Video

Video

Svobodná porada #006 – Muž z berňáku na vaší straně

Muž z berňáku na vaší straně – Svobodná porada #006

Spoléhali jste na vládu, že nebude donekonečna zakazovat Vaše podnikání? Dostali jste se díky ní na hranu Vašich finančních možností? A potřebujete pomoc s kompenzacemi, zda a jak o ně žádat? Sledujte nás! I na finančních úřadech jsou lidé. Jeden z nich Vám dnes poradí jak na to. Pro jeho bezpečnost a klid raději inkognito.

Dotazy pokládejte živě v aplikaci ZOOM na http://bit.do/svobodna-poradna, nebo zde pod živým přenosem.

Zveřejnil(a) Svobodní dne Úterý 2. března 2021

„Jsem proti tomuto pandemickému zákonu,“ řekl Chalupský v Senátu a pak hlasoval pro jeho zamítnutí

Senatni debata k pandemickemu zakonu se nesla v duchu „Je tady jeste nekdo, komu lze verit?! Kdo nam muze pomoci vykormidlit zpet k beznemu a svobodnemu zivotu?“

Debata na plenu byla hodne ostra. Nicmene, vybourilo se to, v sestihodinove rozprave padly vsechny argumenty na stul a po opadnuti emoci se zacalo pracovat na nejlepsim moznem raciu. Tyto debaty jsou strasne dulezite a je dobre, ze jsou v Senatu zastoupeni svymi senatory vsichni – reditele skol, reditele nemocnic, lekari ruznych oboru, trochu podnikatelu, danari, lide z mest zastoupeni starosty, hejtmani, byvali poslanci, technici atd. A ke vsem argumentum oponuje vlada prostrednictvim sveho predkladatele zakona, prostrednictvim sveho ministra.
Na klubu jsem se hodne ptal Martina Cervicka, ktery je hejtmanem ve velmi postizenem kraji, zda to zvladne. Bez legislativniho ramce hure a se spoustou sramu, ale citil jsem v nem jistotu, ze to zvladnou. S nim bych na pramici sednul. Stejne tak s Martinem Kubou a Vitezslavem Schrekem. S marketingovym kormidelnikem Babisem, co ma preletaveho prchliveho papouska na rameni, ne. Vudce vseho a niceho po roce prohospodaril duveru a znepratelil lidi mezi sebou.

Z cele diskuse si odnasim to, ze Senat si je plne vedom trapeni v regionech, vola po zasadni zmene, ktera bude funkcni, srozumitelna, akceptovatelna a povede k uspesnemu cili. Senat bude i nadale prisne vazit opravnenost zasahu do ustavnich prav obcanu.

Z webu senat.cz:

6. schůze Senátu
1. den schůze – 24.02.2021

Návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů

Tisk č. 46 Audiozáznam vystoupeníVideozáznam vystoupeníKontext vystoupení

čas 15:23:02 – 15:35:04:

Pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Já hned na začátek řeknu, že jsem proti tomuto pandemickému zákonu. Ten zákon nic neřeší. Ten občanům neřeší vůbec nic. Jediné, co poskytuje, tak poskytuje jakési větší pohodlí vládě, aby měla volnější ruce v konání v rámci současné krize.

Pan kolega Canov toho v podstatě řekl poměrně hodně a oslovil všechny zásadní věci. Já tady mám tu poznámku také. Ten zákon má navíc chybu, kterou je potřeba odstranit. Teď je otázka, jestli my budeme ti opraváři, tak jak víceméně by měl být náš úkol, abychom s tím pomohli a opravili to. Anebo je otázka, jestli vůbec chceme něco opravovat? Jestli se chceme té opravy účastnit?

Já jsem nad tím přemýšlel. My tady půl roku hájíme občany proti nejrůznějším věcem, které se na ně chystají. Často to vypadá i tak, že jsme tou poslední záchranou pro občany. Teď se všechny věci, jako jsou ty drakonické pokuty, různé sankce, tak se sesypaly do jednoho zákona a my to máme nějakým způsobem umožnit. To znamená, půl roku se tady hájíme, zastáváme občanů, teď se to sesypalo do jednoho zákona. Možná jsou tam jedna, dvě věci třeba pozitivní, ale je to takový trojský kůň pro ty další věci, které jsou negativní.

Možná nejsmutnější na tom je, že ať schválíme, co schválíme, tak je to úplně jedno. Život tam venku plyne nějakým svým řečištěm, svojí cestou, my nejsme schopni nějakými nařízeními, nějakými sankcemi tomu zabránit. Jediné, co jsme schopni udělat, je, že můžeme život nějakým způsobem usměrňovat. Tzn. my bychom měli jít po realitě a snažit se s tím v té realitě nějakým způsobem pracovat.

Papírově můžeme zpřísňovat, můžeme vymýšlet další nástroje… I když já nevidím za rok nějakého snažení, když tomu samému subjektu, tomu samému člověku dáme jiný nástroj, že ten výsledek bude lepší. V tomto já to nevidím vůbec. Takže papírově můžeme přitvrzovat, můžeme zpřísňovat, co se bude dít reálně, bude to, že se bude rozvolňovat. Lidé už to nějakým způsobem neakceptují, je to strašně dlouhé, už si to každý nějakým způsobem snaží dělat jednodušší, ten život, malinko lehčí, než je doteď. To je ta realita, se kterou bychom měli pracovat. A tu nějakým způsobem nezmění to, že budeme lidi ještě dál uvrhávat do nějaké represe.

Já jsem si ten zákon prošel, udělal jsem si k tomu pár poznámek. Z těch základních nebo nejdůležitějších… Zákon neřeší pandemii, ale je to doopravdy jen způsob, jak si udělat život snazší pro vládu a mít větší klacek na občany. Je to účelová záplata. Jeden z prvních pocitů, které jsem měl, když jsem viděl ten zákon, jsem si říkal, to je nějaká ústava, nějaký zákon o zdraví… Je to taková záplata jako v IT, že když něco nejde, tak uděláme nějakou IT záplatu. Na tu záplatu pak dáme další záplatu a za chvilku se v tom už nikdo nevyzná. Ony ty věci mají různé konsekvence a teď se v tom budeme všichni babrat. Dneska v podstatě přijímáme věci, které ve finále ústavní zákon shodí, že nejsou v souladu s ústavním řádem. My tady vymýšlíme další obezličky, další záplaty, které povedou k nějakým dalším konsekvencím.

My z přísného nouzového stavu děláme vlastně, přijímáme tady obyčejný zákon. Z mimořádného se stává běžný, takže bude i horší kontrola. Jsou tam nějaké likvidační sankce, to potažmo zase generuje nějaké lidi. Někdo, kdo ty sankce bude udělovat, bude je vymáhat, kdo je bude administrovat. To jsou už drobnější nuance toho všeho.

Je tam nějaké nařízení pracovní povinnosti, zákaz shromažďování. To už mi připadá, že je minimálně na hraně nebo za hranou ústavnosti, tyto věci. Jak jsem říkal, je to jiný nástroj v rukách stejného člověka. Takže jestli jsme během roku s tím nebyli schopni pohnout a ty výsledky se zhoršují, nečekám, že by tohle mělo být teď lepší.

Co bychom měli udělat? Co reálně s tím? My jsme se o tom včera bavili i na klubu poměrně dlouhé hodiny, padala spousta názorů. Poslouchal jsem to, snažil jsem se v každé té věci hledat něco, co by přispělo na té cestě někam, aby to nebylo jenom o nějaké kritice. Zapojovat nějaké svoje zkušenosti, znalosti. Já to vidím tak, že my tady v podstatě máme manažerský problém. My to potřebujeme nějak uchopit. Základní devizou, kterou potřebujeme, aby zafungovala, je zpátky důvěra obyvatel. Pokud nebudeme mít důvěru, která se za ten rok prohospodařila, můžeme zpřísňovat, můžeme dělat cokoliv, ale ti lidé to nebudou vůbec akceptovat. Budou to dva různé světy.

Otázka je, kdo tu důvěru ještě má. Já si myslím, že kdo dneska ještě tu důvěru má, jsou to ti, co skutečně někomu pomáhají. Kdo těm lidem, těm nemocným, těm pacientům se nějakým způsobem snaží život zlepšit a zase jim ho uvést do původního stavu. To jsou ti, co hýbou rukama, ne nějací politici nebo někde někdo v Praze. To jsou ti lidé skutečně v první linii a ve výkonné části, tzn. lékaři, sestry, ředitelé, hejtmani, starostové. Tohle je podle mě komunita lidí, která je schopná reálně s tou situací něco dělat a začít ji ohýbat k nějakým světlejším zítřkům.

To znamená, my potřebujeme problém řešit tam, kde ten problém je, s těmi, kdo ten problém znají.

Kdo má ještě tu důvěru, aby v podstatě když požádá o důvěru nebo požádá o něco, že něco je potřeba udělat, nějaké kroky, aby se něco zlepšilo, tak dojde k uposlechnutí, ti lidé ho budou následovat. Jak jsem řekl, vidím to v této komunitě lidí, co jsem vyjmenoval.

Co by měla dělat vláda? Vláda by měla dát podporu právě těmto hejtmanům, těm doktorům, těm ředitelům, těm zdravotním sestrám, protože oni vědí, co potřebují, ti by si měli říct, co přesně. Typická otázka dobrého managementu nebo dobrého manažera je: Jak vám můžu pomoct? Vy řešte problém a řekněte mi, jak vám můžu pomoct? V ten okamžik, když si tyto složky řeknou, co potřebují, dostanou to včas, dostanou přesně to, co potřebují, dostanou to rychle a jsou schopny fungovat. Lidé uvidí, že to funguje, že to má smysl, dočasně se omezit na svých právech a tolerovat nějaké věci. Ale ne prostě rok, chvilku a teď se to ještě komplikuje různými nesmyslnými opatřeními. Možná nejsou nesmyslná, ale nejsou zkomunikovaná, nejsou vysvětlená, proto jsou pro lidi nesrozumitelná. Proč si dítě může koupit boty a dospělý si je koupit nemůže? Prostě to není vysvětleno.

Napadl mě takový příměr s autem. Když opravujete auto, tak jsou v podstatě třeba dva lidé u toho, jeden, co leží pod autem, má špinavé ruce, a druhý, který stojí u toho ponku, u toho vercajku a podává náčiní. Tzn. my nemůžeme, ten, co podává náčiní, aby náhodně vybral nějaký klíč a podal mu ho a ten to s tím nějak opravoval. To přece funguje opačně. Ten si říká o náčiní, co potřebuje, a ten mu to dodává. Jak jsou spolu schopni komunikovat a jak jsou schopni spolu kooperovat, tak dobře jde ta oprava a tak dobře se ve finále ty věci povedou.

Jak jsem řekl, osobně věřím hejtmanům, věřím starostům daleko více než nějaké vzdálené vládě. Věřím, že pokud by nebyl přijat tento zákon, budou to mít asi o hodně těžší, ale ve finále k tomu možná stejně dojde a bude to na nich, než se s tím poperou. Jestli jim se to povede, bude to jejich úspěch.

Problém, jak jsem zmínil, vyřešíme jenom tak, když tomu problému budeme rozumět, když to budeme chtít řešit spolu, ne, když nám to někdo nařídí nějakými likvidačními sankcemi. V průběhu ještě tohoto pléna, docela jsem se na něj ve finále i těšil, budu poslouchat jednotlivé argumenty, budu o tom ještě dál přemýšlet, jak doopravdy nejlépe pomoci tomu, aby následný vývoj šel tím směrem, co chceme, aby se pomohlo nemocnicím, pomohlo těm pacientům. Uvidíme, co všechno ještě zazní.

Jinak bych chtěl ještě jednou říci, tady někdo zmínil tu komunikaci, to je trošičku jakoby do našich řad, mě, když se vždycky někdo zeptá, asi to znáte všichni, píší už dopředu, jakmile se někde objeví, my to ještě skoro ani nevíme, ale už chodí e-maily: Jak budete hlasovat v tomto, jak se rozhodnete pro toto? Já většinou říkám: Já nevím. Napřed chci vidět ten text, chci vidět přesné znění, ne žádné mediální obrazy toho, co teprve dorazí. Potom se to probere na výborech, odborná diskuse, probere se to na klubech. Až teprve kdy dáme všechny informace na stůl, kdy si věci vydiskutujeme, teprve potom jsme schopni se rozhodovat a dávat k tomu nějaké stanovisko. To je trošičku v kontradikci s tím, co já poslední dobou vidím. Naposledy před pár hodinami, když jsem viděl, co proběhlo na Facebooku, co zveřejnili novináři… My tady dáváme den před hlasováním jako Senát interview, děláme brífinky, jak to dopadne. Myslím, že v tomhle bychom měli být zdrženlivější, měli bychom si to napřed vykomunikovat, domluvit se, dojít k nějakému případně třeba i konsensu nebo vědět, jaká jsou pro a proti. A pak teprve, až zahlasujeme, tak to komentovat, vysvětlit. Takhle se stává to, a teď mi připadá, že zrovna u tohoto jednoho z hodně kontroverzních zákonů to vyloženě graduje, kdy už dopředu si čtete, jak to dopadne, že to Senát odmítne nebo to Senát prostě schválí nebo že už je to dávno domluvené. To jsou úplně komunikační zbytečnosti. Tzn. měli bychom i v tomto držet jakousi, a to té situaci také pomáhá, ta komunikace, domluvit se a pak teprve k tomu dávat nějaké vysvětlení nebo nějaké podrobnosti. Neříkat dopředu. Já vám děkuji za pozornost.

TZ: Svobodní na připomínce Rašína znovu vyzvali Zaorálka, aby zajistil dodržení zákona

Svobodní uspořádali pietní setkání k 98. výročí úmrtí Aloise Rašína, politika a zakladatele Československé republiky. V 11 hodin se sešli na místě, kde byl 5. ledna 1923 na Aloise Rašína spáchán atentát anarchokomunistou J. Šoupalem. Právě 18. února na následky zranění Alois Rašín zemřel. Kromě pietní akce si Svobodní také připomněli každoroční výzvu, kterou se snažili napravit protiprávní stav způsobený nečinností ministerstva kultury. Aktualizovanou výzvu směřovali opětovně k Lubomíru Zaorálkovi.

Zakladatel republikánství a vlastní měny v Českých zemích je za sto let samostatnosti jediným ministrem ve funkci, který v ní byl zavražděn. Jeho pevné názory a zásady ho stály život a jsou pro nás velkou inspirací. “Pracuj a šetři,” to by dnes zřejmě odpověděl ministryní financí, která navrhuje další obří schodek. Zvlášť v této pohnuté době proto považujeme za mimořádně důležité připomínat si naše statečné předky, kteří byli pro svůj názor i pro samostatnou republiku ochotni čelit ohrožení života v cele smrti i v politické funkci.

O významu Aloise Rašína i jeho syna na místě krátce promluvil náš předseda Libor Vondráček, člen a bývalý europoslanec Jiří Payne, předseda Svobodných ve Středočeském kraji Petr Zavadil, poslanec a předseda Trikolóry Václav Klaus mladší a předseda strany Česká Pravice Michal Simkanič.

Na závěry byla připomenuta výzva, která poukazuje na státní ignorance vůči vlastnímu předpisu 35/1933 Sb. Z něj vyplývá státu už 88 let povinnost vybudovat v Praze Aloisi Rašínovi pomník. V kontextu navrhovaného pokutování těch, kteří dnes odmítají nechodit do práce říkáme, že by si měl stát ohledně dodržování předpisů zamést hlavně před vlastním prahem. Krátce před 10. výročím jeho smrti totiž schválilo národní shromáždění Československa zákon č. 35/1933 Sb., o zřízení pomníku Dr. Aloisi Rašínovi a Dr. Milanu Štefánikovi, který dosud nebyl naplněn. Právě o existenci tohoto morálního dluhu a protiprávního stavu hovořil Libor Vondráček, právník a předseda Svobodných.

„Neexistence sankce či normativní lhůty ke splnění nemůže být důvodem pro její ignorování. Zákon z roku 1933 je dodnes platný a jeho obsah je zcela zřejmý, v § 1 zákona stojí: ‘Prvnímu ministru financí Dr. Aloisi Rašínovi a prvnímu ministru vojenství Dr. Milanu Rastislavovi Štefánikovi v uznání jejich zásluh o stát zřídí se pomníky nákladem státním v hlavním městě Praze’,“ uvedl v úvodu své řeči Libor Vondráček a následně dodal: „Jak by stát přistupoval k občanovi, který by se nechoval podle zákona si asi dovedeme všichni představit. Pokud by občan či jeho právní nástupce 2 roky nedbali výzvy, zřejmě by se stát obrátil s vymáhaným právem k soudu. Výzva, kterou si připomínáme je už dva roky stará a nejsou nám známy žádné, kroky, které by vedly k jejímu naplnění, takže uvažované srovnání je na místě. My tak přísní a drakoničtí vůči státu ovšem být nechceme, a to i vzhledem k úctě, kterou bychom k osobě Dr. Aloise Rašína chovali i bez takového zákona. Pokud během dalších dvou let stát nebude konat, postaráme se sami o to, abychom se za tři roky, v den výročí 100 let od jeho smrti, mohli sejít v Praze před jeho památníkem.“

V dopisu, který byl letos aktualizován a již před třema lety jej zasílal tehdejší europoslanec Jiří Payne ministru kultury, bylo vysvětleno, proč se obrací právě na něj: „Za provedení citovaného zákona odpovídají všichni členové vlády, což je ovšem ustanovení odpovídající tehdejšímu československému uspořádání odpovědnosti v rámci výkonné moci. V současné době podle §8 kompetenčního zákona 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (podle pravidla „lex posterior derogat priori“) jsem přesvědčen, že tato odpovědnost přechází na Vámi spravované ministerstvo. Pokud ne, asi musí o provedení zákona rozhodnout vláda.“

Případné dotazy prosím směřujte na:
mluvci@svobodni.cz

Svobodná Poradna #003 – Zbraňová legislativa: Jak se změnil zákon o zbraních?

Svobodná Poradna #003 – Zbraňová legislativa: Jak se změnil zákon o zbraních?

Další díl Svobodné porady se týká změn ve zbraňové legislativě, které proběhly 30. ledna.

Více, co se mění pro držetele zbrojního průkazu nebo co se mění pro zájemce o něj? Jan Skalický vám odpoví nejen na tyto otázky! 🔫

Ing. Jan Skalický je expert na zbraňovou legislativu z Asociace výrobců a prodejců zbraní a střeliva http://guns.cz/ .

Zveřejnil(a) Svobodní dne Čtvrtek 11. února 2021

Tlustý, Ševčík a Bábek – peprná výměna názorů moderovaná Liborem Vondráčkem

Tlustý, Ševčík a Bábek – peprná výměna názorů moderovaná Liborem Vondráčkem

10. ledna proběhla ekonomická debata, která neměla v České republice za poslední rok obdoby.

„Ta nemoc je vážná, ale současná vláda má zlý záměr, aby zkrachovala část firem a uvolnila prostor firmám velkým,“ i taková slova zněla v rámci diskuse, na kterou svolala iniciativa Chcípl PES k jednomu stolu Vlastimila Tlustého, Miroslava Ševčíka a Radomila Bábka.

Peprná výměna názorů o současnosti i budoucnosti českého hospodářství moderovaná Liborem Vondráčkem v rámci konference Otevřené propojené Česko trvala 80 minut a byla součástí celé šestihodinové konference.

My jsme ji vystřihli, abyste si ho mohli pustit samostatně.

Zveřejnil(a) Svobodní dne Pátek 29. ledna 2021

Novinky

Násilí proti politikům narůstá a kandidátka do Senátu za Prahu 4 Markéta Šichtařová se zaměřila na skutečnost, že atentáty páchají mladí dvacetiletí lidé. Jde podle jejích slov o děti frustrované svým životem, které jsou obětí dnešního levicového progresivistického nárokářství, trpící klimatickým žalem a vidinou, že ani do třiceti let nenašetří na vlastní byt. „Tak si svou slávu vezme jinak – vystřílením školy či atentátem,“ uvádí ekonomka Šichtařová.

Ze soboty na neděli našeho času byl ve Spojených státech v Pensylvánii spáchán pokus o atentát na republikánského kandidáta na prezidenta Donalda Trumpa. Útočníkem byl volič republikánů, dvacetiletý student Thomas Matthew Crooks, který byl fanouškem zbraní. Policie jej hned po atentátu zastřelila.

Ekonomka Šichtařová ve svém facebookovém komentáři naráží i na nízký věk střelce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jímž byl čtyřiadvacetiletý student David Kozák, který loni v prosinci zabil čtrnáct lidí a 25 vážně zranil, sám poté spáchal sebevraždu.

„Dříve častěji bývali atentátníci muži, kteří zabíjeli pro politický názor. Dnes jsou vrazi stále častěji sotva odrostlé děti, které zabíjejí pro svou osobní frustraci ze svého života. Tahle poloviční děcka zabíjejí, protože stále častěji mají mentalitu oběti a považují se za oběť lidské společnosti,“ rozebírá psychiku a motivy mladých atentátníků Markéta Šichtařová, která má jako matka sedmi dětí o mentalitě dnešní mladé generace dobré povědomí.

„Společnost je pak nejlepší rovnou anihilovat, a pokud si tím vydobudou ještě trochu posmrtné slávy, tím líp, protože za svého života nedokázali nic, na co by uměli být hrdí,“ nabízí vhled do myšlení mladých vrahů.

Tahle generace má být podle ekonomky Šichtařové v jistém smyslu skutečně „obětí“ dnešního levicového progresivistického nárokářství, vykořenění z tradičních struktur a hodnot, indoktrinace ve školách.

„Ztratili pevný bod a ideu, ve kterou věřit a za kterou se bít. Na co může být hrdý třeba nějaký dvacetiletý kluk, prošlý inkluzivním školstvím, nejistý si svou identitou, trpící klimatickým žalem, s vědomím, že si dalších třicet let nenašetří ani na byt? Tak si svou slávu vezme jinak – vystřílením školy či atentátem,“ zakončuje Markéta Šichtařová.

Ekonomka Markéta Šichtařová se pro neutěšenou ekonomickou situaci v naší zemi rozhodla, že by chtěla promlouvat do politiky, kandiduje proto do Senátu za Prahu 4, v souboji o tento post se střetne s dosavadním senátorem Jiřím Drahošem, kterého vyzývá k duelu. „V září se utkáme v Praze 4 v senátních volbách. A tak Vás vyzývám: Pojďme se nyní utkat v souboji argumentů, ať mají voliči z čeho vybírat. Nic se nebojte a pojďte do duelu! Kupříkladu XTV ráda duel uspořádá. Pojďte si to se mnou rozdat v klíčových tématech: máme pokračovat v inkluzi ve školství? Máme zakázat spalováky? Máme rozšířit emisní povolenky i na bydlení a dopravu? Máme přijmout euro? Máme se vzepřít migračnímu paktu? A co jste udělal pro Prahu 4? Tak co, pane Drahoši, utkáme se? Vaše Markéta Šichtařová, která vrací pravici obsah. Kde se ODS dávno zpronevěřila svým základům, tam přicházím já,“ uvádí Šichtařová.

Převzato z Parlamentních listů


Oblíbené štítky

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31