Zapletal: Zaveďme v moderních městech poukázkový systém

Zapletal: Zaveďme v moderních městech poukázkový systém

Co to však je moderní město. Skutečně nestačí, že úředníci komunikují emaily, mají vyvolávací systém u přepážky, v lepším případě je v parku instalována solární lavičku s portem pro nabíjení mobilů. Moderní město se pozná zejména zapojením občanů do rozhodování. Jedním z prostředků jak ovlivnit život v místě svého bydliště, je spolurozhodovat o výdajích města.

Participativní rozpočet – vějička na voliče

Způsobů je několik. Poslední dobou je velice módní ovlivňování směřování města skrze participativní rozpočet. Zní to vznosně, většina lidí tomu na první dobrou nerozumí, ale to nevadí. Běžně užívaným marketingovým tahem je vyčlenit nepodstatné částky z rozpočtu a umožnit občanům hlasováním rozhodnout, co se za ně postaví. Dokonce některé projekty mohou být navrženy samotnými občany. Takže v rámci participativního rozpočtu nejčastěji ovlivňujete, zda na sídlišti budou houpačky nebo workoutové hřiště. Případně zda na nevyužité ploše bude vztyčena socha nebo zasazeny růže a vybudováno pískoviště. Občas se objeví i měkké projekty – cvičení pro maminky s dětmi atd.  Většinou se ale jedná jen o vějičku na voliče. Zatímco zastupitelé sami porcují 400milionový dotační rozpočet, do participativního rozpočtu se vyčlení např. 5 milionů. Uznávám, i těch pět je lepších než nic.

Moderní, efektivní, prostě smart

Existuje však mnohem modernější a efektivnější způsob zapojení občanů města či obce do rozhodování. Jedná se o tzv. voucherový (poukázkový) systém. Jeho jednoduchost a krásu si dovolím simulovat na Ostravě.

Každoročně město vyhlašuje granty a dotační tituly. Ostrava hospodaří s rozpočtem přes 8 miliard, těch pár stovek milionů, které zastupitelé rozdají v dotacích, se v něm lehce ztratí.  Ostravané se mohou maximálně rozhodnout, jestli budou či nebudou číst tiskové zprávy pějících chválu na osvícené zastupitele.

Představme si, že by se Ostrava stala moderním městem (moderní není – např. zaplatit v parkovacím automatu lze výhradně s měšcem plným mincí u pasu, s kartou u něj nepochodíte). Tzn. rozhodla by zavést voucherový systém. Část dotací, které rozděluje skrze zastupitele – řekněme tu menší část určenou některým sportovním klubům, vybraným kulturním akcím, na tzv. sociální začleňování „správným“ neziskovkám apod. – by byla vložena do tohoto systému. Hovoříme o částce 280 mil. korun (z celkového objemu dotací je to skutečně kapka, a když se do rozpočtu začtete, najdete mnohem více). Tento balík peněz se následně rozdělil formou kreditu všem občanům města. Každý občan Ostravy získá kredit téměř 1000 korun.

Kredit je distribuován elektronicky, tzn. každý občan vlastní elektronickou peněženku např. v aplikaci mobilního telefonu nebo na čipové kartě. Organizátoři kulturních akcí, sportovní kluby nebo třeba i neziskové organizace se přihlásí do systému (třeba za zanedbatelný poplatek, který hradí provoz systému). Občané si poté vybírají, jakou službu či projekt zaplatí. Pojistkou systému je nemožnost směnit kredit např. za hazard, alkohol, cigarety.

Jak to funguje

Rodiče každý rok hledají pro své ratolesti vhodné kroužky. Vhodné nejen pro jejich dítka, ale také pro jejich peněženku. Syn o prázdninách přepral půlku tábora, ideální předpoklady pro judo. Když má něco udělat, zvládne na počkání spustit žalostný pláč – herecký talent. Rodiče nahlédnou do nabídky kroužků a zjistí, že judo stojí 4 a herectví 2,5 tisíce. Celkem značný zářez do rodinného rozpočtu. Při voucherovém systému ten zářez není tak hluboký.

V současném přerozdělovacím systému zjistíte, že judisté a herecké kroužky dostávají v porovnání s ostatními preferovanými odvětvími (fotbal, hokej, komerční koncerty) minimální dotaci. Pokud o ni přijdou, cena za kroužky se navýší minimálně. Trošku to přeženu a zdražím judo na 5 a herectví na 3 tisíce. Rodiče díky voucherům, které fungují, mají kredit 3 tisíce (rodiče plus dítě). Tzn. že ve voucherovém systému zaplatí přímo z rodinného rozpočtu 5 tisíc. V systému bez voucherů 6,5 tisíce. Teď si představte, že se zapojí i prarodiče, kteří mají také příslušný kredit.

Obdobně sociální neziskové organizace – nyní předkládají zastupitelům (komisím) projekty. Popisují, kolik mají klientů, jaké mají mediální výstupy, kolik koupí notebooků, telefonů atd. Zastupitelé jim peníze dají – z cizího krev neteče. Ve voucherovém systému by ale o penězích rozhodovali občané. Neziskové organizace by musely mít skutečné hmatatelné výsledky. Nerozhodovalo by, kolik klientů používá jejich služby, ale kolik klientů se například začlenilo do společnosti, vyléčilo ze závislosti, našlo si práci a udrželo ji. Voucherový systém by tlačil na kvalitu práce těchto organizací. Copak byste dali peníze někomu, kdo vás nepřesvědčí?

Voucherový systém je velice jednoduchým a efektivním zapojením občanů do rozvoje města a aktivit v něm. Sport, kultura a podpora sociálních neziskovek je jen počátek. Lze jej rozvinout na mnoho dalších oblastí. Občané, kteří nechtějí využívat služby zapojených subjektů, mohou v rozvinuté formě tohoto systému kreditem uhradit odpady, parkovné, jízdné v MHD, vstupenky do kina atd.

Srovnání

V současném systému o dotacích rozhodují výhradně zastupitelé. Z vašich daní podporujete aktivity, které neuznáváte,  kluby, které nesnášíte, sporty, které nechápete, kulturní akce, které vás nenechají v noci vyspat.

U participativního rozpočtu rozhodujete hlasováním o miniprojektech, které sice mohou zkvalitnit váš život, ale ve skutečnosti jej ovlivní minimálně.

Voucherový systém vám dává do rukou mocnou zbraň. Jste to vy, kdo rozhoduje o penězích. Podporujete jen aktivity, sporty, kluby a organizace, které podpořit chcete. Služby se zlepšují, protože vznikla konkurence. To je také bohužel důvod, proč jej současní politici nechtějí zavést.

Jiří Zapletal,
místopředseda Svobodných a kandidát do zastupitelstva města Ostravy

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak. 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31