tedy provádět výzkum. Bez provádění výzkumu vlastně se přesune veškerý výzkum do Spojených států a měli bychom začít vlastně chtít jako Evropa komunikovat a patentovat vlastně ty zásadní léky, které jsou pro Evropu důležité, protože v současné době vlastně přesunutím, přesunutím výroby toho léku do Asie, ať už do Indie nebo do Číny, dochází velmi často ke kopii toho léku a v tu chvíli ty farmaceutické firmy už nemají zájem vlastně ani ten lék dále vyvíjet nebo s tím dále pracovat, protože vlastně ten jejich zisk výrazným způsobem klesá a vydělává na tom především Čína a Indie.

JK: Vy už jste na to oba částečně odpověděli, zeptám se ale znovu, možná na tu samou věc. Ale ono je to důležité, protože je to věc taková, řekl bych, zásadní a ideová. Dovedete si představit v současném globalizovaném světě lékovou soběstačnost v rámci Česka nebo spíš v rámci celé Evropy? Není tento nápad a tato idea, řekněme, prostě úplná utopie? Stačí mi jen velmi stručná odpověď a pokračovat může pan europoslanec.

TZ: Tak utopie to není, ale v této době k tomu nejsou splněné žádné podmínky. Já si myslím, že opravdu nejde o to, že zítra tady někdo postaví továrnu a bude dostatek penicilinu. Ono dostatek penicilinu bude už někdy na konci listopadu, kdy se rozjedou vlastně všechny ty továrny jak v Indii, tak v Číně. Ale vlastně výroba léků, si teďka uvědomujeme tu pandemii, že je hlavně o bezpečnosti Evropy, a to, abychom měli strategické firmy na území Evropské unie, aby se nepřesunuly někde do Asie, která nás může vydírat různým způsobem, tak to si myslím, že je pro nás klíčové.

JK: Zajímá mě i, co si myslí pan doktor Havrda. Ptal jsem se na to, jestli ta soběstačnost léková v rámci Česka, potažmo Evropské unie nebo Evropy, jestli to prostě není utopie.

MH: Já jenom bych se chtěl omluvit panu poslanci Zdechovskému, protože on to špatně pochopil. Já jsem právě tvrdil, že těch pět miliard bylo placeno zdravotními pojišťovnami, takže neříkal jsem, že to bylo ze státního rozpočtu, takže omlouvám se, řekl jsem to asi nešikovně. Já si myslím, že jako v dnešním světě, jak jsem mluvil na začátku, je to obchod a je to trh. A pokud mi ten obchod a trh nebudeme pokřivovat, tak ty léky tady jednoduše budou. Za socialismu, kdy byly banány za nějaké peníze, kolo a televize byly za nějaké peníze, byly to regulované ceny. Mělo to jedinou nevýhodu, že ty věci tady nebyly. Takže úplně stejným způsobem je to s léky. A pokud stát chce zachovat nízkou cenu léků, protože pochopitelně všechno se zdražilo a my jsme na to nereagovali, tak potom ať tu cenu těch léků dotuje a nikoliv stropuje. A jestliže zdravotníci ty léky potřebují a třeba v Německu ty samé léky stojí trojnásobek, tak pochopitelně, nepochybně bude snaha, a divil bych se, kdyby tady od nás ty léky nějakým způsobem nemizely, a pochopitelně i ta snaha těch obchodníků nebo těch firem s těmi léky bude prodávat tam, kde vlastně za ty léky dostanou více peněz. A to je dnešní situace. A jinak pan Zdechovský to popsal úplně perfektně, já s ním souhlasím.

JK: Když mluvíme právě o cenách léků, což je, jak jsem pochopil, v této situaci zásadní. Před čtyřmi lety srovnala britská společnost Medbelle ceny léků v padesáti zemích včetně České republiky. Výsledky nám teď řekne kolegyně Sabina Dračková.

SD:_Zmíněná společnost použila tzv. medián cen. Zjednodušeně řečeno, srovnávala odchylku od té nejčastější ceny. No a nejdražší léky podle toho průzkumu mají ve Spojených státech, potom taky v Německu a ve Spojených arabských emirátech. Pro nás největší problém představuje právě to Německo s tou odchylkou nad 125 %. Firmám se totiž zkrátka víc vyplatí dovážet léky právě k našim sousedům než k nám. Česká republika totiž byla zhruba uprostřed žebříčku. Za léky platíme o něco méně, než je obvyklé. Dražší má například Slovensko nebo Maďarsko, ale ten rozdíl, jak sami můžete vidět, není zas tak dramatický.

JK: Pánové, další skutečnost, která způsobuje problémy, tedy jedna z celé řady, které tu teď prožíváme a sledujeme, léky mizí za hranicemi v rámci ilegálního obchodu, ilegálního exportu. Lékárna přípravky koupí za státem určenou cenu a obratem je vyveze třeba do zahraničí, kde jsou prostě dražší, a tedy znamená to lepší obchod. Padají za to pokuty v řádech milionů, ale stále se to obchodníkům vyplatí. Zajímá mě, jestli si myslíte, jestli existuje způsob, jak těmto machinacím zabránit, a jestli to je věc důležitá nebo marginální. Pane europoslanče.

TZ: Tak je to věc velmi důležitá. Já jsem před tím, než jsem se stal europoslanec, tak jsem pracoval jako krizový manažer ve zdravotnictví a můžu říct, že se to dělo i předtím, ale prostě tomu nikdy nezabráníte. Tam je lidský faktor. Ani vysoké pokuty to neovlivní. My musíme v České republice hlavně změnit ten přístup a opravdu si říct, co jsou ty klíčové léky, které budeme platit, a co jsou léky, které jsou volně dostupné, a kde vlastně ani se nebudeme snažit těm obchodníkům vlastně dávat nějaké stropy pro to, aby ty léky mohli na území České republiky prodávat. A já si myslím, že ten lékový socialismus, pokud tady se ho podaří změnit, a bohužel já tady dlouhou dobu volám pro to, aby i ten přístup vlastně k prodeji některých léků se změnil, tak si myslím, že těch léků bude tady dlouhodobě dostatek. Ta cena léků v České republice je fakt výrazně nižší. Já mám zkušenost z Belgie, z Francie nebo z Německa, Rakouska a tam ten lék, který u nás kupujete třeba za 300 korun, tak stojí v řádech 1200, 1500 korun. A já si myslím, že tato situace je dlouhodobě i pro situaci v Česku a vývoj vlastně léků v České republice neudržitelná.

JK: Zajímá mě i co si myslí pan doktor Havrda. Jinými slovy, ceny léků na předpis u nás určuje stát, tak je možné, aby se to změnilo, nebo myslíte si, že by se to mělo změnit v tom smyslu, aby ceny neurčoval stát, nýbrž trh?

MH: Tak jak jsem to pověděl. Stát by to neměl zastropovat, tu maximální cenu, jestliže chceme těm lidem ty léky zlevnit, aby lidé, co nemají tolik peněz, aby vlastně nemuseli tolik platit. A to dneska je. Tam jsou limity, že když nemocný člověk překročí nějakou cenu, tak mu to pojišťovna refunduje. Takže i tady je nějaká pojistka. To znamená, ti lidé by se neměli bát. Tady vlastně podstatou toho je, že my jsme tady říkali o panu Orbánovi, že zastropoval ceny benzínu a že to tam dopadlo špatně. A ti politici, včetně pana Válka, měli pravdu. Ale pan Válek a Ministerstvo zdravotnictví má vlastně máslo na hlavě, protože úplně stejným způsobem nefunguje léková politika v České republice. Takže přesně jak to řekl tady pan kolega, tady se musí desocializovat a liberalizovat trh s léky. A jestliže ten stát se ke svým občanům bude chovat slušně, tak ty ceny nebudeme stropovat maximální cenou, ale těm lidem je budeme nějakým způsobem dotovat a tady třeba chybí těch pět miliard za ty vylité vakcíny. Takže tady se nemusela stavět další nemocnice. Tady já jsem volal do několika lékáren nejenom v Česku a byl jsem tam osobně, ale já jsem volal do Německa, volal jsem do Slovenska a volal jsem do Polska. A v těch socialistických bývalých zemích, tam ty ceny léků byly stejné. Kdyžto v Německu to byl násobek. A tady to zaznělo hezky ve vašem příspěvku, že to Německo, Rakousko je blízko. A pokavad my se nebudeme chovat normálně, ne ideologicky, tak dopadneme špatně.

JK: Zajímá mě, jestli se o lécích a o této problematice mluví třeba i na půdě evropských institucí, Evropského parlamentu, když je naším hostem i europoslanec Tomáš Zdechovský. Existuje třeba, anebo mluví se o něm, případně, nějaké celoevropské řešení v rámci té snahy dostupnosti léků pro celou Evropu? A Tomáš Zdechovský nám bohužel teď asi už nic neřekne, jak sami možná dobře vidíte, spojení s ním jsme ztratili. Ne, neztratili. Ještě znovu zopakuji otázku pro pana…

TZ: Ne, neztratili, neztratili, ono se to vrátilo, jsem ji slyšel, já jsem ji slyšel. Dneska jsme zrovna o tom mluvili s panem prezidentem Petrem Pavlem, ale bavíme se o tom. Minulý týden tady byl seminář, kterého se zúčastnily všechny farmaceutické firmy. A já myslím, že kdyby viděly vaše vysílání dnešní, tak většina z nich prostě řekne, konečně to někdo zpracuje. Opravdu ty recepty na vyřešení lékové krize jsou jednoduché. Je potřeba opravdu změnit ten přístup, který se tady držel nějakých sedmdesát, osmdesát let, a u těch léků na předpis je potřeba… (ztráta spojení)

JK: Ne, to spojení ze Štrasburku není takové, jak bychom si představovali. Poslední slovo v té naší dnešní debatě bude mít pan doktor Havrda. Už jenom stručně, existuje podle vás celoevropské řešení stran dostupnosti léků? Stačí mi dvě věty.

MH: No, v zásadě to ani nevím, ale chci říct jednu věc, že na jakoukoliv virovou infekci může nasednout infekce bakteriální, zejména v nemocnicích. Mluvím o nozokomiálních nákazách, zejména bakteriálního typu, a skutečně ta antibiotika jsou nezbytná. Dokonce i ti lidé s virózami jsou kryti jaksi antibiotiky. Takže já si myslím, že ministerstvo se snaží, v těch menších lékárnách jsou jednotky léků, nejsou to desítky ani stovky, takže doufám, že do nějaké případné virové infekce, nejenom chřipkové, ale covidové, se podaří sehnat co nejvíc léků. A my vlastně 17.11. děláme před Ministerstvem zdravotnictví slušnou manifestaci, zveme nejenom pana ministra Válka, ale i pana nepřítomného pana Mgr. Dvořáčka, kterého tímto zdravím. A od 14 hodin 17. 11. bude před Ministerstvem zdravotnictví manifestace za zdraví obyvatel České republiky, kde i tuto lékovou politiku se budeme snažit nejenom mezi námi, ale i s občany diskutovat.

https://www.facebook.com/events/1390702141804322

JK: Lékař a současně místopředseda strany Svobodných Miroslav Havrda a taky europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský teď byli hosty našeho vysílání. Oběma vám velmi děkuji. Mějte se hezky.

TZ: Krásné dopoledne, děkujeme.

MH: Děkuji za slovo a pěkný den. A hodně zdraví všem.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31