Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Přestože dvě městské firmy vyrábějí elektřinu, brněnské tramvaje ani autobusy stále nemají zajištěny energie pro příští rok

Přestože dvě městské firmy vyrábějí elektřinu, brněnské tramvaje ani autobusy stále nemají zajištěny energie pro příští rok

Pokud je koalice rozlomena na dva nesmiřitelné tábory, nemůže být řízení města v pořádku. Právě těmito slovy komentuje dění na brněnském magistrátu Milan Jirků, který společně s bývalým prvním náměstkem primátora Robertem Kotzianem nabízí v letošních komunálních volbách obyvatelům Brna tzv. třetí sílu. „Třetí silou se označujeme, abychom řekli, že nemá smysl volit ty, co se hádají tak moc, že jsou ochotni potopit i tak zásadní věc, jako je nový územní plán,“ vysvětluje Jirků, který zároveň prozrazuje detaily z volebního programu uskupení Brno Plus a Svobodní. „To, co město může dělat, aniž současně sklouzne k budování obecního socialismu, a zadělá si tak na další problémy v budoucnu, je stavět družstevní byty, které jsou cestou k vlastnickému bydlení v těžké době,“ poodkrývá pokličku plánů Milan Jirků.

Na svých stránkách tvrdíte, že spory primátorky Vaňkové a náměstka Hladíka poškozují Brno. Proč si to myslíte?

Vidíme to přece opakovaně. Nejvýraznějšími oběťmi jsou nový územní plán, který po dvaceti letech příprav skončil pod stolem, nezajištění elektřiny pro MHD nebo situace kolem Nemocnice Milosrdných bratří. Mnohé se však ani nedozvíme. Český rozhlas nedávno uveřejnil dlouhodobou analýzu hlasování brněnské koalice, ze které její rozklad a spory dvou hlavních koaličních partnerů jasně vyplývají. Pokud je koalice rozlomena na dva nesmiřitelné tábory, nemůže být řízení města v pořádku.

Před volbami je běžné, že každý se hádá s každým, aby se z nich po volbách opět stali koaliční partneři. Nemyslíte si, že se tento scénář bude opakovat také v Brně a paní Vaňková a pan Hladík opět vytvoří povolební koalici?

Tábory paní Vaňkové i pana Hladíka, ODS a lidovci, tvoří političtí pragmatici. Je tedy možné, že se jako poslední možnost opět spojí. Nejdřív ale vyčerpají všechny ostatní možnosti v povolebním vyjednávání, aby novou koalici vedli právě oni.

Vaše seskupení Brno Plus a Svobodní zároveň označujete jako třetí sílu. Má to volič vnímat tak, že si děláte ambici na třetí místo v pořadí zvolených politických stran do brněnského zastupitelstva?

Třetí silou se označujeme, abychom řekli, že nemá smysl volit ty, co se hádají tak moc, že jsou ochotni potopit i tak zásadní věc, jako je nový územní plán. Označujeme se tak, abychom voličům dali najevo, že nemusejí volit ty, co se hádají, a potápějí tím město, a že je tady někdo třetí, kdo má plnou schopnost stát v čele Brna a má k tomu i dostatek zkušeností. Náš kandidát na primátora Robert Kotzian byl úspěšným prvním náměstkem primátora, byl starostou městské části a už dvacet let se aktivně účastní brněnské komunální politiky. Jeho znalosti a zkušenosti jsou zárukou toho, že volba Brno Plus a Svobodní je dobrá.

Ve vašem volebním programu mluvíte o tom, že poplatek za parkovací oprávnění, tedy vstupní poplatek do rezidentního parkování, je v podstatě jen daň z auta, proto jej chcete snížit na minimum. Nebudou pak ale tyto peníze v rozpočtu chybět a nedojde paradoxně k přeplnění rezidentních zón?

Je třeba rozlišovat mezi parkovným a poplatkem za parkovací oprávnění. Parkovné je částka, která se platí za parkování konkrétního auta po určitou dobu. Tedy částka, kterou, když potřebujete parkovat, „zaplatíte v parkovacím automatu“. Naproti tomu poplatek za parkovací oprávnění je paušál, který platí občané jednou ročně za svá auta; za to, že vůbec mohou stát před svými domy v modrých zónách. Je to tedy v podstatě jen daň z auta. A nízké daně a minimum regulací jsou základem zdravé ekonomiky i dobrého místa pro život.

V rámci posilování bezpečnosti ve městě mluvíte také o rizicích u nelegální imigrace z muslimského světa a jejích dopadech na bezpečnost obyvatel. Opravdu Brnu něco takového hrozí?

Situace se zhoršuje. Čteme to pravidelně v médiích. Ministr vnitra nedávno řekl, že Turecko otevřelo stavidlo převážně syrských imigrantů do Evropy. Nové trasy vedou právě přes jižní Moravu. Jako jediní na toto riziko reagujeme i v našem programu. Nepopulisticky a věcně. Chceme do strategických dokumentů města doplnit hrozbu nelegální imigrace z muslimského světa a její dopady na bezpečnost obyvatel. Chceme to proto, že pro Brno existuje zvýšené riziko usazování těchto imigrantů. Dobře víme, že zatím jsme jen tranzitní zemí. Víme také, že zdaleka nejde o největší problém města. Ale myslíme si, že je odpovědné myslet i na hrozby, které se mohou projevit za delší čas. Odstrašujících příkladů včasného neřešení této otázky najdeme po Evropě příliš mnoho.

Okolní země pomalu mění své chování, a tím zvyšují riziko, že nelegální imigranti budou, ať už chtěně, či nechtěně, zůstávat v České republice. Brno je z více důvodů městem, které by se mohlo stát jejich cílem. Německé policejní odbory tlačí na kontrolu hranic s naší zemí. Slovensko a Maďarsko prakticky neplní readmisní dohody a neberou imigranty zpět. Rakousko zpřísňuje hraniční kontroly. Policie ČR opakovaně hlásí mimořádné pohyby imigrantů na jižní Moravě. Jde o reálný problém.

Mimo jiné slibujete obyvatelům Brna, že budete zakládat městská bytová družstva, která by měla pomoci k dostupnějšímu bydlení. Jak konkrétně by měla tato družstva fungovat a jak docílíte toho, že půjde o levnější bydlení než v případě privátních developerských projektů?

Ceny bydlení jsou opravdu extrémní. To, co město může dělat, aniž  současně sklouzne k budování obecního socialismu, a zadělá si tak na další problémy v budoucnu, je stavět družstevní byty, které jsou cestou k vlastnickému bydlení v těžké době. Družstva budou zakládat městské společnosti a jejich podstatou je, že lidé nebudou muset splnit tvrdé podmínky bank na poskytnutí hypotečního úvěru. Po splacení anuity získají právo na převod bytu do osobního vlastnictví. Navíc členská práva v družstvu jsou obchodovatelná a dědí se. To je podstatný rozdíl oproti běžnému městskému bytu. Lidé uhradí pouze skutečnou cenu bytu a podíl na nákladech na provoz družstva.

Stejně jako mnoho dalších měst řeší také Brno dopady energetické krize. Pokud dostanete důvěru voličů, jak se chcete s tímto problémem vypořádat vy? Necháte řešení energií jen na státu, nebo se budete snažit o lokální řešení?

Sociální a daňová politika, stejně tak legislativní řešení energetické krize, není v kompetenci města. Pomáhat jednotlivcům ale město může tím, že navzdory vysoké inflaci nebude zdražovat služby města. Chceme proto, aby se v roce 2023 nezdražovalo jízdné v MHD, poplatky za komunální odpad apod. Odpovědnost města v oblasti energetické bezpečnosti je především v tom, aby zajistilo fungování základních služeb města. MHD musí jezdit, veřejné osvětlení musí svítit, musejí fungovat dodávky vody apod. Přesto brněnský dopravní podnik stále nemá na rok 2023 zajištěnou elektřinu ani plyn pro autobusy. Přitom dvě městské firmy elektřinu vyrábějí, spalováním komunálního odpadu a dřevní štěpky. Chceme, aby takto vyrobené elektřiny bylo co nejvíce a aby sloužila primárně pro zásobování městských služeb, tj. aby sloužila pro provoz MHD, veřejné osvětlení apod. Podporujeme také projekt bioplynové stanice, která bude z bioodpadu vyrábět plyn pro městské autobusy.

Milan Jirků, člen Republikového výboru Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Milan Jirků

Milan Jirků

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Milan Jirků

Milan Jirků

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31