O tom, že se mnozí naši politici s vidinou několikanásobných platů v Bruselu snaží o prosazení ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy, není třeba psát další články.

Tak to mne napadlo, když jsem viděl tu (očekávanou) smršť prohlášení a článků z domova i ze zahraničí, kladoucí netrpělivou otázku: tak kdy už konečně

Dnes tj. 7.10.2009 jsem sledoval zprávy a zaujala mne informace o „utajené“ schůzce zástupců několika zemí ve věci další existence amerického dolaru jako světové rezervní

Tento text píši právě v době, kdy na plénu Evropského parlamentu probíhá „debata“ o výsledcích irského referenda. Sál ječí nadšením, potlesk, poslanci vstávají. Dávají si

Vážený a milý pane prezidente, píšu Vám dnes pobízen svými anglickými přáteli nejen jako český, ale zásluhou rodinné historie také jako britský občan, abych Vás

Výsledek irského referenda o Lisabonské smlouvě nemohl být za daných okolností jiný. Zvláště když tyto okolností svědčí o tom, že tábor ANO jednal v rozporu s irským

Takovou míru nedemokratičnosti, jakou předvádí stále hysteričtější Evropa (či spíše její představitelé, kteří se bojí o své lukrativní posty), jsme zažili naposledy někdy před 20 lety.

Akce “ Pochod na Hrad “ manifestující nesouhlas s Lisabonskou smlouvou se zúčastní prezident Václav Klaus i jeho syn. Prezident převezme od organizátorů petici, v

Zápas Mirka Topolánka s Václavem Klausem získal nový rozměr. Úterní audiencí u José M. Barrosa (na Topolánkovu vlastní žádost) se M. Topolánek začlenil do společnosti politiků,

Zrádců má novodobá česká historie zřejmě daleko více než hrdinů. Na jednoho Morávka, Palacha, Paumera či dva Mašíny se ihned vynoří množství Moravců, Indrů, Kapků,