Přinášíme vám sérii rozhovorů se zastupiteli za Svobodné. Každý dostal 10 otázek, které se pokoušejí zjistit, co práce zastupitele obnáší a jaká překvapení nováčkům v zastupitelstvech mohou přinést. Dnes odpovídá zastupitel Mutěnic Josef Vagunda-Drgáč.
Přinášíme vám sérii rozhovorů se zastupiteli za Svobodné. Každý dostal 10 otázek, které se pokoušejí zjistit, co práce zastupitele obnáší a jaká překvapení nováčkům v zastupitelstvech mohou přinést. Dnes odpovídá zastupitel městyse Liteň Jiří Vodička.
Město funguje na stejně citlivých a neúprosných ekonomických zákonech jako třeba příroda. V této oblasti nás také čeká sucho a extrémnější situace. Vytvoření finančního řečiště přes Aliexpress do Číny bude i pro nás v menších městech mít stejné důsledky jako vykácení a odvodnění svahu.
Pes je chtě nechtě i přes uznání statusu živé bytosti také něčím majetkem. Proto se v případě poplatků za chov psa jedná o daň z majetku, tak jako platíme státu za vlastnictví domu či bytu. Zároveň se jedná o opatření, která se řadí mezi tzv. regulační a někteří politici mají pocit, že bez tohoto poplatku by každý chovatel psa měl hned deset psů místo jednoho
Vytvoříme z (doplňte jakýkoli název města či obce) moderní město, městys, obvod, obec. Takové slogany potkáte, zejména nyní v době předvolební, téměř na každém kroku. Zeptáte-li se kandidátů na primátora či starostu, co znamená být moderním městem, začnou se většinou odkazovat na SMART řešení.
Až budete sedět na chytré lavičce za miliony a nabíjet si u ní mobil, můžete přemýšlet, proč úřední hodiny na vaší radnici končí přesně půl hodiny před koncem vaší pracovní doby nebo proč nesete to lejstro na úřad znovu, když už ho má dávno několik jiných odborů. Dumat, proč žijete v drahém smart city a nikoli v moderní obci.
Přinášíme vám sérii rozhovorů se zastupiteli za Svobodné. Každý dostal 10 otázek, které se pokoušejí zjistit, co práce zastupitele obnáší a jaká překvapení nováčkům v zastupitelstvech mohou přinést. Dnes odpovídá zastupitel Nového Bydžova Michal Krejčí
Často se tvrdí, že v komunální politice musejí jít ideje stranou, a namísto nudné ideologie a rigidních principů je třeba pragmaticky se zaměřit na konkrétní potřeby občanů.
Systém poukázek spravedlivě rozdělí peníze na sport a kulturu a každé dítě dostane navíc 1200 Kč ročně na vzdělávání, plánují ve Znojmě. Koalice Znojmáci, jejíž součástí jsou i Svobodní, se inspirovala systémem poukázek a chce zrušit netransparentní dotační systém.
Voucherový systém je jiná forma přerozdělení peněz použitelná ve městech, obcích a krajích, jejíž cílem je vrátit lidem peníze, které od nich stát, respektive město vybírá prostřednictvím daní a poplatků.
Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.
Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.
Nárokové dotace
Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.
Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.
Riziko a právo
Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.
Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.
Zákon a střet zájmů
Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.
Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.
Vyznění debaty
Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.
Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.
