„Už se nesmí zpochybňovat.“ Šichtařová, EU a co se musí udělat

„Už se nesmí zpochybňovat.“ Šichtařová, EU a co se musí udělat

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Když jsme před 20 lety vstupovali do Evropské unie a konalo se referendum, existovaly dva legitimní názory: EU ano a EU ne. „A o 20 let později najednou progresivisté tvrdí, že legitimní je jen jeden z těch názorů. To je známka ústupu od svobody,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. Nelíbí se jí, co stát provádí minoritním akcionářům ČEZu a považuje to za vysoce nemorální a nespravedlivé. Současně však přiznává, že to ale je, bohužel, v souladu s platnou legislativou. Tedy celá tato legislativa je špatně.

Menšinoví vlastníci ČEZ berou počínání státu jako 70% vlastníka energetické společnosti za svoji záměrnou diskriminaci. Upozorňují na to, že nebýt mimořádných zásahů státu včetně daně z neočekávaných zisků, windfall tax, byl by zisk za loňský rok na úrovni rekordního předloňského. Vyčíslili přitom, že 88 % zisku před odvodem daní si vezme stát, zatímco na 30 procent menšinových akcionářů zůstane zbylých 12 %. A také kritizují ponechání 60% windfall tax pro rok 2024, protože bude za letošek dvojnásobná než ministrem Stanjurou rozpočtovaných 17 miliard korun. Dala byste jim za pravdu, že jde o nelegální konfiskaci části majetku ČEZ na úkor soukromých investorů?

Víte, slovo „nelegální“ je ošemetné. Vysvětlím vám to na příkladu. Norimberské zákony byly přijaty legálně, ale byly nemorální. Odsuzování politických vězňů v 50. letech u nás bylo absolutně zavrženíhodné a nemorální, ale většinou v souladu s tehdy platnými zákony. Diskriminace lidí během doby covidové většinou „legální“ podle platných zákonů (i když také ne ve všech případech!) byla, ale současně nebyla v souladu s duchem Listiny základních práv a svobod a už vůbec nebyla morální. Takže ta dělicí čára není vždy tak snadno definovatelná.

Řeknu to proto takto: To, co stát provádí minoritním akcionářům ČEZu, je vysoce nemorální a nespravedlivé. Současně je to ale, bohužel, v souladu s platnou legislativou. Tedy celá tato legislativa je špatně.

Proč myslíte, že od počátku se ozývám proti windfall tax?! No právě z tohoto důvodu: že je to zcela nemorální a nespravedlivé vůči jednotlivcům, vůči drobným akcionářům. Ale když byla daň zaváděna, značná část lidí měla pifku na velké korporace a nedokázala vnímat, že ve skutečnosti se to zase (jako vždy v případě daní) obrátí proti nim!

Spořicí účty ztrácejí a zřejmě dále i budou ztrácet na atraktivitě. Kam by z nich teď měli lidé spíše konzervativnějšího ražení, protože ti odvážnější své prostředky nepochybně umísťují jinam, přesunout své peníze, aby to pro ně bylo co nejméně rizikové, ale zároveň aby se jim hodnota úspor neztrácela před očima?

Před pár dny jsem si dala tu práci a propočítala, jak si v posledních letech jednotlivé investiční možnosti vedou. Jinak řečeno: Jsou investice opravdu tak výnosné, jak mnozí finanční poradci prezentují? Dokážeme si klasickým investováním vůbec vydělat na rohlíky? Aneb překoná výnos u investic vůbec inflaci obyčejných rohlíků? Odpověď vás možná překvapí.

Průměrná meziroční inflace u cen bílého pšeničného pečiva (tedy oněch rohlíků) byla mezi lety 2005 až 2023 ve výši 4,7 %. Otázka pak zní, která investice svým výnosem tuto inflaci rohlíků překonala.

Banka to rozhodně nebyla. Průměrná roční úroková sazba z vkladů v těchto letech byla +1,0 %.

Ani dluhopisy nám v tom nepomohou. Průměrný výnos do splatnosti u 10letých českých státních dluhopisů činil +2,75 %. Ani skrze koupi 10letých dluhopisů tedy nebylo možno „vydělat si na rohlíky“.

Mnohem lepší výsledky dostaneme skrze investici do akcií. Ale ani tak to není nic moc. Průměrné zhodnocení českého akciového indexu PX dosáhlo +4,4 %, ani to tedy inflaci cen rohlíků nepřekonalo.

Abychom růst cen rohlíků překonali, musíme jít do zahraniční, a tím podstoupit kurzové riziko. Průměrné zhodnocení akciového indexu DJIA v letech 2005–2023 (se zanedbáním devizového kurzu) bylo +7,83 %. To je tedy první investice, která nám reálně vydělá.

Více technologicky zaměřený akciový index S&P 500 dosahoval už 9,01 %. Ale pozor, právě u technologických akcií se nyní nachází megabublina, která právě stojí za tímto rozdílem oproti DJIA.

Obstojné výsledky dávají i nemovitosti. Průměrný meziroční růst nabídkových českých cen bytů ve sledovaném období dosáhnul +7,1 %, u pozemků to bylo dokonce 9,3 %, tedy ještě více než u S&P 500, a bez kurzového rizika.

A vítězem této hitparády se stává zlato. Průměrné zhodnocení cen zlata v letech 2005–2023 bylo +9,6 %.

V pondělí završil v Havířově ministr vnitra Vít Rakušan své turné Bez cenzury. Štafetu od něj převezme s Janem Farským i lídryně STAN do eurovoleb a možná budoucí česká eurokomisařka Danuše Nerudová. Ta své plány představila takto: „Pokud chceme porazit populisty, extremisty a euroskeptiky, tak musíme mluvit s lidmi, kteří to myslí s Českou republikou dobře, a musíme je přesvědčit mimo jiné, aby přišli k eurovolbám.“ Když to vezmu z druhé strany, měli by lidé, co to s Českou republikou myslí dobře, mluvit s Danuší Nerudou a volit ji a STAN? Není od tak noblesní dámy to nálepkování poněkud agresívní a nenávistné?

Myslím, že paní Nerudové hlavně kapku chybí základy filozofie. V dnešní době sice levicoví progresivisté zavedli módu relativizování všeho, dokonce relativizují i pohlaví, ale současně některé jiné názory zase berou jako axiomy, o nichž se nepochybuje. Jedním z takových axiomů je, že euroskepticismus je extrémistický, a kdo je euroskeptik, nemyslí to s Českou republikou dobře. To je ovšem nepochybně chybný axiom.

Zpochybňovat musíme vše. Demokracie, věda, svoboda jsou založené na neustálém zpochybňování známých pravd a známé úrovně poznání. Naopak totalitární nesvobodné režimy se vyznačují tím, že zakazují o některých věcech pochybovat.

Když jsme před 20 lety vstupovali do EU a konalo se referendum, existovaly dva legitimní názory: EU ano a EU ne. A o 20 let později najednou progresivisté tvrdí, že legitimní je jen jeden z těch názorů. To je známka ústupu od svobody. Klást si otázky, zda naše členství v EU je stále ku prospěchu ČR, je nejen legitimní, ale dokonce nutné. Protože pokud bychom si takové otázky nekladli, nemohli bychom někdy dojít k poznání, že třeba naše členství už k našemu prospěchu není. A nemohli bychom to případně napravit.

To není výzva k opuštění EU – to je výzva k tomu, abychom se vyhnuli sebecenzuře a nebáli se ptát a zpochybňovat to, co nám progresivisté předkládají jako fakta, o kterých se nediskutuje.

Armáda ČR si vytvořila speciální informační systém, v rámci něhož by mohla sledovat počet potenciálních branců i jejich stav. Měla by se v něm sbíhat data o všech lidech s brannou povinností – tedy o mužích i ženách ve věku od 18 do 60 let. „Jde o to, abychom vůbec zjistili, jaké jsou v populaci fyzické dovednosti, zdravotní stav a schopnosti. Případně i informace o vzdělání a specializacích, které by se mohly hodit,“ vysvětlila ministryně obrany Jana Černochová. Co je ještě únosné, aby stát pro svou obranu o svých občanech shromažďoval za informace?

Tyhle informace stát už stejně má. Jakmile byla zdigitalizována zdravotní dokumentace, získaly k ní přistup zdravotní pojišťovny, tedy i stát. Informace o vzdělání má stát také. informace o držitelích zbrojních průkazů má také. Teď to „jen“ spojí do jedné databáze. Tím neříkám, že je to dobře., tím jen říkám, že stát o vás ví mnohem víc, než jste si až dosud mysleli. A pokud dovolíme přijetí eura a skrze něj zavedení CBDC, tedy digitální měny centrální banky, bude vědět ještě mnohem, mnohem víc – třeba co rádi jíte, kde rádi nakupujete, s kým rádi chodíte do restaurace, s kým se rádi stýkáte… Takže nebuďme naivní; stát se k informacím může dostat a může je potenciálně i zneužít. Proto je tak důležité právo na hotovost i právo zůstat offline.

Podle informací MF DNES už polovina ministrů jezdí auty, která nespalují benzin ani naftu. V řadě resortů se počet služebních aut na elektřinu či na zemní plyn už téměř vyrovnal klasickým autům. Podle expertů je sice otázkou, zda je provoz aut na alternativní pohon levnější než klasické vozy, ale v každém případě je ekologičtější. Je to vzkaz občanům i firmám hodný následování?

Pěkně prosím, a podle jakých expertů že ten provoz elektroaut prý má být ekologičtější…? Já jen, že emise CO2 z čistě elektrických automobilů jsou podle poslední německé analýzy dvakrát vyšší než u spalovacích motorů.

Naposledy k těmto závěrům došel německý strojní inženýr Gerhard Metzele ve své knize Elektromobilität confidential – Die Kehrseite der Medaille. O knize informovala německé verze mezinárodního deníku Epoch Times. Své výpočty G. Metzele, který v minulosti působil v automobilovém průmyslu a také řídil závod na výrobu baterií, odvodil od situace spotřeby elektřiny v roce 2022.

Toto je ovšem jen poslední ze série analýz, kterých vzniká stále víc a které se všechny shodují na tom samém. Jen tak mimochodem, 8. března publikovaly přední německé noviny zprávu nejvyššího německého kontrolního úřadu, která přinesla doslova příšerné hodnocení německé nezvládané energetické zelené transformace vedoucí k poškození ekonomiky i společnosti, a dokonce ke škodám na životním prostředí.

Takže jen abychom si to ujasnili: Green Deal nezachraňuje planetu. Green Deal je zločinem proti životnímu prostředí i proti naší životní úrovni.

Pár dní před Velikonocemi vyzvali ukrajinští aktivisté v Německu řetězce supermarketů, aby stáhly z regálů čokolády značky Milka. Důvodem je, že americký koncern Mondelez, který vlastní výrobce zmíněného produktu, nadále vyrábí sladkosti ve třech továrnách v Rusku. Jak na střet byznysu s válkou v tomto konkrétním případě pohlížet?

Akcionáře z morálního hlediska nezajímá, jestli firmy vyrábějí v Rusku, ale jestli by přerušení výroby mohlo podstatně ovlivnit jejich investici. To je moje odpověď.

Převzato z Parlamentních listů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Ing. Markéta Šichtařová

Ing. Markéta Šichtařová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31