Hezký den, jsem SvoBOT. Můžete se mě zeptat na cokoli ohledně programu Svobodných. Naučil jsem se moudrosti Libora Vondráčka a politické názory strany Svobodní.

Hřib je jako Babiš – samé PR a pomoc žádná. Prymula? To udělá jen srab. Praha v problémech, zoufá zastupitel. ‌

Hřib je jako Babiš – samé PR a pomoc žádná. Prymula? To udělá jen srab. Praha v problémech, zoufá zastupitel. ‌

Tisková zpráva, Praha, 29. 10. 2020

Níže vám přinášíme rozhovor s naším pražským zastupitelem Tomášem Štampachem.

„Plukovník Prymula se nezachoval nejenom jako správný voják, ale především jako rovný chlap, svým lpěním na funkci ministra ze sebe udělal v očích veřejnosti jen obyčejného sraba,“ říká rázně k tajné noční návštěvě restaurace zastupitel hlavního města Prahy Tomáš Štampach (Svobodní). V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz také vyjádřil svoji nespokojenost, že se na zastupitelstvu v čele s pirátským primátorem Zdeňkem Hřibem neřeší zásadní věci, jak v těžké době pomoci lidem. Návrh na zřízení výboru pro podnikání na podporu podnikatelům prý koalice smetla ze stolu, na stejném jednání však zřídila výbor pro sport.

Jaký je váš názor na celou aféru s noční schůzkou v pražské restauraci, které se zúčastnil ministr zdravotnictví Roman Prymula a Jaroslav Faltýnek z hnutí ANO?

Za prvé je třeba si říct, že se jedná o naprostý politický amatérismus ze strany ministra Prymuly. Člověk, který se pasuje do role spasitele v rámci boje proti koronaviru, nemůže jít do restaurace, jejichž prostory nechal před týdnem zavřít. To je nepřípustné, to je na okamžitou rezignaci! A za druhé je třeba se ptát, co tak důležitého spolu pánové Prymula a Faltýnek řešili. Dosavadní vysvětlení jsou pro mě nedůvěryhodná.

Argumenty, že se jednalo o pracovní schůzku, pro vás tedy nejsou přijatelné?

Samozřejmě že nejsou. Pracovní schůzky i v této době řeší více než polovina národa a nikomu není umožněno se setkávat v prostorách restaurací. Proč by tak měl mít výjimku zrovna ministr? Zároveň se domnívám, že se ani o žádnou pracovní schůzku nejednalo, a že se ministr Prymula s Jaroslavem Faltýnkem na tomto místě nesetkali během uplynulého týdne poprvé. K tomuto názoru mě vede zkušenost a jistá znalost bulvárního prostředí. Víte, v minulosti jsem studoval mediální studia, v deníku Blesk jsem byl na krátkodobé stáži, takže jsem měl možnost tak trochu nahlédnout pod pokličku práce paparazzi. O to více mě tak děsí představa, co konkrétního oba aktéry noční schůzky spojuje a co tak důležitého spolu utajeně probírají.  

Jak vnímáte, že ministr Prymula nerezignoval?

Když jsem v pátek ráno zaznamenal prvotní informace o nočním setkání Prymuly s Faltýnkem, tak jsem doma hned říkal, že během pár hodin jsme bez ministra. Opravdu jsem si nedokázal představit, že by Prymula nerezignoval. Plukovník Prymula se nezachoval nejenom jako správný voják, ale především jako rovný chlap, svým lpěním na funkci ministra ze sebe udělal v očích veřejnosti jen obyčejného sraba.

Jak nyní přesvědčit veřejnost, aby opatření dodržovala?

Domnívám se, že celá aféra nebude mít na veřejnost vliv. Jsme národ Švejků, uděláme si ze setkání ministra nespočet vtipných koláží, ale u toho to také skončí. Většina společnosti je v dodržování přijatých opatření velmi zodpovědná a přešlap ministra nezmění naše chování.

To, co vláda slibovala, že nepřijde, se stalo. Česká republika je částečně v takzvaném lockdownu, lidé mají omezen pohyb venku, až na cestu do zaměstnání, nákupy a další výjimky. Čekal jste, že to přijde, nebo vás to překvapilo?

Bohužel obdobnou situaci jsem předpokládal. Vláda od skončení jarní vlny epidemie usnula na vavřínech. Nebyl vytvořen žádný plán pro očekávanou druhou vlnu. Namísto příprav si v létě Andrej Babiš odjede na Krétu. Hrubě tak podcenil hrozící nebezpečí. A když koronavir podruhé udeřil, nezmohl se na nic jiného, než obětovat Vojtěcha (Adam, bývalý ministr zdravotnictví, pozn. red.) za Prymulu a s jeho pomocí zastavit život v Česku a dostat do neřešitelné situace většinu podnikatelů a živnostníků.

Vláda a premiér Andrej Babiš nyní čelí stále silnější kritice kvůli opožděným krokům. Někteří je spojují s krajskými volbami. Může na tom něco být?

Je obecně známo, že v krajských volbách nevítězí vládní strany a hnutí. Andrej Babiš však velice stál o to, aby tuto v uvozovkách tradici porušil a ovládnul po republikové úrovni i tu krajskou. Stačí jen vzpomenout na načasování diskuse a slibů o mimořádném předvánočním příspěvku důchodcům ve výši pět tisíc korun či zrušení superhrubé mzdy ve spojení se zavedením 15procentní daně z příjmu. Nehledě na aktuální ekonomickou situaci v zemi hnutí ANO v předvolební kampani de facto uplácelo voliče. A v tu chvíli střih – začne se znovu šířit koronavir, který naprosto přebije předchozí úsilí Andreje Babiše o získání voličů. To muselo způsobit v nejužším vedení hnutí ANO poplach a paniku. Takže bych věřil tomu, že se Andrej Babiš snažil co nejvíce oddálit nepříjemná řešení nastalé situace až po skončení krajských voleb.

Nakolik tedy důvěřujete vládě, že ví, co dělá, jak se nechal slyšet ministr zdravotnictví Roman Prymula?

Jak jsem již říkal, vláda nevyhotovila žádný harmonogram, jak postupovat v konkrétní situaci. Slova ještě stávajícího ministra zdravotnictví jsou tak lživá. Vždyť veřejnost jednoznačně vidí, že opatření se chaoticky mění ze dne na den, skoro to až vypadá, jak kdyby na ministerstvu zdravotnictví losovali Matesa, co se smí a nesmí v danou hodinu dělat. A to že Roman Prymula má v čestnosti a pravdomluvnosti k Mirkovi Dušínovi daleko, asi není třeba zmiňovat, stačí vzpomenout na jeho působení na postu ředitele fakultní nemocnice Hradec Králové či čerstvou aféru s návštěvou vyšehradské restaurace.

Domníváte se, že koronavirus je tím, co dokáže otřást voliči hnutí ANO? Tedy, že by mu začala po dlouhé době klesat podpora tak, jak odhaduje průzkum agentury Kantar CZ?

Přesně tak. Epidemie koronaviru, respektive absolutní nezvládnutí celé situace s epidemií spojené, je hřebíčkem do rakve hnutí ANO. A pevně věřím, že se v této své predikci nemýlím. Mrzí mě však, že Andreje Babiše nedokázala porazit žádná politická síla, ale porazí se jen on sám osobně, a to za vydatné pomoci přešlapů pánů Prymuly, Faltýnka a dalších.  

Jan Skopeček z ODS vyzval vládu, aby podnikatelům ukázala světlo na konci tunelu a zrušila elektronickou evidenci tržeb. Je to podle vás věc, která by jim v současné době pomohla?

Svobodní vždy vystupovali proti EET. Proto asi nepřekvapí, že i v této době budu opakovat slova, že EET je šikanou pro živnostníky a státu nepřináší žádný významný finanční efekt. Zrušení EET je tak to nejmenší, co by stát pro živnostníky mohl a měl udělat. Už jen to symbolické gesto, zrušit něco, čím stát na každého živnostníka nazírá jako na podvodníka a zloděje, by bylo nesmírně motivující pro podnikatele do jejich další činnosti.

A jak celkově hodnotíte přístup státu k podnikatelům a živnostníkům? Teď byl schválen příspěvek 500 korun na den, ale už nyní různé firmy končí s činností, protože současná uzavírka je uvrhla do neřešitelné situace.

Stát se bohužel k podnikatelům a živnostníkům otáčí zády. Pomoc pro tuto ekonomicky epidemií koronaviru nejohroženější skupinu je víceméně žalostná. 500 korun na den. Co to je, když živíte rodinu, splácíte hypotéku a úvěr na zařízení provozovny? Ti lidé od státu nic nechtěli, postavili se na vlastní nohy a teď jsou na tom biti. Nikdo netuší, jaké provozovny se zavřou za hodinu, zítra či za týden. Vláda během léta nezveřejnila žádný harmonogram a pravidla zavádění lockdownu, živnostníci neměli jakoukoliv možnost se předem připravit na nastalou situaci.

Měli by finance od státu získat i kulturní zařízení, umělci a tak dále? Jak důležitou roli hraje kultura a má mít podporu státu?

Obecně vzato nejsem příznivcem státní podpory do oblasti kultury. Pokud daná kultura lidi zajímá, dokáže se uživit sama bez grantů a dotací. Už slyším námitky oponentů, kteří budou vykřikovat slova o komerční a nekomerční kultuře. A že já tímto mluvím jen o té komerční záležitosti, která je brakem, kdežto to pro člověka obohacující nekomerční umění svým názorem zabíjím. Ale já se ptám? Co je to za umění, když nikoho nezajímá? Má smysl živit ze státních peněz projekty, na které přijde deset lidí? Za mě nikoliv. Ovšem dnešní nastalá situace je natolik jiná a závažná, že i tuto oblast by měl stát po dobu epidemie podpořit tak, aby umělecká branže mohla v pokoronavirovém čase pokračovat a svojí činností pomoci šířit pozitivní náladu v zemi.

Patříte mezi kritiky a opozici pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti). Jak si podle vás vede v této době?

Dá se říci, že Zdeněk Hřib je synonymem Andreje Babiše. Dělá si jen vlastní PR a skutečná pomoc občanům žádná. Uvědomme si, že Praha je ekonomicky závislá na cestovním ruchu a tudíž je tedy podnikatelsky nejzasaženějším regionem v zemi. A jak situaci řeší primátor Hřib? Bohužel nijak. Zcela by se nabízelo požádat premiéra o finanční pomoc hlavnímu městu z přislíbených miliard od Evropské unie, ale to by nesměla vítězit Hřibova ješitnost nad oprávněným zájmem města. Hoteliéři, restauratéři, provozovatelé kulturních zařízení, obávám se, že ti se podpory od současného vedení města nedočkají a čekají je těžké časy.

Vždyť stačí jako názorný příklad vzpomenout poslední zasedání zastupitelstva. Opozice navrhovala zřídit výbor pro podnikání, aby vznikla odborná platforma, kde řešit pomoc podnikatelům a živnostníkům. Koalice o ničem podobném nechtěla ani slyšet a návrh opozice byl smeten ze stolu. Jako paradox a výsměch všem zasaženým živnostníkům pak muselo působit na stejném zasedání zastupitelstva zřízení samostatného výboru pro sport, který horlivě iniciovala koalice. Zde jsou vidět priority jednotlivých politiků. Snad si toho všímají i voliči.

Co řešíte jako zastupitelé nyní především?

Na to jsem již částečně odpovídal. Veřejnost by očekávala, že budeme především řešit situaci spojenou s epidemií koronaviru, a to ať již hygienickou či ekonomickou. Bohužel tomu tak není. Říjnové zasedání zastupitelstva mělo na programu 100 bodů a trvalo 12 hodin. Většina tisků však měla technický charakter jako vyúčtování zón placeného stání, materiálů vztahujících se k aktuálním problémům bylo velmi, ale opravdu velmi pomálu.

Zdroj: Parlamentní listy

PhDr. Marek Hejduk, LL. M. MBA
tiskový mluvčí Svobodných
Případné dotazy prosím směřujte na: mluvci@svobodni.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Nejnovější video

Na Petříně byla při příležitosti 20. výročí od vstupu do Evropské unie zveřejněna Markétou Šichtařová Charta 24.

Porovnání Charty 24 a Charty 77 v pdf.



P r o h l á š e n í  C h a r t y   24

Dne 01. 05. 2004 vstoupila Česká republika společně s dalšími devíti zeměmi do Evropské unie. Evropská unie vznikla na ideálech mezinárodní spolupráce a volného pohybu osob, pracovních sil, kapitálu, zboží i služeb. Smyslem jejího zrodu bylo přinášet všem občanům vyšší míru prosperity a osobní i politické svobody.

I kdybychom k ní cítili nevoli, je dnes pro Českou republiku závazná Listina základních práv Evropské unie. Naši občané mají právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Svobody a práva, na jejichž ideálech Evropské unie vznikla, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových lidí. Vstup České republiky do Evropské unie měl tyto civilizační hodnoty stvrdit.

Dvacetileté výročí vstupu naší země do EU nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi už opět – bohužel – jen na papíře.

Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu a informací, zaručované článkem 11 hlavy II.

Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno získávat objektivní, nezkreslené a úplné informace, stejně tak jako vyjadřovat se veřejně na sociálních sítích či v médiích jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objekty nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se.

Statisícům dalších občanů hrozí, že projeví-li své názory na aktuální společenskovědní témata, ztratí pracovní a jiné možnosti, a to nejen ve veřejném sektoru, ale i u soukromých korporací.

Článku 16 hlavy II., zaručujícímu právo na svobodu podnikání, odporuje chování bank i pojišťoven, které pod taktovkou Evropské centrální banky a ideologie ESG odmítají poskytovat finanční služby společnostem angažujícím se v obranném či těžebním průmyslu, nebo firmám, které jsou v danou chvíli z nejrůznějších důvodů ocejchovány jako nežádoucí. Kritéria této ESG selekce jsou stanovována netransparentně s absencí demokraticky získaného mandátu.
V rozporu s článkem 21 hlavy III., zakazujícím jakoukoli diskriminaci založenou zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém nebo sociálním původu, politických nebo jakýchkoli jiných názorech nebo příslušnosti k národnostní menšině, je obsazování pracovních míst na základě kvót odvolávajících se na příslušnost k daným skupinám.

V rozporu s článkem 8 hlavy II. zaručujícím právo na ochranu osobních údajů, dále s článkem 16 hlavy II. zajišťujícím občanům Unie právo na svobodné podnikání a také v rozporu s článkem 45 hlavy V. zajišťujícím všem občanům Evropské unie právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států, bylo jednání většiny členských států během období pandemie. Jednání naší vlády minulé i současné během pandemie bylo nejen v rozporu s původními hodnotami EU, ale i v rozporu s naší vlastní Ústavou. Nepojmenovat zločin znamená legalizovat jeho opakování!

Svoboda pohybu kapitálu, zboží i služeb je jen zdánlivá, jak ukazuje například nedostatek léků v Evropské unii.

Uplatnění práva vyhledávat, přijímat, rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem (článek 11 hlavy II.) je stíháno nejen mimosoudně, ale i soudně, často pod rouškou údajného šíření dezinformací.

Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením veřejnoprávních sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický i vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn ve veřejnoprávních médiích či na sociálních sítích; je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů; je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy (zákonná ochrana lidské důstojnosti, jednoznačně zaručována článkem 1 hlavy I., v praxi neexistuje – viz např. označování lidí vyjadřujících nedůvěřivost vůči deklarovaným účinkům vakcín za dezinformátory, nebo označování lidí odmítajících tvrzení o původu energetické krize ve válce na Ukrajině za putinovce a dezoláty); lživá obvinění nelze vyvrátit. V předních společenských tématech často spojených s enormními veřejnými výdaji ze státních rozpočtů členských zemí EU je vyloučena otevřená diskuse.
Mnoho vědeckých a akademických pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že legálně zveřejňují či otevřeně vyslovují názory, které současná politická moc odsuzuje.

Svobodné hlasování, základní princip demokracie, je systematicky omezováno mocenskou svévolí; oklešťování hlasovacích práv jednotlivých zemí v rámci Unie je praktikováno odpíráním příjmů ze strukturálních fondů Unie. Nad zeměmi s odlišným politickým nebo společenskovědním postojem trvale visí hrozba odepření nebo ztráty hlasovacích práv.

Nástrojem omezení a často i úplného potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám Evropské unie. Nové zákony a ideologie jsou často prosazovány politicky aktivními a nikým nevolenými neziskovými organizacemi financovanými z veřejných peněz, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných i výkonných orgánů státní správy, justice, zájmových i všech ostatních společenských organizací, politických stran, podniků, ústavů, úřadů, škol a dalších zařízení.

Další občanská práva, včetně práva na nezasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence (článek 7 hlavy II.), jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získávaných výzvami k „whistleblowingu“ neboli udavačství). Dochází ke kontrole soukromé pošty na sociálních sítích. Média jsou motivována ke spolupráci se státem. Tato činnost není regulována zákony, občan se proti ní nemůže nijak bránit.

Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí získávají status uprchlíka jen na základě deklarace, že jsou v mateřské zemi údajně pronásledováni.

Kromě nedodržování předpisů vůči vlastním občanům nerespektuje Evropská unie ani své závazky vůči jiným zemím. Ve článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie se EU hlásí k tomu, že jsou dohody uzavřené Unií (jako například smlouva o volném obchodu GATT94 podepsaná u Světové obchodní organizace) závazné pro orgány Unie i pro členské státy. Při rozchodu s Velkou Británií ovšem EU tento svůj závazek porušila, protože trvala na vytvoření nových obchodních překážek tam, kde dříve nebyly.

Evropská unie, ve které dnes žijeme, již není stejnou Evropskou unií, pro kterou se občané České republiky vyslovili ve všelidovém referendu. Ideály, na nichž Evropská unie vznikla, měly za cíl posílit svobodu a prosperitu a odstranit byrokratické bariery pro mezinárodní spolupráci; dnešní směřování Evropské unie však vede k oklešťování občanských svobod, cílenému ničení prosperity a zavádění stále nových byrokratických překážek vůči svobodnému podnikání.
Dobré vztahy se mohou tvořit pouze na dobrovolné bázi, tedy bez nátlaku, kde základní motivací k uzavření dohody je oboustranná spokojenost. Souhlas s přijetím jakýchkoli závazků musí být informovaný. Neměla by mu tedy předcházet jednostranná kampaň, ale vyvážená diskuse.

Posledním pokusem o vytěsnění odborné diskuse nad závažným tématem je snaha vládnoucích elit protlačit navzdory převládající vůli lidu a závěrům ekonomických analýz přijetí společné evropské měny euro. Jako sebevědomý národ a sebevědomí občané deklarujeme, že naše měna musí být nástrojem dosažení prosperity. Prosperita nesmí být obětována za účelem získání jakékoliv nové měny.
Lze ovšem identifikovat i další závažné snahy o vyhýbání se seriózní veřejné diskusi nad dokumenty, jejichž podstata – drastické oslabením naší suverenity – je překryta falešnou rouškou veřejného blaha.

Někteří občané na soustavné porušování demokratických principů upozorňují a dožadují se nápravy; jejich hlasy jsou však upozaďovány, cenzurovány, anebo se stávají předmětem nejrůznějšího očerňování.

Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, a tedy i za dodržování uzákoněných paktů, které k tomu ostatně zavazují nejen vlády, ale i všechny občany.
Pocit této spoluodpovědnosti nás přivedl k myšlence vytvořit CHARTU 24, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme.

CHARTA 24 je volné, neformální a otevřené provolání lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování přirozených lidských práv v naší zemi i ve světě.

CHARTA 24 vyrůstá ze zázemí lidí, kteří sdílejí starost o osud ideálů, s nimiž spojili a spojují svůj život a práci.

CHARTA 24 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, šíří její text a podporuje ji.

CHARTA 24 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k prosperitě, hrdosti a sebevědomí našeho národa. Svým symbolickým jménem zdůrazňuje CHARTA 24, že vychází z textu CHARTY 77, který pozměňuje pouze mírně a pouze natolik, aby správně pojmenovával instituce a problémy existující 47 let po vzniku CHARTY 77; hlavní myšlenky textu CHARTY 77 - dodržování uzákoněných svobod – však zůstávají nedotčeny.

Signatáři a mluvčí CHARTY 24
Ing. Markéta Šichtařová
Ing. Tomáš Zítko
Mgr. Libor Vondráček

Podepsat Chartu 24:

Zásady zpracování osobnách údajů – Komunikaci s petenty obstarává Libor Vondráček

Oblíbené štítky

Tiskový mluvčí

Tiskový mluvčí

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31