
Mach: Obecní daň místo přerozdělování daní
V tomto článku rozvineme myšlenku „obecní daně“, která by podle Volebního programu Svobodných měla nahradit daň z nemovitosti a přerozdělování daně z příjmu fyzických osob ve prospěch obcí.

V tomto článku rozvineme myšlenku „obecní daně“, která by podle Volebního programu Svobodných měla nahradit daň z nemovitosti a přerozdělování daně z příjmu fyzických osob ve prospěch obcí.

29. května je den, kdy přestáváte pomyslně pracovat na stát a začínáte si užívat své výdělky. Ano, tak vysoké platíte v České republice daně. V pondělí 29. 5. proto v Den daňové svobody Svobodní vyrazí mezi vás a ukážou vám, jak chtějí vaše daně snížit. V Praze u metra Anděl pak budete moci potkat předsedu Svobodných a europoslance Petra Macha.

Minimální mzdu zaváděly americké odbory jako „obranu před nespravedlivou černošskou konkurencí“ a dokonce byla považována za nástroj, jak kontrolovat a omezit černošskou populaci tím, že ji zbaví příjmů a živobytí. Jak je to možné, když dnes minimální mzdu prezentují její zastánci naopak jako opatření na podporu znevýhodněných a chudých? Spletli se tehdejší rasisti nebo současní socialisti?

Pomalu každý den se na živnostníky a podnikatele valí nová nařízení a povinnosti. Za svou „práci“ pro stát navíc dostanou odměnu – snížení výdajových paušálů. Svobodní je naopak chtějí vrátit na vyšší úroveň.

Města jásají nad tím, že získala více na daních. Jenomže bohatší úřad znamená především chudší obyvatele. Vyšší výběr daní není rozhodně zárukou lepších služeb a sami lidé vědí nejlépe, za co své peníze chtějí nebo musí utratit.

Svobodní mají plán, jak snížit všem pracujícím daně a odvody tak, aby každému zůstalo o 1000 korun čistého měsíčně navíc. Nyní nabízíme zákonodárcům, aby návrh v Parlamentu předložili. Najde se alespoň jeden odvážný či odvážná?

V čele Svobodných stojí Petr Mach od jejího založení, provedl stranu několika volbami a v roce 2014 byl zvolen europoslancem. Pro vás všechny má důležitý

Svobodní představili návrhy, které sníží lidem daně o 80 miliard korun. Zároveň řekli, kde konkrétně může stát tyto peníze ušetřit. DPH sjednotit a snížit na 14 %, konec daně z nabytí nemovitosti a sleva na dani vyšší o 1000 korun.
V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.
Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.
Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.
Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.
Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.
Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.
Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.