Vondráček: Markéta Šichtařová připravuje plán na vyléčení české ekonomiky – Aby bylo jasno

Vondráček: Markéta Šichtařová připravuje plán na vyléčení české ekonomiky – Aby bylo jasno

Setkal by se náš dnešní host, který je ve své straně expertem pro oblast zahraničí, s ruským ministrem Lavrovem? Jak by měla vypadat transformace ekonomiky, kterou připravuje ekonomka Šichtařová? Je limitem pro volební kampaň, když bývalý předseda Svobodných Petra Mach vede do eurovoleb konkurenční SPD? A jak by mohl vypadat divoký rozpad Evropské unie, kterému Svobodní chtějí zabránit? Do konfliktu na Ukrajině vstupujeme více, než je přiměřené, slova prezidenta Macrona o zapojení vojáků země EU jsou varující, čeští vojáci nemají bojovat tam, kde to nemá žádný význam pro naši zemi, uvedl v rozhovoru pro Aby bylo jasno předseda strany Svobodní pan Libor Vondráček. Věnoval se také eurovolbám, byl by raději, když bude v EP za SPD expředseda Petr Mach než Ivan David.

Ve své straně Vondráček působí také jako expert pro oblast zahraničí a jako takový prozradil, jak se dívá na skutečnost, že slovenský ministr zahraničí Blanár se o víkendu setkal se svým ruským protějškem Lavrovem. „Není nic proti ničemu, když se spolu scházejí zástupci různých států. A pokud se máme bavit o tom, že do budoucna by měl konflikt snad co nejdříve skončit, tak k tomu nepochybně povede diplomatická cesta,“ uvedl.

„Přesně ale nevíme, o čem Blanár s Lavrovem jednali. Proto, abych se já s někým scházel, tak bych musel ty důvody znát. V tomto smyslu nevnímám, že by bylo v pořádku, aby se jednalo o míru na Ukrajině bez Ukrajiny. Pokud máme dojít k výsledku diplomatickou cestou, je třeba, aby se těch jednání týkajících se ukončení války účastnili i zástupci Ukrajiny,“ pokračoval šéf Svobodných.

Setkal by se sám jako případný ministr zahraničí s Lavrovem? „Jak říkám, kdybych k tomu měl nějaký důvod, tak se o tom můžeme bavit. Nebráním se setkání s kýmkoliv, myslím, že to je úkol ministra zahraničí, aby se scházel s ostatními, musíme ale vědět proč,“ uvedl Vondráček.

Komentoval také úterní návštěvu francouzského prezidenta Macrona v České republice. Ten v uplynulých dnech navrhoval, aby na Ukrajinu šli bojovat vojáci zemí Evropské unie. Česká vláda se proti tomu ostře ohradila. Ani podle Vondráčka by vojáci EU neměli na Ukrajině bojovat. „Myslím, že vojáci by neměli jít bojovat na Ukrajinu, stejně jako si myslím, že naši vojáci neměli jít bojovat do Iráku a dalších zahraničních misí, kde to nedávalo žádný význam pro českou armádu, pro naši zemi,“ sdělil.

„To, o čem začal mluvit pan Macron, je velice varující,“ dodal s tím, že česká vláda se proti tomu sice ohradila, ale to se ve výsledku nezdá tak jednoznačné. „Slyšel jsem diskusi vládních a opozičních politiků, kde se zástupci vlády z Poslanecké sněmovny tvářili, že Ukrajině musíme pomáhat i vojensky a že je potřeba, abychom jakoukoli cestou zabránili tomu, aby Ukrajina prohrála. Nám se tady říká, že Ukrajina bojuje za naši svobodu, a tím se omlouvá to, že do toho konfliktu vstupujeme víc, než by bylo přiměřené vzhledem k tomu, že Ukrajina není náš alianční partner,“ zdůraznil Vondráček.

Hovořil také o transformaci české ekonomiky. Změny je podle něj potřeba dělat v době, kdy po nich lidé začnou toužit a kdy možná dopadneme ještě více na dno, než kde se dnes nacházíme. „V současnosti je Česká republika takovým nemocným mužem Evropské unie, problém má i Německo a ve chvíli, kdy bude Německo stagnovat stejně dlouho jako Česká republika, bude to mít ještě umocňující vliv na Českou republiku. Ty problémy, které jsou před námi, jsou možná dost velké,“ předpokládá Vondráček. Zmínil, že v transformaci ekonomiky, kterou připravuje ekonomka Šichtařová, se zmiňuje hlavně boj proti dotacím, boj proti SG ideologii a boj proti tomu, abychom v rámci Green Dealu dělali sociálně-inženýrské experimenty, kterými si likvidujeme vlastní průmysl.

Stranou nezůstaly ani volby do Evropského parlamentu. Co říká Vondráček na to, že zakladateli a někdejšímu předsedovi strany SvobodnýchPetru Machovi, ten letos vede do eurovoleb konkurenční SPD. „Musím říct, že jsem rád, že odchovanci strany Svobodných začínají obsazovat vysoké pozice v jiných stranách. Já budu určitě radši, když bude v europarlamentu sedět za SPD Petr Mach, než kdyby tam seděl nějaký bývalý Pirát, či dokonce současný Pirát,“ řekl, že Petr Mach si vybral cestu snáze vedoucí k tomu, aby bezpečně získal mandát.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31