Svolaly demonstraci opravdu proruské síly? A není náhodou proruská spíš Gréta nebo ten, kdo nám chce vzít právo veta v EU?

Svolaly demonstraci opravdu proruské síly? A není náhodou proruská spíš Gréta nebo ten, kdo nám chce vzít právo veta v EU?

Svojí úvahu zahájím třemi tvrzeními, které rozvedu v textu:
1) Předání více rozhodovacích kompetencí do rukou opakovaně chybujících autority přinese jen více chyby.
2) Zelená aktivistická politika EU zesílila naši závislost na Rusku.
3) Centralizace moci v Bruselu dělá z EU jako celku skanzen, který budou brzy ekonomicky vydírat dříve rozvojové země.
1 + 2 + 3  = Ztráta práva veta pro ČR pomůže hlavně Rusku a podobnými zemím.

Současné dění na našem kontinentu ještě více potvrzuje, že EU zná jediný recept na všechny problémy, které často sama vytvořila. Více Evropy! Více centralizace a méně suverenity členských států. Jenže právě tento přístup nás dostal do současné situace, a proto je dnes více než dříve začít odhalovat mrazivá fakta ohledně Evropské Unie široké veřejnosti.

Vraťme se ale nejprve o pár dní zpět, abychom vše propojili se zcela aktuálním stavem. Krátce poté, co německý kancléř Scholz zmínil při návštěvě Prahy, že by malé státy měly přijít o právo veta, mě požádal novinář o reakci na Fialův výrok o tom, že demonstraci 3. září svolaly proruské síly.

Napadla mne tehdy myšlenka: „Co je proruská síla?“. A odpověděl jsem si že asi ta, která zlepšuje Ruskou pozici vůči naši vlastní zemi.

Jak pomohl jakýkoliv demonstrant Rusku? Nijak! Je tu někdo jiný, kdo nese přímou zodpovědnost, za to že jsme dnes na Rusku závislí? Jednoznačně Bruselští úředníci se svými sociálními experimenty a jejich čeští pomocníci, kteří pomáhali se zaváděním zelené aktivistické politiky do ČR. Právě ta nahnala naši zemi do závislosti na Rusku.

Jak se to stalo? Německá politika „Energiewende“ jak vzor pro Green Deal je jednou z nejzásadnějších příčin současné drahoty. Zejména plynové elektrárny vyrábějí energii nejdražším způsobem. Elektřina vyrobená z plynu byla nejdražším zdrojem již dávno. Současná drahota tedy není zapříčiněná válkou, ale zavíráním jaderných a uhelných elektráren v Německu, které má velký vliv na cenu energie na Lipské burze.

Po vzoru Německa přitom i my, postupně zavíráme uhelné doly, některé zasypáváme a jejich obnova bude stát miliardy, a hodláme zavřít i všechny naše uhelné elektrárny do roku 2030. O čemž nedávno ujistil generální ředitel ČEZu Beneš naší ministryni životního prostředí Hubáčkovou. Ta k tomu navíc nedávno v Bruselu odkývala vše včetně zákazu spalovacích motorů i zavedení emisních povolené do stavebnictví a může se přihlásit jako spoluviník současné energetické krize. To vše dělala přestože nám premiér Fiala krátce před volbami sliboval přehodnocení systému emisních povolení.

Zbytečně jsme se poškodili už dávno, když byl Temelín kvůli Rakouským aktivistům vystavěn jen v poloviční kapacitě, a protože stále nemáme dost energie z jádra, potřebuje Česká republika mít zdroje elektrické energie, které budou spolehlivě a rychle reagovat na výkyvy při výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Nejrychleji dnes umíme spustit elektrárny vodní (těch už ale o moc víc mít nemůžeme), plynové a dostatečně rychle i elektrárny uhelné. Protože jsme před časem zavrhli těžbu plynu pod Brdy, kde je uloženo dostatek plynu na naši třicetiletou spotřebu, pak pro plynové elektrárny potřebujeme ruský plyn. Eurounijní orientace na plynové elektrárny na úkor uhelných, které byly poslední roky zavírány, kvůli pokrytecké „dekarbonizaci“ nás tak nejen vehnalo do závislosti na Rusku.

Snaha EU o centrální řízení ekonomiky vytvořila závislost na ruském plynu i pro domácnosti, které pod vlivem motivace kotlíkových dotací poslední roky nakupovaly plynové kotle až v nezdravě velké míře.

Nemáte pro takové sebedestruktivní jednání pochopení? Možná Vám k pochopení pomůže i fakt, že je dnes prokázáno, že Britští zelení aktivisté byli placeni z Ruska, neboť jejich činnost právě Rusku nejvíce nahrávala. Unie, která je v Bruselu ovlivňována lobbisty, kterým Green Deal přihrál a přihrává pěkné kšefty, tak vědomě či nevědomě nahrává Rusku ještě daleko víc.

Škody, které způsobila zelená politika celé EU ještě nelze spočítat. Čísla ze samotného Německa ovšem naznačují, jak velký potenciál škod zde existuje…

Za posledních 10 let dotovala Německá vláda zelenou energii částkou 13,6 bilionu korun a za poslední půlrok rozdala 2,3 bilionu korun v rámci „energetických žebračenek“. Místo toho, aby za tyto peníze postavilo Německo 30 jaderných elektráren“, německá vláda z mnoha Němců vytvořila závisláky na dávkách.  Místo vyřešení příčiny, dál jen překrývá následky.

Asi chápete, že přijít o právo veta v EU by znamenalo definitivní a absolutní nemožnost bránit se chybné politice Německa, v jakékoliv oblasti.

Naše poslední vlády ovšem měli Německo za vzor i bez toho, aby neměli právo veta. Pokorně vše odkýval Topolánek, Nečas i Babiš a do voleb se určitě nic nezmění, i kdyby byl premiérem někdo jiný než Fiala. Dál tak budou zřejmě podporovat Green Deal či roztáčet inflační spirálu Jurečkovou politikou ala Maláčová po vzoru Německa (žádné řešení, jen kupování voličů). Jestli se to nezmění, další demonstrace budou následovat i přes kupování lidí za cenu budoucnosti. Bude se to dít bez ohledu na to, jak jejich svolavatele kdokoliv označí, a čím to všechno skončí lze jen těžko odhadovat…

Jisté je dnes už to, že pokud dopustíme ztrátu práva veta, pak bez ohledu na naši vládu nebude za chyby Německa nést následky 80 milionů Němců, ale 500 milionů obyvatel EU, včetně Čechů.

Je paradoxní, že bychom si opět strčili hlavu do oprátky, neboť historie již mnohokrát ukázala, že čím větší a rozmanitější celky chce někdo pevně centrálně řídit, tím větší paseku přitom napáchá. Současnost zcela jasně odhaluje, že Unií způsobená energetická křehkost a ekonomická nejistota s tím spojená, napomáhá zemím mimo EU, aby naši slabosti mohly využít. Místo využívání vlastních zdroj, tak platíme až příliš vysokou cenu za zdroje cizí. Místo těžby vlastního uhlí, si ho draze kupujeme v Austrálii.

Čím více toho naopak napáchají sami vlády ČR, bez toho, aby se mohly schovat za EU, tím větší šance je, poučit se a napravit to příštími volbami.

Pokud ovšem ztratíme právo veta, pak se můžeme spolehnout, že budeme platit za další chyby Unie třeba jako dnes platíme za euroaktivisty uměle vyvolanou závislostí na Rusku. Volby v ČR by od té doby byly opravdu jen o výměně těch, kteří se budou vládou nazývat, ale reálně se budou pravidla hry určovat úplně jinde než v našem Parlamentu.

Ještě máme čas tomu zabránit, a proto budu moc rád, když vás potkám na některé z přednášek Mrazivá fakta o nejen o právu EU, které se konají po celé ČR. Řekneme si, jaké možnosti k obraně naší suverenity máme.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31