Zdravíme naše věrné i méně věrné diváky, těší nás, že jste tady s námi. Je čtvrtek večer a se čtvrtkem večer přichází taky pořad facka zprava, tentokrát, tentokrát zprava. Vedle mě sedí Jan Tománek, Honzo, ahoj,
Jan Tománek
Ahoj, Libere,
Libor Vondráček
Jsem rád, že jsi dorazil. My si dneska spolu budeme povídat o svobodě slova, o tvé tvorbě, o zpětné vazbě, kterou dostáváš na svých streamech i o tom třeba, jak se daří některé myšlenky ventilovat, šířit, jestli náhodou neexistují nějaké skryté hranice toho, o čem se třeba smí mluvit, nesmí mluvit, protože myslím si, že se potýkáme poslední roky, zejména od doby, kdy tady velkým tématem byl covid s tím, že ta svoboda slova a šíření některých informací po sociálních sítích a po internetu obecně není úplně stejné a některé názory můžou zaznívat, jiné je třeba takzvaně korigovat, jak řekl náš pan premiér, máme právo na korigované informace, nicméně nebudeme se bavit jenom o tom, o čem jste se mohli sami dočíst v popisku toho videa, nebudeme tady klást otázky, které jsme si připravili, ale budeme klást i vaše dotazy, vaše otázky, takže i tentokrát se můžete ptát, pokud nám stihnete položit dotaz do půl deváté. Určitě se na vás dostane, takže pišjste, pište ty otázky, včas to stíháme všechno probrat. Těším se na ně, jsem velice rád vždycky, když se na něco ptáte v průběhu těch rozhovorů, tak to zajímavým způsobem rozvíjí tu naší diskuzi. No, ale protože už je téměř svátek, tak to zase nebudeme brát tak moc vážně a možná se budeme snažit i trochu v takovém odlehčeném duchu ta témata, která ne vždycky jsou lehká, nakousávat. A já začnu takovou veselou historkou, ty jsme přinesl knihu, jestli nevíte průvodce králičí Norou, nejnovější knížka od Honzy Tománka s tím, že ty máš řád, ty zvířecí motivy ve svých dílech, Kozí příběh, to je zase něco, co určitě můžou znát i mladší diváci, kteří mají rádi.
Jan Tománek
Ty jsi zamluvil veselou historku, jestli chtějí veselou hysterku?
Libor Vondráček
Ano, beru to trošku zeširoka, já už jsem trošku ve sváteční náladě, ale veselá historka, pojďme zpátky k tomu, Honza dneska přišel na rozhovor a říká tady ti nesu knížku a já jsem teda poděkoval, říkal jsem, ty už mi jí jednou dál, dostal jsem ji od tebe na cvičení někde, nevím, nevím, jestli to bylo na cvičení nebo v kavárně po cvičení, ale určitě jsem ji od tebe dostal, nicméně je to dobře, že ji tady mám s sebou, protože na ní takhle můžu mávat. Na naše diváky, aby se třeba i více zajímali o tom, co je vevnitř. A ty nám to trošku i prozradíš, asi nebudeš spoilerovat. Stoprocentně, ale chápu správně, že to, co se dělo v těch uplynulých letech, nejenom tobě, ale i celé naší společnosti, tak tě trochu motivovalo k tomu, o čem je.
Jan Tománek
To, ani ne, co se dělo, ale co se děje. A spíš a vždycky říkám, že já jsem tu knihu napsal vlastně jako z lenosti, protože já nevím, jestli ses někdy, jestli třeba to už většinou asi moc neděláme, když někomu se snažíš vysvětlit vlastně, když se tě zeptá, co vlastně se děje a s čím máš ten problém, jo, tak ono těch témat a těch problémů je vlastně jakoby tolik, že já, když o tom začnu mluvit, ať už jako člověk začne Green dealem přes nějakej covid, přes, já nevím, problémy, jak se tlačej Gender XY, přes, přes nějaký změny školství, tlačení, tlačení grede, rezetu, Green dealu a všech těchhle těch věcí, tak vlastně člověk, když o tom pak začne mluvit, tak si připadá po pěti minutách vlastně jak blázen konspirátor a vlastně nevíš, kudy to vůbec zachytit, jo, takže vlastně já jsem do tý knížky vlastně napsal takových 33 vlastně základních kapitol, těchhle těch všech témat s tím, že každý z, každý z těch témat má nějaký jako 23 stránky a je to takovej jako, takový hrubej průvodce tu králičí Norou vlastně, když začínáš s tou konspirací, tak abys věděl, od čeho se máš odpíchnout, a pak je to už na samostudium.
Překonáme tu zakletou pětiprocentní hranici, řekl místopředseda strany Svobodní ve Zlínském kraji David Lavička v internetové televizi XTV. Mimo jiné také hovořil tom, že mladí nestojí o LGBT, euro a věci, o které se zasazuje například Danuše Nerudová. Popsal také, jak mu hokejovou kariéru ukončilo rozhodnutí nenechat se očkovat proti covidu. A povzdechl si nad fungováním médií veřejné služby.
David Lavička, který je také sportovec, popsal, jak mu jeho sportovní kariéru v podstatě ukončil covid, konkrétně když se proti němu odmítl očkovat. „Covid provázela spousta nezákonných opatření, diskriminačních opatření. Jedno takové opatření se dotklo i mě, bylo to ke konci roku 2021. V té době jsem byl hráčem extraligového hokejového týmu Berani Zlín. A bohužel jednoho dne padlo nařízení, že kdo nemá v posledních 180 dnech prodělané onemocnění covid a není očkovaný, nemůže hrát hokej. Já jsem očkování odmítal. Bylo by proti mým zásadám, kdybych se nechal naočkovat a v týmu dál pokračoval. Takže jsem se rozhodl ve Zlíně ukončit svoji kariéru,“ vysvětlil pro XTV.
Je přesvědčen, že tento krok byl správný, ačkoli kvůli tomu musel skončit jako vrcholový sportovec. „Nechci dělat jednoduchá rozhodnutí, chci dělat správná rozhodnutí. Myslím, že bylo v tu chvíli správné udělat tento krok. Nevěřil jsem, že očkování bylo příliš dobré, a za druhé mi šlo o princip. Přišlo mi to vše až příliš podezřelé. Myslím, že nebyl správný krok, abych se naočkoval a udělal ústupek něčemu, co je podle mého přesvědčení špatné,“ pokračuje David Lavička.
Čas podle jeho slov také ukázal, že se rozhodl správně. „Se svým rozhodnutím jsem dnes spokojený. Myslím, že jsem udělal opravdu dobře,“ řekl s tím, že nikdo z trenérů za ním později nepřišel a neřekl, že měl pravdu. „Upřímně si myslím, že na tohle úplně zapomněli. Že jsme jim byli úplně jedno. Asi věřili tomu systému. Nás tam nebylo mnoho kluků, kteří by se nechtěli nechat očkovat. Byli jsme, myslím, tři. Dva tomu nakonec podlehli a já zůstal jediný, kdo se nenaočkoval,“ doplnil s tím, že nedůvěřoval v této věci ani systému, ani nevěřil samotné vakcíně vyvinuté za pár měsíců.
Jako jednadvacetiletý student Lavička hovořil rovněž o tom, co podle něj dnes nechtějí mladí lidé. „Z veřejného prostoru mám spíš pocit, že mladí by měli být pro LGBT, pro euro a pro podobné věci. Ale není tomu tak, já v mém okolí cítím, že mladí tohle nechtějí. Třeba když s takovými věcmi vystupuje paní Nerudová, nemám pocit, že by tohle mladí chtěli,“ řekl Lavička, že mladí Nerudové nevěří.
Na dotaz, do jaké míry si Svobodní věří v eurovolbách, následně uvedl: „Já Svobodným v eurovolbách věřím. Myslím, že tu zakletou pětiprocentní hranici překonáme, hlavně s tím týmem, který máme – Libor Vondráček, skvělý lídr, Matěj Gregor, Karel Diviš… Markéta Šichtařová za nás bude kandidovat do Senátu, to je obrovská osobnost, věřím, že i to nám pomůže v eurovolbách,“ uvedl místopředseda strany Svobodní ve Zlínském kraji David Lavička.
Povzdechl si nad fungováním médií veřejné služby. „Zelení měli v posledních volbách necelé procento, Svobodní se pohybovali v posledních průzkumech i nad tříprocentní hranicí. Zajímá mě, jakto že se dlouhodobě do České televize nedostanou. Nevím, jak si to vysvětlil, jestli si Česká televize jede jednu svoji propagandu, zve si tam, kdo se jim líbí, jeden názorový proud?“ uvedl Lavička, že Svobodní by měli dostávat v televizi veřejné služby prostor.
Hovořil také o ohrožení svobody slova, především pak u české internetové obce. Zmínil například vypnutí „dezinformačních“ webů na začátku rusko-ukrajinského konfliktu. „Je to jednoduchá cenzura,“ míní Lavička, podle kterého nebyl k mazání webů důvod.
Vymezil se proti hnutí ANO, které se drží na prvních příčkách průzkumů veřejného mínění, přesahuje vysoko nad třicet procent volební podpory: „Udivuje mě, že lidé zapomněli, co tu ANO před lety předvádělo,“ zmínil Lavička především dobu covidovou.
Zdravím. Tady Markéta Šichtařová ze společnosti Nextfinance. Dneska vám chci říct dost osobní věc, to, co vám teď řeknu, nemám nijak připravené. Bude to absolutní improvizace od srdíčka. Když jsme před více než 30 lety prožívali revoluci, tak jsme chtěli být součástí vyspělého a rozvinutého západu, chtěli jsme se odstřihnout od nefunkčního socialistického východu, no a dneska po víc než 30 letech se něco ošklivě zvrtnulo. Já mám soukromou konzultační společnost a v rámci téhle společnosti přicházím denně do kontaktu s kvantem lidí naprosto ze všech částí ekonomiky, od soukromého sektoru o státní, od velkých ředitelů velkých podniků o drobné živnostníky, ale i důchodce, kteří si chtějí nějak přilepšit k důchodu. Zkrátka přicházím do kontaktu s celým spektrem a průřezem české společnosti. A už dlouhou dobu, minimálně poslední tři nebo čtyři roky se setkávám s tím, že v podstatě všichni ti lidé, kteří mě oslovují, mají něco společného, já u nich cítím narůstající míru skepse a frustrace k poslednímu ekonomickému vývoji. No, a v poslední době tenhle můj pocit ještě zintenzivnil. Stala jsem se externistkou v jednom rádiu a tak trošku navedla dělám moderátorku v jednom, v jednom rádiu a jsem si zvu různé zajímavé osobnosti, které mají co říct k ekonomice. Vyzpovídala jsem už lidi, kteří působí v energetice, ve zdravotnictví, v těžkém průmyslu, ve službách, ve zbrojařství, a tak bych mohla pokračovat a prakticky všichni tihle lidé vždycky se se mnou podíleli. O rostoucí míru frustrace zástupci zemědělců říkali my už nemůžeme dál provozovat naše zemědělské podniky, nám už to prostě nefunguje, my už meleme. Z posledního, budeme letos znovu ve ztrátě. Jsme obviňováni z toho, že čerpáme dotace a že chceme další peníze a chceme další dotace. To není pravda, my prostě jenom chceme, aby nám stát nezasahoval do podnikání, my jenom chceme vyrábět, ale my nemůžeme vyrábět, protože my ty dotace dostáváme naopak za to, že nevyrábíme. Mluvila jsem se zástupci obranného průmyslu, ti říkají, vláda chce, abychom dodávali zbraně na Ukrajinu nebo třeba obranné systémy na Ukrajinu. Ale my nemůžeme, protože ačkoliv na nás vláda tlačí, tak banky nám v podstatě znemožňují, aby nám protistrana připsala peníze na účet, takže my nemáme z čeho vyrábět, takže my jsme pod dvojím tlakem, my prostě tímhle způsobem už nemůžeme fungovat dál. Mluvila se zástupci automobilového průmyslu, říkají, my sice se orientujeme na elektroauta, protože to je momentálně móda v celé Evropě, ale ono to prostě nefunguje. My vynakládáme obrovské investice na vývoj něčeho, o čem tušíme, že to bude slepá vývojová větev, protože s největší pravděpodobností budoucnost je v různých typech motorů, ale rozhodně ne pouze v elektromobilitě. My už tímhle způsobem nemůžeme fungovat dál, my chceme, aby někdo zachránil automobilový průmysl, mluvila jsem se zástupci energetiky, energetici říkají, my musíme uzavřít naše provozy, my jsme teď vypnuli další tepelnou elektrárnu, protože je prostě neekonomické provozovat ji a přitom ceny elektřiny před nedávnem byly na historických rekordech, přesto přese všechno. Kvůli politice Evropské unie. Kvůli emisním povolenkám se prostě nevyplatí vyrábět. Energetici říkají, energetická krize se znovu vrátí, státní energetická koncepce je naprosto nedomyšlená, v podstatě neexistuje. Je to guláš a bude z toho znovu velký průšvih. Mluvila jsem se zástupci potravinářů, potravináři říkají, my jsme nařčeni z toho, že máme drahé ceny, vysoké ceny potravin, ale jak máme vyrábět levné potraviny, když máme takhle drahé energie? V podstatě všichni, s kým mluvíte, tak uvažují o tom, že odejdou nejenom z České republiky, ale obecně z Evropy mimo Evropskou unii do nějaké třetí země, kde je levnější pracovní síla, kde je míň regulací, kde jsou levnější energie. Potom mluvíte s lidmi, kteří působí ve službách nebo třeba i na některých místech státní sféry a ti všichni si stěžují na to, že zápolí se svobodou slova, že se musí samo cenzurovat, že sice zatím se jim třeba nic konkrétního nestalo, ale že oni vědí, že v případě, že by si příliš pustili pusu na špacír, tak že by špatně dopadli a ta frustrace v té společnosti ohromně roste a co je na tom nejhorší? Všichni ti lidi, se kterými mluvíte, tak říkají, my se snažíme být diplomatičtí, my to nechceme říct na plná ústa, protože kdybychom to řekli, tak by hrozilo, že na nás stát zaklekne ještě víc, my se snažíme alespoň ještě chvíli fungovat a já si uvědomuje, vždycky vám 100 chutí jim to namítnout, ale když budete mlčet, tak naopak stát uvidí, že ustupujete a zatlačí na vás ještě víc, protože když nebudete klást odpor, bude se to jenom zhoršovat. Ono to není tak, že ti kolektivisté chtějí dosáhnout nějaké hranice a tam se zastaví a dál už nepůjdou, ono to je tak, že oni si budou pořád uzurpovat víc prostoru, dokud jim ten prostor budeme dávat. A právě na základě toho, jak mluvím s rostoucím okruhem lidí, kteří jsou už naprosto zoufalí, tak roste i moje frustrace z té současné ekonomické nebo možná celospolečenské situace a snad úplně nejhorší na tom je, že potom tady je obrovská skupina lidí, kteří jsou třeba zaměstnanci a vůbec si neuvědomují, co se děje, co tady bublá pod pokličkou, že jejich zaměstnavatelé mají obrovské problémy, protože oni v podstatě mají svoje jisté, oni mají pocit, že když by náhodou přišli o práci, stejně je státní sektor vždycky znovu zaměstná. Takže v podstatě se vůbec nic neděje a tihle lidé strkají hlavu do písku a nechtějí vidět, co se děje, buďto nechtějí vidět proto, protože to opravdu nevnímají, protože oni sami vzhledem k tomu, že třeba veřejně o ničem nemluví, tak se ani s žádnou cenzurou nesetkávají a nebo případně si to nechtějí připustit, protože kdyby si to museli připustit, tak by je asi padli hrozné deprese, zkrátka oni se prostě před vnímáním té situace uzavírají, takže společnost se polarizuje a na jedné straně tady obrovská skupina těch, kteří nevnímají, že něco je čím dál víc špatně, a na druhé straně je tady rostoucí skupina těch, kdo se probouzejí, kdo už vidí, že něco je špatně, ale v podstatě se to bojí říci, tak tohle není ten vysněný západ, na který jsme chtěli vstoupit v roce 1989 po krátké oblevě a doby bezbřehé svobody. V devadesátých letech se to všechno začalo znovu lámat a dneska směřujeme v podstatě zpátky do socialismu a teď já chci zdůraznit, že když říkám, že směřujeme do socialismu, tak to není vůbec nic nadneseného, není to nic květnatého, je to prostě fakt, protože když se podíváte na vývoj veřejných financí, tak zjistíte, že už v podstatě polovina výkonu ekonomiky je dneska přerozdělovaná státem, to znamená, my už jsme z poloviny, socialistická ekonomika, před rokem 89 bylo přerozdělováno státem něco přes 80 % HDP, tedy hospodářského výstupu a byli jsme ryze socialistická ekonomika, 100 procent výkonu nemohlo být přerozdělováno v historii nikde nikdy. O to se pokusili komunisté během několika dějinných příkladů. Pokusil se o to Stalin během válečné ekonomiky, pokusil se o to třeba polpot, pokusil se o to Mao ce Tung. Vždycky to skončilo hladomorem a totální kalamitou a mrtvými. Takže 100 procent ekonomiky spravované státem, to je komunismus, a to je technicky neproveditelné. No a my jsme dneska poloviční socialismus, protože už jsme zhruba na 50 %, takže když říkám, že se vracíme před rok 89, není to vůbec žádná nadsázka, to je prostě tvrdý statistický fakt. Když budete poslouchat vládu, tak zjistíte, že vláda je neustále povinně optimistická, poradci vlády, vládní ekonomové, členové vlády, všichni nám vykládají, jak už směřujeme ke šťastným zítřkům, jak už byla doba covidová, překonaná, že všechno zlé, co se u nás děje, že za to může třeba válka na Ukrajině a tak dál, vždycky tam jsou nějaké výmluvy, kdo za to může, ale faktem je, že statistika neukazuje, že bysme směřovali k těm lepším zítřkům. Vláda vám třeba řekne, že se zlepšují veřejné finance, protože vláda přijala nějaký daňový balíček, kterému říká konsolidační balíček a že na základě toho se veřejné finance zlepšily. No jo, ale vláda už vám neřekne kontext. A ten kontext zní, že v tom době, v té době socialismu před rokem 1989 my jsme jako Československo měli v vyrovnané veřejné finance, my jsme neměli žádný velký veřejný dluh, naše veřejné finance byly v podstatě v pořádku, ale ten problém, který u nás byl, spočíval v tom, že stát vlastnil a přerozděloval skoro všechno a to, co dneska dělá vláda, je, že ona sice trochu možná zlepšuje veřejné finance, trochu možná zlepšuje schodky státního rozpočtu, ale za cenu toho, že neustále meziročně rostou jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu, a to o víc než o inflaci. To znamená, že ten stát se neustále rozpíná, to znamená, že my se vracíme k tomu socialismu před ten rok 89. To jsou prostě statistická fakta. Stačí, když se rozkliknete stránky ministerstva financí a podíváte se na vývoj státního rozpočtu v meziročním srovnání a podíváte se, jak se vyvíjí příjmy a výdaje tohoto státního rozpočtu a tam se například dočtete položku, že transfery příspěvkovým organizacím, tedy v podstatě dotace, vzrostly meziročně o 26 %, o 26 % se zvýšil tento typ dotací a vláda říká, že všechno je v pořádku a že se zlepšují veřejné finance, to prostě není pravda. No, a tahle frustrace, kterou já zažívám v té poslední době, která je spojená hlavně s tím, že tedy mnoho těch podnikatelů pláče nad svým podnikáním, nad tím, že jsou likvidováni, ale že se v podstatě bojí ozvat, protože mají pocit, že když budou mlčet, budou s tím systémem konformní, tak se ještě nějakou dobu udrží. Tak tahle moje frustrace vyústila v určité rozhodnutí. Jedna věc je nevědět, co se děje, a mlčet, to je samozřejmě akceptovatelné, pokud ale víte, co se děje a mlčíte, tak to znamená tolerování toho zla a tolerovat zlo je zlo samo o sobě, takže já nechci tolerovat tohle zlo, já nechci tolerovat, mlčky souhlasit s tímto ničením naší ekonomiky a s ničením v podstatě našich civilizačních hodnot. A proto jsem se rozhodla k něčemu, o čem jsem roky doufala, že se mi to vyhne, co jsem nikdy nechtěla dělat, ale co teď? Mám pocit, že už mě k tomu situace dotlačila, totiž budu kandidovat do senátu a za chvíli vám vysvětlím, proč. Svoje síly jsem spojila se stranou svobodných, protože je to podle mého soudu jediná skutečně pravicová strana v České republice, a byť je to zatím Malá Strana, vidím v ní velký potenciál a já chci vrátit pravici její skutečný obsah, pravice u nás v podstatě zanikla, strany, které původně byly pravicové, zejména mám na mysli ODS, se posunuly doleva, protože jestliže nějaká strana přijme daňový balíček, který zvětšuje zdanění a zvětšuje stát. Což přesně sedí na ODS, tak to prostě není pravicová strana, ona sice o sobě jako pravicové straně mluví, ale její reálné kroky tomu absolutně neodpovídají. Čili ODS je už dneska pouze karikaturou té původní strany, která to kdysi byla, proto strana svobodných je pro mě jediná akceptovatelná a v rámci této strany svobodných na podzim budu kandidovat do senátu, ano? Jsem jeden člověk. Samozřejmě, že i kdybych se do toho senátu dostala, tak to nebude znamenat žádnou velkou revoluci v nastavení české ekonomiky, a přesto se domnívám, že má smysl neházet flintu do žita a že každý jednotlivec, ať už v rámci europarlamentu nebo senátu, anebo Poslanecké sněmovny. Je ohromně důležitý, protože, víte, i v padesátých letech minulého století existovaly velké rozdíly mezi zeměmi socialistického bloku, například v Sovětském svazu probíhaly stalinské čistky, existovaly tam gulagy, u nás v padesátých letech to nebylo snadné. Lidé z politických důvodů přicházely o práci, mnozí z nich seděli ve vězení, několik lidí zaplatilo i životem, ale zdaleka ten systém nebyl tak strašlivý, jako byl v Sovětském svazu a ten rozdíl, proč ten systém nebyl tak strašlivý, byl v tom, že u nás jsme nikdy nedošli do takového extrému, jako došli v Sovětském svazu, a než jsme do toho extrému my stačili dojít, tak se situace v Sovětském Rusku už zase začala obracet. Začalo tam docházet k mírné oblevě, takže u nás jsme nikdy vlastně nestihli dojít do těch nejhorších konců a už to je ten důvod, proč má smysl všechny ty špatné věci, které se momentálně dějí, má smysl brzdit? I malé brzdění těchto věcí je smysluplné, protože potom nestačíme dojít do těch nejhorších konců. Stačí se podívat například na rozdíl mezi českou, německou energetikou, německá energetika i v daleko extrémnějším stavu než česká, daleko víc se v Německu tlačí na zelené obnovitelné zdroje, Němci si vypnuli svoje jaderné elektrárny. Kdybychom my udělali totéž, co udělali Němci, naše energetická krize by byla ještě mnohem horší, než jaká byla dneska. Jsme ve stavu, kdy v podstatě Němci od nás naší stále ještě v uvozovkách, levnou energii nakupují, kdybychom my byli tak extrémní, jako jsou dneska Němci, situace u nás by byla totálně neúnosná, a to je přesně ten důvod, proč má smysl i v několika málo lidech brzdit implementování těch změn, které k nám přicházejí ze západu. Já vám nebudu říkat to, co asi chcete slyšet, totiž, že se nějakými parametry dá ta situace úplně pozměnit a vylepšit to už se dneska nedá. Rozhodně není pravda, že můžeme tady pošudlat jednu daň tady trošičku zkrátit jednu dotaci a zase bude dobře. To jsou takové parametrické změny, které odpovídají třeba Dubčekovu pražskému jaru v roce 1968 nebo Gorbačovově perestrojce v osmdesátých letech. Ne, že by to bylo špatné, znamenalo to určitou oblevu a úlevu, ale to byly právě ty změny, které umožňovaly tak nějak trošku lépe žít v rámci té totality, ale rozhodně to nebylo poražení té totality k tomu, abychom se my vymanili z toho socialistického systému, tak jsme museli projít zcela zásadní transformací ekonomiky na začátku devadesátých let. No a vzhledem k tomu, že jsem právě řekla, že už v podstatě 1/2 českého hospodářství dneska je socialistická, tak dneska už se to opravdu nedá pošudlat nějakými parametrickými úpravami, abychom my se mohli znovu vrátit k prosperitě, tak musíme projít naprosto zásadní proměnou celé ekonomiky, ekonom v podstatě má jasno v tom, jakým způsobem ta proměna musí vypadat, ale problém je v tom, že zatím potom ještě není celospolečenská poptávka, zatím ještě se neprobudilo dostatek lidí, takové množství, jako se probudilo třeba v roce 1989. Navíc jsme ještě příliš ovlivňováni tím vývojem v západní Evropě, který směřuje k nám, a proto v tuto chvíli ještě nejde takhle jednoduše udělat ono vylepšení a znovu nastartování české ekonomiky. Ale v okamžiku, kdy známe diagnózu a víme, co je špatně, tak můžeme alespoň ty špatné věci brzdit do té doby, než čas nazraje na tu zásadní společensko ekonomickou přeměnu celé ekonomiky a potom můžeme být tedy připraveni do těch změn pozitivně nastoupit. Jak tedy zní ona diagnóza těch problémů? Nejenom české, ale obecně evropské ekonomiky, ta diagnóza zní tak, že celá Evropa byla zachvácena novou levicovou progresivistickou kolektivistickou ideologií, která se nazývá esg nebo isg a jejímž nejviditelnějším projevem, takovou špičkou ledovce je Green Deal, ale Green Deal není jediným projevem téhle ideologie. Dalšími projevy jsou například různé genderové ideologie nebo kontrola svobody slova, ona rétorika o dezolátech a dezinformacích a podobně. Musíme si uvědomit, že zatímco ekologie je skvělá věc, tak Green Deal nemá s ekologii vůbec nic společného a je to v podstatě pouze ona levicová kolektivistická ideologie, jejímž cílem je v podstatě likvidace evropského průmyslu a likvidace evropského blahobytu, tahle ideologie musí být absolutně odmítnutá, jestliže tedy máme brzdit ono zlo a jestliže máme brzdit ony negativní změny, které se u nás stále ještě dějí a stále ještě se stupňují, tak musíme vyjít ze tří myšlenkových východisek, musíme být z toho, že absolutně odmítneme Green Deal, že vyhlásíme nulovou toleranci pro Green Deal. Pozor, nemá to nic společného s ekologií. Za druhé si musíme jednoznačně zachovat českou korunu, protože pokud si ji nezachováme, pokud přijmeme euro, tak tím v podstatě dáváme evropské centrální bance bianco šek na zavedení digitální měny centrální banky, což znamená absolutní sledování našich občanů a v podstatě čínský kreditní systém. Velký bratr. No a za třetí, musíme začít dramaticky odbourávat dotace, dotace dneska jsou hlavní příčinou toho, proč stát už tvoří polovinu ekonomiky a proč například není na důchody pouze dotace? Sami o sobě dneska představují zhruba 1/3 státního rozpočtu. Pokud bychom odbourali ideologicky motivované dotace, které souvisejí s Green Dealem, s gendery, s dotováním neziskovek, které do našich dětí cpou věci o genderu ve školách a tak dál. Pokud bychom tohle všechno odbourali, najednou by nebyl třeba ani problém s důchodovou reformou. Asi vás to překvapí, ale ony ty veřejné finance samy o sobě nejsou až tak špatném stavu, to, co tam je naprosto kalamitní, je právě ona složka dotací, takže dotace musíme začít dramaticky odbourávat. I jeden jedinec v jakémkoliv zastupitelském sboru, ať už to je europarlament, senát nebo Poslanecká sněmovna, jeden člověk může vždycky hlasovat podle těchto tří základních myšlenkových pilířů, a pokud vždycky zvedne ruku, anebo naopak nezvedne ruku v souladu s těmito principy? Nikdy nezvedne ruku pro zvýšení daní, vždycky zvedne ruku pro odbourání regulací, vždycky zvedne ruku proti čemukoliv, co souvisí s Green dealem a tak dál, potom jeden jednotlivec může brzdit to zlo, které se na nás hrne a může způsobit, může být onen jazýčkem na vahách, který způsobí, že bude rozdíl mezi naší zemí a mezitím třeba ještě daleko větším zlem, které zachvátí některé západní země a pokud se nám podaří tohle zlo brzdit, tak já jsem přesvědčená o tom, že to dějinné kyvadlo se překlopí zase na obrácenou stranu, protože žádný nesvobodný systém netrvá donekonečna a nazraje celospolečenská poptávka k tomu, abychom provedli přeměnu české ekonomiky a přeměnu české společnosti něčemu lepšímu a zažili další svobodné období, tak, jako jsme ho zažívali ve svobodných devadesátkách. To je ten důvod, proč jsem se rozhodla letos kandidovat do senátu.
Přestože Vít Rakušan (STAN) tvrdil, že se podařilo pro Českou republiku vyjednat výjimku v migračním paktu kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, jeho slova se v textu nepromítla. Řekl to v pořadu 360° na CNN Prima NEWS europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil. Podle předsedy Svobodných Libora Vondráčka se ovšem Rakušan svými tvrzeními zařadil mezi dezinformátory, kterým sám předtím vyhlásil válku.
„Já to interpretuji tak, že o tom byla vedena verbální debata. Nevím, jestli bych řekl, že ministr Rakušan přímo lhal. V každém případě se mu to, co se verbálně říkalo, nepodařilo promítnout do konečného textu,“ okomentoval tvrzení ministra vnitra Jiří Pospíšil.
ČTĚTE TAKÉ: Brusel chce zdanit prdy, kritizuje Tlustý. Se Škromachem se postavili za bouřící se zemědělce
„Když bylo povinné očkování, Rakušan vyhlašoval válku dezinformátorům. Avšak podle toho, jak hovoří o migračním paktu, se sám zařadil mezi ně,“ odvětil Libor Vondráček. Podle něj Rakušan neříkal pravdu.
„To, že ministr lže, je samozřejmě špatně a my jsme ho již několikrát vyzývali k tomu, aby rezignoval, protože to není poprvé, co selhal. Podstatné je, aby ten migrační pakt nebyl schválen,“ zdůraznil Vondráček. Vzhledem k tomu, že Rakušan nedokázal vyjednat pro Českou republiku výjimku, považuje migrační pakt za velmi nebezpečný.
Pakt však ještě není definitivně schválen, v dubnu o něm bude hlasovat Evropský parlament. Pro Pospíšila je současná podoba textu velké zklamání. „Vidím tam spoustu věcí, které se snad podaří napravit. Například pokud stát nepřijme uprchlíka, má platit 20 tisíc eur. To je strašně vysoká částka a doufám, že se ji podaří výrazně snížit,“ řekl Pospíšil.
Podle něj je možné, že návrh migrační dohody nakonec neprojde, protože s ním má problém řada frakcí v Evropském parlamentu. „Racionálně uvažující europoslanci mají podobné problémy jako já. Naopak radikální levice říká, že je to pakt, který jde proti lidským právům, protože povede k větší ostraze vnějších hranic a bude sem proudit méně uprchlíků,“ řekl Pospíšil. Zavedení nových zařízení na evropských hranicích vnímá jako přínosné, sám však údajně pro schválení paktu hlasovat nebude.
Podle Vondráčka je nutné, aby Česko udělalo vše proto, aby se přijetí paktu zabránilo. Inspiraci pro řešení evropské situace pak vidí v Austrálii. „Ta dnes nemá problém s nelegální migrací. Pokud má Evropská unie řešit celoevropskou bezpečnost, ať se soustředí na ochranu vnější hranice,“ řekl Vondráček.
Dnes na tiskové konferenci Svobodní představili pestrou paletu úspěšných osobností, které nominovala do letošních voleb do Evropského parlamentu. Zároveň bylo odtajněno známé jméno pro podzimní senátní volby a byly zopakovány základní pilíře kampaně. Korunu nedáme – Libor Vondráček, který je lídrem kandidátky a předsedou strany, komunikuje pilíř týkající se ochrany naší měny, nezávislosti ekonomiky a suverenity v otázce zachování hotovosti a práva veta v EU. “Největším ohrožením pro tento pilíř je Petr Fiala, jenž dříve podporoval zachování české koruny, ale nyní připouští její zánik. V europarlamentu bez reakce poslouchal výzvy ke zrušení práva veta pro malé členské státy, což ohrožuje nejen naši měnu, ale i zbytky naší suverenity,” uvedl Vondráček. Pevnost Evropa – Matěj Gregor, který komunikuje pilíř týkající se bezpečnosti, zrušení migračních kvót, dotování aktivistů a užívání Frontexu k zajištění vnější hranice Schengenu prohlásil: “Největším bezpečnostním rizikem z hlediska nelegální migrace je ministr Vít Rakušan, který podpořil migrační pakt. Za naše peníze vylepuje plakáty tvrdící, že tento pakt neobsahuje kvóty, avšak realita je opačná. Pro zachování bezpečné ČR je nutné jeho zastavení.” Jádro a mašiny – Karel Diviš se zabývá pilířem týkajícím se zastavení zelených experimentů a záchrany českého průmyslu, který je ohrožen nezodpovědnou energetickou politikou. “Hlavním viníkem drtivých dopadů zelené unijní politiky je Andrej Babiš, který, ač slovně se staví proti Green Dealu, ve skutečnosti pro něj zvedl ruku a nevyjednal výjimku pro provoz uhelných elektráren, jako to učinili Němci a Poláci. Obavy z nedostatku elektřiny jsou oprávněné,” řekl Diviš. Kromě Vondráčka, Gregora a Diviše jsou na kandidátce Svobodných i další známé osobnosti, jako je Jiří Hynek, šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, Van Sang Tran, zástupce vietnamské komunity, a Varhan Orchestrovič Bauer, hudební skladatel. Nejmladším kandidátem je sportovec a student David Lavička ve věku 21 let a nejstarším je jaderný fyzik Jiří Strachota, kterému je 77 let. Pro podzimní senátní volby se v Praze o přízeň voličů bude ucházet také Markéta Šichtařová, jedna z nejznámějších českých ekonomek a garantka ekonomického programu Svobodných, který mj. počítá se zrušením Green Dealu, dotací a návratem ke konkurenceschopnému tržnímu prostředí. Kandidovat se rozhodl i Michal Janda v senátním obvodě č.59 – Brno-město. (Ekonomický program Markéty Šichtařové je v další příloze.) Svobodní – naši kandidáti do EP 2024 1. Mgr. Libor Vondráček, 29 let, právník zaměřující se na ústavní a evropské právo a předseda strany Svobodní 2. Matěj Gregor, 22 let, zastupitel Ostrava-Vítkovice a lektor 3. PhDr. et Mgr. Karel Diviš, 48 let, bývalý prezidentský kandidát, podnikatel v IT, ekonom, matematik a expert strany pro digitalizaci, obchod a průmysl 4. MgA. Veronika Blažková MBA, 43 let, podnikatelka v public relations, iniciátorka projektu Pražské pasáže a pražská předsedkyně strany Svobodní 5. Ing. Pavel Šrámek, 59 let, farmář, zemědělec a expert strany pro zemědělství 6. Ing. Martin Sklář, 48 let, OSVČ v oblasti služeb, zastupitel Městys Doubravice nad Svitavou a předseda Moravského svazu – pobočný spolek Blansko, Doubravice nad Svitavou 7. Mgr. Luboš Zálom, 43 let, programátor, zastupitel města Beroun a místopředseda strany Svobodní 8. Ing. Van Sang Tran, 39 let, ředitel integračního centra a předseda Zdraví Sport Prosperita 2012 9. Ivana Burešová Marková, 48 let, živnostnice a fyzioterapeutka 10. RNDr. Jiří Hynek, 63 let, prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, expert strany na obranu a bezpečnostní poradce TEA PARTY CZ 11. doc. PaedDr. Ing. Kateřina Bočková, Ph.D., MBA, 47 let, projektová manažerka a vysokoškolská pedagožka 12. Bc. Robert Vlášek MBA, 54 let, expert strany na vnitro, zakladatel a spolumajitel firmy FireGold a ex-policejní vyšetřovatel 13. Ing. Mgr. Irena Steinhauserová, 63 let, konzultantka vzdělávání se zaměřením na domácí a individuální vzdělávání a provozovatelka ubytování 14. Jan Dočekal, 60 let, manager v autoprůmyslu, Praha 6 15. Michal Janda, 42 let, realitní makléř, lektor obchodních dovedností a obchodní psychologie, expert strany na vinařství a stavebnictví 16. Petr Lichtenberg, 65 let, místostarosta města Chrudim 17. MUDr. Miroslav Havrda, 60 let, lékař, expert strany na zdravotnictví, zakladatel podiatrie v ČR a zakladatel Svazu soukromých lékařů, mluvčí Paralelní lékařské komory a místopředseda strany Svobodní 18. MUDr. Hana Zelená, 55 let, mikrobioložka a viroložka, předsedkyně Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) 19. Mgr. Jiří Strachota CSc., 77 let, expert strany na energetiku a Green Deal, jaderný fyzik z předvoje ČR v CERNu a důchodce 20. Ing. Radek Svoboda Ph.D., 57 let, reaktorový fyzik 21. Varhan Orchestrovič Bauer, 55 let, dirigent a symfonický skladatel 22. Ondřej Urban, 24 let, student a žurnalista 23. David Lavička, 21 let, student a sportovec 24. Mgr. Bohuslav Coufal, 55 let, ředitel společnosti ONYX engineering a expert strany pro kryptoměny 25. Vladimír Urban, 37 let, starosta města Lom u Mostu 26. Jan Toth, 51 let, živnostník – provozovatel penzionu s kavárnou, zastupitel města Nejdek 27. Bc. Pavel Pešan, 49 let, podnikatel 28. Mgr. Ing. Robert Kotzian Ph.D., 49 let, právník a autor odborných publikací o politických neziskovkách
Zemědělství je přeregulované, dotace ale pomáhají zvýšit konkurenceschopnost našich farmářů. V pořadu Co na to vaše na CNN Prima NEWS peněženka to řekl ekonom a poradce premiéra Štěpán Křeček. Ekonomka Markéta Šichtařová jeho názor považuje za naprostý nesmysl. Dotace jsou podle ní naopak důvod, proč se prý evropské zemědělství hroutí.
Evropské zemědělství podle Křečka trápí nejen velké množství regulí a byrokracie, ale také problémy s přijetím Zeleného údělu.
Tuzemští farmáři musí ve srovnání s levnější produkcí z východní Evropy také plnit náročnější podmínky. Za to získávají dotace, které podle Křečka konkurenceschopnosti napomáhají.
„Dotace se vyplácí například za nechávání části pole ladem. I když tedy zemědělec nevyužije celou plochu, ve finále získá alespoň nějaké prostředky a generuje zisk. Zároveň tím, že se pole nechá jeden rok ladem, bude další rok plodit o to více,“ uvedl Křeček.
Podle Šichtařové to je ale „naprostý nesmysl“. Dotace jsou prý naopak důvodem, proč se evropské zemědělství hroutí. Zejména střední farmáři prý kvůli nim letos budou ve ztrátě.
„Zisky mohou generovat jen extrémně velké farmy, které kontrolují celý produkční řetězec od výroby až po prodej. Ale ti, kteří pouze vytvářejí svoje zemědělské plodiny, budou prakticky všichni ve ztrátě, protože aktuální výkupní ceny nedokáží pokrýt ani jejich náklady,“ uvedla ekonomka.
Systém je podle ní nastavený nesmyslně, protože farmářům vyplácí dotace za to, že neprodukují. „Je to naprostý ekonomický nesmysl,“ uzavřela Šichtařová.
Počet státních úředníků na úkor soukromého sektoru roste takřka neustále, pronesla v pořadu 360° na CNN Prima NEWS ekonomka Markéta Šichtařová (Svobodní) s tím, že čím dál více soukromníků „platí státu mejdan“. Za hlavního viníka inflace mimo jiné označila vládu. Proti jejím slovům se ohradil ekonom a poradce premiéra Petra Fialy (ODS) Štěpán Křeček – Šichtařovou obvinil ze lži.
„Neustále nám roste počet státních úředníků a bují veřejný sektor na úkor toho soukromého. Takový vývoj vede k tomu, že soukromníci, jichž je stále méně, musí státu platit mejdan. Na tom není nic udržitelného,“ opřela se do vlády ekonomka.
Křeček oponoval tím, že letos státních zaměstnanců ubývá a rovněž se snižuje počet úředníků, a to až o dva tisíce. „Po dlouhé době konečně klesají celkové výdaje státního rozpočtu, což tu v minulých letech nebylo. Není tedy pravda, že by veřejný sektor rostl. Navíc když porovnáme složenou daňovou kvótu této vlády s tou předchozí, zjistíme, že daně jsou v průměru menší. Paní Šichtařová tedy lže,“ namítl ekonom.
Křeček rovněž upozornil na to, že vláda každoročně snížila celkovou míru schodku státního rozpočtu. „Kabinet ale nemá ve svém mandátu – tak jako Česká národní banka – přímo boj s inflací,“ zdůraznil v pořadu 360°.
Podle Šichtařové ale ekonom svým prohlášením odvádí pozornost. „Kdyby vláda nedělala svoji proinflační politiku a nepumpovala už od dob vlády Andreje Babiše (ANO) peníze do oběhu, neměli bychom jednu z nejvyšších inflací v rámci Evropské unie. Hlavním viníkem je kabinet,“ pronesla. Dodala také, že vláda představuje v této oblasti jen domnělé úspěchy.
„Oslavujeme pouze, že jsme konečně dosedli na dno. Jsme totiž poslední země v Evropské unii, která se ještě nedostala v rámci svého HDP dokonce ani na předcovidovou úroveň,“ řekla ekonomka ve vysílání CNN Prima NEWS.
Poradce premiéra namítl, že Šichtařová „stále brečí nad rozlitým mlékem“. „Takové brečení nám nepomůže. Museli jsme přijít s kyblíkem a hadrem a to mléko uklidit, což se přesně stalo. Inflaci se podařilo zlikvidovat, takže jsme se vrátili zpátky na cíl,“ konstatoval Křeček.
Proto jsem na březnovém zasedání Senátu podal pomocnou ruku skoro 35 tisícům petentů, kteří chtějí zachování české koruny a tedy nepřijetí eura. Chtějí, abychom si o své monetární a hospodářské politice rozhodovali sami, aby nám nebyla určována centrálně z Bruselu, jak se tomu již děje například v zemědělství.
Petice byla Senátem vzata na vědomí jako důvodná. Navíc jsme k ní navrhli 2 doprovodná usnesení, která jednak vyzývají vládu ČR k vyjednání výjimky z povinného přijetí, jakmile splníme konvergenční kritéria, abychom nebyli k euru nuceni, ale mohli jsme se sami svobodně rozhodnout.
A pak také v druhém usnesení jsme vyzvali vládu, aby před takovým případným rozhodnutím brala v potaz odborný názor klíčových ekonomických subjektů tak, abychom se rozhodovali ve prospěch většiny občanů ČR a ve prospěch ČR. Aby neprosazovala vůli menšiny proti většině!
Diskuse odborníků u kulatého stolu při projednávání petice v senátním výboru byla na velmi vysoké úrovni. Faktická, datově podložená, bez emocí a progresivistických manipulací.
Pokud máte čas a chuť například při joggingu nebo v autě si pustit audiozáznam z této debaty zástupců hospodářské sféry, abyste lépe porozuměli podstatě a nástrahám, které na nás přijetím eura čekají, je vám k dispozici zde:
Stenozáznam z mé řeči k senátorům na adresu vlády je zde:
„Vážený pane předsedající, vážený zástupce petentů, vážení velvyslanci svých okrsků do horní komory parlamentu. Projednáváme dnes velmi důležité téma. Požadavek občanů na zachování české koruny jako jednoho z prvků naší suverenity, svobody rozhodování a symbolu samostatnosti. Občanů, kteří aktivně šli a podepsali petici, není málo. Magistr Libor Vondráček mluvil o konkrétních naměřených čísel. V petici jsou to desetitisíce, v průzkumech pak celkově miliony občanů, kteří chtějí, abychom je, jako senátoři, ochránili proti možnému neuváženém rozhodnutí vlády, které by šlo proti jejich aktuálnímu přesvědčení. Nechtějí vyměnit českou korunu za euro. Nejsou tomu nakloněny ani klíčové ekonomické a hospodářské subjekty. Aktuálně to za rozumné aspoň vyvozuji z diskuze, která probíhala na kulatém stole, za rozumné a výhodné nepovažuje ani Ministerstvo financí, ani Česká národní banka. Překvapivě ani zástupci odborových svazů. Nepřekvapivě zástupci makroekonomických a národohospodářských oborů Vysoké školy ekonomické v Praze. Ani analytici se zkušenostmi z nejzadluženějších i nejstabilnějších ekonomik. Tito měli možnost diskutovat argumenty pro a proti zachování české koruny u petičního kulatého stolu, za kterých bych chtěl poděkovat panu senátorovi Teclovi a jeho výboru, protože projednání proběhlo velmi profesionálně, fakticky a v podstatě bez jakýchkoliv emocí. Emoce, oproti tomu chladné racionální uvažování.
To jsou dvě roviny při rozhodování, zda se vzdát koruny a přijmout euro. Z eura se stal totiž emoční symbol. Nevím, proč euro chci, ale prostě ho chci, protože budu dobře vypadat, budu v té rádoby „lepší partě“ zemí. Euro mě ochrání proti vlivu Ruska.
To jsou některé ze spíše srdečních argumentů, které zaznívají ve veřejném prostoru. Pak je tady ještě rozum. Chladný kalkul a zvažování, co to České republice přinese, co jí to způsobí, jak tím pomůžeme nebo přitížíme celé eurozóně.
Těžko říci, zda má větší pevnost a šťastnější průběh sňatek z lásky, nebo sňatek z rozumu. Pojďme si připomenout nejdůležitější současné argumenty pro zachování české koruny.
Zaprvé, asi nejdůležitější je to, že z ČNB neuděláme jen jakýsi dozorový administrační orgán a zůstane i nadále důležitým aktivním strážcem stability cenové hladiny. Neodevzdáme tuto kompetenci Evropské centrální bance do Frankfurtu nad Mohanem.
Zadruhé znamená, že si díky koruně ponecháme významný nástroj monetární politiky a kontrolu nad množstvím peněz v oběhu, tedy kontrolu nad měnovým kurzem, potažmo inflací, mírou nezaměstnanosti, kondicí našeho hospodářství a konkurenceschopností našeho průmyslu.
Jako ekonom, podnikatel s životním mottem – vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělají jiní – nyní i zástupce občanů na Vysočině a v jižních Čechách nemohu prostě souhlasit s odevzdáním takového nástroje do rukou konkurence. Ano, konkurence. Jsme svazek států a společná monetární politika se bude dělat vždy ve prospěch největších celků, jako je Německo a Francie, bez většího ohledu na potřeby malých a středně velkých ekonomik, kterou ČR bezesporu je.
Mám velkou obavu, že budeme tím pomyslným ocáskem, kterým se zametá zleva doprava, když se bruselská ještěrka rozhodne někam vydat.
Nechceme přece být vlečným vagonkem. Chceme být vozem s vlastním monetárním plynem a brzdou, podle toho, jak nám bude přitékat nebo odtékat kapitál do ekonomiky. Abychom na to mohli účinně reagovat, neexplodovaly nám jiné spojité ekonomické parametry. Například s inflací jsme si vedli poměrně dobře, protože ČNB včas dupla na brzdu, jinak bychom místo 18, 19 procent inflace měli inflaci kolem 25 procent. Jsou dva zdroje peněz do ekonomiky. Dvě instituce regulující peněžní zásobu a oběživo. ČNB prostřednictvím monetárních nástrojů a ministerstvo financí, potažmo vláda, prostřednictvím fiskálních nástrojů, restrikce či expanze. Nedává smysl se jednoho nástroje zbavit a druhým se to jako bez jedné nohy snažit ustát. Pak můžeme obětovat i druhou nohu a předat EU například sestavování českého státního rozpočtu. Ostatně, po roce 2020 přijala EU přísnější rozpočtová pravidla, aby vlády tak nerozhazovaly a chovaly se s rozpočtem odpovědně.
Myslíte si, že pro nás lépe nastaví citlivé ekonomické parametry někdo na míle vzdálený naší ekonomické realitě, který navíc řeší trh 20 států platících eurem, od severu k jihu, nebo někdo místní, který má prst na tepu naší ekonomiky a má lepší reálný odhad budoucího vývoje?
Za mě, centrální plánování a centrální rozhodování nefunguje. Vyzkoušeli jsme si to před rokem 1989. Němci a Francouzi si na tu horkou plotnu chtějí bohužel sáhnout. Jižní země kvůli lákavým dotacím také. Ale my bychom měli být opatrní. Z podnikání víme, že je nejefektivnější decentralizovaný způsob řízení, založený na místní znalosti situace. My nejsme velryba, máme možnost být spíš malou štikou, naší konkurenční výhodou je mrštnost. Ekonomická rychlá přizpůsobivost a reakce na vlny právě těch velryb. Proto bych se měnového kurzu nevzdával. V otevřené ekonomice, jako jsme my, kurzový koridor brzdí a akceleruje ekonomické procesy.
Zatřetí, vše se v této diskusi točí kolem měnového kurzu. Co to je? Zkusím přiblížit i pro laickou veřejnost. Peníze jsou zvláštní komodita, která umožňuje snadnou směnu zboží a služeb mezi lidmi. V případě koruny je to převážně na území ČR. I tato komodita na trzích podléhá zákonům nabídky a poptávky a má tu zázračnou moc, že její hodnota, tedy cena české koruny, vůči ostatním měnám se může v čase různě měnit. Můžeme ji ovlivňovat fiskálně a monetárně, tudíž tím ovlivňovat množství peněz přitékajících zvenku do české ekonomiky nebo odtékajících mimo českou ekonomiku. Má funkci tlumiče nebo akcelerátoru. Můžeme lidem v určitou dobu zlevnit nákupy eur pro cestu na dovolenou, v jiný okamžik zase podpořit vývozy našich firem do zahraničí oslabením koruny, takže v přepočtu na eura bude kupované zboží pro ně levnější a více poptávané.
Tím se dostáváme k bodu 4, ke čtvrtému bodu, který neexistencí redukčního měnového kurzu závisí na stabilitě eura a přístupu k levným lákavým penězům, bez brzd můžeme přes nárůst inflace snížit naši konkurenceschopnost a tím zlikvidovat český chytřejší průmysl. Zbude nám parketa montoven, logistických center, překladišť a regionální zemědělská produkce. Poučme se například z Řecka, Itálie, Španělska či Portugalska.
Zapáté, my jako zákonodárci jsme vyslyšeli přání českých firem, které obchodují s eurovými partnery a nechtějí se zabývat měnovým kurzem a případným kurzovým rizikem. Od 1. 1. 2024 jsme těmto firmám umožnili obchodovat, vést účetnictví i třeba vyplácet mzdy v eurech. Je to na jejich uvážení. To situaci exportérů a importérů řeší. Zároveň si zachováváme českou korunu se všemi makroekonomickými výhodami pro ostatní.
Zašesté, dostáváme se k tvrzení, že nás ČNB prostřednictvím prezidenta, který vybírá a jmenuje členy Rady ČNB, může díky nějakým neumětelům či šílencům zavléct do náručí Ruska nebo Číny, což by nastalo, pokud bychom byli přivázáni, což by se nestalo, pokud bychom byli přivázáni eurem k eurozóně. I toto má poměrně jednoduché, elegantní a vyzkoušené řešení. Můžeme na obsazování Rady ČNB aplikovat model volby ústavních soudců. Nebude tedy rozhodovat jen jeden prezident ČR, ale přímo volený prezident ČR spolu s 81hlavým prezidentem v podobě českého Senátu, který je také přímým odrazem vůle občanů napříč regiony. Možná šance na větší diskusi o erudici kandidátů a tím větší jistota a důvěra v kroky centrální banky.
Zasedmé, zaklínadlem je sousloví maastrichtská kritéria nebo také konvergenční kritéria. Splníš, musíš být v eurozóně a přijmout za svou národní měnu euru. K tomu jsme byli zavázáni. Tak zní některé výklady. Dočtete se o tom i dnes na stránkách EU, kde tyto formulace stále přetrvávají. Nesplníš, nemůžeš vstoupit. My tohoto trochu švejkovsky využíváme, když se opíráme o neplnění kritérií, a tím rozptylujeme obavy většinové části veřejnosti, že euro není aktuálně na stole. Ta maastrichtská kritéria by ale neměla být strašákem. Je to také nástroj. Nástroj k dobré ekonomické kondici a ke sbližování ekonomik v několika klíčových parametrech. Nejde o to se vyšponovat, se štěstím na chvíli splnit a hurá do eura, ale stabilně splňovat a držet krok s pelotonem, aby nás zase silnější neodpárali a neplápolali jsme na chvostu se všemi nevýhodami. Jde o to umět držet krok a pak být i pro ostatní členy eurozóny hodnotným partnerem, mít možnost se svobodně a racionálně rozhodnout o vstupu do eurozóny a o případném nahrazení české koruny eurem. Budeme-li chtít. Vědomě se všemi konsekvencemi. Aby to bylo ve prospěch občanů ČR a v zájmu ČR. Ostatně, v tomto duchu jsme skládali občanům slib při vstupu do veřejné služby horní komory, snad těch moudřejších.
Takto zásadní rozhodnutí bychom měli diskutovat a opět verifikovat s občany a s klíčovými institucemi. Jednak proto, že nás zavázala úplně jiná generace před 20 lety a podmínky se mezi tím změnily, ale také proto, že máme modernější a efektivnější nástroje komunikace. Jedním enterem můžeme milionům obyvatel zprostředkovat vyvážené vysvětlení pro a proti vstupu do eurozóny, přes sociální sítě a média, jedním enterem můžeme naopak od statisíců podnikatelů získat zpětnou vazbu přes datovou schránku. Máme lepší možnost naplňovat svůj mandát opřením se o vůli lidí v regionech. Především bychom ale měli mít možnost svobodně se rozhodnout, rozhodnutí to bude na desítky let, protože z eura již není návratu. Menšina by ho neměla prosazovat proti většině.
K dnešku již zhruba 35 tisíc petentů sleduje, jak Senát dnes s peticí naloží, jakou váhu jí přisoudí, jaký bude výstup z celého tohoto snažení, zda má být vůbec smysl využívat petici jako nástroj zpětné vazby, jestli nebude lepší sáhnout k radikálnějším formám vyjádření názorů, případně nechat průchod emocím při volbách.
My máme usnesení garančního výboru. Bere na vědomí. Já bych vás chtěl požádat, vážené kolegyně a kolegové, o zvážení podpory dvou usnesení, která předkládám paralelně jako doplňková k tomuto výborovému.
Obě usnesení máte na stole, z jedné a z druhé straně. Audiozáznam z ekonomické debaty u petičního kulatého stolu jsem vám v pondělí zaslal všem do emailu.
První usnesení, pracovně nazvané Respektovat názor odborníků a vůli občanů, zní: Senát vyzývá vládu, aby po splnění maastrichtských kritérií možného vstupu ČR do eurozóny brala ohled na expertní stanovisko Ministerstva financí ČR, ČNB, většinovou vůli podnikatelských subjektů a občanů ČR tak, aby zachování české koruny, nebo přechod na euro, bylo racionálním rozhodnutím v aktuálních ekonomických podmínkách.
Druhé usnesení, pracovně nazvané Vyjednat výjimku, zní: Senát vyzývá vládu, aby aktivně vyjednávala v EU výjimku ze zavedení eura tak, aby existence možnosti platit českou korunou nebyla v ohrožení.
Děkuji vám za podporu a děkuji panu garančnímu zpravodaji za hlasování o usnesení v tomto pořadí. Ta usnesení se vzájemně nevylučují. To znamená, bere na vědomí, respektovat názory, vyjednat výjimku. Tři separátní hlasování. Děkuji.“
První výborové usnesení, že Senát bere petici na vědomí jako důvodnou hlasovalo 69 senátorů.
Druhé navržené usnesení, pro které hlasovalo 18 senátorů zde:
„Senát vyzývá vládu, aby po splnění maastrichtských kritérií možného vstupu ČR do eurozóny brala ohled na expertní stanovisko Ministerstva financí ČR, ČNB, většinovou vůli podnikatelských subjektů a občanů ČR tak, aby zachování české koruny, nebo přechod na euro, bylo racionálním rozhodnutím v aktuálních ekonomických podmínkách.“
Třetí navržené usnesení, pro které hlasovalo 12 senátorů zde:
„Senát vyzývá vládu, aby aktivně vyjednávala v EU výjimku ze zavedení eura tak, aby existence možnosti platit českou korunou nebyla v ohrožení.“
Zástupce petentů Mgr. Libor Vondráček spolu s ekonomickou expertkou Ing. Markétou Šichtařovou uvádějí tyto ekonomické argumenty:
VYVRÁCENÍ DŮVODŮ PRO PŘIJETÍ EURA:
Eurozóna je VIP klub:
Země typu Slovensko po vstupu do eurozóny zaznamenávají divergenci místo konvergence
→ neboli se průměru eurozóny (údajného VIP klubu) vzdalují
→ neboli údajnému „VIP klubu“ jsme ekonomicky blíže bez eura
Bez eura nemáme v EU dost silné slovo:
Měna nemá vliv na rozhodovací a hlasovací mechanismy v EU
Ti, kdo volají po euru, se současně chtějí vzdát práva veta → tedy nechtějí mít „silné slovo“ → tedy je to záminka
Cestování s eurem je snazší:
V době platebních karet s sebou hotovost už prakticky nikdo nevozí
Eurozóna vytváří tlak proti hotovosti, tedy stejně nejspíš jinak než s kartou cestovat nepůjde
Společnosti chtějí euro pro vyhnutí se kurzovému riziku:
Kdo chce, může v eurech účtovat a může se tak kurzovému riziku vyhnout
SHRNUTÍ: Ve všech 4 případech se jedná o snadno vyvratitelné záminky.
DŮVODY PRO NEPŘIJETÍ EURA (hierarchicky od nejpodstatnějších):
Strukturální změna české ekonomiky po zavedení eura
Zavedení eura ruší kurzový transmisní kanál → rozchází se produktivita práce (roste stále stejně) a mzdový vývoj (zrychlí) = klesá konkurenceschopnost → Pokles konkurenceschopnosti nutí firmy konkurovat nikoliv kvalitou a vysokou přidanou hodnotou, ale nízkou cenou → to vede k likvidaci výrob s vysokou přidanou hodnotou a přesunu k výrobám s nízkou přidanou hodnou a vysokým podílem lidské práce (sklady, montovny) → přechod od ekonomiky švýcarského typu (nízká inflace, vysoká přidaná hodnota, hi-tech, kvalifikovaná práce) k ekonomice jižanského až balkánského typu (vysoká inflace, nízká přidaná hodnota, využití nekvalifikované lidské práce) → v horizontu 1-2 desetiletí naprostá likvidace naší tradiční průmyslové vyspělosti
Riziko přechodu eura na CBDC
ECB připravuje CBDC = extrémně zneužitelná technologie odpovídající logice čínských sociálních kreditů
Neexistuje záruka, že CBDC nebude pro kreditní systém zneužito
Umožňuje absolutní elektronickou kontrolu nad identitou jednotlivce
Riziko zrušení hotovostního eura
Bezhotovostní euro je předstupněm k CBDC (i kdyby CBDC nebylo zavedeno)
Nikoliv faktické používání, ale pouhá existence a hypotetická možnost použití hotovosti je účinnou hrází proti měnové reformě (např. likvidace inflace zrušením části přeněžní zásoby zavedením hluboce záporné úrokové sazby)
Existují 2 hlavní konvergenční kanály: cenová hladina a kurz. Zrušením jednoho (kurz) přeneseme transmisi plně na druhý (cenová hladina) → → tzn. vytvoříme chronicky zvýšenou inflaci (v řádu 1-2 desetiletí) → syndrom jižanských zemí → → důsledkem toho je bod 1 → dalším důsledkem je dlouhodobý pokles reálných mezd (mzdy sice zrychlí růst, ale i tak rostou pomaleji než inflace → reálné chudnutí obyvatelstva navzdory zdánlivému růstu mezd!)
Principiální růst zadlužení zemí, které přijmou euro:
Důsledkem chronicky zvýšené inflace (viz bod 4) je potřeba vyšší úrovně úrokových sazeb než ve zbytku eurozóny → vyšší úrokové sazby jsou nedosažitelné, protože se s eurem vzdáme autonomní monetární politiky → nižší než optimální úroveň úrokových sazeb výrazně usnadňuje vládě zadlužení → → chronické zhoršování veřejných financí
Politické rozhodnutí proti vůli lidu:
Cca 80 % obyvatel odmítá euro
Zvýšení cen způsobené zaokrouhlováním
(nejméně relevantní, ale nejčastěji používaný argument)
Ekonomka Šichtařová k zachování české koruny poskytla rozhovor pro měsíčník TO:
