Svojí úvahu zahájím třemi tvrzeními, které rozvedu v textu:
1) Předání více rozhodovacích kompetencí do rukou opakovaně chybujících autority přinese jen více chyby.
2) Zelená aktivistická politika EU zesílila naši závislost na Rusku.
3) Centralizace moci v Bruselu dělá z EU jako celku skanzen, který budou brzy ekonomicky vydírat dříve rozvojové země.
1 + 2 + 3  = Ztráta práva veta pro ČR pomůže hlavně Rusku a podobnými zemím.

Současné dění na našem kontinentu ještě více potvrzuje, že EU zná jediný recept na všechny problémy, které často sama vytvořila. Více Evropy! Více centralizace a méně suverenity členských států. Jenže právě tento přístup nás dostal do současné situace, a proto je dnes více než dříve začít odhalovat mrazivá fakta ohledně Evropské Unie široké veřejnosti.

Vraťme se ale nejprve o pár dní zpět, abychom vše propojili se zcela aktuálním stavem. Krátce poté, co německý kancléř Scholz zmínil při návštěvě Prahy, že by malé státy měly přijít o právo veta, mě požádal novinář o reakci na Fialův výrok o tom, že demonstraci 3. září svolaly proruské síly.

Napadla mne tehdy myšlenka: „Co je proruská síla?“. A odpověděl jsem si že asi ta, která zlepšuje Ruskou pozici vůči naši vlastní zemi.

Jak pomohl jakýkoliv demonstrant Rusku? Nijak! Je tu někdo jiný, kdo nese přímou zodpovědnost, za to že jsme dnes na Rusku závislí? Jednoznačně Bruselští úředníci se svými sociálními experimenty a jejich čeští pomocníci, kteří pomáhali se zaváděním zelené aktivistické politiky do ČR. Právě ta nahnala naši zemi do závislosti na Rusku.

Jak se to stalo? Německá politika „Energiewende“ jak vzor pro Green Deal je jednou z nejzásadnějších příčin současné drahoty. Zejména plynové elektrárny vyrábějí energii nejdražším způsobem. Elektřina vyrobená z plynu byla nejdražším zdrojem již dávno. Současná drahota tedy není zapříčiněná válkou, ale zavíráním jaderných a uhelných elektráren v Německu, které má velký vliv na cenu energie na Lipské burze.

Po vzoru Německa přitom i my, postupně zavíráme uhelné doly, některé zasypáváme a jejich obnova bude stát miliardy, a hodláme zavřít i všechny naše uhelné elektrárny do roku 2030. O čemž nedávno ujistil generální ředitel ČEZu Beneš naší ministryni životního prostředí Hubáčkovou. Ta k tomu navíc nedávno v Bruselu odkývala vše včetně zákazu spalovacích motorů i zavedení emisních povolené do stavebnictví a může se přihlásit jako spoluviník současné energetické krize. To vše dělala přestože nám premiér Fiala krátce před volbami sliboval přehodnocení systému emisních povolení.

Zbytečně jsme se poškodili už dávno, když byl Temelín kvůli Rakouským aktivistům vystavěn jen v poloviční kapacitě, a protože stále nemáme dost energie z jádra, potřebuje Česká republika mít zdroje elektrické energie, které budou spolehlivě a rychle reagovat na výkyvy při výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Nejrychleji dnes umíme spustit elektrárny vodní (těch už ale o moc víc mít nemůžeme), plynové a dostatečně rychle i elektrárny uhelné. Protože jsme před časem zavrhli těžbu plynu pod Brdy, kde je uloženo dostatek plynu na naši třicetiletou spotřebu, pak pro plynové elektrárny potřebujeme ruský plyn. Eurounijní orientace na plynové elektrárny na úkor uhelných, které byly poslední roky zavírány, kvůli pokrytecké „dekarbonizaci“ nás tak nejen vehnalo do závislosti na Rusku.

Snaha EU o centrální řízení ekonomiky vytvořila závislost na ruském plynu i pro domácnosti, které pod vlivem motivace kotlíkových dotací poslední roky nakupovaly plynové kotle až v nezdravě velké míře.

Nemáte pro takové sebedestruktivní jednání pochopení? Možná Vám k pochopení pomůže i fakt, že je dnes prokázáno, že Britští zelení aktivisté byli placeni z Ruska, neboť jejich činnost právě Rusku nejvíce nahrávala. Unie, která je v Bruselu ovlivňována lobbisty, kterým Green Deal přihrál a přihrává pěkné kšefty, tak vědomě či nevědomě nahrává Rusku ještě daleko víc.

Škody, které způsobila zelená politika celé EU ještě nelze spočítat. Čísla ze samotného Německa ovšem naznačují, jak velký potenciál škod zde existuje…

Za posledních 10 let dotovala Německá vláda zelenou energii částkou 13,6 bilionu korun a za poslední půlrok rozdala 2,3 bilionu korun v rámci „energetických žebračenek“. Místo toho, aby za tyto peníze postavilo Německo 30 jaderných elektráren“, německá vláda z mnoha Němců vytvořila závisláky na dávkách.  Místo vyřešení příčiny, dál jen překrývá následky.

Asi chápete, že přijít o právo veta v EU by znamenalo definitivní a absolutní nemožnost bránit se chybné politice Německa, v jakékoliv oblasti.

Naše poslední vlády ovšem měli Německo za vzor i bez toho, aby neměli právo veta. Pokorně vše odkýval Topolánek, Nečas i Babiš a do voleb se určitě nic nezmění, i kdyby byl premiérem někdo jiný než Fiala. Dál tak budou zřejmě podporovat Green Deal či roztáčet inflační spirálu Jurečkovou politikou ala Maláčová po vzoru Německa (žádné řešení, jen kupování voličů). Jestli se to nezmění, další demonstrace budou následovat i přes kupování lidí za cenu budoucnosti. Bude se to dít bez ohledu na to, jak jejich svolavatele kdokoliv označí, a čím to všechno skončí lze jen těžko odhadovat…

Jisté je dnes už to, že pokud dopustíme ztrátu práva veta, pak bez ohledu na naši vládu nebude za chyby Německa nést následky 80 milionů Němců, ale 500 milionů obyvatel EU, včetně Čechů.

Je paradoxní, že bychom si opět strčili hlavu do oprátky, neboť historie již mnohokrát ukázala, že čím větší a rozmanitější celky chce někdo pevně centrálně řídit, tím větší paseku přitom napáchá. Současnost zcela jasně odhaluje, že Unií způsobená energetická křehkost a ekonomická nejistota s tím spojená, napomáhá zemím mimo EU, aby naši slabosti mohly využít. Místo využívání vlastních zdroj, tak platíme až příliš vysokou cenu za zdroje cizí. Místo těžby vlastního uhlí, si ho draze kupujeme v Austrálii.

Čím více toho naopak napáchají sami vlády ČR, bez toho, aby se mohly schovat za EU, tím větší šance je, poučit se a napravit to příštími volbami.

Pokud ovšem ztratíme právo veta, pak se můžeme spolehnout, že budeme platit za další chyby Unie třeba jako dnes platíme za euroaktivisty uměle vyvolanou závislostí na Rusku. Volby v ČR by od té doby byly opravdu jen o výměně těch, kteří se budou vládou nazývat, ale reálně se budou pravidla hry určovat úplně jinde než v našem Parlamentu.

Ještě máme čas tomu zabránit, a proto budu moc rád, když vás potkám na některé z přednášek Mrazivá fakta o nejen o právu EU, které se konají po celé ČR. Řekneme si, jaké možnosti k obraně naší suverenity máme.