KAŠPAROVÁ: Prezidenta Klause ocení až budoucnost

KAŠPAROVÁ: Prezidenta Klause ocení až budoucnost

Takovou míru nedemokratičnosti, jakou předvádí stále hysteričtější Evropa (či spíše její představitelé, kteří se bojí o své lukrativní posty), jsme zažili naposledy někdy před 20 lety. „Podepiš, nebo uvidíte, jak s vámi zatočíme,“ dají se volně přeložit všechny možné výhrůžky, jež zazněly a zaznívají na hlavu našeho prezidenta. Díky bohu za jeho pevné názory a nezměrnou odvahu - děkuji dnes a denně já nevěřící.

Naprosto dokonalý komentář k celé situaci byl zveřejněn dnes v MF DNES – viz zde na Idnes. Konečně se našel novinář s vlastním názorem, nepapouškující oficiální pro-bruselská dogmata! Blýská se snad na lepší časy? Je to snad poprvé, co se nedočteme jen ryze oslavný traktát na Brusel!

Idnes tuto osvícenou odvahu jednotlivce musela ihned vyrovnat“správným“ textem – před chvílí tedy zveřejnila aktuální průzkum (viz zde) – který nás má přesvědčit, že 43% je jasná většina… achjo, další masírka PRO LISABON je tu zas.

Ze všech stran (z novin, rádií, televize, internetu…) pořád jen posloucháme, jak ta úžasná a hodná Evropa na nás zanevře, když náš prezident nepodepíše ten nesrozumitelný a pro nás nebezpečný blábol jménem Lisabonská smlouva. Přitom ta samá média nás opakovaně varují (v pořadech typu Černé ovce či Občanské Judo apod.), abychom si vždy pečlivě přečetli, než nějakou smlouvu podepíšeme. A tady nás všichni svorně jako jeden muž ženou do stáda bruselského ovčáka jen proto, že stát mimo toto konkrétní stádo je „nesprávné“. Nevědí sice proč (zatím smyslupný logický argument nezazněl – a za logické opravdu nepovažuji dětinské říkanky typu „žene nás to do područí Ruska“), ale omílají donekonečna, jak je pro nás Lisabonská smlouva důležitá a zásadní – dokonce už ji nazývají „Reformní“, zřejmě, aby to jednoduchému Čecháčkovi znělo pozitivně.

Proč prostě popravdě neřeknou, že když nezačne platit LS, bude to prostě nadále tak, jak je to dnes? Že se svět nezhroutí, ani nás nezalejou vody Atlantiku, nevypukne Třetí světová (pokud ji tedy proti nám nerozpoutá sám velký Brusel)… nestane se prostě NIC, jen zůstane dál to, co je TEĎ. Mimochodem to je uspořádání, které by naší republice (a jistě nejen nám) určitě vyhovovalo více, než ten prapodivný slepenec-superstát, který by platností LS vznikl. Narozdíl od jiných já si opravdu nemyslím, že zrovna bruselský úředník ví nejlíp, jak o nás rozhodovat. V 90. letech se tady v ČR šlo cestou decentralizace = převedení pravomocí pokud možno co nejníže – na kraje až obce. Nyní to zas má jít naopak a místo v Moskvě se bude o nás bez nás rozhodovat v Bruselu?

Nejsilnější strašák posledních dnů je, že prý nebudeme mít eurokomisaře (za trest – rozuměj obyčejný človíčku). No, mám-li být upřímná, než tam posadit dalšího Špidlu za nehorázné sumy, to opravdu ať tam radši žádný další „reprezentant Špidlova typu“ NENÍ!

Ať se uspořádá referendum, pokud chceme opravdu znát názor většiny (nikoliv tedy oněch 43%, o kterých jde v tom nejnovějším průzkumu - navíc neznáme okolnosti průzkumu atd. Neznám nikoho z mého okolí, kdo by odpověděl kladně – že má prezident LS podepsat. V mém okolí je plných 100% PROTI, ale nikoho z nás se tedy zrovna náhodou na to neptali :o) A to jsem prosím pěkně zrovna včera o tomhle tématu diskutovala v naší Hospůdce s hosty = zcela cizími lidmi – aby mě snad někdo nenapadal, že jsme jen nějaká prapodivná rodina.

Je toho hodně, co mi kolem LS vadí, ale bylo by to na román. Prostě si vážím pana prezidenta Václava Klause, že se nás snaží ochránit před nebezpečím, hrozícím od platnosti LS. Bohužel ale v naší krásné krajině oceníme všechny, kdo pro náš národ dělají cokoliv pozitivního, vždy až s odstupem desetitelí, ne-li spíše staletí… achjo.


Kateřina BOUDA KAŠPAROVÁ 
(publikováno na
http://boudakasparova.blog.idnes.cz/)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.

Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.

Energie a ceny

Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.

V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.

Soběstačnost a trh

Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.

Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.

Prezident, NATO a kompetence

Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.

Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.

Explosia, koalice a styl vlády

Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.

Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní

Alkohol ve sněmovně

Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.

Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31