ÁBELOVSKÝ: Jan Švejnar budoucím prezidentem?

ÁBELOVSKÝ: Jan Švejnar budoucím prezidentem?

Jeho ekonomie je méněcenná, jeho názory konformní a jeho vystupování kultivované. Je to ideální nástupce Václave Klause a jeho kandidatury by se mohli ujmout například Věci veřejné strana stejně vágní jako pan Švejnar?

Nový člen NERVu se právě svojí účastí na tomto projektu opět dostal před kamery a do poznámek novinářů. Byl tázán, nejen jaký je stav české ekonomiky, ale i jaký má přístup k opětovné kandidatuře. Jeho odpovědi nic nevyvrátily, ale ani nepotvrdily.

První větu článku musíme rozebrat, je to totiž nosná myšlenka:

Méněcennost ekonomie Jana Švejnara spočívá v neustálém bazírování na efektech, které mohou být vidět. Abychom tento problém pochopili, musíme se vrátit do 19. stol., v němž se o jednu z nejdůležitějších myšlenek ekonomie zasloužil Frédéric Bastiat. Postuloval tezi, která říká, že je třeba brát v úvahu nejen viditelné důsledky událostí, ale také neviditelné důsledky. Neboli pokud malé dítě rozbije okno pekařovi kamenem, tak vidíme, že pekař musí okno opravit a tak dá práci sklenáři, který obdrží od pekaře peníze a může je dál rozpustit do ekonomiky. Zde se Jan Švejnar zastaví a řekne to je dobré, poroste nám ekonomika, protože lidé mají, co vyrábět a utrácet, přestože původním impulsem nezapomínejme, bylo rozbité okno! Jenže ekonom by měl okamžitě upozornit, že je tu věc, kterou přímo nevidíme. Je to fakt, že pekař na zaplacení okna musel použít prostředky, které si například šetřil na nový kabát. Namísto zakoupení nového kabátu tedy zaplatil rozbité okno. Pokud by zakoupil kabát, také by poslal peníze do ekonomiky, ale navíc by měl stále okno, takže by si polepšil oproti předchozímu stavu. Výsledkem rozbitého okna tedy není ani růst ekonomiky ani růst zaměstnanosti naopak je jím čistá ztráta. Říkáte si, no vždyť je to obyčejná selská logika, kdyby se rozbíjením věcí mohla zvyšovat životní úroveň obyvatelstva, dávno bychom tak činili a není náhodou, že pro zlepšení své situace věci nerozbíjíme. Problém je, že u složitých makroekonomických modelů, které lidé jako Jan Švejnar používají je velmi těžké až nemožné odlišit viditelné a neviditelné efekty. Proto tedy méněcenná ekonomie.

Příkladem tohoto uvažování je poslední informace od Jana Švejnara a to, že naše zadlužení může ještě růst a že bychom měli co nejdříve vstoupit do eurozóny. Podobná kombinace myšlenek zavedla Lotyšsko k bankrotu (zadlužení Lotyšska před bankrotem 20% a navázání domácí měny na euro, což je procedura, kterou bychom museli také podstoupit, pokud bychom přijímali Euro). Jan Švejnar vidí viditelná pozitiva z přijetí Eura jako je snazší situace pro exportéry, tedy snížení transakčních nákladů spojených s výměnou peněz a další. Ovšem nevidí, že díky flexibilitě naší měny, je možné zvyšovat konkurenceschopnost skrze depreciaci (oslabování) měny, což je pro vrcholně exportní otevřenou ekonomiku klíčové. Nevidí, že inflační tlaky po přijetí Eura by byly velmi velké. I kdyby bylo zavedení Eura dobré pro exportéry, nemusí být dobré pro českou ekonomiku (exportéři navíc ztrácí optimismus ohledně Eura). Druhá věc je, že zadlužení musíme vnímat jako peníze, které stát bere někomu z kapes a dává je jinam, což je podobný příběh jako s rozbitým oknem.  Čtenář si rád sám doplní.

Konformní názory a také obliba ve floskulích.  Další věcí jsou konformní názory na klimatickou změnu, roli státu v ekonomice a jiné. Bohužel se spolu s těmito konformními názory dostáváme také do styku s floskulemi, které má Jan Švejnar opravdu rád. Reforma by mohla být propracovanější, musíme myslet v dlouhém období, je třeba odstranit to anebo ono. Velmi hezké, ale nic neříkající větičky. Jan Švejnar uznával a uznává náboženství globálního oteplování nebo nově klimatické změny, což je znepokojující, především po sérii odhalených podvodů s daty, ale hlavně v kombinaci s ekonomickým uvažováním. Jan Švejnar je intelektuál, který by chtěl řídit společnost a jako takový je velkým zastáncem státního intervencionismu, tedy i řízení klimatu. Nezapomínejme, že to byli první komunisté, kteří říkali, poručíme větru dešti. Nyní jsou to intelektuálové napříč společenskými spektry a politickými afiliacemi.

Vystupování profesora ekonomie je velmi kultivované a uhlazené v tomto ohledu by se mohl vyrovnat současnému prezidentovi. Charisma ovšem dle mého názoru pokulhává.

Jan Švejnar by byl velkou změnou na hradě, změnou, kterou mnozí horlivě očekávají. Byla by zachována návaznost pouze díky profesuře ekonomie. Po emoce vyvolávajícím prezidentovi by přišel člověk uklidňující a konformní. Na druhé straně člověk s velmi zavádějícími ekonomickými postupy, které by mohl z pozice prezidenta šířit.

„Nezapomínejme, že to byli první komunisté, kteří říkali, poručíme větru dešti. Nyní jsou to intelektuálové napříč společenskými spektry a politickými afiliacemi.“

Adam Ábelovský je členem Republikového výboru Svobodných

Odkaz:

Frédéric Bastiat, Co je a co není vidět, Liberální institut, Praha 1998, ISBN: 80-902270-6-6.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31