Vážený a milý pane prezidente,
píšu Vám dnes pobízen svými anglickými přáteli nejen jako český, ale zásluhou rodinné historie také jako britský občan, abych Vás podpořil ve Vašem úsilí o odmítnutí Lisabonské smlouvy a zároveň snažně za sebe i za ně poprosil: Vydržte!
Jistě víte, že naprostá většina obyvatel Spojeného království ve Vás vidí jedinou naději, aby se po červnových volbách konalo v Británii referendum.
Od nicejské tzv. ústavní smlouvy předělané do lisabonské podoby se už nevedou v Evropě referenda, s vyjimkou Irů, kterým byl nařízen nedůstojný reparát a kde se za naše peníze vede masivní a demagogická kampaň. I tohle je dnes považováno za demokracii. Nejde mi jen o meritum nad – vlády, která nemusí skládat nikomu účty (audit), vlády nevolené a neodvolatelné unijní byrokracie, jež má být z principu, to znamená absolutně, vždy lepší než naši volení a odvolatelní zástupci. Jde mi daleko více o to, že jsme dnes a denně všichni vystaveni, tak jako kdysi, oficiální lži. Lže se nám, že má Evropa společnou ideu a že je nejenom naší společnou civilizací, ale i národem. Lže se nám, že je Evropský parlament demokratickou institucí, že Lisabonská smlouva posiluje demokracii, že násilné budování integrálního nad – státu vytváří mír a prosperitu v Evropě. Mír a prosperitu vždy ohrožovalo jenom jedno – imperiální hegemonie. Je to přesně naopak. Čím více se nevolení a odvolení politici budou snažit utužovat vládu evropského superstátu, tím více bude Evropa oscilovat k extrémům.
Politika by měla být věcí míry, uměřenosti a kompromisu. Jakmile je něčeho nadmíru, je konec míru, ať už se jedná o daně, sociální pomoc, byrokracii, státní moc a dokonce i o svobodu (anarchie), jde o extrém. Evropská unie ruší politiku jako aktivitu svobodných občanů, kteří se se svými lojálními sousedy dohadují o tvaru a záměru své milované tradiční (teritoriální) obce. S unií se přít nelze. Má na pomoc svůj soudní dvůr a poslušný europarlament. Jestliže naši poslanci vytvoří legitimní vládu a vlády mnoha zemí vytvoří společně nadvládu, je taková jednosměrně druhotně delegovaná a odtažitá svrchovaná moc v rozporu s jejím mandátem. Cožpak jsme kdy volili svou vládu, aby se vzdala vlády? Kdo bude kontrolovat delegáty delegátů (Terentius)? Nad tím se konečně pozastavil i německý ústavní soud.
Pane prezidente, vím, že tohle všechno víte. Budou Vás nazývat extremistou, budou Vás nenávidět, budou Vás osočovat, budou Vám vyhrožovat. Vytrvejte! Odmítněte tuhle velkolepou lež. Jste dnes sám jako kdysi Alexandr Solženicyn, autor slavného manifestu: „Nežít se lží!“ Za Vámi však tak jako kdysi za ním, stojí stamilióny občanů, kterým nebylo dovoleno promluvit.
V úctě Váš,
Alexander Tomský
Publikováno v britském deníku
The Daily Telegraph,
autor je členem Svobodných a místopředsedou krajského sdružení v Praze
