„Megalomanské projekty vycházející z ideologie vždy končily špatně,“ říká místopředseda Svobodných Jan Dočekal se dvěma výjimkami. Green Deal EU ale svým ideologickým zadáním mimo technickou realitu zapadá do společnosti rozorávání celin v SSSR nebo Velké proletářské revoluce v Maově Číně. A ty všechny skončily naprostou katastrofou.

V jednom z vašich článků o budoucnosti automobilové dopravy mě zaujal termín „elektrohujer“. Koho všechno do této skupiny řadíte?

Vidíte, na to už jsem zapomněl 🙂 Mínil jsem tím trochu v nadsázce všechny nekritické obdivovatele elektromobility, kteří skáčou nadšením nad tím, že elektromobil nemá výfuk. Bohužel si ale většinou neuvědomují veškeré související problémy. Namátkou: pomalé nabíjení, menší dojezd, nedostatek zdrojů el. energie, malá kapacita přenosových soustav, světová nekonkurenceschopnost oproti klasickým vozům, problémy s bezpečností a odolností vůči požárům, kratší životnost elektroaut a rychlejší pokles ceny, závislost na Číně jako zdroji surovin, atd. atd. Těch nevýhod je celá řada a mockrát jsem o nich psal.

Politici tvrdí, že úvahy o zelené budoucnosti ekonomiky stojí na reálných ekonomických a vědeckých základech. Z historie už nějaké zkušenosti s takovým plánováním máme- dá se jim věřit?

Nestojí a nedá se jim věřit. Existuje celá řada vědeckých studií dokazujících, že přechod na elektromobilitu je nesmysl. Bohužel nejsou brány v potaz, protože zde nejde o vědu a o racionální argumenty. Jednoznačně se jedná o ideologii. Nicméně plánování a stanovení určitého cíle skutečně občas přináší pokrok. Pohříchu mne napadá jen pár podobných úspěchů, a sice americký program Apollo z let 1961 – 1972 a projekt Manhattan z let 1942 – 1946. Všechny ostatní megalomanské projekty vycházející z ideologie vždy končily špatně. Ať už to byl program rozorávání celin v SSSR, Velká proletářská kulturní revoluce v Číně a řada dalších. Rozdíl v uvedených příkladech spočívá v tom, že Američané ve svých projektech vždy vycházeli z exaktních technických možností, zatímco v obou zbylých příkladech se jednalo o čistě ideologická zadání, která nebrala do úvahy realitu a proto skončila průšvihem. Přechod na bezuhlíkovou ekonomiku se řadí právě do této druhé skupiny.

Myslíte si, že toto politické regulování a určování směru, kterým se má automobilismus ubírat, povede k likvidaci tohoto průmyslového odvětví, nebo si trh najde cestu, jak tyto utopické politické vize obejít nějakým reálnějším a pro zákazníky smysluplnějším směrem? Hovoří se třeba o vývoji vodíkového pohonu, kterému se naštěstí péče politických vizionářů zatím vyhýbá…

Ono je to ve skutečnosti ještě horší. Slavný Green Deal nepovede pouze k likvidaci automobilového průmyslu, ale k likvidaci evropské ekonomiky jako takové, bez ohledu na odvětví. Celý systém emisních povolenek, bezuhlíkové ekonomiky atd. prostě způsobí, že v zemích EU už nepostavíte cementárnu, elektrárnu na fosilní paliva, železárnu, chemičku, … prostě téměř nic. A nedělám si iluze, že by nás uživily start-upy, které v evropských městech zavádí sdílení elektrokoloběžek (neekologicky vyrobených v Číně a dovezených přes půlku planety). Ale vraťme se k autům. Vodíkový pohon je v ještě větších plínkách než elektromobilita. Já to spíš vidím tak, že se lidé budou držet stávajících aut, dokud to půjde. A to není žádná utopie. Už současné statistiky registrují pokles prodejů nových vozů (třeba Nizozemí o 70%) a naopak nárůst obchodů s ojetinami.

Když se podíváme do historie, většinou to bývá tak, že se rozvíjejí obory, kterých si politika moc nevšímá. Může ale nastat situace, kdy politická vize iniciuje pokrok?

Ano, dva příklady jsem již uvedl. Ale vnímám je jako výjimky potvrzující pravidlo. Představitelé státu a politické moci zpravidla nikdy nemají příslušnou erudici, aby určovali směry technického vývoje. Jejich vize tudíž nemohou vycházet z reality. Navíc politici zde nejsou od toho, aby určovali směry technického rozvoje. Jsou zde od toho, aby pro tento rozvoj vytvářeli podmínky. Ptal jste se sice na historii, ale já se vrátím do současnosti. Prakticky nikdo z eurokomisařů nemá technické vzdělání. Jak mám potom třeba brát vážně vyjádření Fransa Timmermanse k bezuhlíkové Evropě, když jeho vzdělání je studium francouzské literatury?

Jaká další průmyslová odvětví jsou podle vás nejvíce ohrožena politickým plánováním?

Pokud považujeme za průmyslové odvětví organizaci duhových pochodů, budování cyklostezek a stavění nesmyslných pěších zón, tak jsem bez obav. Pokud se na to podíváme pragmaticky, tak ohrožena jsou všechna odvětví bez výjimky.

Někteří tyto regulace ekonomiky balí do ekonomického liberalismu a vykládají, že třeba Green Deal je šance pro nová odvětví ekonomiky. Předseda ODS Petr Fiala říká, že to je šance, ze které musíme trhnout co nejvíce. Co říkáte na tento pohled, který se snaží politické rozhodnutí ospravedlnit tržními argumenty?

Použil bych příměr. Někdo mě shodí do žumpy plné hov** a já se budu radovat z toho, že se naučím v těch srač*** plavat. Ano, je to šance. A největší průšvih je, že má svým způsobem pravdu. Já osobně bych se spíš snažil do té žumpy nespadnout.

Jiný váš blog z letošního července nese neveselý název: Proč se bude zdražovat vše. Proč tedy?

Pokud přijmeme jako premisu Green Deal, Elektromobilitu, Emisní povolenky a Bezuhlíkovou ekonomiku diktované EU, tak prostě nebude dost energie pro všechny. V souvislosti s uzavíráním elektráren na fosilní paliva a jaderných elektráren v Německu elektřina razantně zdraží. A znáte snad jakékoliv odvětví, kde elektřina není jeden ze vstupů? Nebo doprava? Odvětví, kde nejsou emise? Dokážete si představit elektrokombajn, bezemisní pilu na zpracování dřeva a klobásu z krávy, která nevypouští metan? Já ne.

Věslav Michalik, který se má v případě vítězství Pirátů stát ministrem financí, přišel s fascinujícím plánem „bilion pro republiku“ a vykládá, že peněz na investice je hromada a další hromada přiteče z Bruselu. Pokud by se prosadily jeho vize, kam by to podle vás ekonomiku nasměrovalo?

Věslav je totálně mimo realitu. Trochu mi připomíná Vladimíra Špidlu s jeho slavným citátem „Zdroje jsou“. Pan Michalik, starosta Dolních Břežan, si pravděpodobně představuje, že peníze rostou na stromech a stačí je jen trhat. Navíc chce rozhodovat o penězích, které mají lidé a firmy na svých účtech – chce je „rozpohybovat“. Z mého pohledu to je něco naprosto nepřijatelného. O svých penězích by si měl každý občan a každá firma rozhodovat sám za sebe a přes to takzvaně „nejede vlak“. To je ale jen můj konzervativní pohled. Navíc pirátský ekonom spoléhá na peníze z Bruselu. Ty je možné získat dvěma způsoby. Buď je „Brusel“ sebere někomu jinému, nebo si je natiskne. Obojí je špatně. V prvním případě to je v podstatě krádež, v druhém devalvace měny a spouštěč inflace. Otázkou je, co je horší.

Jan Dočekal, místopředseda strany

Zdroj: Parlamentní listy