Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

David Bartas: Je 14 asistentů vážně tak moc?

David Bartas: Je 14 asistentů vážně tak moc?

Média se snaží vyvolat dojem, že 14 asistentů, které si jako pomocníky vybral europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach, je nějaké skandální číslo. Ve skutečnosti je nás na práci, která nás čeká a na to, že jsme jediní skuteční euroskeptici v ČR, ještě zoufale málo. Jedná se o zcela legitimní využití prostředků, které máme díky mandátu Petra Macha v EP k dispozici.

Krom ostatních politických stran proti nám stojí i česká vláda, která využívá Úřad vlády a peníze českých daňových poplatníků k propagaci EU. Propagaci EU se v ČR věnuje krom zastoupení oficiálních institucí EU na našem území ještě například think-tank Evropské hodnoty z většiny financovaný z unijních zdrojů.

Novináři pomíjí fakt, že jako jediný český europoslanec nemá Petr Mach v EP žádné své stranické kolegy. Nemůže se tak o svou práci podělit s nikým jiným než se svými asistenty. Také za ním nestojí žádný rozsáhlý stranický sekretariát, který by mu práci ulehčoval.

Navíc srovnávat Petra Macha s europoslanci, kteří nemají v EP žádný cíl, je naprosto nesmyslné. Cílem Svobodných je krom hlasování proti škodlivým regulacím a prosazování dobrovolnosti eura, také podporovat naše argumenty a ukazovat negativa členství v Evropské unii. Žádný jiný český europoslanec nemá před sebou tolik práce jako Petr Mach!

Obraz Evropské unie je v médiích idealizován. EU vydává neskutečné balíky peněz na vlastní propagaci a ovlivňování veřejného mínění. Spočítat výdaje EU na vlastní propagandu není úplně snadné, protože se skrývají pod spoustou položek a dotací různým insitucím. Think-tank Open Europe roční útratu na sebepropagaci EU v roce 2008 odhadl na nejméně 2,4 miliardy euro, což je více, než za rok zaplatí za reklamu takový světový gigant, jako je Coca-Cola. Vše hrazeno z peněz daňových poplatníků. Jiné peníze Brusel k dispozici nemá. 

EU se neštítí ani ovlivňovat politiku v jednotlivých státech a zde by mohlo být vyjmenováno mnoho příkladů.  Připomeňme si třeba europropagandu při opakovaném referendu v Irsku, kde EU zaplatila kampaň ve výši cca 50 milionů Kč, aby Irové řekli Lisabonské smlouvě napodruhé ano.

The Daily Telegraph loni zveřejnil zprávu, že výdaje na „kvalitativní analýzu médií“ měl Evropský parlament navýšit před Evropskými volbami až na téměř 2 miliony liber. Podle tajného dokumentu se měli pracovníci EU ve skutečnosti zaměřit na země, kde roste euroskepticismus, monitorovat tam veškeré diskuze v médiích a na sociálních sítích a snažit se již v zárodcích na „škodlivé diskuze“ rychle reagovat a potlačit euroskeptické názory.  Jak se jim to dařilo a jak fungovali eurotrollové v České republice nechávám na posouzení čtenářů.

Peníze EU jdou také do různých institucí a think-tanků, které mají za cíl dělat osvětu o EU. Ve skutečnosti jediné co dělají, je obvykle ta nejhloupější představitelná europropaganda. Zářným příkladem takového think-tanku jsou u nás europenězi sponzorované Evropské hodnoty. Pracuje pro ně celkem 33 analytiků a 10 manažerů či dalších spolupracovníků. 

Naše eurohujerská vláda zneužila Úřad vlády k tomu, aby těsně před volbami do EP vydal studii, která tvrdí, že členství v Evropské unii přineslo České republice přes 3 biliony korun. 

Tento neuvěřitelný nesmysl široce citovala různá média a hojně výsledky studie v různých relacích na veřejnoprávní České televizi citoval i Václav Moravec. Za státní peníze se tedy dělala propaganda, která měla pomoci proevropským stranám. Zajímavý rozhovor s „panem Evropou“ Tomášem Prouzou, státním tajemníkem pro Evropu, který za onou studií stojí, si můžete přečíst zde

A proč je to takový nesmysl? Studie tvrdí, že díky EU byl u nás roční průměrný růst HDP o 1,1 % vyšší, než by byl nebýt EU. To ale i kdyby náhodou měli autoři studie pravdu (a to nemají) rozhodně nejsou 3 biliony, ale šlo by o průměrně cca 35 miliard korun každoročně v letech 2004-2013, což si asi každý spočítá, že je o řád jinde než 3 biliony.

Téměř nikdo se ale proti tomuto nesmyslu neohradil. Do médií se dostává jakkoliv hloupá europropaganda a v podstatě jediná síla, která se tomu může postavit a uvádět věci na pravou míru jsou Svobodní, respektive zvolený europoslanec Petr Mach se svým týmem.

A přesně to od nás naši voliči očekávají. Mají dost té mediální propagandy o EU a chtějí reálné informace. Sami cítí, že se jim nedaří tak, jak jim bylo před vstupem do EU slibováno. Získali jsme mandát mimo jiné k tomu, abychom jim tyto informace zprostředkovali a posvítili si na euronesmysly. Proti nám je ale celý establishment včetně médií. Těch nesmyslů a hloupé propagandy EU se objevuje obrovské množství, navíc spousta mýtů je už různě zakořeněných a je jen na nás, abychom s tím něco udělali.

Pořád vám 14 asistentů přijde na tento úkol jako vysoké číslo?

David Bartas,
člen Republikového výboru Strany svobodných občanů
a lokální asistent europoslance Petra Macha

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31