Poslanec Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, vystoupil 16. února 2026 v pořadu Události, komentáře České televize. Diskuse moderovaná Terezou Řezníčkovou se zaměřila na dva klíčové okruhy: personální krizi kolem obsazení ministerstva životního prostředí a nově schválenou hospodářskou strategii vlády Andreje Babiše. Vondráček zde představoval pozici vládní koalice, konkrétně klubu SPD, ve kterém Svobodní působí. Mezi dalšími hosty byli místopředseda STAN a bývalý ministr průmyslu Lukáš Vlček, předseda odborů Josef Středula a prezident Svazu průmyslu Jan Rafaj
Ministerská nominace: vstřícné gesto nebo taktický ústup?
Ústředním tématem první části diskuse byla nominace Igora Červeného na post ministra životního prostředí místo původního kandidáta Filipa Turka. Vondráček označil tento krok za „vstřícné státnické gesto“ a vyjádřil naději, že prezident Pavel již nenajde důvod pro odmítnutí jmenování podle článku 68 Ústavy ČR
Poslanec připomněl, že Motoristé již jednou ustoupili, když Filip Turek přesunul svou kandidaturu z ministerstva zahraničních věcí na ministerstvo životního prostředí. „Doufám, že toto gesto bude oceněno tím, že teď už to půjde hladce,“ řekl Vondráček s odkazem na dlouhé vyjednávání mezi vládou a Pražským hradem
Na otázku moderátorky, kam přesně Filip Turek „ustoupil“, když má podle svých slov dělat to, co Igor Červený bude provádět, Vondráček odpověděl, že Turek ustoupil z ambice stát se ministrem „minimálně do 8. března 2028, kdy bude možná nový prezident a možná bude i jiný postoj k Filipu Turkovi.“
Vondráček také kritizoval prezidenta Pavla za přisvojování si kompetencí, které mu nepřísluší, a srovnal jeho jednání s praktikami Miloše Zemana. „My budeme dělat všechno pro to, aby budoucí prezident více respektoval Ústavu České republiky,“ zdůraznil
Lukáš Vlček z hnutí STAN vyjádřil pochybnosti o nestandardním modelu řízení ministerstva, kde působí ministr, vládní zmocněnec a poslanec současně. „Mnoho ne,“ komentoval tento tandem a poznamenal, že Igor Červený v hospodářském výboru či podvýboru pro energetiku doposud nepromluvil.
Vlček také položil otázku, kdo skutečně řídí vládu – zda Andrej Babiš, nebo Motoristé, kteří premiéra tlačí do kouta kvůli jeho potřebě jejich hlasů pro nevydání k trestnímu stíhání.
Prezident Svazu průmyslu Jan Rafaj zdůraznil, že pro průmysl je klíčové mít konkrétního ministra s odpovědností, protože ministerstvo životního prostředí patří mezi naprosto zásadní resorty regulující byznys a přerozdělující obrovské prostředky z emisních povolenek a dalších fondů.
Hospodářská strategie: ambice versus realita
Druhá polovina diskuse se věnovala nově schválené hospodářské strategii vlády, kterou kabinet Andreje Babiše představil téhož dne. Strategie slibuje transformaci české ekonomiky na „hospodářství vysoké přidané hodnoty“ a návrat mezi top 10 zemí Evropy.
Libor Vondráček ocenil, že hospodářská strategie akcentuje roli soukromého sektoru a stabilní prostředí pro podnikání. „Nemůžeme přikázat centrálním řízením, že se nám má dařit mise k nějaké technologické revoluci nebo ke změnám se nedostaneme zákazy, příkazy, regulacemi,“ argumentoval Vondráček s tím, že Karel Havlíček hodnotí vládu jako „víceméně středopravou“.
Poslanec zdůraznil, že strategie dává podnikatelům jistoty a prostor, aby si sami nacházeli směr svého podnikání, nikoliv aby jim stát předepisoval používané technologie.
Kritika investic do vědy a vzdělávání
Lukáš Vlček sice ocenil některé prvky strategie, jako pokračování v jaderných technologiích či rozvoj automobilového průmyslu, ale vytknul nedostatečný důraz na kvalitu lidských zdrojů. „Je tam hodně betonu, hodně asfaltu, ale je tam méně důraz na kvalitu lidských zdrojů,“ řekl bývalý ministr.
Vlček poukázal na rozpor mezi proklamovanými ambicemi strategie a konkrétními kroky vlády, zejména pokud jde o státní rozpočet. Prostředky na vědu a výzkum podle něj klesly pod 0,5 % HDP, což je v rozporu s deklarovaným cílem dostat Česko mezi 10 nejlepších ekonomik EU.
Jan Rafaj z pozice Svazu průmyslu vyzdvihl, že jde o první hospodářskou strategii od roku 2005, kterou připravil tehdejší vicepremiér Martin Jahn. Ocenil, že současná vláda představuje strategii na začátku svého mandátu, na rozdíl od předchozí vlády, která podobný dokument prezentovala až na konci třetího roku.
Energetika a Green Deal jako klíč k budoucnosti
Významnou část debaty zabralo téma energetiky a evropského Green Dealu. Vondráček ostře kritizoval systém emisních povolenek ETS 2, který by podle něj měl dostat „na hranici energetické chudoby 120 milionů domácností v celé Evropské unii“.
„Ti lidé nebudou schopni bez nějaké státní dávky zaplatit základní věci jako energie, nájem, jídlo,“ varoval Vondráček a zdůraznil, že nová vláda říká: „Tohle s novou vládou končí.“
Lukáš Vlček označil představu, že lze Green Deal zrušit pouhým dopisem do Bruselu, za „naivní“. „Musíte se opravdu do toho Bruselu vydat a o těch věcech musíte jednat a musíte pro to najít většinu,“ argumentoval s odkazem na práci předchozí vlády v oblasti automobilového průmyslu.
Josef Středula z odborů vyjádřil obavy z dopadů evropské legislativy: „Strašně nám vadilo za minulé vlády, že se neudělala analýza v době českého předsednictví, kdy se přijímal systém ETS 2. Udělal se až za tři roky poté.“
Diskuse se dotkla i otázky flexibility trhu práce a zmínek o „dánském modelu“ v hospodářské strategii. Vondráček se distancoval od kontroverzní „výpovědi bez udání důvodu“, kterou prosazovala předchozí vláda: „Tehdy to navrhovali jenom tak z legrace, kdyby to chtěli skutečně prosadit, pojmenují to zlatý padák.“
Josef Středula důrazně varoval před selektivním přejímáním prvků dánského modelu. „Realizujte ho celý. Daňová zátěž bude o devět procentních bodů vyšší, než je v České republice. Budeme mít rozpočtový přebytek 350 miliard,“ vysvětlil předseda odborů a dodal: „Tyto vytrhované věci z kontextu jsou tak nebezpečné, protože se vytváří dojem, že jednou akcí vyřešíme problém České republiky.“
Jan Rafaj upozornil na demografický problém českého trhu práce, který bude kulminovat v následujících dvaceti letech. „Musíme si uvědomit, že zatím každá průmyslová revoluce nakonec vedla ke snížení nezaměstnanosti, protože vytvořila úplně nové pracovní profese,“ poznamenal s odkazem na umělou inteligenci.
Opakujícím se motivem celé diskuse byla výzva k hledání politické shody napříč stranami. Josef Středula apeloval na všechny přítomné: „Sedněte si za jeden stůl, řekněte si, co chceme všichni a na tom pracujte společně. To ocení i ti voliči třeba i z protilehlého tábora.“
Středula také varoval před přílišným množstvím priorit: „Začněme nějaké priority, které máme. Omezme už ty priority, řekněme, co je pro Českou republiku možné. Ať opravdu těch zajíců už není tolik.“
Lukáš Vlček se k výzvě připojil s tím, že je připraven ke konstruktivní debatě: „Já za starosty mohu říci, že my do té debaty jdeme opravdu velmi konstruktivně, ale musí ta druhá strana chtít poslouchat.“
Libor Vondráček podmínil spolupráci tím, že se opozice musí vzdát zvyšování daní: „Jestli se nová opozice s námi shodne na tom, že nechceme zvyšovat daně a že budeme hledat jiné cesty než zvyšování daní, pak se můžeme shodnout na těch následných krocích.“
Vystoupení Libora Vondráčka v pořadu Události, komentáře ukázalo pozici Svobodných a koaliční politiky SPD v klíčových otázkách současné politiky. Zatímco v personální krizi kolem ministerstva životního prostředí Vondráček obhajoval kompromisní řešení a kritizoval prezidenta za překračování kompetencí, v hospodářské strategii zdůrazňoval potřebu snížení regulací, podpory soukromého sektoru a odmítání zelené agendy EU.
Debata zároveň odhalila hluboké rozpory mezi vládou a opozicí ohledně priorit – zejména v otázce investic do vědy, vzdělávání a přístupu k evropské legislativě. Opakující se výzvy k politické shodě ze strany zástupců průmyslu a odborů naznačují, že česká ekonomika stojí před výzvami, které vyžadují širší konsenzus než jen pozice jedné vlády či koalice.
Zůstává otázkou, zda se politická reprezentace dokáže dohodnout na dlouhodobých prioritách, nebo zda hospodářská strategie skončí jako další z mnoha dokumentů, které, slovy Josefa Středuly, „skončí na takovém detailu: nejsou peníze.“
Redakce
