MACHAČ: Vládní dluhopisy si určitě nekoupím

MACHAČ: Vládní dluhopisy si určitě nekoupím

Nikoliv však z důvodu nedostatku finančních prostředků, ale především proto, že být držitelem vládních dluhopisů je pro mne morálně nepřijatelné. Kromě toho, že každý držitel vládních dluhopisů si svoji pohledávku za vládou v budoucnu částečně splatí sám, ze svých daní, což je bezpochyby poněkud zvláštní, nutí současně platit i ostatní své spoluobčany, čímž se stává účastníkem a podílníkem na budoucí kořisti z daňové loupeže. Jako horlivý investor do budoucí loupeže se tedy držitel vládních dluhopisů jeví ve velmi odlišném morálním světle, než se obvykle předpokládá.

Je všeobecně známé, že vláda žádné vlastní peníze nemá a svou činností žádné peníze negeneruje. Splácení vládních dluhů tedy znamená, že všichni daňový poplatníci jsou donuceni platit držitelům vládních dluhopisů. Jelikož vláda horko těžko splácí dluhové úroky, je zcela na místě předpokládat, že opět zvýší daně, aby mohla dostát svým závazkům k držitelům dluhopisů. Opět tedy dojde k nemorálnímu zvýšení agrese proti soukromému vlastnictví občanů. Občan bude platit, aniž by získal jakoukoliv užitečnou protihodnotu. Je tedy zřejmé, že morální hodnoty, které si občané za dobu trvání civilizace vytvořili, jsou vládě naprosto lhostejné.

Každý občan, který požádá banku o úvěr považuje za z cela normální, že bance musí sdělit účel použití úvěru a současně prokázat svou schopnost půjčené peníze vrátit. Vláda si půjčuje od občanů, ale nic podobného jim prokazovat nemusí. Nelze proto vyloučit, že půjčené peníze použije k financování stejných nebo jim podobných iracionalit, jaké financovala doposud. Příkladů iracionálních rozhodnutí vlády může každý občan vyjmenovat spoustu. Jen tak namátkou lze uvést deponování devizových rezerv ČNB ve výši 25 mld. Kč k MMF, aby mohl nakoupit bezcenné a nesplatitelné vládní dluhopisy Řecka. S podobnou transakci ve výši 6 mld. Kč uvažuje vláda i při pomoci Irsku. Není také vyloučeno, že vláda bude ručit penězi občanů za nákup Irských bezcenných a nesplatitelných dluhopisů ECB. Dalším příkladem může být i financování výroby el. energie ze solárních elektráren a další všeobecně známé aktivity ekologů, nebo financování chudoby, aby se zabránilo jejímu snižování. V uvádění dalších příkladů by se mohlo jistě pokračovat, nicméně není to smyslem tohoto článku.

Nepřehlédnutelnou skutečností rovněž je, že občané nemají možnost, se proti placení držitelům vládních dluhopisů bránit. Možnost chránit svůj majetek jim vzala vláda. Nemožnost občanů bránit a ochraňovat svůj majetek je ovšem charakteristickým znakem úplně jiné společnosti než společnosti svobodné.

Autor je členem Republikového výboru Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31