Nikoliv však z důvodu nedostatku finančních prostředků, ale především proto, že být držitelem vládních dluhopisů je pro mne morálně nepřijatelné. Kromě toho, že každý držitel vládních dluhopisů si svoji pohledávku za vládou v budoucnu částečně splatí sám, ze svých daní, což je bezpochyby poněkud zvláštní, nutí současně platit i ostatní své spoluobčany, čímž se stává účastníkem a podílníkem na budoucí kořisti z daňové loupeže. Jako horlivý investor do budoucí loupeže se tedy držitel vládních dluhopisů jeví ve velmi odlišném morálním světle, než se obvykle předpokládá.
Je všeobecně známé, že vláda žádné vlastní peníze nemá a svou činností žádné peníze negeneruje. Splácení vládních dluhů tedy znamená, že všichni daňový poplatníci jsou donuceni platit držitelům vládních dluhopisů. Jelikož vláda horko těžko splácí dluhové úroky, je zcela na místě předpokládat, že opět zvýší daně, aby mohla dostát svým závazkům k držitelům dluhopisů. Opět tedy dojde k nemorálnímu zvýšení agrese proti soukromému vlastnictví občanů. Občan bude platit, aniž by získal jakoukoliv užitečnou protihodnotu. Je tedy zřejmé, že morální hodnoty, které si občané za dobu trvání civilizace vytvořili, jsou vládě naprosto lhostejné.
Každý občan, který požádá banku o úvěr považuje za z cela normální, že bance musí sdělit účel použití úvěru a současně prokázat svou schopnost půjčené peníze vrátit. Vláda si půjčuje od občanů, ale nic podobného jim prokazovat nemusí. Nelze proto vyloučit, že půjčené peníze použije k financování stejných nebo jim podobných iracionalit, jaké financovala doposud. Příkladů iracionálních rozhodnutí vlády může každý občan vyjmenovat spoustu. Jen tak namátkou lze uvést deponování devizových rezerv ČNB ve výši 25 mld. Kč k MMF, aby mohl nakoupit bezcenné a nesplatitelné vládní dluhopisy Řecka. S podobnou transakci ve výši 6 mld. Kč uvažuje vláda i při pomoci Irsku. Není také vyloučeno, že vláda bude ručit penězi občanů za nákup Irských bezcenných a nesplatitelných dluhopisů ECB. Dalším příkladem může být i financování výroby el. energie ze solárních elektráren a další všeobecně známé aktivity ekologů, nebo financování chudoby, aby se zabránilo jejímu snižování. V uvádění dalších příkladů by se mohlo jistě pokračovat, nicméně není to smyslem tohoto článku.
Nepřehlédnutelnou skutečností rovněž je, že občané nemají možnost, se proti placení držitelům vládních dluhopisů bránit. Možnost chránit svůj majetek jim vzala vláda. Nemožnost občanů bránit a ochraňovat svůj majetek je ovšem charakteristickým znakem úplně jiné společnosti než společnosti svobodné.
Autor je členem Republikového výboru Svobodných
