Je to poprvé, kdy nějaká země opouští Evropskou unii. Tou zemí je Ostrov svatého Bartoloměje, zámořské území Francie. Evropská rada v tichosti, aniž by to zahrnula do zápisu z jednání, přijala rozhodnutío tom, že karibský ostrov Svatý Bartoloměj přestane být součástí EU k 1. lednu 2012.
Ostrov svatého Bartoloměje je sice země malá, ale sympatická, a jde o důležitý precedens. Je tedy na místě Ostrovu sv. Bartoloměje poblahopřát, popřát mu úspěch a zmínit některé důležité aspekty tohoto kroku a vyvodit poučení pro Českou republiku.
Proč opouští EU
Svatý Bartoloměj je karibský ostrov, který čítá 8 tisíc obyvatel. Od roku 1878, kdy tuto državu Švédsko prodalo Francii, je Svatý Bartoloměj francouzským zámořským územím a jako takový je i součástí Evropské unie. A právě s Evropskou unií ostrovanům došla trpělivost.
Svatobartolomějský parlament hlasoval o vystoupení z EU 8. října 2009 poměrem 17:1 po té, co v posledních volbách získala 16 z 19 křesel strana Saint-Barth d’abord!(“Svatý Bartoloměj na prvním místě!”) V rezolucisvatobartolomějského parlamentu se mj. uvádí:
„ Evropská unie směřuje k jednotné regulaci všech členských států a přidružených území, ať již jde o nařízení či daně. Svatý Bartoloměj tak bude moci těžko být nadále autonomní v oblasti daní, tak jak to odpovídá jeho vlastní historii. Abychom zachránili svůj status bezcelní zóny zděděný z doby, kdy jsme patřili pod Švédy, musíme získat zpět jurisdikci v oblasti cel. I všelijaké jiné regulace lze na tak malém ostrově, jako je ten náš, stěží uplatňovat. Vezměme si jako příklad evropské nařízení, které vyžaduje snížit obsah benzenu v motorovém benzínu na 1 %. Abychom dokázali toto nařízení splnit, stálo by nás to 22 centimů (5 Kč) na litr, a o tolik by vzrostly ceny u pump…“
K tomu poslanci místního parlamentu dodali: „ Samozřejmě, že náš požadavek na změnu postavení vůči Evropské unii nikterak neznamená, že bychom usilovali o nezávislost ostrova na Francii, pakliže se budeme moci sami rozhodovat, jaká nařízení v oblasti ochrany spotřebitele, zdraví, hygieně a potravinové bezpečnosti budeme považovat za potřebná a za prioritní.“
Svatý Bartoloměj tak dal Francii docela jasně na vědomí, že by mohl vyhlásit nezávislost, pokud mu Francie nedojedná vyvázání z Evropské unie.
Francie nechtěla přijít o své imperiální „zámořské území“, tak požádala 29. října 2010 Evropskou radu o vyvázání Svatého Bartoloměje z EU. Obraz prezidenta Sarkozyho tak bude nadále viset ve školních třídách, legislativně ale bude mít ostrov plnou autonomii.
Proces vystoupení z EU
Francie požádala Evropskou radu v souladu s článkem 355, odst. 6 Smlouvy o fungování EUo změnu statusu ostrova na „přidružené území“. Tento článek říká, že „Evropská rada může z podnětu dotyčného členského státu přijmout rozhodnutí, kterým se vůči Unii mění status dánské, francouzské nebo nizozemské země nebo území … Evropská rada rozhoduje jednomyslně.“
Již před říjnovým zasedáním Evropské rady dala Evropská komise souhlasné stanoviskoa sekretariát rady připravil návrh usnesení, kterým se Svatý Bartoloměj vyváže z EU.
Svatý Bartoloměj tak získá stejný status jako Nizozemské Antily či Britské Bermudy, které sice formálně uznávají nizozemskou resp. britskou královskou moc, ale de facto mají legislativní nezávislost. Svatý Bartoloměj tak má šanci být dalším daňovým rájem v Karibiku, územím, které nebude podléhat svazujícím pravidlům EU. Ostrov má již dnes vyšší HDP na obyvatele než kontinentální Francie.
Kdo bude další?
Svatý Bartoloměj bude zřejmě první zemí, která opustí Evropskou unii. Před vznikem EU nastala podobná situace, když tehdejší Evropská společenství opustilo Grónsko v roce 1982. Stejně jako Svatý Bartoloměj nebylo Grónsko smluvní stranou Evropské unie a Smlouvu o vystoupení Grónska z ESmu vyjednalo Dánsko, jehož bylo Grónsko kolonií.
A jak vystupuje z EU smluvní strana – členská země?
Členská země EU, která bude chtít vystoupit, musí dosáhnout dohody v Evropské radě v souladu s čl. 50 Smlouvy o Evropské unii. Postup by tedy byl podobný. Kdyby chtěla vystoupit z EU Česká republika, musí takovou věc nejprve odsouhlasit náš parlament. Následně premiér či prezident oznámí tuto skutečnost na nejbližším zasedání Evropské rady a dojedná Smlouvu o vystoupení České republiky z EU. Když dohody nebude dosaženo, končí členství 2 roky od oznámení záměru vystoupit. Náš parlament odsouhlasí vystoupení, až v něm bude většina poslanců, kteří reprezentují voliče, kteří si přejí nezávislost.
Petr Mach je ekonom a předseda Strany svobodných občanů
P r o h l á š e n í C h a r t y 24
Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.
I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.
Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.
Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.
Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.
Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.
Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.
Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.
V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!
Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.
Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.
Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.
Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.
Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.
Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.
Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.
Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.
Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.
Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.
Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.
Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.
CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.
CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.
CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.
CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.
Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček
Svatý Bartoloměj je karibský ostrov, který čítá 8 tisíc obyvatel. Od roku 1878, kdy tuto državu Švédsko prodalo Francii, je Svatý Bartoloměj francouzským zámořským územím a jako takový je i součástí Evropské unie. A právě s Evropskou unií ostrovanům došla trpělivost.
