Jeho ekonomie je méněcenná, jeho názory konformní a jeho vystupování kultivované. Je to ideální nástupce Václave Klause a jeho kandidatury by se mohli ujmout například Věci veřejné strana stejně vágní jako pan Švejnar?
Nový člen NERVu se právě svojí účastí na tomto projektu opět dostal před kamery a do poznámek novinářů. Byl tázán, nejen jaký je stav české ekonomiky, ale i jaký má přístup k opětovné kandidatuře. Jeho odpovědi nic nevyvrátily, ale ani nepotvrdily.
První větu článku musíme rozebrat, je to totiž nosná myšlenka:
Méněcennost ekonomie Jana Švejnara spočívá v neustálém bazírování na efektech, které mohou být vidět. Abychom tento problém pochopili, musíme se vrátit do 19. stol., v němž se o jednu z nejdůležitějších myšlenek ekonomie zasloužil Frédéric Bastiat. Postuloval tezi, která říká, že je třeba brát v úvahu nejen viditelné důsledky událostí, ale také neviditelné důsledky. Neboli pokud malé dítě rozbije okno pekařovi kamenem, tak vidíme, že pekař musí okno opravit a tak dá práci sklenáři, který obdrží od pekaře peníze a může je dál rozpustit do ekonomiky. Zde se Jan Švejnar zastaví a řekne to je dobré, poroste nám ekonomika, protože lidé mají, co vyrábět a utrácet, přestože původním impulsem nezapomínejme, bylo rozbité okno! Jenže ekonom by měl okamžitě upozornit, že je tu věc, kterou přímo nevidíme. Je to fakt, že pekař na zaplacení okna musel použít prostředky, které si například šetřil na nový kabát. Namísto zakoupení nového kabátu tedy zaplatil rozbité okno. Pokud by zakoupil kabát, také by poslal peníze do ekonomiky, ale navíc by měl stále okno, takže by si polepšil oproti předchozímu stavu. Výsledkem rozbitého okna tedy není ani růst ekonomiky ani růst zaměstnanosti naopak je jím čistá ztráta. Říkáte si, no vždyť je to obyčejná selská logika, kdyby se rozbíjením věcí mohla zvyšovat životní úroveň obyvatelstva, dávno bychom tak činili a není náhodou, že pro zlepšení své situace věci nerozbíjíme. Problém je, že u složitých makroekonomických modelů, které lidé jako Jan Švejnar používají je velmi těžké až nemožné odlišit viditelné a neviditelné efekty. Proto tedy méněcenná ekonomie.
Příkladem tohoto uvažování je poslední informace od Jana Švejnara a to, že naše zadlužení může ještě růst a že bychom měli co nejdříve vstoupit do eurozóny. Podobná kombinace myšlenek zavedla Lotyšsko k bankrotu (zadlužení Lotyšska před bankrotem 20% a navázání domácí měny na euro, což je procedura, kterou bychom museli také podstoupit, pokud bychom přijímali Euro). Jan Švejnar vidí viditelná pozitiva z přijetí Eura jako je snazší situace pro exportéry, tedy snížení transakčních nákladů spojených s výměnou peněz a další. Ovšem nevidí, že díky flexibilitě naší měny, je možné zvyšovat konkurenceschopnost skrze depreciaci (oslabování) měny, což je pro vrcholně exportní otevřenou ekonomiku klíčové. Nevidí, že inflační tlaky po přijetí Eura by byly velmi velké. I kdyby bylo zavedení Eura dobré pro exportéry, nemusí být dobré pro českou ekonomiku (exportéři navíc ztrácí optimismus ohledně Eura). Druhá věc je, že zadlužení musíme vnímat jako peníze, které stát bere někomu z kapes a dává je jinam, což je podobný příběh jako s rozbitým oknem. Čtenář si rád sám doplní.
Konformní názory a také obliba ve floskulích. Další věcí jsou konformní názory na klimatickou změnu, roli státu v ekonomice a jiné. Bohužel se spolu s těmito konformními názory dostáváme také do styku s floskulemi, které má Jan Švejnar opravdu rád. Reforma by mohla být propracovanější, musíme myslet v dlouhém období, je třeba odstranit to anebo ono. Velmi hezké, ale nic neříkající větičky. Jan Švejnar uznával a uznává náboženství globálního oteplování nebo nově klimatické změny, což je znepokojující, především po sérii odhalených podvodů s daty, ale hlavně v kombinaci s ekonomickým uvažováním. Jan Švejnar je intelektuál, který by chtěl řídit společnost a jako takový je velkým zastáncem státního intervencionismu, tedy i řízení klimatu. Nezapomínejme, že to byli první komunisté, kteří říkali, poručíme větru dešti. Nyní jsou to intelektuálové napříč společenskými spektry a politickými afiliacemi.
Vystupování profesora ekonomie je velmi kultivované a uhlazené v tomto ohledu by se mohl vyrovnat současnému prezidentovi. Charisma ovšem dle mého názoru pokulhává.
Jan Švejnar by byl velkou změnou na hradě, změnou, kterou mnozí horlivě očekávají. Byla by zachována návaznost pouze díky profesuře ekonomie. Po emoce vyvolávajícím prezidentovi by přišel člověk uklidňující a konformní. Na druhé straně člověk s velmi zavádějícími ekonomickými postupy, které by mohl z pozice prezidenta šířit.
„Nezapomínejme, že to byli první komunisté, kteří říkali, poručíme větru dešti. Nyní jsou to intelektuálové napříč společenskými spektry a politickými afiliacemi.“
Adam Ábelovský je členem Republikového výboru Svobodných
Odkaz:
Frédéric Bastiat, Co je a co není vidět, Liberální institut, Praha 1998, ISBN: 80-902270-6-6.
