Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Blažková: ODS je mrtvý projekt. Svobodní nastupují a chtějí minimální stát.

Blažková: ODS je mrtvý projekt. Svobodní nastupují a chtějí minimální stát.

Minimální stát, co nejvíce svobody a zdravý rozum místo ideologického vymývání mozků – to jsou základní teze, s nimiž se o důvěru voličů hodlá ve volbách do Evropského parlamentu ucházet předsedkyně pražských Svobodných Veronika Blažková. Ta také přibližuje, jak se z někdejší voličky ODS stala aktivní členkou a mluvčí Svobodných.

Co konkrétně byste v případě svého zvolení chtěla v europarlamentu prosazovat? 

Základní teze je vlastně úplně jednoduchá – evropská spolupráce se musí vrátit ke svým kořenům, tedy k „pouhému“ modelu Evropského hospodářského společenství. Jak známo, tehdy šlo primárně o odbourání celních bariér a o ekonomický rozvoj. Myslím, že otcové zakladatelé se obracejí v hrobě, když vidí současný stav. Dotace, unifikované sociální inženýrství a ultrazelené fantasmagorie nemohou vést k ničemu jinému než k čím dál větší stagnaci Evropy a k její zoufalé roli nekonkurenceschopného a přehlíženého kontinentu. 

Podle posledních dat působí v orgánech EU kolem 60 tisíc úředníků, na jejichž platy jde zhruba 8,6 miliardy eur ročně. Skoro to vypadá, že Brusel se chce ke světlým zítřkům „probyrokratizovat“. Dovolím si také připomenout, že předseda Svobodných Libor Vondráček, který je přirozeně v čele naší kandidátky, je odborníkem na ústavní a unijní právo a vidí tak do „střev“ bruselského panoptika. To je myslím docela podstatný rozdíl proti eurohujerům v čele jiných politických stran, kteří jsou spíše odborníky na evropské dotace. 

Jaký je leitmotiv Svobodných ohledně příští podoby Evropy?

Jednoznačně odmítnutí evropského socialismu. Evropská unie nesmí a ani nemůže být unifikovanou federací, protože různorodost jednotlivých zemí činí starý kontinent tak půvabným a zajímavým. Vezměte si typický příklad – euro. Už i mnozí dříve optimističtí ekonomové říkají, abychom s jeho zaváděním byli velice opatrní. Já mám jasno, a sice, že koruna nesmí být obětována na oltář unijních fantasmagorií. O této otázce musí být referendum a já jsem přesvědčena, že dopadne pro korunu – a tím pádem i pro ekonomiku naší země – dobře. 

Dalším důležitým tématem je ochrana životního prostředí a změna klimatu. Ráda si na toto téma kdykoli vyslechnu fundovaný vědecký argument. Proti tomu ekologicky zabarvené, emočně laděné žvásty, kdy je spíše přání otcem myšlenky, mě skutečně nezajímají. 

Jak by se měly podle Svobodných změnit poměry v Česku? 

Opět není třeba nic nového vymýšlet. Dejte lidem co nejvíce svobody, daně vybírejte pouze v takové výši, aby pokryly minimalistický chod státu, a uvidíte, jak naše země rozkvete. Minimální stát, který je ale efektivně fungující stát nesvazuje firmy a živnostníky změtí regulačních nesmyslů. Ctí soukromí. Zároveň cíleně pomáhá pouze těm, kteří to opravdu potřebují z objektivních důvodů. „Pánem“ je občan, nikoli arogantní úředník. A tak dále a tak dále. Neříkám přece nic nového – stačí se tím jen řídit. Líbí se mi, co udělal nedávno zvolený argentinský prezident Javier Milei, který radikálně snižuje počet ministerstev a počet úředníků. Jde to, ne že ne. 

Kdysi jsme takové věty slýchávali od ODS…

Ano, máte pravdu, někdy v pravěku české politiky byla ODS opravdu takto odvážná a rozumná. O to smutnější je pohled na to, jak se dnes doprošuje o přízeň lidovců a Pirátů. Víc to ale nechci komentovat, nebylo by to seriózní. Pojďme raději mluvit o Svobodných. 

Výborně. Prozraďte mi tedy, proč ještě by lidé měli volit Svobodné vedle již zmíněných důvodů. 

Bez jakékoli nadsázky lze konstatovat, že Svobodní jsou dnes jedinou skutečnou pravicí v České republice. Voličům nabízíme ucelený a komplexní program, který podporují i osobnosti, jako je například naše nová členka a respektovaná ekonomka Markéta Šichtařová, reprezentant mladé generace Matěj Gregor, bývalí prezidentští kandidáti Karel Diviš a Jiří Hynek i další. 

Chceme také naprosto zásadní revizi fungování státu. Brusel nám nemá co diktovat nesmyslné nápady, které jsou už na první pohled v rozporu s realitou. Zde připomínám například známou petici Svobodných proti zákazu spalovacích motorů, jež stále probíhá a kterou už podepsalo mnoho lidí. Mimochodem, jedním z těch, kdo ji odmítl podepsat, byl ministr dopravy Martin Kupka. Na to ať si každý udělá názor sám. 

Když zmiňujete ministra dopravy, ten je také z ODS. Řekla jste, že o této straně už nechcete mluvit, ale přesto se ještě zeptám: Přechází ke Svobodným hodně bývalých členů ODS? 

Je pravda, že k nám už řada někdejších občanských demokratů „přestoupila“. I já jsem kdysi byla voličkou ODS. Od té doby, co tuto stranu opustil Václav Klaus, ale můj zájem o ODS začal upadat. Pan prezident byl pro mě symbolem a zárukou toho, že i v ideově šířeji rozkročených vládních koalicích vždy zůstal velký kus pravice a zdravého rozumu. Po jeho odchodu se to změnilo. Samozřejmě výrazně k horšímu. 

Čím to podle vás je, že obecně více voličů preferuje levici před pravicí? 

Spousta lidí si zvykla, že jaksi mají na spoustu věcí nějaký automatický nárok. Tohle nejvíce zazlívám všem těm populistům, kteří drancují rozpočty, pořád něco přerozdělují a vymýšlejí nové a nové úplatky voličům. Na druhou stranu, osobně znám nemálo lidí, kteří chtějí minimální stát a hladoví po pravicové politice, kde platí, že jedna a jedna jsou dvě, a ne tři.

A pak také existuje onen pověstný střed – střední třída, která osciluje mezi oběma póly, ale podle mě je obecně spíše pravicová. Lidé z této skupiny jen zkrátka potřebují delší čas na změnu svých volebních preferencí. Až tato voličská skupina vstřebá náš program jako jedinou aktuální vizi rozumné budoucnosti České republiky, Svobodní budou sestavovat vládu. O tom jsem přesvědčena. 

Jak hodnotíte z titulu své funkce předsedkyně pražských Svobodných současné poměry v hlavním městě? 

Co si budeme povídat, žádná sláva to není. Praha je sice pravicovější než některé jiné části naší země, ale i zde Piráti a jim podobní na můj vkus až příliš zapustili kořeny, pokud to tak mohu lehce básnicky říct. Je smutné, že ve vedení Prahy se momentálně zrcadlí vládní model z celostátní úrovně. Na magistrátu tak máme víceméně stejnou koalici jako ve Strakově akademii. Nechci být zlá, ale i úroveň správy města je podobná té vládní. Praha se nerozvíjí a v podstatě jen látá záplaty a je ve vleku událostí. Když už radní s něčím přijdou, je to většinou nějaký nesmysl, jako například „pergola“ na hlavním nádraží. 

Žhavým tématem dneška je korespondenční volba. Co si o ní myslíte? 

Jsem zásadně proti. Tento návrh je v rozporu s Ústavou České republiky, která stanoví, že volby jsou osobní, tajné a svobodné. Korespondenční volba tyto principy porušuje, protože nezaručuje tajnost hlasování, ani to, že volič hlasuje sám za sebe. Navíc existuje reálné nebezpečí manipulace s hlasovacími lístky, jak ukazují zkušenosti ze zahraničí.

Korespondenční volbu prosazuje vládní koalice, která se tím snaží získat podporu krajanské komunity, která je tradičně nakloněna levicovým stranám. Tímto způsobem chce vládní koalice ovlivnit výsledek voleb ve svůj prospěch a udržet se u moci. Je to další krok k podřízení naší země globalistickým zájmům, které ohrožují naši suverenitu, identitu a bezpečnost.

My, Svobodní, budeme hájit právo Čechů na svobodné a spravedlivé volby, které jsou základem demokracie. Proto jsme proti korespondenční volbě a vždy ji budeme důrazně odmítat. 

Převzato z Parlamentních listů

Redakčně upraveno

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Veronika Blažková

Veronika Blažková

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31