SEMÍN: Nezákonné irské ANO aneb Dublin volá Prahu

SEMÍN: Nezákonné irské ANO aneb Dublin volá Prahu

Výsledek irského referenda o Lisabonské smlouvě nemohl být za daných okolností jiný. Zvláště když tyto okolností svědčí o tom, že tábor ANO jednal v rozporu s irským právem i normami Evropské unie. Je více než zřejmé, že o zřetelné převaze zastánců LS nerozhodl souhlas s jejím obsahem, ale strach z politické a hospodářské izolace své země. Irsko letos čeká propad HDP o 10%, rozpočtový deficit míří k 12% HDP a k 15% šplhá nezaměstnanost. Irský politický establishment přitom bezostyšně tvrdí, že z těchto močálů může být Irsko vytaženo jen tehdy, bude-li přijata LS.

Výsledek irského referenda je třeba brát jako fakt. Z toho ovšem neplyne, že ho musíme respektovat i morálně. Řekněme si to na rovinu – výsledek irského referenda postrádá morálně-politickou legitimitu.

Zde jsou některé důvody, zpochybňující zákonnost postupu stoupenců ANO, jak je uvádí emeritní profesor Trinity College a ředitel Národní platformy Centra výzkumu a informací o Evropské unii Anthony Coughlan:

-      Politické i finanční intervence ze strany Evropské komise, přímé zapojení předsedy EK J. Barrosa a dalších eurokomisařů do kampaně tábora ANO. Přitom Evropská komise nemá pravomoci ve vztahu k ratifikaci nových smluv, ty jsou výlučně v rukou členských států.

-      Platba inzerátů v médiích a výlepu plakátů na veřejném prostranství z prostředků politických stran v Evropském parlamentu. Evropské právo přitom výslovně uvádí, že finanční prostředky poslaneckých frakcí lze použít jen za účelem informování veřejnosti, nikoli k přímému politickému boji. Navíc zákon v Irské republice zakazuje přijímat finanční dary ze zahraničí pro účely kampaně v referendech.

-       Nezákonné využití veřejných financí irskou vládou, zasílající domácnostem propagačně-tendenční materiály tábora ANO. Toto jednání nerespektuje rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1995 (Mc Kenna), zakazující využívat peníze ze státního rozpočtu pro ovlivnění výsledku referenda.

-       Zneužití Referendové komise k propagaci Lisabonské smlouvy

-       Vážné podezření z porušení daňových a korporátních norem v souvislosti se sponzorskými dary táboru ANO firmami Intel a Ryanair

-      Zřejmá nevyváženost médií, poskytující jen minimální prostor odpůrcům LS

Anthony Coughlan je autorem jednoho z mnoha projevů, které se v sobotu 3. října nesly Hradčanským náměstím. Řekl v něm mj. toto: „Navzdory tomuto politickému zločinu a tragédii na vás jménem všech irských a evropských demokratů naléhám, abyste vytrvali v opozici k této tak hluboce nedemokratické evropské ústavě, obsažené v LS – ústavě, která odnímá národní nezávislost a demokratické mechanismy jednotlivých států a činí nás občany nadnárodní evropské federace, řízené nedemokratickým a centralizovaným způsobem, pod politickou hegemonií Německa, Francie a Evropské komise. Pokud my, Irové, selžeme, zůstane Česká republika, alespoň po nějaký čas, v zápase o demokracii v Evropě sama. Neznamená to ale, že budete sami stát proti celé Evropě, jak budou tvrdit naši společní nepřátelé. Národy Evropy jsou s vámi, jakkoli mocné europeistické elity budou proti vám. V následujících týdnech nebudete bojovat proti Evropě, nýbrž jen proti bandě hanebných spiklenců, kteří chtějí naši Evropu, její kulturu a tradice a především její hrdé národy v zájmu posílení své vlastní moci dočista zničit… Počítejte s tím, že kampaň, kterou možná už zítra rozpoutají proti vašemu prezidentovi nejen samozvaní pohlaváři Evropské unie, ale i domácí quislingové, bude připomínat nejtemnější doby beztak pohnuté historie vaší země. Ale zůstaňte stateční a neztrácejte naději! Ještě jednou děkuji jménem irských demokratů vám všem, kteří jste dnes přišli na Pražský hrad demonstrovat své odhodlání zachránit Evropu před novým zotročením. Vytrvejte! Bůh chraň český národ a jeho prezidenta Václava Klause.“

Že domácí quislingové (např. Bohumil Doležal či Jiří Pehe) nelení, o tom svědčí způsob, kterým o shromáždění referovala některá česká (?) média. Ano, mohlo nás být víc než oněch přibližných čtyři sta, a pokud příště nebude, zasloužíme si, aby se z českého státu stal jeden z nevýznamných euroregionů a z úřadu prezidenta úřad gubernátora, pověřený Bruselem k pacifikaci případných „protirežimních živlů“.

Ti z vás, kteří v sobotu na Hradčanském náměstí byli, jistě nepohrdnou albem fotografií z dílny Jana Vorky a pro ty, kteří s podporou D.O.S.T. ještě váhají, snad budou vzpruhou a inspirací pro účast na příštích shromážděních.

První videonahrávky z akce jsou dostupné zde a zde.

Stojíme, dvacet let od listopadu 89, na další křižovatce našich národních dějin.  Dej Bůh, ať vykročíme tou správnou cestou. Trnitou a jen obtížně schůdnou, ale pro naši vlast požehnanou a svobodnou.


Michal SEMÍN je je lídrem občanské iniciativy D.O.S.T a kandidoval za Svobodné do Evropského parlamentu
(publikováno na
http://blog.ihned.cz/?p=YSemin)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31