„Efekt zvýšené koncentrace oxidu uhličitého, dekarbonizace, klimatické neutrality nejsou ověřeny měřením,“ říká docent Jan Pokorný z třeboňské společnosti ENKI.
„IPCC staví na výpočtech a hypotézách o CO2, ale měřitelná fakta o působení vodní páry, slunce a urbanizace přírody přehlíží, ba ignoruje,“ zdůrazňuje Jan Pokorný, se kterým jsme náš první rozhovor otiskli již před čtyřmi lety. Ten je dosud nejčtenějším textem za celou dobu existence našeho webu. Podívat se na něj můžete zde.
„Dekarbonizace odvádí pozornost od skutečné příčiny změny klimatu projevující se extrémně vysokými teplotami za letních slunných dnů, přívalovými dešti, vysycháním krajiny. Tyto jevy jsou způsobeny vyšším příkonem sluneční energie, který je řádově vyšší nežli vypočtené, hypotetické radiační zesílení působené zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého a dalších takzvaných suchých skleníkových plynů,“ varuje vědec, který má odpověď i na tvrzení politiků a aktivistů o „vědecké shodě“ na zásadním vlivu lidmi vypouštěného oxidu uhličitého a také na přesvědčení o tom, že se tolik vědců nemůže mýlit. „Že se tolik vědců nemůže mýlit? Může. Protože granty, podpora vědeckého výzkumu, je směrována na hodnocení emisí a sekvestraci CO2, dosažení klimatické neutrality a dekarbonizaci,“ připomíná fakt, že peníze míří jen na výzkum vybraných oblastí. Což logicky odvádí pozornost od těch oblastí, jež je potřeba zkoumat, ale nejsou v nich peníze.
Doc. RNDr. Jan Pokorný CSc, působí v o.p.s. ENKI, která se zabývá aplikovaným výzkumem v oblasti solární a krajinné energetiky, rybničního hospodaření, hospodaření s vodou v krajině, využití přírodních i umělých mokřadů. Zaměřuje se rovněž na osvětu, vzdělávání a inovačním programy (zde).
Ač se to v rozhovoru běžně nedělá, používáme v textu měrné jednotky v podobě jako ve vědeckém článku. To proto, aby nemohlo dojít k dezinterpretacím sdělení. V textu se několikrát objevuje jednotka ppm. To znamená „parts per million“ tedy počet částic v milionu. Například níže zmiňovaných 430 ppm znamená, že milionu molekul vzduchu je 430 molekul oxidu uhličitého. Tedy 0,43promile, neboli 0,043 procenta.
V obsáhlém článku v časopise Vodní hospodářství se svými kolegy uvádíte, že z veřejně dostupných údajů ČHMÚ o měření i z měření vašich, vyplývá, že na Česko dopadá víc sluneční energie a proto zde rychleji než jinde ve světě roste teplota. Máte pro to vysvětlení?
Od osmdesátých let minulého století, tedy v posledních 40 letech stoupá příkon sluneční energie na našem území průměrně o 5W.m-2 za deset roků, což odpovídá nárůstu ročního úhrnu o 45 kWh.m-2, tedy o čtyři procenta za dekádu. To je výsledek analýz veřejně dostupných dat z 33 stanic ČHMÚ. Na experimentální stanici v Domaníně u Třeboně jsme naměřili nárůst 11,6 W.m-2 za poslední dekádu, tedy dvojnásobek průměru ze stanic ČHMÚ. Podle údajů ČHMÚ vzrostla průměrná teplota vzduchu v Česku od roku 1961 o 2 oC, zatímco za stejné období průměrná globální teplota vzrostla o 1 oC.
Nárůst globální průměrné teploty se uvádí 0,2 oC za dekádu, zatímco v Česku je dlouhodobý trend zvyšování teploty vzduchu za dekádu 0,34 oC od roku 1961. V posledním období od roku 2011 je ovšem nárůst teploty vzduchu za dekádu Česku podstatně vyšší 0,84 oC. Vysvětlujeme si to vyšším příkonem sluneční energie a té dopadá více, protože je méně oblaků a méně mlhy. Tomu odpovídá i zvyšující se doba trvání slunečního svitu, podle dat ČHMÚ o 45 hodin za dekádu. Náš zmíněný článek si může přečíst ve Vodním hospodářství každý (zde).
To samé se podle vás děje i v okolních státech. To má stejné příčiny?
Podobný vzestupný trend příkonu sluneční energie je zaznamenán v Polsku a jinde v Evropě. Nárůst příkonu sluneční energie nebyl zaznamenán v Číně. Dostupné literární údaje diskutujeme v článku ve Vodním hospodářství. Tvorba oblačnosti závisí na množství vodní páry, relativní vlhkosti vzduchu a též na čistotě vzduchu. Vzpomeňme si na trvající inverzní mlhy působené aerosoly v průmyslových oblastech severozápadních Čech i jinde. Aerosoly působí jako kondenzační jádra, vodní pára se na nich sráží na drobné kapičky vody.
Podobně působí i některé bakterie a volatilní organické látky, které produkují rostliny a zejména lesy. Z vlastního pozorování zná téměř každý mlhy nad horskými lesy. Les vypařuje vodu, tím se ochlazuje, vzduch nad lesem má vysokou relativní vlhkost, stoupá zvolna vzhůru a po několika stech metrech dosahuje teploty rosného bodu a tvoří se mlha a mraky, vodní pára se sráží a voda se vrací ve formě odpoledního deště. Na výpar jednoho litru vody se spotřebuje 0,68kWh sluneční energie a z jednoho litru vody tekuté se vytvoří přibližně 1200 litrů vodní páry. Tato vodní pára se sráží ve vyšší nadmořské výšce a při její kondenzaci zpět na vodu kapalnou poklesne tlak a je místo pro přísun vlhkého vzduchu z okolí a z oceánu. V severní Číně prší voda z Atlantiku, která přešla přes Evropu.
Takže krajina bez dostatečné zeleně funguje jako topení?
Pokud lesy uschnou kvůli kůrovci, nechladí se výparem vody, přehřívají se, od přehřáté půdy se ohřívá vzduch, rychle stoupá vzhůru a má nízkou relativní vlhkost a vynáší vodní páru příliš vysoko, na to aby se vytvořil mrak a voda se vrátila zpět ve formě deště. Oblaka jsou vysoko nebo se netvoří a přichází více sluneční energie. Podobně se v létě přehřívají města a rozsáhlé urbanizované zóny nebo sklizená pole bez meziplodin. Nejvíce sluneční energie přichází na pouště, protože nad nimi nejsou oblaka. My krajinu odvodňujeme, vytváříme z ní step, městskou poušť a ubývá vody v ovzduší a přichází více sluneční energie.
Místo abychom sluneční energii nabízeli vodu a život, který jí využívá, nabízíme jí odvodněné plochy a perverzně uvažujeme, jak sluneční energii odrážet. V Česku mizí denně 11 hektarů zemědělské půdy, podstatná část se mění na nepropustné plochy. Tyto jednoduché principy toků sluneční energie v krajině nejsou předmětem základního vzdělání a přitom jim lze porozumět se znalostmi fyziky základní školy a přesvědčit se přímo měřením. Ostatně, spolu jsme na tohle téma vedli rozhovor již před čtyřmi roky. Tohle téma dál nabývá na významu.
Není za tím jen vyšší sluneční aktivita, prostě že jen Slunce víc svítí?
Děkuji za tuto zásadní otázku. Satelity měří příkon sluneční energie na vnější hranici zemské atmosféry. Jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity se projevuje změnami v rozsahu 0,2 procenta (kolísání sluneční konstanty v rozsahu 3W.m-2). Podle údajů NASA i dalších nebyl na vnější vrstvě atmosféry zaznamenán nárůst příkonu sluneční energie, který by odpovídal vzestupnému trendu monitorovanému na stanicích ČHMÚ a jinde. Zvýšení výkonu produkce energie Slunce o 5 – 10 procent za deset let je nepředstavitelné. Připomeňme si, že Milankovičovy cykly založené na změnách úhlů dopadu sluneční energie v závislosti na dlouhodobých změnách oběžné dráhy Země kolem Slunce a změnách sklonu zemské osy, se odehrávají v dlouhém časovém období od 25 800 do 100 000 a 405 000 let. Takže pro vysvětlení pozorovaného nárůstu příkonu sluneční energie v rozsahu desítek let nepřipadají v úvahu.
Zároveň konstatujete, že za to nemůžou skleníkové plyny. Na jejich snižování přitom stojí celý „boj za klima“ v jehož čele stojí EU.
Skleníkové plyny nemohou ovlivnit množství dopadající sluneční energie (příkon sluneční energie). Skleníkové plyny zpomalují tok tepla od povrchu Země do atmosféry. Slunce má povrchovou teplotu 6000 stupňů Kelvina a vyzařuje spektrum v oblasti krátkovlnné 300 – 2500nm, tedy světlo, ultrafialové, a blízké infračervené záření. Tato energie ohřívá Zemi na průměrnou teplotu okolo 290 K (17 oC) a povrch Země vyzařuje dlouhovlnné záření vůči chladné atmosféře a vesmíru. Díky skleníkovým plynům (vodní pára, mraky a v malé míře oxid uhličitý a metan) Země chladne pomaleji. Skleníkové plyny nejsou a nemohou být aktivním zdrojem energie vůči povrchu Země, protože atmosféra nemá vyšší teplotu než povrch Země.
Zdrojem energie pro Zemi je Slunce. Bez sluneční energie by povrchová teplota Země klesla na několik Kelvinů. Astrofyzici odhadují 10 – 20 K, tedy minus 263 až minus 253 oC. Tekutý dusík má teplotu minus 190 oC a tuhne při minus 210 oC, podobně tekutý kyslík má teplotu minus 193 oC a bod tuhnutí minus 219 oC. Bez sluneční energie by byla zemská atmosféra v tuhém stavu. V této souvislosti je potřeba připomenout Stefan Boltzmannův zákon, Planckovy zákony a druhý zákon termodynamický – teplo nemůže samovolně přejít z tělesa studenějšího na teplejší.
Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) nezpochybňují zásadní úlohu vodní páry jako skleníkového plynu, zpochybňují ovšem efekt lidské činnosti na obsah vodní páry v ovzduší. Podle IPCC „Člověk zavlažováním a chladicími věžemi elektráren ovlivňuje obsah vodní páry v atmosféře minimálně“, neuvažují tedy zásadní vliv změny krajinného pokryvu na obsah vodní páry, neuvažují ani změny obsahu vodní páry způsobené odvodňováním krajiny, urbanizací, odlesňováním.
Nemáte po ruce nějaký příklad?
Napadají mě hned dva. Na území USA bylo odvodněno za posledních 200 roků na 400 000 kilometrů čtverečních mokřadů a přeměněno na zemědělskou půdu a města. V katastru Průhonice, Čestlice, Křeslice za posledních 28 roků bylo přeměněno 430 hektarů zemědělské půdy na nepropustné plochy. Střední hodnota rychlosti výparu vody z vegetace je 100mg.m-2.s-1 a to odpovídá spotřebě sluneční energie na výpar 240W. Na jeden hektar 2400kW, na 430 hektarů se za slunného dne uvolňuje přibližně 1GW tepla, které bylo dříve vázáno ve vodní páře (latentní teplo výparu). Rychlost výparu se snížila o 430 litrů za sekundu. V případě odvodněných ploch v Severní Americe jde o téměř 100 000 GW produkce tepla, projevující se jako ohřev vzduchu. Přitom jeden blok Jaderné elektrárny Temelín produkuje 1GW elektrické energie a máme před ním oprávněný respekt…
Na severu Sibiře a Aljašky jsou v zimě teploty vzduchu kolem minus 50 oC s minimem minus 72 oC naměřeným ve městě Ojmjakon. Při teplotě vzduchu minus 50 oC obsahuje atmosféra pouze 760 ppm vodní páry, při teplotě minus 70 oC obsahuje atmosféra 67 ppm vodní páry. Při teplotě 21 oC obsahuje až 22 400 ppm vodní páry. Jak ubývá sluneční svit, povrch země se neohřívá, klesá teplota vzduchu, ubývá vodní páry a slábne skleníkový efekt, oxid uhličitý a metan tok tepla přes atmosféru do vesmíru nezastaví.
Jenže tohle málokdo ví…
V rámci projektu Technologické agentury ČR prováděla Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity průzkum znalostí žáků základních škol a víceletých gymnázií a též vysokoškolských studentů učitelství biologie. Méně než 10 procent dotázaných odpovědělo správně na otázku, kolik sluneční energie se váže fotosyntézou do biomasy rostlin, zda rostliny vypařují vodu a jaký to má efekt na teplotu.
Napsali jsme učební texty pro školy i metodiky pro státní správu a obce, jsou volně ke stažení (zde). Přístroje pro měření sluneční energie (ve W.m-2), povrchové teploty a relativní vlhkosti vzduchu lze pořídit za několik tisíc korun a za slunného dne se žáci sami přesvědčí o úloze vody, rostlin i teplotě oblaků a jasné oblohy. Naštěstí se zdá, že nějaký zájem o naše výzkumy je. Texty už mají tisícovku stažení a v průběhu roku si mě školy pozvou zhruba na 50 přednášek.
Dokončení rozhovoru přineseme zítra.
Jan Pokorný
Převzata z iuhlí.cz
