SEDLÁČEK: Co se to děje s americkým dolarem?

SEDLÁČEK: Co se to děje s americkým dolarem?

Dnes tj. 7.10.2009 jsem sledoval zprávy a zaujala mne informace o „utajené“ schůzce zástupců několika zemí ve věci další existence amerického dolaru jako světové rezervní měny. K tomuto bych rád napsal pár řádků. Pár řádků bez makro definic, vzorců a pod. Jen krátký teoreticky možný názor.

Proč se vlastně toto děje?

Jeden z důvodů je, že současný americký dolar (P. D. Schiff: Crash proof.) je něco jako „nekryté peníze“, čili peníze jen a pouze svým jménem a nominální hodnotou, která je vytištěna na přední straně. Reálná hodnota pak symbolizuje to, co za ně nakoupíte na trhu. Mezinárodně pak je jejich hodnotou to, jakou mají cenu výměnou za měnu jiné země. Upadající reálná hodnota dolaru je tu a trvá dlouho, koupíte za ně stále méně a mezinárodně kurz klesá…Na kupní sílu i kurz působí mnoho faktorů. Jedním z nich je množství dané měny (peněžní zásoba), v našem případě dolaru, v oběhu.

Po roce 2000 docházelo k neustálému rozšiřování peněžní zásoby v oběhu, což mělo za následek jednak permanentní inflaci a také jakési poblouznění a podporu utrácení spotřebitelů, čímž se zvyšoval hrubý domácí produkt USA (US GDP). Toto všechno pak spojilo své působení v iluzi zdravého ekonomického růstu. Poklesem hodnoty dolaru vlivem zvýšeného množství peněžní zásoby se uměle snížily ceny sociálních programů, snížil se domácí (národní) dluh, schodek v rozpočtu, schodek na běžném účtu atd. Nutno ještě napsat, že spolu s žitím „na dluh“ tak extrémně nízké úrokové míry přinesly efekt nechutě spořit a US spotřebitelé do dotáhli až k úrovni záporných úspor. Následná inflace byla vyvážena ven z US ekonomiky koupí spotřebního zboží z celého světa. Inflace byla a je také tajena změnou způsobu jejího výpočtu ve „faceliftované“ podobě výpočtu CPI (index spotřebitelských cen) přes obměnu položek spotřebního koše. Tyto aspekty, a mnohé další,  spolu s jistotou dolaru jako rezervní měny držely možnou hyperiflaci a naprostou ztrátu kupní síly dolaru spolu se zhroucením US ekonomiky na uzdě. 

Co však může nastat nyní a o čem reportáž vlastně měla být a nebyla?

Obrovské množství US dolarů které Obamova vláda „nalila“ do ekonomiky jeho hodnotu bezpochyby ještě sníží, zvýší domácí a exportovanou inflaci a na což mimo jiné doplatí veškeré státy držící své rezervy v této měně tj. US dolar nemá hodnotu = státní rezervy nemají hodnotu. Proto schůzka představitelů a jednání o potřebě změny rezervní měny na dle mého názoru zatím nespecifikovanou měnu či „balík“ měn (euro, libra, japonský jen…) v nějakém blíže nevyřčeném poměru. Státy se tak budou chtít dolarových rezerv zbavit. Ale komu je prodat, když je nikdo nebude chtít? Možným temným scénářem je zastavení vývozu zboží do USA, za něž spotřebitelé v USA platí dalšími dolary. Státy a občané držící dolarová aktiva tak zahájí export dolarů zpět do USA prostřednictvím nákupu amerického zboží a komodit. Všechny tyto dolary nazpět přelité do USA pak zvýší ceny čehokoliv do astronomických výšek, prudce se zvýší průměrná cenová hladina a bude tu hyperinflace jako víno. FED začne omezovat peněžní zásobu určitou formou regulačních zásahů, ta se mimo jiné projeví také zvýšením úroků na spořících účtech. Bohužel sekundárně i zvýšením úroků na tzv. variabilních vytvořených dluzích již tak předlužených amerických spotřebitelů. FED bude lavírovat mezi inflací domácí i dovezenou z venku (domácí množství dolarů+dovezená dolarová aktiva) a také recesí způsobenou spotřebitelskou a nevýrobní orientací US ekonomiky. Proto jakmile ztratí dolar status rezervní měny může nastat chaos a totální kolaps.

Co bude potom? Raději ani nedomyslet, možné je opravdu všechno.

Jediným pozitivním je paradoxně fakt, že současné USA jsou i největším světovým dlužníkem. A své dluhy mají nasekány v dolarech. Proto je pravděpodobné, že věřitelé nebudou chtít nechat dolar padnout, čímž by přišli o výši svých dluhů a z nich plynoucí úroky. Zapeklitá situace, nemyslíte?


Marek SEDLÁČEK je členem Svobodných a lídrem v Olomouckém kraji
(publikováno na
http://www.mareksedlacek.net)

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vondráček v Napřímo: mír na Blízkém východě, energie i střet o stát

V pořadu Napřímo na kanálu Svobodní vystoupil Libor Vondráček v debatě, která spojila světovou bezpečnost, ceny energií, vztah k Bruselu, soběstačnost i spory o fungování státu. Rozhovor ukázal Vondráčka v tématech, která jsou pro jeho politický styl typická: důraz na suverenitu, odpor k přehnaným zásahům státu a snahu dívat se na politická rozhodnutí očima českého občana.

Hned v úvodu se debata stočila k situaci na Blízkém východě a k úderům Spojených států a Izraele proti Íránu. Vondráček odmítl myšlenku preventivních útoků a zdůraznil, že Svobodní jsou proti intervencionalismu a proti tomu, aby se státy stavěly do role světových policistů. Zároveň ale připustil, že teokratický režim v Teheránu může být hrozbou, zejména pokud by disponoval jadernými zbraněmi. Jeho odpověď tak působila vyváženě: jasný odpor k válce, ale bez naivity vůči režimu, který podle něj ohrožuje nejen vlastní obyvatelstvo, ale i širší bezpečnostní stabilitu.

Energie a ceny

Velkou část rozhovoru zabrala ekonomická rovina konfliktu. Vondráček upozornil, že válka a napětí v oblasti Hormuzského průlivu mají přímý dopad na ceny pohonných hmot, plastů i dalších výrobků navázaných na ropu. Oceňuje proto, že vláda rychle reagovala snížením spotřební daně i sledováním marží čerpacích stanic, ale zároveň varoval před tím, aby se z krizového opatření stal trvalý model cenových stropů. Podle něj podobné zásahy sice mohou krátkodobě pomoct, ale dlouhodobě vytvářejí nové problémy v ekonomice.

V této části působil Vondráček jako politik, který umí spojit aktuální geopolitiku s každodenní realitou lidí. Když mluvil o inflaci, připomněl, že před konfliktem byla na úrovni 1,4 %, což označil za velmi příznivý výsledek. Tím posílil svůj argument, že geopolitické otřesy mají přímý dopad na domácnosti, podniky i dopravu. Nezůstal přitom jen u kritiky, ale vysvětloval, proč dává smysl chránit stabilitu trhu a neomezovat pohyb lidí ani firem víc, než je nutné.

Soběstačnost a trh

Dalším silným tématem byla evropská závislost na světových velmocích. Na otázku, zda by Evropa neměla usilovat o větší soběstačnost, Vondráček odpověděl, že stoprocentní soběstačnost je iluze, ale strategická nezávislost v klíčových surovinách je podle něj nezbytná. Znovu se vrátil k českému uhlí, jaderné energetice a k tomu, že by Česká republika neměla předčasně vypínat vlastní zdroje jen proto, aby následně dovážela drahou náhradu ze zahraničí.

Jeho přístup byl výrazně tržní. Obnovitelné zdroje podle něj mají smysl tam, kde jsou předvídatelné, ale u „občasných“ zdrojů energie upozorňoval na problémy s přenosovou soustavou i na náklady, které nakonec platí lidé na účtech za elektřinu. Právě tady vyzněl Vondráček velmi konzistentně: chce levnější a dostupnější energie, méně zelené ideologie a více prostoru pro volbu občanů i firem. Místo velkých sloganů stavěl argument na jednoduché logice: nejdřív musí existovat náhrada, a teprve potom má smysl něco vypínat.

Prezident, NATO a kompetence

Silná část rozhovoru se týkala i sporu vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně účasti na summitu NATO v Ankaře. Vondráček připomněl, že za zahraniční politiku odpovídá vláda, a proto by měla mít právo rozhodovat o tom, kdo ji na mezinárodních jednáních zastoupí. K samotné hrozbě kompetenční žaloby přistupoval zdrženlivě, ale naznačil, že článek 63 Ústavy je specifický a nemusí jít o typický kompetenční spor, jaký by měl Ústavní soud řešit.

Na otázku, zda by prezident jako zkušený voják a bývalý generál NATO neměl být součástí delegace, odpověděl, že v dané chvíli by summit měli reprezentovat ti, kteří obhajují novou vládní politiku. Z jeho slov bylo cítit důraz na politickou odpovědnost a soulad uvnitř exekutivy. Nepůsobil přitom konfliktně, spíš systematicky vysvětloval, proč je pro něj důležitější funkční rozdělení rolí než symbolická účast hlavy státu.

Explosia, koalice a styl vlády

Rozhovor se nevyhnul ani tématu možného prodeje pardubické Explosie. Vondráček uvedl, že stát by měl mít pod dohledem ty nejstrategičtější firmy, ale současně připomněl, že Explosia je zisková a není zatěžována ztrátami, jako některé jiné státní podniky. Debatu o jejím případném prodeji proto nechává otevřenou a zdůrazňuje, že rozhodnutí by mělo být pečlivé a nikoli unáhlené.

Tato část ukázala jeho typický styl v koalici: není bezvýhradný, ale ani apriorně blokující. Když mluvil o vztazích mezi SPD, ANO, Svobodnými a Motoristy, přiznal, že programově nejde o identické strany, ale že se shodují na řadě důležitých bodů. V jedné z nejzajímavějších pasáží přitom uvedl, že tam, kde se koalice neshodne, je podle něj lepší nic nedělat než přijímat špatná opatření. To znělo jako politický minimalismus, ale zároveň jako důraz na zdrženlivost a konzervativní

Alkohol ve sněmovně

Závěr pořadu patřil návrhu STAN zakázat alkohol během jednání Poslanecké sněmovny. Vondráček řekl, že alkohol podle něj do Sněmovny nepatří, ale samotný zákaz považuje za plácnutí do vody, pokud není jasné, jak by se vymáhal. Připomněl, že by se návrh měl vztahovat na všechny návykové látky, nejen na alkohol, a označil ho spíš za pokus zviditelnit se než za skutečné systémové řešení.

Na dotaz, zda je problém ve Sněmovně skutečně reálný, odpověděl smířlivě, že běžná práce pod vlivem by byla ostuda pro každého poslance, ale že bez praktického mechanismu kontroly jde jen o gesto. Věta o ranním „loku slivovice“ zjevně odlehčila závěr rozhovoru, ale zároveň potvrdila, že Vondráček umí i vážná témata podat s nadhledem. Celkově tak v pořadu Napřímo vyzněl jako politik pevný v principech, čitelný v postoji a zároveň dostatečně pragmatický na to, aby jeho argumentace působila věrohodně.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31